Neživé - Skala

Krajina, Česko, Južná Morava, Moravské, Neživé, Obce, Stavby, Zahraničie, Zámky

Milotice – perla juhovýchodnej Moravy

13/01/202513/01/2025 skala

Milotice sú obec nachádzajúca sa v okrese Hodonín v Juhomoravskom kraji, približne 6 km južne od mesta Kyjov. S počtom obyvateľov okolo 1 900 (Wikipedia) a rozlohou 12,7 km² (milotice.cz) predstavujú významné kultúrne a historické centrum regiónu. Prvá písomná zmienka o Miloticiach pochádza z roku 1341, keď sa spomína miestny farár Heřman vo svojom misáli. V roku 1360 vlastnili tunajšiu pevnosť bratia Zdeněk a Čeněk z Ronova. Počas husitských vojen v 15. storočí boli Milotice významným strediskom husitov. V priebehu storočí obec často menila svojich majiteľov, medzi ktorých patrili páni z Kravař, z Ojnic, Zástřizlové či Žerotínovci. V druhej polovici 16. storočia bola pôvodná gotická pevnosť prestavaná na renesančný zámok. V 17. a 18. storočí prešiel zámok barokovou prestavbou, ktorá mu dala súčasnú podobu. Poslednými súkromnými vlastníkmi zámku bol rod Seilern-Aspang, ktorým bol majetok skonfiškovaný po druhej svetovej vojne. Zámok bol verejnosti sprístupnený už v roku 1948. Dominantou obce je barokový zámok Milotice, často nazývaný “Perla juhovýchodnej Moravy”. Zámok je unikátne zachovaným komplexom barokových stavieb a záhradnej architektúry. Návštevníci môžu obdivovať reprezentačné sály, ktoré ponúkajú pohľad do životného štýlu a každodennosti posledného majiteľa JUDr. Ladislava Seilerna a jeho rodiny v prvej polovici 20. storočia (zamek-milotice.cz). Okolie zámku tvorí francúzska záhrada s fontánami a letohrádkom, ktorá prechádza do anglického parku. Zámok je tiež obľúbeným miestom pre filmárov, natáčali sa tu filmy ako “Za humny je drak” či “Žabí princ” (cestujzamenej.sk).

Ďalšou zaujímavosťou Milotíc je areál vinných pivníc Šidleny, ktorý má vinársku tradíciu doloženú už na konci 17. storočia. Areál je miestom konania pravidelných podujatí, ako sú Národopisný festival kyjovského Dolňácka, Burčákový pochod či Martinské a Cyrilometodějské Šidleny. V obci pôsobí množstvo spolkov a organizácií, ktoré udržiavajú miestne tradície a zvyky. Do dnešných dní sa tu dochovali bohato zdobené juhokyjovské kroje, ktorých krásu môžu návštevníci obdivovať napríklad na novembrových Slováckych hodoch s vencom (milotice.cz). Názov obce je odvodený od majiteľky osady – Miloty. Západne od obce existovala zaniknutá obec Jiříkovice. Rodáci a osobnosti spojené s Miloticami: cyklista Jan Bárta, spisovateľ a humorista Evžen Boček (Wikipedia). Milotice patria do mikroregiónu Nový Dvůr. Tvorí ho šesť vinárskych obcí: Milotice, Skoronice, Ratíškovice, Svatobořice-Mistřín, Vacenovice a Vlkoš. Pomenovanie pochádza z histórie, zo začiatku 17. storočia a viaže sa ku milotickému panstvu, ku ktorému patrili vyššie uvedené obce okrem Ratíškovic.

Milotice is a municipality located in the Hodonín District of the South Moravian Region, approximately 6 km south of the town of Kyjov. With a population of around 1,900 (Wikipedia) and an area of 12.7 km² (milotice.cz), it represents a significant cultural and historical center of the region. The first written mention of Milotice dates back to 1341 when the local priest Heřman is mentioned in his missal. In 1360, the local fortress was owned by the brothers Zdeněk and Čeněk of Ronov. During the Hussite Wars in the 15^th century, Milotice was an important Hussite center. Over the centuries, the municipality frequently changed owners, including the Lords of Kravaře, Ojnice, Zástřizlové, and Žerotín. In the second half of the 16^th century, the original Gothic fortress was rebuilt into a Renaissance chateau. In the 17^th and 18^th centuries, the chateau underwent Baroque renovations, giving it its current appearance. The last private owners of the chateau were the Seilern-Aspang family, whose property was confiscated after World War II. The chateau was opened to the public in 1948. The dominant feature of the municipality is the Baroque Milotice Chateau, often referred to as the “Pearl of Southeastern Moravia.” The chateau is a uniquely preserved complex of Baroque buildings and garden architecture. Visitors can admire the representative halls, which offer a glimpse into the lifestyle and daily life of the last owner, JUDr. Ladislav Seilern, and his family in the first half of the 20^th century (zamek-milotice.cz). The surroundings of the chateau include a French garden with fountains and a summer house, which transitions into an English park. The chateau is also a popular filming location for movies such as “Za humny je drak” and “Žabí princ” (cestujzamenej.sk).

Another attraction of Milotice is the Šidleny wine cellars area, which has a winemaking tradition documented as early as the late 17^th century. The area hosts regular events such as the Ethnographic Festival of Kyjovské Dolňácko, the Burčák March, and Martinské and Cyrilometodějské Šidleny. The village is home to numerous associations and organizations that maintain local traditions and customs. To this day, richly decorated Kyjov folk costumes have been preserved, and visitors can admire their beauty during the November Slovácké Hody festival with a wreath (milotice.cz). The name of the municipality is derived from the original owner of the settlement, Milota. To the west of the village, the now-defunct village of Jiříkovice once existed. Notable natives and personalities associated with Milotice include cyclist Jan Bárta and writer and humorist Evžen Boček (Wikipedia). Milotice belongs to the microregion of Nový Dvůr. It consists of six wine-making villages: Milotice, Skoronice, Ratíškovice, Svatobořice-Mistřín, Vacenovice, and Vlkoš. The name originates from history, dating back to the early 17^th century, and is associated with the Milotice estate, which included the above-mentioned villages except for Ratíškovice.

