polia - Skala

Krajina, Česko, Južná Morava, Mestá, Moravské, Neživé, Stavby, Zahraničie, Zámky

Slavkov u Brna

13/02/202513/02/2025 skala

Slavkov u Brna, známy aj pod nemeckým názvom Austerlitz, je mesto na Južnej Morave, približne 16 kilometrov východne od Brna (en.wikipedia.org) na pravom brehu rieky Litavy (Informačná tabuľa). Pravdepodobný základ pomenovania Austerlitz je zrejme z latinského “Nova sedes”, čo znamená “Nové sídlo”. Vznikol pred koncom 12. storočia, kedy sa územie dostalo do nadvlády rádu Nemeckých rytierov. Chybným prepisom sa pôvodným tvar zmenil na Novosedeliz, Nausedlicz, Neusserlicz, Nausterlitz a v roku 1611 Austerlitz. Pomenovanie Slavkov sa objavuje v roku 1361 a je odvodené o krstného mena Bohuslav, ľudovo Slávek. Už v 10. a 11. storočí bolo údolie Litavy husto osídlené (slavkov.cz).

Mesto má bohatú históriu, ktorá siaha až do 12. storočia, a je známe predovšetkým vďaka bitke pri Slavkove, známej tiež ako bitka troch cisárov, ktorá sa odohrala 2. decembra 1805. Prvá písomná zmienka o Slavkove pochádza z roku 1237, keď bola obec trhovou dedinou s opevneným sídlom a kostolom. V 14. storočí tu vzniklo židovské geto, ktoré spolu s kresťanskou komunitou vytvorilo silnú ekonomickú aglomeráciu. V roku 1416 bol Slavkov povýšený na mesto kráľom Václavom IV. V priebehu storočí mesto často menilo majiteľov, až kým sa v roku 1509 nestalo majetkom šľachtického rodu Kounicov, ktorí ho vlastnili viac ako 400 rokov. Medzi najvýznamnejšie pamiatky mesta patrí barokový zámok Slavkov, ktorý bol postavený na mieste pôvodnej pevnosti na konci 16. storočia. Súčasnú barokovú podobu získal vďaka talianskemu architektovi Domenicovi Martinellimu v 80. rokoch 17. storočia. Zámok patrí k najstarším zachovaným šľachtickým sídlam na Morave a v jeho historickom salóne bolo po bitke pri Slavkove podpísané prímerie medzi Rakúskom a Francúzskom. Súčasťou zámku je aj francúzska záhrada, časť ktorej bola upravená na anglický park (en.wikipedia.org). Na 15 hektárovej ploche sa nachádzajú štyri veľké bazény s vodotryskami, 47 plastikami (Informačná tabuľa).

Na námestí mesta sa nachádza neskororenesančná radnica z roku 1592 a panský dom. Z mestského opevnenia zo 14. a 15. storočia sa dodnes zachovali zvyšky hradieb vysoké približne 4 metre. Kostol Vzkriesenia Pána je neskorobaroková a neoklasicistická stavba postavená v rokoch 1786 – 1789 podľa návrhu Johanna Ferdinanda Hetzendorfa z Hohenbergu. Kaplnka svätého Jána Krstiteľa je cintorínskou kaplnkou, ktorá stojí na mieste špitálu z 13. storočia a súčasnú podobu získala v roku 1743. Pod kaplnkou sa nachádza hrobka rodu Kounicov (en.wikipedia.org).

Dnes má Slavkov u Brna približne 7 200 obyvateľov (tripadvisor.com). Kostolík svätého Jána Krstiteľa je miestom večného odpočinku rodiny Kounicovcov a nachádza sa na okraji Slavkova v časti nazývanej „Špitálka“. Pod južnou časťou kaplnky sa nachádza rodinná hrobka, kde sú uložené aj telesné pozostatky grófa Václava Antonína Kounica. Severne od mesta na vrchole kopca stojí kaplnka svätého Urbana. Jej svahy boli do 19. storočia pokryté vinicami. Nie je preto prekvapujúce, že krížová kaplnka bola zasvätená svätému Urbanovi, patrónovi vinárov a záhradníkov. Práve z tohto miesta vystrelili z dela signál, ktorý oznámil pochod spojeneckých vojsk od Olomouca smerom na Brno. Vojaci však kaplnku využívali aj na menej ušľachtilé účely, čo sa odrazilo na jej poškodení, a nakoniec musela byť zbúraná. V rokoch 1858 – 1861 však na rovnakom mieste postavili novú kaplnku (morava-napoleonska.cz). V blízkosti mesta sa nachádza pamätník Mohyla míru, ktorý pripomína obete bitky pri Slavkove. Je to významné miesto pre tých, ktorí sa zaujímajú o napoleonskú históriu (mistopisy.cz).

História Slavkova siaha hlboko do minulosti, čo potvrdzuje jeden z najstarších mestských erbov v Českej republike z roku 1416. Svetovú slávu však mesto získalo až po bitke troch cisárov. Pravdou je, že názov „Slavkov“ sa používa len v českom prostredí. Cudzinci poznajú skôr meno „Austerlitz“, hoci jeho nemecký pôvod je pochybný (slavkov.cz).

Slavkov u Brna sa do svetových dejín zapísal predovšetkým vďaka bitke pri Slavkove, ktorá sa odohrala 2. decembra 1805. V tejto bitke sa stretli armády troch cisárov: Napoleona I. (Francúzsko), Alexandra I. (Rusko) a Františka II. (Rakúsko). Napoleon v tejto bitke dosiahol jedno zo svojich najväčších víťazstiev, keď porazil spojené rusko-rakúske sily. Po bitke bolo v slavkovskom zámku podpísané prímerie medzi Rakúskom a Francúzskom (en.wikipedia.org). Po skončení bitky Napoleon prišiel na slavkovský zámok – sídlo rodu Kounicovcov (morava-napoleonska.cz).

Slavkov u Brna, also known by its German name Austerlitz, is a town in South Moravia, approximately 16 kilometers east of Brno (en.wikipedia.org), located on the right bank of the Litava River (Information board). The likely origin of the name Austerlitz can be traced to the Latin term “Nova sedes,” meaning “New settlement.” The town emerged before the end of the 12^th century when the area came under the control of the Teutonic Knights. Due to a transcription error, the original name evolved into forms such as Novosedeliz, Nausedlicz, Neusserlicz, Nausterlitz, and eventually Austerlitz in 1611. The name Slavkov first appeared in 1361 and is derived from the Christian name Bohuslav, colloquially Slávek. The Litava Valley had already been densely populated as early as the 10^th and 11^th centuries (slavkov.cz).

The town has a rich history dating back to the 12^th century and is best known for the Battle of Austerlitz, also called the Battle of the Three Emperors, which took place on December 2, 1805. The first written mention of Slavkov dates to 1237, when it was a market village with a fortified manor and a church. In the 14^th century, a Jewish ghetto was established, which, together with the Christian community, formed a strong economic hub. In 1416, King Wenceslas IV granted Slavkov town privileges. Over the centuries, the town frequently changed owners until 1509, when it became the property of the noble Kaunitz family, who held it for over 400 years. Among the town’s most significant landmarks is the Baroque Slavkov Castle, built on the site of the original fortress at the end of the 16^th century. It acquired its present Baroque form thanks to the Italian architect Domenico Martinelli in the 1680s. The castle is one of the oldest preserved noble residences in Moravia, and in its historic salon, an armistice between Austria and France was signed after the Battle of Austerlitz. The castle grounds include a French garden, part of which was later adapted into an English park (en.wikipedia.org). Covering 15 hectares, the grounds feature four large pools with fountains and 47 sculptures (Information board).

The town square hosts a late Renaissance town hall from 1592 and a manor house. Remnants of the town’s 14^th and 15^th-century fortifications, with walls approximately 4 meters high, are still visible. The Church of the Resurrection is a late Baroque and Neoclassical structure built between 1786 and 1789, based on designs by Johann Ferdinand Hetzendorf von Hohenberg. The Chapel of St. John the Baptist is a cemetery chapel standing on the site of a 13^th-century hospital, which acquired its current form in 1743. Beneath the chapel lies the Kaunitz family crypt (en.wikipedia.org).

Today, Slavkov u Brna has approximately 7,200 inhabitants (tripadvisor.com). The Chapel of St. John the Baptist is the final resting place of the Kaunitz family and is situated on the outskirts of Slavkov in the area called “Špitálka.” Beneath the southern part of the chapel is the family tomb, which also contains the remains of Count Wenzel Anton Kaunitz. North of the town, on a hilltop, stands the Chapel of St. Urban. Until the 19^th century, the slopes around the chapel were covered with vineyards. It is no surprise that the chapel was dedicated to St. Urban, the patron saint of winemakers and gardeners. It was from this site that a cannon shot signaled the march of the allied forces from Olomouc towards Brno. However, the soldiers misused the chapel for less noble purposes, leading to its damage and eventual demolition. A new chapel was built on the same site between 1858 and 1861 (morava-napoleonska.cz). Near the town is the Cairn of Peace, a memorial commemorating the victims of the Battle of Austerlitz. It is a significant site for those interested in Napoleonic history (mistopisy.cz).

Slavkov’s history runs deep, as evidenced by its coat of arms, one of the oldest in the Czech Republic, dating from 1416. However, the town gained global fame following the Battle of the Three Emperors. Interestingly, the name “Slavkov” is used only in Czech contexts. Foreigners are more familiar with the name “Austerlitz,” although its German origin is somewhat uncertain (slavkov.cz).

Slavkov u Brna became part of world history primarily because of the Battle of Austerlitz, which occurred on December 2, 1805. In this battle, the armies of three emperors clashed: Napoleon I (France), Alexander I (Russia), and Francis II (Austria). Napoleon achieved one of his greatest victories by defeating the combined Russo-Austrian forces. Following the battle, an armistice between Austria and France was signed at Slavkov Castle (en.wikipedia.org). After the battle, Napoleon visited the Slavkov Castle, the residence of the Kaunitz family (morava-napoleonska.cz).

