Moravské - Skala

Krajina, Česko, Južná Morava, Mestá, Mestá, Moravské, Typ krajiny, Zahraničie

Telč – moravské Benátky

14/02/202515/02/2025 skala

Telč je mesto nachádzajúce sa v okrese Jihlava. S počtom obyvateľov približne 5 200 je známe predovšetkým svojím historickým centrom. Telč leží v Českomoravskej vrchoviny. Mesto je obklopené rybníkmi, centrom preteká Telčský potok, ktorý sa južne od mesta vlieva do Dyje. Prvá písomná zmienka o Telči pochádza z roku 1335. V polovici 14. storočia tu bol postavený gotický hrad a okolo neho vzniklo opevnené mesto. V 16. storočí, za vlády Zachariáša z Hradca, prešla Telč významnou prestavbou. Pôvodný gotický hrad bol prestavaný na renesančný zámok a mestské domy na námestí dostali renesančné fasády s arkádami. Vďaka týmto úpravám sa Telč stala jedným z najkrajších renesančných miest v strednej Európe (en.wikipedia.org).

Založenie Telča je podľa povesti spojené z kniežaťom Ottom II., z roku 1099. Vtedy založil kaplnku, neskôr kostol a osadu, dnešné Staré Mesto. Od roku 1339 je Telč pod palcom pánov z Hradca (Jindřichovho Hradca). V roku 1423 bola Telč dobitá husitmi pod vedením Jana Hvězdu z Vícemilíc. V 18. storočí na telčské panstvo nastúpili Lichtensteinovci-Kastelkornovci. Krátko nato Podstatskí, ktorí spojil oba rody. Spravovanie takéhoto rodu Podstatských – Lichtensteinov trvalo do roku 1945. Poslední jeho členovia boli vysídlení do Rakúska (Ilona Jenčíková).

Dominantou mesta je trojuholníkové námestie Zachariáša z Hradca, ktoré je lemované renesančnými a barokovými meštianskymi domami s charakteristickými štítmi a arkádami. V strede námestia sa nachádza fontána a morový stĺp. Medzi významné stavby patrí radnica, kostol svätého Ducha a farský kostol svätého Jakuba (whc.unesco.org). Telčský zámok je jedným z najzachovalejších renesančných zámkov v Českej republike. Obklopuje ho anglický park a jeho interiéry sú bohaté na pôvodné renesančné a barokové zariadenie (en.wikipedia.org). Historické jadro Telča bolo v roku 1992 zapísané do Zoznamu svetového kultúrneho a prírodného dedičstva UNESCO (Ilona Jenčíková). Na zámku sa sa točili rozprávky Pyšná princezná, Jak se budí princezny, Z pekla šťastie (zamek-telc.eu). Mesto ponúka množstvo kultúrnych podujatí, festivalov a výstav počas celého roka. Vďaka svojej zachovalosti a architektonickému bohatstvu je často nazývané “moravské Benátky” (visitczechia.com).

Telč is a town located in the Jihlava District of the Czech Republic. With a population of approximately 5,200, it is best known for its historic town center. Telč lies in the Bohemian-Moravian Highlands. The town is surrounded by ponds, and the Telč Stream flows through the center, joining the Dyje River south of the town. The first written record of Telč dates back to 1335. In the mid-14th century, a Gothic castle was built here, and a fortified town developed around it. In the 16^th century, under the rule of Zacharias of Hradec, Telč underwent significant reconstruction. The original Gothic castle was converted into a Renaissance chateau, and the townhouses around the square were given Renaissance facades with arcades. These changes made Telč one of the most beautiful Renaissance towns in Central Europe (en.wikipedia.org).

According to legend, the founding of Telč is associated with Prince Otto II in the year 1099. He is said to have established a chapel, later a church, and a settlement — today’s Old Town — as a memorial to his victory. Since 1339, Telč came under the control of the Lords of Hradec (Jindřichův Hradec). In 1423, Telč was captured by the Hussites under the leadership of Jan Hvězda of Vícemilice. In the 18^th century, the Lichtenstein-Kastelkorn family took over the Telč estate. Shortly afterward, the Podstatský family united both lineages. The Podstatský-Lichtenstein family managed the estate until 1945 when its last members were expelled to Austria (Ilona Jenčíková).

The town’s most prominent feature is Zacharias of Hradec Square, a triangular square lined with Renaissance and Baroque townhouses with distinctive gables and arcades. In the center of the square stands a fountain and a Marian plague column. Notable buildings include the town hall, the Church of the Holy Spirit, and the parish Church of St. James (whc.unesco.org). Telč Chateau is one of the best-preserved Renaissance chateaus in the Czech Republic. It is surrounded by an English-style park, and its interiors feature original Renaissance and Baroque furnishings (en.wikipedia.org). The historic center of Telč was inscribed on the UNESCO World Heritage List in 1992 (Ilona Jenčíková).

The chateau has also served as a filming location for well-known Czech fairy tale movies such as Proud Princess, How Princesses Are Awakened, and Hell’s Happiness (zamek-telc.eu). The town hosts a variety of cultural events, festivals, and exhibitions throughout the year. Due to its preservation and architectural richness, it is often referred to as the “Venice of Moravia” (visitczechia.com).

Telč ist eine Stadt im Bezirk Jihlava in der Tschechischen Republik. Mit etwa 5.200 Einwohnern ist sie vor allem für ihr historisches Stadtzentrum bekannt. Telč liegt in der Böhmisch-Mährischen Höhe. Die Stadt ist von Teichen umgeben, durch das Zentrum fließt der Telčský-Bach, der südlich der Stadt in die Thaya (Dyje) mündet. Die erste schriftliche Erwähnung von Telč stammt aus dem Jahr 1335. Mitte des 14. Jahrhunderts wurde hier eine gotische Burg errichtet, um die sich eine befestigte Stadt entwickelte. Im 16. Jahrhundert, unter der Herrschaft von Zacharias von Neuhaus, erfuhr Telč bedeutende bauliche Veränderungen. Die ursprüngliche gotische Burg wurde zu einem Renaissanceschloss umgebaut, und die Häuser am Marktplatz erhielten Renaissancefassaden mit Arkaden. Dank dieser Umgestaltungen wurde Telč zu einer der schönsten Renaissancestädte Mitteleuropas (en.wikipedia.org).

Der Legende nach ist die Gründung von Telč mit dem mährischen Fürsten Otto II. im Jahr 1099 verbunden. Er soll zum Gedenken an seinen Sieg eine Kapelle, später eine Kirche und eine Siedlung – das heutige Alte Stadtviertel – gegründet haben. Seit 1339 stand Telč unter der Herrschaft der Herren von Neuhaus (Jindřichův Hradec). 1423 wurde Telč von den Hussiten unter der Führung von Jan Hvězda von Vícemilice erobert. Im 18. Jahrhundert übernahm die Familie Liechtenstein-Kastelkorn die Herrschaft über Telč. Kurz darauf vereinte die Familie Podstatzky beide Adelsgeschlechter. Die Familie Podstatzky-Liechtenstein verwaltete das Herrschaftsgebiet bis 1945, als die letzten Mitglieder nach Österreich vertrieben wurden (Ilona Jenčíková).

Das Wahrzeichen der Stadt ist der dreieckige Marktplatz Zacharias von Neuhaus, der von Renaissance- und Barockhäusern mit charakteristischen Giebeln und Arkaden gesäumt ist. In der Mitte des Platzes befinden sich ein Brunnen und eine Mariensäule. Zu den bedeutenden Bauwerken zählen das Rathaus, die Kirche des Heiligen Geistes und die Pfarrkirche St. Jakob (whc.unesco.org). Das Schloss Telč gehört zu den am besten erhaltenen Renaissanceschlössern in der Tschechischen Republik. Es ist von einem englischen Park umgeben, und die Innenräume sind reich mit originaler Renaissance- und Barockausstattung ausgestattet (en.wikipedia.org). Das historische Stadtzentrum von Telč wurde 1992 in die Liste des UNESCO-Weltkultur- und Naturerbes aufgenommen (Ilona Jenčíková).