Milotice ist eine Gemeinde im Bezirk Hodonín in der Südmährischen Region, etwa 6 km südlich der Stadt Kyjov gelegen. Mit einer Bevölkerung von etwa 1.900 (Wikipedia) und einer Fläche von 12,7 km² (milotice.cz) stellt sie ein bedeutendes kulturelles und historisches Zentrum der Region dar. Die erste schriftliche Erwähnung von Milotice stammt aus dem Jahr 1341, als der örtliche Pfarrer Heřman in seinem Messbuch erwähnt wird. Im Jahr 1360 befand sich die örtliche Festung im Besitz der Brüder Zdeněk und Čeněk von Ronov. Während der Hussitenkriege im 15. Jahrhundert war Milotice ein wichtiges Zentrum der Hussiten. Im Laufe der Jahrhunderte wechselte die Gemeinde häufig ihre Besitzer, darunter die Herren von Kravaře, Ojnice, Zástřizlové und Žerotín. In der zweiten Hälfte des 16. Jahrhunderts wurde die ursprüngliche gotische Festung in ein Renaissanceschloss umgebaut. Im 17. und 18. Jahrhundert erfuhr das Schloss barocke Umbauten, die ihm sein heutiges Aussehen verliehen. Die letzten privaten Eigentümer des Schlosses waren die Familie Seilern-Aspang, deren Besitz nach dem Zweiten Weltkrieg konfisziert wurde. Das Schloss wurde 1948 der Öffentlichkeit zugänglich gemacht. Die dominierende Sehenswürdigkeit der Gemeinde ist das Barockschloss Milotice, oft als “Perle Südostmährens” bezeichnet. Das Schloss ist ein einzigartig erhaltenes Ensemble barocker Gebäude und Gartenarchitektur. Besucher können die Repräsentationsräume bewundern, die Einblicke in den Lebensstil und den Alltag des letzten Eigentümers, Dr. Ladislav Seilern, und seiner Familie in der ersten Hälfte des 20. Jahrhunderts bieten (zamek-milotice.cz). Die Umgebung des Schlosses umfasst einen französischen Garten mit Springbrunnen und ein Lusthaus, das in einen englischen Park übergeht. Das Schloss ist auch ein beliebter Drehort für Filme wie “Za humny je drak” und “Žabí princ” (cestujzamenej.sk).

Eine weitere Attraktion von Milotice ist das Areal der Weinkeller Šidleny, das eine Weinbautradition hat, die bis ins späte 17. Jahrhundert zurückreicht. Das Areal ist Schauplatz regelmäßiger Veranstaltungen wie dem Ethnografischen Festival des Kyjovské Dolňácko, dem Burčák-Marsch und den Martins- und Cyrill-und-Methodius-Šidleny. In der Gemeinde sind zahlreiche Vereine und Organisationen tätig, die lokale Traditionen und Bräuche pflegen. Bis heute sind reich verzierte Kyjover Trachten erhalten geblieben, deren Schönheit Besucher beispielsweise beim Novemberfestival Slovácké Hody mit Kranz bewundern können (milotice.cz). Der Name der Gemeinde leitet sich von der ursprünglichen Besitzerin der Siedlung, Milota, ab. Westlich des Dorfes existierte einst das heute verschwundene Dorf Jiříkovice. Zu den bedeutenden Persönlichkeiten aus Milotice gehören der Radfahrer Jan Bárta und der Schriftsteller und Humorist Evžen Boček (Wikipedia). Milotice gehört zur Mikroregion Nový Dvůr. Sie besteht aus sechs Weinbaudörfern: Milotice, Skoronice, Ratíškovice, Svatobořice-Mistřín, Vacenovice und Vlkoš. Der Name stammt aus der Geschichte, vom Anfang des 17. Jahrhunderts, und bezieht sich auf das Gut Milotice, zu dem die oben genannten Dörfer außer Ratíškovice gehörten.

Milotice jsou obec nacházející se v okrese Hodonín v Jihomoravském kraji, přibližně 6 km jižně od města Kyjov. S počtem obyvatel okolo 1 900 (Wikipedia) a rozlohou 12,7 km² (milotice.cz) představují významné kulturní a historické centrum regionu. První písemná zmínka o Miloticích pochází z roku 1341, kdy je zmiňován místní farář Heřman ve svém misálu. V roce 1360 vlastnili zdejší tvrz bratři Zdeněk a Čeněk z Ronova. Během husitských válek v 15. století byly Milotice významným střediskem husitů. V průběhu staletí obec často měnila své majitele, mezi které patřili páni z Kravař, z Ojnic, Zástřizlové či Žerotínové. V druhé polovině 16. století byla původní gotická tvrz přestavěna na renesanční zámek. V 17. a 18. století prošel zámek barokní přestavbou, která mu dala současnou podobu. Posledními soukromými vlastníky zámku byl rod Seilern-Aspang, kterým byl majetek zkonfiskován po druhé světové válce. Zámek byl veřejnosti zpřístupněn již v roce 1948. Dominantou obce je barokní zámek Milotice, často nazývaný “Perla jihovýchodní Moravy”. Zámek je unikátně zachovalým komplexem barokních staveb a zahradní architektury. Návštěvníci mohou obdivovat reprezentační sály, které nabízejí pohled do životního stylu a každodennosti posledního majitele JUDr. Ladislava Seilerna a jeho rodiny v první polovině 20. století (zamek-milotice.cz). Okolí zámku tvoří francouzská zahrada s fontánami a letohrádkem, která přechází do anglického parku. Zámek je také oblíbeným místem pro filmaře, natáčely se zde filmy jako “Za humny je drak” či “Žabí princ” (cestujzamenej.cz).

