Ľudia, Piešťanské reportáže, Podujatia, Považské, Reportáže, Slovenské, Šport, Športové, Technické

Silvester v Piešťanoch

skala
Hits: 2921

Sil­ves­ter sa v Pieš­ťa­noch, čo si ja pamä­tám zvy­čaj­ne osla­vo­val aj ​“ofi­ciál­nym – veľ­kým” ohňos­tro­jom. Naj­mä v minu­los­ti sa odpa­ľo­val naj­mä z bre­hov Váhu, zhru­ba v úrov­ni kúpa­lis­ka EVA. Pre­to väč­ši­na divá­kov sa naň poze­ra­la z Kolo­nád­ne­ho mos­tu. Malo to svo­je čaro, aj ohni­vé efek­ty nad vodou boli v takom­to pro­stre­dí kraj­šie. V roku 2010 sa ohňos­troj odpa­ľo­val zo stre­chy Aupar­ku, v uzav­re­tej zástav­be. Čo bolo dosť nešťast­né roz­hod­nu­tie. Výhľad naň bol naozaj obme­dze­ný a jeho poten­ciál sa razom zní­žil. Men­šie ohňos­tro­je pre­bie­ha­li aj v roku 2010 a aj v minu­los­ti na rôz­nych mies­tach po celom meste.

Sil­ves­trov­ský beh v Pieš­ťa­noch je jed­ným z naj­star­ších a najp­res­tíž­nej­ších bežec­kých podu­ja­tí na Slo­ven­sku, s boha­tou his­tó­ri­ou sia­ha­jú­cou až do roku 1965. Kaž­do­roč­ne sa koná 30. decem­bra na kúpeľ­nom ostro­ve, pri­čom tra­sa vedie cez pieš­ťan­ské mos­ty – Kolo­ná­do­vý a Kra­jin­ský. Ten­to beh sa stal neod­de­li­teľ­nou súčas­ťou špor­to­vé­ho kalen­dá­ra mes­ta a láka bež­cov aj zo zahra­ni­čia. Myš­lien­ka uspo­ria­dať Sil­ves­trov­ský beh v Pieš­ťa­noch vznik­la na jeseň roku 1965, keď tra­ja nad­šen­ci atle­ti­ky – Anton Javor­ka, Wal­ter Sch­warz a Fran­ti­šek Raš­la – roz­hod­li zor­ga­ni­zo­vať prvý roč­ník toh­to podu­ja­tia. Inšpi­ro­va­li sa popu­lár­nym Sil­ves­trov­ským behom v bra­zíl­skom Sao Pau­le. Prvý roč­ník sa konal 30. decem­bra 1965 a zúčast­ni­lo sa ho 30 pre­te­ká­rov. Odvte­dy sa podu­ja­tie koná kaž­do­roč­ne, s výnim­kou nie­koľ­kých pre­stá­vok (sil​ves​trov​sky​beh​.sk).

Sil­ves­trov­ský beh ponú­ka nie­koľ­ko kate­gó­rií pre rôz­ne veko­vé a výkon­nost­né sku­pi­ny. Hlav­ná trať má dĺž­ku 10 kilo­met­rov a je cer­ti­fi­ko­va­ná Slo­ven­ským atle­tic­kým zvä­zom. Pre menej skú­se­ných bež­cov je pri­pra­ve­ná 4‑kilometrová trať. Okrem toho sú súčas­ťou podu­ja­tia aj det­ské behy. Pre tých, kto­rí pre­fe­ru­jú tímo­vý duch, je k dis­po­zí­cii šta­fe­to­vý beh na 10 kilo­met­rov, kde sa môžu zapo­jiť tímy s maxi­mál­ne pia­ti­mi člen­mi (sil​ves​trov​sky​beh​.sk). Pre­zen­tá­cia pre­te­ká­rov pre­bie­ha v Kúpeľ­nom dome Napo­le­on na kúpeľ­nom ostro­ve. Účast­ní­ci majú k dis­po­zí­cii šat­ne, spr­chy a mož­nosť využiť von­kaj­ší bazén s ter­mál­nou vodou na kúpa­lis­ku Eva. Kaž­dý pre­te­kár po dobe­hnu­tí do cie­ľa obdr­ží účast­níc­ku medai­lu na pamiat­ku (sil​ves​trov​sky​beh​.sk). V roku 2024 bol zazna­me­na­ný rekord­ný počet účast­ní­kov, keď sa kapa­ci­ta tisíc pre­te­ká­rov napl­ni­la ešte pred podu­ja­tím. V abso­lút­nom pora­dí zví­ťa­zil Matúš Huj­sa s časom 32:54 minú­ty (pnky​.sk). Počas behu sa vypi­je pri­bliž­ne 270 lit­rov tep­lé­ho čaju a na jeho hlad­kom prie­be­hu sa podie­ľa oko­lo 63 dob­ro­voľ­ní­kov (face​bo​ok​.com).

New Yea­r’s Eve in Pieš­ťa­ny, as I remem­ber, was usu­al­ly celeb­ra­ted with an ​“offi­cial – grand” fire­works disp­lay. In the past, it was most­ly laun­ched from the banks of the Váh River, app­ro­xi­ma­te­ly at the level of the EVA swim­ming pool. The­re­fo­re, most spec­ta­tors wat­ched it from the Colon­na­de Brid­ge. It had its charm, and the fie­ry effects over the water were more beau­ti­ful in such a set­ting. In 2010, the fire­works were laun­ched from the roof of the Aupark in a clo­sed area. This was quite an unfor­tu­na­te deci­si­on. The view was real­ly limi­ted, and its poten­tial was sig­ni­fi­can­tly redu­ced. Smal­ler fire­works disp­la­ys also took pla­ce in 2010 and in the past at vari­ous loca­ti­ons across the city.

The New Yea­r’s Eve Run in Pieš­ťa­ny is one of the oldest and most pre­sti­gi­ous run­ning events in Slo­va­kia, with a rich his­to­ry dating back to 1965. It is held annu­al­ly on Decem­ber 30th on the Spa Island, with the rou­te cros­sing the Pieš­ťa­ny brid­ges – the Colon­na­de Brid­ge and the Coun­try Brid­ge. This run has beco­me an inse­pa­rab­le part of the city­’s sports calen­dar and att­racts run­ners even from abro­ad. The idea to orga­ni­ze the New Yea­r’s Eve Run in Pieš­ťa­ny was con­ce­i­ved in the autumn of 1965 when three athle­tics ent­hu­siasts – Anton Javor­ka, Wal­ter Sch­warz, and Fran­ti­šek Raš­la – deci­ded to hold the first edi­ti­on of this event. They were ins­pi­red by the popu­lar New Yea­r’s Eve Run in São Pau­lo, Bra­zil. The first edi­ti­on took pla­ce on Decem­ber 30th, 1965, with 30 com­pe­ti­tors. Sin­ce then, the event has been held annu­al­ly, with a few excep­ti­ons (sil​ves​trov​sky​beh​.sk).

The New Yea­r’s Eve Run offers seve­ral cate­go­ries for dif­fe­rent age and per­for­man­ce groups. The main cour­se is 10 kilo­me­ters long and is cer­ti­fied by the Slo­vak Athle­tics Asso­cia­ti­on. For less expe­rien­ced run­ners, a 4‑kilometer cour­se is pre­pa­red. Addi­ti­onal­ly, the event inc­lu­des chil­dre­n’s races. For tho­se who pre­fer team spi­rit, a 10-​kilometer relay race is avai­lab­le, allo­wing teams with up to five mem­bers to par­ti­ci­pa­te (sil​ves​trov​sky​beh​.sk). Com­pe­ti­tor regi­stra­ti­on takes pla­ce at the Napo­le­on Spa Hou­se on the Spa Island. Par­ti­ci­pants have access to chan­ging rooms, sho­wers, and the oppor­tu­ni­ty to use the out­do­or ther­mal water pool at the Eva swim­ming pool. Each par­ti­ci­pant rece­i­ves a com­me­mo­ra­ti­ve medal upon finis­hing the race (sil​ves​trov​sky​beh​.sk). In 2024, a record num­ber of par­ti­ci­pants was recor­ded when the capa­ci­ty of one thou­sand com­pe­ti­tors was fil­led even befo­re the event. Matúš Huj­sa won the ove­rall ran­king with a time of 32:54 minu­tes (pnky​.sk). During the race, app­ro­xi­ma­te­ly 270 liters of hot tea are con­su­med, and about 63 volun­te­ers ensu­re its smo­oth prog­ress (face​bo​ok​.com).

