dobrodruh.sk

Devínské Karpaty, Krajina, Malé Karpaty, Organizmy, Príroda, Rastliny, Slovenská krajina

Sandberg – svedok minulosti, klenot súčasnosti

12/02/202512/02/2025 skala

Sandberg je súčasťou Devínskej Kobyly. Mnohí Bratislavčania chodia často na Sandberg. Z Devínskej Novej Vsi je to naozaj na skok.

Sandberg je mladotreťohorná paleontologická lokalita európskeho významu. Bola odkrytá lomom na ťažbu piesku. Tvoria ho zvyšky treťohorného mora, ktoré sa rozprestieralo vo Viedenskej panve. Na jurské a spodnokriedové vápence spred 160 – 180 miliónov rokov, boli pri mohutnom zdvihnutí mora pre 14 – 16 miliónmi rokov, vodorovne uložené piesky s vložkami štrkopieskov, pieskovce a brekcie. V pieskovej stene sú viditeľné vodorovné lavice odolnejšieho pieskovca a litotamniového vápenca. Na svahoch a na úpätí sú mohutné balvany z pieskovca a litotamniového vápenca, ktoré tu ostali po poslednom komorovom odstrele. Našlo sa tu okolo 300 druhov skamenelín ulitníkov, lastúrnikov, ježoviek, hubiek, dierkavcov a väčších morských a suchozemských živočíchov. Najznámejšie sú nálezy zubov žralokov a kostnatých rýb, stavca veľryby, pozostatkov korytnačiek, opíc, tuleňa, nosorožca srstnatého, jaskynného medveďa a vtákov. V súčasnej flóre sú zastúpené viaceré ohrozené a chránené pieskomilné druhy ako napr. Peucedanum arenarium, Minuartia glaucina, Gypsophila paniculata (Informačná tabuľa). Vek najstarších geologických vrstiev je viac ako 100 miliónov rokov. V období treťohôr bol Sandberg striedavo morským dnom, útesom, či súčasťou pobrežného ostrovného systému (devinskakobyla.sk). Sandberg sa nachádza na západných svahoch Devínskej Kobyly, je súčasťou národnej prírodnej rezervácie Devínska Kobyla (slovakia.travel).

Kedysi sa tu ťažil piesok, k prístavu na rieke Morava sa dopravoval nadzemnou lanovkou. V treťohorách, pred 14 – 16 miliónmi rokov sa na tomto území rozprestieralo more (panorama.sk). Ako už aj názov napovedá, Sandberg je tvorený pieskami, pieskovcami, litotamniovým, lumachelovými a piesčitými vápencami a brekciami a piesčitými ílovcami. Z geologického hľadiska sú tieto horniny usadené len krátku dobu, preto sú len málo spevnené. Aj vďaka tomu je Sandberg svetoznáma lokalita neogénnych skamenelín. Našlo sa tu viac ako 300 druhov skamenelých organizmov. Napr. lastúrniky, červy, hubky, ustrice, ulitníky, ježovky, machovky, dierkavce, žraloky, tulene, a samozrejme ryby. Našiel sa tu dokonca stavec veľryby Mesocetus hungaricus. Sandberg bol aj morským dnom 60 metrov hlbokého mora, aj plážou, útesom, či pevninou. Splavené sem boli hlavne zo severných svahov zvyšky organizmov príbuzné dnešným nosorožcom, antilopám, psovitým šelmám, mastodontov a deinoteriov. Významné sú nálezy fragmentov opice Pliopithecus antiguus a Sivapithecus darwini, ktoré sa pokladajú za predkov dnešných indických gibonov. Našli sa tu aj zuby Dryopiteka, ktorý sa zaraďuje ku predchodcom dnešných ľudoopov (devinska.sk). Morské organizmy, ktoré sa tu našli ako fosílie pochádzali spred 14 – 16 miliónov rokov (sazp.sk). Našiel sa tu aj stavec chrbtice treťohornej veľryby, ktorý objavili deti Albína Brunovského (Vodička). Ohromujúci je nález takmer celého panciera korytnačky (panorama.sk). Morské usadeniny vytvorili pieskovcové vrstvy, ktoré sú dnes odkryté v podobe žltých stien bývalého pieskovca (slovakia.travel).

Vďaka teplomilným a suchomilným podmienkam sa tu vyskytuje množstvo vzácnych druhov rastlín a živočíchov. Medzi najvýznamnejšie patria rôzne druhy orchideí a teplomilného hmyzu (ibot.sav.sk). Na Sandbergu prebieha voľné pasenie, výhodou je že si zvieratá sami vyberajú potravu, nevznikajú tak intenzívne spasené plochy, ale pestrá mozaika. Takáto extenzívna pastva je predpokladom pre obnovu a zachovanie biodiverzity. Potláča sa zarastanie územia drevinami – zalesňovaniu, čo je v tomto prípade žiadúce. Umožňuje sa tak návrat lesostepných spoločenstiev a vzácnych druhov rastlín a živočíchov. Zvieratá prirodzene roznášajú semená rastlín. Podporuje sa tým špecifické živočíchy, ktoré viazané na takéto podmienky. Narúšanie povrchu pôdy napomáha klíčeniu vzácnych druhov rastlín, resp. vytvárajú sa tak vhodné podmienky pre hmyz. Súčasťou je zoologický a botanický monitoring, pri ktorom sa sleduje vplyv pastvy na vybrané druhy (Informačná tabuľa).

Sandberg is part of Devínska Kobyla. Many residents of Bratislava frequently visit Sandberg. From Devínska Nová Ves, it is just a short trip away.

Sandberg is a Late Tertiary paleontological site of European significance. It was uncovered by a sand quarry. It consists of remnants of the Tertiary sea, which once covered the Vienna Basin. On Jurassic and Lower Cretaceous limestones, which are 160 – 180 million years old, sands with layers of gravel sands, sandstones, and breccias were deposited 14 – 16 million years ago when the sea significantly rose. The sand wall contains visible horizontal layers of more resistant sandstone and lithothamnion limestone. On the slopes and at the base, large boulders of sandstone and lithothamnion limestone remain, left behind after the last chamber explosion.

Around 300 fossilized species have been discovered here, including gastropods, bivalves, sea urchins, sponges, foraminifera, and larger marine and terrestrial animals. The most famous finds include shark teeth, bony fish, a whale vertebra, remains of turtles, monkeys, seals, woolly rhinoceroses, cave bears, and birds. The current flora includes several endangered and protected psammophilous species, such as Peucedanum arenarium, Minuartia glaucina, and Gypsophila paniculata (Information board). The oldest geological layers here are over 100 million years old. During the Tertiary period, Sandberg was alternately a sea bottom, a reef, or part of a coastal island system (devinskakobyla.sk). Sandberg is located on the western slopes of Devínska Kobyla and is part of the Devínska Kobyla National Nature Reserve (slovakia.travel).

Sand was once mined here and transported via an overhead cableway to a port on the Morava River. During the Tertiary period, 14 – 16 million years ago, a sea covered this area (panorama.sk). As the name suggests, Sandberg is composed of sands, sandstones, lithothamnion, lumachelle, and sandy limestones, as well as breccias and sandy clays. Geologically, these rocks have been deposited for only a short time, so they are only slightly consolidated. This is one of the reasons why Sandberg is a world-famous site for Neogene fossils. More than 300 fossilized species have been found here, including bivalves, worms, sponges, oysters, gastropods, sea urchins, bryozoans, foraminifera, sharks, seals, and various fish. A vertebra of the whale Mesocetus hungaricus was even discovered here.

Sandberg was once the seabed of a 60-meter-deep ocean, as well as a beach, a reef, and dry land. Washed-down remains of organisms related to modern rhinos, antelopes, canines, mastodons, and deinotheriums were mainly deposited here from northern slopes. Significant discoveries include fragments of the primates Pliopithecus antiguus and Sivapithecus darwini, considered ancestors of modern Indian gibbons. Teeth of Dryopithecus were also found here, which is classified as a precursor of modern great apes (devinska.sk). Marine organisms fossilized here date back 14 – 16 million years (sazp.sk). A Tertiary whale vertebra was discovered here by children of Albín Brunovský (Vodička). An astonishing find was the nearly complete shell of a turtle (panorama.sk). Marine sediments formed sandstone layers, which are now exposed as yellow rock faces of the former sandstone quarry (slovakia.travel).

Due to its warm and dry conditions, Sandberg is home to many rare plant and animal species. The most notable include various orchids and thermophilic insects (ibot.sav.sk). Free grazing is currently taking place on Sandberg, with the advantage that animals choose their food themselves, preventing overgrazing and creating a diverse landscape. Such extensive grazing is essential for the restoration and maintenance of biodiversity. It suppresses tree overgrowth, allowing the return of forest-steppe ecosystems and rare plant and animal species. Animals also naturally disperse plant seeds, supporting specialized species adapted to these conditions. The disturbance of the soil surface helps rare plant species germinate and creates favorable conditions for insects. The process is monitored zoologically and botanically to assess the impact of grazing on selected species (Information board).

