Krajina, Česko, Južná Morava, Mestá, Mestá, Moravské, Typ krajiny, Zahraničie

Telč – moravské Benátky

Hits: 174

Telč je mes­to nachá­dza­jú­ce sa v okre­se Jihla­va. S počtom oby­va­te­ľov pri­bliž­ne 5 200 je zná­me pre­dov­šet­kým svo­jím his­to­ric­kým cen­trom. Telč leží v Čes­ko­mo­rav­skej vrcho­vi­ny. Mes­to je obklo­pe­né ryb­ník­mi, cen­trom pre­te­ká Telčs­ký potok, kto­rý sa juž­ne od mes­ta vlie­va do Dyje. Prvá písom­ná zmien­ka o Tel­či pochá­dza z roku 1335. V polo­vi­ci 14. sto­ro­čia tu bol posta­ve­ný gotic­ký hrad a oko­lo neho vznik­lo opev­ne­né mes­to. V 16. sto­ro­čí, za vlá­dy Zacha­riá­ša z Hrad­ca, pre­šla Telč význam­nou pre­stav­bou. Pôvod­ný gotic­ký hrad bol pre­sta­va­ný na rene­sanč­ný zámok a mest­ské domy na námes­tí dosta­li rene­sanč­né fasá­dy s arká­da­mi. Vďa­ka tým­to úpra­vám sa Telč sta­la jed­ným z najk­raj­ších rene­sanč­ných miest v stred­nej Euró­pe (en​.wiki​pe​dia​.org).

Zalo­že­nie Tel­ča je pod­ľa poves­ti spo­je­né z knie­ža­ťom Ottom II., z roku 1099. Vte­dy zalo­žil kapl­n­ku, neskôr kos­tol a osa­du, dneš­né Sta­ré Mes­to. Od roku 1339 je Telč pod pal­com pánov z Hrad­ca (Jin­dři­chov­ho Hrad­ca). V roku 1423 bola Telč dobi­tá husit­mi pod vede­ním Jana Hvěz­du z Více­mi­líc. V 18. sto­ro­čí na telčs­ké pan­stvo nastú­pi­li Lichtensteinovci-​Kastelkornovci. Krát­ko nato Pod­stat­skí, kto­rí spo­jil oba rody. Spra­vo­va­nie také­ho­to rodu Pod­stat­ských – Lich­tens­te­i­nov trva­lo do roku 1945. Posled­ní jeho čle­no­via boli vysíd­le­ní do Rakús­ka (Ilo­na Jen­čí­ko­vá).

Domi­nan­tou mes­ta je tro­j­u­hol­ní­ko­vé námes­tie Zacha­riá­ša z Hrad­ca, kto­ré je lemo­va­né rene­sanč­ný­mi a baro­ko­vý­mi meš­tian­sky­mi doma­mi s cha­rak­te­ris­tic­ký­mi štít­mi a arká­da­mi. V stre­de námes­tia sa nachá­dza fon­tá­na a moro­vý stĺp. Medzi význam­né stav­by pat­rí rad­ni­ca, kos­tol svä­té­ho Ducha a far­ský kos­tol svä­té­ho Jaku­ba (whc​.unes​co​.org). Telčs­ký zámok je jed­ným z naj­za­cho­va­lej­ších rene­sanč­ných zám­kov v Čes­kej repub­li­ke. Obklo­pu­je ho anglic­ký park a jeho inte­ri­é­ry sú boha­té na pôvod­né rene­sanč­né a baro­ko­vé zaria­de­nie (en​.wiki​pe​dia​.org). His­to­ric­ké jad­ro Tel­ča bolo v roku 1992 zapí­sa­né do Zozna­mu sve­to­vé­ho kul­túr­ne­ho a prí­rod­né­ho dedič­stva UNESCO (Ilo­na Jen­čí­ko­vá). Na zám­ku sa sa toči­li roz­práv­ky Pyš­ná prin­cez­ná, Jak se budí prin­cez­ny, Z pek­la šťas­tie (zamek​-telc​.eu). Mes­to ponú­ka množ­stvo kul­túr­nych podu­ja­tí, fes­ti­va­lov a výstav počas celé­ho roka. Vďa­ka svo­jej zacho­va­los­ti a archi­tek­to­nic­ké­mu bohat­stvu je čas­to nazý­va­né morav­ské Benát­ky” (visitc​ze​chia​.com).