Sil­ves­ter wur­de in Pieš­ťa­ny, sowe­it ich mich erin­ne­re, übli­cher­we­i­se mit einem ​„offi­ziel­len – gro­ßen“ Feuer­werk gefe­iert. Beson­ders in der Ver­gan­gen­he­it wur­de es meis­tens von den Ufern der Waag abge­fe­uert, unge­fähr auf Höhe des Sch­wimm­bads EVA. Daher sahen die meis­ten Zus­chau­er es von der Kolon­na­denb­rüc­ke aus. Es hat­te sei­nen beson­de­ren Char­me, und die Lich­tef­fek­te über dem Was­ser waren in einer sol­chen Umge­bung noch schöner. Im Jahr 2010 wur­de das Feuer­werk vom Dach des Auparks in einer gesch­los­se­nen Umge­bung abge­fe­uert. Dies war eine ziem­lich unglück­li­che Ents­che­i­dung. Die Sicht darauf war wirk­lich ein­gesch­ränkt, und sein Poten­zial wur­de sofort gemin­dert. Kle­i­ne­re Feuer­wer­ke fan­den eben­falls im Jahr 2010 und auch in der Ver­gan­gen­he­it an vers­chie­de­nen Orten in der Stadt statt.

Der Sil­ves­ter­lauf in Pieš­ťa­ny ist eines der ältes­ten und pre­sti­get­räch­tigs­ten Lau­fe­vents in der Slo­wa­kei, mit einer rei­chen Ges­chich­te, die bis ins Jahr 1965 zurück­re­icht. Er fin­det jähr­lich am 30. Dezem­ber auf der Kurin­sel statt, wobei die Strec­ke über die Piešťany-​Brücken – die Kolon­na­denb­rüc­ke und die Lan­desb­rüc­ke – führt. Die­ser Lauf ist ein unver­zicht­ba­rer Teil des Sport­ka­len­ders der Stadt gewor­den und zieht auch Läu­fer aus dem Aus­land an. Die Idee, den Sil­ves­ter­lauf in Pieš­ťa­ny zu orga­ni­sie­ren, ents­tand im Herbst 1965, als drei Leichtathletik-​Enthusiasten – Anton Javor­ka, Wal­ter Sch­warz und Fran­ti­šek Raš­la – besch­los­sen, die ers­te Aus­ga­be die­ser Verans­tal­tung abzu­hal­ten. Sie lie­ßen sich vom popu­lä­ren Sil­ves­ter­lauf in São Pau­lo, Bra­si­lien, ins­pi­rie­ren. Die ers­te Aus­ga­be fand am 30. Dezem­ber 1965 mit 30 Teil­neh­mern statt. Seit­dem wird die Verans­tal­tung jähr­lich abge­hal­ten, mit weni­gen Aus­nah­men (sil​ves​trov​sky​beh​.sk).

Der Sil­ves­ter­lauf bie­tet meh­re­re Kate­go­rien für vers­chie­de­ne Alters- und Leis­tungsg­rup­pen. Die Haupts­trec­ke ist 10 Kilo­me­ter lang und vom Slo­wa­kis­chen Leich­tat­hle­tik­ver­band zer­ti­fi­ziert. Für weni­ger erfah­re­ne Läu­fer steht eine 4‑Kilometer-​Strecke zur Ver­fügung. Zusätz­lich umfasst die Verans­tal­tung auch Kin­der­lä­u­fe. Für die­je­ni­gen, die den Team­ge­ist bevor­zu­gen, gibt es einen Staf­fe­lwett­be­werb über 10 Kilo­me­ter, bei dem Teams mit bis zu fünf Mitg­lie­dern teil­neh­men kön­nen (sil​ves​trov​sky​beh​.sk). Die Regis­trie­rung der Teil­neh­mer erfolgt im Napoleon-​Kurhaus auf der Kurin­sel. Den Teil­neh­mern ste­hen Umk­le­i­de­rä­u­me, Dus­chen und die Mög­lich­ke­it zur Nut­zung des Außen­bec­kens mit Ther­ma­lwas­ser im Sch­wimm­bad Eva zur Ver­fügung. Jeder Teil­neh­mer erhält nach dem Zie­le­in­lauf eine Erin­ne­rungs­me­dail­le (sil​ves​trov​sky​beh​.sk). Im Jahr 2024 wur­de eine Rekor­dzahl an Teil­neh­mern ver­ze­ich­net, als die Kapa­zi­tät von tau­send Läu­fern bere­its vor der Verans­tal­tung aus­ges­chöpft war. Matúš Huj­sa gewann die Gesamt­wer­tung mit einer Zeit von 32:54 Minu­ten (pnky​.sk). Wäh­rend des Laufs wer­den etwa 270 Liter hei­ßer Tee kon­su­miert, und rund 63 Fre­i­wil­li­ge sor­gen für einen rei­bungs­lo­sen Ablauf (face​bo​ok​.com).

Odka­zy

Krajina, Česko, Južná Morava, Neživé, Stavby, Zahraničie, Zámky

Rájec nad Svitavou

skala
Hits: 49

Zámok Rájec nad Svi­ta­vou je nesko­ro­ba­ro­ko­vý zámok nachá­dza­jú­ci sa v mes­te Rájec-​Jestřebí. Bol posta­ve­ný v rokoch 1763 až 1769 prav­de­po­dob­ne pod­ľa návrhu vie­den­ské­ho archi­tek­ta Isi­do­ra Aman­da Mar­ce­la Cane­va­la. Zámok je výni­moč­ný svo­jou kla­si­cis­tic­kou archi­tek­tú­rou fran­cúz­ske­ho typu, kto­rá je na Mora­ve oje­di­ne­lá (kudyz​nu​dy​.cz). Inte­ri­é­ry zám­ku sú boha­to zdo­be­né a obsa­hu­jú cen­né ume­lec­ké zbier­ky, vrá­ta­ne obra­zov zápa­do­európ­skych, holand­ských a flám­skych maj­strov zo zbie­rok rodi­ny Sal­mov. Zámok tiež dis­po­nu­je roz­siah­ly­mi zbier­ka­mi orien­tál­ne­ho por­ce­lá­nu a jed­nou z naj­väč­ších zámoc­kých kniž­níc s viac ako 60 000 zväz­ka­mi, vrá­ta­ne ruko­pi­sov zo 14. sto­ro­čia a prvo­tla­čí z 15. sto­ro­čia (zamek​-rajec​.cz). Oko­lie zám­ku tvo­rí anglic­ký park zalo­že­ný v roku 1767, kto­rý bol v prvej štvr­ti­ne 19. sto­ro­čia upra­ve­ný do prírodno-​krajinárskeho štý­lu. Park obsa­hu­je vzác­ne dre­vi­ny, vodo­pád a sys­tém troch ryb­níč­kov. Súčas­ťou are­álu je aj záh­rad­níc­tvo, zná­me svo­jou oje­di­ne­lou zbier­kou kamé­lií, kto­rá bola v roku 1973 pre­ve­ze­ná z Průho­nic. Kaž­do­roč­ne kon­com feb­ru­ára sa tu koná tra­dič­ná výsta­va tých­to rast­lín a kve­ti­no­vých aranž­má­nov (kudyz​nu​dy​.cz). 