Sandberg ist Teil des Devínska Kobyla. Viele Bratislavaer besuchen Sandberg regelmäßig. Von Devínska Nová Ves ist es nur ein kurzer Weg.

Sandberg ist eine jungtertiäre paläontologische Fundstätte von europäischer Bedeutung. Sie wurde durch den Abbau von Sand freigelegt. Sie besteht aus Überresten des tertiären Meeres, das sich einst über das Wiener Becken erstreckte. Auf jurassische und unterkreidezeitliche Kalke, die 160 – 180 Millionen Jahre alt sind, wurden durch eine starke Meeresanhebung vor 14 – 16 Millionen Jahren Sandschichten mit Einlagerungen von Kies- und Sandsteinen sowie Brekzien horizontal abgelagert. In der Sandsteinwand sind sichtbare horizontale Schichten von widerstandsfähigerem Sandstein und Lithothamnienkalk. An den Hängen und am Fuß der Wand befinden sich mächtige Sandstein- und Lithothamnienkalkblöcke, die nach der letzten kammerweisen Sprengung zurückgeblieben sind.

Hier wurden etwa 300 fossile Arten entdeckt, darunter Schnecken, Muscheln, Seeigel, Schwämme, Foraminiferen und größere marine sowie terrestrische Tiere. Die bekanntesten Funde sind Haifischzähne, Knochenfische, ein Wirbel eines Wals, Überreste von Schildkröten, Affen, Robben, Wollnashörnern, Höhlenbären und Vögeln. Die heutige Flora umfasst mehrere bedrohte und geschützte sandliebende Arten, wie z. B. Peucedanum arenarium, Minuartia glaucina und Gypsophila paniculata (Informationstafel). Die ältesten geologischen Schichten hier sind über 100 Millionen Jahre alt. Während des Tertiärs war Sandberg abwechselnd Meeresboden, ein Riff oder Teil eines küstennahen Inselsystems (devinskakobyla.sk). Sandberg befindet sich an den westlichen Hängen des Devínska Kobyla und ist Teil des Nationalen Naturschutzgebiets Devínska Kobyla (slovakia.travel).

Früher wurde hier Sand abgebaut und mit einer Luftseilbahn zum Hafen an der March transportiert. Während des Tertiärs, vor 14 – 16 Millionen Jahren, erstreckte sich ein Meer über dieses Gebiet (panorama.sk). Wie der Name bereits andeutet, besteht Sandberg aus Sanden, Sandsteinen, Lithothamnien‑, Lumachellen- und sandhaltigen Kalksteinen sowie Brekzien und sandigen Tonen. Aus geologischer Sicht wurden diese Gesteine nur für kurze Zeit abgelagert, sodass sie wenig verfestigt sind. Dies ist einer der Gründe, warum Sandberg als weltweit bedeutende Fundstelle für neogene Fossilien gilt. Mehr als 300 fossile Arten wurden hier gefunden, darunter Muscheln, Würmer, Schwämme, Austern, Schnecken, Seeigel, Moostierchen, Foraminiferen, Haie, Robben und verschiedene Fischarten. Sogar ein Wirbel des Wals Mesocetus hungaricus wurde hier entdeckt.

Sandberg war sowohl Meeresboden eines 60 Meter tiefen Meeres, als auch Strand, Riff und Festland. Hauptsächlich wurden von den nördlichen Hängen Überreste von Organismen verwandter heutiger Nashörner, Antilopen, Hundeartigen, Mastodonten und Deinotherien angeschwemmt. Bedeutend sind auch die Funde von Fragmenten der Primaten Pliopithecus antiguus und Sivapithecus darwini, die als Vorfahren der heutigen indischen Gibbons gelten. Zudem wurden Zähne des Dryopithecus gefunden, der als Vorfahre der heutigen Menschenaffen eingestuft wird (devinska.sk). Die hier als Fossilien gefundenen Meeresorganismen stammen aus der Zeit vor 14 – 16 Millionen Jahren (sazp.sk). Ein tertärer Walwirbel wurde von den Kindern von Albín Brunovský entdeckt (Vodička). Ein besonders beeindruckender Fund war der fast vollständige Panzer einer Schildkröte (panorama.sk). Marine Ablagerungen bildeten Sandsteinschichten, die heute als gelbe Felswände des ehemaligen Sandsteinbruchs freigelegt sind (slovakia.travel).

Aufgrund der warmen und trockenen Bedingungen ist Sandberg die Heimat vieler seltener Pflanzen- und Tierarten. Besonders hervorzuheben sind verschiedene Orchideenarten und wärmeliebende Insekten (ibot.sav.sk). Freilandbeweidung findet derzeit auf Sandberg statt, wobei die Tiere ihre Nahrung selbst wählen, was Überweidung verhindert und eine vielfältige Landschaft schafft. Diese extensive Beweidung ist entscheidend für die Wiederherstellung und Erhaltung der Biodiversität. Sie verhindert das Überwuchern durch Gehölze, wodurch die Wiederkehr von Waldsteppen-Ökosystemen und seltenen Pflanzen- sowie Tierarten ermöglicht wird. Die Tiere verteilen außerdem Pflanzensamen auf natürliche Weise, wodurch spezialisierte Arten gefördert werden, die an solche Bedingungen angepasst sind. Die Bodenstörung hilft seltenen Pflanzenarten beim Keimen und schafft günstige Bedingungen für Insekten. Der Prozess wird zoologisch und botanisch überwacht, um die Auswirkungen der Beweidung auf ausgewählte Arten zu analysieren (Informationstafel).

Sandberg a Devínska Kobyla része. Sok pozsonyi lakos rendszeresen látogatja Sandberget. Devínska Nová Vesből csak egy rövid séta.

Sandberg egy késő harmadidőszaki paleontológiai lelőhely, amely európai jelentőségű. Egykor egy homokbánya tárta fel. A harmadidőszaki tenger maradványai alkotják, amely egykor a Bécsi-medencét borította. A 160 – 180 millió éves jura és alsó kréta kori mészkövekre 14 – 16 millió évvel ezelőtt, amikor a tenger jelentősen megemelkedett, vízszintesen rakódtak le a homokrétegek kavicsos homokrétegekkel, homokkövekkel és breccsákkal. A homokkőfalban láthatók vízszintes rétegek ellenállóbb homokkőből és lithothamnium mészkőből. A lejtőkön és a lábánál nagy homokkő- és lithothamnium mészkősziklák maradtak hátra az utolsó robbantás után.

Itt körülbelül 300 fosszilis fajt fedeztek fel, köztük csigákat, kagylókat, tengeri sünöket, szivacsokat, likacsoshéjúakat és nagyobb tengeri és szárazföldi állatokat. A legismertebb leletek közé tartoznak a cápa fogai, csontos halak, egy bálna csigolyája, teknős maradványai, majmok, fókák, gyapjas orrszarvúk, barlangi medvék és madarak. A jelenlegi növényvilág számos veszélyeztetett és védett homokkedvelő fajt tartalmaz, például Peucedanum arenarium, Minuartia glaucina és Gypsophila paniculata (Információs tábla). A legidősebb geológiai rétegek több mint 100 millió évesek. A harmadidőszakban Sandberg tengerfenék, zátony vagy part menti szigetlánc része volt (devinskakobyla.sk). Sandberg a Devínska Kobyla nyugati lejtőjén található, és része a Devínska Kobyla Nemzeti Természetvédelmi Területnek (slovakia.travel).

Régen itt homokot bányásztak, amelyet egy légkábelpályán szállítottak a Morva folyó kikötőjébe. A harmadidőszakban, 14 – 16 millió évvel ezelőtt, ezen a területen egy tenger terült el (panorama.sk). Nevéhez hűen Sandberg homokból, homokkövekből, lithothamnium, lumachella és homokos mészkövekből, breccsából és homokos agyagból áll. Geológiai szempontból ezek a kőzetek csak rövid ideig rakódtak le, ezért kevésbé szilárdak. Ez az egyik oka annak, hogy Sandberg világhírű neogén fosszilis lelőhely. Több mint 300 fosszilis fajt találtak itt, köztük kagylókat, férgeket, szivacsokat, osztrigákat, csigákat, tengeri sünöket, mohatelepeseket, likacsoshéjúakat, cápákat, fókákat és különféle halakat. Itt fedezték fel egy bálna csigolyáját (Mesocetus hungaricus) is.