Das Schloss diente auch als Drehort für bekannte tschechische Märchenfilme wie Die stolze Prinzessin (Pyšná princezna), Wie man Prinzessinnen weckt (Jak se budí princezny) und Glück aus der Hölle (Z pekla štěstí) (zamek-telc.eu). Die Stadt bietet das ganze Jahr über zahlreiche kulturelle Veranstaltungen, Festivals und Ausstellungen. Aufgrund ihres gut erhaltenen Zustands und ihres architektonischen Reichtums wird Telč oft als „Mährisches Venedig“ bezeichnet (visitczechia.com).

Telč je město nacházející se v okrese Jihlava v České republice. S počtem obyvatel přibližně 5 200 je známé především svým historickým centrem. Telč leží v oblasti Českomoravské vrchoviny. Město je obklopeno rybníky, centrem protéká Telčský potok, který se jižně od města vlévá do Dyje. První písemná zmínka o Telči pochází z roku 1335. V polovině 14. století zde byl postaven gotický hrad a kolem něj vzniklo opevněné město. V 16. století, za vlády Zachariáše z Hradce, prošla Telč významnou přestavbou. Původní gotický hrad byl přestavěn na renesanční zámek a měšťanské domy na náměstí dostaly renesanční fasády s arkádami. Díky těmto úpravám se Telč stala jedním z nejkrásnějších renesančních měst ve střední Evropě (en.wikipedia.org).

Podle pověsti je založení Telče spojeno s moravským knížetem Otou II. v roce 1099. Tehdy zde měl na památku vítězství založit kapli, později kostel a osadu – dnešní Staré Město. Od roku 1339 patřila Telč pánům z Hradce (Jindřichova Hradce). V roce 1423 byla Telč dobyta husity pod vedením Jana Hvězdy z Vícemilic. V 18. století převzali telčské panství Lichtensteinové-Kastelkornové. Krátce nato jej zdědili Podstatští, kteří spojili oba rody. Správa panství rodu Podstatských-Lichtensteinů trvala až do roku 1945, kdy byli poslední členové rodu odsunuti do Rakouska (Ilona Jenčíková).

Dominantou města je trojúhelníkové náměstí Zachariáše z Hradce, které lemují renesanční a barokní měšťanské domy s charakteristickými štíty a podloubími. Uprostřed náměstí stojí kašna a morový sloup. Mezi významné stavby patří radnice, kostel svatého Ducha a farní kostel svatého Jakuba (whc.unesco.org). Telčský zámek patří k nejzachovalejším renesančním zámkům v České republice. Obklopuje ho anglický park a jeho interiéry jsou bohatě vybaveny původním renesančním a barokním zařízením (en.wikipedia.org). Historické jádro Telče bylo v roce 1992 zapsáno na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO (Ilona Jenčíková).

Na zámku se natáčely známé pohádky, například Pyšná princezna, Jak se budí princezny a Z pekla štěstí (zamek-telc.eu). Město nabízí během celého roku mnoho kulturních akcí, festivalů a výstav. Díky své zachovalosti a architektonickému bohatství bývá často nazýváno „moravské Benátky“ (visitczechia.com).

Odkazy

TOP

Všetky

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Česko, Južná Morava, Mestá, Moravské, Neživé, Stavby, Zahraničie, Zámky

Slavkov u Brna

13/02/202513/02/2025 skala

Slavkov u Brna, známy aj pod nemeckým názvom Austerlitz, je mesto na Južnej Morave, približne 16 kilometrov východne od Brna (en.wikipedia.org) na pravom brehu rieky Litavy (Informačná tabuľa). Pravdepodobný základ pomenovania Austerlitz je zrejme z latinského “Nova sedes”, čo znamená “Nové sídlo”. Vznikol pred koncom 12. storočia, kedy sa územie dostalo do nadvlády rádu Nemeckých rytierov. Chybným prepisom sa pôvodným tvar zmenil na Novosedeliz, Nausedlicz, Neusserlicz, Nausterlitz a v roku 1611 Austerlitz. Pomenovanie Slavkov sa objavuje v roku 1361 a je odvodené o krstného mena Bohuslav, ľudovo Slávek. Už v 10. a 11. storočí bolo údolie Litavy husto osídlené (slavkov.cz).

Mesto má bohatú históriu, ktorá siaha až do 12. storočia, a je známe predovšetkým vďaka bitke pri Slavkove, známej tiež ako bitka troch cisárov, ktorá sa odohrala 2. decembra 1805. Prvá písomná zmienka o Slavkove pochádza z roku 1237, keď bola obec trhovou dedinou s opevneným sídlom a kostolom. V 14. storočí tu vzniklo židovské geto, ktoré spolu s kresťanskou komunitou vytvorilo silnú ekonomickú aglomeráciu. V roku 1416 bol Slavkov povýšený na mesto kráľom Václavom IV. V priebehu storočí mesto často menilo majiteľov, až kým sa v roku 1509 nestalo majetkom šľachtického rodu Kounicov, ktorí ho vlastnili viac ako 400 rokov. Medzi najvýznamnejšie pamiatky mesta patrí barokový zámok Slavkov, ktorý bol postavený na mieste pôvodnej pevnosti na konci 16. storočia. Súčasnú barokovú podobu získal vďaka talianskemu architektovi Domenicovi Martinellimu v 80. rokoch 17. storočia. Zámok patrí k najstarším zachovaným šľachtickým sídlam na Morave a v jeho historickom salóne bolo po bitke pri Slavkove podpísané prímerie medzi Rakúskom a Francúzskom. Súčasťou zámku je aj francúzska záhrada, časť ktorej bola upravená na anglický park (en.wikipedia.org). Na 15 hektárovej ploche sa nachádzajú štyri veľké bazény s vodotryskami, 47 plastikami (Informačná tabuľa).

Na námestí mesta sa nachádza neskororenesančná radnica z roku 1592 a panský dom. Z mestského opevnenia zo 14. a 15. storočia sa dodnes zachovali zvyšky hradieb vysoké približne 4 metre. Kostol Vzkriesenia Pána je neskorobaroková a neoklasicistická stavba postavená v rokoch 1786 – 1789 podľa návrhu Johanna Ferdinanda Hetzendorfa z Hohenbergu. Kaplnka svätého Jána Krstiteľa je cintorínskou kaplnkou, ktorá stojí na mieste špitálu z 13. storočia a súčasnú podobu získala v roku 1743. Pod kaplnkou sa nachádza hrobka rodu Kounicov (en.wikipedia.org).

Dnes má Slavkov u Brna približne 7 200 obyvateľov (tripadvisor.com). Kostolík svätého Jána Krstiteľa je miestom večného odpočinku rodiny Kounicovcov a nachádza sa na okraji Slavkova v časti nazývanej „Špitálka“. Pod južnou časťou kaplnky sa nachádza rodinná hrobka, kde sú uložené aj telesné pozostatky grófa Václava Antonína Kounica. Severne od mesta na vrchole kopca stojí kaplnka svätého Urbana. Jej svahy boli do 19. storočia pokryté vinicami. Nie je preto prekvapujúce, že krížová kaplnka bola zasvätená svätému Urbanovi, patrónovi vinárov a záhradníkov. Práve z tohto miesta vystrelili z dela signál, ktorý oznámil pochod spojeneckých vojsk od Olomouca smerom na Brno. Vojaci však kaplnku využívali aj na menej ušľachtilé účely, čo sa odrazilo na jej poškodení, a nakoniec musela byť zbúraná. V rokoch 1858 – 1861 však na rovnakom mieste postavili novú kaplnku (morava-napoleonska.cz). V blízkosti mesta sa nachádza pamätník Mohyla míru, ktorý pripomína obete bitky pri Slavkove. Je to významné miesto pre tých, ktorí sa zaujímajú o napoleonskú históriu (mistopisy.cz).

História Slavkova siaha hlboko do minulosti, čo potvrdzuje jeden z najstarších mestských erbov v Českej republike z roku 1416. Svetovú slávu však mesto získalo až po bitke troch cisárov. Pravdou je, že názov „Slavkov“ sa používa len v českom prostredí. Cudzinci poznajú skôr meno „Austerlitz“, hoci jeho nemecký pôvod je pochybný (slavkov.cz).

Slavkov u Brna sa do svetových dejín zapísal predovšetkým vďaka bitke pri Slavkove, ktorá sa odohrala 2. decembra 1805. V tejto bitke sa stretli armády troch cisárov: Napoleona I. (Francúzsko), Alexandra I. (Rusko) a Františka II. (Rakúsko). Napoleon v tejto bitke dosiahol jedno zo svojich najväčších víťazstiev, keď porazil spojené rusko-rakúske sily. Po bitke bolo v slavkovskom zámku podpísané prímerie medzi Rakúskom a Francúzskom (en.wikipedia.org). Po skončení bitky Napoleon prišiel na slavkovský zámok – sídlo rodu Kounicovcov (morava-napoleonska.cz).