Na úze­mí Ráj­ca nad Jes­tře­bí boli už v stre­do­ve­ku dve gotic­ké pev­nos­ti, kto­ré boli zni­če­né kon­com 14. sto­ro­čia. V 15. sto­ro­čí bola jed­na z tých­to pev­nos­tí obno­ve­ná a v roku 1570 pre­sta­va­ná na rene­sanč­ný zámok. Ten ale bohu­žiaľ v roku 1757 vyho­rel a mies­to neho bol posta­ve­ný zámok nový, kto­rý je syn­té­zou nesko­ré­ho baro­ka a fran­cúz­ske­ho kla­si­ciz­mu. Dnes je zámok národ­nou kul­túr­nou pamiat­kou (zamek​-rajec​.cz).

Rájec nad Svi­ta­vou Cast­le is a late Baro­que cast­le loca­ted in the town of Rájec-​Jestřebí. It was built bet­we­en 1763 and 1769, most like­ly based on a design by the Vien­ne­se archi­tect Isi­dor Amand Mar­cel Cane­va­le. The cast­le is excep­ti­onal for its French-​style clas­si­cal archi­tec­tu­re, which is uni­que in Mora­via (kudyz​nu​dy​.cz). The cast­le­’s inte­ri­ors are rich­ly deco­ra­ted and hou­se valu­ab­le art col­lec­ti­ons, inc­lu­ding pain­tings by Wes­tern Euro­pe­an, Dutch, and Fle­mish mas­ters from the Salm fami­ly col­lec­ti­on. The cast­le also boasts exten­si­ve col­lec­ti­ons of orien­tal por­ce­lain and one of the lar­gest cast­le lib­ra­ries, with over 60,000 volu­mes, inc­lu­ding manusc­ripts from the 14th cen­tu­ry and incu­na­bu­la from the 15th cen­tu­ry (zamek​-rajec​.cz).

The cast­le­’s sur­roun­dings inc­lu­de an English park, estab­lis­hed in 1767, which was rede­sig­ned in the ear­ly 19th cen­tu­ry into a natu­ra­lis­tic lands­ca­pe sty­le. The park con­tains rare tre­es, a water­fall, and a sys­tem of three ponds. The esta­te also fea­tu­res a hor­ti­cul­tu­ral gar­den kno­wn for its uni­que col­lec­ti­on of camel­lias, which was relo­ca­ted from Průho­ni­ce in 1973. Eve­ry year at the end of Feb­ru­ary, a tra­di­ti­onal exhi­bi­ti­on of the­se plants and flo­ral arran­ge­ments is held here (kudyz​nu​dy​.cz).

In the ter­ri­to­ry of Rájec nad Jes­tře­bí, the­re were two Got­hic for­tres­ses in the Midd­le Ages, which were des­tro­y­ed at the end of the 14th cen­tu­ry. In the 15th cen­tu­ry, one of the­se for­tres­ses was res­to­red and rebu­ilt into a Renais­san­ce cast­le in 1570. Unfor­tu­na­te­ly, this cast­le bur­ned down in 1757, and a new cast­le was built in its pla­ce, com­bi­ning late Baro­que and French clas­si­cism. Today, the cast­le is a nati­onal cul­tu­ral monu­ment (zamek​-rajec​.cz).

Zámek Rájec nad Svi­ta­vou je pozdně barok­ní zámek nachá­ze­jí­cí se ve měs­tě Rájec-​Jestřebí. Byl posta­ven v letech 1763 až 1769, prav­děpo­dob­ně pod­le návrhu vídeňs­ké­ho archi­tek­ta Isi­do­ra Aman­da Mar­ce­la Cane­va­la. Zámek je výji­meč­ný svou kla­si­cist­ní archi­tek­tu­rou fran­couz­ské­ho typu, kte­rá je na Mora­vě oje­di­nělá (kudyz​nu​dy​.cz). Inte­ri­é­ry zám­ku jsou boha­tě zdo­be­né a obsa­hu­jí cen­né umělec­ké sbír­ky, včet­ně obra­zů zápa­do­ev­rop­ských, holand­ských a vlám­ských mis­trů ze sbí­rek rodi­ny Sal­mů. Zámek také dis­po­nu­je roz­sáh­lý­mi sbír­ka­mi orien­tál­ní­ho por­ce­lá­nu a jed­nou z nej­vět­ších zámec­kých kni­ho­ven s více než 60 000 svaz­ky, včet­ně ruko­pi­sů ze 14. sto­le­tí a prvo­tis­ků z 15. sto­le­tí (zamek​-rajec​.cz).

Oko­lí zám­ku tvo­ří anglic­ký park zalo­že­ný v roce 1767, kte­rý byl v prv­ní čtvr­ti­ně 19. sto­le­tí upra­ven do přírodně-​krajinářského sty­lu. Park obsa­hu­je vzác­né dře­vi­ny, vodo­pád a sys­tém tří ryb­ní­ků. Sou­čás­tí are­álu je také zahrad­nic­tví, zná­mé svou oje­di­nělou sbír­kou kamé­lií, kte­rá byla v roce 1973 pře­ve­ze­na z Průho­nic. Kaž­do­roč­ně kon­cem úno­ra se zde koná tra­dič­ní výsta­va těch­to rost­lin a květi­no­vých aranž­má (kudyz​nu​dy​.cz).

Na úze­mí Ráj­ce nad Jes­tře­bí byly již ve stře­do­věku dvě gotic­ké pev­nos­ti, kte­ré byly zni­če­ny kon­cem 14. sto­le­tí. V 15. sto­le­tí byla jed­na z těch­to pev­nos­tí obno­ve­na a v roce 1570 pře­sta­věna na rene­sanč­ní zámek. Ten však bohu­žel v roce 1757 vyho­řel a mís­to něj byl posta­ven nový zámek, kte­rý je syn­té­zou pozdní­ho baro­ka a fran­couz­ské­ho kla­si­cis­mu. Dnes je zámek národ­ní kul­tur­ní památ­kou (zamek​-rajec​.cz).

Odka­zy

Krajina, Česko, Severná Morava, Zahraničie

Radhošt

skala
Hits: 57

Vrch Rad­hošť, s nad­mor­skou výš­kou 1 129 met­rov, je jed­ným z naj­výz­nam­nej­ších vrcho­lov Moravsko-​sliezskych Bes­kýd. Nachá­dza sa pri­bliž­ne 6 km seve­ro­vý­chod­ne od Rož­no­va pod Rad­hoš­tom a je zná­my svo­jou boha­tou his­tó­ri­ou, kul­túr­nym význa­mom a výhľad­mi na oko­li­té poho­ria, ako sú Bes­ky­dy, Valaš­sko, Jese­ní­ky, Malá a Veľ­ká Fat­ra. Rad­hošť je opra­de­ný mno­hý­mi legen­da­mi. Pod­ľa poves­tí bol v minu­los­ti uctie­va­ný ako síd­lo pohan­ské­ho boha Rade­gas­ta, boha sln­ka, voj­ny a víťazs­tva. Hoci pria­me dôka­zy o tom­to kul­te chý­ba­jú, tra­dí­cia pre­trva­la a dnes na tra­se z Pus­te­ven na Rad­hošť sto­jí socha Rade­gas­ta, vytvo­re­ná sochá­rom Albí­nom Poláš­kom (Wiki­pe­dia). Autor bolo pro­fe­so­rom ume­lec­kej ško­ly v Chi­ca­gu, a bol rodá­kom z Fren­štá­tu pod Rad­hoš­těm. Je auto­rom aj súso­šia Cyri­la a Meto­da, kto­rá sto­jí ved­ľa kapl­n­ky na Rad­hoš­ti a sochu pre­zi­den­ta Wil­so­na pred praž­ským hlav­ným nád­ra­žím. Rade­gast bol odlia­ty v zlie­var­ni fir­ma Maš­ka v Pra­he. Kon­krét­ne dva kusy. Jeden z nich bol umiest­ne­ný na Rah­doš­ti, ale v 90-​tych rokoch 20. sto­ro­čia bol nahra­de­ný ver­nou žulo­vou repli­kou. Ori­gi­ná­lu nevy­ho­vo­va­la tunaj­šia klí­ma, pre­to bol pre­miest­ne­ný na rad­ni­cu Fren­štá­tu pod Rad­hoš­tem. Dru­hý odlia­ty ori­gi­nál bol daro­va­ný do ZOO Pra­ha. Zau­jí­ma­vé je, ze Albín Polá­šek uva­žo­val vrá­tiť sa do rod­ných Bes­kýd a vo svo­jej záh­ra­de vytvo­riť háj pôvod­ných slo­van­ský bohov (Infor­mač­ná tabu­ľa). Z ďale­ka na Rad­hošť pri­chá­dza­li v minu­los­ti ľudia a pri­nies­li sme sem dary – doby­tok, časť úro­dy, úlo­vok. Kon­com jari tu sta­rí Slo­va­nia slá­vi­li let­ný slno­vrat. Vat­ry hore­li, tan­co­va­lo sa a spie­va­lo (slo​van​ska​ko​si​le​.cz). His­to­ric­ké zázna­my hovo­ria o uctie­va­ní Rade­gas­ta len u Slo­va­nov pri Balt­skom mori (Infor­mač­ná tabuľa).