Telč is a town loca­ted in the Jihla­va Dis­trict of the Czech Repub­lic. With a popu­la­ti­on of app­ro­xi­ma­te­ly 5,200, it is best kno­wn for its his­to­ric town cen­ter. Telč lies in the Bohemian-​Moravian High­lands. The town is sur­roun­ded by ponds, and the Telč Stre­am flo­ws through the cen­ter, joining the Dyje River south of the town. The first writ­ten record of Telč dates back to 1335. In the mid-​14th cen­tu­ry, a Got­hic cast­le was built here, and a for­ti­fied town deve­lo­ped around it. In the 16th cen­tu­ry, under the rule of Zacha­rias of Hra­dec, Telč under­went sig­ni­fi­cant recons­truc­ti­on. The ori­gi­nal Got­hic cast­le was con­ver­ted into a Renais­san­ce cha­te­au, and the town­hou­ses around the squ­are were given Renais­san­ce faca­des with arca­des. The­se chan­ges made Telč one of the most beau­ti­ful Renais­san­ce towns in Cen­tral Euro­pe (en​.wiki​pe​dia​.org).

Accor­ding to legend, the foun­ding of Telč is asso­cia­ted with Prin­ce Otto II in the year 1099. He is said to have estab­lis­hed a cha­pel, later a church, and a sett­le­ment — today’s Old Town — as a memo­rial to his vic­to­ry. Sin­ce 1339, Telč came under the con­trol of the Lords of Hra­dec (Jin­dři­chův Hra­dec). In 1423, Telč was cap­tu­red by the Hus­si­tes under the lea­ders­hip of Jan Hvěz­da of Více­mi­li­ce. In the 18th cen­tu­ry, the Lichtenstein-​Kastelkorn fami­ly took over the Telč esta­te. Short­ly after­ward, the Pod­stat­ský fami­ly uni­ted both line­a­ges. The Podstatský-​Lichtenstein fami­ly mana­ged the esta­te until 1945 when its last mem­bers were expel­led to Aus­tria (Ilo­na Jenčíková).

The town’s most pro­mi­nent fea­tu­re is Zacha­rias of Hra­dec Squ­are, a trian­gu­lar squ­are lined with Renais­san­ce and Baro­que town­hou­ses with dis­tinc­ti­ve gab­les and arca­des. In the cen­ter of the squ­are stands a foun­tain and a Marian pla­gue column. Notab­le buil­dings inc­lu­de the town hall, the Church of the Holy Spi­rit, and the parish Church of St. James (whc​.unes​co​.org). Telč Cha­te­au is one of the best-​preserved Renais­san­ce cha­te­aus in the Czech Repub­lic. It is sur­roun­ded by an English-​style park, and its inte­ri­ors fea­tu­re ori­gi­nal Renais­san­ce and Baro­que fur­nis­hings (en​.wiki​pe​dia​.org). The his­to­ric cen­ter of Telč was insc­ri­bed on the UNESCO World Heri­ta­ge List in 1992 (Ilo­na Jenčíková).

The cha­te­au has also ser­ved as a fil­ming loca­ti­on for well-​known Czech fai­ry tale movies such as Proud Prin­cess, How Prin­ces­ses Are Awa­ke­ned, and Hell’s Hap­pi­ness (zamek​-telc​.eu). The town hosts a varie­ty of cul­tu­ral events, fes­ti­vals, and exhi­bi­ti­ons throug­hout the year. Due to its pre­ser­va­ti­on and archi­tec­tu­ral rich­ness, it is often refer­red to as the Veni­ce of Mora­via” (visitc​ze​chia​.com).


Telč ist eine Stadt im Bez­irk Jihla­va in der Tsche­chis­chen Repub­lik. Mit etwa 5.200 Ein­woh­nern ist sie vor allem für ihr his­to­ris­ches Stadt­zen­trum bekannt. Telč liegt in der Böhmisch-​Mährischen Höhe. Die Stadt ist von Tei­chen umge­ben, durch das Zen­trum flie­ßt der Telčský-​Bach, der süd­lich der Stadt in die Tha­ya (Dyje) mün­det. Die ers­te sch­rift­li­che Erwäh­nung von Telč stammt aus dem Jahr 1335. Mit­te des 14. Jahr­hun­derts wur­de hier eine gotis­che Burg errich­tet, um die sich eine befes­tig­te Stadt ent­wic­kel­te. Im 16. Jahr­hun­dert, unter der Herrs­chaft von Zacha­rias von Neuhaus, erfuhr Telč bede­uten­de bau­li­che Verän­de­run­gen. Die urs­prün­gli­che gotis­che Burg wur­de zu einem Renais­san­cesch­loss umge­baut, und die Häu­ser am Mar­kt­platz erhiel­ten Renais­san­ce­fas­sa­den mit Arka­den. Dank die­ser Umges­tal­tun­gen wur­de Telč zu einer der schöns­ten Renais­san­ces­täd­te Mit­te­le­uro­pas (en​.wiki​pe​dia​.org).