Slavkov u Brna, also known by its German name Austerlitz, is a town in South Moravia, approximately 16 kilometers east of Brno (en.wikipedia.org), located on the right bank of the Litava River (Information board). The likely origin of the name Austerlitz can be traced to the Latin term “Nova sedes,” meaning “New settlement.” The town emerged before the end of the 12^th century when the area came under the control of the Teutonic Knights. Due to a transcription error, the original name evolved into forms such as Novosedeliz, Nausedlicz, Neusserlicz, Nausterlitz, and eventually Austerlitz in 1611. The name Slavkov first appeared in 1361 and is derived from the Christian name Bohuslav, colloquially Slávek. The Litava Valley had already been densely populated as early as the 10^th and 11^th centuries (slavkov.cz).

The town has a rich history dating back to the 12^th century and is best known for the Battle of Austerlitz, also called the Battle of the Three Emperors, which took place on December 2, 1805. The first written mention of Slavkov dates to 1237, when it was a market village with a fortified manor and a church. In the 14^th century, a Jewish ghetto was established, which, together with the Christian community, formed a strong economic hub. In 1416, King Wenceslas IV granted Slavkov town privileges. Over the centuries, the town frequently changed owners until 1509, when it became the property of the noble Kaunitz family, who held it for over 400 years. Among the town’s most significant landmarks is the Baroque Slavkov Castle, built on the site of the original fortress at the end of the 16^th century. It acquired its present Baroque form thanks to the Italian architect Domenico Martinelli in the 1680s. The castle is one of the oldest preserved noble residences in Moravia, and in its historic salon, an armistice between Austria and France was signed after the Battle of Austerlitz. The castle grounds include a French garden, part of which was later adapted into an English park (en.wikipedia.org). Covering 15 hectares, the grounds feature four large pools with fountains and 47 sculptures (Information board).

The town square hosts a late Renaissance town hall from 1592 and a manor house. Remnants of the town’s 14^th and 15^th-century fortifications, with walls approximately 4 meters high, are still visible. The Church of the Resurrection is a late Baroque and Neoclassical structure built between 1786 and 1789, based on designs by Johann Ferdinand Hetzendorf von Hohenberg. The Chapel of St. John the Baptist is a cemetery chapel standing on the site of a 13^th-century hospital, which acquired its current form in 1743. Beneath the chapel lies the Kaunitz family crypt (en.wikipedia.org).

Today, Slavkov u Brna has approximately 7,200 inhabitants (tripadvisor.com). The Chapel of St. John the Baptist is the final resting place of the Kaunitz family and is situated on the outskirts of Slavkov in the area called “Špitálka.” Beneath the southern part of the chapel is the family tomb, which also contains the remains of Count Wenzel Anton Kaunitz. North of the town, on a hilltop, stands the Chapel of St. Urban. Until the 19^th century, the slopes around the chapel were covered with vineyards. It is no surprise that the chapel was dedicated to St. Urban, the patron saint of winemakers and gardeners. It was from this site that a cannon shot signaled the march of the allied forces from Olomouc towards Brno. However, the soldiers misused the chapel for less noble purposes, leading to its damage and eventual demolition. A new chapel was built on the same site between 1858 and 1861 (morava-napoleonska.cz). Near the town is the Cairn of Peace, a memorial commemorating the victims of the Battle of Austerlitz. It is a significant site for those interested in Napoleonic history (mistopisy.cz).

Slavkov’s history runs deep, as evidenced by its coat of arms, one of the oldest in the Czech Republic, dating from 1416. However, the town gained global fame following the Battle of the Three Emperors. Interestingly, the name “Slavkov” is used only in Czech contexts. Foreigners are more familiar with the name “Austerlitz,” although its German origin is somewhat uncertain (slavkov.cz).

Slavkov u Brna became part of world history primarily because of the Battle of Austerlitz, which occurred on December 2, 1805. In this battle, the armies of three emperors clashed: Napoleon I (France), Alexander I (Russia), and Francis II (Austria). Napoleon achieved one of his greatest victories by defeating the combined Russo-Austrian forces. Following the battle, an armistice between Austria and France was signed at Slavkov Castle (en.wikipedia.org). After the battle, Napoleon visited the Slavkov Castle, the residence of the Kaunitz family (morava-napoleonska.cz).

Slavkov u Brna, auch bekannt unter dem deutschen Namen Austerlitz, ist eine Stadt in Südmähren, etwa 16 Kilometer östlich von Brünn (en.wikipedia.org), am rechten Ufer des Flusses Litava gelegen (Informačná tabuľa). Der wahrscheinliche Ursprung des Namens Austerlitz stammt vermutlich aus dem lateinischen Ausdruck “Nova sedes”, was “Neuer Sitz” bedeutet. Die Stadt entstand gegen Ende des 12. Jahrhunderts, als das Gebiet unter die Herrschaft des Deutschen Ordens kam. Durch fehlerhafte Übertragungen entwickelte sich der ursprüngliche Name zu Novosedeliz, Nausedlicz, Neusserlicz, Nausterlitz und schließlich im Jahr 1611 zu Austerlitz. Der Name Slavkov tauchte erstmals 1361 auf und ist vom Vornamen Bohuslav (volkstümlich Slávek) abgeleitet. Bereits im 10. und 11. Jahrhundert war das Tal der Litava dicht besiedelt (slavkov.cz).

Die Stadt hat eine reiche Geschichte, die bis ins 12. Jahrhundert zurückreicht, und ist vor allem durch die Schlacht bei Austerlitz, auch bekannt als die Schlacht der drei Kaiser, berühmt geworden, die am 2. Dezember 1805 stattfand. Die erste schriftliche Erwähnung von Slavkov stammt aus dem Jahr 1237, als die Siedlung ein Marktflecken mit einer befestigten Anlage und einer Kirche war. Im 14. Jahrhundert entstand hier ein jüdisches Ghetto, das zusammen mit der christlichen Gemeinde ein starkes wirtschaftliches Zentrum bildete. Im Jahr 1416 wurde Slavkov von König Wenzel IV. zur Stadt erhoben. Im Laufe der Jahrhunderte wechselte die Stadt häufig die Besitzer, bis sie 1509 in den Besitz der Adelsfamilie Kaunitz gelangte, die sie über 400 Jahre lang besaß. Zu den bedeutendsten Sehenswürdigkeiten der Stadt gehört das Barockschloss Slavkov, das Ende des 16. Jahrhunderts an der Stelle einer ehemaligen Festung erbaut wurde. Seine heutige barocke Gestalt erhielt das Schloss in den 1680^er Jahren durch den italienischen Architekten Domenico Martinelli. Das Schloss gehört zu den ältesten erhaltenen Adelssitzen in Mähren, und in seinem historischen Salon wurde nach der Schlacht bei Austerlitz der Waffenstillstand zwischen Österreich und Frankreich unterzeichnet. Zum Schloss gehört ein französischer Garten, von dem ein Teil später in einen englischen Park umgestaltet wurde (en.wikipedia.org). Auf einer Fläche von 15 Hektar befinden sich vier große Becken mit Springbrunnen und 47 Skulpturen (Informačná tabuľa).

Am Stadtplatz befinden sich das spätgotische Rathaus aus dem Jahr 1592 und ein Herrenhaus. Von der Stadtbefestigung aus dem 14. und 15. Jahrhundert sind noch Überreste der etwa 4 Meter hohen Mauern erhalten. Die Kirche der Auferstehung des Herrn ist ein spätbarocker und klassizistischer Bau, der zwischen 1786 und 1789 nach den Plänen von Johann Ferdinand Hetzendorf von Hohenberg errichtet wurde. Die Kapelle des Heiligen Johannes des Täufers ist eine Friedhofskapelle, die an der Stelle eines Spitals aus dem 13. Jahrhundert steht und 1743 ihre heutige Form erhielt. Unter der Kapelle befindet sich die Gruft der Familie Kaunitz (en.wikipedia.org).