Další zajímavostí Milotic je areál vinných sklepů Šidleny, který má vinařskou tradici doloženou již na konci 17. století. Areál je místem konání pravidelných akcí, jako jsou Národopisný festival kyjovského Dolňácka, Burčákový pochod či Martinské a Cyrilometodějské Šidleny. V obci působí množství spolků a organizací, které udržují místní tradice a zvyky. Do dnešních dnů se zde dochovaly bohatě zdobené jihokyjovské kroje, jejichž krásu mohou návštěvníci obdivovat například na listopadových Slováckých hodech s věncem (milotice.cz). Název obce je odvozen od majitelky osady – Miloty. Západně od obce existovala zaniklá obec Jiříkovice. Rodáci a osobnosti spojené s Miloticemi: cyklista Jan Bárta, spisovatel a humorista Evžen Boček (Wikipedia). Milotice patří do mikroregionu Nový Dvůr. Ten tvoří šest vinařských obcí: Milotice, Skoronice, Ratíškovice, Svatobořice-Mistřín, Vacenovice a Vlkoš. Název pochází z historie, z počátku 17. století, a váže se k milotickému panství, ke kterému patřily výše uvedené obce kromě Ratíškovic.

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Neživé, Obce, Slovenská krajina, Slovenské, Spiš, Spišské, Stavby, Zámky

Markušovce

13/01/202513/01/2025 skala

Markušovce ležia v južnej časti Hornádskej kotline, neďaleko od Spišskej Novej Vsi (História Markušoviec pre budúcnosť obec a zásady ochrany pamiatkovej zóny, Krajský pamiatkový úrad Košice, pracovisko Spišská Nová Ves). Pri sútoku Levočského potoka s Hornádom (markusovce.sk) v nadmorskej výške 435 metrov nad morom (Wikipedia). Markušovce sú súčasťou národného parku Slovenský raj (markusovce.sk). Na rozlohe 18.51 km² tu žije 4546 obyvateľov (Wikipedia). Prvé zmienky o Markušovciach sú zo začiatku 12, storočia. Tatári v roku 1241 Markušovce vyplienili. Osada sa predtým nazývala Svätý Michal, nové meno dostala “Terra Marci” – Zem Markova. Markušovce sa v priebehu stredoveku vyvinuli na významné sídlo. V roku 1527 bol Markušovský hrad zničený. Následne bol obnovovaný a ničený požiarmi. Zachovalo sa aj 10 kaštieľov a kúrií. Opevnený renesančný kaštieľ bol dostavaný v roku 1643 (História Markušoviec pre budúcnosť obec a zásady ochrany pamiatkovej zóny, Krajský pamiatkový úrad Košice, pracovisko Spišská Nová Ves).

Markušovce ležia na gotickej ceste, jej dejiny sú úzko späté s rodinou Mariášiovcov. V ňom sa nachádza nádherná expozícia historického nábytku. Vznikla pri pamiatkovej obnove v rokoch 1984 – 1994. Pôvodne bol renesančnou pevnosťou s nárožnými vežami, obohnaný priekopou. Rokokovú prestavbu realizoval Wolfgang Mariássy v rokoch 1770 – 1775. Pri príležitosti príchodu cisára Jozefa II. dal v parku kaštieľa postaviť Dardanely. (Informačná tabuľa). Na hornej terase parku bol vybudovaný letohrádok Dardanely (História Markušoviec pre budúcnosť obec a zásady ochrany pamiatkovej zóny, Krajský pamiatkový úrad Košice, pracovisko Spišská Nová Ves). V rokokovom letohrádku z 18. storočia je inštalovaná vzácna expozícia klávesových hudobných nástrojov, jediná svojho druhu na Slovensku. Vznikla pri pamiatkovej obnove v rokoch 1984 – 1994 (Informačná tabuľa).

Historické názvy obce: Villa Marci, Szentmichalur, Mariusdorf, Marcusfalua, Zentmyhal, Markussowcze, Markusfalua. Maďarsky je to Márkusfalu, Markuscsepánfalu, nemecky Marksdorf. V druhej polovici 19. storočia s Markušovcami splynula obec Čepanovce. V roku 1787 tu v 65 domoch žilo 408 obyvateľov. Zapodievali sa okrem poľnohospodárstva práci v lese a v baniach. Neskôr tu fungovala pražiareň železnej rudy. V roku 1892 tu vznikol drevársky závod. V rokoch 1880 – 1890 postihlo Markušovce veľké vysťahovalectvo (markusovce.sk).

Markušovce is located in the southern part of the Hornád Basin, near Spišská Nová Ves (History of Markušovce for the Future of the Municipality and Principles for Protecting the Heritage Zone, Regional Monument Office Košice, Spišská Nová Ves Workplace). It lies at the confluence of the Levočský Stream and the Hornád River (markusovce.sk) at an altitude of 435 meters above sea level (Wikipedia). Markušovce is part of the Slovak Paradise National Park (markusovce.sk). The municipality covers an area of 18.51 km² and is home to 4,546 residents (Wikipedia). The first mentions of Markušovce date back to the early 12^th century. In 1241, the Tatars plundered Markušovce. The settlement was originally named Saint Michael (Svätý Michal) but was later renamed “Terra Marci” – Mark’s Land. During the Middle Ages, Markušovce developed into a significant settlement. In 1527, Markušovský Castle was destroyed and subsequently rebuilt, only to be damaged by fires multiple times. Additionally, 10 manor houses and mansions have been preserved. A fortified Renaissance mansion was completed in 1643 (History of Markušovce for the Future of the Municipality and Principles for Protecting the Heritage Zone, Regional Monument Office Košice, Spišská Nová Ves Workplace).