Der Legen­de nach ist die Grün­dung von Telč mit dem mäh­ris­chen Fürs­ten Otto II. im Jahr 1099 ver­bun­den. Er soll zum Geden­ken an sei­nen Sieg eine Kapel­le, spä­ter eine Kir­che und eine Sied­lung – das heuti­ge Alte Stadt­vier­tel – geg­rün­det haben. Seit 1339 stand Telč unter der Herrs­chaft der Her­ren von Neuhaus (Jin­dři­chův Hra­dec). 1423 wur­de Telč von den Hus­si­ten unter der Füh­rung von Jan Hvěz­da von Více­mi­li­ce ero­bert. Im 18. Jahr­hun­dert über­nahm die Fami­lie Liechtenstein-​Kastelkorn die Herrs­chaft über Telč. Kurz darauf vere­in­te die Fami­lie Pod­statz­ky bei­de Adels­gesch­lech­ter. Die Fami­lie Podstatzky-​Liechtenstein ver­wal­te­te das Herrs­chafts­ge­biet bis 1945, als die letz­ten Mitg­lie­der nach Öster­re­ich ver­trie­ben wur­den (Ilo­na Jenčíková).

Das Wahr­ze­i­chen der Stadt ist der dre­iec­ki­ge Mar­kt­platz Zacha­rias von Neuhaus, der von Renaissance- und Barock­hä­u­sern mit cha­rak­te­ris­tis­chen Gie­beln und Arka­den gesä­umt ist. In der Mit­te des Plat­zes befin­den sich ein Brun­nen und eine Marien­sä­u­le. Zu den bede­uten­den Bau­wer­ken zäh­len das Rat­haus, die Kir­che des Hei­li­gen Geis­tes und die Pfarr­kir­che St. Jakob (whc​.unes​co​.org). Das Sch­loss Telč gehört zu den am bes­ten erhal­te­nen Renais­san­cesch­lös­sern in der Tsche­chis­chen Repub­lik. Es ist von einem englis­chen Park umge­ben, und die Innen­rä­u­me sind reich mit ori­gi­na­ler Renaissance- und Baroc­kauss­tat­tung aus­ges­tat­tet (en​.wiki​pe​dia​.org). Das his­to­ris­che Stadt­zen­trum von Telč wur­de 1992 in die Lis­te des UNESCO-​Weltkultur- und Natu­rer­bes auf­ge­nom­men (Ilo­na Jenčíková).

Das Sch­loss dien­te auch als Dre­hort für bekann­te tsche­chis­che Mär­chen­fil­me wie Die stol­ze Prin­zes­sin (Pyš­ná prin­cez­na), Wie man Prin­zes­sin­nen wec­kt (Jak se budí prin­cez­ny) und Glück aus der Höl­le (Z pek­la štěs­tí) (zamek​-telc​.eu). Die Stadt bie­tet das gan­ze Jahr über zahl­re­i­che kul­tu­rel­le Verans­tal­tun­gen, Fes­ti­vals und Auss­tel­lun­gen. Aufg­rund ihres gut erhal­te­nen Zus­tands und ihres archi­tek­to­nis­chen Reich­tums wird Telč oft als Mäh­ris­ches Vene­dig“ bez­e­ich­net (visitc​ze​chia​.com).


Telč je měs­to nachá­ze­jí­cí se v okre­se Jihla­va v Čes­ké repub­li­ce. S počtem oby­va­tel přib­liž­ně 5 200 je zná­mé pře­dev­ším svým his­to­ric­kým cen­trem. Telč leží v oblas­ti Čes­ko­mo­rav­ské vrcho­vi­ny. Měs­to je obklo­pe­no ryb­ní­ky, cen­trem pro­té­ká Telčs­ký potok, kte­rý se již­ně od měs­ta vlé­vá do Dyje. Prv­ní písem­ná zmín­ka o Tel­či pochá­zí z roku 1335. V polo­vi­ně 14. sto­le­tí zde byl posta­ven gotic­ký hrad a kolem něj vznik­lo opev­něné měs­to. V 16. sto­le­tí, za vlá­dy Zacha­riá­še z Hrad­ce, proš­la Telč význam­nou pře­stav­bou. Původ­ní gotic­ký hrad byl pře­sta­věn na rene­sanč­ní zámek a měš­ťan­ské domy na náměs­tí dosta­ly rene­sanč­ní fasá­dy s arká­da­mi. Díky těm­to úpra­vám se Telč sta­la jed­ním z nejk­rás­něj­ších rene­sanč­ních měst ve střed­ní Evro­pě (en​.wiki​pe​dia​.org).