Sandberg egykor egy 60 méter mély tengerfenék, valamint strand, zátony és szárazföld volt. A északi lejtőkről főként orrszarvúkhoz, antilopokhoz, kutyafélékhez, masztodonokhoz és deinotheriumokhoz hasonló élőlények maradványai sodródtak ide. Fontos leletek a majmok (Pliopithecus antiguus és Sivapithecus darwini) fosszilis maradványai, amelyeket a mai indiai gibbonok őseinek tartanak. Dryopithecus fogai is előkerültek, amelyeket a mai emberszabású majmok elődeinek tekintenek (devinska.sk). A fosszilizált tengeri élőlények itt 14 – 16 millió évvel ezelőtt éltek (sazp.sk). Egy harmadidőszaki bálna csigolya is előkerült, amelyet Albín Brunovský gyermekei fedeztek fel (Vodička). Egy különösen lenyűgöző lelet egy majdnem teljes teknőspáncél volt (panorama.sk). A tengerfenék üledékei homokkőrétegeket alkottak, amelyek ma a régi homokkőbánya sárga szikláiként láthatók (slovakia.travel).

A meleg és száraz körülményeknek köszönhetően Sandberg számos ritka növény- és állatfaj otthona. Kiemelkedő jelentőségűek a különböző orchideák és szárazságtűrő rovarok (ibot.sav.sk). Szabad legeltetés folyik Sandbergen, amelynek előnye, hogy az állatok maguk választják ki a táplálékukat, így nem alakulnak ki túllegeltetett területek, hanem mozaikos tájkép jön létre. Az ilyen extenzív legeltetés kulcsfontosságú a biodiverzitás helyreállítása és fenntartása szempontjából. Megakadályozza a fás növények elburjánzását, ami lehetővé teszi a erdős-sztyepp ökoszisztémák és ritka növény- és állatfajok visszatérését. Az állatok természetes módon terjesztik a növények magvait, így támogatják az erre a környezetre specializálódott fajokat. A talaj bolygatása segíti a ritka növényfajok csírázását, valamint megfelelő élőhelyet teremt a rovarok számára. A folyamatot zoológiai és botanikai megfigyelés kíséri, hogy nyomon követhessék a legeltetés hatását a kiválasztott fajokra (Információs tábla).

Odkazy:

TOP

Sandberg

Pohľad smerom do Rakúsko na Engelhartstetten

Pohľad na cyklistický most Chucka Norissa

Flóra na Sandbergu

Adonis vernalis. Devínska Nová Ves v pozadí

Adonis vernalis - hlaváčik jarný s fialkou

Fauna na Sandbergu

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Kostoly, Neživé, Slovenská krajina, Stavby, Záhorie

Kopčiansky kostolík svätej Margity Antiochijskej

22/01/202522/01/2025 skala

Kostol svätej Margity Antiochijskej v Kopčanoch je jednou z najvýznamnejších historických pamiatok Slovenska, predstavujúcou vzácny príklad predrománskej sakrálnej architektúry s možným pôvodom v období Veľkej Moravy. Nachádza pri obci Kopčany neďaleko od Holíča, na ľavom brehu rieky Moravy, v blízkosti slovensko-českej hranice (lexikon.sk). Stojí na miernej terénnej vyvýšenine uprostred polí v blízkosti rieky Moravy v Kopčanoch (Andrej Botek). Je situovaný približne 2 km od významného veľkomoravského hradiska Mikulčice-Valy. Stavba je jednoloďovým kostolom s pravouhlým uzáverom lode, typickým pre malé sakrálne stavby v strednej a západnej Európe v 8. až 11. storočí. Pôvodné bočné múry sú zachované takmer po korunnú rímsu. V 13. storočí došlo k gotickým úpravám, vrátane zamurovania pôvodných okien na severnej strane a pridania nového úzkeho okna vo východnej stene presbytéria (lexikon.sk). V rámci tejto prestavby bol tiež celý interiér vyzdobený freskami. V druhej polovici 15. storočia bol kostolík opevnený a obohnaný priekopou. Tieto úpravy zrejme súviseli s vojnovými stretmi medzi Uhorskom a Českým kráľovstvom, kedy slúžil ako oporný bod neďaleko hraníc (apsida.sk).

V 17. storočí, v období baroka, boli upravené okná a pravdepodobne došlo k ďalším menším stavebným zásahom. Prvý archeologický výskum kostola a jeho okolia sa začal v roku 1964, v roku 2004 boli v okolí kostola objavené tri hroby so šperkami typickými pre veľkomoravské obdobie, čo naznačuje, že kostol mohol byť postavený už v 9. storočí. Dendrochronologické a rádiokarbónové analýzy dreva z muriva kostola však naznačujú jeho vznik v druhej polovici 10. storočia, konkrétne okolo roku 951. Kostol svätej Margity Antiochijskej si zachoval mnoho pôvodných prvkov a architektonických detailov, ako sú pôvodné okenné otvory, povrchová úprava stien či valená klenba v presbytériu. V súčasnosti je kostol národnou kultúrnou pamiatkou a slúži na príležitostné bohoslužby a púte, pripomínajúc bohatú históriu a duchovné dedičstvo regiónu (lexikon.sk). Vrchná vrstva v interiéry odhalila fragment ženskej tváre so svätožiarou datovaný od polovice 16. storočia. Takmer s istotou ide o svätú Margitu Antiochijskú (Andrej Botek). V blízkom okolí sa našli nálezy osídlenia – strážnej osady z obdobia Veľkej Moravy a západné priečelie kostolíka smeruje priamo smerom k mikulčickému hradisku, ktorého hlavná brána bola zasa orientovaná smerom ku Kopčanom. Pár desiatok metrov južne od kostola sa navyše nachádza areál opevneného zrejme veľmožského dvorca datovaného do veľkomoravského obdobia. V roku 2021 bola ukončená rozsiahla obnova objektu spojená s omietnutím exteriéru. V posledných rokoch sa tu organizuje slávnosť na sviatok svätého Cyrila a Metoda. Vyše 200-ročná lipa pri kostolíku sa v roku 2019 stala finalistom súťaže Európsky strom roka (apsida.sk).

The Church of Saint Margaret of Antioch in Kopčany is one of the most significant historical monuments in Slovakia, representing a rare example of pre-Romanesque sacred architecture, possibly originating from the era of Great Moravia. It is located near the village of Kopčany, not far from Holíč, on the left bank of the Morava River, close to the Slovak-Czech border (lexikon.sk). The church stands on a slight elevation in the middle of fields near the Morava River in Kopčany (Andrej Botek). It is situated approximately 2 km from the important Great Moravian hillfort of Mikulčice-Valy. The structure is a single-nave church with a rectangular apse, typical of small sacred buildings in Central and Western Europe from the 8^th to the 11^th centuries. The original side walls are preserved almost to the cornice level. In the 13^th century, Gothic modifications were made, including the bricking up of original windows on the northern side and the addition of a new narrow window in the eastern wall of the presbytery (lexikon.sk). During this renovation, the entire interior was also decorated with frescoes. In the second half of the 15^th century, the church was fortified and surrounded by a moat. These modifications likely corresponded to wartime conflicts between the Kingdom of Hungary and the Kingdom of Bohemia when it served as a defensive outpost near the border (apsida.sk).

In the 17^th century, during the Baroque period, windows were modified, and further minor construction works likely took place. The first archaeological research of the church and its surroundings began in 1964, and in 2004, three graves with jewelry typical of the Great Moravian period were discovered near the church, suggesting that it could have been built as early as the 9^th century. However, dendrochronological and radiocarbon analyses of the wood in the church masonry indicate its construction in the second half of the 10^th century, specifically around 951. The Church of Saint Margaret of Antioch has preserved many original elements and architectural details, such as original window openings, wall surface treatments, and the barrel vault in the presbytery. Today, the church is a national cultural monument and is used for occasional services and pilgrimages, commemorating the rich history and spiritual heritage of the region (lexikon.sk). The upper layer of the interior revealed a fragment of a female face with a halo dated to the mid-16th century. It is almost certainly Saint Margaret of Antioch (Andrej Botek). Nearby, remnants of a settlement – a guard settlement from the Great Moravian period – were discovered. The western facade of the church points directly toward the Mikulčice hillfort, whose main gate was oriented toward Kopčany. A few dozen meters south of the church lies the site of a fortified noble court, likely from the Great Moravian era. In 2021, an extensive restoration of the church was completed, including the exterior plastering. In recent years, a celebration has been held here on the feast of Saints Cyril and Methodius. The more than 200-year-old linden tree near the church became a finalist in the European Tree of the Year competition in 2019 (apsida.sk).