Heute hat Slavkov u Brna etwa 7.200 Einwohner (tripadvisor.com). Die Kapelle des Heiligen Johannes des Täufers ist die letzte Ruhestätte der Familie Kaunitz und befindet sich am Stadtrand von Slavkov in einem Bereich, der “Špitálka” genannt wird. Unter dem südlichen Teil der Kapelle befindet sich die Familiengruft, in der auch die sterblichen Überreste von Graf Wenzel Anton Kaunitz aufbewahrt werden. Nördlich der Stadt steht auf einem Hügel die Kapelle des Heiligen Urban. Bis ins 19. Jahrhundert waren ihre Hänge mit Weinbergen bedeckt. Es überrascht daher nicht, dass die Kapelle dem Heiligen Urban, dem Schutzpatron der Winzer und Gärtner, geweiht wurde. Von diesem Ort wurde mit einer Kanonenkugel das Signal zum Marsch der alliierten Truppen von Olmütz nach Brünn gegeben. Die Soldaten missbrauchten die Kapelle jedoch auch für weniger edle Zwecke, was zu ihrer Beschädigung führte, und schließlich musste sie abgerissen werden. Zwischen 1858 und 1861 wurde an derselben Stelle eine neue Kapelle errichtet (morava-napoleonska.cz). In der Nähe der Stadt befindet sich das Denkmal “Mohyla míru” (Friedenshügel), das an die Opfer der Schlacht bei Austerlitz erinnert. Es ist ein bedeutender Ort für alle, die sich für die napoleonische Geschichte interessieren (mistopisy.cz).

Die Geschichte von Slavkov reicht weit in die Vergangenheit zurück, was durch eines der ältesten Stadtwappen in der Tschechischen Republik aus dem Jahr 1416 belegt wird. Weltweite Berühmtheit erlangte die Stadt jedoch erst nach der Schlacht der drei Kaiser. Tatsächlich wird der Name “Slavkov” nur im tschechischen Sprachraum verwendet. Ausländer kennen eher den Namen “Austerlitz”, obwohl sein deutscher Ursprung umstritten ist (slavkov.cz).

Slavkov u Brna ging vor allem durch die Schlacht bei Austerlitz, die am 2. Dezember 1805 stattfand, in die Weltgeschichte ein. In dieser Schlacht trafen die Armeen dreier Kaiser aufeinander: Napoleon I. (Frankreich), Alexander I. (Russland) und Franz II. (Österreich). Napoleon errang in dieser Schlacht einen seiner größten Siege, indem er die vereinten russisch-österreichischen Truppen besiegte. Nach der Schlacht wurde im Schloss Slavkov der Waffenstillstand zwischen Österreich und Frankreich unterzeichnet (en.wikipedia.org). Nach der Schlacht besuchte Napoleon das Schloss Slavkov, den Sitz der Familie Kaunitz (morava-napoleonska.cz).

Slavkov u Brna, známý také pod německým názvem Austerlitz, je město na jižní Moravě, přibližně 16 kilometrů východně od Brna (en.wikipedia.org), na pravém břehu řeky Litavy (Informační tabule). Pravděpodobný základ pojmenování Austerlitz pochází patrně z latinského „Nova sedes“, což znamená „Nové sídlo“. Město vzniklo před koncem 12. století, kdy se území dostalo pod nadvládu řádu Německých rytířů. Chybným přepisem se původní tvar změnil na Novosedeliz, Nausedlicz, Neusserlicz, Nausterlitz a v roce 1611 Austerlitz. Název Slavkov se objevuje v roce 1361 a je odvozen od křestního jména Bohuslav, lidově Slávek. Již v 10. a 11. století bylo údolí Litavy hustě osídlené (slavkov.cz).

Město má bohatou historii sahající až do 12. století a je známé především díky bitvě u Slavkova, známé také jako bitva tří císařů, která se odehrála 2. prosince 1805. První písemná zmínka o Slavkově pochází z roku 1237, kdy byla obec trhovou vsí s opevněným sídlem a kostelem. V^e 14. století zde vzniklo židovské ghetto, které spolu s křesťanskou komunitou vytvořilo silnou ekonomickou aglomeraci. V roce 1416 byl Slavkov povýšen na město králem Václavem IV. V průběhu staletí město často měnilo majitele, až se v roce 1509 stalo majetkem šlechtického rodu Kouniců, kteří jej vlastnili více než 400 let. Mezi nejvýznamnější památky města patří barokní zámek Slavkov, který byl postaven na místě původní pevnosti na konci 16. století. Současnou barokní podobu získal díky italskému architektovi Domenicu Martinellimu v 80. letech 17. století. Zámek patří k nejstarším dochovaným šlechtickým sídlům na Moravě a v jeho historickém salónu bylo po bitvě u Slavkova podepsáno příměří mezi Rakouskem a Francií. Součástí zámku je také francouzská zahrada, jejíž část byla upravena na anglický park (en.wikipedia.org). Na 15hektarové ploše se nacházejí čtyři velké bazény s fontánami a 47 plastikami (Informační tabule).

Na náměstí města se nachází pozdně renesanční radnice z roku 1592 a panský dům. Z městského opevnění ze 14. a 15. století se dodnes dochovaly zbytky hradeb vysoké přibližně 4 metry. Kostel Vzkříšení Páně je pozdně barokní a neoklasicistní stavba postavená v letech 1786 – 1789 podle návrhu Johanna Ferdinanda Hetzendorfa z Hohenbergu. Kaple svatého Jana Křtitele je hřbitovní kaplí, která stojí na místě špitálu ze 13. století, a svou současnou podobu získala v roce 1743. Pod kaplí se nachází hrobka rodu Kouniců (en.wikipedia.org).

Dnes má Slavkov u Brna přibližně 7 200 obyvatel (tripadvisor.com). Kostelík svatého Jana Křtitele je místem věčného odpočinku rodiny Kouniců a nachází se na okraji Slavkova v části nazývané „Špitálka“. Pod jižní částí kaple se nachází rodinná hrobka, kde jsou uloženy také tělesné ostatky hraběte Václava Antonína Kounice. Severně od města na vrcholu kopce stojí kaple svatého Urbana. Její svahy byly do 19. století pokryté vinicemi. Není proto překvapivé, že křížová kaple byla zasvěcena svatému Urbanovi, patronu vinařů a zahradníků. Právě z tohoto místa vypálili z děla signál, který oznámil pochod spojeneckých vojsk od Olomouce směrem na Brno. Vojáci však kapli využívali i k méně ušlechtilým účelům, což vedlo k jejímu poškození, a nakonec musela být zbořena. V letech 1858 – 1861 však na stejném místě postavili novou kapli (morava-napoleonska.cz). V blízkosti města se nachází památník Mohyla míru, který připomíná oběti bitvy u Slavkova. Je to významné místo pro ty, kteří se zajímají o napoleonskou historii (mistopisy.cz).

Historie Slavkova sahá hluboko do minulosti, což potvrzuje jeden z nejstarších městských erbů v České republice z roku 1416. Světovou slávu však město získalo až po bitvě tří císařů. Pravdou je, že název „Slavkov“ se používá pouze v českém prostředí. Cizinci znají spíše jméno „Austerlitz“, ačkoliv jeho německý původ je sporný (slavkov.cz).

Slavkov u Brna se do světových dějin zapsal především díky bitvě u Slavkova, která se odehrála 2. prosince 1805. V této bitvě se střetly armády tří císařů: Napoleona I. (Francie), Alexandra I. (Rusko) a Františka II. (Rakousko). Napoleon v této bitvě dosáhl jednoho ze svých největších vítězství, když porazil spojené rusko-rakouské síly. Po bitvě bylo na slavkovském zámku podepsáno příměří mezi Rakouskem a Francií (en.wikipedia.org). Po skončení bitvy Napoleon dorazil na slavkovský zámek – sídlo rodu Kouniců (morava-napoleonska.cz).