Pod­le pověs­ti je zalo­že­ní Tel­če spo­je­no s morav­ským kní­že­tem Otou II. v roce 1099. Teh­dy zde měl na památ­ku vítězs­tví zalo­žit kap­li, později kos­tel a osa­du – dneš­ní Sta­ré Měs­to. Od roku 1339 patři­la Telč pánům z Hrad­ce (Jin­dři­cho­va Hrad­ce). V roce 1423 byla Telč doby­ta husi­ty pod vede­ním Jana Hvěz­dy z Více­mi­lic. V 18. sto­le­tí přev­za­li telčs­ké pan­ství Lichtensteinové-​Kastelkornové. Krát­ce nato jej zdědi­li Pod­statš­tí, kte­ří spo­ji­li oba rody. Sprá­va pan­ství rodu Podstatských-​Lichtensteinů trva­la až do roku 1945, kdy byli posled­ní čle­no­vé rodu odsu­nu­ti do Rakous­ka (Ilo­na Jenčíková).

Domi­nan­tou měs­ta je tro­j­ú­hel­ní­ko­vé náměs­tí Zacha­riá­še z Hrad­ce, kte­ré lemu­jí rene­sanč­ní a barok­ní měš­ťan­ské domy s cha­rak­te­ris­tic­ký­mi ští­ty a pod­lou­bí­mi. Upros­třed náměs­tí sto­jí kaš­na a moro­vý sloup. Mezi význam­né stav­by patří rad­ni­ce, kos­tel sva­té­ho Ducha a far­ní kos­tel sva­té­ho Jaku­ba (whc​.unes​co​.org). Telčs­ký zámek patří k nej­za­cho­va­lej­ším rene­sanč­ním zám­kům v Čes­ké repub­li­ce. Obklo­pu­je ho anglic­ký park a jeho inte­ri­é­ry jsou boha­tě vyba­ve­ny původ­ním rene­sanč­ním a barok­ním zaří­ze­ním (en​.wiki​pe​dia​.org). His­to­ric­ké jád­ro Tel­če bylo v roce 1992 zapsá­no na Sez­nam světo­vé­ho kul­tur­ní­ho a pří­rod­ní­ho dědic­tví UNESCO (Ilo­na Jenčíková).

Na zám­ku se natá­če­ly zná­mé pohád­ky, napří­klad Pyš­ná prin­cez­na, Jak se budí prin­cez­nyZ pek­la štěs­tí (zamek​-telc​.eu). Měs­to nabí­zí během celé­ho roku mno­ho kul­tur­ních akcí, fes­ti­va­lů a výstav. Díky své zacho­va­los­ti a archi­tek­to­nic­ké­mu bohat­ství bývá čas­to nazý­vá­no morav­ské Benát­ky“ (visitc​ze​chia​.com).


Odka­zy


TOP

Všet­ky

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Česko, Južná Morava, Mestá, Moravské, Neživé, Stavby, Zahraničie, Zámky

Slavkov u Brna

Hits: 127

Slav­kov u Brna, zná­my aj pod nemec­kým náz­vom Aus­ter­litz, je mes­to na Juž­nej Mora­ve, pri­bliž­ne 16 kilo­met­rov východ­ne od Brna (en​.wiki​pe​dia​.org) na pra­vom bre­hu rie­ky Lita­vy (Infor­mač­ná tabu­ľa). Prav­de­po­dob­ný základ pome­no­va­nia Aus­ter­litz je zrej­me z latin­ské­ho Nova sedes”, čo zna­me­ná Nové síd­lo”. Vzni­kol pred kon­com 12. sto­ro­čia, kedy sa úze­mie dosta­lo do nad­vlá­dy rádu Nemec­kých rytie­rov. Chyb­ným pre­pi­som sa pôvod­ným tvar zme­nil na Novo­se­de­liz, Naused­licz, Neus­ser­licz, Naus­ter­litz a v roku 1611 Aus­ter­litz. Pome­no­va­nie Slav­kov sa obja­vu­je v roku 1361 a je odvo­de­né o krst­né­ho mena Bohu­slav, ľudo­vo Slá­vek. Už v 10. a 11. sto­ro­čí bolo údo­lie Lita­vy hus­to osíd­le­né (slav​kov​.cz).