Kostel svaté Markéty Antiochijské v Kopčanech je jednou z nejvýznamnějších historických památek Slovenska, představující vzácný příklad předrománské sakrální architektury s možným původem z období Velké Moravy. Nachází se poblíž obce Kopčany nedaleko Holíče, na levém břehu řeky Moravy, blízko slovensko-české hranice (lexikon.sk). Kostel stojí na mírném terénním vyvýšení uprostřed polí poblíž řeky Moravy v Kopčanech (Andrej Botek). Je situován přibližně 2 km od významného velkomoravského hradiště Mikulčice-Valy. Stavba je jednolodní kostel s pravoúhlým závěrem lodi, typickým pro malé sakrální stavby ve střední a západní Evropě v 8. až 11. století. Původní boční zdi jsou zachovány téměř po korunovou římsu. V^e 13. století došlo k gotickým úpravám, včetně zazdění původních oken na severní straně a přidání nového úzkého okna ve východní stěně presbytáře (lexikon.sk). Během této přestavby byl také celý interiér vyzdoben freskami. V druhé polovině 15. století byl kostel opevněn a obklopen příkopem. Tyto úpravy pravděpodobně souvisely s válečnými střety mezi Uherskem a Českým královstvím, kdy sloužil jako opěrný bod nedaleko hranic (apsida.sk).

V 17. století, v období baroka, byla upravena okna a pravděpodobně došlo k dalším drobným stavebním zásahům. První archeologický výzkum kostela a jeho okolí začal v roce 1964 a v roce 2004 byly v okolí kostela objeveny tři hroby se šperky typickými pro velkomoravské období, což naznačuje, že kostel mohl být postaven již v 9. století. Dendrochronologické a radiokarbonové analýzy dřeva ve zdivu kostela však naznačují jeho vznik ve druhé polovině 10. století, konkrétně kolem roku 951. Kostel svaté Markéty Antiochijské si zachoval mnoho původních prvků a architektonických detailů, jako jsou původní okenní otvory, povrchová úprava zdí a valená klenba v presbytáři. V současnosti je kostel národní kulturní památkou a slouží k příležitostným bohoslužbám a poutím, připomínajícím bohatou historii a duchovní dědictví regionu (lexikon.sk). Vrchní vrstva v interiéru odhalila fragment ženské tváře se svatozáří datovaný do poloviny 16. století. Téměř jistě jde o svatou Markétu Antiochijskou (Andrej Botek). V blízkém okolí byly nalezeny zbytky osídlení – strážní osady z období Velké Moravy. Západní průčelí kostelíka směřuje přímo na mikulčické hradiště, jehož hlavní brána byla orientována směrem na Kopčany. Pár desítek metrů jižně od kostela se nachází areál opevněného pravděpodobně velmožského dvorce datovaného do období Velké Moravy. V roce 2021 byla dokončena rozsáhlá obnova objektu spojená s omítnutím exteriéru. V posledních letech se zde pořádá slavnost k svátku svatých Cyrila a Metoděje. Více než 200letá lípa u kostelíka se v roce 2019 stala finalistou soutěže Evropský strom roku (apsida.sk).

Odkazy

Use Facebook to Comment on this Post

Kysuce, Biotopy, Krajina, Príroda, Skaly, Slovenská krajina

Megonky – kamenné gule v Milošovej

08/01/202509/01/2025 skala

V 80-tych rokoch sa v kameňolome po odstrele horniny objavili pravidelné okrúhle gule s priemerom 10 až 260 cm. Unikátny prírodný úkaz, v roku 2003 bolo nálezisko v Milošovej, vyhlásené za prírodný úkaz (regionkysuce.sk). Najväčšia guľa má priemer 2.6 metra. Odtlačky po vypadnutých guliach naznačujú, že tie najväčšie mali priemer až 5 metrov (Ľuboš Vodička). V priestore medzi Klokočovom – Milošovou a hrebeňom Moravsko-sliezskych Beskýd sa nachádza úzky pruh pieskovcov s nápadnou guľovitou odlučnosťou. Kamenné gule sa nachádzajú aj na iných miestach (František Beleš).

Prírodný útvar kamenné gule sa dá nájsť na rôznych miestach na svete. Obvykle sú vytvorené prírodnými silami a eróziou. Eróziou sa postupne odstraňujú mäkšie časti hornín a vytvárajú guľovité tvary. Gule tvorí aj dažďová voda, ktorá preniká do pórov v horninách, spôsobuje odlupovanie a oddeľovanie. V angličtine sa tento typ prírodného útvaru nazýva “Racetrack Playa”.

Megonky predstavujú v rámci Slovenska jedinečný geologický útvar s výskytom pieskovcov guľovitej odlučnosti. Tento nesúvislý úzky pruh je dlhý 15 km a široký 250 – 500 metrov. Vek týchto vrstiev je vrchná krieda až stredný eocén – 30 – 40 miliónov rokov. I^de o tzv. Ciežkowický pieskovec, pomenovaný ako Bukovecký. Kamenné gule sa nachádzajú napr. v Grónsku, Rumunsku, USA, Novom Zélande (František Beleš, Peter Drengubiak – Informačná tabuľa). Gule umiestnené v pevnej pieskovcovej hornine, pôvodne ležali na ploche, postupne však boli zanesené pieskom a bahnom. Geologické zmeny spôsobili ich zdvihnutie do súčasnej polohy. Ležia približne 150 – 200 cm pod dnešným terénom. Veľkostne majú gule priemer od 30 do 3 metre. Ich hmotnosť je aj 25 – 30 ton. Nálezisko bolo odkryté v roku 1988 pri ťažbe v lome Padyšák. Pôvodne sa tu nachádzalo asi 30 gúľ, viaceré boli odvezené do expozícií a rozkradnuté (Wikipedia). Presný proces formovania týchto kamenných gúľ zostáva záhadou. Niektoré hypotézy naznačujú, že vznikli milióny rokov kotúľaním horniny po mäkkom povrchu, zatiaľ čo iné teórie hovoria o ich formovaní ako výplne plynových dutín v iných skalách (turisticky.sk).

In the 1980s, regular round spheres with diameters ranging from 10 to 260 cm were discovered in a quarry after blasting rock. This unique natural phenomenon in Milošová was declared a natural monument in 2003 (regionkysuce.sk). The largest sphere has a diameter of 2.6 meters. Imprints of missing spheres suggest that the largest ones could have had a diameter of up to 5 meters (Ľuboš Vodička). Between Klokočov – Milošová and the ridge of the Moravian-Silesian Beskids, there is a narrow strip of sandstone with noticeable spherical separation. Stone spheres are also found in other places (František Beleš).

The natural formation of stone spheres can be found in various places worldwide. They are typically formed by natural forces and erosion. Erosion gradually removes softer parts of rocks, creating spherical shapes. Rainwater also contributes by penetrating rock pores, causing peeling and separation. This type of natural formation is called “Racetrack Playa” in English.

Megonky are a unique geological formation in Slovakia, characterized by sandstone with spherical separation. This discontinuous narrow strip is 15 km long and 250 – 500 meters wide. These layers date back to the Upper Cretaceous to the Middle Eocene, approximately 30 – 40 million years ago. They consist of so-called Ciężkowice Sandstone, also known as Bukovecký. Stone spheres are also found in Greenland, Romania, the USA, and New Zealand (František Beleš, Peter Drengubiak – information board). The spheres, embedded in solid sandstone, originally lay on the surface but were gradually buried by sand and mud. Geological changes later elevated them to their current position. They lie approximately 150 – 200 cm below the present terrain. The spheres range in diameter from 30 cm to 3 meters, with a weight of 25 – 30 tons. The site was uncovered in 1988 during quarrying at Padyšák. Originally, about 30 spheres were found; many were taken to exhibitions or stolen (Wikipedia). The exact process of their formation remains a mystery. Some hypotheses suggest they formed over millions of years by rolling rocks on soft surfaces, while others propose they formed as fillings of gas cavities in other rocks (turisticky.sk).

W latach 80. w kamieniołomie po wystrzeleniu skał odkryto regularne okrągłe kule o średnicy od 10 do 260 cm. Ten unikalny naturalny fenomen w Milošovej został w 2003 roku uznany za pomnik przyrody (regionkysuce.sk). Największa kula ma średnicę 2,6 metra. Odciski po zaginionych kulach sugerują, że największe mogły mieć średnicę nawet 5 metrów (Ľuboš Vodička). Między Klokočovem – Milošovą a grzbietem Beskidów Morawsko-Śląskich znajduje się wąski pas piaskowców z charakterystycznym kulistym oddzieleniem. Kamienne kule występują również w innych miejscach (František Beleš).

Naturalne formacje kamiennych kul można znaleźć w różnych miejscach na świecie. Zazwyczaj powstają one pod wpływem sił natury i erozji. Erozja stopniowo usuwa miększe części skał, tworząc kuliste kształty. Deszczówka również przyczynia się do ich powstawania, wnikając w pory skał, powodując łuszczenie i oddzielanie. W języku angielskim tego typu formacja nazywana jest “Racetrack Playa”.

