Krajina, České, Česko, Južné Čechy, Obce, Zahraničie

Netolice – jedno z najstarších miest v Čechách

skala
Hits: 97

Neto­li­ce je mes­teč­ko nachá­dza­jú­ce sa v juž­ných Čechách, pri­bliž­ne 20 kilo­met­rov západ­ne od Čes­kých Budějo­víc, žije tu pri­bliž­ne 2 500 oby­va­te­ľov. Prvá písom­ná zmien­ka o Neto­li­ciach pochá­dza z roku 981, keď sú spo­mí­na­né v Kos­mo­vej kro­ni­ke ako hra­dis­ko. Arche­olo­gic­ké nále­zy však naz­na­ču­jú osíd­le­nie tej­to oblas­ti už v dobe bron­zo­vej. V 8. sto­ro­čí sa tu usa­di­li Slo­va­nia, čo robí z Neto­líc jed­no z naj­star­ších miest v Čechách (hola​so​vi​ce​.eu). Po vyvraž­de­ní rodu Slav­ní­kov­cov v roku 995 sa hra­dis­ko Neto­li­ce sta­lo majet­kom vlád­nu­ce­ho rodu Pře­mys­lov­cov. Pod hra­dis­kom vznik­la osa­da oko­lo kos­to­la svä­té­ho Vác­la­va, kto­rá sa postup­ne roz­ras­ta­la a sta­la sa cen­trom obcho­du a sprá­vy v regi­ó­ne (en​.wiki​pe​dia​.org).

His­to­ric­ké jad­ro Neto­líc je mest­skou pamiat­ko­vou zónou s množ­stvom zacho­va­lých his­to­ric­kých budov. Zámok Kra­toch­ví­le je rene­sanč­ný zámok z roku 1583, posta­ve­ný ako lovec­ký zámok pre Vilé­ma z Rožm­ber­ka v štý­le talian­skych víl. Nachá­dza sa v čas­ti Pet­rův Dvůr a je národ­nou kul­túr­nou pamiat­kou (en​.wiki​pe​dia​.org). Kos­tol svä­té­ho Vác­la­va je pôvod­ne gotic­ká stav­ba s román­sky­mi prv­ka­mi z dru­hej polo­vi­ce 13. sto­ro­čia, s rene­sanč­nou vežou. Kos­tol Nane­bov­za­tia Pan­ny Márie pochá­dza z dru­hej polo­vi­ce 13. sto­ro­čia, v 17. sto­ro­čí pre­šiel rano­ba­ro­ko­vou pre­stav­bou. Rad­ni­ca je neore­ne­sanč­ná budo­va z roku 1869 na Mie­ro­vom námes­tí. Baro­ko­vá fon­tá­na sa nachá­dza sa na námes­tí a pochá­dza z roku 1677. Na vrchu Sva­tý Ján sa nachá­dza Arche­opark Neto­li­ce, kto­rý pre­zen­tu­je výsled­ky arche­olo­gic­ké­ho výsku­mu rano­stre­do­ve­ké­ho hra­dis­ka for­mou pria­mej rekon­štruk­cie. Náv­štev­ní­ci tu môžu vidieť rekon­štru­ova­né opev­ne­nie, pali­sá­du a stráž­nu vežu, kto­rá slú­ži aj ako roz­hľad­ňa s výhľa­dom na mes­to a oko­li­tú kra­ji­nu (hola​so​vi​ce​.eu). Neto­li­ce sú zná­me svo­ji­mi tra­dič­ný­mi podu­ja­tia­mi, ako je Sta­ro­čes­ký jar­mark ​“Na Linec­ké ces­tě”, kto­rý sa koná v máji a ponú­ka ukáž­ky reme­siel, tra­dič­nej hud­by a tan­ca. Medzi význam­né osob­nos­ti spo­je­né s Neto­li­ca­mi pat­rí Josef Štěpá­nek Neto­lic­ký (asi 1460 – 1538), čes­ký ryb­ni­kár a archi­tekt, kto­rý sa podie­ľal na budo­va­ní ryb­ní­kov v juž­ných Čechách (en​.wiki​pe​dia​.org).

Oko­lie Neto­líc je boha­té na ryb­ní­ky a lesy, čo posky­tu­je ide­ál­ne pod­mien­ky pre milov­ní­kov prí­ro­dy a rekre­ácie. Ryb­ník Mnich, zalo­že­ný v 15. ale­bo 16. sto­ro­čí, je obľú­be­ným mies­tom na pre­chádz­ky a rela­xá­ciu. Na jeho hrá­dzi sa nachá­dza­jú dva his­to­ric­ky cen­né kamen­né oblú­ko­vé mos­ty (en​.wiki​pe​dia​.org). V blíz­kos­ti mes­ta sa nachá­dza aj pút­nic­ké mies­to Lomec s kos­to­lom mena Pan­ny Márie, kto­rý je jed­ným z naj­výz­nam­nej­ších baro­ko­vých pút­nic­kých miest v juž­ných Čechách (hola​so​vi​ce​.eu).

Neto­li­ce is a small town loca­ted in South Bohe­mia, app­ro­xi­ma­te­ly 20 kilo­me­ters west of Čes­ké Budějo­vi­ce, with a popu­la­ti­on of around 2,500. The first writ­ten men­ti­on of Neto­li­ce dates back to 981 when it was recor­ded as a for­ti­fied sett­le­ment in the Chro­nic­le of Cos­mas. Howe­ver, archa­e­olo­gi­cal fin­dings sug­gest that the area was inha­bi­ted as ear­ly as the Bron­ze Age. In the 8th cen­tu­ry, Slavs sett­led here, making Neto­li­ce one of the oldest towns in Bohe­mia (hola​so​vi​ce​.eu). After the mas­sac­re of the Slav­ník dynas­ty in 995, the Neto­li­ce stron­ghold beca­me the pro­per­ty of the ruling Pře­mys­lid dynas­ty. A sett­le­ment deve­lo­ped below the for­tress around the Church of St. Wen­ces­las, gra­du­al­ly expan­ding into a regi­onal cen­ter of tra­de and admi­ni­stra­ti­on (en​.wiki​pe​dia​.org).

The his­to­ri­cal core of Neto­li­ce is a muni­ci­pal heri­ta­ge zone with many well-​preserved his­to­ri­cal buil­dings. Kra­toch­ví­le Cha­te­au, a Renais­san­ce hun­ting lod­ge built in 1583 for Vilém of Rožm­berk in the sty­le of Ita­lian vil­las, is loca­ted in the Pet­rův Dvůr dis­trict and is a nati­onal cul­tu­ral monu­ment (en​.wiki​pe​dia​.org). The Church of St. Wen­ces­las is ori­gi­nal­ly a Got­hic struc­tu­re with Roma­ne­sque ele­ments from the second half of the 13th cen­tu­ry, fea­tu­ring a Renais­san­ce tower. The Church of the Assump­ti­on of the Vir­gin Mary also dates back to the second half of the 13th cen­tu­ry and under­went an ear­ly Baro­que recons­truc­ti­on in the 17th cen­tu­ry. The town hall is a Neo-​Renaissance buil­ding from 1869, loca­ted on Pea­ce Squ­are. A Baro­que foun­tain from 1677 is also situ­ated in the squ­are. On St. John’s Hill (Sva­tý Ján), the Neto­li­ce Archa­e­opark pre­sents the results of archa­e­olo­gi­cal rese­arch on the ear­ly medie­val stron­ghold through direct recons­truc­ti­on. Visi­tors can see recons­truc­ted for­ti­fi­ca­ti­ons, a pali­sa­de, and a watch­to­wer, which also ser­ves as a lookout point offe­ring vie­ws of the town and sur­roun­ding coun­try­si­de (hola​so​vi​ce​.eu).

Neto­li­ce is kno­wn for its tra­di­ti­onal events, such as the Old Czech Fair Na Linec­ké ces­tě, held in May, fea­tu­ring demon­stra­ti­ons of crafts, tra­di­ti­onal music, and dan­ce. Among the notab­le figu­res asso­cia­ted with Neto­li­ce is Josef Štěpá­nek Neto­lic­ký (c. 1460 – 1538), a Czech pond buil­der and archi­tect who con­tri­bu­ted to the cons­truc­ti­on of fish­ponds in South Bohe­mia (en​.wiki​pe​dia​.org).

The sur­roun­dings of Neto­li­ce are rich in fish­ponds and forests, pro­vi­ding ide­al con­di­ti­ons for natu­re lovers and rec­re­a­ti­on. Mnich Pond, estab­lis­hed in the 15th or 16th cen­tu­ry, is a popu­lar spot for walks and rela­xa­ti­on. Two his­to­ri­cal­ly sig­ni­fi­cant sto­ne arch brid­ges are loca­ted on its dam (en​.wiki​pe​dia​.org). Near the town, the­re is also the pilg­ri­ma­ge site of Lomec with the Church of the Name of the Vir­gin Mary, one of the most impor­tant Baro­que pilg­ri­ma­ge sites in South Bohe­mia (hola​so​vi​ce​.eu).

Neto­litz ist eine kle­i­ne Stadt in Süd­böh­men, etwa 20 Kilo­me­ter west­lich von Čes­ké Budějo­vi­ce, mit einer Bevöl­ke­rung von etwa 2.500 Ein­woh­nern. Die ers­te sch­rift­li­che Erwäh­nung von Neto­litz stammt aus dem Jahr 981, als sie in der Chro­nik des Cos­mas als befes­tig­te Sied­lung erwähnt wur­de. Archä­o­lo­gis­che Fun­de deuten jedoch darauf hin, dass die Gegend bere­its in der Bron­ze­ze­it besie­delt war. Im 8. Jahr­hun­dert lie­ßen sich hier Sla­wen nie­der, was Neto­litz zu einer der ältes­ten Städ­te Böh­mens macht (hola​so​vi​ce​.eu). Nach dem Mas­sa­ker an der Dynas­tie der Sla­wni­ki­den im Jahr 995 wur­de die Fes­tung Neto­litz Eigen­tum der herrs­chen­den Dynas­tie der Pře­mys­li­den. Unter­halb der Fes­tung ents­tand eine Sied­lung um die Kir­che des Hl. Wen­zel, die sich all­mäh­lich aus­dehn­te und zu einem regi­ona­len Handels- und Ver­wal­tungs­zen­trum wur­de (en​.wiki​pe​dia​.org).

Der his­to­ris­che Stadt­kern von Neto­litz ist eine städ­tis­che Denk­mal­zo­ne mit zahl­re­i­chen gut erhal­te­nen his­to­ris­chen Gebä­u­den. Das Sch­loss Kra­toch­ví­le, ein Renaissance-​Jagdschloss aus dem Jahr 1583, wur­de für Vilém von Rosen­berg im Stil ita­lie­nis­cher Vil­len erbaut. Es befin­det sich im Stadt­te­il Pet­rův Dvůr und ist ein nati­ona­les Kul­tur­denk­mal (en​.wiki​pe​dia​.org). Die Kir­che des Hl. Wen­zel ist urs­prün­glich ein gotis­ches Bau­werk mit roma­nis­chen Ele­men­ten aus der zwe­i­ten Hälf­te des 13. Jahr­hun­derts und ver­fügt über einen Renais­san­ce­turm. Die Kir­che Mariä Him­mel­fa­hrt stammt eben­falls aus der zwe­i­ten Hälf­te des 13. Jahr­hun­derts und wur­de im 17. Jahr­hun­dert früh­ba­rock umge­baut. Das Rat­haus ist ein neore­nais­san­ce Gebä­u­de aus dem Jahr 1869 am Frie­dens­platz. Ein baroc­ker Brun­nen aus dem Jahr 1677 befin­det sich eben­falls auf dem Platz. Auf dem Hügel Sva­tý Ján befin­det sich der Archä­o­park Neto­litz, der die Ergeb­nis­se archä­o­lo­gis­cher Fors­chun­gen über die früh­mit­te­lal­ter­li­che Fes­tung durch direk­te Rekons­truk­ti­on prä­sen­tiert. Besu­cher kön­nen rekons­tru­ier­te Befes­ti­gung­san­la­gen, eine Pali­sa­de und einen Wach­turm besich­ti­gen, der auch als Aus­sichts­punkt mit Blick auf die Stadt und die umlie­gen­de Lands­chaft dient (hola​so​vi​ce​.eu).