Markušovce is situated on the Gothic Route, and its history is closely tied to the Mariássy family. The mansion features a stunning exhibition of historical furniture, which was created during a restoration project between 1984 and 1994. Originally, it was a Renaissance fortress with corner towers, surrounded by a moat. Wolfgang Mariássy carried out a Rococo renovation between 1770 and 1775. To commemorate Emperor Joseph II’s visit, the Dardanely Summerhouse was built in the mansion park (Information Board). On the upper terrace of the park, the Dardanely Summerhouse was constructed (History of Markušovce for the Future of the Municipality and Principles for Protecting the Heritage Zone, Regional Monument Office Košice, Spišská Nová Ves Workplace). The Rococo summerhouse from the 18^th century houses a rare exhibition of keyboard musical instruments, the only one of its kind in Slovakia. This exhibition was also created during the restoration project between 1984 and 1994 (Information Board).

Historical names of the municipality include Villa Marci, Szentmichalur, Mariusdorf, Marcusfalua, Zentmyhal, Markussowcze, and Markusfalua. In Hungarian, it is known as Márkusfalu or Markuscsepánfalu, and in German as Marksdorf. In the second half of the 19^th century, the village of Čepanovce merged with Markušovce. In 1787, the village had 65 houses and 408 inhabitants, who worked in agriculture, forestry, and mining. Later, an iron ore roasting plant operated here. In 1892, a timber factory was established. Between 1880 and 1890, Markušovce experienced significant emigration (markusovce.sk).

Odkazy

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Česko, Južná Morava, Moravské, Mosty, Neživé, Obce, Stavby, Zahraničie

Černvír

10/01/202510/01/2025 skala

Černvír je obec nachádzajúca sa v okrese Brno-venkov v Jihomoravskom kraji, približne 12 kilometrov severozápadne od Tišnova. Leží v Hornosvrateckej vrchovine, v prírodnom parku Svratecká hornatina, a rozprestiera sa v údolí rieky Svratky v nadmorskej výške 315 metrov. Prvá písomná zmienka o Černvíre pochádza z roku 1285. V 14. storočí bol Černvír rozdelený medzi viacerých zemanov, medzi ktorými boli Filip z Černvíru, Petr z Černvíru a jeho brat Artleb z Klečan (Wikipedia CS). Obec je známa svojimi dvoma významnými historickými pamiatkami. Prvou z nich je kostol Nanebovzatia Panny Márie, ktorý patrí medzi najpozoruhodnejšie stavebné pamiatky v Českej republike. Stojí na najužšej severnej časti skalného ostrohu nad riekou Svratkou, obklopený úzkym podkovovitým cintorínom a priestranstvom pred kostolom lemovaným zo západnej strany prastarými lipami. V^o vnútri sa nachádzajú vzácne rezbárske práce a gotické nástenné maľby. Kostol bol postavený pravdepodobne okolo roku 1228 (cernvir.cz). Druhou významnou pamiatkou je unikátny krytý drevený most cez rieku Svratku. Tento trámový most bol postavený v roku 1718 a je najstarším dochovaným krytým dreveným mostom na Morave. Je dlhý 32 metrov, široký 2,6 metra a jeho mostovka sa nachádza v priemernej výške 4 metre nad hladinou rieky (udolihistorie.cz). Bol využívaný do roku 1954. Obec Černvír patrí ku najstarším na východnom svahu Českomoravskej vrchoviny. Už v 13. storočí tu asi stálo hradisko, pevnosť a románsky kostol.

Černvír is a municipality located in the Brno-venkov district in the South Moravian Region, approximately 12 kilometers northwest of Tišnov. It lies in the Hornosvratecká Highlands, within the Svratecká Highlands Nature Park, and stretches along the valley of the Svratka River at an altitude of 315 meters above sea level. The first written mention of Černvír dates back to 1285. In the 14^th century, Černvír was divided among several noblemen, including Filip of Černvír, Petr of Černvír, and his brother Artleb of Klečany (Wikipedia CS).

The municipality is renowned for its two significant historical landmarks. The first is the Church of the Assumption of the Virgin Mary, which is among the most remarkable architectural monuments in the Czech Republic. It stands on the narrowest northern part of a rocky promontory above the Svratka River, surrounded by a narrow horseshoe-shaped cemetery and a space in front of the church lined with ancient lime trees on the western side. Inside, there are valuable carvings and Gothic wall paintings. The church was likely built around 1228 (cernvir.cz). The second significant landmark is a unique covered wooden bridge over the Svratka River. This beam bridge was built in 1718 and is the oldest preserved covered wooden bridge in Moravia. It is 32 meters long, 2.6 meters wide, and its bridge deck is located at an average height of 4 meters above the river (udolihistorie.cz). It was used until 1954. The village of Černvír is among the oldest on the eastern slope of the Bohemian-Moravian Highlands. As early as the 13^th century, there was likely a fortified settlement, a stronghold, and a Romanesque church here.

Černvír je obec nacházející se v okrese Brno-venkov v Jihomoravském kraji, přibližně 12 kilometrů severozápadně od Tišnova. Leží v Hornosvratecké vrchovině, v přírodním parku Svratecká hornatina, a rozprostírá se v údolí řeky Svratky v nadmořské výšce 315 metrů. První písemná zmínka o Černvíru pochází z roku 1285. V^e 14. století byl Černvír rozdělen mezi několik zemanů, mezi nimiž byli Filip z Černvíru, Petr z Černvíru a jeho bratr Artleb z Klečan (Wikipedia CS).