V 9. sto­ro­čí mali na Rad­hošť zaví­tať solun­skí misi­oná­ri svä­tí Cyril a Metod, kto­rí údaj­ne necha­li zni­čiť mod­lu Rade­gas­ta a na jeho mies­te posta­vi­li kríž. Na pamiat­ku ich misie bola v rokoch 1896 – 1898 na vrcho­le posta­ve­ná Kapl­n­ka svä­té­ho Cyri­la a Meto­da, kto­rá je dnes naj­vyš­šie polo­že­nou sak­rál­nou stav­bou v Čes­kej repub­li­ke (kudyz​nu​dy​.cz).

Sever­né sva­hy Rad­hoš­ťa sú chrá­ne­né ako Národ­ná prí­rod­ná rezer­vá­cia Rad­hošť, vyhlá­se­ná v roku 1955. Rezer­vá­cia s roz­lo­hou 145 ha chrá­ni vzác­ne rast­lin­né a živo­číš­ne spo­lo­čen­stvá, vrá­ta­ne dru­hov ako je rys ostro­vid Lynx lynx či jaria­bok hôr­ny Tetras­tes bona­sia, Sala­man­dra sala­man­dra, Tri­tu­rus alpes­tris, Vipe­ra berus, Natrix natrix, Cico­nia nig­ra, Asio otus, Acci­pi­ter nisus, Acci­pi­ter gen­ti­lis, Fal­co sub­bu­teo, Canis lupus, Ursus arc­tos. Vysky­tu­jú sa tu tiež uni­kát­ne rast­li­ny, naprí­klad kam­zič­ník rakús­ky či kýcha­vi­ca zele­no­kve­tá. Na úze­mí rezer­vá­cie bota­nic­ký pries­kum pre­uká­zal výskyt Cam­py­los­te­lium saxi­co­la, Arun­cus vul­ga­ris, brus­ni­ca Vac­ci­nium myr­til­lus, Daph­ne meze­re­um, Lilium mar­ta­gon, Aco­ni­tum, Aco­ni­tum varie­ga­tum, Doro­ni­cum aus­tria­cum fir­mum sub­sp. mora­vi­cum, Gen­tia­na asc­le­pia­dea. Hlav­nou dre­vi­nou je buk les­ný Fagus syl­va­ti­ca. Pop­ri ňom javor Acer pse­du­o­pla­ta­nus, vzác­ne jed­ľa Abies alba (chra​ne​na​-uze​mi​.cz).

Kaž­do­roč­ne sa na Rad­hoš­ti kona­jú cyri­lo­me­tod­ské púte, kto­rých sa zúčast­ňu­jú tisíc­ky pút­ni­kov. Tie­to uda­los­ti pri­po­mí­na­jú význam­nú duchov­nú a kul­túr­nu his­tó­riu toh­to mies­ta (pro​stred​ni​bec​va​.cz). Naj­jed­no­duch­ší prí­stup na Rad­hosť je z Pus­te­ven, kam vedie lanov­ka z Tro­j­a­no­víc. Z Pus­te­ven vedie na vrchol Rad­hoš­ťa turis­tic­ký chod­ník, kto­rý pre­chá­dza oko­lo sochy Rade­gas­ta a ponú­ka nád­her­né výhľa­dy na oko­li­té hory. Táto tra­sa je súčas­ťou Náuč­né­ho chod­ní­ka Rade­gast, kto­rý na desia­tich zastáv­kach pred­sta­vu­je his­tó­riu a prí­ro­du oko­lia pamät­né­ho vrchu a turis­tic­kej oblas­ti Pus­te­ven. Celá hora je pre­tka­ná pod­zem­ný­mi chod­ba­mi a jas­ky­ňa­mi (ces​ke​ho​ry​.cz).

Mount Rad­hošť, with an ele­va­ti­on of 1,129 meters, is one of the most sig­ni­fi­cant peaks in the Moravian-​Silesian Bes­kids. It is loca­ted app­ro­xi­ma­te­ly 6 km nort­he­ast of Rož­nov pod Rad­hoš­těm and is reno­wned for its rich his­to­ry, cul­tu­ral sig­ni­fi­can­ce, and sce­nic vie­ws of the sur­roun­ding moun­tain ran­ges, inc­lu­ding the Bes­kids, Valaš­sko, Jese­ní­ky, Malá Fat­ra, and Veľ­ká Fatra.

Rad­hošť is shrou­ded in many legends. Accor­ding to folk­lo­re, it was once reve­red as the seat of the pagan god Rade­gast, the dei­ty of the sun, war, and vic­to­ry. Alt­hough direct evi­den­ce of this cult is lac­king, the tra­di­ti­on has endu­red, and today a sta­tue of Rade­gast stands along the trail from Pus­tev­ny to Rad­hošť. The sculp­tu­re was cre­a­ted by artist Albín Polá­šek (Wiki­pe­dia), a nati­ve of Fren­štát pod Rad­hoš­těm and a pro­fes­sor at the Art Ins­ti­tu­te of Chi­ca­go. Polá­šek is also the aut­hor of the sta­tue of Saints Cyril and Met­ho­dius, which stands next to the cha­pel on Rad­hošť, as well as the sta­tue of Pre­si­dent Wil­son in front of the main rai­lway sta­ti­on in Prague.

The Rade­gast sta­tue was cast at the Maš­ka foun­dry in Pra­gue, with two iden­ti­cal pie­ces pro­du­ced. One was pla­ced on Rad­hošť, but in the 1990s, it was repla­ced with a faith­ful gra­ni­te repli­ca becau­se the ori­gi­nal was not suited to the local cli­ma­te. The ori­gi­nal was moved to the town hall in Fren­štát pod Rad­hoš­těm. The second cast was dona­ted to Pra­gue Zoo. Inte­res­tin­gly, Albín Polá­šek once con­tem­pla­ted retur­ning to his nati­ve Bes­kids to cre­a­te a gar­den fea­tu­ring sta­tu­es of the ancient Sla­vic gods (Infor­ma­ti­on board). His­to­ri­cal records men­ti­on the wors­hip of Rade­gast only among the Slavs by the Bal­tic Sea (Infor­ma­ti­on board).

In the past, peop­le tra­ve­led from afar to Rad­hošť, brin­ging offe­rings such as lives­tock, crops, and game. At the end of spring, the ancient Slavs celeb­ra­ted the sum­mer sols­ti­ce on Rad­hošť. Bon­fi­res were lit, and peop­le dan­ced and sang (slo​van​ska​ko​si​le​.cz). 

In the 9th cen­tu­ry, the Thes­sa­lo­nian mis­si­ona­ries Saints Cyril and Met­ho­dius are said to have visi­ted Rad­hošť, alle­ged­ly des­tro­y­ing the idol of Rade­gast and erec­ting a cross in its pla­ce. To com­me­mo­ra­te the­ir mis­si­on, the Cha­pel of Saints Cyril and Met­ho­dius was built at the sum­mit bet­we­en 1896 and 1898, which today is the hig­hest sac­ral buil­ding in the Czech Repub­lic (kudyz​nu​dy​.cz).