Mes­to má boha­tú his­tó­riu, kto­rá sia­ha až do 12. sto­ro­čia, a je zná­me pre­dov­šet­kým vďa­ka bit­ke pri Slav­ko­ve, zná­mej tiež ako bit­ka troch cisá­rov, kto­rá sa odo­hra­la 2. decem­bra 1805. Prvá písom­ná zmien­ka o Slav­ko­ve pochá­dza z roku 1237, keď bola obec trho­vou dedi­nou s opev­ne­ným síd­lom a kos­to­lom. V 14. sto­ro­čí tu vznik­lo židov­ské geto, kto­ré spo­lu s kres­ťan­skou komu­ni­tou vytvo­ri­lo sil­nú eko­no­mic­kú aglo­me­rá­ciu. V roku 1416 bol Slav­kov pový­še­ný na mes­to krá­ľom Vác­la­vom IV. V prie­be­hu sto­ro­čí mes­to čas­to meni­lo maji­te­ľov, až kým sa v roku 1509 nesta­lo majet­kom šľach­tic­ké­ho rodu Kou­ni­cov, kto­rí ho vlast­ni­li viac ako 400 rokov. Medzi naj­výz­nam­nej­šie pamiat­ky mes­ta pat­rí baro­ko­vý zámok Slav­kov, kto­rý bol posta­ve­ný na mies­te pôvod­nej pev­nos­ti na kon­ci 16. sto­ro­čia. Súčas­nú baro­ko­vú podo­bu zís­kal vďa­ka talian­ske­mu archi­tek­to­vi Dome­ni­co­vi Mar­ti­nel­li­mu v 80. rokoch 17. sto­ro­čia. Zámok pat­rí k naj­star­ším zacho­va­ným šľach­tic­kým síd­lam na Mora­ve a v jeho his­to­ric­kom saló­ne bolo po bit­ke pri Slav­ko­ve pod­pí­sa­né prí­me­rie medzi Rakús­kom a Fran­cúz­skom. Súčas­ťou zám­ku je aj fran­cúz­ska záh­ra­da, časť kto­rej bola upra­ve­ná na anglic­ký park (en​.wiki​pe​dia​.org). Na 15 hek­tá­ro­vej plo­che sa nachá­dza­jú šty­ri veľ­ké bazé­ny s vodot­rys­ka­mi, 47 plas­ti­ka­mi (Infor­mač­ná tabuľa). 

Na námes­tí mes­ta sa nachá­dza nesko­ro­re­ne­sanč­ná rad­ni­ca z roku 1592 a pan­ský dom. Z mest­ské­ho opev­ne­nia zo 14. a 15. sto­ro­čia sa dodnes zacho­va­li zvyš­ky hra­dieb vyso­ké pri­bliž­ne 4 met­re. Kos­tol Vzkrie­se­nia Pána je nesko­ro­ba­ro­ko­vá a neok­la­si­cis­tic­ká stav­ba posta­ve­ná v rokoch 1786 – 1789 pod­ľa návrhu Johan­na Fer­di­nan­da Het­zen­dor­fa z Hohen­ber­gu. Kapl­n­ka svä­té­ho Jána Krs­ti­te­ľa je cin­to­rín­skou kapl­n­kou, kto­rá sto­jí na mies­te špi­tá­lu z 13. sto­ro­čia a súčas­nú podo­bu zís­ka­la v roku 1743. Pod kapl­n­kou sa nachá­dza hrob­ka rodu Kou­ni­cov (en​.wiki​pe​dia​.org). 

Dnes má Slav­kov u Brna pri­bliž­ne 7 200 oby­va­te­ľov (tri​pad​vi​sor​.com). Kos­to­lík svä­té­ho Jána Krs­ti­te­ľa je mies­tom več­né­ho odpo­čin­ku rodi­ny Kou­ni­cov­cov a nachá­dza sa na okra­ji Slav­ko­va v čas­ti nazý­va­nej Špi­tál­ka“. Pod juž­nou čas­ťou kapl­n­ky sa nachá­dza rodin­ná hrob­ka, kde sú ulo­že­né aj teles­né pozos­tat­ky gró­fa Vác­la­va Anto­ní­na Kou­ni­ca. Sever­ne od mes­ta na vrcho­le kop­ca sto­jí kapl­n­ka svä­té­ho Urba­na. Jej sva­hy boli do 19. sto­ro­čia pokry­té vini­ca­mi. Nie je pre­to prek­va­pu­jú­ce, že krí­žo­vá kapl­n­ka bola zasvä­te­ná svä­té­mu Urba­no­vi, pat­ró­no­vi viná­rov a záh­rad­ní­kov. Prá­ve z toh­to mies­ta vystre­li­li z dela sig­nál, kto­rý ozná­mil pochod spo­je­nec­kých voj­sk od Olo­mou­ca sme­rom na Brno. Voja­ci však kapl­n­ku využí­va­li aj na menej ušľach­ti­lé úče­ly, čo sa odra­zi­lo na jej poško­de­ní, a nako­niec muse­la byť zbú­ra­ná. V rokoch 1858 – 1861 však na rov­na­kom mies­te posta­vi­li novú kapl­n­ku (mora​va​-napo​le​on​ska​.cz). V blíz­kos­ti mes­ta sa nachá­dza pamät­ník Mohy­la míru, kto­rý pri­po­mí­na obe­te bit­ky pri Slav­ko­ve. Je to význam­né mies­to pre tých, kto­rí sa zau­jí­ma­jú o napo­le­on­skú his­tó­riu (mis​to​pi​sy​.cz).