Obec je známá svými dvěma významnými historickými památkami. První z nich je kostel Nanebevzetí Panny Marie, který patří mezi nejpozoruhodnější stavební památky v České republice. Stojí na nejužnější severní části skalního ostrohu nad řekou Svratkou, obklopen úzkým podkovovitým hřbitovem a prostranstvím před kostelem, lemovaným ze západní strany prastarými lípami. Uvnitř se nacházejí vzácné řezbářské práce a gotické nástěnné malby. Kostel byl pravděpodobně postaven kolem roku 1228 (cernvir.cz). Druhou významnou památkou je unikátní krytý dřevěný most přes řeku Svratku. Tento trámový most byl postaven v roce 1718 a je nejstarším dochovaným krytým dřevěným mostem na Moravě. Je dlouhý 32 metrů, široký 2,6 metru a jeho mostovka se nachází v průměrné výšce 4 metry nad hladinou řeky (udolihistorie.cz). Byl využíván do roku 1954. Obec Černvír patří k nejstarším na východním svahu Českomoravské vrchoviny. Již ve 13. století zde pravděpodobně stálo hradisko, tvrz a románský kostel.

Use Facebook to Comment on this Post

Dokumenty, České, Mlyny, Neživé, Stavby, Stavby, Zahraničné

Bukovanský mlyn

09/01/202509/01/2025 skala

Bukovanský mlýn je malebný areál nachádzajúci sa na vrchole kopca medzi obcami Bukovany a Ostrovánky, približne 5 km od mesta Kyjov v okrese Hodonín na južnej Morave. Dominantou tohto komplexu je veterný mlyn postavený v roku 2004, ktorý slúži ako rozhľadňa a múzeum s expozíciou slováckej kuchyne z prvej polovice 20. storočia (bukovansky-mlyn.cz). Areál je vybudovaný v tradičnom štýle moravského Slovácka, s rustikálnymi interiérmi, ktoré navodzujú neopakovateľnú atmosféru. V roku 2007 bol mlyn doplnený o štýlový hotelový komplex, ktorý ponúka ubytovanie v podkroví mlynárskeho stavenia alebo v samostatne stojacich chalupách (bukovansky-mlyn.cz). Súčasťou areálu je Mlynárska reštaurácia s kapacitou 95 miest, ktorá ponúka tradičnú slovácku a staročeskú kuchyňu, doplnenú o moravské vína (bukovansky-mlyn.cz). Pre milovníkov aktívneho odpočinku ponúka Bukovanský mlýn množstvo športových aktivít, ako je minigolf, stolný tenis, volejbal či malý futbal. V letných mesiacoch je k dispozícii vonkajší bazén. Okolie je ideálne pre turistiku a cykloturistiku, s množstvom kvalitných cyklotrás prechádzajúcich vinárskym krajom (bukovansky-mlyn.cz). Pre rodiny s deťmi sú pripravené atrakcie ako detské ihrisko, poníky a kozy vo výbehu. Areál tiež ponúka možnosť jazdy na koňoch. Pre milovníkov vína sú organizované degustácie v miestnej vinotéke, kde je možné ochutnať a zakúpiť si kvalitné moravské vína (bukovansky-mlyn.cz). V najvyššom poschodí mlyna sa nachádza vyhliadková terasa, ktorá ponúka nádherné výhľady do okolia. Pri pohľade z veže mlyna sa pred vami rozprestiera kyjovské Dolňácko so svojimi políčkami, sadmi a vinicami. Na obzore sa zreteľne rysujú hrebene Bielych Karpát a Chřibov. Pri dobrej viditeľnosti je možné dohliadnuť až k 110 km vzdialenému kopcu Devínska Kobyla pri Bratislave (bukovansky-mlyn.cz). Bukovanský mlýn je ľahko dostupný autom, pričom pre hostí je k dispozícii bezplatné parkovisko. Okolie ponúka množstvo turistických atrakcií, ako sú Pálava, Chřiby, Baťov kanál, Moravský kras, Kroměříž či Lednicko-valtický areál, ktoré sú ideálne na jednodňové výlety (bukovansky-mlyn.cz).

Bukovanský mlýn is a picturesque area located on the top of a hill between the villages of Bukovany and Ostrovánky, approximately 5 km from the town of Kyjov in the Hodonín district of South Moravia. The centerpiece of this complex is a windmill built in 2004, which serves as an observation tower and a museum featuring an exhibition of Slovakian cuisine from the first half of the 20^th century (bukovansky-mlyn.cz). The area is designed in the traditional style of Moravian Slovakia, with rustic interiors that create a unique atmosphere. In 2007, the windmill was complemented by a stylish hotel complex, offering accommodation in the attic of the miller’s building or in standalone cottages (bukovansky-mlyn.cz). The complex also includes the Miller’s Restaurant with a capacity of 95 seats, serving traditional Slovakian and Old Czech cuisine, paired with Moravian wines (bukovansky-mlyn.cz). For active recreation enthusiasts, Bukovanský mlýn offers a variety of sports activities such as mini golf, table tennis, volleyball, and small football. In the summer months, an outdoor swimming pool is available. The surrounding area is ideal for hiking and cycling, with numerous high-quality cycling routes running through the wine region (bukovansky-mlyn.cz). For families with children, there are attractions such as a playground, ponies, and goats in an enclosure. The area also offers horseback riding. For wine lovers, wine tastings are organized in the local wine cellar, where visitors can sample and purchase high-quality Moravian wines (bukovansky-mlyn.cz). On the top floor of the windmill is a viewing terrace that provides stunning views of the surroundings. From the windmill tower, you can admire the Kyjov Dolňácko with its fields, orchards, and vineyards. In the distance, the ridges of the White Carpathians and Chřiby are clearly visible. On clear days, it is possible to see as far as the 110 km distant Devínska Kobyla hill near Bratislava (bukovansky-mlyn.cz). Bukovanský mlýn is easily accessible by car, with free parking available for guests. The surrounding area offers many tourist attractions such as Pálava, Chřiby, Baťa Canal, Moravian Karst, Kroměříž, and the Lednice-Valtice area, perfect for day trips (bukovansky-mlyn.cz).