The nort­hern slo­pes of Rad­hošť are pro­tec­ted as the Rad­hošť Nati­onal Natu­re Reser­ve, dec­la­red in 1955. The 145-​hectare reser­ve pre­ser­ves rare plant and ani­mal com­mu­ni­ties, inc­lu­ding spe­cies such as the Eura­sian lynx (Lynx lynx), wes­tern caper­cail­lie (Tetras­tes bona­sia), fire sala­man­der (Sala­man­dra sala­man­dra), alpi­ne newt (Tri­tu­rus alpes­tris), com­mon Euro­pe­an adder (Vipe­ra berus), grass sna­ke (Natrix natrix), black stork (Cico­nia nig­ra), long-​eared owl (Asio otus), spar­ro­wha­wk (Acci­pi­ter nisus), gos­ha­wk (Acci­pi­ter gen­ti­lis), Eura­sian hob­by (Fal­co sub­bu­teo), gray wolf (Canis lupus), and bro­wn bear (Ursus arc­tos). Uni­que plants also grow here, such as Doro­ni­cum aus­tria­cum fir­mum sub­sp. mora­vi­cum, Gen­tia­na asc­le­pia­dea, and Aco­ni­tum varie­ga­tum. The domi­nant tree spe­cies is the Euro­pe­an beech (Fagus syl­va­ti­ca), along­si­de syca­mo­re map­le (Acer pse­udo­pla­ta­nus) and rare sil­ver fir (Abies alba) (chra​ne​na​-uze​mi​.cz).

Each year, Rad­hošť hosts Cyril and Met­ho­dius pilg­ri­ma­ges, atten­ded by thou­sands of pilg­rims. The­se events high­light the site­’s sig­ni­fi­cant spi­ri­tu­al and cul­tu­ral his­to­ry (pro​stred​ni​bec​va​.cz). The easiest way to access Rad­hošť is from Pus­tev­ny, which is con­nec­ted by a cab­le car from Tro­j­a­no­vi­ce. From Pus­tev­ny, a tou­rist trail leads to the sum­mit of Rad­hošť, pas­sing by the Rade­gast sta­tue and offe­ring beau­ti­ful vie­ws of the sur­roun­ding moun­tains. This trail is part of the Rade­gast Natu­re Trail, which inc­lu­des ten stops sho­wca­sing the his­to­ry and natu­ral beau­ty of this memo­rab­le moun­tain and the Pus­tev­ny area. The moun­tain is also inter­la­ced with under­ground tun­nels and caves (ces​ke​ho​ry​.cz).

Vrch Rad­hošť s nad­mo­řs­kou výš­kou 1 129 met­rů je jed­ním z nej­výz­nam­něj­ších vrcho­lů Morav­skos­lez­ských Bes­kyd. Nachá­zí se přib­liž­ně 6 km seve­ro­vý­chod­ně od Rož­no­va pod Rad­hoš­těm a je zná­mý svou boha­tou his­to­rií, kul­tur­ním význa­mem a krás­ný­mi výhle­dy na okol­ní poho­ří, jako jsou Bes­ky­dy, Valaš­sko, Jese­ní­ky, Malá a Vel­ká Fatra.

Rad­hošť je opře­den mno­ha legen­da­mi. Pod­le pověs­tí byl v minu­los­ti uctí­ván jako síd­lo pohan­ské­ho boha Rade­gas­ta, boha slun­ce, vál­ky a vítězs­tví. Pří­mé důka­zy o tom­to kul­tu sice chy­bí, tra­di­ce však pře­trva­la, a dnes na tra­se z Pus­te­ven na Rad­hošť sto­jí socha Rade­gas­ta, jejímž auto­rem je sochař Albín Polá­šek (Wiki­pe­dia). Polá­šek byl pro­fe­so­rem umělec­ké ško­ly v Chi­ca­gu a pochá­zel z Fren­štá­tu pod Rad­hoš­těm. Je rov­něž auto­rem sou­so­ší sva­té­ho Cyri­la a Meto­děje, kte­ré sto­jí ved­le kap­le na Rad­hoš­ti, a sochy pre­zi­den­ta Wil­so­na před hlav­ním nád­ra­žím v Praze.

Socha Rade­gas­ta byla odli­ta ve slé­vár­ně fir­my Maš­ka v Pra­ze, a to hned dva­krát. Jeden odli­tek byl umís­těn na Rad­hoš­ti, avšak v 90. letech 20. sto­le­tí byl nahra­zen věr­nou žulo­vou repli­kou, pro­to­že ori­gi­ná­lu nevy­ho­vo­va­lo míst­ní kli­ma. Ori­gi­nál byl pro­to pře­mís­těn na rad­ni­ci ve Fren­štá­tě pod Rad­hoš­těm. Dru­hý odli­tek byl daro­ván do ZOO Pra­ha. Zají­ma­vos­tí je, že Albín Polá­šek uva­žo­val o návra­tu do rod­ných Bes­kyd, kde chtěl ve své zahra­dě vytvo­řit háj slo­van­ských bohů (Infor­mač­ní tabule).

V minu­los­ti při­chá­ze­li na Rad­hošť lidé zda­le­ka a nosi­li sem dary – doby­tek, část úro­dy, úlov­ky. Sta­ří Slo­va­né zde na kon­ci jara sla­vi­li let­ní slu­no­vrat. Hoře­ly vat­ry, tan­či­lo se a zpí­va­lo (slo​van​ska​ko​si​le​.cz). His­to­ric­ké zázna­my hovo­ří o uctí­vá­ní Rade­gas­ta pou­ze u Slo­va­nů u Balt­ské­ho moře (Infor­mač­ní tabule).

V 9. sto­le­tí měli na Rad­hošť zaví­tat soluňš­tí misi­oná­ři sva­tí Cyril a Meto­děj, kte­ří údaj­ně necha­li zni­čit mod­lu Rade­gas­ta a na jejím mís­tě posta­vi­li kříž. Na památ­ku jejich mise byla v letech 1896 – 1898 na vrcho­lu posta­ve­na Kap­le sva­té­ho Cyri­la a Meto­děje, kte­rá je dnes nej­vý­še polo­že­nou sak­rál­ní stav­bou v Čes­ké repub­li­ce (kudyz​nu​dy​.cz).

Sever­ní sva­hy Rad­hoš­tě jsou chrá­něny jako Národ­ní pří­rod­ní rezer­va­ce Rad­hošť, vyhlá­še­ná v roce 1955. Rezer­va­ce o roz­lo­ze 145 ha chrá­ní vzác­né rost­lin­né a živo­čiš­né spo­le­čen­ství, včet­ně dru­hů jako je rys ostro­vid (Lynx lynx), tetřev hlu­šec (Tetras­tes bona­sia), mlok skvr­ni­tý (Sala­man­dra sala­man­dra), čolek hor­ský (Tri­tu­rus alpes­tris), zmi­je obec­ná (Vipe­ra berus), užov­ka oboj­ko­vá (Natrix natrix), čáp čer­ný (Cico­nia nig­ra), kalous uša­tý (Asio otus), kra­hu­jec obec­ný (Acci­pi­ter nisus), jes­třáb les­ní (Acci­pi­ter gen­ti­lis), dřem­lík tun­dro­vý (Fal­co sub­bu­teo), vlk obec­ný (Canis lupus) a med­věd hnědý (Ursus arc­tos). V rezer­va­ci ros­tou uni­kát­ní rost­li­ny, napří­klad Doro­ni­cum aus­tria­cum fir­mum sub­sp. mora­vi­cum, Gen­tia­na asc­le­pia­dea a Aco­ni­tum varie­ga­tum. Hlav­ní dře­vi­nou je buk les­ní (Fagus syl­va­ti­ca), dále javor klen (Acer pse­udo­pla­ta­nus) a vzác­ná jed­le bělo­ko­rá (Abies alba) (chra​ne​na​-uze​mi​.cz).