Neto­litz ist bekannt für sei­ne tra­di­ti­onel­len Verans­tal­tun­gen, wie den alt­böh­mis­chen Jahr­mar­kt Na Linec­ké ces­tě, der im Mai statt­fin­det und Han­dwerks­vor­füh­run­gen, tra­di­ti­onel­le Musik und Tanz bie­tet. Zu den bede­uten­den Per­sön­lich­ke­i­ten, die mit Neto­litz ver­bun­den sind, gehört Josef Štěpá­nek Neto­lic­ký (ca. 1460 – 1538), ein tsche­chis­cher Teich­bau­er und Archi­tekt, der an der Errich­tung von Fisch­te­i­chen in Süd­böh­men bete­i­ligt war (en​.wiki​pe​dia​.org).

Die Umge­bung von Neto­litz ist reich an Tei­chen und Wäl­dern, die ide­a­le Bedin­gun­gen für Natur­lieb­ha­ber und Erho­lung bie­ten. Der Mnich-​Teich, der im 15. oder 16. Jahr­hun­dert ange­legt wur­de, ist ein belieb­ter Ort für Spa­zier­gän­ge und Ents­pan­nung. Auf sei­nem Damm befin­den sich zwei his­to­risch bede­uten­de Ste­in­bo­genb­rüc­ken (en​.wiki​pe​dia​.org). In der Nähe der Stadt liegt auch der Wall­fa­hr­t­sort Lomec mit der Kir­che des Namens Mariens, einer der wich­tigs­ten baroc­ken Wall­fa­hr­t­sor­te in Süd­böh­men (hola​so​vi​ce​.eu).

Neto­li­ce je měs­teč­ko nachá­ze­jí­cí se v již­ních Čechách, přib­liž­ně 20 kilo­met­rů západ­ně od Čes­kých Budějo­vic, s popu­la­cí oko­lo 2 500 oby­va­tel. Prv­ní písem­ná zmín­ka o Neto­li­cích pochá­zí z roku 981, kdy jsou zmí­něny v Kos­mo­vě kro­ni­ce jako hra­diš­tě. Arche­olo­gic­ké nále­zy však naz­na­ču­jí osíd­le­ní této oblas­ti již v době bron­zo­vé. V 8. sto­le­tí se zde usa­di­li Slo­va­né, což činí z Neto­lic jed­no z nej­star­ších měst v Čechách (hola​so​vi​ce​.eu). Po vyvraž­dění rodu Slav­ní­kov­ců v roce 995 se hra­diš­tě Neto­li­ce sta­lo majet­kem vlád­nou­cí­ho rodu Pře­mys­lov­ců. Pod hra­diš­těm vznik­la osa­da oko­lo kos­te­la sva­té­ho Vác­la­va, kte­rá se postup­ně roz­růs­ta­la a sta­la se cen­trem obcho­du a sprá­vy v regi­onu (en​.wiki​pe​dia​.org).

His­to­ric­ké jád­ro Neto­lic je měst­skou památ­ko­vou zónou s množ­stvím zacho­va­lých his­to­ric­kých budov. Zámek Kra­toch­ví­le je rene­sanč­ní zámek z roku 1583, posta­ve­ný jako lovec­ký zámek pro Vilé­ma z Rožm­ber­ka ve sty­lu ital­ských vil. Nachá­zí se v čás­ti Pet­rův Dvůr a je národ­ní kul­tur­ní památ­kou (en​.wiki​pe​dia​.org). Kos­tel sva­té­ho Vác­la­va je původ­ně gotic­ká stav­ba s román­ský­mi prv­ky z dru­hé polo­vi­ny 13. sto­le­tí, s rene­sanč­ní věží. Kos­tel Nane­bev­ze­tí Pan­ny Marie pochá­zí z dru­hé polo­vi­ny 13. sto­le­tí, v 17. sto­le­tí pro­šel raně barok­ní pře­stav­bou. Rad­ni­ce je neore­ne­sanč­ní budo­va z roku 1869 na Míro­vém náměs­tí. Barok­ní kaš­na se nachá­zí na náměs­tí a pochá­zí z roku 1677. Na vrchu Sva­tý Jan se nachá­zí Arche­opark Neto­li­ce, kte­rý pre­zen­tu­je výsled­ky arche­olo­gic­ké­ho výzku­mu raně stře­do­věké­ho hra­diš­tě for­mou pří­mé rekons­truk­ce. Návš­těv­ní­ci zde mohou vidět rekons­tru­ova­né opev­nění, pali­sá­du a stráž­ní věž, kte­rá slou­ží i jako rozh­led­na s výhle­dem na měs­to a okol­ní kra­ji­nu (hola​so​vi​ce​.eu).

Neto­li­ce jsou zná­mé svý­mi tra­dič­ní­mi udá­los­tmi, jako je Sta­ro­čes­ký jar­mark ​“Na Linec­ké ces­tě”, kte­rý se koná v květ­nu a nabí­zí ukáz­ky řeme­sel, tra­dič­ní hud­by a tan­ce. Mezi význam­né osob­nos­ti spo­je­né s Neto­li­ce­mi patří Josef Štěpá­nek Neto­lic­ký (asi 1460 – 1538), čes­ký ryb­ní­kář a archi­tekt, kte­rý se podí­lel na budo­vá­ní ryb­ní­ků v již­ních Čechách (en​.wiki​pe​dia​.org).

Oko­lí Neto­lic je boha­té na ryb­ní­ky a lesy, což posky­tu­je ide­ál­ní pod­mín­ky pro milov­ní­ky pří­ro­dy a rekre­a­ce. Ryb­ník Mnich, zalo­že­ný v 15. nebo 16. sto­le­tí, je oblí­be­ným mís­tem na pro­cház­ky a rela­xa­ci. Na jeho hrá­zi se nachá­ze­jí dva his­to­ric­ky cen­né kamen­né oblou­ko­vé mos­ty (en​.wiki​pe​dia​.org). V blíz­kos­ti měs­ta se nachá­zí také pout­ní mís­to Lomec s kos­te­lem Jmé­na Pan­ny Marie, kte­rý je jed­ním z nej­výz­nam­něj­ších barok­ních pout­ních míst v již­ních Čechách (hola​so​vi​ce​.eu).

Odka­zy

TOP

Všet­ky

Krajina, Česko, Južná Morava, Kostoly, Moravské, Neživé, Obce, Stavby, Zahraničie

Křtiny

skala
Hits: 121

Křti­ny je obec v okre­se Blan­sko, pri­bliž­ne 15 kilo­met­rov seve­ro­vý­chod­ne od cen­tra Brna a 10 kilo­met­rov juho­vý­chod­ne od Blan­ska. S počtom oby­va­te­ľov oko­lo 820 sú pova­žo­va­né za vstup­nú brá­nu do stred­nej čas­ti Morav­ské­ho kra­su a sú zná­me pre­dov­šet­kým ako význam­né marián­ske pút­nic­ké mies­to (cs​.wiki​pe​dia​.org). Ležia na kri­žo­vat­ke nie­koľ­kých údo­lí, vrá­ta­ne hlbo­ké­ho kra­so­vé­ho Jose­fov­ské­ho údo­lia. Medzi naj­výz­nam­nej­šie arche­olo­gic­ké nále­zy z tej­to oblas­ti pat­rí bron­zo­vá soš­ka býka a roz­siah­le halš­tat­ské poh­re­bis­ko v jas­ky­ni Býčí ská­la z obdo­bia oko­lo 500 rokov pred Kris­tom. Prví Slo­va­nia sa do oblas­ti dosta­li v 6. sto­ro­čí. Pri­lá­ka­la ich sem aj želez­ná ruda. V oko­li­tých lesoch boli obja­ve­né pozos­tat­ky pri­mi­tív­nych vyso­kých pecí z 8. sto­ro­čia. Výro­ba žele­za sa tu udr­ža­la až do kon­ca 19. sto­ro­čia a stá­la pri zro­de prie­my­sel­ných pod­ni­kov v blíz­kych mes­tách, ako sú Ada­mov a Blan­sko (krti​ny​.cz). Prvá písom­ná zmien­ka o Křti­nách pochá­dza z 24. sep­tem­bra 1237 (krti​ny​.cz). Pod­ľa poves­ti v miest­nom údo­lí krs­ti­li svä­tí Cyril a Metod prvých morav­ských kres­ťa­nov, čo dalo obci jej názov (obje​vuj​pa​mat​ky​.cz). Počas husit­ských vojen bol miest­ny kláš­tor v roku 1423 vypá­le­ný. Po voj­nách boli Křti­ny nie­koľ­ko­krát vyplie­ne­né, naj­mä počas trid­sať­roč­nej voj­ny. V rokoch 1830 až 1854 boli Křti­ny majet­kom rodu Diet­richs­te­i­nov­cov. Křti­ny sú jed­ným z naj­star­ších marián­skych pút­nic­kých miest na Mora­ve. Domi­nan­tou obce je baro­ko­vý kos­tol Pan­ny Márie, kto­rý bol vybu­do­va­ný v prvej polo­vi­ci 18. sto­ro­čia pod­ľa návrhu archi­tek­ta Jana Bla­že­ja Santiniho-​Aichela. Ten­to monu­men­tál­ny chrám je pova­žo­va­ný za per­lu baro­ko­vej archi­tek­tú­ry a je chrá­ne­ný ako národ­ná kul­túr­na pamiat­ka (cs​.wiki​pe​dia​.org). V inte­ri­é­ri kos­to­la sa nachá­dza gotic­ká socha Pan­ny Márie Křtin­skej z roku 1340, kto­rá je cie­ľom mno­hých pút­ni­kov. Kos­tol je zná­my aj svo­jou výni­moč­nou akus­ti­kou a pra­vi­del­ne sa tu kona­jú kon­cer­ty duchov­nej hud­by (kudyz​nu​dy​.cz). Nachá­dzal sa tu aj žen­ský kláš­tor, kto­rý pod­ľa legen­dy v roku 1423 zni­či­li husi­ti (hadi​vad​lo​.cz). V pod­ze­mí kos­to­la bola obja­ve­ná a sprí­stup­ne­ná roz­siah­la kost­ni­ca, v kto­rej sú pozos­tat­ky sto­viek stre­do­ve­kých oby­va­te­ľov. Avšak nachá­dza sa tam aj nie­koľ­ko lebiek vyzdo­be­ných záhad­ný­mi orna­men­ta­mi. Pôvod­ne baro­ko­vá rezi­den­cia pre­mon­štrá­tov bola v 19. sto­ro­čí pre­bu­do­va­ná na kla­si­cis­tic­ký zámok. Ovál­na základ­ná ško­la je pred­sta­vi­teľ moder­nej archi­tek­tú­ry (krti​ny​.cz).