Slavkov u Brna, auch bekannt unter dem deutschen Namen Austerlitz, ist eine Stadt in Südmähren, etwa 16 Kilometer östlich von Brünn (en.wikipedia.org), am rechten Ufer des Flusses Litava gelegen (Informačná tabuľa). Der wahrscheinliche Ursprung des Namens Austerlitz stammt vermutlich aus dem lateinischen Ausdruck “Nova sedes”, was “Neuer Sitz” bedeutet. Die Stadt entstand gegen Ende des 12. Jahrhunderts, als das Gebiet unter die Herrschaft des Deutschen Ordens kam. Durch fehlerhafte Übertragungen entwickelte sich der ursprüngliche Name zu Novosedeliz, Nausedlicz, Neusserlicz, Nausterlitz und schließlich im Jahr 1611 zu Austerlitz. Der Name Slavkov tauchte erstmals 1361 auf und ist vom Vornamen Bohuslav (volkstümlich Slávek) abgeleitet. Bereits im 10. und 11. Jahrhundert war das Tal der Litava dicht besiedelt (slavkov.cz).

Die Stadt hat eine reiche Geschichte, die bis ins 12. Jahrhundert zurückreicht, und ist vor allem durch die Schlacht bei Austerlitz, auch bekannt als die Schlacht der drei Kaiser, berühmt geworden, die am 2. Dezember 1805 stattfand. Die erste schriftliche Erwähnung von Slavkov stammt aus dem Jahr 1237, als die Siedlung ein Marktflecken mit einer befestigten Anlage und einer Kirche war. Im 14. Jahrhundert entstand hier ein jüdisches Ghetto, das zusammen mit der christlichen Gemeinde ein starkes wirtschaftliches Zentrum bildete. Im Jahr 1416 wurde Slavkov von König Wenzel IV. zur Stadt erhoben. Im Laufe der Jahrhunderte wechselte die Stadt häufig die Besitzer, bis sie 1509 in den Besitz der Adelsfamilie Kaunitz gelangte, die sie über 400 Jahre lang besaß. Zu den bedeutendsten Sehenswürdigkeiten der Stadt gehört das Barockschloss Slavkov, das Ende des 16. Jahrhunderts an der Stelle einer ehemaligen Festung erbaut wurde. Seine heutige barocke Gestalt erhielt das Schloss in den 1680^er Jahren durch den italienischen Architekten Domenico Martinelli. Das Schloss gehört zu den ältesten erhaltenen Adelssitzen in Mähren, und in seinem historischen Salon wurde nach der Schlacht bei Austerlitz der Waffenstillstand zwischen Österreich und Frankreich unterzeichnet. Zum Schloss gehört ein französischer Garten, von dem ein Teil später in einen englischen Park umgestaltet wurde (en.wikipedia.org). Auf einer Fläche von 15 Hektar befinden sich vier große Becken mit Springbrunnen und 47 Skulpturen (Informačná tabuľa).

Am Stadtplatz befinden sich das spätgotische Rathaus aus dem Jahr 1592 und ein Herrenhaus. Von der Stadtbefestigung aus dem 14. und 15. Jahrhundert sind noch Überreste der etwa 4 Meter hohen Mauern erhalten. Die Kirche der Auferstehung des Herrn ist ein spätbarocker und klassizistischer Bau, der zwischen 1786 und 1789 nach den Plänen von Johann Ferdinand Hetzendorf von Hohenberg errichtet wurde. Die Kapelle des Heiligen Johannes des Täufers ist eine Friedhofskapelle, die an der Stelle eines Spitals aus dem 13. Jahrhundert steht und 1743 ihre heutige Form erhielt. Unter der Kapelle befindet sich die Gruft der Familie Kaunitz (en.wikipedia.org).

Heute hat Slavkov u Brna etwa 7.200 Einwohner (tripadvisor.com). Die Kapelle des Heiligen Johannes des Täufers ist die letzte Ruhestätte der Familie Kaunitz und befindet sich am Stadtrand von Slavkov in einem Bereich, der “Špitálka” genannt wird. Unter dem südlichen Teil der Kapelle befindet sich die Familiengruft, in der auch die sterblichen Überreste von Graf Wenzel Anton Kaunitz aufbewahrt werden. Nördlich der Stadt steht auf einem Hügel die Kapelle des Heiligen Urban. Bis ins 19. Jahrhundert waren ihre Hänge mit Weinbergen bedeckt. Es überrascht daher nicht, dass die Kapelle dem Heiligen Urban, dem Schutzpatron der Winzer und Gärtner, geweiht wurde. Von diesem Ort wurde mit einer Kanonenkugel das Signal zum Marsch der alliierten Truppen von Olmütz nach Brünn gegeben. Die Soldaten missbrauchten die Kapelle jedoch auch für weniger edle Zwecke, was zu ihrer Beschädigung führte, und schließlich musste sie abgerissen werden. Zwischen 1858 und 1861 wurde an derselben Stelle eine neue Kapelle errichtet (morava-napoleonska.cz). In der Nähe der Stadt befindet sich das Denkmal “Mohyla míru” (Friedenshügel), das an die Opfer der Schlacht bei Austerlitz erinnert. Es ist ein bedeutender Ort für alle, die sich für die napoleonische Geschichte interessieren (mistopisy.cz).

Die Geschichte von Slavkov reicht weit in die Vergangenheit zurück, was durch eines der ältesten Stadtwappen in der Tschechischen Republik aus dem Jahr 1416 belegt wird. Weltweite Berühmtheit erlangte die Stadt jedoch erst nach der Schlacht der drei Kaiser. Tatsächlich wird der Name “Slavkov” nur im tschechischen Sprachraum verwendet. Ausländer kennen eher den Namen “Austerlitz”, obwohl sein deutscher Ursprung umstritten ist (slavkov.cz).

Slavkov u Brna ging vor allem durch die Schlacht bei Austerlitz, die am 2. Dezember 1805 stattfand, in die Weltgeschichte ein. In dieser Schlacht trafen die Armeen dreier Kaiser aufeinander: Napoleon I. (Frankreich), Alexander I. (Russland) und Franz II. (Österreich). Napoleon errang in dieser Schlacht einen seiner größten Siege, indem er die vereinten russisch-österreichischen Truppen besiegte. Nach der Schlacht wurde im Schloss Slavkov der Waffenstillstand zwischen Österreich und Frankreich unterzeichnet (en.wikipedia.org). Nach der Schlacht besuchte Napoleon das Schloss Slavkov, den Sitz der Familie Kaunitz (morava-napoleonska.cz).

Slavkov u Brna, známý také pod německým názvem Austerlitz, je město na jižní Moravě, přibližně 16 kilometrů východně od Brna (en.wikipedia.org), na pravém břehu řeky Litavy (Informační tabule). Pravděpodobný základ pojmenování Austerlitz pochází patrně z latinského „Nova sedes“, což znamená „Nové sídlo“. Město vzniklo před koncem 12. století, kdy se území dostalo pod nadvládu řádu Německých rytířů. Chybným přepisem se původní tvar změnil na Novosedeliz, Nausedlicz, Neusserlicz, Nausterlitz a v roce 1611 Austerlitz. Název Slavkov se objevuje v roce 1361 a je odvozen od křestního jména Bohuslav, lidově Slávek. Již v 10. a 11. století bylo údolí Litavy hustě osídlené (slavkov.cz).

Město má bohatou historii sahající až do 12. století a je známé především díky bitvě u Slavkova, známé také jako bitva tří císařů, která se odehrála 2. prosince 1805. První písemná zmínka o Slavkově pochází z roku 1237, kdy byla obec trhovou vsí s opevněným sídlem a kostelem. V^e 14. století zde vzniklo židovské ghetto, které spolu s křesťanskou komunitou vytvořilo silnou ekonomickou aglomeraci. V roce 1416 byl Slavkov povýšen na město králem Václavem IV. V průběhu staletí město často měnilo majitele, až se v roce 1509 stalo majetkem šlechtického rodu Kouniců, kteří jej vlastnili více než 400 let. Mezi nejvýznamnější památky města patří barokní zámek Slavkov, který byl postaven na místě původní pevnosti na konci 16. století. Současnou barokní podobu získal díky italskému architektovi Domenicu Martinellimu v 80. letech 17. století. Zámek patří k nejstarším dochovaným šlechtickým sídlům na Moravě a v jeho historickém salónu bylo po bitvě u Slavkova podepsáno příměří mezi Rakouskem a Francií. Součástí zámku je také francouzská zahrada, jejíž část byla upravena na anglický park (en.wikipedia.org). Na 15hektarové ploše se nacházejí čtyři velké bazény s fontánami a 47 plastikami (Informační tabule).

Na náměstí města se nachází pozdně renesanční radnice z roku 1592 a panský dům. Z městského opevnění ze 14. a 15. století se dodnes dochovaly zbytky hradeb vysoké přibližně 4 metry. Kostel Vzkříšení Páně je pozdně barokní a neoklasicistní stavba postavená v letech 1786 – 1789 podle návrhu Johanna Ferdinanda Hetzendorfa z Hohenbergu. Kaple svatého Jana Křtitele je hřbitovní kaplí, která stojí na místě špitálu ze 13. století, a svou současnou podobu získala v roce 1743. Pod kaplí se nachází hrobka rodu Kouniců (en.wikipedia.org).