Kaž­do­roč­ně se na Rad­hoš­ti kona­jí cyri­lo­me­to­děj­ské pou­tě, kte­rých se účast­ní tisí­ce pout­ní­ků. Tyto akce při­po­mí­na­jí význam­nou duchov­ní a kul­tur­ní his­to­rii toho­to mís­ta (pro​stred​ni​bec​va​.cz). Nej­jed­no­duš­ší pří­stup na Rad­hošť je z Pus­te­ven, kam vede lanov­ka z Tro­j­a­no­vic. Z Pus­te­ven vede na vrchol Rad­hoš­tě turis­tic­ká stez­ka, kte­rá míjí sochu Rade­gas­ta a nabí­zí nád­her­né výhle­dy na okol­ní hory. Tato tra­sa je sou­čás­tí Nauč­né stez­ky Rade­gast, kte­rá na dese­ti zasta­ve­ních před­sta­vu­je his­to­rii a pří­ro­du oko­lí památ­né hory a turis­tic­ké oblas­ti Pus­te­ven. Celá hora je prot­ká­na pod­zem­ní­mi chod­ba­mi a jes­ky­němi (ces​ke​ho​ry​.cz).

Odka­zy

TOP

Všet­ky

Biotopy, Európske, Jazerá, Jazerá, Krajina, Les, Mestá, Mokrade, Príroda, Typ krajiny

Rapsódia bocianov v Marcheggu

skala
Hits: 6906

Mar­chegg – mes­to bocia­nov – Stor­chens­tadt. Leží neďa­le­ko od hra­níc zo Slo­ven­skom – v pod­sta­te ved­ľa Devín­ske­ho jaze­ra (mar​chegg​.at). Nachá­dza sa v Dol­nom Rakús­ku, je domo­vom jed­nej z naj­väč­ších koló­nií bocia­nov bie­lych (Cico­nia cico­nia) v stred­nej Euró­pe (rakus​ko​.sk). Zná­my je vyso­kým množ­stvom bocia­nov od mar­ca do augus­ta. Leží v nad­mor­skej výš­ke 141 m, má cca 3650 oby­va­te­ľov. Zalo­že­ný bol v roku 1268 krá­ľom Pře­mys­lom Ota­ka­rom. Zau­jí­ma­vos­ťou je vod­ný hrad, kto­rý bol posta­ve­ný v 13. sto­ro­čí a slú­žil ako lovec­ký zámok (mar​chegg​.at). V roku 1621 zís­kal vod­ný hrad Pavol IV. Pál­fi, kto­rý bol maji­te­ľom pan­stva aj v sused­ných Malac­kách, Pla­vec­ké­ho hra­du, Deví­na ale aj Boj­níc. Podo­bá sa na Malac­ký kaš­tieľ, jeho potom­ko­via postu­po­va­li pri úpra­vách v súčin­nos­ti. V jeho inte­ri­é­roch sa dnes nachá­dza expo­zí­cia o Pře­mys­lo­vi Ota­ka­ro­vi II. ale aj výsta­va veno­va­ná rodi­ne Pál­fi­ov­cov (Krno). Súčas­ťou are­álu je veľ­mi pek­ná par­ko­vá úpra­va. Ďal­šou atrak­ci­ou sú Vie­den­ská brá­na – Wie­ner Tor a Uhor­ská brá­na – Ungar­tor (mar​chegg​.at). Dnes zámok slú­ži ako regi­onál­ne múze­um (tou​rist​-chan​nel​.sk). Ved­ľa obce Mar­chegg sa nachá­dza­jú prí­rod­né rezer­vá­cie Morav­ské luž­né lesy a jaze­ro Kle­i­ner Bre­i­ten­see, naj­väč­šia koló­nia bocia­nov v stred­nej Euró­pe s hniez­da­mi na stro­moch (tou​rist​-chan​nel​.sk). Hniez­di tu 50 párov bocia­nov bie­lych – bocia­nie knie­žat­stvo (Krno). Prvé bocia­ny pri­lie­ta­jú do Mar­cheg­gu v mar­ci zo svo­jich zimo­vísk v Afri­ke. V máji sa liah­nu mlá­ďa­tá, kto­ré počas leta ras­tú a učia sa lie­tať. Kon­com augus­ta začí­na­jú bocia­ny odlie­tať späť do tep­lých kra­jín, pri­čom naj­ne­skôr v októb­ri opúš­ťa­jú regi­ón aj posled­né jedin­ce (rakus​ko​.sk). Rezer­vá­cia WWF March Auen – Morav­ské luhy vznik­la v roku 1970. Je súčas­ťou Ram­sar­skej loka­li­ty Niva Mora­vy. Mok­ra­de s luž­ný­mi les­mi sú vzác­nym eko­sys­té­mom, kto­rý svo­jou ohro­ze­nos­ťou mož­no pri­rov­nať ku tro­pic­kým pra­le­som (teraz​.sk). Mar­chegg je obklo­pe­ný prí­rod­nou rezer­vá­ci­ou Dol­no­mo­rav­ské luhy, kto­rá sa rozp­res­tie­ra na plo­che pri­bliž­ne 1 100 hek­tá­rov. Táto rezer­vá­cia je domo­vom pre rôz­ne dru­hy vtá­kov, vrá­ta­ne bocia­nov, a ponú­ka náv­štev­ní­kom mož­nosť pozo­ro­vať tie­to vtá­ky v ich pri­ro­dze­nom pro­stre­dí. Luž­né lesy a mok­ra­de v tej­to oblas­ti sú vzác­nym eko­sys­té­mom, kto­rý posky­tu­je ide­ál­ne pod­mien­ky pre hniez­de­nie bocia­nov (aus​tria​.sk).

Mar­chegg – the City of Storks – Stor­chens­tadt. It is loca­ted near the Slo­vak bor­der, essen­tial­ly next to Devín­ske Jaze­ro (mar​chegg​.at). Situ­ated in Lower Aus­tria, it is home to one of the lar­gest colo­nies of whi­te storks (Cico­nia cico­nia) in Cen­tral Euro­pe (rakus​ko​.sk). The city is famous for its high num­ber of storks from March to August. It lies at an alti­tu­de of 141 meters and has app­ro­xi­ma­te­ly 3,650 inha­bi­tants. It was foun­ded in 1268 by King Otto­kar II of Bohe­mia. A point of inte­rest is the water cast­le built in the 13th cen­tu­ry, ori­gi­nal­ly ser­ving as a hun­ting lod­ge (mar​chegg​.at). In 1621, the water cast­le was acqu­ired by Paul IV Pálf­fy, who owned esta­tes in near­by Malac­ky, Pla­vec­ký Cast­le, Devín, and Boj­ni­ce. The cast­le resem­bles the manor hou­se in Malac­ky, as modi­fi­ca­ti­ons were made by his des­cen­dants in coor­di­na­ti­on. Today, its inte­ri­ors fea­tu­re exhi­bi­ti­ons about Otto­kar II and the Pálf­fy fami­ly (Krno). The cast­le grounds inc­lu­de beau­ti­ful­ly lands­ca­ped parks. Other att­rac­ti­ons inc­lu­de the Wie­ner Tor (Vien­na Gate) and Ungar­tor (Hun­ga­rian Gate) (mar​chegg​.at). Today, the cast­le ser­ves as a regi­onal muse­um (tou​rist​-chan​nel​.sk). Near Mar­chegg, the­re are natu­ral reser­ves such as the Mora­va Flo­odp­lain Forests and Kle­i­ner Bre­i­ten­see Lake. The area hosts the lar­gest colo­ny of tree-​nesting storks in Cen­tral Euro­pe, with 50 pairs of whi­te storks – a stork prin­ci­pa­li­ty (Krno). The first storks arri­ve in Mar­chegg in March from the­ir win­te­ring grounds in Afri­ca. In May, chicks hatch, grow during the sum­mer, and learn to fly. By late August, the storks begin mig­ra­ting back to war­mer regi­ons, with the last ones lea­ving by Octo­ber (rakus​ko​.sk). The WWF March Auen – Mora­va Flo­odp­lains Reser­ve was estab­lis­hed in 1970 and is part of the Ram­sar Site Mora­va River Basin. The wet­lands with flo­odp­lain forests are a rare eco­sys­tem, as endan­ge­red as tro­pi­cal rain­fo­rests (teraz​.sk). Mar­chegg is sur­roun­ded by the Lower Mora­va Flo­odp­lains Natu­re Reser­ve, which spans app­ro­xi­ma­te­ly 1,100 hec­ta­res. This reser­ve is home to vari­ous bird spe­cies, inc­lu­ding storks, and offers visi­tors the chan­ce to obser­ve them in the­ir natu­ral habi­tat. The flo­odp­lain forests and wet­lands in the area pro­vi­de ide­al nesting con­di­ti­ons for storks (aus​tria​.sk).