Megonki to unikalna formacja geologiczna na Słowacji, charakteryzująca się piaskowcami z kulistym oddzieleniem. Ten nieciągły wąski pas ma długość 15 km i szerokość 250 – 500 metrów. Wiek tych warstw szacuje się na późną kredę do środkowego eocenu, czyli 30 – 40 milionów lat. Składają się z tzw. piaskowca Ciężkowickiego, znanego również jako Bukovecký. Kamienne kule znajdują się np. na Grenlandii, w Rumunii, USA i Nowej Zelandii (František Beleš, Peter Drengubiak – tablica informacyjna). Kule osadzone w solidnym piaskowcu pierwotnie leżały na powierzchni, ale stopniowo zostały zasypane piaskiem i błotem. Zmiany geologiczne później podniosły je do obecnej pozycji. Leżą około 150 – 200 cm pod obecnym terenem. Kule mają średnicę od 30 cm do 3 metrów i ważą nawet 25 – 30 ton. Odkryto je w 1988 roku podczas wydobycia w kamieniołomie Padyšák. Początkowo znaleziono tam około 30 kul, wiele z nich zostało przeniesionych do ekspozycji lub skradzionych (Wikipedia). Dokładny proces ich powstawania pozostaje tajemnicą. Niektóre hipotezy sugerują, że powstały miliony lat temu w wyniku toczenia skał po miękkiej powierzchni, inne mówią o ich formowaniu się jako wypełnienia pustek gazowych w innych skałach (turisticky.sk).

V 80. letech se v kamenolomu po odstřelu horniny objevily pravidelné kulaté koule o průměru 10 až 260 cm. Unikátní přírodní úkaz, nález v Milošové byl v roce 2003 prohlášen za přírodní památku (regionkysuce.sk). Největší koule má průměr 2,6 metru. Otisky po vypadlých koulích naznačují, že ty největší mohly mít průměr až 5 metrů (Ľuboš Vodička). Mezi Klokočovem – Milošovou a hřebenem Moravskoslezských Beskyd se nachází úzký pruh pískovců s nápadnou kulovitou odlučností. Kamenné koule se nacházejí i na jiných místech (František Beleš).

Přírodní útvar kamenné koule lze nalézt na různých místech světa. Obvykle jsou vytvořeny přírodními silami a erozí. Eroze postupně odstraňuje měkčí části hornin a vytváří kulovité tvary. Koule tvoří také dešťová voda, která proniká do pórů v horninách, způsobuje odlupování a oddělování. V angličtině se tento typ přírodního útvaru nazývá “Racetrack Playa”.

Megonky představují na Slovensku jedinečný geologický útvar s výskytem pískovců kulovité odlučnosti. Tento nesouvislý úzký pruh je dlouhý 15 km a široký 250 – 500 metrů. Stáří těchto vrstev se datuje do svrchní křídy až středního eocénu – 30 – 40 milionů let. Jde o tzv. Ciężkowický pískovec, známý jako Bukovecký. Kamenné koule se nacházejí např. v Grónsku, Rumunsku, USA, na Novém Zélandu (František Beleš, Peter Drengubiak – informační tabule). Koule, uložené v pevném pískovci, původně ležely na povrchu, ale postupně byly zasypány pískem a bahnem. Geologické změny je později zvedly do současné polohy. Nacházejí se zhruba 150 – 200 cm pod dnešním terénem. Velikostí mají průměr od 30 cm do 3 metrů a váží až 25 – 30 tun. Naleziště bylo odkryto v roce 1988 při těžbě v lomu Padyšák. Původně zde bylo asi 30 koulí, mnohé byly odvezeny do expozic a rozkradeny (Wikipedia). Přesný proces jejich formování zůstává záhadou. Některé hypotézy tvrdí, že vznikly miliony let valením horniny po měkkém povrchu, jiné teorie hovoří o jejich formování jako výplně plynových dutin v jiných horninách (turisticky.sk).

Odkazy

Use Facebook to Comment on this Post

Biotopy, Hory, Jazerá, Krajina, Orava, Plesá, Príroda, Slovenská krajina, Typ krajiny

Roháčske plesá

13/01/202405/01/2025 skala

Je zvláštne, že Roháčske plesá nemajú vlastné mená, označujú sa iba číslami. Ležia vo výške 1562 až 1718 metrov nad morom, čím sa radia medzi najnižšie položené plesá v Európe (aktuality.sk). Množstvo vody v okolí závisí od klimatických a pôdnovegetačných, geologických a morfologických faktorov. Voda sa udržiava aj v skalných puklinách. Jej zásoby sú malé a závislé od atmosférických zrážok. Pramene tu vyvierajú väčšinou skryte zo sutín a morén. V nižších polohách je výdatnosť prameňov vyššia, vytvárajú sa vodné toky. V Roháčskej doline sa tvorí Roháčsky potok. Vzniká aj výtokom z Roháčskych plies a spojením viacerých prameňov z pod Volovca a Predného Zeleného. Sútokom Roháčskeho potoka a Látanej vzniká Studený potok, ktorý ústí pri Podbieli do rieky Orava. Plesá vznikli vo vyhĺbených kotloch až po roztopení ľadovca (Informačná tabuľa).

V okolí žije 22 druhov cicavcov, 46 druhov vtákov. Kamzík a svisť sú glaciálnymi reliktami. Ďalej napr.: svišť Marmota marmota latirostris, medveď Ursus arctos, rys Lynx lynx, kamzík Rupicapra rupicapra tatrica, vlk Canis lupus, vretenica Vipera berus. Mlok Triturus alpestris žije v hlbších vodách štvrtého plesa. Triturus montandoni žije v plytkých mlákach druhého. Z rastlín tú rastú brusnice, čučoriedky, Vaccinium myrtillus a V. vitis-idea, Stellaria holostea, Ranunculus platanifolius, Doronicum austriacum, Veratrum lobelianum, Adenostyles alliariae, Salix helvetica, Eriophorum angustifolium, Juncus filiformis, Linaria alpina, Cochleria tatrae, Leucanthemopsis tatrae, Pseudorchis albida, Gentiana punctata, G. frigida, Carex canescens, Swertia perennis alpestris (Informačná tabuľa).

It is peculiar that the Roháčske Plesá do not have their own names; they are only identified by numbers. They are situated at an altitude ranging from 1562 to 1718 meters above sea level, making them among the lowest lakes in Europe (aktuality.sk). The water quantity in the vicinity depends on climatic, soil-vegetation, geological, and morphological factors. Water is retained even in rock crevices, with its resources being small and dependent on atmospheric precipitation. Springs mostly emerge hidden in debris and moraines. In lower altitudes, the spring’s yield is higher, forming watercourses. In the Roháčska Dolina, the Roháčsky Potok is formed, originating from the outflow of Roháčske Plesá and the convergence of several springs from beneath Volovec and Predný Zelený. The confluence of Roháčsky Potok and Látaná creates Studený Potok, which flows into the Orava River near Podbiel. The lakes were formed in hollowed basins after the glacier melted (Information board).

In the vicinity, 22 species of mammals and 46 species of birds inhabit the area. Chamois and marmots are glacial relics. Additionally, species such as the marmot Marmota marmota latirostris, bear Ursus arctos, lynx Lynx lynx, chamois Rupicapra rupicapra tatrica, wolf Canis lupus, adder Vipera berus, and alpine newt Triturus alpestris, which lives in the deeper waters of the fourth lake, can be found. Triturus montandoni inhabits the shallow pools of the second lake. Plant species include cranberries, blueberries, Vaccinium myrtillus, and V. vitis-idea, along with Stellaria holostea, Ranunculus platanifolius, Doronicum austriacum, Veratrum lobelianum, Adenostyles alliariae, Salix helvetica, Eriophorum angustifolium, Juncus filiformis, Linaria alpina, Cochleria tatrae, Leucanthemopsis tatrae, Pseudorchis albida, Gentiana punctata, G. frigida, Carex canescens, Swertia perennis alpestris (Information board).

To dziwne, że Roháčske plesá nie mają własnych nazw, oznacza się je tylko numerami. Leżą na wysokości od 1562 do 1718 metrów nad poziomem morza, co stawia je wśród najniżej położonych jezior w Europie (aktuality.sk). Ilość wody w okolicy zależy od czynników klimatycznych, glebowo-roślinnych, geologicznych i morfologicznych. Woda zatrzymuje się nawet w szczelinach skalnych, a jej zasoby są niewielkie i zależą od opadów atmosferycznych. Źródła w większości wypływają ukryte w rumoszu i morenach. Na niższych wysokościach wydajność źródeł jest większa, tworząc cieki wodne. W Dolinie Roháčskej powstaje Potok Roháčsky. Powstaje również z odpływu z Roháčskych plies oraz z połączenia kilku źródeł spod Volovca i Predného Zeleného. Połączenie Potoka Roháčskeho z Látanou tworzy Potok Studený, który uchodzi do rzeki Orava koło Podbiela. Jeziora powstały w wydrążonych kotlinach po stopieniu lodowca (Tablica informacyjna).