Dnes má Slavkov u Brna přibližně 7 200 obyvatel (tripadvisor.com). Kostelík svatého Jana Křtitele je místem věčného odpočinku rodiny Kouniců a nachází se na okraji Slavkova v části nazývané „Špitálka“. Pod jižní částí kaple se nachází rodinná hrobka, kde jsou uloženy také tělesné ostatky hraběte Václava Antonína Kounice. Severně od města na vrcholu kopce stojí kaple svatého Urbana. Její svahy byly do 19. století pokryté vinicemi. Není proto překvapivé, že křížová kaple byla zasvěcena svatému Urbanovi, patronu vinařů a zahradníků. Právě z tohoto místa vypálili z děla signál, který oznámil pochod spojeneckých vojsk od Olomouce směrem na Brno. Vojáci však kapli využívali i k méně ušlechtilým účelům, což vedlo k jejímu poškození, a nakonec musela být zbořena. V letech 1858 – 1861 však na stejném místě postavili novou kapli (morava-napoleonska.cz). V blízkosti města se nachází památník Mohyla míru, který připomíná oběti bitvy u Slavkova. Je to významné místo pro ty, kteří se zajímají o napoleonskou historii (mistopisy.cz).

Historie Slavkova sahá hluboko do minulosti, což potvrzuje jeden z nejstarších městských erbů v České republice z roku 1416. Světovou slávu však město získalo až po bitvě tří císařů. Pravdou je, že název „Slavkov“ se používá pouze v českém prostředí. Cizinci znají spíše jméno „Austerlitz“, ačkoliv jeho německý původ je sporný (slavkov.cz).

Slavkov u Brna se do světových dějin zapsal především díky bitvě u Slavkova, která se odehrála 2. prosince 1805. V této bitvě se střetly armády tří císařů: Napoleona I. (Francie), Alexandra I. (Rusko) a Františka II. (Rakousko). Napoleon v této bitvě dosáhl jednoho ze svých největších vítězství, když porazil spojené rusko-rakouské síly. Po bitvě bylo na slavkovském zámku podepsáno příměří mezi Rakouskem a Francií (en.wikipedia.org). Po skončení bitvy Napoleon dorazil na slavkovský zámek – sídlo rodu Kouniců (morava-napoleonska.cz).

Odkazy

TOP

Všetky

Use Facebook to Comment on this Post

Devínské Karpaty, Krajina, Malé Karpaty, Organizmy, Príroda, Rastliny, Slovenská krajina

Sandberg – svedok minulosti, klenot súčasnosti

12/02/202512/02/2025 skala

Sandberg je súčasťou Devínskej Kobyly. Mnohí Bratislavčania chodia často na Sandberg. Z Devínskej Novej Vsi je to naozaj na skok.

Sandberg je mladotreťohorná paleontologická lokalita európskeho významu. Bola odkrytá lomom na ťažbu piesku. Tvoria ho zvyšky treťohorného mora, ktoré sa rozprestieralo vo Viedenskej panve. Na jurské a spodnokriedové vápence spred 160 – 180 miliónov rokov, boli pri mohutnom zdvihnutí mora pre 14 – 16 miliónmi rokov, vodorovne uložené piesky s vložkami štrkopieskov, pieskovce a brekcie. V pieskovej stene sú viditeľné vodorovné lavice odolnejšieho pieskovca a litotamniového vápenca. Na svahoch a na úpätí sú mohutné balvany z pieskovca a litotamniového vápenca, ktoré tu ostali po poslednom komorovom odstrele. Našlo sa tu okolo 300 druhov skamenelín ulitníkov, lastúrnikov, ježoviek, hubiek, dierkavcov a väčších morských a suchozemských živočíchov. Najznámejšie sú nálezy zubov žralokov a kostnatých rýb, stavca veľryby, pozostatkov korytnačiek, opíc, tuleňa, nosorožca srstnatého, jaskynného medveďa a vtákov. V súčasnej flóre sú zastúpené viaceré ohrozené a chránené pieskomilné druhy ako napr. Peucedanum arenarium, Minuartia glaucina, Gypsophila paniculata (Informačná tabuľa). Vek najstarších geologických vrstiev je viac ako 100 miliónov rokov. V období treťohôr bol Sandberg striedavo morským dnom, útesom, či súčasťou pobrežného ostrovného systému (devinskakobyla.sk). Sandberg sa nachádza na západných svahoch Devínskej Kobyly, je súčasťou národnej prírodnej rezervácie Devínska Kobyla (slovakia.travel).

Kedysi sa tu ťažil piesok, k prístavu na rieke Morava sa dopravoval nadzemnou lanovkou. V treťohorách, pred 14 – 16 miliónmi rokov sa na tomto území rozprestieralo more (panorama.sk). Ako už aj názov napovedá, Sandberg je tvorený pieskami, pieskovcami, litotamniovým, lumachelovými a piesčitými vápencami a brekciami a piesčitými ílovcami. Z geologického hľadiska sú tieto horniny usadené len krátku dobu, preto sú len málo spevnené. Aj vďaka tomu je Sandberg svetoznáma lokalita neogénnych skamenelín. Našlo sa tu viac ako 300 druhov skamenelých organizmov. Napr. lastúrniky, červy, hubky, ustrice, ulitníky, ježovky, machovky, dierkavce, žraloky, tulene, a samozrejme ryby. Našiel sa tu dokonca stavec veľryby Mesocetus hungaricus. Sandberg bol aj morským dnom 60 metrov hlbokého mora, aj plážou, útesom, či pevninou. Splavené sem boli hlavne zo severných svahov zvyšky organizmov príbuzné dnešným nosorožcom, antilopám, psovitým šelmám, mastodontov a deinoteriov. Významné sú nálezy fragmentov opice Pliopithecus antiguus a Sivapithecus darwini, ktoré sa pokladajú za predkov dnešných indických gibonov. Našli sa tu aj zuby Dryopiteka, ktorý sa zaraďuje ku predchodcom dnešných ľudoopov (devinska.sk). Morské organizmy, ktoré sa tu našli ako fosílie pochádzali spred 14 – 16 miliónov rokov (sazp.sk). Našiel sa tu aj stavec chrbtice treťohornej veľryby, ktorý objavili deti Albína Brunovského (Vodička). Ohromujúci je nález takmer celého panciera korytnačky (panorama.sk). Morské usadeniny vytvorili pieskovcové vrstvy, ktoré sú dnes odkryté v podobe žltých stien bývalého pieskovca (slovakia.travel).

Vďaka teplomilným a suchomilným podmienkam sa tu vyskytuje množstvo vzácnych druhov rastlín a živočíchov. Medzi najvýznamnejšie patria rôzne druhy orchideí a teplomilného hmyzu (ibot.sav.sk). Na Sandbergu prebieha voľné pasenie, výhodou je že si zvieratá sami vyberajú potravu, nevznikajú tak intenzívne spasené plochy, ale pestrá mozaika. Takáto extenzívna pastva je predpokladom pre obnovu a zachovanie biodiverzity. Potláča sa zarastanie územia drevinami – zalesňovaniu, čo je v tomto prípade žiadúce. Umožňuje sa tak návrat lesostepných spoločenstiev a vzácnych druhov rastlín a živočíchov. Zvieratá prirodzene roznášajú semená rastlín. Podporuje sa tým špecifické živočíchy, ktoré viazané na takéto podmienky. Narúšanie povrchu pôdy napomáha klíčeniu vzácnych druhov rastlín, resp. vytvárajú sa tak vhodné podmienky pre hmyz. Súčasťou je zoologický a botanický monitoring, pri ktorom sa sleduje vplyv pastvy na vybrané druhy (Informačná tabuľa).

Sandberg is part of Devínska Kobyla. Many residents of Bratislava frequently visit Sandberg. From Devínska Nová Ves, it is just a short trip away.

Sandberg is a Late Tertiary paleontological site of European significance. It was uncovered by a sand quarry. It consists of remnants of the Tertiary sea, which once covered the Vienna Basin. On Jurassic and Lower Cretaceous limestones, which are 160 – 180 million years old, sands with layers of gravel sands, sandstones, and breccias were deposited 14 – 16 million years ago when the sea significantly rose. The sand wall contains visible horizontal layers of more resistant sandstone and lithothamnion limestone. On the slopes and at the base, large boulders of sandstone and lithothamnion limestone remain, left behind after the last chamber explosion.

Around 300 fossilized species have been discovered here, including gastropods, bivalves, sea urchins, sponges, foraminifera, and larger marine and terrestrial animals. The most famous finds include shark teeth, bony fish, a whale vertebra, remains of turtles, monkeys, seals, woolly rhinoceroses, cave bears, and birds. The current flora includes several endangered and protected psammophilous species, such as Peucedanum arenarium, Minuartia glaucina, and Gypsophila paniculata (Information board). The oldest geological layers here are over 100 million years old. During the Tertiary period, Sandberg was alternately a sea bottom, a reef, or part of a coastal island system (devinskakobyla.sk). Sandberg is located on the western slopes of Devínska Kobyla and is part of the Devínska Kobyla National Nature Reserve (slovakia.travel).

Sand was once mined here and transported via an overhead cableway to a port on the Morava River. During the Tertiary period, 14 – 16 million years ago, a sea covered this area (panorama.sk). As the name suggests, Sandberg is composed of sands, sandstones, lithothamnion, lumachelle, and sandy limestones, as well as breccias and sandy clays. Geologically, these rocks have been deposited for only a short time, so they are only slightly consolidated. This is one of the reasons why Sandberg is a world-famous site for Neogene fossils. More than 300 fossilized species have been found here, including bivalves, worms, sponges, oysters, gastropods, sea urchins, bryozoans, foraminifera, sharks, seals, and various fish. A vertebra of the whale Mesocetus hungaricus was even discovered here.