Odkazy

TOP

Všetky

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Česko, Južná Morava, Ľudská príroda, Mestá, Moravské, Organizmy, Parky, Príroda, Rastliny, Záhrady, Zahraničie

Buchlovice

29/01/202507/03/2025 skala

Buchlovice je mestečko nachádzajúce sa v okrese Uherské Hradiště. Rozprestiera na pomedzí pohoria Chřiby a Kyjovských vrchov. Žije tu 2 420 obyvateľov na ploche 31,96 km². Prvá písomná zmienka o Buchloviciach pochádza z listiny kráľa Přemysla Otakara I. z roku 1207. V roku 1540 sa Buchlovice stali majetkom pánov zo Žerotína a boli pripojené k panstvu hradu Buchlov. V roku 1805 povýšil cisár František II. obec na mestečko. Hrad Buchlov sa nachádza na rovnomennom vrchu nad mestečkom. Bol založený v prvej polovici 13. storočia a postupne bol rozširovaný až do 18. storočia. V areáli hradu sa nachádza aj kaplnka svätej Barbory, situovaná na susednom vrchu Modla, postavená v ranobarokovom štýle v rokoch 1672 – 1673. Zámok Buchlovice sa nachádza v centre mestečka. Bol postavený na začiatku 18. storočia v barokovom štýle podľa vzoru talianskych vidieckych víl. Obklopuje ho rozsiahly park a záhrady, ktoré patria medzi najcennejšie svojho druhu v Českej republike. Zámok je tiež vo vlastníctve štátu a ponúka prehliadky pre verejnosť (en.wikipedia.org).

Medzi ďalšie významné stavby patrí kostol svätého Martina, ranobaroková budova zo 17. storočia, ktorá bola upravená na začiatku 20. storočia. Buchlovice sú známe aj svojimi kultúrnymi podujatiami, ktoré priťahujú návštevníkov z blízka i ďaleka. Medzi najznámejšie patrí každoročný festival kvetov, ktorý sa koná v priestoroch zámockého parku a ponúka návštevníkom možnosť obdivovať rozmanité kvetinové aranžmány a záhradnú architektúru (en.wikipedia.org). Počas veľkonočných sviatkov sa v zámku Buchlovice koná výstava tulipánov s názvom Tulipománia. Návštevníci môžu obdivovať približne 50 druhov rezaných tulipánov v rôznych aranžmánoch a väzbách, doplnených o ďalšie jarné kvety. Výstava prebieha v priestoroch zámku (kudyznudy.cz). V období od júna do septembra sa v zámku pravidelne koná výstava fuchsií a iných balkónových a črepníkových rastlín (buchlovice.cz). V letných mesiacoch, zvyčajne začiatkom júla, sa v zámku Buchlovice koná výstava aranžmánov z ruží (rlax.cz).

Zámok Buchlovice je považovaný za jeden z najvýznamnejších barokových šľachtických sídel v Českej republike. Jeho architektúra, rozsiahle zbierky a významní majitelia mu zabezpečili miesto medzi najcennejšími historickými pamiatkami krajiny (zamek-buchlovice.cz). Zámok Buchlovice bol postavený v štýle talianskej barokovej vily podľa návrhu architekta Domenica Martinelliho. Výstavba prebiehala medzi rokmi 1707 a 1738. V roku 1800 sa zámok stal majetkom rodu Berchtoldovcov, ktorí ho vlastnili až do roku 1945, keď bol znárodnený a sprístupnený verejnosti. Zámocký komplex pozostáva z dvoch budov: Dolného zámku, ktorý slúžil na reprezentačné účely, a Horného zámku s hospodárskou funkciou. Okolo zámku bol vytvorený park v talianskom štýle, ktorý bol v prvej polovici 19. storočia rozšírený a upravený v anglickom štýle (en.wikipedia.org).

Buchlovice is a small town located in the Uherské Hradiště district. It is situated on the border of the Chřiby Mountains and the Kyjov Hills. The town has a population of 2,420 and covers an area of 31.96 km². The first written mention of Buchlovice dates back to a charter issued by King Přemysl Otakar I in 1207. In 1540, Buchlovice became the property of the Lords of Žerotín and was incorporated into the estate of Buchlov Castle. In 1805, Emperor Francis II granted the settlement town status. Buchlov Castle is located on a hill of the same name above the town. It was founded in the first half of the 13^th century and was gradually expanded until the 18^th century. The castle grounds also include the Chapel of St. Barbara, situated on the neighboring Modla Hill, built in the early Baroque style between 1672 and 1673.

Buchlovice Castle is located in the center of the town. It was built at the beginning of the 18^th century in the Baroque style, modeled after Italian country villas. It is surrounded by an extensive park and gardens, which are among the most valuable of their kind in the Czech Republic. The castle is also state-owned and offers public tours (en.wikipedia.org). Other significant buildings include the Church of St. Martin, an early Baroque structure from the 17^th century, which was modified at the beginning of the 20^th century. Buchlovice is also known for its cultural events, which attract visitors from near and far. One of the most famous is the annual flower festival, held in the castle park, offering visitors the opportunity to admire various floral arrangements and garden architecture (en.wikipedia.org). During the Easter holidays, Buchlovice Castle hosts a tulip exhibition called Tulipomania. Visitors can admire around 50 varieties of cut tulips in various arrangements and compositions, complemented by other spring flowers. The exhibition takes place inside the castle (kudyznudy.cz). From June to September, the castle regularly hosts an exhibition of fuchsias and other balcony and potted plants (buchlovice.cz). In the summer months, usually at the beginning of July, the castle holds an exhibition of rose arrangements (rlax.cz).

Buchlovice Castle is considered one of the most important Baroque noble residences in the Czech Republic. Its architecture, extensive collections, and notable owners have secured its place among the country’s most valuable historical monuments (zamek-buchlovice.cz). Buchlovice Castle was built in the style of an Italian Baroque villa based on the design of architect Domenico Martinelli. Construction took place between 1707 and 1738. In 1800, the castle became the property of the Berchtold family, who owned it until 1945, when it was nationalized and opened to the public. The castle complex consists of two buildings: the Lower Castle, which served a representative purpose, and the Upper Castle, which had an economic function. Around the castle, a park was created in the Italian style, which was expanded and adapted in the first half of the 19^th century into an English-style park (en.wikipedia.org).

Buchlovice je městečko nacházející se v okrese Uherské Hradiště. Rozkládá se na pomezí pohoří Chřiby a Kyjovských vrchů. Žije zde 2 420 obyvatel na ploše 31,96 km². První písemná zmínka o Buchlovicích pochází z listiny krále Přemysla Otakara I. z roku 1207. V roce 1540 se Buchlovice staly majetkem pánů ze Žerotína a byly připojeny k panství hradu Buchlov. V roce 1805 povýšil císař František II. obec na městečko. Hrad Buchlov se nachází na stejnojmenném vrchu nad městečkem. Byl založen v první polovině 13. století a postupně byl rozšiřován až do 18. století. V areálu hradu se nachází také kaple svaté Barbory, situovaná na sousedním vrchu Modla, postavená v raně barokním stylu v letech 1672 – 1673. Zámek Buchlovice se nachází v centru městečka. Byl postaven na začátku 18. století v barokním stylu podle vzoru italských venkovských vil. Obklopuje ho rozsáhlý park a zahrady, které patří mezi nejcennější svého druhu v České republice. Zámek je také ve vlastnictví státu a nabízí prohlídky pro veřejnost (en.wikipedia.org). Mezi další významné stavby patří kostel svatého Martina, raně barokní budova ze 17. století, která byla upravena na začátku 20. století. Buchlovice jsou známé také svými kulturními akcemi, které přitahují návštěvníky z blízka i daleka. Mezi nejznámější patří každoroční festival květin, který se koná v prostorách zámeckého parku a nabízí návštěvníkům možnost obdivovat rozmanité květinové aranžmá a zahradní architekturu (en.wikipedia.org).

Během velikonočních svátků se na zámku Buchlovice koná výstava tulipánů s názvem Tulipománie. Návštěvníci mohou obdivovat přibližně 50 druhů řezaných tulipánů v různých aranžmá a vazbách, doplněných o další jarní květiny. Výstava probíhá v prostorách zámku (kudyznudy.cz). V období od června do září se na zámku pravidelně koná výstava fuchsií a dalších balkonových a květináčových rostlin (buchlovice.cz). V letních měsících, obvykle začátkem července, se na zámku Buchlovice koná výstava aranžmá z růží (rlax.cz). Zámek Buchlovice je považován za jedno z nejvýznamnějších barokních šlechtických sídel v České republice. Jeho architektura, rozsáhlé sbírky a významní majitelé mu zajistili místo mezi nejcennějšími historickými památkami země (zamek-buchlovice.cz). Zámek Buchlovice byl postaven ve stylu italské barokní vily podle návrhu architekta Domenica Martinelliho. Výstavba probíhala mezi lety 1707 a 1738. V roce 1800 se zámek stal majetkem rodu Berchtoldů, kteří ho vlastnili až do roku 1945, kdy byl znárodněn a zpřístupněn veřejnosti. Zámecký komplex se skládá ze dvou budov: Dolního zámku, který sloužil k reprezentačním účelům, a Horního zámku s hospodářskou funkcí. Kolem zámku byl vytvořen park v italském stylu, který byl v první polovině 19. století rozšířen a upraven v anglickém stylu (en.wikipedia.org).