His­tó­ria Slav­ko­va sia­ha hlbo­ko do minu­los­ti, čo potvr­dzu­je jeden z naj­star­ších mest­ských erbov v Čes­kej repub­li­ke z roku 1416. Sve­to­vú slá­vu však mes­to zís­ka­lo až po bit­ke troch cisá­rov. Prav­dou je, že názov Slav­kov“ sa pou­ží­va len v čes­kom pro­stre­dí. Cudzin­ci pozna­jú skôr meno Aus­ter­litz“, hoci jeho nemec­ký pôvod je pochyb­ný (slav​kov​.cz).

Slav­kov u Brna sa do sve­to­vých dejín zapí­sal pre­dov­šet­kým vďa­ka bit­ke pri Slav­ko­ve, kto­rá sa odo­hra­la 2. decem­bra 1805. V tej­to bit­ke sa stret­li armá­dy troch cisá­rov: Napo­le­ona I. (Fran­cúz­sko), Ale­xan­dra I. (Rus­ko) a Fran­tiš­ka II. (Rakús­ko). Napo­le­on v tej­to bit­ke dosia­hol jed­no zo svo­jich naj­väč­ších víťazs­tiev, keď pora­zil spo­je­né rusko-​rakúske sily. Po bit­ke bolo v slav­kov­skom zám­ku pod­pí­sa­né prí­me­rie medzi Rakús­kom a Fran­cúz­skom (en​.wiki​pe​dia​.org). Po skon­če­ní bit­ky Napo­le­on pri­šiel na slav­kov­ský zámok – síd­lo rodu Kou­ni­cov­cov (mora​va​-napo​le​on​ska​.cz).


Slav­kov u Brna, also kno­wn by its Ger­man name Aus­ter­litz, is a town in South Mora­via, app­ro­xi­ma­te­ly 16 kilo­me­ters east of Brno (en​.wiki​pe​dia​.org), loca­ted on the right bank of the Lita­va River (Infor­ma­ti­on board). The like­ly ori­gin of the name Aus­ter­litz can be tra­ced to the Latin term Nova sedes,” mea­ning New sett­le­ment.” The town emer­ged befo­re the end of the 12th cen­tu­ry when the area came under the con­trol of the Teuto­nic Knights. Due to a trans­c­rip­ti­on error, the ori­gi­nal name evol­ved into forms such as Novo­se­de­liz, Naused­licz, Neus­ser­licz, Naus­ter­litz, and even­tu­al­ly Aus­ter­litz in 1611. The name Slav­kov first appe­a­red in 1361 and is deri­ved from the Chris­tian name Bohu­slav, col­lo­qu­ial­ly Slá­vek. The Lita­va Val­ley had alre­a­dy been den­se­ly popu­la­ted as ear­ly as the 10th and 11th cen­tu­ries (slav​kov​.cz).

The town has a rich his­to­ry dating back to the 12th cen­tu­ry and is best kno­wn for the Batt­le of Aus­ter­litz, also cal­led the Batt­le of the Three Empe­rors, which took pla­ce on Decem­ber 2, 1805. The first writ­ten men­ti­on of Slav­kov dates to 1237, when it was a mar­ket vil­la­ge with a for­ti­fied manor and a church. In the 14th cen­tu­ry, a Jewish ghet­to was estab­lis­hed, which, toget­her with the Chris­tian com­mu­ni­ty, for­med a strong eco­no­mic hub. In 1416, King Wen­ces­las IV gran­ted Slav­kov town pri­vi­le­ges. Over the cen­tu­ries, the town fre­qu­en­tly chan­ged owners until 1509, when it beca­me the pro­per­ty of the nob­le Kau­nitz fami­ly, who held it for over 400 years. Among the town’s most sig­ni­fi­cant land­marks is the Baro­que Slav­kov Cast­le, built on the site of the ori­gi­nal for­tress at the end of the 16th cen­tu­ry. It acqu­ired its pre­sent Baro­que form thanks to the Ita­lian archi­tect Dome­ni­co Mar­ti­nel­li in the 1680s. The cast­le is one of the oldest pre­ser­ved nob­le resi­den­ces in Mora­via, and in its his­to­ric salon, an armis­ti­ce bet­we­en Aus­tria and Fran­ce was sig­ned after the Batt­le of Aus­ter­litz. The cast­le grounds inc­lu­de a French gar­den, part of which was later adap­ted into an English park (en​.wiki​pe​dia​.org). Cove­ring 15 hec­ta­res, the grounds fea­tu­re four lar­ge pools with foun­tains and 47 sculp­tu­res (Infor­ma­ti­on board).