Sandberg was once the seabed of a 60-meter-deep ocean, as well as a beach, a reef, and dry land. Washed-down remains of organisms related to modern rhinos, antelopes, canines, mastodons, and deinotheriums were mainly deposited here from northern slopes. Significant discoveries include fragments of the primates Pliopithecus antiguus and Sivapithecus darwini, considered ancestors of modern Indian gibbons. Teeth of Dryopithecus were also found here, which is classified as a precursor of modern great apes (devinska.sk). Marine organisms fossilized here date back 14 – 16 million years (sazp.sk). A Tertiary whale vertebra was discovered here by children of Albín Brunovský (Vodička). An astonishing find was the nearly complete shell of a turtle (panorama.sk). Marine sediments formed sandstone layers, which are now exposed as yellow rock faces of the former sandstone quarry (slovakia.travel).

Due to its warm and dry conditions, Sandberg is home to many rare plant and animal species. The most notable include various orchids and thermophilic insects (ibot.sav.sk). Free grazing is currently taking place on Sandberg, with the advantage that animals choose their food themselves, preventing overgrazing and creating a diverse landscape. Such extensive grazing is essential for the restoration and maintenance of biodiversity. It suppresses tree overgrowth, allowing the return of forest-steppe ecosystems and rare plant and animal species. Animals also naturally disperse plant seeds, supporting specialized species adapted to these conditions. The disturbance of the soil surface helps rare plant species germinate and creates favorable conditions for insects. The process is monitored zoologically and botanically to assess the impact of grazing on selected species (Information board).

Sandberg ist Teil des Devínska Kobyla. Viele Bratislavaer besuchen Sandberg regelmäßig. Von Devínska Nová Ves ist es nur ein kurzer Weg.

Sandberg ist eine jungtertiäre paläontologische Fundstätte von europäischer Bedeutung. Sie wurde durch den Abbau von Sand freigelegt. Sie besteht aus Überresten des tertiären Meeres, das sich einst über das Wiener Becken erstreckte. Auf jurassische und unterkreidezeitliche Kalke, die 160 – 180 Millionen Jahre alt sind, wurden durch eine starke Meeresanhebung vor 14 – 16 Millionen Jahren Sandschichten mit Einlagerungen von Kies- und Sandsteinen sowie Brekzien horizontal abgelagert. In der Sandsteinwand sind sichtbare horizontale Schichten von widerstandsfähigerem Sandstein und Lithothamnienkalk. An den Hängen und am Fuß der Wand befinden sich mächtige Sandstein- und Lithothamnienkalkblöcke, die nach der letzten kammerweisen Sprengung zurückgeblieben sind.

Hier wurden etwa 300 fossile Arten entdeckt, darunter Schnecken, Muscheln, Seeigel, Schwämme, Foraminiferen und größere marine sowie terrestrische Tiere. Die bekanntesten Funde sind Haifischzähne, Knochenfische, ein Wirbel eines Wals, Überreste von Schildkröten, Affen, Robben, Wollnashörnern, Höhlenbären und Vögeln. Die heutige Flora umfasst mehrere bedrohte und geschützte sandliebende Arten, wie z. B. Peucedanum arenarium, Minuartia glaucina und Gypsophila paniculata (Informationstafel). Die ältesten geologischen Schichten hier sind über 100 Millionen Jahre alt. Während des Tertiärs war Sandberg abwechselnd Meeresboden, ein Riff oder Teil eines küstennahen Inselsystems (devinskakobyla.sk). Sandberg befindet sich an den westlichen Hängen des Devínska Kobyla und ist Teil des Nationalen Naturschutzgebiets Devínska Kobyla (slovakia.travel).

Früher wurde hier Sand abgebaut und mit einer Luftseilbahn zum Hafen an der March transportiert. Während des Tertiärs, vor 14 – 16 Millionen Jahren, erstreckte sich ein Meer über dieses Gebiet (panorama.sk). Wie der Name bereits andeutet, besteht Sandberg aus Sanden, Sandsteinen, Lithothamnien‑, Lumachellen- und sandhaltigen Kalksteinen sowie Brekzien und sandigen Tonen. Aus geologischer Sicht wurden diese Gesteine nur für kurze Zeit abgelagert, sodass sie wenig verfestigt sind. Dies ist einer der Gründe, warum Sandberg als weltweit bedeutende Fundstelle für neogene Fossilien gilt. Mehr als 300 fossile Arten wurden hier gefunden, darunter Muscheln, Würmer, Schwämme, Austern, Schnecken, Seeigel, Moostierchen, Foraminiferen, Haie, Robben und verschiedene Fischarten. Sogar ein Wirbel des Wals Mesocetus hungaricus wurde hier entdeckt.

Sandberg war sowohl Meeresboden eines 60 Meter tiefen Meeres, als auch Strand, Riff und Festland. Hauptsächlich wurden von den nördlichen Hängen Überreste von Organismen verwandter heutiger Nashörner, Antilopen, Hundeartigen, Mastodonten und Deinotherien angeschwemmt. Bedeutend sind auch die Funde von Fragmenten der Primaten Pliopithecus antiguus und Sivapithecus darwini, die als Vorfahren der heutigen indischen Gibbons gelten. Zudem wurden Zähne des Dryopithecus gefunden, der als Vorfahre der heutigen Menschenaffen eingestuft wird (devinska.sk). Die hier als Fossilien gefundenen Meeresorganismen stammen aus der Zeit vor 14 – 16 Millionen Jahren (sazp.sk). Ein tertärer Walwirbel wurde von den Kindern von Albín Brunovský entdeckt (Vodička). Ein besonders beeindruckender Fund war der fast vollständige Panzer einer Schildkröte (panorama.sk). Marine Ablagerungen bildeten Sandsteinschichten, die heute als gelbe Felswände des ehemaligen Sandsteinbruchs freigelegt sind (slovakia.travel).

Aufgrund der warmen und trockenen Bedingungen ist Sandberg die Heimat vieler seltener Pflanzen- und Tierarten. Besonders hervorzuheben sind verschiedene Orchideenarten und wärmeliebende Insekten (ibot.sav.sk). Freilandbeweidung findet derzeit auf Sandberg statt, wobei die Tiere ihre Nahrung selbst wählen, was Überweidung verhindert und eine vielfältige Landschaft schafft. Diese extensive Beweidung ist entscheidend für die Wiederherstellung und Erhaltung der Biodiversität. Sie verhindert das Überwuchern durch Gehölze, wodurch die Wiederkehr von Waldsteppen-Ökosystemen und seltenen Pflanzen- sowie Tierarten ermöglicht wird. Die Tiere verteilen außerdem Pflanzensamen auf natürliche Weise, wodurch spezialisierte Arten gefördert werden, die an solche Bedingungen angepasst sind. Die Bodenstörung hilft seltenen Pflanzenarten beim Keimen und schafft günstige Bedingungen für Insekten. Der Prozess wird zoologisch und botanisch überwacht, um die Auswirkungen der Beweidung auf ausgewählte Arten zu analysieren (Informationstafel).

Sandberg a Devínska Kobyla része. Sok pozsonyi lakos rendszeresen látogatja Sandberget. Devínska Nová Vesből csak egy rövid séta.

Sandberg egy késő harmadidőszaki paleontológiai lelőhely, amely európai jelentőségű. Egykor egy homokbánya tárta fel. A harmadidőszaki tenger maradványai alkotják, amely egykor a Bécsi-medencét borította. A 160 – 180 millió éves jura és alsó kréta kori mészkövekre 14 – 16 millió évvel ezelőtt, amikor a tenger jelentősen megemelkedett, vízszintesen rakódtak le a homokrétegek kavicsos homokrétegekkel, homokkövekkel és breccsákkal. A homokkőfalban láthatók vízszintes rétegek ellenállóbb homokkőből és lithothamnium mészkőből. A lejtőkön és a lábánál nagy homokkő- és lithothamnium mészkősziklák maradtak hátra az utolsó robbantás után.

Itt körülbelül 300 fosszilis fajt fedeztek fel, köztük csigákat, kagylókat, tengeri sünöket, szivacsokat, likacsoshéjúakat és nagyobb tengeri és szárazföldi állatokat. A legismertebb leletek közé tartoznak a cápa fogai, csontos halak, egy bálna csigolyája, teknős maradványai, majmok, fókák, gyapjas orrszarvúk, barlangi medvék és madarak. A jelenlegi növényvilág számos veszélyeztetett és védett homokkedvelő fajt tartalmaz, például Peucedanum arenarium, Minuartia glaucina és Gypsophila paniculata (Információs tábla). A legidősebb geológiai rétegek több mint 100 millió évesek. A harmadidőszakban Sandberg tengerfenék, zátony vagy part menti szigetlánc része volt (devinskakobyla.sk). Sandberg a Devínska Kobyla nyugati lejtőjén található, és része a Devínska Kobyla Nemzeti Természetvédelmi Területnek (slovakia.travel).

Régen itt homokot bányásztak, amelyet egy légkábelpályán szállítottak a Morva folyó kikötőjébe. A harmadidőszakban, 14 – 16 millió évvel ezelőtt, ezen a területen egy tenger terült el (panorama.sk). Nevéhez hűen Sandberg homokból, homokkövekből, lithothamnium, lumachella és homokos mészkövekből, breccsából és homokos agyagból áll. Geológiai szempontból ezek a kőzetek csak rövid ideig rakódtak le, ezért kevésbé szilárdak. Ez az egyik oka annak, hogy Sandberg világhírű neogén fosszilis lelőhely. Több mint 300 fosszilis fajt találtak itt, köztük kagylókat, férgeket, szivacsokat, osztrigákat, csigákat, tengeri sünöket, mohatelepeseket, likacsoshéjúakat, cápákat, fókákat és különféle halakat. Itt fedezték fel egy bálna csigolyáját (Mesocetus hungaricus) is.