Odkazy

Jana Fuksová

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Česko, Južná Morava, Mestá, Mestá, Moravské, Typ krajiny, Zahraničie

Blansko – brána Moravského krasu

21/01/202521/01/2025 skala

Blansko je okresné mesto v Juhomoravskom kraji v Českej republike, ležiace približne 19 km severne od Brna, v údolí rieky Svitavy (Wikipedia). Blansko sa nachádza v Drahanskej vrchovine. Východná časť územia mesta leží v Chránenej krajinnej oblasti Moravský kras (Wikipedia). K 1. januáru 2024 malo mesto približne 20 185 obyvateľov (blansko.cz).

Mesto je často označované ako “Brána Moravského krasu” vďaka svojej polohe v blízkosti unikátnych krasových javov, ako sú priepasť Macocha a jaskyne Punkva (Blansko). Prvá písomná zmienka o Blansku pochádza z roku 1136, keď bolo predmetom sporu medzi olomouckým biskupom Jindřichom Zdíkom a kniežaťom Vratislavom z Brna o právo postaviť kostol v obci . Pôvodná osada sa nachádzala na pravom brehu Svitavy, dnes známa ako Staré Blansko. Koncom 14. storočia začala na ľavom brehu rieky vznikať nová osada, Nové Blansko, ktorá sa neskôr stala jadrom moderného mesta. Obe časti sa administratívne a ekonomicky zlúčili v roku 1526. V 16. storočí, počas vlády rodu Žalkovských zo Žalkovic, bolo Blansko povýšené na trhové mestečko a gotická pevnosť bola prestavaná na renesančný zámok. V roku 1698 získala panstvo rodina Gellhornovcov, ktorá tu založila prvú hutu a železiareň. V roku 1766 Blansko odkúpil rod Salm-Reifferscheidt, ktorý ho vlastnil až do roku 1945. V prvej polovici 19. storočia železiarne prosperovali a došlo k rozvoju výroby umeleckej liatiny. V roku 1849 bola otvorená železničná trať z Brna do Českej Třebovej, čo prispelo k ďalšiemu rozvoju mesta. V roku 1905 udelil František Jozef I. Blansku štatút mesta (blansko.cz).

Medzi významné pamiatky v Blansku patrí zámok Blansko, ktorý bol pôvodne gotickou pevnosťou a neskôr prestavaný na renesančný zámok. V súčasnosti slúži ako múzeum s expozíciou umeleckej liatiny. Ďalšou zaujímavosťou je drevený kostolík svätej Paraskievy, prenesený sem z Podkarpatskej Rusi v roku 1936 (blansko.cz). Konkrétnym jeho domovon bolo Nižné Selište. Prenesenie ho zachránilo pred istou skazou (Informačná tabuľa). Kostol svätého Martina ponúka možnosť výstupu na vežu s vyhliadkou na celé mesto a okolie (blansko.cz). Blansko je východiskovým bodom pre návštevy Moravského krasu, ktorý ponúka množstvo turistických a cyklistických trás. Mesto disponuje kvalitnou športovou infraštruktúrou, vrátane krytého a vonkajšieho plaveckého bazéna, zimného štadióna, tenisových a volejbalových kurtov či bowlingovej haly. Blansko je známe svojou priemyselnou tradíciou, najmä v oblasti strojárstva a hutníctva (Blanensko). Technická pamiatka Klamova huť sa nachádza na úzkom ostrove medzi korytom rieky Svitava a umelým násypom pri železničnej trati Brno – Česká Třebová. Zachovala sa prízemný objekt bez vysokej pece, predstavuje typickú priemyselnú architektúru polovice 19. storočia. Huta Paulinka patrila medzi tzv. salmovské železiarne, od konca 19. storočia fungovala ako zlievareň. Pomenovanie získala podľa manželky majiteľa panstva K. J. Salma, kňažnej Pauliny z Auerspergu (Informačná tabuľa).

V Blansku je prezentovaná tzv. Stanica Európske cesty železa. Projekt Cesta železa Moravským krasom je súčasťou európskeho projektu. Zámerom je propagovať dôležité lokality európskeho železiarstva v minulosti. V Blansku sa začiatky systematického záujmu hutníctva datujú od konca 8. storočia. Do rudonosnej strednej časti Moravského krasu vstúpili prospektori, baníci, hutníci, kováči, uhliari (Informačná tabuľa).

Blansko is a district town in the South Moravian Region of the Czech Republic, located approximately 19 km north of Brno, in the valley of the Svitava River (Wikipedia). Blansko is situated in the Drahanská Highlands. The eastern part of the town’s territory lies within the Moravian Karst Protected Landscape Area (Wikipedia). As of January 1, 2024, the town had approximately 20,185 inhabitants (blansko.cz).

The town is often referred to as the “Gateway to the Moravian Karst” due to its proximity to unique karst phenomena, such as the Macocha Abyss and the Punkva Caves (Blansko). The first written mention of Blansko dates back to 1136 when it was the subject of a dispute between Olomouc Bishop Jindřich Zdík and Prince Vratislav of Brno over the right to build a church in the village. The original settlement was located on the right bank of the Svitava River, now known as Old Blansko. By the late 14^th century, a new settlement, New Blansko, began to emerge on the left bank of the river, later becoming the core of the modern town. The two parts were administratively and economically united in 1526. In the 16^th century, under the rule of the Žalkovský family of Žalkovice, Blansko was elevated to a market town, and the Gothic fortress was rebuilt into a Renaissance chateau. In 1698, the estate was acquired by the Gellhorn family, who established the first foundry and ironworks here. In 1766, Blansko was purchased by the Salm-Reifferscheidt family, who owned it until 1945. In the first half of the 19^th century, the ironworks prospered, and the production of artistic cast iron flourished. In 1849, the railway line from Brno to Česká Třebová was opened, contributing to the town’s further development. In 1905, Emperor Franz Joseph I granted Blansko town status (blansko.cz).

Notable landmarks in Blansko include the Blansko Chateau, originally a Gothic fortress later rebuilt into a Renaissance chateau. It now serves as a museum featuring an exhibition of artistic cast iron. Another attraction is the wooden Church of St. Parascheva, relocated here from Subcarpathian Ruthenia in 1936 (blansko.cz). Its original home was Nižné Selište, and the relocation saved it from inevitable decay (information board). The Church of St. Martin offers visitors the opportunity to climb its tower for views of the town and surrounding area (blansko.cz). Blansko serves as a starting point for visits to the Moravian Karst, which offers numerous hiking and cycling trails. The town has excellent sports facilities, including indoor and outdoor swimming pools, an ice rink, tennis and volleyball courts, and a bowling hall. Blansko is known for its industrial tradition, particularly in engineering and metallurgy (Blanensko).

The Klam Ironworks is an industrial monument located on a narrow island between the Svitava River and an artificial embankment near the Brno-Česká Třebová railway line. The preserved ground-level structure, without a blast furnace, represents typical 19^th-century industrial architecture. The Paulinka Ironworks was part of the so-called Salm ironworks and functioned as a foundry from the late 19^th century. It was named after Princess Paulina of Auersperg, the wife of the estate owner K. J. Salm (information board).

Blansko also features the “Station of the European Iron Route.” The project “Iron Route through the Moravian Karst” is part of a European initiative aiming to promote significant historical ironworking sites. In Blansko, the systematic interest in metallurgy dates back to the late 8^th century, when prospectors, miners, metallurgists, blacksmiths, and charcoal burners entered the ore-rich central part of the Moravian Karst (information board).

Blansko je okresní město v Jihomoravském kraji v České republice, ležící přibližně 19 km severně od Brna, v údolí řeky Svitavy (Wikipedia). Blansko se nachází v Drahanské vrchovině. Východní část území města leží v Chráněné krajinné oblasti Moravský kras (Wikipedia). K 1. lednu 2024 mělo město přibližně 20 185 obyvatel (blansko.cz).