Bukovanský mlýn je malebný areál nacházející se na vrcholu kopce mezi obcemi Bukovany a Ostrovánky, přibližně 5 km od města Kyjov v okrese Hodonín na jižní Moravě. Dominantou tohoto komplexu je větrný mlýn postavený v roce 2004, který slouží jako rozhledna a muzeum s expozicí slovácké kuchyně z první poloviny 20. století (bukovansky-mlyn.cz). Areál je vybudován v tradičním stylu moravského Slovácka s rustikálními interiéry, které navozují jedinečnou atmosféru. V roce 2007 byl mlýn doplněn o stylový hotelový komplex, který nabízí ubytování v podkroví mlynářského stavení nebo v samostatně stojících chalupách (bukovansky-mlyn.cz). Součástí areálu je Mlynářská restaurace s kapacitou 95 míst, která nabízí tradiční slováckou a staročeskou kuchyni, doplněnou o moravská vína (bukovansky-mlyn.cz). Pro milovníky aktivního odpočinku nabízí Bukovanský mlýn mnoho sportovních aktivit, jako je minigolf, stolní tenis, volejbal či malý fotbal. V letních měsících je k dispozici venkovní bazén. Okolí je ideální pro turistiku a cykloturistiku, s množstvím kvalitních cyklotras procházejících vinařským krajem (bukovansky-mlyn.cz). Pro rodiny s dětmi jsou připraveny atrakce jako dětské hřiště, poníci a kozy ve výběhu. Areál také nabízí možnost jízdy na koních. Pro milovníky vína jsou organizovány degustace v místní vinotéce, kde lze ochutnat a zakoupit kvalitní moravská vína (bukovansky-mlyn.cz). V nejvyšším patře mlýna se nachází vyhlídková terasa, která nabízí nádherné výhledy do okolí. Z věže mlýna se před vámi rozprostírá kyjovské Dolňácko se svými políčky, sady a vinicemi. Na obzoru se jasně rýsují hřebeny Bílých Karpat a Chřibů. Za dobré viditelnosti je možné dohlédnout až k 110 km vzdálenému kopci Devínská Kobyla u Bratislavy (bukovansky-mlyn.cz). Bukovanský mlýn je snadno dostupný autem, přičemž pro hosty je k dispozici bezplatné parkoviště. Okolí nabízí množství turistických atrakcí, jako jsou Pálava, Chřiby, Baťův kanál, Moravský kras, Kroměříž či Lednicko-valtický areál, které jsou ideální na jednodenní výlety (bukovansky-mlyn.cz).

Odkazy

Lukáš Podracký

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Česko, Južné Čechy, Neživé, Stavby, Zahraničie, Zrúcaniny

Landštejn – stavebno historická perla Českej Kanady

09/01/202509/01/2025 skala

Hrad Landštejn, nachádzajúci sa v oblasti známej ako Česká Kanada, patrí medzi najvýznamnejšie pamiatky raného stredoveku v Českej republike. Jeho mohutné zrúcaniny sa týčia na vrchole návršia v nadmorskej výške 656 metrov, približne tri kilometre severozápadne od Starého Města pod Landštejnem v okrese Jindřichův Hradec. Landštejn bol postavený na prelome 12. a 13. storočia neznámym staviteľom. Existujú dohady, že ním mohol byť český kráľ Přemysl Otakar I. alebo rakúski vojvodovia Leopold V. a Leopold VI. Názov hradu “Landštejn” odkazuje na staviteľa, ktorý bol zemepánom, teda pánom zeme (hrad-landstejn.cz). Prvá písomná zmienka o hrade pochádza z roku 1231, kedy bol najväčším románskym hradom v českých krajinách (en.wikipedia.org). V roku 1282 je s hradom spojený Sezima z Třeboně z rodu Vítkovcov, ktorého potomkovia si podľa hradu dali prídomok “páni z Landštejna”. Najvýznamnejším z nich bol Vilém z Landštejna, obratný politik a vojvodca, ktorý pre cisára Karla IV. vykonával mnohé diplomatické misie. Po jeho smrti v roku 1356 hrad prešiel do rúk kráľovskej komory a následne, v roku 1381, ho získal Konrád Krajíř z Krajku (hrad-landstejn.cz). Krajířovci z Krajku, pôvodom zo Štajerska, vlastnili hrad takmer dve storočia. Počas ich vlastníctva prešiel hrad významnými prestavbami, ktoré z neho urobili výstavnú rezidenciu, patriacu medzi popredné feudálne sídla v Čechách v prvej polovici 16. storočia (zajimavamista.cz). V roku 1579 predala Anna Roupovská, rodená Krajířová, hrad Štěpánovi Eicinkovi z Eicinku. Počas tridsaťročnej vojny hrad stratil svoj strategický význam a postupne chátral. V roku 1771 do hradu udrel blesk, spôsobil požiar a hrad bol opustený. Stal sa zrúcaninou a až v 20. storočí prešiel rozsiahlymi opravami. Prvá návštevnícka sezóna bola zahájená v roku 1990 (hrad-landstejn.cz).