Křti­ny ležia na okra­ji Morav­ské­ho kra­su, čo z nich robí ide­ál­ny výcho­dis­ko­vý bod pre milov­ní­kov prí­ro­dy a turis­ti­ky. V blíz­kos­ti obce sa nachá­dza množ­stvo kra­so­vých útva­rov, jas­kýň a maleb­ných údo­lí. Náv­štev­ní­ci môžu pre­skú­mať naprí­klad jas­ky­ňu Výpus­tek, kto­rá slú­ži­la počas dru­hej sve­to­vej voj­ny ako pod­zem­ná tová­reň a neskôr ako vojen­ský kryt. Dnes sú Křti­ny živým cen­trom kul­túr­ne­ho a duchov­né­ho živo­ta. Kaž­do­roč­ne sa tu koná množ­stvo púti, kon­cer­tov a iných podu­ja­tí, kto­ré pri­ťa­hu­jú náv­štev­ní­kov z celej kra­ji­ny aj zo zahra­ni­čia (cs​.wiki​pe​dia​.org). V Jose­fov­skom údo­lí, kto­ré je kra­so­vé­ho cha­rak­te­ru sa nachá­dza jas­ky­ňa Býčia ska­la. V roku 2008 bol sprí­stup­ne­ný kom­plex roz­siah­lych pod­zem­ných pries­to­rov jas­ky­ne Výpus­tek, kto­rý bol zná­my už v stre­do­ve­ku. V roku 1928 zalo­žil Augus­tin Bay­er v Křtin­skom oko­lí na plo­che 23 ha arbo­ré­tum. Pes­tu­je sa v ňom cca 1000 dru­hov domá­cich a exo­tic­kých dre­vín, napr. Scia­do­pi­tys ver­ti­cil­la­ta, Ced­rus liba­ni (krti​ny​.cz).

Křti­ny is a muni­ci­pa­li­ty in the Blan­sko Dis­trict, app­ro­xi­ma­te­ly 15 kilo­me­ters nort­he­ast of the cen­ter of Brno and 10 kilo­me­ters sout­he­ast of Blan­sko. With a popu­la­ti­on of around 820, it is con­si­de­red the gate­way to the cen­tral part of the Mora­vian Karst and is best kno­wn as a sig­ni­fi­cant Marian pilg­ri­ma­ge site (cs​.wiki​pe​dia​.org). It is loca­ted at the cross­ro­ads of seve­ral val­le­ys, inc­lu­ding the deep karst Jose­fov Val­ley. Among the most sig­ni­fi­cant archa­e­olo­gi­cal finds from this area are a bron­ze bull figu­ri­ne and an exten­si­ve Halls­tatt burial site in the Býčí Ská­la Cave, dating to around 500 BC. The first Slavs arri­ved in the area in the 6th cen­tu­ry, att­rac­ted by iron ore. Remains of pri­mi­ti­ve blast fur­na­ces from the 8th cen­tu­ry have been dis­co­ve­red in the sur­roun­ding forests. Iron pro­duc­ti­on con­ti­nu­ed here until the late 19th cen­tu­ry, con­tri­bu­ting to the deve­lop­ment of indus­trial enter­pri­ses in near­by towns such as Ada­mov and Blan­sko (krti​ny​.cz). The first writ­ten men­ti­on of Křti­ny dates back to Sep­tem­ber 24, 1237 (krti​ny​.cz). Accor­ding to legend, Saints Cyril and Met­ho­dius bap­ti­zed the first Mora­vian Chris­tians in a local val­ley, giving the town its name (obje​vuj​pa​mat​ky​.cz). During the Hus­si­te Wars, the local monas­te­ry was bur­ned down in 1423. After the wars, Křti­ny was repe­a­ted­ly plun­de­red, espe­cial­ly during the Thir­ty Years’ War. Bet­we­en 1830 and 1854, Křti­ny was owned by the Diet­richs­te­in fami­ly. Křti­ny is one of the oldest Marian pilg­ri­ma­ge sites in Mora­via. The domi­nant land­mark of the town is the Baro­que Church of the Vir­gin Mary, built in the first half of the 18th cen­tu­ry accor­ding to the design of archi­tect Jan Bla­žej Santini-​Aichel. This monu­men­tal church is con­si­de­red a jewel of Baro­que archi­tec­tu­re and is pro­tec­ted as a nati­onal cul­tu­ral monu­ment (cs​.wiki​pe​dia​.org). Insi­de the church, the­re is a Got­hic sta­tue of the Vir­gin Mary of Křti­ny from 1340, which att­racts many pilg­rims. The church is also kno­wn for its excep­ti­onal acous­tics, and spi­ri­tu­al music con­certs are regu­lar­ly held here (kudyz​nu​dy​.cz).

The­re was also a con­vent for women, which, accor­ding to legend, was des­tro­y­ed by the Hus­si­tes in 1423 (hadi​vad​lo​.cz). A lar­ge ossu­ary was dis­co­ve­red and made acces­sib­le bene­ath the church, con­tai­ning the remains of hun­dreds of medie­val inha­bi­tants, inc­lu­ding seve­ral skulls deco­ra­ted with mys­te­ri­ous orna­ments. Ori­gi­nal­ly a Baro­que resi­den­ce for the Pre­mon­stra­ten­sians, it was rebu­ilt into a Neoc­las­si­cal cha­te­au in the 19th cen­tu­ry. The oval ele­men­ta­ry scho­ol is an exam­ple of modern archi­tec­tu­re (krti​ny​.cz). Křti­ny is loca­ted on the edge of the Mora­vian Karst, making it an ide­al star­ting point for natu­re lovers and hikers. Nume­rous karst for­ma­ti­ons, caves, and pic­tu­re­sque val­le­ys can be found near the town. Visi­tors can explo­re the Výpus­tek Cave, which ser­ved as an under­ground fac­to­ry during World War II and later as a mili­ta­ry shel­ter. Today, Křti­ny is a vib­rant cen­ter of cul­tu­ral and spi­ri­tu­al life. Many pilg­ri­ma­ges, con­certs, and other events are held here annu­al­ly, att­rac­ting visi­tors from across the coun­try and abro­ad (cs​.wiki​pe​dia​.org). In the kars­tic Jose­fov Val­ley lies the Býčí Ská­la Cave. In 2008, the exten­si­ve under­ground spa­ces of the Výpus­tek Cave, kno­wn sin­ce the Midd­le Ages, were ope­ned to the pub­lic. In 1928, Augus­tin Bay­er estab­lis­hed an arbo­re­tum cove­ring 23 hec­ta­res in the Křti­ny area. It cul­ti­va­tes app­ro­xi­ma­te­ly 1,000 spe­cies of nati­ve and exo­tic tre­es, inc­lu­ding Scia­do­pi­tys ver­ti­cil­la­ta and Ced­rus liba­ni (krti​ny​.cz).

Křti­ny jsou obec v okre­se Blan­sko, přib­liž­ně 15 kilo­met­rů seve­ro­vý­chod­ně od cen­tra Brna a 10 kilo­met­rů jiho­vý­chod­ně od Blan­ska. S počtem oby­va­tel kolem 820 jsou pova­žo­vá­ny za vstup­ní brá­nu do střed­ní čás­ti Morav­ské­ho kra­su a jsou zná­mé pře­dev­ším jako význam­né marián­ské pout­ní mís­to (cs​.wiki​pe​dia​.org). Leží na kři­žo­vat­ce něko­li­ka údo­lí, včet­ně hlu­bo­ké­ho kra­so­vé­ho Jose­fov­ské­ho údo­lí. Mezi nej­výz­nam­něj­ší arche­olo­gic­ké nále­zy z této oblas­ti patří bron­zo­vá soš­ka býka a roz­sáh­lé halš­tat­ské pohře­biš­tě v jes­ky­ni Býčí ská­la z obdo­bí kolem 500 let před Kris­tem. Prv­ní Slo­va­né se do oblas­ti dosta­li v 6. sto­le­tí, při­lá­ka­la je sem také želez­ná ruda. V okol­ních lesích byly obje­ve­ny pozůs­tat­ky pri­mi­tiv­ních vyso­kých pecí z 8. sto­le­tí. Výro­ba žele­za se zde udr­že­la až do kon­ce 19. sto­le­tí a stá­la při zro­du průmys­lo­vých pod­ni­ků v blíz­kých měs­tech, jako jsou Ada­mov a Blan­sko (krti​ny​.cz). Prv­ní písem­ná zmín­ka o Křti­nách pochá­zí z 24. září 1237 (krti​ny​.cz). Pod­le pověs­ti v míst­ním údo­lí křti­li sva­tí Cyril a Meto­děj prv­ní morav­ské křes­ťa­ny, což dalo obci její název (obje​vuj​pa​mat​ky​.cz). Během husit­ských válek byl míst­ní kláš­ter v roce 1423 vypá­len. Po vál­kách byly Křti­ny něko­li­krát vyple­něny, zej­mé­na během tři­ce­ti­le­té vál­ky. V letech 1830 až 1854 byly Křti­ny majet­kem rodu Diet­richs­te­i­nů. Křti­ny jsou jed­ním z nej­star­ších marián­ských pout­ních míst na Mora­vě. Domi­nan­tou obce je barok­ní kos­tel Pan­ny Marie, kte­rý byl vybu­do­ván v prv­ní polo­vi­ně 18. sto­le­tí pod­le návrhu archi­tek­ta Jana Bla­že­je Santiniho-​Aichela. Ten­to monu­men­tál­ní chrám je pova­žo­ván za per­lu barok­ní archi­tek­tu­ry a je chrá­něn jako národ­ní kul­tur­ní památ­ka (cs​.wiki​pe​dia​.org). V inte­ri­é­ru kos­te­la se nachá­zí gotic­ká socha Pan­ny Marie Křtin­ské z roku 1340, kte­rá je cílem mno­ha pout­ní­ků. Kos­tel je zná­mý také svou výji­meč­nou akus­ti­kou a pra­vi­del­ně se zde kona­jí kon­cer­ty duchov­ní hud­by (kudyz​nu​dy​.cz). Nachá­zel se zde také žen­ský kláš­ter, kte­rý pod­le legen­dy v roce 1423 zni­či­li husi­té (hadi​vad​lo​.cz). V pod­ze­mí kos­te­la byla obje­ve­na a zpří­stup­něna roz­sáh­lá kost­ni­ce, v níž se nachá­ze­jí pozůs­tat­ky sto­vek stře­do­věkých oby­va­tel. Jsou zde však i leb­ky zdo­be­né záhad­ný­mi orna­men­ty. Původ­ně barok­ní rezi­den­ce pre­mons­trá­tů byla v 19. sto­le­tí pře­sta­věna na kla­si­cist­ní zámek. Ovál­ná základ­ní ško­la je pří­kla­dem moder­ní archi­tek­tu­ry (krti​ny​.cz).