Město je často označováno jako “Brána Moravského krasu” díky své poloze v blízkosti unikátních krasových jevů, jako jsou propast Macocha a Punkevní jeskyně (Blansko). První písemná zmínka o Blansku pochází z roku 1136, kdy bylo předmětem sporu mezi olomouckým biskupem Jindřichem Zdíkem a knížetem Vratislavem z Brna o právo postavit kostel v obci. Původní osada se nacházela na pravém břehu Svitavy, dnes známá jako Staré Blansko. Koncem 14. století začala na levém břehu řeky vznikat nová osada, Nové Blansko, která se později stala jádrem moderního města. Obě části byly administrativně a ekonomicky sloučeny v roce 1526. V 16. století, za vlády rodu Žalkovských ze Žalkovic, bylo Blansko povýšeno na trhové městečko a gotická tvrz byla přestavěna na renesanční zámek. V roce 1698 získala panství rodina Gellhornů, která zde založila první huť a železárnu. V roce 1766 Blansko odkoupil rod Salm-Reifferscheidt, který ho vlastnil až do roku 1945. V první polovině 19. století železárny prosperovaly a rozvinula se výroba umělecké litiny. V roce 1849 byla otevřena železniční trať z Brna do České Třebové, což přispělo k dalšímu rozvoji města. V roce 1905 udělil František Josef I. Blansku statut města (blansko.cz).

K významným památkám Blanska patří zámek Blansko, původně gotická tvrz přestavěná na renesanční zámek, dnes sloužící jako muzeum s expozicí umělecké litiny. Další zajímavostí je dřevěný kostelík svaté Paraskivy, přenesený sem z Podkarpatské Rusi v roce 1936 (blansko.cz). Jeho původním domovem bylo Nižné Seliště a přenesení ho zachránilo před jistou zkázou (informační tabule). Kostel svatého Martina nabízí možnost výstupu na věž s vyhlídkou na celé město a okolí (blansko.cz). Blansko je výchozím bodem pro návštěvy Moravského krasu, který nabízí množství turistických a cyklistických tras. Město disponuje kvalitní sportovní infrastrukturou, včetně krytého a venkovního bazénu, zimního stadionu, tenisových a volejbalových kurtů nebo bowlingové haly. Blansko je známé svou průmyslovou tradicí, zejména v oblasti strojírenství a hutnictví (Blanensko).

Technická památka Klamova huť se nachází na úzkém ostrově mezi korytem řeky Svitavy a umělým náspem při železniční trati Brno – Česká Třebová. Dochoval se přízemní objekt bez vysoké pece, představující typickou průmyslovou architekturu poloviny 19. století. Huť Paulinka patřila mezi tzv. salmovské železárny a od konce 19. století fungovala jako slévárna. Jméno získala podle manželky majitele panství K. J. Salma, kněžny Pauliny z Auerspergu (Informační tabule).

V Blansku je prezentována tzv. Stanice Evropské cesty železa. Projekt Cesta železa Moravským krasem je součástí evropského projektu. Cílem je propagovat důležité lokality evropského hutnictví v minulosti. V Blansku se počátky systematického zájmu o hutnictví datují od konce 8. století, kdy do rudonosné střední části Moravského krasu vstoupili prospektoři, horníci, hutníci, kováři a uhlíři (Informační tabule).

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Česko, Južná Morava, Mestá, Mestá, Moravské, Typ krajiny, Zahraničie

Slavonice – renesančná perla

19/01/202519/01/2025 skala

Slavonice sú malé historické mesto nachádzajúce sa na juhozápadnej Morave, v blízkosti hraníc s Rakúskom. sú najzápadnejším mestom Moravy. S počtom obyvateľov približne 2 300 sa mesto pýši zachovalým renesančným centrom, ktoré je chránené ako mestská pamiatková rezervácia. Vďaka svojej jedinečnej architektúre sú Slavonice často nazývané “malá Telč” alebo “perla západomoravskej renesancie”. Prvá písomná zmienka o Slavoniciach pochádza z roku 1260. Pôvodne strážna osada, založená v 12. storočí na stredovekej krajinskej ceste spájajúcej Prahu s Viedňou, patrila do majetku pánov z Hradca. V 14. storočí sa osada vďaka veľkolepej výstavbe premenila na mesto. Najväčší rozkvet zažili Slavonice v 16. storočí, keď sa stali významným mestom na obchodnej trase medzi Prahou a Viedňou, čo prinieslo mestu veľké bohatstvo a umožnilo výstavbu nádherných renesančných domov. Keď bola trasa presmerovaná, mesto stratilo svoj zdroj bohatstva, čo prispelo k zachovaniu jedinečného súboru renesančných domov (Wikipedia).

Centrum Slavoníc je známe svojimi renesančnými meštianskymi domami s bohato zdobenými štítmi a sgrafitovou výzdobou, ktorá zahŕňa zložité figurálne scény. Medzi najvýznamnejšie pamiatky patrí kostol Nanebovzatia Panny Márie, ktorého veža bola postavená v rokoch 1503 – 1549 a dnes slúži ako vyhliadková veža. Ďalšou významnou stavbou je kostol svätého Jána Krstiteľa zo 13. alebo 14. storočia, ktorý má fasádu zdobenú sgrafitom z konca 16. storočia a dnes slúži na kultúrne účely. Mestské opevnenie je čiastočne zachované, vrátane dvoch brán, dvoch bášt a niekoľkých fragmentov mestských hradieb. V 13. storočí bol v meste vybudovaný podzemný systém chodieb, ktorý slúžil na odvodnenie a obranu mesta. Dnes je približne 380 metrov týchto tunelov sprístupnených pre verejnosť, čo ponúka návštevníkom jedinečný pohľad do histórie mesta (Wikipedia).

V roku 1953 boli Slavonice zahrnuté do hraničného pásma, čo spôsobilo značnú izoláciu celého územia od ostatnej civilizácie a výrazne obmedzilo cestovný ruch. Až v roku 1960, pri reorganizácii okresov a krajov, bolo zastavané územie mesta vyňaté z hraničného pásma a mohlo začať využívať cestovný ruch. Pozdĺž štátnej hranice bola v rokoch 1936 až 1938 vybudovaná sústava pohraničných pevností, ktoré sa zachovali dodnes a zásluhou nadšencov sú udržiavané v dobrom technickom stave a sprístupnené verejnosti. Niektoré z týchto pevností sa nachádzajú priamo v intraviláne mesta. Slavonice sú známe svojím bohatým kultúrnym životom. V meste sa pravidelne konajú rôzne festivaly, výstavy a koncerty, ktoré prilákajú návštevníkov z blízka i ďaleka. V roku 2017 boli Slavonice vyhlásené za Historické mesto roka, čo svedčí o ich význame a zachovalosti kultúrneho dedičstva. Dňa 31. augusta 1961 boli Slavonice vyhlásené za mestskú pamiatkovú rezerváciu. Okolie Slavoníc ponúka krásy prírodného parku Česká Kanada. V blízkosti sa nachádza aj zaniknutá stredoveká osada Pfaffenschlag (Wikipedia).

Slavonice is a small historical town located in southwestern Moravia, near the Austrian border. It is the westernmost town of Moravia. With a population of approximately 2,300, the town boasts a well-preserved Renaissance center, protected as an urban conservation area. Due to its unique architecture, Slavonice is often referred to as the “Little Telč” or the “Pearl of Western Moravian Renaissance.” The first written mention of Slavonice dates back to 1260. Originally a guard settlement founded in the 12^th century on a medieval trade route connecting Prague with Vienna, it belonged to the Lords of Hradec. In the 14^th century, the settlement transformed into a town thanks to significant construction efforts. Slavonice experienced its greatest prosperity in the 16^th century when it became an important town on the trade route between Prague and Vienna, bringing great wealth and enabling the construction of magnificent Renaissance houses. When the route was redirected, the town lost its source of wealth, which contributed to the preservation of its unique ensemble of Renaissance houses (Wikipedia).

The center of Slavonice is renowned for its Renaissance burgher houses with richly decorated gables and sgraffito decorations, featuring intricate figurative scenes. Among the most notable landmarks is the Church of the Assumption of the Virgin Mary, whose tower was built between 1503 and 1549 and now serves as a lookout tower. Another significant building is the Church of St. John the Baptist from the 13^th or 14^th century, which has a facade adorned with sgraffito from the late 16^th century and is now used for cultural purposes. The town fortifications are partially preserved, including two gates, two bastions, and several fragments of town walls. In the 13^th century, an underground system of corridors was built in the town for drainage and defense. Today, about 380 meters of these tunnels are open to the public, offering visitors a unique glimpse into the town’s history (Wikipedia).