Pôvodné hradné jadro je tvorené dvoma hranolovými vežami, palácom medzi nimi a vysokou hradbou, ktorá uzavrela areál do päťbokého pôdorysu. V priebehu 14. storočia prešiel hrad gotickou prestavbou, počas ktorej bol vystavaný obytný donjon a bol presunutý vstup do jadra na dnešné miesto. Ďalšie renesančné úpravy nasledovali koncom 15. a v prvej polovici 16. storočia (hrady-zriceniny.cz). Zaujímavým prvkom hradu je kaplnka svätého Juraja, ktorej zasvätenie je prvýkrát spomenuté v roku 1495. Kaplnka mala valenú klenbu a v západnej časti tribúnu, odkiaľ majiteľ hradu sledoval bohoslužby. Zvyšky fresiek dokladajú výnimočnosť tohto miesta a pozornosť venovanú jeho výzdobe (hrad-landstejn.cz).

Dnes je hrad Landštejn obľúbeným turistickým cieľom. Návštevníci môžu voľne prechádzať romantickými ruinami, obdivovať ukážky raného hradného staviteľstva a z vysokej obrannej veže si vychutnávať krásy zvlnenej krajiny Českej Kanady (opravdova-laska.jiznicechy.cz). Hrad je vo vlastníctve Národného pamiatkového ústavu a je prístupný verejnosti počas turistickej sezóny. Okrem prehliadky hradu ponúka aj rôzne kultúrne podujatia a výstavy, ktoré približujú jeho bohatú históriu a význam v dejinách Českej republiky (hrad-landstejn.cz).

Hrad Landštejn patrí medzi najvýznamnejšie stavebno-historické pamiatky Českej Kanady. Je jedným z mála hradov, kde sa vo veľkej miere zachovalo mohutné románske jadro, ktoré nemá obdobu medzi okolitými českými hradmi. Jedna skupina odborníkov tvrdí, že hrad postavila rakúska alebo bavorská šľachta, zatiaľ čo druhá verí, že jeho prvým stavebníkom bol český kráľ. Kostol svätého Jána Krstiteľa v Pomezí, ktorý je považovaný za podhradie Landštejna, bol pôvodne románskou stavbou so silnými väzbami na rakúske vzory. Výskumy odhalili, že osídlenie v Pomezí trvalo do 16. až 17. storočia, kým význam samotného hradu pretrvával oveľa dlhšie (e‑stredovek.cz). Asi kilometer od Starého Města pod Landštejnom je hraničný kameň, označujúci miesto, kde sa stýkali pôvodné hranice Čiech, Moravy a Rakúska. Hadí vrch bol vyhlásený za prírodnú rezerváciu v roku 1988. Sú to bývalé pastviny s vresoviskami (Informačná tabuľa).

Landštejn Castle, located in the area known as Bohemian Canada, is one of the most significant monuments of the early Middle Ages in the Czech Republic. Its massive ruins rise on top of a hill at an altitude of 656 meters, approximately three kilometers northwest of Staré Město pod Landštejnem in the Jindřichův Hradec district. Landštejn was built at the turn of the 12^th and 13^th centuries by an unknown builder. There are speculations that it could have been the Czech King Přemysl Otakar I or the Austrian dukes Leopold V and Leopold VI. The name “Landštejn” refers to the builder, who was a landlord, or “lord of the land” (hrad-landstejn.cz). The first written mention of the castle dates back to 1231, when it was the largest Romanesque castle in the Czech lands (en.wikipedia.org). In 1282, the castle was associated with Sezima of Třeboň from the Vítkovci family, whose descendants adopted the surname “Lords of Landštejn” after the castle. The most prominent of them was Vilém of Landštejn, a skilled politician and military leader who undertook many diplomatic missions for Emperor Charles IV. After his death in 1356, the castle passed to the royal chamber and later, in 1381, was acquired by Konrád Krajíř of Krajku (hrad-landstejn.cz). The Krajíř family, originally from Styria, owned the castle for nearly two centuries. During their ownership, the castle underwent significant reconstructions, transforming it into a grand residence that ranked among the leading feudal estates in Bohemia in the first half of the 16^th century (zajimavamista.cz). In 1579, Anna Roupovská, née Krajířová, sold the castle to Štěpán Eicink of Eicink. During the Thirty Years’ War, the castle lost its strategic importance and gradually fell into disrepair. In 1771, a lightning strike caused a fire, leaving the castle abandoned. It became a ruin until extensive repairs began in the 20^th century, with the first visitor season opening in 1990 (hrad-landstejn.cz).

The original castle core consists of two prismatic towers, a palace between them, and a high wall that enclosed the area into a pentagonal layout. During the 14^th century, the castle underwent Gothic reconstruction, during which a residential donjon was built, and the entrance to the core was moved to its current location. Further Renaissance modifications followed in the late 15^th and early 16^th centuries (hrady-zriceniny.cz). An interesting feature of the castle is the Chapel of St. George, first mentioned in 1495. The chapel had a barrel vault and a gallery in the western part from which the castle owner could observe services. Remnants of frescoes attest to the uniqueness of this place and the attention given to its decoration (hrad-landstejn.cz).

Today, Landštejn Castle is a popular tourist destination. Visitors can freely explore the romantic ruins, admire examples of early castle architecture, and enjoy the rolling landscapes of Bohemian Canada from the high defensive tower (opravdova-laska.jiznicechy.cz). The castle is owned by the National Heritage Institute and is open to the public during the tourist season. In addition to castle tours, it hosts various cultural events and exhibitions that highlight its rich history and significance in Czech history (hrad-landstejn.cz).

Landštejn Castle is among the most important architectural and historical landmarks of Bohemian Canada. It is one of the few castles where a significant Romanesque core has been preserved, unparalleled among neighboring Czech castles. One group of experts believes that the castle was built by Austrian or Bavarian nobility, while another argues that its first builder was a Czech king. The Church of St. John the Baptist in Pomezí, considered the settlement below Landštejn, was originally a Romanesque structure with strong ties to Austrian designs. Research revealed that settlement in Pomezí lasted until the 16^th or 17^th century, while the significance of the castle itself endured much longer (e‑stredovek.cz). About a kilometer from Staré Město pod Landštejnem is a boundary stone marking the place where the original borders of Bohemia, Moravia, and Austria met. Hadí vrch was declared a nature reserve in 1988. These are former pastures with heathlands (Information board).