Sandberg egykor egy 60 méter mély tengerfenék, valamint strand, zátony és szárazföld volt. A északi lejtőkről főként orrszarvúkhoz, antilopokhoz, kutyafélékhez, masztodonokhoz és deinotheriumokhoz hasonló élőlények maradványai sodródtak ide. Fontos leletek a majmok (Pliopithecus antiguus és Sivapithecus darwini) fosszilis maradványai, amelyeket a mai indiai gibbonok őseinek tartanak. Dryopithecus fogai is előkerültek, amelyeket a mai emberszabású majmok elődeinek tekintenek (devinska.sk). A fosszilizált tengeri élőlények itt 14 – 16 millió évvel ezelőtt éltek (sazp.sk). Egy harmadidőszaki bálna csigolya is előkerült, amelyet Albín Brunovský gyermekei fedeztek fel (Vodička). Egy különösen lenyűgöző lelet egy majdnem teljes teknőspáncél volt (panorama.sk). A tengerfenék üledékei homokkőrétegeket alkottak, amelyek ma a régi homokkőbánya sárga szikláiként láthatók (slovakia.travel).

A meleg és száraz körülményeknek köszönhetően Sandberg számos ritka növény- és állatfaj otthona. Kiemelkedő jelentőségűek a különböző orchideák és szárazságtűrő rovarok (ibot.sav.sk). Szabad legeltetés folyik Sandbergen, amelynek előnye, hogy az állatok maguk választják ki a táplálékukat, így nem alakulnak ki túllegeltetett területek, hanem mozaikos tájkép jön létre. Az ilyen extenzív legeltetés kulcsfontosságú a biodiverzitás helyreállítása és fenntartása szempontjából. Megakadályozza a fás növények elburjánzását, ami lehetővé teszi a erdős-sztyepp ökoszisztémák és ritka növény- és állatfajok visszatérését. Az állatok természetes módon terjesztik a növények magvait, így támogatják az erre a környezetre specializálódott fajokat. A talaj bolygatása segíti a ritka növényfajok csírázását, valamint megfelelő élőhelyet teremt a rovarok számára. A folyamatot zoológiai és botanikai megfigyelés kíséri, hogy nyomon követhessék a legeltetés hatását a kiválasztott fajokra (Információs tábla).

Odkazy:

TOP

Sandberg

Pohľad smerom do Rakúsko na Engelhartstetten

Pohľad na cyklistický most Chucka Norissa

Flóra na Sandbergu

Adonis vernalis. Devínska Nová Ves v pozadí

Adonis vernalis - hlaváčik jarný s fialkou

Fauna na Sandbergu

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Obce, Orava, Oravské, Polia, Slovenská krajina, Slovenské, Typ krajiny

Hruštín – hornooravská obec, v ktorej sa v minulosti pestoval ľan

10/02/202511/02/2025 skala

Hruštín má rozlohu 36.5 km². Jeho miestnou časťou je Vaňovka (hrustin.ocu.sk). Žije tu viac ako 3 200 obyvateľov. Vyznačuje sa špecifickou architektúrou, ktorá sa rozšírila aj do iných miest Oravy Hruštínsky typ domu je charakteristický dvakrát lomenými štítmi. Hruštín sa odlišuje nárečím, kde sa na konci slov pripája prípona uo (Oskár Mažgút). Hruštín leží v nadmorskej výške 697 metrov nad morom (orava.sk). Najstaršou častou obce je Črchľa. Jednotlivé chotárne časti sú pomenované podľa prvých osadníkov, sú to rale: Hrickova, Hutirova, Chovancova, Kachľová, Kľúdova, Kustrova, Macákova, Paškova, Romanova, Svýbova, Valigurova a Žilová. Ďalšie časti majú tieto názvy: Oráčiny: Babinskuo, Bor, Čršle, Teplice v Príslope, Funová, Hrnčarky, Kurenka, Za voduof, Vyšný Lán, Rozchodníky, Prdalky, Predháj, Prednuo Hlbokuo, Dielnice. Lesná plocha: Borsučie, Čierny vrch, Držatín-hoľa, Poldržatín, Goľánky, Háj, Jaloviarka, Kazárky, Magura-hoľa, Minčol, Nižný Grúň, Očkajka, Poľana, Príslop, Uhlisko, Vyšný Grúň, Lúky a pasienky: Dielnice, Hlbokuo, Chotár, Klimok, Kurenky, V Láne, Okrúhla, Paseky, Pod Petrova, Prostredná, Zadnuo Hlbokuo (hrustin.ocu.sk).

Hruštín patrí do oblasti Hornej Oravy, na ktorú sa začali usádzať pastieri dobytka po roku 1550. Prvá písomná zmienka o obci je z roku 1588. Obyvatelia pestovali obilie, zemiaky a chovali dobytok. Zhotovovali sa odevy s plátna, vlny, vyrábali obuv (hrustin.ocu.sk). Historické názvy obce: Hrussczyn, Hrusstyn, Hrusstyn (hrustin.ocu.sk). Názov obce pochádza z rodinného mena Hruška, pričom chotár sa podľa staroslovanskej privlastňovacej koncovky nazýval “Hruščin chotár”, neskôr skrátene “Hruščin”, až sa ustálil vo forme Hruštín. Podľa miestnej tradície názov pochádza od hrušky, ktorá rástla v dnešnej farskej záhrade, pri ktorej sa zdržiavali pastieri. Priestor, v ktorom sa nachádza dnešná obec Hruštín, bol až do polovice 16. storočia silne zalesnený. Zakladanie osady bolo náročné. Osadníci museli vyklčovať les, pripraviť políčka a splniť poddanské povinnosti voči zemepánovi Oravského hradu (hrustin.sk).

Rozsiahla kolonizácia Oravského Zamaguria začala po roku 1550, keď na Hornú Oravu prichádzali pastieri s dobytkom a postupne sa tu usádzali. Osadníci sa usídlili okolo prúdu Bielej Oravy a Hruštínky, pričom oravské hradné panstvo sa snažilo nových osadníkov pripútať k pôde jej pričleňovaním. Prvými osadníkmi boli šoltýsi Gregorovič, Lukáčik, Hric, Studničný, Sviba, Bartko, Štrbáň, Valiguor, Kustra, Mahut a Roman. Usídlili sa nad ľavým brehom rieky v jednom rade domov v smere západ-východ, pričom domy mali čelá orientované na juhovýchod. Hruštínske domy boli výlučne drevené, pričom aj v roku 1920 bolo v obci len 5 – 6 murovaných domov. Domy boli stavané v jednotnom štýle. Predná izba s dvoma-troma oknami, kuchyňa s otvoreným ohniskom, komora, podpivničenie u zámožnejších gazdov, stodola, maštaľ a humno tvoriace hospodársky dvor. Hruštínske drevenice boli v 60. rokoch 20. storočia považované za jedny z najzachovalejších a najkrajších na Orave. Kroj tvorilo “žrebné” plátno na vrecia a plachty, “pačesné” plátno na spodné prádlo a kabáty, súkenné nohavice, vesty a “halieny” lemované zelenou stužkou, ovčie kožuchy a lipnické kabáty, kožené krpce upevnené “nákoncím”, dievčenské “vygany” s ozdobnými “šmihlíkmi” a “partičkami”. Jedálniček tvoril chlieb z ovsa, jačmeňa alebo jačmeňa s pšenicou, kaše z jačmenných krúpov (lohaza, geršňa), halušky, čír a kulaša ako základné múčne jedlá, kapustnica a bryndza, občas mäso, väčšinou len pri sviatkoch. Strava sa varila prevažne na otvorenom ohnisku a jedlo sa delilo medzi celú rodinu z jednej misky drevenými lyžicami (hrustin.sk).

Na začiatku 20. storočia v Hruštíne v 297 domoch žilo 1 467 obyvateľov (hrustin.ocu.sk). V Hruštíne sa pestovalo veľa ľanu na tkanie plátna. Olejáreň tu postavil v roku 1951 Tomáš Kľuska (hrustin.ocu.sk). Na brehu potoka Hruštínky boli postavená píla, mlyn, dubiareň a valcha. V Hruštíne bola veľmi rozšírená výroba šindľa, ktorý bol vyrábaný ručne z jedľového alebo smrekového dreva (hrustin.ocu.sk). V Hruštíne pôsobí viacero ľudových rezbárov. Jedným z nich je Štefan Hruboš, ktorý tvorí drevené súpravy črpákov, poháre, súdky, vázičky a miniatúrne maselnice. Výrobcom fujár je Ján Slivčák. Jeho fujary sú zdobené vruborezom. Ján Šeliga vyrezáva plastiky (hrustin.ocu.sk).

Hruštín sa nachádza na severných svahoch Oravskej Magury. Jedným z obľúbených turistických cieľov je Vasiľovská hoľa, ktorá sa týči do výšky 1150 metrov nad morom a poskytuje nádherné výhľady na okolitú krajinu. Pre milovníkov zimných športov je v blízkosti obce lyžiarske stredisko SKI Zábava Hruštín, ktoré ponúka približne 5 km zjazdových tratí rôznej náročnosti. Okrem zjazdového lyžovania sú v okolí upravované trate pre bežkárov a možnosti pre freeride (slovakia.travel). Obec si zachováva bohaté kultúrne tradície, miestne folklórne a hudobné skupiny pravidelne vystupujú na rôznych podujatiach. Kultúrny dom v Hruštíne slúži ako centrum spoločenského diania, kde sa konajú rôzne podujatia, výstavy a stretnutia obyvateľov (hrustin.sk).