Mar­chegg – die Stadt der Stör­che – Stor­chens­tadt. Sie liegt nahe der slo­wa­kis­chen Gren­ze, direkt neben Devín­ske Jaze­ro (mar​chegg​.at). Die Stadt befin­det sich in Nie­de­rös­ter­re­ich und beher­bergt eine der größten Kolo­nien von Wei­ßs­tör­chen (Cico­nia cico­nia) in Mit­te­le­uro­pa (rakus​ko​.sk). Mar­chegg ist bekannt für die Viel­zahl an Stör­chen, die von März bis August hier ver­we­i­len. Die Stadt liegt auf 141 Metern See­höhe und hat etwa 3.650 Ein­woh­ner. Sie wur­de 1268 von König Otto­kar II. Pře­mysl geg­rün­det. Eine Beson­der­he­it ist die Was­ser­burg, die im 13. Jahr­hun­dert erbaut wur­de und urs­prün­glich als Jagdsch­loss dien­te (mar​chegg​.at). Im Jahr 1621 wur­de die Was­ser­burg von Paul IV. Pálf­fy erwor­ben, der auch Besit­zun­gen in Malac­ky, der Burg Pla­vec­ký, Devín und Boj­ni­ce hat­te. Die Burg ähnelt dem Sch­loss in Malac­ky, da die Nach­fah­ren des Besit­zers bei den Umbau­ten eng zusam­me­nar­be­i­te­ten. Heute beher­bergt das Sch­loss Auss­tel­lun­gen über Otto­kar II. und die Fami­lie Pálf­fy (Krno). Die Sch­los­san­la­ge umfasst eine wun­ders­chöne Park­lands­chaft. Wei­te­re Sehen­swür­dig­ke­i­ten sind das Wie­ner Tor und das Ungar­tor (mar​chegg​.at). Heute dient das Sch­loss als regi­ona­les Muse­um (tou​rist​-chan​nel​.sk). In der Nähe von Mar­chegg befin­den sich Naturs­chutz­ge­bie­te wie die March-​Auen-​Wälder und der See Kle­i­ner Bre­i­ten­see. Hier liegt die größte Kolo­nie von baum­brüten­den Stör­chen in Mit­te­le­uro­pa mit 50 Brut­pa­a­ren – ein Stor­chen­fürs­ten­tum (Krno). Die ers­ten Stör­che kom­men im März aus ihren Win­te­rqu­ar­tie­ren in Afri­ka nach Mar­chegg. Im Mai sch­lüp­fen die Küken, wach­sen im Som­mer heran und ler­nen flie­gen. Ende August begin­nen die Stör­che, in wär­me­re Gebie­te zurück­zu­keh­ren, die letz­ten ver­las­sen die Regi­on spä­tes­tens im Okto­ber (rakus​ko​.sk). Das WWF March Auen – Marchauen-​Reservat wur­de 1970 geg­rün­det und ist Teil des Ramsar-​Gebiets March-​Thaya-​Auen. Die Feucht­ge­bie­te mit den Auen­wäl­dern sind ein sel­te­nes Öko­sys­tem, das genau­so bed­roht ist wie tro­pis­che Regen­wäl­der (teraz​.sk). Mar­chegg ist von der Naturs­chutz­re­gi­on Unte­re Mar­chau­en umge­ben, die sich über etwa 1.100 Hek­tar ers­trec­kt. Die­ses Reser­vat ist Hei­mat für vers­chie­de­ne Voge­lar­ten, darun­ter Stör­che, und bie­tet Besu­chern die Mög­lich­ke­it, die­se in ihrer natür­li­chen Umge­bung zu beobach­ten. Die Auen­wäl­der und Feucht­ge­bie­te der Regi­on schaf­fen ide­a­le Bedin­gun­gen für die Stor­chen­nes­ter (aus​tria​.sk).

Odka­zy

TOP

Všet­ky

Organizmy, Príroda, TOP, Živočíchy

Mačky

skala
Hits: 11084

Mač­ky sú úžas­né a nezá­vis­lé tvo­ry, kto­ré sú spo­loč­ník­mi ľudí na cel­kom sve­te. Ich gra­ci­óz­na ele­gan­cia a zve­da­vý pohľad oslo­vu­jú tak­mer kaž­dé­ho. Samoz­rej­me, jej divo­ká for­ma žije v prí­ro­de. Domes­ti­fi­ko­va­né boli ako jed­no z prvých zvie­rat. Datu­je sa ten­to pro­ces do sta­ro­ve­ku. Ako už bolo naz­na­če­né, majú vyso­kú mie­ru roz­ho­do­vať o vlast­ných akti­vi­tách samé. Exis­tu­je nepre­ber­né množ­stvo ple­mien, kto­ré majú roz­lič­né vlast­nos­ti. Od ele­gant­ných perz­ských mačiek po hra­vé ben­gál­ske. Sú pri­ro­dze­ný­mi lov­ca­mi. Majú sklon dlho spať, až 15 hodín den­ne, tým si udr­žia­va­jú ener­giu. Dorou­mie­va­jú sa zvuk­mi, mňau­ka­jú, brum­ka­jú, syčia … Takým­to spô­so­bom komu­ni­ku­jú aj s ľuď­mi. Majú výraz­né oči a pod­ľa nich pozná­me nála­du. Zúže­né zre­ni­ce zna­me­na­jú radosť, hra­vú nála­du, roz­ší­re­né sú zna­kom stra­chu a vzru­še­nia. Líza­ním srs­ti sa čis­tia a odstra­ňu­jú neprí­jem­né vône. 

Ich tlap­ky sú mimo­riad­ne fle­xi­bil­né, umož­ňu­jú im pohy­bo­vať sa ticho. Zuby sú adap­to­va­né na lovec­ký život­ný štýl. Sú vyba­ve­né ostrý­mi reza­cí­mi zuba­mi na odtr­há­va­nie mäsa, špi­ca­té špi­čia­ky slú­žia na chy­te­nie koris­ti. Oči majú veľ­ké zre­ni­ce, kto­ré sa vedia rých­lo pris­pô­so­biť inten­zi­te svet­la. Ich pohy­by uší môžu odha­liť ich nála­du, resp. odha­liť pred­met ich záuj­mu. V ich zadnej čas­ti sa nachá­dza výni­moč­ný orgán – ves­ti­bu­lár­ny apa­rát, kto­rý im udr­žia­va rov­no­vá­hu a vďa­ka nemu vyko­ná­va­jú veľ­mi pres­né pohy­by. Ich sluch je vyni­ka­jú­ci, je schop­ný zachy­tá­vať vyso­ko­frek­venč­né zvu­ky. Aj ich čuch je veľ­mi cit­li­vý, roz­poz­ná aj fero­mó­ny iných mačiek. Pri prí­tom­nos­ti svo­jich maji­te­ľov, resp. iných mačiek pre­hl­bu­jú svoj hlas – pra­dú – tým vyjad­ru­jú svo­ju radosť, resp. nák­lon­nosť. Teles­ná tep­lo­ta mačiek je 38 – 39 °C. Táto tep­lo­ta im umož­ňu­je byť efek­tív­ny­mi lov­ca­mi a udr­žia­vať si tep­lo v chlad­nej­šom prostredí.