The town squ­are hosts a late Renais­san­ce town hall from 1592 and a manor hou­se. Rem­nants of the town’s 14th and 15th-​century for­ti­fi­ca­ti­ons, with walls app­ro­xi­ma­te­ly 4 meters high, are still visib­le. The Church of the Resur­rec­ti­on is a late Baro­que and Neoc­las­si­cal struc­tu­re built bet­we­en 1786 and 1789, based on designs by Johann Fer­di­nand Het­zen­dorf von Hohen­berg. The Cha­pel of St. John the Bap­tist is a ceme­te­ry cha­pel stan­ding on the site of a 13th-​century hos­pi­tal, which acqu­ired its cur­rent form in 1743. Bene­ath the cha­pel lies the Kau­nitz fami­ly crypt (en​.wiki​pe​dia​.org).

Today, Slav­kov u Brna has app­ro­xi­ma­te­ly 7,200 inha­bi­tants (tri​pad​vi​sor​.com). The Cha­pel of St. John the Bap­tist is the final res­ting pla­ce of the Kau­nitz fami­ly and is situ­ated on the out­skirts of Slav­kov in the area cal­led Špi­tál­ka.” Bene­ath the sout­hern part of the cha­pel is the fami­ly tomb, which also con­tains the remains of Count Wen­zel Anton Kau­nitz. North of the town, on a hill­top, stands the Cha­pel of St. Urban. Until the 19th cen­tu­ry, the slo­pes around the cha­pel were cove­red with vine­y­ards. It is no sur­pri­se that the cha­pel was dedi­ca­ted to St. Urban, the pat­ron saint of wine­ma­kers and gar­de­ners. It was from this site that a can­non shot sig­na­led the march of the allied for­ces from Olo­mouc towards Brno. Howe­ver, the sol­diers misu­sed the cha­pel for less nob­le pur­po­ses, lea­ding to its dama­ge and even­tu­al demo­li­ti­on. A new cha­pel was built on the same site bet­we­en 1858 and 1861 (mora​va​-napo​le​on​ska​.cz). Near the town is the Cairn of Pea­ce, a memo­rial com­me­mo­ra­ting the vic­tims of the Batt­le of Aus­ter­litz. It is a sig­ni­fi­cant site for tho­se inte­res­ted in Napo­le­onic his­to­ry (mis​to​pi​sy​.cz).

Slavkov’s his­to­ry runs deep, as evi­den­ced by its coat of arms, one of the oldest in the Czech Repub­lic, dating from 1416. Howe­ver, the town gai­ned glo­bal fame fol­lo­wing the Batt­le of the Three Empe­rors. Inte­res­tin­gly, the name Slav­kov” is used only in Czech con­texts. Fore­ig­ners are more fami­liar with the name Aus­ter­litz,” alt­hough its Ger­man ori­gin is some­what uncer­tain (slav​kov​.cz).

Slav­kov u Brna beca­me part of world his­to­ry pri­ma­ri­ly becau­se of the Batt­le of Aus­ter­litz, which occur­red on Decem­ber 2, 1805. In this batt­le, the armies of three empe­rors clas­hed: Napo­le­on I (Fran­ce), Ale­xan­der I (Rus­sia), and Fran­cis II (Aus­tria). Napo­le­on achie­ved one of his gre­a­test vic­to­ries by defe­a­ting the com­bi­ned Russo-​Austrian for­ces. Fol­lo­wing the batt­le, an armis­ti­ce bet­we­en Aus­tria and Fran­ce was sig­ned at Slav­kov Cast­le (en​.wiki​pe​dia​.org). After the batt­le, Napo­le­on visi­ted the Slav­kov Cast­le, the resi­den­ce of the Kau­nitz fami­ly (mora​va​-napo​le​on​ska​.cz).