Die Burg Landštejn, gelegen in der Region bekannt als Böhmisches Kanada, gehört zu den bedeutendsten Denkmälern des frühen Mittelalters in der Tschechischen Republik. Ihre mächtigen Ruinen erheben sich auf einem Hügel in einer Höhe von 656 Metern, etwa drei Kilometer nordwestlich von Staré Město pod Landštejnem im Bezirk Jindřichův Hradec. Landštejn wurde um die Wende vom 12. zum 13. Jahrhundert von einem unbekannten Erbauer errichtet. Es wird spekuliert, dass dies der böhmische König Přemysl Otakar I. oder die österreichischen Herzöge Leopold V. und Leopold VI. gewesen sein könnten. Der Name “Landštejn” verweist auf den Erbauer, der ein Grundherr, also ein “Herr des Landes”, war (hrad-landstejn.cz). Die erste schriftliche Erwähnung der Burg stammt aus dem Jahr 1231, als sie die größte romanische Burg in den böhmischen Ländern war (en.wikipedia.org). Im Jahr 1282 wurde die Burg mit Sezima von Třeboň aus der Familie der Vítkovci in Verbindung gebracht, deren Nachkommen den Namenszusatz “Herren von Landštejn” annahmen. Der bedeutendste unter ihnen war Vilém von Landštejn, ein geschickter Politiker und Militärführer, der viele diplomatische Missionen für Kaiser Karl IV. durchführte. Nach seinem Tod im Jahr 1356 ging die Burg in den Besitz der königlichen Kammer über und wurde später, im Jahr 1381, von Konrád Krajíř von Krajku erworben (hrad-landstejn.cz). Die Familie Krajíř, ursprünglich aus der Steiermark, besaß die Burg fast zwei Jahrhunderte lang. Während ihrer Herrschaft wurde die Burg umfassend umgebaut und zu einer prächtigen Residenz, die zu den führenden feudalen Anwesen in Böhmen in der ersten Hälfte des 16. Jahrhunderts zählte (zajimavamista.cz). Im Jahr 1579 verkaufte Anna Roupovská, geborene Krajířová, die Burg an Štěpán Eicink von Eicink. Während des Dreißigjährigen Krieges verlor die Burg ihre strategische Bedeutung und verfiel allmählich. Im Jahr 1771 schlug ein Blitz ein, verursachte einen Brand, und die Burg wurde verlassen. Sie verfiel zur Ruine, bis im 20. Jahrhundert umfangreiche Restaurierungsarbeiten begannen. Die erste Besuchersaison wurde 1990 eröffnet (hrad-landstejn.cz).

Der ursprüngliche Burgkern besteht aus zwei prismatischen Türmen, einem Palast dazwischen und einer hohen Mauer, die das Areal in eine fünfeckige Anordnung einschloss. Im 14. Jahrhundert wurde die Burg gotisch umgebaut, wobei ein Wohn-Donjon errichtet und der Eingang zum Kern an die heutige Stelle verlegt wurde. Weitere Renaissance-Modifikationen folgten im späten 15. und frühen 16. Jahrhundert (hrady-zriceniny.cz). Ein interessantes Merkmal der Burg ist die Kapelle des heiligen Georg, die erstmals 1495 erwähnt wurde. Die Kapelle hatte ein Tonnengewölbe und eine Galerie im westlichen Teil, von der aus der Burgherr die Gottesdienste beobachten konnte. Freskenreste zeugen von der Einzigartigkeit dieses Ortes und der Aufmerksamkeit, die seiner Gestaltung gewidmet wurde (hrad-landstejn.cz).

Heute ist die Burg Landštejn ein beliebtes Touristenziel. Besucher können frei durch die romantischen Ruinen streifen, Beispiele früher Burgarchitektur bewundern und von der hohen Verteidigungsturm aus die Hügellandschaften des Böhmischen Kanada genießen (opravdova-laska.jiznicechy.cz). Die Burg befindet sich im Besitz des Nationalen Denkmalschutzinstituts und ist während der Tourismussaison für die Öffentlichkeit zugänglich. Neben Burgführungen werden auch verschiedene kulturelle Veranstaltungen und Ausstellungen angeboten, die die reiche Geschichte und Bedeutung der Burg in der tschechischen Geschichte hervorheben (hrad-landstejn.cz).

Die Burg Landštejn gehört zu den bedeutendsten bauhistorischen Denkmälern des Böhmischen Kanada. Sie ist eine der wenigen Burgen, in denen ein bedeutender romanischer Kern erhalten geblieben ist, der seinesgleichen unter den benachbarten tschechischen Burgen sucht. Eine Gruppe von Experten glaubt, dass die Burg von österreichischem oder bayerischem Adel erbaut wurde, während eine andere argumentiert, dass ihr erster Erbauer ein böhmischer König war. Die Kirche des heiligen Johannes des Täufers in Pomezí, die als die Siedlung unterhalb von Landštejn gilt, war ursprünglich ein romanischer Bau mit starken Verbindungen zu österreichischen Designs. Forschungen haben ergeben, dass die Besiedlung in Pomezí bis ins 16. oder 17. Jahrhundert andauerte, während die Bedeutung der Burg selbst viel länger bestand (e‑stredovek.cz). Etwa einen Kilometer von Staré Město pod Landštejnem entfernt befindet sich ein Grenzstein, der den Ort markiert, an dem die ursprünglichen Grenzen Böhmens, Mährens und Österreichs aufeinandertrafen. Der Hadí vrch wurde 1988 zum Naturschutzgebiet erklärt. Es handelt sich um ehemalige Weiden mit Heideflächen (Informationsschild).