Hruštín has an area of 36.5 km². Its local part is Vaňovka (hrustin.ocu.sk). More than 3,200 inhabitants live here. The village is known for its distinctive architecture, which has spread to other parts of Orava. The Hruštín-style house is characterized by double-bent gables. Hruštín is distinguished by its dialect, where words often end with the suffix uo (Oskár Mažgút). The village is situated at an altitude of 697 meters above sea level (orava.sk). The oldest part of the village is Črchľa. Various local land areas are named after the first settlers, these are rale: Hrickova, Hutirova, Chovancova, Kachľová, Kľúdova, Kustrova, Macákova, Paškova, Romanova, Svýbova, Valigurova, and Žilová. Other parts have the following names:

Arable lands: Babinskuo, Bor, Čršle, Teplice v Príslope, Funová, Hrnčarky, Kurenka, Za voduof, Vyšný Lán, Rozchodníky, Prdalky, Predháj, Prednuo Hlbokuo, Dielnice.
Forested areas: Borsučie, Čierny vrch, Držatín-hoľa, Poldržatín, Goľánky, Háj, Jaloviarka, Kazárky, Magura-hoľa, Minčol, Nižný Grúň, Očkajka, Poľana, Príslop, Uhlisko, Vyšný Grúň.
Meadows and pastures: Dielnice, Hlbokuo, Chotár, Klimok, Kurenky, V Láne, Okrúhla, Paseky, Pod Petrova, Prostredná, Zadnuo Hlbokuo (hrustin.ocu.sk).

Hruštín belongs to the Upper Orava region, where cattle herders began to settle after 1550. The first written mention of the village dates back to 1588. The inhabitants cultivated grain, and potatoes, and raised livestock. Clothes were made from linen and wool, and footwear was also produced (hrustin.ocu.sk).

Historical names of the village: Hrussczyn, Hrusstyn, Hrusstyn (hrustin.ocu.sk). The name of the village comes from the family name Hruška, and the local land was originally called Hruščin chotár according to the Old Slavic possessive suffix, which was later shortened to Hruščin and finally standardized as Hruštín. According to local tradition, the name originated from a pear tree (hruška in Slovak) that grew in today’s parish garden, where shepherds used to gather. The area where Hruštín is now located was heavily forested until the mid-16th century. Establishing the settlement was challenging; settlers had to clear the forest, prepare fields, and fulfill feudal obligations to the Orava Castle estate (hrustin.sk).

The extensive colonization of Orava’s Zamagurie region began after 1550 when cattle herders arrived in Upper Orava and gradually settled there. The settlers established themselves along the flow of the White Orava and Hruštínka rivers, with the Orava estate striving to bind them to the land through land allocations. The first settlers were the šoltýs (local administrators) Gregorovič, Lukáčik, Hric, Studničný, Sviba, Bartko, Štrbáň, Valiguor, Kustra, Mahut, and Roman. They settled on the left bank of the river in a row of houses oriented west-east, with their facades facing southeast. Hruštín houses were exclusively wooden, and even in 1920, there were only 5 – 6 brick houses in the village. The houses followed a uniform style: a front room with two or three windows, a kitchen with an open hearth, a pantry, a basement for wealthier farmers, a barn, a stable, and a granary forming an agricultural yard. Hruštín’s wooden houses were considered some of the best-preserved and most beautiful in Orava during the 1960s.

The local folk costume included žrebné linen for sacks and sheets, pačesné linen for undergarments and coats, woolen trousers, vests, and halieny (traditional jackets) trimmed with green ribbon, sheepskin coats, and lipnické coats, as well as leather moccasins fastened with nákoncím, girls’ vygany dresses with decorative šmihlíky and partičky. The diet consisted mainly of oat, barley, or wheat-barley bread, porridge from barley groats (lohaza, geršňa), dumplings, číra and kulaša as staple flour-based dishes, cabbage soup, and bryndza cheese. Meat was rarely consumed, mainly during holidays. Food was mostly cooked on an open hearth, and meals were shared from a single wooden bowl using wooden spoons (hrustin.sk).

At the beginning of the 20^th century, Hruštín had 1,467 inhabitants living in 297 houses (hrustin.ocu.sk). The village was known for flax cultivation for linen production. An oil mill was built in 1951 by Tomáš Kľuska (hrustin.ocu.sk). A sawmill, mill, tannery, and fulling mill were built along the Hruštínka stream. The production of wooden shingles, handmade from fir or spruce wood, was widespread in Hruštín (hrustin.ocu.sk).

Several folk woodcarvers operate in Hruštín. One of them is Štefan Hruboš, who makes wooden sets of črpáky (traditional wooden cups), goblets, barrels, vases, and miniature butter churns. Ján Slivčák is a maker of fujara shepherd’s flutes, decorated with carved patterns. Ján Šeliga carves sculptures (hrustin.ocu.sk).

Hruštín is located on the northern slopes of Oravská Magura. One of the popular hiking destinations is Vasiľovská hoľa, which rises to an altitude of 1,150 meters and offers stunning views of the surrounding landscape. For winter sports enthusiasts, the nearby Ski Zábava Hruštín ski resort offers around 5 km of downhill slopes of varying difficulty. In addition to downhill skiing, cross-country skiing trails and freeride opportunities are available in the area (slovakia.travel). The village maintains rich cultural traditions, with local folklore and music groups regularly performing at various events. The cultural center in Hruštín serves as a hub for social activities, hosting events, exhibitions, and community gatherings (hrustin.sk).

Hruštín ma powierzchnię 36,5 km². Jego lokalną częścią jest Vaňovka (hrustin.ocu.sk). Mieszka tu ponad 3 200 mieszkańców. Wieś charakteryzuje się specyficzną architekturą, która rozprzestrzeniła się również na inne miejscowości Orawy. Domy w stylu hruštińskim wyróżniają się dwukrotnie łamanymi szczytami. Hruštín odznacza się również dialektem, w którym na końcu słów dodawana jest końcówka uo (Oskár Mažgút). Wieś leży na wysokości 697 metrów nad poziomem morza (orava.sk). Najstarszą częścią miejscowości jest Črchľa. Poszczególne części gruntów zostały nazwane na cześć pierwszych osadników, są to rale: Hrickova, Hutirova, Chovancova, Kachľová, Kľúdova, Kustrova, Macákova, Paškova, Romanova, Svýbova, Valigurova i Žilová.

Inne części noszą następujące nazwy:

Grunty orne: Babinskuo, Bor, Čršle, Teplice v Príslope, Funová, Hrnčarky, Kurenka, Za voduof, Vyšný Lán, Rozchodníky, Prdalky, Predháj, Prednuo Hlbokuo, Dielnice.
Tereny leśne: Borsučie, Čierny vrch, Držatín-hoľa, Poldržatín, Goľánky, Háj, Jaloviarka, Kazárky, Magura-hoľa, Minčol, Nižný Grúň, Očkajka, Poľana, Príslop, Uhlisko, Vyšný Grúň.
Łąki i pastwiska: Dielnice, Hlbokuo, Chotár, Klimok, Kurenky, V Láne, Okrúhla, Paseky, Pod Petrova, Prostredná, Zadnuo Hlbokuo (hrustin.ocu.sk).

Hruštín należy do regionu Górnej Orawy, gdzie po 1550 roku zaczęli osiedlać się pasterze bydła. Pierwsza pisemna wzmianka o miejscowości pochodzi z 1588 roku. Mieszkańcy uprawiali zboże, ziemniaki i hodowali bydło. Wytwarzali odzież z lnu i wełny oraz produkowali obuwie (hrustin.ocu.sk).

Historyczne nazwy miejscowości: Hrussczyn, Hrusstyn, Hrusstyn (hrustin.ocu.sk).

Nazwa miejscowości pochodzi od nazwiska rodzinnego Hruška, a jej teren nazywano pierwotnie Hruščin chotár, co później skrócono do Hruščin, aż ostatecznie ustaliła się forma Hruštín. Według miejscowej tradycji nazwa pochodzi od gruszy (hruška po słowacku), która rosła w obecnym ogrodzie parafialnym, gdzie często przebywali pasterze. Obszar, na którym dziś znajduje się Hruštín, aż do połowy XVI wieku był gęsto zalesiony. Zakładanie osady było trudnym procesem – osadnicy musieli karczować las, przygotowywać pola uprawne oraz spełniać obowiązki feudalne wobec właściciela zamku orawskiego (hrustin.sk).

Rozległa kolonizacja Orawskiego Zamagurza rozpoczęła się po 1550 roku, kiedy to na Górną Orawę przybywali pasterze ze stadami bydła i stopniowo osiedlali się w tym rejonie. Osadnicy osiedlili się wzdłuż Białej Orawy i Hruštínki, a właściciele zamku orawskiego starali się przywiązać ich do ziemi poprzez nadawanie gruntów. Pierwszymi osadnikami byli sołtysi: Gregorovič, Lukáčik, Hric, Studničný, Sviba, Bartko, Štrbáň, Valiguor, Kustra, Mahut i Roman. Osiedlili się po lewej stronie rzeki w jednym rzędzie domów w kierunku zachód-wschód, z fasadami skierowanymi na południowy wschód. Domy w Hruštínie były wyłącznie drewniane, a nawet w 1920 roku w miejscowości znajdowało się jedynie 5 – 6 domów murowanych. Budynki miały jednolity styl: przedni pokój z dwoma-trzema oknami, kuchnię z otwartym paleniskiem, spiżarnię, piwnicę u bogatszych gospodarzy, stodołę, stajnię oraz spichlerz tworzący gospodarstwo. Drewniane domy w Hruštínie były w latach 60. XX wieku uznawane za jedne z najlepiej zachowanych i najpiękniejszych na Orawie.

Strój ludowy składał się z lnu žrebné na worki i prześcieradła, lnu pačesné na bieliznę i płaszcze, wełnianych spodni, kamizelek oraz halieny (płaszcza) obszytego zieloną tasiemką, owczych kożuchów, płaszczy lipnickich, skórzanych kierpców wiązanych nákoncím, dziewczęcych vygany ozdobionych šmihlíkmi i partičkami. Dieta mieszkańców opierała się na chlebie z owsa, jęczmienia lub jęczmienia zmieszanego z pszenicą, kaszach jęczmiennych (lohaza, geršňa), haluškach, číra i kulaša jako podstawowych daniach mącznych, kapuśniaku i bryndzy. Mięso spożywano rzadko, głównie podczas świąt. Jedzenie gotowano głównie na otwartym palenisku, a posiłki były spożywane przez całą rodzinę z jednej drewnianej miski przy pomocy drewnianych łyżek (hrustin.sk).