W okolicy żyje 22 gatunki ssaków, 46 gatunków ptaków. Kozica i świstak to relikty glacjalne. Dodatkowo spotkać można takie gatunki jak świstak Marmota marmota latirostris, niedźwiedź Ursus arctos, ryś Lynx lynx, kozica Rupicapra rupicapra tatrica, wilk Canis lupus, żmija zygzakowata Vipera berus, oraz triton górski Triturus alpestris, który żyje w głębszych wodach czwartego jeziora. Triturus montandoni zamieszkuje płytkie kałuże drugiego jeziora. Wśród roślin występują borówki, jagody Vaccinium myrtillus i V. vitis-idea, a także Stellaria holostea, Ranunculus platanifolius, Doronicum austriacum, Veratrum lobelianum, Adenostyles alliariae, Salix helvetica, Eriophorum angustifolium, Juncus filiformis, Linaria alpina, Cochleria tatrae, Leucanthemopsis tatrae, Pseudorchis albida, Gentiana punctata, G. frigida, Carex canescens, Swertia perennis alpestris (Tablica informacyjna).

Odkazy

TOP

Štvrté Roháčske pleso (najvyššie položené)

Všetky

Prvé Roháčske pleso (najnižšie položené)

Use Facebook to Comment on this Post

Hrady, Krajina, Malé Karpaty, Mestá, Neživé, Pezinské Karpaty, Slovenská krajina, Slovenské, Stavby

Bratislavský hrad

04/12/201913/03/2025 skala

Bratislavský hrad je významná dominanta Bratislavy, ku ktorej sa viaže aj prvá písomná zmienka o Bratislave v Salzburských análoch z roku 907 v súvislosti s bitkou Bavorov a Maďarov. Hradný kopec bol osídlený už v neskorej dobe kamennej, prvými známymi obyvateľmi boli Kelti (bratislava.sk). Stopy najstaršieho osídlenia pochádzajú spred 4500 rokov, z obdobia eneolitu (bolerázska skupina). Predpokladá sa existencia opevneného sídliska, avšak priame dôkazy sa nenašli. Z halštatského obdobia sa na východnej strane našli stopy príbytkov zahĺbené do skalného podložia – zemnice (wikipedia.sk). Z laténskej doby, z času rozkvetu keltskej civilizácie, sa našli stopy oppida, ako aj keltské mince, biatecy (Štefanovičová, 1975). Z 9 až 11. storočia sa na východnej terase hradu našli opracované kamene, fragmenty nápisov, zvyšky tehál označených kolkami XIV. rímskej légie. Nálezy dokazujú prítomnosť rímskeho etnika na hradnej akropole v období 2. – 3. storočia. Je isté, že to bolo zo strategického hľadiska výnimočné miesto a pre umiestnenie vojenskej posádky (pôvodné stavby boli pravdepodobne súčasťou vojenskej stanice) malo nesmierny význam, najmä v období rímsko-germánskych vojenských kontaktov (napr. markomanských vojen). Na prelome 5. a 6. storočia je v znamení slovanského osídľovania. Od prvej polovice 9. storočia tu bolo opevnené stredisko so zrubovými obydliami, palácom, predrománskou trojloďovou bazilikou, cintorínom a hospodárskymi objektmi. Opevnenie vydržalo do konca 14. storočia, kedy ho nahradili kamenné gotické hradby (wikipedia.sk).

Po štyri storočia prechádzala Dunajom severná hranica Rímskej ríše – Limes Romanus. Slovania tu vybudovali v 9. storočí silnú pevnosť, ktorá sa stala významným centrom Veľkomoravskej ríše (bratislava.sk), cirkvevné aj svetské centrum širšieho územia. Sídlila v ňom kniežacia družina, aj cirkevý hodnostár (wikipedia.sk). Bratislavský hrad je národná kultúrna pamiatka a v súčasnosti slúži jeho prvé poschodie pre reprezentačné účely Slovenskej národnej rady a v ostatných priestoroch sú umiestnené zbierky Slovenského národného múzea – expozície Klenoty dávnej doby a Historické múzeum (bratislava.sk). Dnešné meno hradu vychádza z pomenovania Brezaluspurch, ktoré bolo uvádzané v Soľnohradských letopisoch v roku 907. V roku 1042 sa v Henri-Manni Augiensis Chronicon spomína Brezeburg, v Altaišských análoch v roku 1052 Preslavvaspurch, v roku 1108 Bresburg, z čoho vzniklo dnešné nemecké Pressburg (wikipedia.sk). Všetky tieto názvy majú pôvod s mene Braslav, resp. Preslav. Mohol to byť člen významnej veľmožskej rodiny (Jozef Hlinka, 1982). Nemecký historik Aventinus uvádza Wratisslaburgium, podľa Vratislava, ktorý dal hrad opraviť v roku 805. Iné pomenovanie ja Castrum Bosan, prípadne Bassa, Possen, neskôr Poson, Posonium, čo dalo zrejme vzniknúť maďarskému Pozsony (wikipedia.sk).

Z 13. storočia pochádza Korunná veža. Za vlády Žigmunda Luxemburgského (1387 – 1437) hrad prešiel gotickou prestavbou. Po roku 1526 je sídlom uhorských kráľov. Za Márie Terézie (1740 – 1780) sa hrad premenil na luxusnú barokovú rezidenciu. V roku 1811 vyhorel, s rekonštrukciou sa začalo až v roku 1953. Dnes hrad spravuje Kancelária Národnej rady Slovenskej republiky. Sídli tu Historické a Hudobné múzeum Slovenského národného múzea. Hrad tvoria rôzne časti: Viedenská, Žigmundova, Mikulášska a Leopoldova brána, čestné nádvorie, vyhliadkový bastión, palác, západná terasa, severné hradby, bašta Luginsland, hradná vináreň, juhozápadný bastión, základy veľkomoravskej baziliky z 9. storočia a kostola sv. Spasiteľa z 11. st., cisterna (Zdroj: Informačná tabuľa).

Na nádvorí hradného paláca, rovnako ako na severnej terase areálu našli archeológovia Mestského ústavu ochrany pamiatok zvyšky jedinečných architektúr z obdobia 1. storočia pred Kristom. Súčasťou nálezu boli aj zlaté mince s nápisom Biatec. Historici sa zhodli, že ide o najreprezentatívnejšiu stavbu severne od Álp z neskorolaténskeho obdobia. Na hrade sa teda v minulosti nachádzala akropola jedného z najvýznamnejších keltských hradísk – oppidum v strednej Európe. „Tieto objekty boli stavané rímskou stavebnou technikou a sú unikátnym nálezom nielen z hľadiska svojho veku, ale aj kvality. Zachovali sa v nich pôvodné interiérové omietky a liate dlažby s kamienkovou výzdobou, ktoré na Slovensku nemajú obdobu,” hovorí Štassel (Kráková). Archeologický výskum z roku 2008 mení pohľad na keltskú minulosť Bratislavy, hrad bol sídlom keltského kniežaťa, knieža si volalo remeselníkov z Ríma, ktorí mu upravovali a postavili sídlo podľa rímskych znalostí. Našla sa okrem iného rímska keramika, amfory, zvon, zlatý a strieborný poklad kniežaťa. Unikátom je objav prvej zlatej mince s názvom Nonnos (Danihelová).

Hradný kopec je prvým kopcom Malých Karpát. Bratislavčania, ale aj nebratislavčania chodia radi na Bratislavský hrad. Je odtiaľ celkom pekný výhľad na široké okolie. Časť za hlavnou budovou smerom ku Starému mestu je plná zelene, je tu pomerne veľký a rovinatý priestor, kde sa najmä v lete zdržiava dosť ľudí. Tým, že hrad je v centre, je veľmi ľahko a rýchlo dostupný. Na hrade sa konajú výstavy, v letnom období koncerty, divadelné predstavenia, rôzne spoločenské akcie tu majú svoj začiatok.