Křti­ny leží na okra­ji Morav­ské­ho kra­su, což z nich činí ide­ál­ní výcho­zí bod pro milov­ní­ky pří­ro­dy a turis­ti­ky. V blíz­kos­ti obce se nachá­zí množ­ství kra­so­vých útva­rů, jes­ky­ní a maleb­ných údo­lí. Návš­těv­ní­ci mohou proz­kou­mat napří­klad jes­ky­ni Výpus­tek, kte­rá slou­ži­la během dru­hé světo­vé vál­ky jako pod­zem­ní továr­na a později jako vojen­ský kryt. Dnes jsou Křti­ny živým cen­trem kul­tur­ní­ho a duchov­ní­ho živo­ta. Kaž­do­roč­ně se zde koná mno­ho pou­tí, kon­cer­tů a dal­ších akcí, kte­ré při­ta­hu­jí návš­těv­ní­ky z celé země i ze zahra­ni­čí (cs​.wiki​pe​dia​.org). V Jose­fov­ském údo­lí se nachá­zí jes­ky­ně Býčí ská­la. V roce 2008 byl zpří­stup­něn roz­sáh­lý kom­plex pod­zem­ních pros­tor jes­ky­ně Výpus­tek, kte­rá byla zná­ma již ve stře­do­věku. V roce 1928 zde Augus­tin Bay­er zalo­žil arbo­re­tum o roz­lo­ze 23 ha, kde se pěs­tu­je přib­liž­ně 1000 dru­hů domá­cích i exo­tic­kých dře­vin, napří­klad Scia­do­pi­tys ver­ti­cil­la­ta a Ced­rus liba­ni (krti​ny​.cz).

Odka­zy

TOP

Všet­ky

Krajina, Mestá, Mestá, Slovenská krajina, Slovenské, Spiš, Typ krajiny

Kežmarok – slobodné kráľovské mesto

skala
Hits: 4200

Kež­ma­rok je mes­to ležia­ce pod Vyso­ký­mi Tat­ra­mi v nad­mor­skej výš­ke 626 met­rov nad morom v Pop­rad­skej kot­li­ne. Nachá­dza sa v zráž­ko­vom tie­ni. Cez mes­to tečie rie­ka Pop­rad. Žije tu viac ako 17 000 oby­va­te­ľov (kez​ma​rok​.sk). V roku 1851 tu žilo 4391 oby­va­te­ľov, v roku 1910 7367. Po 1. sve­to­vej voj­ne sa odsťa­ho­va­lo z mes­ta mno­ho Maďa­rov, po 2. sve­to­vej voj­ne mno­ho Nemcov, pre­to v roku 1945 žilo v mes­te 5469 oby­va­te­ľov (kez​ma​rok​.net). Cho­tár mes­ta bol osíd­le­ný už pred 50 000 rok­mi, slo­van­ské arche­olo­gic­ké nále­zy pochá­dza­jú z 9. – 10. sto­ro­čia. Slo­va­nia sem priš­li v 8. – 10. sto­ro­čí – osa­da svä­té­ho Micha­la na obchod­nej ces­te Via Mag­na. Boli to zrej­me stráž­co­via tej­to ces­ty, samot­ná osa­da sa neskôr neza­čle­ni­la do inta­vil­lá­nu mes­ta Kež­ma­rok a v 15. sto­ro­čí po husit­skom vpá­de v roku 1433 zanik­la. Na dru­hej stra­ne rie­ky Pop­rad vznik­la osa­da svä­té­ho Krí­ža. Tra­du­je sa, že exis­to­va­la ešte osa­da svä­té­ho Pet­ra – Pav­la, lis­ti­ny ju však nespo­mí­na­jú. Prav­de­po­dob­ne zanik­la hneď po vpá­de Tatá­rov. Štvr­tá, nemec­ký­mi kolo­nis­ta­mi zalo­že­ná osa­da bola na mies­te dneš­né­ho hrad­né­ho nádvo­ria (kez​ma​rok​.net). Prvá písom­ná zmien­ka o mes­te je z roku 1251. Vznik­lo spo­je­ním slo­ven­skej rybár­skej, krá­ľov­ských pohra­nič­ných stráž­cov a nemec­kej osa­dy v 13. sto­ro­čí. Pat­rí medzi slo­bod­né krá­ľov­ské mes­tá od roku 1380 (Wiki­pe­dia).

His­to­ric­ké náz­vy mes­ta: Kümark, Kisz­mark, Kiss­mark, Kis­mark, Kés­mark, Keyss­markh, Keys­march, Kez­mark, Kez­marc, Kes­mark, Kes­marg, Kes­mar­co, Kes­marck, Kese­mark, Käsz­mark, Kayss­mark, Kay­marc, Kaz­marc vil­la, Kas­mark, Forum Case­orum, Forum Case­onum, Forum Casa­e­orum, Case­ofo­rum. Erbo­vá lis­ti­na je jedi­nou svoj­ho dru­hu na Slo­ven­sku. Erb je na nej umiest­ne­ný do stre­du, nie v ľavom hor­nom rohu. Mes­to zís­ka­lo prá­va pou­ží­vať erb a peča­tiť čer­ve­ným vos­kom v roku 1463 od krá­ľa Mate­ja (kez​ma​rok​.net). V 15.-19 sto­ro­čí tú pôso­bi­lo 40 reme­sel­níc­kych cechov, v celej Euró­pe boli pre­slá­ve­ní kež­mar­skí far­bia­ri, sto­lá­ri, tká­či, súken­ní­ci, ihlá­ri, zlat­ní­ci (Wiki­pe­dia). Naj­star­šie cechy v 15. sto­ro­čí mali zámoč­ní­ci, rybá­ri, súken­ní­ci, ková­či a kožia­ri. K uni­kát­nym cechom pat­ri­li taš­ká­ri (iba dva na Slo­ven­sku) a sed­lá­ri (šty­ri) (kez​ma​rok​.net). V roku 1715 tu bolo 263 reme­sel­níc­kych diel­ní (roy​al​-towns​.sk). V roku 1950 bolo his­to­ric­ké jad­ro mes­ta vyhlá­se­né za mest­skú pamiat­ko­vá rezer­vá­ciu. Evan­je­lic­ký dre­ve­ný arti­ku­lár­ny kos­tol a Evan­je­lic­ké lýce­um sa sta­li v roku 1985 národ­ný­mi kul­túr­ny­mi pamiat­ka­mi (kez​ma​rok​.sk). Na Slo­ven­sku boli len šty­ri lýcea, bez ich absol­vo­va­nia nebo­lo mož­né pokra­čo­vať na uni­ver­zit­ných štú­diach (kez​ma​rok​.net).

V lýceu sa nachá­dza jed­na z naj­väč­ších his­to­ric­kých škol­ských kniž­níc v stred­nej Euró­pe (kez​ma​rok​.sk) – 150 tisíc zväz­kov (roy​al​-towns​.sk). Na lýceu pôso­bi­li: lite­rá­ti: Pavol Jozef Šafá­rik, Karol Kuz­má­ny, Jan Cha­lup­ka, Samo Cha­lup­ka, Jan­ko Kráľ, Pavol Ors­zágh Hviez­do­slav, Mar­tin Rázus, Ivan Sto­do­la, malia­ri: Peter Bohúň, Ladi­slav Med­ňan­ský (Wiki­pe­dia). Uni­kát­na bola odbor­ná tkáčs­ka ško­la, kto­rá vznik­la ako prvá svoj­ho dru­hu v Uhor­sku (kez​ma​rok​.net). Od 7.7.2008 je arti­ku­lár­ny kos­tol zapí­sa­ný do Zozna­mu sve­to­vé­ho dedič­stva UNESCO (Wiki­pe­dia). Medzi naj­väč­šie spiš­ské bazi­li­ky pat­rí nesko­ro­go­tic­ká bazi­li­ka Pový­še­nia svä­té­ho Krí­ža z roku 1498, pred kto­rou je naj­star­šia rene­sanč­ná zvo­ni­ca (Zvo­ni­ca) u nás (Wiki­pe­dia). Pápež Ján Pavol II. ude­lil tomu­to kos­to­lu /​bazi­li­ke titul Basi­li­ca Minor (roy​al​-towns​.sk). Prvá písom­ná zmien­ka o Kež­mar­skom mest­skom hra­de pochá­dza z roku 1463. Necha­li ho vybu­do­vať Zápoľ­skí. Z pôvod­ne gotic­kej pev­nos­ti sa sta­la časom ele­gant­ná rene­sanč­ná rezi­den­cia. Dnes je celý are­ál mest­ským múze­uom (kez​ma​rok​.net).

Od roku 1991 sa obno­vi­la v Kež­mar­ku tra­dí­cia výroč­ných trhov. V lete Európ­ske ľudo­vé remes­lo a v zime Via­noč­ný trh (kez​ma​rok​.sk). EĽRO – Európ­ske ľudo­vé remes­lo sa koná tri dni počas dru­hé­ho júlo­vé­ho týžd­ňa. Trhu reme­siel pred­chá­dza his­to­ric­ký sprie­vod mes­tom. Sláv­nost­né otvo­re­nie vyko­ná trho­vý rich­tár s meš­ťa­nos­ta­mi. Šer­mia­ri potom dobý­ja­jú hrad­by a brá­nu, kto­rá je vstup­nou brá­nou do are­álu (kez​ma​rok​.sk). Viac ako 50 rokov tu pôso­bí folk­lór­ny súbor Magu­ra (Wiki­pe­dia). Medzi osob­nos­ti obce pat­rí zjaz­dár­ka Jana Gan­tne­ro­vá (kez​ma​rok​.sk), hoke­jis­ti Ľuboš Bar­teč­ko a Rado­slav Suchý, herec a reži­sér Juraj Herz, tex­tár Vla­do Krausz, rím­sko­ka­to­líc­ky kňaz Marián Kuf­fa, vod­ca pro­ti­habs­bur­gs­ké­ho povs­ta­nia Imrich Thököly (Wiki­pe­dia), Kris­tián Augus­ti­ni ab Hor­tis – osob­ný lekár Fer­di­nan­da II., Ján Daniel Per­lit­zi – zakla­da­teľ súd­ne­ho lekár­stva v Uhor­sku, Voj­tech Ale­xan­der – zakla­da­teľ rön­tge­no­ló­gie v Uhor­sku, Tomáš Mauksch – zakla­da­teľ tatrans­kej flo­ris­ti­ky (kez​ma​rok​.net).

Kež­ma­rok is a town situ­ated bene­ath the High Tatras at an ele­va­ti­on of 626 meters abo­ve sea level in the Pop­rad Basin. It is loca­ted in a pre­ci­pi­ta­ti­on sha­dow, and the Pop­rad River flo­ws through the town. Over 17,000 inha­bi­tants live here (kez​ma​rok​.sk). In 1851, the town had 4,391 resi­dents, and by 1910, the num­ber inc­re­a­sed to 7,367. After World War I, many Hun­ga­rians left the town, and after World War II, many Ger­mans depar­ted. In 1945, the town had 5,469 inha­bi­tants (kez​ma​rok​.net). The town’s ter­ri­to­ry was sett­led over 50,000 years ago, with Sla­vic archa­e­olo­gi­cal fin­dings dating back to the 9th-​10th cen­tu­ries. Slavs arri­ved here in the 8th-​10th cen­tu­ries, estab­lis­hing the sett­le­ment of St. Micha­el on the tra­de rou­te Via Mag­na. This sett­le­ment, like­ly the guar­dians of the rou­te, later did not integ­ra­te into Kež­ma­ro­k’s inta­vil­lan and disap­pe­a­red in the 15th cen­tu­ry after the Hus­si­te inva­si­on in 1433. Across the Pop­rad River, the sett­le­ment of St. Cross was estab­lis­hed. It is rumo­red that the sett­le­ment of St. Peter and Paul exis­ted but is not men­ti­oned in docu­ments and pro­bab­ly disap­pe­a­red imme­dia­te­ly after the Tatar inva­si­on. The fourth sett­le­ment, foun­ded by Ger­man colo­nists, was in the pla­ce of toda­y­’s cast­le cour­ty­ard (kez​ma​rok​.net). The first writ­ten men­ti­on of the town dates back to 1251. It was for­med by the mer­ging of a Slo­vak fis­hing sett­le­ment, roy­al bor­der guards, and a Ger­man sett­le­ment in the 13th cen­tu­ry. Kež­ma­rok has been among the free roy­al towns sin­ce 1380 (Wiki­pe­dia).