Mač­ky boli domes­ti­fi­ko­va­né pri­bliž­ne pred 9 500 rok­mi na Blíz­kom výcho­de, kde sa zblí­ži­li s ľuď­mi vďa­ka svo­jej schop­nos­ti kon­tro­lo­vať popu­lá­ciu hlo­dav­cov v usklad­ne­ných záso­bách obi­lia (Wiki­pé­dia). Ten­to vzťah sa postup­ne pre­hĺbil a mač­ky sa sta­li neod­de­li­teľ­nou súčas­ťou mno­hých kul­túr. V sta­ro­ve­kom Egyp­te boli mač­ky uctie­va­né a pova­žo­va­né za posvät­né zvie­ra­tá. Bohy­ňa Bas­tet, zobra­zo­va­ná s hla­vou mač­ky, sym­bo­li­zo­va­la ochra­nu, plod­nosť a domov. Zabi­tie mač­ky bolo v Egyp­te pova­žo­va­né za ťaž­ký zlo­čin. V stre­do­ve­kej Euró­pe však mač­ky čeli­li pre­na­sle­do­va­niu kvô­li pove­rám spo­je­ným s čaro­dej­níc­tvom, čo vied­lo k ich maso­vé­mu vyhu­be­niu v nie­kto­rých oblas­tiach. Dnes sú mač­ky jed­ný­mi z najob­ľú­be­nej­ších domá­cich milá­či­kov na sve­te. Ich schop­nosť pris­pô­so­biť sa rôz­nym pro­stre­diam, od mest­ských bytov po vidiec­ke far­my, z nich robí ide­ál­nych spo­loč­ní­kov pre rôz­ne typy ľudí. Okrem toho sú zná­me svo­jou čis­tot­nos­ťou a schop­nos­ťou pou­ží­vať mača­ciu toale­tu bez potre­by špe­ciál­ne­ho výcvi­ku. Mač­ky majú tiež význam­ný vplyv na eko­sys­té­my. Ako pre­dá­to­ri pomá­ha­jú regu­lo­vať popu­lá­cie malých hlo­dav­cov a vtá­kov. Avšak v nie­kto­rých oblas­tiach, naj­mä na ostro­voch, kde pôvod­né dru­hy nema­jú pri­ro­dze­ných pre­dá­to­rov, môžu mač­ky pred­sta­vo­vať hroz­bu pre bio­di­ver­zi­tu. Pre­to je dôle­ži­té kon­tro­lo­vať popu­lá­ciu túla­vých mačiek a zabez­pe­čiť, aby domá­ce mač­ky neo­hro­zo­va­li miest­nu fau­nu. V súčas­nos­ti pre­bie­ha množ­stvo výsku­mov zame­ra­ných na beha­vi­orál­ne a gene­tic­ké aspek­ty mačiek. Tie­to štú­die nám pomá­ha­jú lep­šie poro­zu­mieť ich sprá­va­niu, zdra­vot­ným potre­bám a vzťa­hu s ľuď­mi. Naprí­klad výskum komu­ni­ká­cie medzi mač­ka­mi a ľuď­mi odha­ľu­je, ako mač­ky doká­žu pris­pô­so­biť svo­je voka­li­zá­cie na zís­ka­nie pozor­nos­ti ale­bo potra­vy (Uni­ted­Li­fe).

Cats are ama­zing and inde­pen­dent cre­a­tu­res that are com­pa­ni­ons to humans all around the world. The­ir gra­ce­ful ele­gan­ce and curi­ous gaze appe­al to almost eve­ry­o­ne. Of cour­se, the­ir wild form still exists in natu­re. They were domes­ti­ca­ted as one of the first ani­mals, a pro­cess dating back to ancient times. As indi­ca­ted ear­lier, they have a high degree of auto­no­my in deci­ding the­ir own acti­vi­ties. The­re is an end­less varie­ty of bre­eds with diver­se cha­rac­te­ris­tics, from ele­gant Per­sian cats to pla­y­ful Ben­gals. They are natu­ral hun­ters, and they have a ten­den­cy to sle­ep for long peri­ods, up to 15 hours a day, to con­ser­ve ener­gy. They com­mu­ni­ca­te with humans through sounds like meowing, pur­ring, and his­sing. They have expres­si­ve eyes, and the­ir mood can be dedu­ced from them. Nar­ro­wed pupils indi­ca­te joy and a pla­y­ful mood, whi­le dila­ted ones are a sign of fear and exci­te­ment. By lic­king the­ir fur, they cle­an them­sel­ves and remo­ve unp­le­a­sant odors.

The­ir paws are extre­me­ly fle­xib­le, allo­wing them to move silen­tly. The­ir teeth are adap­ted to a hun­ting lifes­ty­le, with sharp cut­ting teeth for tea­ring meat and poin­ted cani­nes for cat­ching prey. The­ir eyes have lar­ge pupils that can quick­ly adapt to light inten­si­ty. Move­ments of the­ir ears can reve­al the­ir mood or indi­ca­te the object of the­ir inte­rest. In the back of the­ir ears, the­re is an excep­ti­onal organ – the ves­ti­bu­lar appa­ra­tus – which helps them main­tain balan­ce and per­form very pre­ci­se move­ments. The­ir hea­ring is excel­lent, capab­le of cap­tu­ring high-​frequency sounds. The­ir sen­se of smell is also very sen­si­ti­ve, capab­le of recog­ni­zing the phe­ro­mo­nes of other cats. In the pre­sen­ce of the­ir owners or other cats, they dee­pen the­ir voice – pur­ring – expres­sing joy or affec­ti­on. The body tem­pe­ra­tu­re of cats is 38 – 39 °C, allo­wing them to be effi­cient hun­ters and main­tain warmth in col­der environments.

Cats were domes­ti­ca­ted app­ro­xi­ma­te­ly 9,500 years ago in the Midd­le East, whe­re they for­med a bond with humans thanks to the­ir abi­li­ty to con­trol rodent popu­la­ti­ons in sto­red grain supp­lies (Wiki­pe­dia). This rela­ti­ons­hip gra­du­al­ly dee­pe­ned, and cats beca­me an integ­ral part of many cul­tu­res. In ancient Egypt, cats were vene­ra­ted and con­si­de­red sac­red ani­mals. The god­dess Bas­tet, depic­ted with a cat’s head, sym­bo­li­zed pro­tec­ti­on, fer­ti­li­ty, and home. Kil­ling a cat in Egypt was regar­ded as a seve­re cri­me. In medie­val Euro­pe, howe­ver, cats faced per­se­cu­ti­on due to supers­ti­ti­ons asso­cia­ted with witchc­raft, lea­ding to the­ir mass era­di­ca­ti­on in some regi­ons. Today, cats are among the most popu­lar pets in the world. The­ir abi­li­ty to adapt to vari­ous envi­ron­ments, from urban apart­ments to rural farms, makes them ide­al com­pa­ni­ons for dif­fe­rent types of peop­le. Addi­ti­onal­ly, they are kno­wn for the­ir cle­an­li­ness and abi­li­ty to use a lit­ter box wit­hout spe­cial trai­ning. Cats also have a sig­ni­fi­cant impact on eco­sys­tems. As pre­da­tors, they help regu­la­te popu­la­ti­ons of small rodents and birds. Howe­ver, in some are­as, par­ti­cu­lar­ly on islands whe­re nati­ve spe­cies lack natu­ral pre­da­tors, cats can pose a thre­at to bio­di­ver­si­ty. The­re­fo­re, it is cru­cial to con­trol the popu­la­ti­on of stray cats and ensu­re that domes­tic cats do not endan­ger local wild­li­fe. Cur­ren­tly, nume­rous stu­dies focus on the beha­vi­oral and gene­tic aspects of cats. The­se stu­dies help us bet­ter unders­tand the­ir beha­vi­or, health needs, and rela­ti­ons­hip with humans. For ins­tan­ce, rese­arch on com­mu­ni­ca­ti­on bet­we­en cats and humans reve­als how cats can adjust the­ir voca­li­za­ti­ons to gain atten­ti­on or food (Uni­ted­Li­fe).

TOP

Všet­ky