Bratislava Castle is a significant landmark in Bratislava, and the first written mention of Bratislava in the Salzburg Annals dates back to 907 in connection with the Battle of Bavorov and the Hungarians. The castle hill was settled in the late Stone Age, with the first known inhabitants being Celts (bratislava.sk). Traces of the oldest settlement date back 4500 years to the Eneolithic period (Boleráz group). Although the existence of a fortified settlement is presumed, direct evidence has not been found. From the Hallstatt period, dwellings dug into the rock substratum, called earthworks, were discovered on the eastern side (wikipedia.sk). From the La Tène period, the time of the Celtic civilization’s flourishing, there are traces of oppida and Celtic coins, biatecs (Štefanovičová, 1975). From the 9^th to the 11^th century, processed stones, fragments of inscriptions, and remains of bricks marked with pegs from the 14^th Roman legion were found on the eastern terrace of the castle. These findings indicate the presence of the Roman ethnicity on the castle acropolis in the 2^nd to 3^rd century. It was undoubtedly an exceptional location from a strategic perspective and had great importance for military garrison placement (the original structures were likely part of a military station), especially during the Roman-Germanic military contacts (e.g., Marcomannic Wars). Slavic settlement marked the turn of the 5^th and 6^th centuries. From the first half of the 9^th century, a fortified center with log houses, a palace, a pre-Romanesque triple-naved basilica, a cemetery, and economic buildings existed here. The fortifications lasted until the end of the 14^th century when they were replaced by stone Gothic walls (wikipedia.sk).

For four centuries, the northern border of the Roman Empire – the Limes Romanus – ran along the Danube. In the 9^th century, the Slavs built a strong fortress here, which became a significant center of the Great Moravian Empire (bratislava.sk), both ecclesiastical and secular, encompassing a broader territory. The princely retinue and ecclesiastical dignitaries resided there (wikipedia.sk). Bratislava Castle is a national cultural monument and currently, its first floor serves for representative purposes of the Slovak National Council, while other spaces house collections of the Slovak National Museum – the Treasures of Ancient Times and the Historical Museum (bratislava.sk). The present name of the castle derives from the name Brezaluspurch, mentioned in the Salzburg Annals in 907. In 1042, Henri-Manni Augiensis Chronicon mentions Brezeburg, in the Altai Annals in 1052, Preslavvaspurch, and in 1108, Bresburg, from which the current German Pressburg (wikipedia.sk) originated. All these names have their origin in the name Braslav or Preslav. It could have been a member of a significant noble family (Jozef Hlinka, 1982). The German historian Aventinus mentions Wratisslaburgium, named after Vratislav, who repaired the castle in 805. Another designation is Castrum Bosan or Bassa, Possen, later Poson, Posonium, probably giving rise to the Hungarian Pozsony (wikipedia.sk).

The Crown Tower dates back to the 13^th century. During the rule of Sigismund of Luxembourg (1387 – 1437), the castle underwent Gothic reconstruction. After 1526, it became the residence of Hungarian kings. Under Maria Theresa (1740 – 1780), the castle transformed into a luxurious Baroque residence. In 1811, it burned down, and reconstruction began only in 1953. Today, the castle is managed by the Office of the National Council of the Slovak Republic. The Historical and Music Museums of the Slovak National Museum are located here. The castle consists of various parts: Vienna, Sigismund, Nicholas, and Leopold Gates, the honorary courtyard, the lookout bastion, the palace, the western terrace, the northern walls, the Luginsland Bastion, the castle winery, the southwest bastion, the foundations of the Great Moravian basilica from the 9^th century, and the Church of St. Savior from the 11^th century, the cistern (Source: Information board).

In the courtyard of the castle palace, as well as on the northern terrace of the area, archaeologists from the City Institute for the Protection of Monuments found remains of unique architecture dating back to the 1^st century BC. The discovery included gold coins with the inscription Biatec. Historians agree that it is the most representative structure north of the Alps from the late La Tène period. The castle apparently housed the acropolis of one of the most significant Celtic fortifications – an oppidum in Central Europe. “These objects were built with Roman construction techniques and are a unique find not only in terms of their age but also their quality. They preserved the original interior plaster and cast slabs with stone decoration, which have no parallel in Slovakia,” says Štassel (Kráková). Archaeological research from 2008 changes the view of Bratislava’s Celtic past; the castle was the seat of a Celtic prince named Braslav, who called upon craftsmen from Rome to modify and build the residence according to Roman knowledge. In addition to Roman ceramics, amphorae, bells, and the gold and silver treasure of the prince, the discovery included the first gold coin named Nonnos (Danihelová).

The castle hill is the first hill of the Little Carpathians. Bratislavans, as well as non-locals, enjoy visiting Bratislava Castle. There is a nice view of the surrounding area from there. The part behind the main building, towards the Old Town, is full of greenery, with a relatively large and flat space where quite a few people gather, especially in the summer. Being in the center, the castle is very easily and quickly accessible. Exhibitions, concerts, theatrical performances, and various social events take place at the castle, and many events have their beginnings here.

Die Bratislava Burg ist eine bedeutende Dominante von Bratislava, und die erste schriftliche Erwähnung von Bratislava stammt aus den Salzburger Annalen von 907 im Zusammenhang mit der Schlacht von Brezalauspurc und den Ungarn. Der Burgberg war bereits in der späten Steinzeit besiedelt, wobei die ersten bekannten Bewohner Kelten waren (bratislava.sk). Die Spuren der ältesten Besiedlung stammen vor etwa 4500 Jahren aus der Eneolith-Zeit (Boleráz-Gruppe). Es wird angenommen, dass es eine befestigte Siedlung gab, aber direkte Beweise wurden nicht gefunden. Aus der Hallstatt-Zeit wurden auf der östlichen Seite Spuren von in den Felsuntergrund gegrabenen Behausungen, sogenannte Erdhütten, entdeckt (wikipedia.sk). Aus der Latène-Zeit, der Blütezeit der keltischen Zivilisation, gibt es Spuren von Oppida sowie keltischen Münzen, den Biatecs (Štefanovičová, 1975). Aus dem 9. bis 11. Jahrhundert wurden auf der östlichen Terrasse der Burg bearbeitete Steine, Fragmente von Inschriften und Überreste von Ziegeln mit Markierungen der XIV. römischen Legion gefunden. Diese Funde belegen die Anwesenheit des römischen Volkes auf der Burgakropolis im 2. bis 3. Jahrhundert. Es ist sicher, dass dies aus strategischer Sicht ein außergewöhnlicher Ort war und für die Platzierung einer Militärbesatzung von unschätzbarem Wert war, insbesondere während der römisch-germanischen Militärkontakte (z. B. Markomannenkriege). Um die Wende vom 5. zum 6. Jahrhundert steht es im Zeichen der slawischen Besiedlung. Ab der ersten Hälfte des 9. Jahrhunderts gab es hier ein befestigtes Zentrum mit Blockhäusern, einem Palast, einer frühromanischen dreischiffigen Basilika, einem Friedhof und landwirtschaftlichen Gebäuden. Die Befestigung hielt bis Ende des 14. Jahrhunderts, als sie durch steinerne gotische Mauern ersetzt wurde (wikipedia.sk).

Vier Jahrhunderte lang bildete die Donau die nördliche Grenze des Römischen Reiches – Limes Romanus. Die Slawen errichteten im 9. Jahrhundert eine starke Festung, die ein bedeutendes Zentrum des Großmährischen Reiches wurde (bratislava.sk), sowohl geistlich als auch weltlich für ein größeres Gebiet. Die fürstliche Familie und der kirchliche Würdenträger (wikipedia.sk) lebten hier. Die Bratislava Burg ist ein nationales Kulturdenkmal und dient heute das erste Stockwerk repräsentativen Zwecken des slowakischen Nationalrats, während die anderen Räume die Sammlungen des Slowakischen Nationalmuseums beherbergen – die Ausstellungen Schätze alter Zeiten und Historisches Museum (bratislava.sk). Der heutige Name der Burg leitet sich von der Bezeichnung Brezaluspurch ab, die 907 in den Salzburger Annalen erwähnt wurde. Im Jahr 1042 wird es in Henri-Manni Augiensis Chronicon als Brezeburg erwähnt, in den Altheus-Analen von 1052 als Preslavvaspurch, im Jahr 1108 als Bresburg, was später zum heutigen deutschen Pressburg wurde (wikipedia.sk). Alle diese Namen haben ihren Ursprung im Namen Braslav oder Preslav. Es könnte ein Mitglied einer bedeutenden Adelsfamilie gewesen sein (Jozef Hlinka, 1982). Der deutsche Historiker Aventinus gibt Wratisslaburgium an, nach Vratislav, der die Burg im Jahr 805 reparieren ließ. Eine andere Bezeichnung ist Castrum Bosan, oder Bassa, Possen, später Poson, Posonium, was wahrscheinlich zur ungarischen Bezeichnung Pozsony führte (wikipedia.sk).