In 1953, Slavonice was included in the border zone, causing significant isolation of the entire area from the rest of civilization and severely limiting tourism. Only in 1960, after the reorganization of districts and regions, was the built-up area of the town excluded from the border zone, allowing tourism to develop. Along the state border, a system of border fortifications was built between 1936 and 1938, which has been preserved to this day and is maintained in good technical condition by enthusiasts, making it accessible to the public. Some of these fortifications are located directly within the town’s intravilane. Slavonice is known for its rich cultural life, with various festivals, exhibitions, and concerts regularly held in the town, attracting visitors from near and far. In 2017, Slavonice was named the Historic Town of the Year, highlighting its significance and the preservation of its cultural heritage. On August 31, 1961, Slavonice was declared an urban conservation area. The surroundings of Slavonice offer the beauty of the Česká Kanada Nature Park. Nearby is also the abandoned medieval settlement of Pfaffenschlag (Wikipedia).

Slavonice ist eine kleine historische Stadt im Südwesten Mährens, nahe der österreichischen Grenze. Sie ist die westlichste Stadt Mährens. Mit etwa 2.300 Einwohnern rühmt sich die Stadt eines gut erhaltenen Renaissancezentrums, das als städtisches Denkmalreservat geschützt ist. Aufgrund ihrer einzigartigen Architektur wird Slavonice oft als “kleines Telč” oder “Perle der westmährischen Renaissance” bezeichnet. Die erste schriftliche Erwähnung von Slavonice stammt aus dem Jahr 1260. Ursprünglich eine Wachstation, gegründet im 12. Jahrhundert an einer mittelalterlichen Handelsstraße zwischen Prag und Wien, gehörte sie den Herren von Hradec. Im 14. Jahrhundert wurde die Siedlung durch großartige Bauvorhaben zur Stadt. Slavonice erlebte seine größte Blütezeit im 16. Jahrhundert, als es zu einer wichtigen Stadt an der Handelsroute zwischen Prag und Wien wurde, was großen Reichtum brachte und den Bau prächtiger Renaissancehäuser ermöglichte. Als die Route umgeleitet wurde, verlor die Stadt ihre Einkommensquelle, was zur Erhaltung des einzigartigen Ensembles von Renaissancehäusern beitrug (Wikipedia).

Das Zentrum von Slavonice ist bekannt für seine Renaissance-Bürgerhäuser mit reich verzierten Giebeln und Sgraffitodekorationen, die komplexe figürliche Szenen enthalten. Zu den bedeutendsten Sehenswürdigkeiten gehört die Kirche Mariä Himmelfahrt, deren Turm zwischen 1503 und 1549 erbaut wurde und heute als Aussichtsturm dient. Ein weiteres bedeutendes Bauwerk ist die Kirche St. Johannes der Täufer aus dem 13. oder 14. Jahrhundert, deren Fassade mit Sgraffito aus dem späten 16. Jahrhundert verziert ist und heute für kulturelle Zwecke genutzt wird. Die Stadtbefestigungen sind teilweise erhalten, darunter zwei Tore, zwei Bastionen und mehrere Fragmente der Stadtmauer. Im 13. Jahrhundert wurde in der Stadt ein unterirdisches System von Gängen für Entwässerung und Verteidigung gebaut. Heute sind etwa 380 Meter dieser Tunnel für die Öffentlichkeit zugänglich, was Besuchern einen einzigartigen Einblick in die Stadtgeschichte bietet (Wikipedia).

Im Jahr 1953 wurde Slavonice in die Grenzzone einbezogen, was zu einer erheblichen Isolation des gesamten Gebiets von der übrigen Zivilisation führte und den Tourismus stark einschränkte. Erst 1960, nach der Neuorganisation der Bezirke und Regionen, wurde das bebaute Stadtgebiet aus der Grenzzone herausgenommen, was die Entwicklung des Tourismus ermöglichte. Entlang der Staatsgrenze wurde zwischen 1936 und 1938 ein System von Grenzbefestigungen errichtet, das bis heute erhalten ist und von Enthusiasten in gutem technischem Zustand gepflegt und der Öffentlichkeit zugänglich gemacht wird. Einige dieser Befestigungen befinden sich direkt im Stadtbereich. Slavonice ist bekannt für sein reiches Kulturleben, mit regelmäßigen Festivals, Ausstellungen und Konzerten, die Besucher aus Nah und Fern anziehen. Im Jahr 2017 wurde Slavonice zur Historischen Stadt des Jahres ernannt, was auf seine Bedeutung und die Erhaltung seines Kulturerbes hinweist. Am 31. August 1961 wurde Slavonice zum städtischen Denkmalreservat erklärt. Die Umgebung von Slavonice bietet die Schönheit des Naturparks Česká Kanada. In der Nähe befindet sich auch die aufgegebene mittelalterliche Siedlung Pfaffenschlag (Wikipedia).

Slavonice jsou malé historické město nacházející se na jihozápadní Moravě, v blízkosti rakouských hranic. Jsou nejzápadnějším městem Moravy. S přibližně 2 300 obyvateli se město pyšní zachovalým renesančním centrem, které je chráněno jako městská památková rezervace. Díky své jedinečné architektuře jsou Slavonice často nazývány “malou Telčí” nebo “perlou západomoravské renesance”. První písemná zmínka o Slavonicích pochází z roku 1260. Původně strážní osada, založená ve 12. století na středověké zemské stezce spojující Prahu s Vídní, patřila do majetku pánů z Hradce. V^e 14. století se osada díky velkolepé výstavbě proměnila ve město. Největší rozkvět zažily Slavonice v 16. století, kdy se staly významným městem na obchodní trase mezi Prahou a Vídní, což přineslo městu velké bohatství a umožnilo výstavbu nádherných renesančních domů. Když byla trasa přesměrována, město ztratilo svůj zdroj bohatství, což přispělo k zachování jedinečného souboru renesančních domů (Wikipedia).

Centrum Slavonic je známé svými renesančními měšťanskými domy s bohatě zdobenými štíty a sgrafitovou výzdobou, která zahrnuje složité figurální scény. Mezi nejvýznamnější památky patří kostel Nanebevzetí Panny Marie, jehož věž byla postavena v letech 1503 – 1549 a dnes slouží jako vyhlídková věž. Další významnou stavbou je kostel svatého Jana Křtitele ze 13. nebo 14. století, který má fasádu zdobenou sgrafitem z konce 16. století a dnes slouží ke kulturním účelům. Městské opevnění je částečně zachováno, včetně dvou bran, dvou bašt a několika fragmentů městských hradeb. V^e 13. století byl ve městě vybudován podzemní systém chodeb, který sloužil k odvodnění a obraně města. Dnes je přibližně 380 metrů těchto tunelů zpřístupněno veřejnosti, což nabízí návštěvníkům jedinečný pohled do historie města (Wikipedia).

V roce 1953 byly Slavonice zahrnuty do pohraničního pásma, což způsobilo značnou izolaci celého území od ostatní civilizace a výrazně omezilo cestovní ruch. Až v roce 1960, při reorganizaci okresů a krajů, bylo zastavěné území města vyňato z pohraničního pásma a mohlo začít využívat cestovní ruch. Podél státní hranice byl v letech 1936 až 1938 vybudován systém pohraničních pevností, které se zachovaly dodnes a díky nadšencům jsou udržovány v dobrém technickém stavu a zpřístupněny veřejnosti. Některé z těchto pevností se nacházejí přímo v intravilánu města. Slavonice jsou známé svým bohatým kulturním životem. V^e městě se pravidelně konají různé festivaly, výstavy a koncerty, které přitahují návštěvníky z blízka i daleka. V roce 2017 byly Slavonice vyhlášeny Historickým městem roku, což svědčí o jejich významu a zachovalosti kulturního dědictví. Dne 31. srpna 1961 byly Slavonice vyhlášeny městskou památkovou rezervací. Okolí Slavonic nabízí krásy přírodního parku Česká Kanada. Nedaleko se nachází také zaniklá středověká osada Pfaffenschlag (Wikipedia).

Odkazy