Na początku XX wieku w Hruštínie mieszkało 1 467 mieszkańców w 297 domach (hrustin.ocu.sk). We wsi uprawiano len na potrzeby tkactwa. Olejarnię wybudował w 1951 roku Tomáš Kľuska (hrustin.ocu.sk). Nad brzegiem potoku Hruštínka znajdował się tartak, młyn, garbarnia oraz folusz. W Hruštínie powszechna była produkcja gontów, które były ręcznie wykonywane z drewna jodłowego lub świerkowego (hrustin.ocu.sk). W Hruštínie działa wielu ludowych rzeźbiarzy. Jednym z nich jest Štefan Hruboš, który tworzy drewniane zestawy črpáków (tradycyjnych kubków), kielichy, beczułki, wazoniki i miniaturowe maselniczki. Producentem fujar jest Ján Slivčák, który zdobi je rzeźbieniem w drewnie. Ján Šeliga wykonuje rzeźby (hrustin.ocu.sk).

Hruštín znajduje się na północnych stokach Orawskiej Magury. Jednym z popularnych celów turystycznych jest Vasiľovská hoľa, która wznosi się na wysokość 1 150 metrów nad poziomem morza i oferuje wspaniałe widoki na okoliczny krajobraz. Dla miłośników sportów zimowych w pobliżu miejscowości znajduje się ośrodek narciarski SKI Zábava Hruštín, który oferuje około 5 km tras zjazdowych o różnym stopniu trudności. Oprócz narciarstwa zjazdowego w okolicy znajdują się przygotowane trasy biegowe oraz możliwości freeride’u (slovakia.travel). Miejscowość pielęgnuje bogate tradycje kulturowe – lokalne zespoły folklorystyczne i muzyczne regularnie występują na różnych wydarzeniach. Dom Kultury w Hruštínie służy jako centrum życia społecznego, organizując wydarzenia, wystawy i spotkania mieszkańców (hrustin.sk).

TOP

Všetky

Use Facebook to Comment on this Post

Biotopy, Krajina, Mokrade, Príroda, Slovenská krajina, Záhorie

Devínske jazero

30/01/202530/01/2025 skala

Devínske jazero je oblasť medzi riekou Moravou a Devínskou Novou Vsou. Táto bývalá citlivá hraničná oblasť si možno aj vďaka svojej minulosti ponechala prírodnejší charakter. Nie je to jazero, akoby názov napovedal, je to niva rieky Morava, inundačné územie, ktoré býva niekedy viac, či menej zaplavené. Popri rieke Morava sa nachádzajú dreviny mäkkého lužného lesa, predovšetkým vŕby a topole. Na Devínskom jazere môžeme okrem iného pozorovať cca od 15.3 do 15.8 bociany.

Napriek svojmu názvu nejde o tradičné jazero, oblasť sa stáva jazerom len počas jarných záplav, keď sa voda z rieky Morava vyleje na okolité lúky, čím vzniká dočasná vodná plocha s rozlohou približne 20 hektárov. Tento fenomén periodického zaplavovania vytvára ideálne podmienky pre bohatú biodiverzitu. Devínske jazero je súčasťou najväčšieho a najzachovalejšieho komplexu záplavových lúk v strednej Európe, známeho ako Niva Moravy. Vďaka tomu je domovom mnohých vzácnych druhov rastlín a živočíchov. Počas jarných mesiacov tu kvitnú biele lekná, ktoré svojou krásou pripomínajú slávne obrazy Clauda Moneta. Okrem nich tu nájdeme aj žlté lekná. Devínske jazero je významným hniezdiskom pre rôzne druhy vtákov. Bociany biele tu nachádzajú bohaté zdroje potravy, pričom ich hniezda sa nachádzajú na rakúskej strane rieky Morava v dubových lesoch pri mestečku Marchegg. Okrem bocianov tu môžeme pozorovať aj chriašteľa poľného či orliaka morského (outdooractive.com).

Devínske jazero je riečne jazero, mŕtve rameno Moravy a leží medzi jej ľavým brehom a korytom rieky Malina. Lúka Devínske jazero je rozlohou 10.5 km² najväčšou mokrou lúkou na Slovensku. Začiatkom 60-tych rokov 20. storočia sa tu pri ťažbe piesku našlo niekoľko hrobov zo staršej doby rímskej. Pozostatkom z nedávnejšej doby sú bunkre, ktoré sa budovali v 30-tych rokoch 20. storočia. Nazývajú sa aj ropíky, podľa skratky ROP – Riaditeľstvo opevňovacích prác. Posádku tvorilo 3 – 7 mužov, vyzbrojení boli guľometmi, vybavení periskopmi, granátovou rúrou (Wlachovský). História tohto územia je úzko spätá s politickými udalosťami 20. storočia. Počas existencie železnej opony bola táto oblasť súčasťou prísne stráženého pohraničného pásma medzi bývalým Československom a Rakúskom. Vďaka tomu sa tu zachovala takmer nedotknutá príroda, keďže oblasť nebola vystavená intenzívnej hospodárskej činnosti (outdooractive.com).

Od roku 1993 je celá oblasť zaradená medzi mokrade medzinárodného významu podľa Ramsarskej konvencie. Niva Moravy je od roku 1992 zaradená medzi významné vtáčie územia. Hniezdia tu bociany, volavky a celkovo až 118 druhov vtákov. Žije tu aj veľa druhov netopierov, hady, vzácna užovka stromová, bobor európsky, v rieke Morava žije až 62 druhov rýb (panorama.sk). Nachádza sa tu aj Marcheggský viadukt, ktorý je vlastne už technickou pamiatkou, ktorá sa ale dodnes používa na železničnú prepravu. V roku 1846 sa začal stavať most medzi Devínskou Novou Vsou a Marcheggom. 474 metrov dlhý, patril vtedy k najväčším v Uhorsku. Počas svojej histórie bol viackrát počas vojny zničený, ale vždy opäť postavený. Posledná rekonštrukcia je z roku 1959 (Wlachovský). V roku 2021 bolo Devínske jazero vyhlásené za chránený areál s rozlohou 1 268,89 hektára (outdooractive.com).

Devínske Jazero is an area between the Morava River and Devínska Nová Ves. This former sensitive border area has perhaps retained its natural character thanks to its past. Despite its name, it is not a lake but rather the floodplain of the Morava River, an inundation zone that is sometimes more or less flooded. Along the Morava River, there are soft floodplain forest trees, mainly willows and poplars. At Devínske Jazero, one can observe storks approximately from March 15 to August 15.

Despite its name, it is not a traditional lake; the area becomes a lake only during the spring floods when water from the Morava River overflows onto the surrounding meadows, creating a temporary water body of about 20 hectares. This phenomenon of periodic flooding creates ideal conditions for rich biodiversity. Devínske Jazero is part of the largest and most preserved complex of floodplain meadows in Central Europe, known as the Morava Floodplain. Thanks to this, it is home to many rare species of plants and animals. During the spring months, white water lilies bloom here, resembling the famous paintings of Claude Monet. In addition to these, yellow water lilies can also be found. Devínske Jazero is an important nesting site for various bird species. White storks find abundant food sources here, while their nests are located on the Austrian side of the Morava River in the oak forests near the town of Marchegg. Besides storks, one can also observe the corncrake and the white-tailed eagle (outdooractive.com).

Devínske Jazero is a river lake, an oxbow of the Morava River, located between its left bank and the Malina River channel. The Devínske Jazero Meadow, covering an area of 10.5 km², is the largest wet meadow in Slovakia. In the early 1960s, during sand mining, several graves from the early Roman period were discovered here. A remnant of more recent history is the bunkers, built in the 1930s. These are also called Ropíky, after the abbreviation ROP – Riaditeľstvo opevňovacích prác (Directorate of Fortification Works). The garrison consisted of 3 to 7 men, equipped with machine guns, periscopes, and grenade launchers (Wlachovský). The history of this area is closely tied to the political events of the 20^th century. During the existence of the Iron Curtain, this region was part of a strictly guarded border zone between former Czechoslovakia and Austria. As a result, nearly untouched nature has been preserved here, as the area was not exposed to intensive economic activity (outdooractive.com).

Since 1993, the entire area has been designated as a wetland of international importance under the Ramsar Convention. Since 1992, the Morava Floodplain has been classified as an Important Bird Area. Storks, herons, and a total of up to 118 bird species nest here. Many bat species, snakes, the rare Aesculapian snake, the Eurasian beaver, and up to 62 species of fish live in the Morava River (panorama.sk). The Marchegg Viaduct is also located here, a technical monument that is still used for railway transport. In 1846, the construction of a bridge between Devínska Nová Ves and Marchegg began. At 474 meters long, it was one of the largest in Hungary at the time. Throughout its history, it was repeatedly destroyed during wars but was always rebuilt. The last reconstruction was in 1959 (Wlachovský). In 2021, Devínske Jazero was declared a protected area with an area of 1,268.89 hectares (outdooractive.com).

Devínske Jazero ist ein Gebiet zwischen der March (Morava) und Devínska Nová Ves. Dieses ehemalige sensible Grenzgebiet hat sich vielleicht dank seiner Vergangenheit seinen natürlichen Charakter bewahrt. Trotz seines Namens ist es kein See, sondern die Aue der March, ein Überschwemmungsgebiet, das manchmal mehr oder weniger überflutet wird. Entlang der March befinden sich Weichholz-Auwälder, hauptsächlich Weiden und Pappeln. Am Devínske Jazero kann man unter anderem etwa vom 15. März bis zum 15. August Störche beobachten.