His­to­ri­cal names of the town: Kümark, Kisz­mark, Kiss­mark, Kis­mark, Kés­mark, Keyss­markh, Keys­march, Kez­mark, Kez­marc, Kes­mark, Kes­marg, Kes­mar­co, Kes­marck, Kese­mark, Käsz­mark, Kayss­mark, Kay­marc, Kaz­marc vil­la, Kas­mark, Forum Case­orum, Forum Case­onum, Forum Casa­e­orum, Case­ofo­rum. The heral­dic char­ter is the only one of its kind in Slo­va­kia. The coat of arms is pla­ced in the cen­ter, not in the upper-​left cor­ner. The town gai­ned the right to use the coat of arms and seal with red wax in 1463 from King Matt­hias (kez​ma​rok​.net). From the 15th to the 19th cen­tu­ries, 40 craft guilds ope­ra­ted here, and Kež­ma­ro­k’s dyers, car­pen­ters, wea­vers, clot­hiers, needle-​makers, and golds­miths were famous throug­hout Euro­pe (Wiki­pe­dia). The oldest guilds in the 15th cen­tu­ry were locks­miths, fis­her­men, clot­hiers, blacks­miths, and leat­her­wor­kers. Uni­que guilds inc­lu­ded bag-​makers (only two in Slo­va­kia) and sadd­lers (four) (kez​ma​rok​.net). In 1715, the­re were 263 arti­san works­hops here (roy​al​-towns​.sk). In 1950, the his­to­ri­cal core of the town was dec­la­red a muni­ci­pal monu­ment reser­ve. The Evan­ge­li­cal wooden arti­cu­la­to­ry church and the Evan­ge­li­cal Lyce­um beca­me nati­onal cul­tu­ral monu­ments in 1985 (kez​ma​rok​.sk). The­re were only four lyce­ums in Slo­va­kia, and wit­hout com­ple­ting them, it was not possib­le to con­ti­nue uni­ver­si­ty stu­dies (kez​ma​rok​.net).

The lyce­um hou­ses one of the lar­gest his­to­ri­cal scho­ol lib­ra­ries in Cen­tral Euro­pe (kez​ma​rok​.sk) – 150,000 volu­mes (roy​al​-towns​.sk). Lite­ra­ry figu­res who wor­ked at the lyce­um inc­lu­de Pavol Jozef Šafá­rik, Karol Kuz­má­ny, Jan Cha­lup­ka, Samo Cha­lup­ka, Jan­ko Kráľ, Pavol Ors­zágh Hviez­do­slav, Mar­tin Rázus, Ivan Sto­do­la, and pain­ters Peter Bohúň, Ladi­slav Med­ňan­ský (Wiki­pe­dia). The uni­que voca­ti­onal wea­ving scho­ol, the first of its kind in Hun­ga­ry, ope­ra­ted here (kez​ma​rok​.net). Sin­ce July 7, 2008, the arti­cu­la­to­ry church has been insc­ri­bed in the UNESCO World Heri­ta­ge List (Wiki­pe­dia). Among the lar­gest Spiš basi­li­cas is the late Got­hic Basi­li­ca of the Exal­ta­ti­on of the Holy Cross from 1498, with the oldest Renais­san­ce belf­ry (Zvo­ni­ca) in Slo­va­kia in front of it (Wiki­pe­dia). Pope John Paul II bes­to­wed the tit­le Basi­li­ca Minor on this church/​basilica (roy​al​-towns​.sk). The first writ­ten men­ti­on of Kež­ma­rok Cast­le dates back to 1463. The Zápoľ­ský fami­ly had it built. From the ori­gi­nal­ly Got­hic for­tress, it gra­du­al­ly beca­me an ele­gant Renais­san­ce resi­den­ce. Today, the enti­re com­plex is a muni­ci­pal muse­um (kez​ma​rok​.net).

Sin­ce 1991, the tra­di­ti­on of annu­al mar­kets has been res­to­red in Kež­ma­rok. In sum­mer, the Euro­pe­an Folk Crafts and in win­ter, the Chris­tmas Mar­ket (kez​ma​rok​.sk). EĽRO – Euro­pe­an Folk Crafts takes pla­ce for three days during the second week of July. The craft mar­ket is pre­ce­ded by a his­to­ri­cal pro­ces­si­on through the town. The mar­ket may­or with the burg­hers per­forms the cere­mo­nial ope­ning. Then, swords­men conqu­er the walls and the gate, which is the entran­ce gate to the area (kez​ma​rok​.sk). The Magu­ra folk­lo­re ensem­ble has been acti­ve here for over 50 years (Wiki­pe­dia). Per­so­na­li­ties from the town inc­lu­de equ­es­trian Jana Gan­tne­ro­vá (kez​ma​rok​.sk), hoc­key pla­y­ers Ľuboš Bar­teč­ko and Rado­slav Suchý, actor and direc­tor Juraj Herz, lyri­cist Vla­do Krausz, Roman Cat­ho­lic priest Marián Kuf­fa, lea­der of the anti-​Habsburg upri­sing Imrich Thököly (Wiki­pe­dia), Kris­tián Augus­ti­ni ab Hor­tis – per­so­nal phy­si­cian to Fer­di­nand II., Ján Daniel Per­lit­zi – foun­der of foren­sic medi­ci­ne in Hun­ga­ry, Voj­tech Ale­xan­der – foun­der of radi­olo­gy in Hun­ga­ry, Tomáš Mauksch – foun­der of Tat­ra flo­ris­tics (kez​ma​rok​.net).

Kež­ma­rok to mias­to leżące pod Wyso­ki­mi Tat­ra­mi, na wyso­ko­ści 626 met­rów nad pozi­omem mor­za, w Kot­li­nie Pop­radz­kiej. Znaj­du­je się w cie­niu opa­dów. Przez mias­to pły­nie rze­ka Pop­rad. Miesz­ka tu ponad 17 000 miesz­ka­ńców (kez​ma​rok​.sk). W 1851 roku miesz­ka­ło tu 4391 osób, a w 1910 roku 7367. Po I woj­nie świa­to­wej z mias­ta wyemig­ro­wa­ło wie­lu Węg­rów, a po II woj­nie świa­to­wej wie­lu Niem­ców, dla­te­go w 1945 roku miesz­ka­ło tu 5469 osób (kez​ma​rok​.net). Obszar miej­ski był zasied­lo­ny już przed 50 000 laty, a zna­le­zis­ka arche­olo­gicz­ne sło­wia­ńs­kie pocho­dzą z IX‑X wie­ku. Sło­wia­nie przy­by­li tutaj między VIII a X wie­kiem – osa­da św. Micha­ła na szla­ku hand­lo­wym Via Mag­na. Pra­wdo­po­dob­nie byli stra­żni­ka­mi tego szla­ku, a sama osa­da nie zosta­ła później włąc­zo­na do inta­vil­lá­nu mias­ta Kež­ma­rok i w XV wie­ku, po najaz­dzie husy­tów w 1433 roku, znik­nęła. Po dru­giej stro­nie rze­ki Pop­rad pows­ta­ła osa­da św. Krzy­ża. Poda­je się, że ist­nia­ła także osa­da św. Piot­ra i Pawła, ale doku­men­ty jej nie wspo­mi­na­ją. Pra­wdo­po­dob­nie znik­nęła zaraz po najaz­dach Tata­rów. Czwór­na, zało­żo­na przez nie­miec­kich osad­ni­ków, osa­da pows­ta­ła na miejs­cu dzi­siejs­ze­go dzie­dzi­ńca zamko­we­go (kez​ma​rok​.net). Pier­ws­za pisem­na wzmian­ka o mie­ście pocho­dzi z roku 1251. Pows­ta­ło ono popr­zez połąc­ze­nie sło­wac­kiej osa­dy rybac­kiej, kró­le­ws­kich stra­żni­ków gra­nicz­nych i nie­miec­kiej osa­dy w XIII wie­ku. Od 1380 roku nale­ży do wol­nych miast kró­le­ws­kich (Wiki­pe­dia).

His­to­rycz­ne nazwy mias­ta to: Kümark, Kisz­mark, Kiss­mark, Kis­mark, Kés­mark, Keyss­markh, Keys­march, Kez­mark, Kez­marc, Kes­mark, Kes­marg, Kes­mar­co, Kes­marck, Kese­mark, Käsz­mark, Kayss­mark, Kay­marc, Kaz­marc vil­la, Kas­mark, Forum Case­orum, Forum Case­onum, Forum Casa­e­orum, Case­ofo­rum. Kar­ta her­bo­wa jest jedy­ną swo­je­go rodza­ju na Sło­wac­ji. Herb jest umieszc­zo­ny na niej cen­tral­nie, a nie w lewym gór­nym rogu. Mias­to zdo­by­ło pra­wo do uży­wa­nia her­bu i piec­zęto­wa­nia czer­wo­nym wos­kiem w 1463 roku od kró­la Mate­us­za (kez​ma​rok​.net). W latach 15 – 19 dzia­ła­ło tu 40 cechów rze­mie­śl­nic­zych, a w całej Euro­pie sły­nęli keżmars­cy bar­wni­cy, sto­lar­ze, tkac­ze, sukien­ni­cy, iglar­ni­cy, złot­ni­cy (Wiki­pe­dia). Naj­stars­ze cechy w XV wie­ku to byli zamko­wi, ryba­cy, sukien­ni­cy, kowa­le i kalet­ni­cy. Do uni­kal­nych cechów nale­że­li tor­bac­zy­cy (tyl­ko dwóch na Sło­wac­ji) i siod­lar­ze (czte­rech) (kez​ma​rok​.net). W 1715 roku było tu 263 warsz­ta­ty rze­mie­śl­nic­ze (roy​al​-towns​.sk). W 1950 roku his­to­rycz­ne cen­trum mias­ta zosta­ło uzna­ne za miej­ską rezer­wat archi­tek­to­nicz­ny. Dre­wnia­ny kości­ół ewan­ge­lic­ki i ewan­ge­lic­kie lice­um sta­ły się w 1985 roku naro­do­wy­mi zabyt­ka­mi kul­tu­ry (kez​ma​rok​.sk). Na Sło­wac­ji ist­nie­ją tyl­ko czte­ry licea, bez uko­ńc­ze­nia któ­rych nie można kon­ty­nu­ować stu­di­ów uni­wer­sy­tec­kich (kez​ma​rok​.net).