Der Kronenturm stammt aus dem 13. Jahrhundert. Unter der Herrschaft von Sigismund von Luxemburg (1387 – 1437) wurde die Burg gotisch umgebaut. Nach 1526 war es der Sitz der ungarischen Könige. Unter Maria Theresia (1740 – 1780) wurde die Burg in eine luxuriöse barocke Residenz umgewandelt. Im Jahr 1811 brannte es nieder und die Rekonstruktion begann erst 1953. Heute wird die Burg vom Büro des Nationalrates der Slowakischen Republik verwaltet. Hier befinden sich das Historische und das Musikmuseum des Slowakischen Nationalmuseums. Die Burg besteht aus verschiedenen Teilen: Wiener, Sigismunds, Nikolaus’ und Leopolds Tor, der Ehrenhof, dem Aussichtsbastion, dem Palast, der westlichen Terrasse, den nördlichen Mauern, dem Luginsland-Turm, der Burgkellerei, dem südwestlichen Bastion, den Fundamenten der Großmährischen Basilika aus dem 9. Jahrhundert und der Kirche des Heilands aus dem 11. Jahrhundert, dem Wassertank (Quelle: Informationstafel).

Auf dem Hof des Burgpalastes, ebenso wie auf der Nordterrasse des Geländes, fanden Archäologen des Stadtinstituts für Denkmalschutz im Jahr 2008 Überreste einzigartiger Architekturen aus dem 1. Jahrhundert vor Christus. Der Fund enthielt auch goldene Münzen mit der Inschrift Biatec. Historiker sind sich einig, dass es sich um das repräsentativste Gebäude nördlich der Alpen aus der späten La-Tène-Zeit handelt. Die Burg war also in der Vergangenheit die Akropolis einer der wichtigsten keltischen Festungen – dem Oppidum in Mitteleuropa. “Diese Objekte wurden mit römischer Bautechnik gebaut und sind ein einzigartiger Fund, nicht nur in Bezug auf ihr Alter, sondern auch auf ihre Qualität. In ihnen haben sich die ursprünglichen Innenputze und die gegossenen Fliesen mit Steinverzierungen erhalten, die in der Slowakei ihresgleichen suchen”, sagt Štassel (Kráková). Die archäologische Forschung von 2008 ändert den Blick auf die keltische Vergangenheit von Bratislava. Die Burg war der Sitz eines keltischen Fürsten, der Handwerker aus Rom als Gefolge hatte, die ihm die Unterkunft nach römischem Vorbild gestalteten und errichteten. Es wurden unter anderem römische Keramik, Amphoren, Glocken, ein goldener und silberner Schatz des Fürsten gefunden. Einzigartig ist der Fund der ersten goldenen Münze mit dem Namen Nonnos (Danihelová).

Der Burgberg ist der erste Hügel der Kleinen Karpaten. Die Bratislavaer und Nicht-Bratislavaer gehen gerne auf die Bratislava Burg. Von dort aus hat man einen ziemlich schönen Blick auf die weite Umgebung. Der Teil hinter dem Hauptgebäude in Richtung der Altstadt ist voller Grünflächen und bietet einen ziemlich großen und flachen Raum, in dem sich im Sommer ziemlich viele Menschen aufhalten. Da die Burg im Zentrum liegt, ist sie sehr leicht und schnell erreichbar. Auf der Burg finden Ausstellungen statt, im Sommer Konzerte, Theateraufführungen, verschiedene gesellschaftliche Veranstaltungen beginnen hier.

A Bratislavai vár a bratislavai város egyik jelentős dominánsa, és Bratislava első írásos említése a 907-es Bavornál és a magyaroknál vívott csata kapcsán szerepel a szalzburgi évkönyvekben. A várhegy már a késő kőkorszakban is lakott volt, az első ismert lakók a kelták voltak (bratislava.sk). A legrégebbi település nyomai mintegy 4500 évvel ezelőttről, az eneolitikum korszakából (Boleráz-csoport) származnak. Feltehető, hogy erődített település létezett, de közvetlen bizonyítékokat nem találtak. A latén korból keleti oldalán megfigyelhetők a kőzetbe mélyedt kunyhók maradványai (wikipedia.sk). A kelta civilizáció virágkora, a latén korból oppida nyomai és kelta érmék, a Biatecs (Štefanovičová, 1975). A 9. és 11. századból származó dolgozott kőzetek, feliratmaradványok és a XIV. római légió jelzéseivel ellátott téglamaradványokat találtak a vár keleti teraszán. Ezek a leletek a római nép jelenlétét igazolják a vár akropoliszán a 2. és 3. században. Biztos, hogy stratégiai szempontból kivételes hely volt és katonai poszt része lehetett, különösen a római-germán katonai kapcsolatok idején (például a markomann háborúk). Az 5. és a 6. század fordulóján a szlávok letelepedése jellemzi. Az 9. század első felében itt már erődített központ volt faházakkal, palotával, korai román háromhajós bazilikával, temetővel és gazdasági épületekkel. Az erődítmény a 14. század végéig állta meg, amikor kőből készült gót falakkal helyettesítették (wikipedia.sk).

Négy évszázadon keresztül a Duna alkotta a Római Birodalom északi határát – a Limes Romanus‑t. A szlávok az 9. században megerősített erődöt építettek, amely jelentős központtá vált a Nagy-Morva Birodalomnak (bratislava.sk), mind szellemi, mind világi szempontból egy nagyobb terület számára. Itt élt a hercegi család és a keresztény egyház méltóságosa (wikipedia.sk). A bratislavai vár nemzeti kulturális emlék, és jelenleg a Szlovák Nemzeti Tanács első emeletét a Szlovák Nemzeti Múzeum gyűjteményeinek reprezentatív célokra használja – Az ősi korok kincsei és Történeti múzeum kiállításai (bratislava.sk). A vár mai neve a 907-es Brezalauspurc név alapján származik a szalzburgi évkönyvekből. 1042-ben Henri-Manni Augiensis Chroniconban Brezeburgként említik, 1052-ben az Altheus-análokban Preslavvaspurchként, 1108-ban Bresburgként, ami a mai német Pozsonyt eredményezte (wikipedia.sk). Ezek a nevek mind Braslav vagy Preslav név eredetét jelzik. Valószínűleg egy jelentős nemesi család tagja lehetett (Jozef Hlinka, 1982). A német történész Aventinus Wratisslaburgiumot mond, Vratislav alapján, aki a várat 805-ben javította meg. Más néven Castrum Bosan, vagy Bassa, Possen, később Poson, Posonium, ami valószínűleg a magyar Pozsony elnevezéshez vezetett (wikipedia.sk).

A Korona torony a 13. századból származik. Luxemburgi Zsigmond uralkodása alatt (1387 – 1437) a vár gótikus átalakuláson ment keresztül. 1526 után Magyarország királyainak lakhelye. Mária Terézia (1740 – 1780) idején a vár luxus barokk rezidenciává változott. 1811-ben leégett, a helyreállítás csak 1953-ban kezdődött. A várat jelenleg a Szlovák Köztársaság Nemzeti Tanácsának Hivatala kezeli. Itt található a Szlovák Nemzeti Múzeum Kincsei a régi idők és a Történeti múzeum kiállításai. A várat különböző részek alkotják: bécsi, Zsigmond, Mikulás és Lipót kapu, tiszteletbeli udvar, kilátó bástya, palota, nyugati terasz, északi falak, Luginsland bástya, várborozda, délnyugati bástya, a 9. századi nagy-morva bazilika alapjai és a 11. századi Szent Megváltó templom, ciszterna (Forrás: Informačná tabuľa).

A várpalota udvarán, valamint az épületegyüttes északi teraszán a városi műemlékvédelmi intézet régészei egyedülálló 1. századi építészeti maradványokra bukkantak. A lelet részét képezte a Biatec feliratú aranyérmék is. A történészek egyetértenek abban, hogy ez a terület az észak-alföldi későrómai korból származó legrétegesebb építménye. A leletek között eredeti belső vakolatok és kőburkolatok is megmaradtak, amelyeket kődíszekkel díszítettek, és amelyeknek Szlovákiában nincs párja – mondja Štassel (Kráková). Az 2008-as régészeti kutatás megváltoztatja a bratislavai kelta múlt látásmódját, a vár egy kelta fejedelem székhelye volt, aki római kézműveseket hívott maga mellé, hogy azok a római ismeretek alapján kialakítsák és felépítsék a székhelyét. A római kerámia, amforák, harangok, a fejedelem arany- és ezüstkincsei is megtalálhatók. Az egyediségét azonban az első Nonnos nevű arany érmének a felfedezése jelenti (Danihelová).

A várhegy a Kis-Kárpátok első dombja. A bratislavaiak és a nem bratislavaiak szívesen látogatnak a Bratislavai várba. Innen egész szép kilátás nyílik a környező területekre. Az épület főépületétől délre lévő rész teli van zöld területekkel, meglehetősen nagy és sík területtel, ahol nyáron elég sok ember tartózkodik. Mivel a vár a városközpontban található, nagyon könnyen és gyorsan elérhető. A váron kiállítások, nyáron koncertek, színházi előadások, különböző társadalmi események is zajlanak.

Odkazy