Trotz seines Namens ist es kein traditioneller See; das Gebiet wird nur während der Frühlingshochwasser zu einem See, wenn das Wasser der March auf die umliegenden Wiesen übertritt und eine temporäre Wasserfläche von etwa 20 Hektar entsteht. Dieses Phänomen der periodischen Überschwemmung schafft ideale Bedingungen für eine reiche Biodiversität. Devínske Jazero ist Teil des größten und am besten erhaltenen Auenkomplexes in Mitteleuropa, bekannt als die Marchauen. Dadurch ist es die Heimat vieler seltener Pflanzen- und Tierarten. Während der Frühlingsmonate blühen hier weiße Seerosen, die an die berühmten Gemälde von Claude Monet erinnern. Neben ihnen findet man auch gelbe Seerosen. Devínske Jazero ist ein bedeutendes Brutgebiet für verschiedene Vogelarten. Weißstörche finden hier reichlich Nahrung, während sich ihre Nester auf der österreichischen Seite der March in den Eichenwäldern bei der Stadt Marchegg befinden. Neben den Störchen kann man hier auch Wachtelkönige oder den Seeadler beobachten (outdooractive.com).

Devínske Jazero ist ein Flusssee, ein Altwasser der March, das zwischen ihrem linken Ufer und dem Flussbett der Malina liegt. Die Wiese Devínske Jazero ist mit einer Fläche von 10,5 km² die größte Feuchtwiese der Slowakei. Anfang der 1960^er Jahre wurden hier beim Sandabbau mehrere Gräber aus der frühen römischen Zeit gefunden. Ein Relikt der jüngeren Geschichte sind die Bunker, die in den 1930^er Jahren errichtet wurden. Diese werden auch Ropíky genannt, nach der Abkürzung ROP – Riaditeľstvo opevňovacích prác (Direktion der Befestigungsarbeiten). Die Besatzung bestand aus 3 bis 7 Mann, die mit Maschinengewehren, Periskopen und Granatwerfern ausgestattet waren (Wlachovský). Die Geschichte dieses Gebiets ist eng mit den politischen Ereignissen des 20. Jahrhunderts verbunden. Während des Bestehens des Eisernen Vorhangs war diese Region ein streng bewachtes Grenzgebiet zwischen der ehemaligen Tschechoslowakei und Österreich. Dadurch blieb die Natur hier fast unberührt, da das Gebiet keiner intensiven wirtschaftlichen Nutzung ausgesetzt war (outdooractive.com).

Seit 1993 ist das gesamte Gebiet als Feuchtgebiet von internationaler Bedeutung gemäß der Ramsar-Konvention ausgewiesen. Seit 1992 gehören die Marchauen zu den wichtigen Vogelschutzgebieten. Hier brüten Störche, Reiher und insgesamt bis zu 118 Vogelarten. Außerdem leben hier zahlreiche Fledermausarten, Schlangen, die seltene Äskulapnatter, der Europäische Biber, und in der March bis zu 62 Fischarten (panorama.sk). Hier befindet sich auch der Marchegger Viadukt, ein technisches Denkmal, das noch immer für den Eisenbahnverkehr genutzt wird. 1846 begann der Bau einer Brücke zwischen Devínska Nová Ves und Marchegg. Mit 474 Metern Länge gehörte sie damals zu den größten in Ungarn. Während ihrer Geschichte wurde sie mehrfach im Krieg zerstört, aber immer wieder aufgebaut. Die letzte Renovierung erfolgte 1959 (Wlachovský). Im Jahr 2021 wurde Devínske Jazero als Naturschutzgebiet mit einer Fläche von 1.268,89 Hektar ausgewiesen (outdooractive.com).

Odkazy

TOP

Všetky

Use Facebook to Comment on this Post

Biotopy, Hory, Krajina, Liptov, Príroda, Slovenská krajina

Štrba

29/01/202529/01/2025 skala

Štrba je podtatranská obec, v ktorej žije 3890 obyvateľov (vysoke-tatry.info). Leží na južnom úpätí Vysokých Tatier v nadmorskej výške približne 829 metrov. Jej poloha v Podtatranskej kotline ju umiestňuje medzi Vysoké a Nízke Tatry (strba.sk). Bola založená v roku 1280 na panstve liptovského grófa Bogomíra a v prvej písomnej zmienke je jej názov “Chorba” (vysoke-tatry.info). Iné historické názvy: Csorba, Tschirban (en.wikipedia.org). Zakladateľom bol šoltýs Hotta. Postupne obec patrila rodinám z vetvy Bogomíra. Obyvatelia sa zaoberali pastierstvom, drevorubačstvom, pálením uhlia a vápna, neskôr aj povozníctvom. V roku 1896 postavili z formujúcej sa osady okolo železničnej stanice Tatranská Štrba ozubnicovú železnicu na Štrbské Pleso. Neďaleko od obce je aj zaniknutá osada Šoldov, v ktorej stálo kedysi opátstvo, zaniklo však v 14. storočí. Obcou prechádza aj hlavné európske rozvodie medzi Baltským a Čiernym morom (vysoke-tatry.info).

Štrba má rozlohu približne 63,07 km² a žije v nej okolo 3 382 obyvateľov. Obec sa skladá z troch častí: samotná Štrba, Tatranská Štrba a Štrbské Pleso. Tatranská Štrba je známa svojou železničnou stanicou, ktorá je východiskovým bodom ozubnicovej železnice vedúcej na Štrbské Pleso, významné turistické stredisko vo Vysokých Tatrách. Geografická poloha obce poskytuje obyvateľom a návštevníkom jedinečný výhľad na panorámu Vysokých Tatier na severe a hrebene Nízkych Tatier na juhu. Oblasť je bohatá na prírodné krásy, turistické trasy a možnosti na rekreáciu počas celého roka. Štrba je tiež známa svojimi kultúrnymi podujatiami. Jedným z nich je Deň obce Štrba, súčasťou podujatia sú hudobné vystúpenia, výstavy, predajné stánky a rôzne atrakcie pre deti (strba.sk).

Štrba is a sub-Tatra village with a population of 3,890 inhabitants (vysoke-tatry.info). It is located on the southern foothills of the High Tatras at an altitude of approximately 829 meters. Its position in the Podtatranská Basin places it between the High and Low Tatras (strba.sk). The village was founded in 1280 on the estate of Liptov Count Bogomír, and in the first written record, its name appears as “Chorba” (vysoke-tatry.info). Other historical names include Csorba and Tschirban (en.wikipedia.org). The founder of the village was the reeve Hotta. Over time, the village belonged to families from the branch of Bogomír. The inhabitants engaged in shepherding, logging, charcoal burning, and lime burning, and later also in carting. In 1896, a cog railway was built from the developing settlement around the Tatranská Štrba railway station to Štrbské Pleso. Near the village is the now-extinct settlement of Šoldov, where a monastery once stood, but it disappeared in the 14^th century. Štrba is also crossed by the main European watershed between the Baltic and Black Seas (vysoke-tatry.info).

Štrba has an area of approximately 63.07 km² and a population of around 3,382 inhabitants. The village consists of three parts: Štrba itself, Tatranská Štrba, and Štrbské Pleso. Tatranská Štrba is known for its railway station, which serves as the starting point of the cog railway leading to Štrbské Pleso, a major tourist resort in the High Tatras. The geographical position of the village provides residents and visitors with a unique view of the panorama of the High Tatras to the north and the Low Tatra ridges to the south. The area is rich in natural beauty, hiking trails, and year-round recreational opportunities. Štrba is also known for its cultural events, one of which is the Day of Štrba, featuring musical performances, exhibitions, stalls, and various attractions for children (strba.sk).

Štrba to podtatrzańska wieś, w której mieszka 3 890 mieszkańców (vysoke-tatry.info). Leży u południowych podnóży Wysokich Tatr na wysokości około 829 metrów. Jej położenie w Kotlinie Podtatrzańskiej umieszcza ją między Wysokimi a Niskimi Tatrami (strba.sk). Wieś została założona w 1280 roku na ziemiach hrabiego Liptowskiego Bogomíra, a w pierwszej wzmiance pisemnej jej nazwa pojawia się jako “Chorba” (vysoke-tatry.info). Inne historyczne nazwy to Csorba i Tschirban (en.wikipedia.org). Założycielem wsi był sołtys Hotta. Z biegiem czasu wieś należała do rodzin z rodu Bogomíra. Mieszkańcy zajmowali się pasterstwem, wyrębem drzew, wytwarzaniem węgla drzewnego i wapna, a później także przewozem towarów. W 1896 roku z rozwijającej się osady wokół stacji kolejowej Tatranská Štrba zbudowano kolej zębata prowadzącą na Štrbské Pleso. Niedaleko wsi znajduje się również zanikła osada Šoldov, w której niegdyś stało opactwo, ale zanikło ono w XIV wieku. Przez Štrbę przebiega także główne europejskie dział wodny między Morzem Bałtyckim a Morzem Czarnym (vysoke-tatry.info).

Štrba ma powierzchnię około 63,07 km² i liczy około 3 382 mieszkańców. Składa się z trzech części: samej Štrby, Tatranskej Štrby i Štrbského Plesa. Tatranská Štrba jest znana ze swojej stacji kolejowej, która stanowi punkt wyjściowy dla kolei zębatej prowadzącej na Štrbské Pleso, ważny ośrodek turystyczny w Tatrach Wysokich. Położenie geograficzne wsi zapewnia mieszkańcom i turystom niepowtarzalny widok na panoramę Tatr Wysokich na północy i grzbiety Tatr Niskich na południu. Region ten obfituje w piękno przyrody, szlaki turystyczne oraz możliwości rekreacji przez cały rok. Štrba jest również znana ze swoich wydarzeń kulturalnych, z których jednym jest Dzień Štrby, obejmujący występy muzyczne, wystawy, stoiska handlowe i różne atrakcje dla dzieci (strba.sk).

Odkazy