W lice­um znaj­du­je się jed­na z naj­wi­ęks­zych his­to­rycz­nych bib­li­otek szkol­nych w Euro­pie Środ­ko­wej (kez​ma​rok​.sk) – 150 tysi­ęcy tomów (roy​al​-towns​.sk). W lice­um dzia­ła­ły: lite­ra­ci: Pavol Jozef Šafá­rik, Karol Kuz­má­ny, Jan Cha­lup­ka, Samo Cha­lup­ka, Jan­ko Kráľ, Pavol Ors­zágh Hviez­do­slav, Mar­tin Rázus, Ivan Sto­do­la, malar­ze: Peter Bohúň, Ladi­slav Med­ňan­ský (Wiki­pe­dia). Uni­kal­na była szko­ła tkac­ka, któ­ra pows­ta­ła jako pier­ws­za tego rodza­ju na Węgr­zech (kez​ma​rok​.net). Od 7.7.2008 roku kości­ół arty­ku­ło­wa­ny jest wpi­sa­ny na lis­tę świa­to­we­go dzie­dzict­wa UNESCO (Wiki­pe­dia). Do naj­wi­ęks­zych klasz­to­rów Spis­za nale­ży późno­go­tyc­ka bazy­li­ka Podwy­żs­ze­nia Świ­ęte­go Krzy­ża z 1498 roku, przed któ­rą stoi naj­stars­za dzwon­ni­ca rene­san­so­wa (Dzwon­ni­ca) w kra­ju (Wiki­pe­dia). Papież Jan Paweł II nadał tej świątyni/​bazylice tytuł Bazy­li­ki Mniejs­zej (roy​al​-towns​.sk). Pier­ws­za pisem­na wzmian­ka o zamku miej­skim Kež­ma­rok pocho­dzi z roku 1463. Wybu­do­wa­li go Zápoľs­cy. Z pier­wot­nej gotyc­kiej for­te­cy z cza­sem sta­ła się ele­ganc­ką rene­san­so­wą rezy­denc­ją. Obe­cnie cały kom­pleks jest muze­um miej­skim (kez​ma​rok​.net).

Od 1991 roku w Kež­mar­ku przy­wró­co­na zosta­ła tra­dyc­ja corocz­nych jar­mar­ków. Latem odby­wa się Euro­pej­skie Rze­mi­osło Ludo­we, a zimą Jar­mark Bożo­na­ro­dze­ni­owy (kez​ma​rok​.sk). EĽRO – Euro­pej­skie Rze­mi­osło Ludo­we odby­wa się przez trzy dni w dru­gim ty god­niu lip­ca. Jar­mar­ko­wi rze­mi­osła towar­zys­zy his­to­rycz­ny prze­marsz przez mias­to. Ofic­jal­ne­go otwar­cia doko­nu­je bur­mis­trz z przy­wi­le­ja­mi miej­ski­mi. Następ­nie miecz­ni­cy zdo­by­wa­ją mury obron­ne i bra­mę, któ­ra jest wejściem na teren (kez​ma​rok​.sk). Ponad 50 lat ist­nie­je zes­pół folk­lo­rys­tycz­ny Magu­ra (Wiki­pe­dia). Wśród oso­bis­to­ści miejs­co­wo­ści znaj­du­ją się jeźdźc­zy­ni Jana Gan­tne­ro­vá (kez​ma​rok​.sk), hoke­i­ści Ľuboš Bar­teč­ko i Rado­slav Suchý, aktor i reży­ser Juraj Herz, autor teks­tów Vla­do Krausz, kato­lic­ki ksi­ądz Marián Kuf­fa, przy­wód­ca anty­habs­bur­skie­go pows­ta­nia Imrich Thököly (Wiki­pe­dia), Kris­tián Augus­ti­ni ab Hor­tis – lekarz oso­bis­ty Fer­dy­nan­da II., Ján Daniel Per­lit­zi – zało­ży­ciel medy­cy­ny sądo­wej na Węgr­zech, Voj­tech Ale­xan­der – zało­ży­ciel ren­tge­no­lo­gii na Węgr­zech, Tomáš Mauksch – zało­ży­ciel flo­rys­ty­ki tatr­za­ńs­kiej (kez​ma​rok​.net).

Odka­zy

TOP

Všet­ky

Biotopy, Krajina, Mokrade, Príroda, Slovenská krajina, Záhorie

Devínske jazero

skala
Hits: 13252

Devín­ske jaze­ro je oblasť medzi rie­kou Mora­vou a Devín­skou Novou Vsou. Táto býva­lá cit­li­vá hra­nič­ná oblasť si mož­no aj vďa­ka svo­jej minu­los­ti pone­cha­la prí­rod­nej­ší cha­rak­ter. Nie je to jaze­ro, ako­by názov napo­ve­dal, je to niva rie­ky Mora­va, inun­dač­né úze­mie, kto­ré býva nie­ke­dy viac, či menej zapla­ve­né. Pop­ri rie­ke Mora­va sa nachá­dza­jú dre­vi­ny mäk­ké­ho luž­né­ho lesa, pre­dov­šet­kým vŕby a topo­le. Na Devín­skom jaze­re môže­me okrem iné­ho pozo­ro­vať cca od 15.3 do 15.8 bocia­ny. 

Napriek svoj­mu náz­vu nej­de o tra­dič­né jaze­ro, oblasť sa stá­va jaze­rom len počas jar­ných záplav, keď sa voda z rie­ky Mora­va vyle­je na oko­li­té lúky, čím vzni­ká dočas­ná vod­ná plo­cha s roz­lo­hou pri­bliž­ne 20 hek­tá­rov. Ten­to feno­mén peri­odic­ké­ho zapla­vo­va­nia vytvá­ra ide­ál­ne pod­mien­ky pre boha­tú bio­di­ver­zi­tu. Devín­ske jaze­ro je súčas­ťou naj­väč­šie­ho a naj­za­cho­va­lej­šie­ho kom­ple­xu zápla­vo­vých lúk v stred­nej Euró­pe, zná­me­ho ako Niva Mora­vy. Vďa­ka tomu je domo­vom mno­hých vzác­nych dru­hov rast­lín a živo­čí­chov. Počas jar­ných mesia­cov tu kvit­nú bie­le lek­ná, kto­ré svo­jou krá­sou pri­po­mí­na­jú sláv­ne obra­zy Clau­da Mone­ta. Okrem nich tu náj­de­me aj žlté lek­ná. Devín­ske jaze­ro je význam­ným hniez­dis­kom pre rôz­ne dru­hy vtá­kov. Bocia­ny bie­le tu nachá­dza­jú boha­té zdro­je potra­vy, pri­čom ich hniez­da sa nachá­dza­jú na rakús­kej stra­ne rie­ky Mora­va v dubo­vých lesoch pri mes­teč­ku Mar­chegg. Okrem bocia­nov tu môže­me pozo­ro­vať aj chriaš­te­ľa poľ­né­ho či orlia­ka mor­ské­ho (out​do​orac​ti​ve​.com).

Devín­ske jaze­ro je rieč­ne jaze­ro, mŕt­ve rame­no Mora­vy a leží medzi jej ľavým bre­hom a kory­tom rie­ky Mali­na. Lúka Devín­ske jaze­ro je roz­lo­hou 10.5 km2 naj­väč­šou mok­rou lúkou na Slo­ven­sku. Začiat­kom 60-​tych rokov 20. sto­ro­čia sa tu pri ťaž­be pies­ku našlo nie­koľ­ko hro­bov zo star­šej doby rím­skej. Pozos­tat­kom z nedáv­nej­šej doby sú bun­kre, kto­ré sa budo­va­li v 30-​tych rokoch 20. sto­ro­čia. Nazý­va­jú sa aj ropí­ky, pod­ľa skrat­ky ROP – Ria­di­teľ­stvo opev­ňo­va­cích prác. Posád­ku tvo­ri­lo 3 – 7 mužov, vyzb­ro­je­ní boli guľo­met­mi, vyba­ve­ní peri­skop­mi, gra­ná­to­vou rúrou (Wla­chov­ský). His­tó­ria toh­to úze­mia je úzko spä­tá s poli­tic­ký­mi uda­los­ťa­mi 20. sto­ro­čia. Počas exis­ten­cie želez­nej opo­ny bola táto oblasť súčas­ťou prí­sne strá­že­né­ho pohra­nič­né­ho pás­ma medzi býva­lým Čes­ko­slo­ven­skom a Rakús­kom. Vďa­ka tomu sa tu zacho­va­la tak­mer nedot­knu­tá prí­ro­da, keď­že oblasť nebo­la vysta­ve­ná inten­zív­nej hos­po­dár­skej čin­nos­ti (out​do​orac​ti​ve​.com).

Od roku 1993 je celá oblasť zara­de­ná medzi mok­ra­de medzi­ná­rod­né­ho význa­mu pod­ľa Ram­sar­skej kon­ven­cie. Niva Mora­vy je od roku 1992 zara­de­ná medzi význam­né vtá­čie úze­mia. Hniez­dia tu bocia­ny, volav­ky a cel­ko­vo až 118 dru­hov vtá­kov. Žije tu aj veľa dru­hov neto­pie­rov, hady, vzác­na užov­ka stro­mo­vá, bobor európ­sky, v rie­ke Mora­va žije až 62 dru­hov rýb (pano​ra​ma​.sk). Nachá­dza sa tu aj Mar­cheggs­ký via­dukt, kto­rý je vlast­ne už tech­nic­kou pamiat­kou, kto­rá sa ale dodnes pou­ží­va na želez­nič­nú pre­pra­vu. V roku 1846 sa začal sta­vať most medzi Devín­skou Novou Vsou a Mar­cheg­gom. 474 met­rov dlhý, pat­ril vte­dy k naj­väč­ším v Uhor­sku. Počas svo­jej his­tó­rie bol viac­krát počas voj­ny zni­če­ný, ale vždy opäť posta­ve­ný. Posled­ná rekon­štruk­cia je z roku 1959 (Wla­chov­ský). V roku 2021 bolo Devín­ske jaze­ro vyhlá­se­né za chrá­ne­ný are­ál s roz­lo­hou 1 268,89 hek­tá­ra (out​do​orac​ti​ve​.com).

Devín­ske Jaze­ro is an area bet­we­en the Mora­va River and Devín­ska Nová Ves. This for­mer sen­si­ti­ve bor­der area has per­haps retai­ned its natu­ral cha­rac­ter thanks to its past. Des­pi­te its name, it is not a lake but rat­her the flo­odp­lain of the Mora­va River, an inun­da­ti­on zone that is some­ti­mes more or less flo­oded. Along the Mora­va River, the­re are soft flo­odp­lain forest tre­es, main­ly wil­lo­ws and pop­lars. At Devín­ske Jaze­ro, one can obser­ve storks app­ro­xi­ma­te­ly from March 15 to August 15.

Des­pi­te its name, it is not a tra­di­ti­onal lake; the area beco­mes a lake only during the spring flo­ods when water from the Mora­va River overf­lo­ws onto the sur­roun­ding mea­do­ws, cre­a­ting a tem­po­ra­ry water body of about 20 hec­ta­res. This phe­no­me­non of peri­odic flo­oding cre­a­tes ide­al con­di­ti­ons for rich bio­di­ver­si­ty. Devín­ske Jaze­ro is part of the lar­gest and most pre­ser­ved com­plex of flo­odp­lain mea­do­ws in Cen­tral Euro­pe, kno­wn as the Mora­va Flo­odp­lain. Thanks to this, it is home to many rare spe­cies of plants and ani­mals. During the spring months, whi­te water lilies blo­om here, resem­bling the famous pain­tings of Clau­de Monet. In addi­ti­on to the­se, yel­low water lilies can also be found. Devín­ske Jaze­ro is an impor­tant nesting site for vari­ous bird spe­cies. Whi­te storks find abun­dant food sour­ces here, whi­le the­ir nests are loca­ted on the Aus­trian side of the Mora­va River in the oak forests near the town of Mar­chegg. Besi­des storks, one can also obser­ve the cornc­ra­ke and the white-​tailed eag­le (out​do​orac​ti​ve​.com).

Devín­ske Jaze­ro is a river lake, an oxbow of the Mora­va River, loca­ted bet­we­en its left bank and the Mali­na River chan­nel. The Devín­ske Jaze­ro Mea­dow, cove­ring an area of 10.5 km², is the lar­gest wet mea­dow in Slo­va­kia. In the ear­ly 1960s, during sand mining, seve­ral gra­ves from the ear­ly Roman peri­od were dis­co­ve­red here. A rem­nant of more recent his­to­ry is the bun­kers, built in the 1930s. The­se are also cal­led Ropí­ky, after the abb­re­via­ti­on ROP – Ria­di­teľ­stvo opev­ňo­va­cích prác (Direc­to­ra­te of For­ti­fi­ca­ti­on Works). The gar­ri­son con­sis­ted of 3 to 7 men, equ­ip­ped with machi­ne guns, peris­co­pes, and gre­na­de laun­chers (Wla­chov­ský). The his­to­ry of this area is clo­se­ly tied to the poli­ti­cal events of the 20th cen­tu­ry. During the exis­ten­ce of the Iron Cur­tain, this regi­on was part of a strict­ly guar­ded bor­der zone bet­we­en for­mer Cze­cho­slo­va­kia and Aus­tria. As a result, near­ly untou­ched natu­re has been pre­ser­ved here, as the area was not expo­sed to inten­si­ve eco­no­mic acti­vi­ty (out​do​orac​ti​ve​.com).

Sin­ce 1993, the enti­re area has been desig­na­ted as a wet­land of inter­na­ti­onal impor­tan­ce under the Ram­sar Con­ven­ti­on. Sin­ce 1992, the Mora­va Flo­odp­lain has been clas­si­fied as an Impor­tant Bird Area. Storks, herons, and a total of up to 118 bird spe­cies nest here. Many bat spe­cies, sna­kes, the rare Aes­cu­la­pian sna­ke, the Eura­sian bea­ver, and up to 62 spe­cies of fish live in the Mora­va River (pano​ra​ma​.sk). The Mar­chegg Via­duct is also loca­ted here, a tech­ni­cal monu­ment that is still used for rai­lway tran­s­port. In 1846, the cons­truc­ti­on of a brid­ge bet­we­en Devín­ska Nová Ves and Mar­chegg began. At 474 meters long, it was one of the lar­gest in Hun­ga­ry at the time. Throug­hout its his­to­ry, it was repe­a­ted­ly des­tro­y­ed during wars but was alwa­ys rebu­ilt. The last recons­truc­ti­on was in 1959 (Wla­chov­ský). In 2021, Devín­ske Jaze­ro was dec­la­red a pro­tec­ted area with an area of 1,268.89 hec­ta­res (out​do​orac​ti​ve​.com).

Devín­ske Jaze­ro ist ein Gebiet zwis­chen der March (Mora­va) und Devín­ska Nová Ves. Die­ses ehe­ma­li­ge sen­sib­le Grenz­ge­biet hat sich viel­le­icht dank sei­ner Ver­gan­gen­he­it sei­nen natür­li­chen Cha­rak­ter bewa­hrt. Trotz sei­nes Namens ist es kein See, son­dern die Aue der March, ein Übersch­wem­mungs­ge­biet, das manch­mal mehr oder weni­ger überf­lu­tet wird. Entlang der March befin­den sich Weichholz-​Auwälder, haupt­säch­lich Wei­den und Pap­peln. Am Devín­ske Jaze­ro kann man unter ande­rem etwa vom 15. März bis zum 15. August Stör­che beobachten.

Trotz sei­nes Namens ist es kein tra­di­ti­onel­ler See; das Gebiet wird nur wäh­rend der Früh­lings­hoch­was­ser zu einem See, wenn das Was­ser der March auf die umlie­gen­den Wie­sen über­tritt und eine tem­po­rä­re Was­serf­lä­che von etwa 20 Hek­tar ents­teht. Die­ses Phä­no­men der peri­odis­chen Übersch­wem­mung schafft ide­a­le Bedin­gun­gen für eine rei­che Bio­di­ver­si­tät. Devín­ske Jaze­ro ist Teil des größten und am bes­ten erhal­te­nen Auen­kom­ple­xes in Mit­te­le­uro­pa, bekannt als die Mar­chau­en. Dadurch ist es die Hei­mat vie­ler sel­te­ner Pflanzen- und Tie­rar­ten. Wäh­rend der Früh­lings­mo­na­te blühen hier wei­ße See­ro­sen, die an die berühm­ten Gemäl­de von Clau­de Monet erin­nern. Neben ihnen fin­det man auch gel­be See­ro­sen. Devín­ske Jaze­ro ist ein bede­uten­des Brut­ge­biet für vers­chie­de­ne Voge­lar­ten. Wei­ßs­tör­che fin­den hier reich­lich Nahrung, wäh­rend sich ihre Nester auf der öster­re­i­chis­chen Sei­te der March in den Eichen­wäl­dern bei der Stadt Mar­chegg befin­den. Neben den Stör­chen kann man hier auch Wach­tel­köni­ge oder den See­ad­ler beobach­ten (out​do​orac​ti​ve​.com).

Devín­ske Jaze­ro ist ein Fluss­see, ein Alt­was­ser der March, das zwis­chen ihrem lin­ken Ufer und dem Fluss­bett der Mali­na liegt. Die Wie­se Devín­ske Jaze­ro ist mit einer Flä­che von 10,5 km² die größte Feucht­wie­se der Slo­wa­kei. Anfang der 1960er Jah­re wur­den hier beim San­dab­bau meh­re­re Grä­ber aus der frühen römis­chen Zeit gefun­den. Ein Relikt der jün­ge­ren Ges­chich­te sind die Bun­ker, die in den 1930er Jah­ren errich­tet wur­den. Die­se wer­den auch Ropí­ky genannt, nach der Abkür­zung ROP – Ria­di­teľ­stvo opev­ňo­va­cích prác (Direk­ti­on der Befes­ti­gung­sar­be­i­ten). Die Besat­zung bes­tand aus 3 bis 7 Mann, die mit Mas­chi­nen­ge­weh­ren, Peri­sko­pen und Gra­nat­wer­fern aus­ges­tat­tet waren (Wla­chov­ský). Die Ges­chich­te die­ses Gebiets ist eng mit den poli­tis­chen Ere­ig­nis­sen des 20. Jahr­hun­derts ver­bun­den. Wäh­rend des Bes­te­hens des Eiser­nen Vor­hangs war die­se Regi­on ein streng bewach­tes Grenz­ge­biet zwis­chen der ehe­ma­li­gen Tsche­chos­lo­wa­kei und Öster­re­ich. Dadurch blieb die Natur hier fast unbe­rü­hrt, da das Gebiet kei­ner inten­si­ven wirts­chaft­li­chen Nut­zung aus­ge­setzt war (out​do​orac​ti​ve​.com).

Seit 1993 ist das gesam­te Gebiet als Feucht­ge­biet von inter­na­ti­ona­ler Bede­utung gemäß der Ramsar-​Konvention aus­ge­wie­sen. Seit 1992 gehören die Mar­chau­en zu den wich­ti­gen Vogels­chutz­ge­bie­ten. Hier brüten Stör­che, Rei­her und ins­ge­samt bis zu 118 Voge­lar­ten. Außer­dem leben hier zahl­re­i­che Fle­der­mau­sar­ten, Sch­lan­gen, die sel­te­ne Äsku­lap­nat­ter, der Euro­pä­is­che Biber, und in der March bis zu 62 Fis­char­ten (pano​ra​ma​.sk). Hier befin­det sich auch der Mar­cheg­ger Via­dukt, ein tech­nis­ches Denk­mal, das noch immer für den Eisen­bahn­ver­kehr genutzt wird. 1846 begann der Bau einer Brüc­ke zwis­chen Devín­ska Nová Ves und Mar­chegg. Mit 474 Metern Län­ge gehör­te sie damals zu den größten in Ungarn. Wäh­rend ihrer Ges­chich­te wur­de sie mehr­fach im Krieg zers­tört, aber immer wie­der auf­ge­baut. Die letz­te Reno­vie­rung erfolg­te 1959 (Wla­chov­ský). Im Jahr 2021 wur­de Devín­ske Jaze­ro als Naturs­chutz­ge­biet mit einer Flä­che von 1.268,89 Hek­tar aus­ge­wie­sen (out​do​orac​ti​ve​.com).

Odka­zy

TOP

Všet­ky

Krajina, Česko, Južná Morava, Ľudská príroda, Mestá, Moravské, Organizmy, Parky, Príroda, Rastliny, Záhrady, Zahraničie

Buchlovice

skala
Hits: 89

Buch­lo­vi­ce je mes­teč­ko nachá­dza­jú­ce sa v okre­se Uher­ské Hra­diš­tě. Rozp­res­tie­ra na pome­dzí poho­ria Chři­by a Kyjov­ských vrchov. Žije tu 2 420 oby­va­te­ľov na plo­che 31,96 km². Prvá písom­ná zmien­ka o Buch­lo­vi­ciach pochá­dza z lis­ti­ny krá­ľa Pře­mys­la Ota­ka­ra I. z roku 1207. V roku 1540 sa Buch­lo­vi­ce sta­li majet­kom pánov zo Žero­tí­na a boli pri­po­je­né k pan­stvu hra­du Buch­lov. V roku 1805 pový­šil cisár Fran­ti­šek II. obec na mes­teč­ko. Hrad Buch­lov sa nachá­dza na rov­no­men­nom vrchu nad mes­teč­kom. Bol zalo­že­ný v prvej polo­vi­ci 13. sto­ro­čia a postup­ne bol roz­ši­ro­va­ný až do 18. sto­ro­čia. V are­áli hra­du sa nachá­dza aj kapl­n­ka svä­tej Bar­bo­ry, situ­ova­ná na sused­nom vrchu Mod­la, posta­ve­ná v rano­ba­ro­ko­vom štý­le v rokoch 1672 – 1673. Zámok Buch­lo­vi­ce sa nachá­dza v cen­tre mes­teč­ka. Bol posta­ve­ný na začiat­ku 18. sto­ro­čia v baro­ko­vom štý­le pod­ľa vzo­ru talian­skych vidiec­kych víl. Obklo­pu­je ho roz­siah­ly park a záh­ra­dy, kto­ré pat­ria medzi naj­cen­nej­šie svoj­ho dru­hu v Čes­kej repub­li­ke. Zámok je tiež vo vlast­níc­tve štá­tu a ponú­ka pre­hliad­ky pre verej­nosť (en​.wiki​pe​dia​.org).

Medzi ďal­šie význam­né stav­by pat­rí kos­tol svä­té­ho Mar­ti­na, rano­ba­ro­ko­vá budo­va zo 17. sto­ro­čia, kto­rá bola upra­ve­ná na začiat­ku 20. sto­ro­čia. Buch­lo­vi­ce sú zná­me aj svo­ji­mi kul­túr­ny­mi podu­ja­tia­mi, kto­ré pri­ťa­hu­jú náv­štev­ní­kov z blíz­ka i ďale­ka. Medzi naj­zná­mej­šie pat­rí kaž­do­roč­ný fes­ti­val kve­tov, kto­rý sa koná v pries­to­roch zámoc­ké­ho par­ku a ponú­ka náv­štev­ní­kom mož­nosť obdi­vo­vať roz­ma­ni­té kve­ti­no­vé aranž­má­ny a záh­rad­nú archi­tek­tú­ru (en​.wiki​pe​dia​.org). Počas veľ­ko­noč­ných sviat­kov sa v zám­ku Buch­lo­vi­ce koná výsta­va tuli­pá­nov s náz­vom Tuli­po­má­nia. Náv­štev­ní­ci môžu obdi­vo­vať pri­bliž­ne 50 dru­hov reza­ných tuli­pá­nov v rôz­nych aranž­má­noch a väz­bách, dopl­ne­ných o ďal­šie jar­né kve­ty. Výsta­va pre­bie­ha v pries­to­roch zám­ku (kudyz​nu​dy​.cz). V obdo­bí od júna do sep­tem­bra sa v zám­ku pra­vi­del­ne koná výsta­va fuch­sií a iných bal­kó­no­vých a črep­ní­ko­vých rast­lín (buch​lo​vi​ce​.cz). V let­ných mesia­coch, zvy­čaj­ne začiat­kom júla, sa v zám­ku Buch­lo­vi­ce koná výsta­va aranž­má­nov z ruží (rlax​.cz).

Zámok Buch­lo­vi­ce je pova­žo­va­ný za jeden z naj­výz­nam­nej­ších baro­ko­vých šľach­tic­kých sídel v Čes­kej repub­li­ke. Jeho archi­tek­tú­ra, roz­siah­le zbier­ky a význam­ní maji­te­lia mu zabez­pe­či­li mies­to medzi naj­cen­nej­ší­mi his­to­ric­ký­mi pamiat­ka­mi kra­ji­ny (zamek​-buch​lo​vi​ce​.cz). Zámok Buch­lo­vi­ce bol posta­ve­ný v štý­le talian­skej baro­ko­vej vily pod­ľa návrhu archi­tek­ta Dome­ni­ca Mar­ti­nel­li­ho. Výstav­ba pre­bie­ha­la medzi rok­mi 1707 a 1738. V roku 1800 sa zámok stal majet­kom rodu Berch­tol­dov­cov, kto­rí ho vlast­ni­li až do roku 1945, keď bol zná­rod­ne­ný a sprí­stup­ne­ný verej­nos­ti. Zámoc­ký kom­plex pozos­tá­va z dvoch budov: Dol­né­ho zám­ku, kto­rý slú­žil na repre­zen­tač­né úče­ly, a Hor­né­ho zám­ku s hos­po­dár­skou fun­kci­ou. Oko­lo zám­ku bol vytvo­re­ný park v talian­skom štý­le, kto­rý bol v prvej polo­vi­ci 19. sto­ro­čia roz­ší­re­ný a upra­ve­ný v anglic­kom štý­le (en​.wiki​pe​dia​.org).

Buch­lo­vi­ce is a small town loca­ted in the Uher­ské Hra­diš­tě dis­trict. It is situ­ated on the bor­der of the Chři­by Moun­tains and the Kyjov Hills. The town has a popu­la­ti­on of 2,420 and covers an area of 31.96 km². The first writ­ten men­ti­on of Buch­lo­vi­ce dates back to a char­ter issu­ed by King Pře­mysl Ota­kar I in 1207. In 1540, Buch­lo­vi­ce beca­me the pro­per­ty of the Lords of Žero­tín and was incor­po­ra­ted into the esta­te of Buch­lov Cast­le. In 1805, Empe­ror Fran­cis II gran­ted the sett­le­ment town sta­tus. Buch­lov Cast­le is loca­ted on a hill of the same name abo­ve the town. It was foun­ded in the first half of the 13th cen­tu­ry and was gra­du­al­ly expan­ded until the 18th cen­tu­ry. The cast­le grounds also inc­lu­de the Cha­pel of St. Bar­ba­ra, situ­ated on the neigh­bo­ring Mod­la Hill, built in the ear­ly Baro­que sty­le bet­we­en 1672 and 1673.

Buch­lo­vi­ce Cast­le is loca­ted in the cen­ter of the town. It was built at the begin­ning of the 18th cen­tu­ry in the Baro­que sty­le, mode­led after Ita­lian coun­try vil­las. It is sur­roun­ded by an exten­si­ve park and gar­dens, which are among the most valu­ab­le of the­ir kind in the Czech Repub­lic. The cast­le is also state-​owned and offers pub­lic tours (en​.wiki​pe​dia​.org). Other sig­ni­fi­cant buil­dings inc­lu­de the Church of St. Mar­tin, an ear­ly Baro­que struc­tu­re from the 17th cen­tu­ry, which was modi­fied at the begin­ning of the 20th cen­tu­ry. Buch­lo­vi­ce is also kno­wn for its cul­tu­ral events, which att­ract visi­tors from near and far. One of the most famous is the annu­al flo­wer fes­ti­val, held in the cast­le park, offe­ring visi­tors the oppor­tu­ni­ty to admi­re vari­ous flo­ral arran­ge­ments and gar­den archi­tec­tu­re (en​.wiki​pe​dia​.org). During the Eas­ter holi­da­ys, Buch­lo­vi­ce Cast­le hosts a tulip exhi­bi­ti­on cal­led Tuli­po­ma­nia. Visi­tors can admi­re around 50 varie­ties of cut tulips in vari­ous arran­ge­ments and com­po­si­ti­ons, com­ple­men­ted by other spring flo­wers. The exhi­bi­ti­on takes pla­ce insi­de the cast­le (kudyz​nu​dy​.cz). From June to Sep­tem­ber, the cast­le regu­lar­ly hosts an exhi­bi­ti­on of fuch­sias and other bal­co­ny and potted plants (buch​lo​vi​ce​.cz). In the sum­mer months, usu­al­ly at the begin­ning of July, the cast­le holds an exhi­bi­ti­on of rose arran­ge­ments (rlax​.cz). 

Buch­lo­vi­ce Cast­le is con­si­de­red one of the most impor­tant Baro­que nob­le resi­den­ces in the Czech Repub­lic. Its archi­tec­tu­re, exten­si­ve col­lec­ti­ons, and notab­le owners have secu­red its pla­ce among the coun­try­’s most valu­ab­le his­to­ri­cal monu­ments (zamek​-buch​lo​vi​ce​.cz). Buch­lo­vi­ce Cast­le was built in the sty­le of an Ita­lian Baro­que vil­la based on the design of archi­tect Dome­ni­co Mar­ti­nel­li. Cons­truc­ti­on took pla­ce bet­we­en 1707 and 1738. In 1800, the cast­le beca­me the pro­per­ty of the Berch­told fami­ly, who owned it until 1945, when it was nati­ona­li­zed and ope­ned to the pub­lic. The cast­le com­plex con­sists of two buil­dings: the Lower Cast­le, which ser­ved a repre­sen­ta­ti­ve pur­po­se, and the Upper Cast­le, which had an eco­no­mic func­ti­on. Around the cast­le, a park was cre­a­ted in the Ita­lian sty­le, which was expan­ded and adap­ted in the first half of the 19th cen­tu­ry into an English-​style park (en​.wiki​pe​dia​.org).

Buch­lo­vi­ce je měs­teč­ko nachá­ze­jí­cí se v okre­se Uher­ské Hra­diš­tě. Rozk­lá­dá se na pome­zí poho­ří Chři­by a Kyjov­ských vrchů. Žije zde 2 420 oby­va­tel na plo­še 31,96 km². Prv­ní písem­ná zmín­ka o Buch­lo­vi­cích pochá­zí z lis­ti­ny krá­le Pře­mys­la Ota­ka­ra I. z roku 1207. V roce 1540 se Buch­lo­vi­ce sta­ly majet­kem pánů ze Žero­tí­na a byly při­po­je­ny k pan­ství hra­du Buch­lov. V roce 1805 pový­šil císař Fran­ti­šek II. obec na měs­teč­ko. Hrad Buch­lov se nachá­zí na stej­noj­men­ném vrchu nad měs­teč­kem. Byl zalo­žen v prv­ní polo­vi­ně 13. sto­le­tí a postup­ně byl roz­ši­řo­ván až do 18. sto­le­tí. V are­álu hra­du se nachá­zí také kap­le sva­té Bar­bo­ry, situ­ova­ná na sou­sed­ním vrchu Mod­la, posta­ve­ná v raně barok­ním sty­lu v letech 1672 – 1673. Zámek Buch­lo­vi­ce se nachá­zí v cen­tru měs­teč­ka. Byl posta­ven na začát­ku 18. sto­le­tí v barok­ním sty­lu pod­le vzo­ru ital­ských ven­kov­ských vil. Obklo­pu­je ho roz­sáh­lý park a zahra­dy, kte­ré patří mezi nej­cen­něj­ší své­ho dru­hu v Čes­ké repub­li­ce. Zámek je také ve vlast­nic­tví stá­tu a nabí­zí proh­líd­ky pro veřej­nost (en​.wiki​pe​dia​.org). Mezi dal­ší význam­né stav­by patří kos­tel sva­té­ho Mar­ti­na, raně barok­ní budo­va ze 17. sto­le­tí, kte­rá byla upra­ve­na na začát­ku 20. sto­le­tí. Buch­lo­vi­ce jsou zná­mé také svý­mi kul­tur­ní­mi akce­mi, kte­ré při­ta­hu­jí návš­těv­ní­ky z blíz­ka i dale­ka. Mezi nej­zná­měj­ší patří kaž­do­roč­ní fes­ti­val květin, kte­rý se koná v pros­to­rách zámec­ké­ho par­ku a nabí­zí návš­těv­ní­kům mož­nost obdi­vo­vat roz­ma­ni­té květi­no­vé aranž­má a zahrad­ní archi­tek­tu­ru (en​.wiki​pe​dia​.org). 

Během veli­ko­noč­ních svát­ků se na zám­ku Buch­lo­vi­ce koná výsta­va tuli­pá­nů s náz­vem Tuli­po­má­nie. Návš­těv­ní­ci mohou obdi­vo­vat přib­liž­ně 50 dru­hů řeza­ných tuli­pá­nů v růz­ných aranž­má a vaz­bách, dopl­něných o dal­ší jar­ní květi­ny. Výsta­va pro­bí­há v pros­to­rách zám­ku (kudyz​nu​dy​.cz). V obdo­bí od červ­na do září se na zám­ku pra­vi­del­ně koná výsta­va fuch­sií a dal­ších bal­ko­no­vých a květi­ná­čo­vých rost­lin (buch​lo​vi​ce​.cz). V let­ních měsí­cích, obvyk­le začát­kem čer­ven­ce, se na zám­ku Buch­lo­vi­ce koná výsta­va aranž­má z růží (rlax​.cz). Zámek Buch­lo­vi­ce je pova­žo­ván za jed­no z nej­výz­nam­něj­ších barok­ních šlech­tic­kých sídel v Čes­ké repub­li­ce. Jeho archi­tek­tu­ra, roz­sáh­lé sbír­ky a význam­ní maji­te­lé mu zajis­ti­li mís­to mezi nej­cen­něj­ší­mi his­to­ric­ký­mi památ­ka­mi země (zamek​-buch​lo​vi​ce​.cz). Zámek Buch­lo­vi­ce byl posta­ven ve sty­lu ital­ské barok­ní vily pod­le návrhu archi­tek­ta Dome­ni­ca Mar­ti­nel­li­ho. Výstav­ba pro­bí­ha­la mezi lety 1707 a 1738. V roce 1800 se zámek stal majet­kem rodu Berch­tol­dů, kte­ří ho vlast­ni­li až do roku 1945, kdy byl zná­rod­něn a zpří­stup­něn veřej­nos­ti. Zámec­ký kom­plex se sklá­dá ze dvou budov: Dol­ní­ho zám­ku, kte­rý slou­žil k repre­zen­tač­ním úče­lům, a Hor­ní­ho zám­ku s hos­po­dá­řs­kou fun­kcí. Kolem zám­ku byl vytvo­řen park v ital­ském sty­lu, kte­rý byl v prv­ní polo­vi­ně 19. sto­le­tí roz­ší­řen a upra­ven v anglic­kém sty­lu (en​.wiki​pe​dia​.org).

Odka­zy