Slav­kov u Brna, auch bekannt unter dem deuts­chen Namen Aus­ter­litz, ist eine Stadt in Süd­mäh­ren, etwa 16 Kilo­me­ter öst­lich von Brünn (en​.wiki​pe​dia​.org), am rech­ten Ufer des Flus­ses Lita­va gele­gen (Infor­mač­ná tabu­ľa). Der wahrs­che­in­li­che Urs­prung des Namens Aus­ter­litz stammt ver­mut­lich aus dem late­i­nis­chen Ausd­ruck Nova sedes”, was Neuer Sitz” bede­utet. Die Stadt ents­tand gegen Ende des 12. Jahr­hun­derts, als das Gebiet unter die Herrs­chaft des Deuts­chen Ordens kam. Durch feh­ler­haf­te Über­tra­gun­gen ent­wic­kel­te sich der urs­prün­gli­che Name zu Novo­se­de­liz, Naused­licz, Neus­ser­licz, Naus­ter­litz und sch­lie­ßlich im Jahr 1611 zu Aus­ter­litz. Der Name Slav­kov tauch­te ers­tmals 1361 auf und ist vom Vor­na­men Bohu­slav (volks­tüm­lich Slá­vek) abge­le­i­tet. Bere­its im 10. und 11. Jahr­hun­dert war das Tal der Lita­va dicht besie­delt (slav​kov​.cz).

Die Stadt hat eine rei­che Ges­chich­te, die bis ins 12. Jahr­hun­dert zurück­re­icht, und ist vor allem durch die Sch­lacht bei Aus­ter­litz, auch bekannt als die Sch­lacht der drei Kai­ser, berühmt gewor­den, die am 2. Dezem­ber 1805 statt­fand. Die ers­te sch­rift­li­che Erwäh­nung von Slav­kov stammt aus dem Jahr 1237, als die Sied­lung ein Mar­ktf­lec­ken mit einer befes­tig­ten Anla­ge und einer Kir­che war. Im 14. Jahr­hun­dert ents­tand hier ein jüdis­ches Ghet­to, das zusam­men mit der christ­li­chen Geme­in­de ein star­kes wirts­chaft­li­ches Zen­trum bil­de­te. Im Jahr 1416 wur­de Slav­kov von König Wen­zel IV. zur Stadt erho­ben. Im Lau­fe der Jahr­hun­der­te wech­sel­te die Stadt häu­fig die Besit­zer, bis sie 1509 in den Besitz der Adels­fa­mi­lie Kau­nitz gelang­te, die sie über 400 Jah­re lang besaß. Zu den bede­utend­sten Sehen­swür­dig­ke­i­ten der Stadt gehört das Barocksch­loss Slav­kov, das Ende des 16. Jahr­hun­derts an der Stel­le einer ehe­ma­li­gen Fes­tung erbaut wur­de. Sei­ne heuti­ge baroc­ke Ges­talt erhielt das Sch­loss in den 1680er Jah­ren durch den ita­lie­nis­chen Archi­tek­ten Dome­ni­co Mar­ti­nel­li. Das Sch­loss gehört zu den ältes­ten erhal­te­nen Adels­sit­zen in Mäh­ren, und in sei­nem his­to­ris­chen Salon wur­de nach der Sch­lacht bei Aus­ter­litz der Waf­fens­tills­tand zwis­chen Öster­re­ich und Fran­kre­ich unter­ze­ich­net. Zum Sch­loss gehört ein fran­zösis­cher Gar­ten, von dem ein Teil spä­ter in einen englis­chen Park umges­tal­tet wur­de (en​.wiki​pe​dia​.org). Auf einer Flä­che von 15 Hek­tar befin­den sich vier gro­ße Bec­ken mit Springb­run­nen und 47 Skulp­tu­ren (Infor­mač­ná tabuľa).

Am Stadt­platz befin­den sich das spät­go­tis­che Rat­haus aus dem Jahr 1592 und ein Her­ren­haus. Von der Stadt­be­fes­ti­gung aus dem 14. und 15. Jahr­hun­dert sind noch Über­res­te der etwa 4 Meter hohen Mau­ern erhal­ten. Die Kir­che der Aufers­te­hung des Herrn ist ein spät­ba­roc­ker und klas­si­zis­tis­cher Bau, der zwis­chen 1786 und 1789 nach den Plä­nen von Johann Fer­di­nand Het­zen­dorf von Hohen­berg errich­tet wur­de. Die Kapel­le des Hei­li­gen Johan­nes des Täu­fers ist eine Fried­hofs­ka­pel­le, die an der Stel­le eines Spi­tals aus dem 13. Jahr­hun­dert steht und 1743 ihre heuti­ge Form erhielt. Unter der Kapel­le befin­det sich die Gruft der Fami­lie Kau­nitz (en​.wiki​pe​dia​.org).

Heute hat Slav­kov u Brna etwa 7.200 Ein­woh­ner (tri​pad​vi​sor​.com). Die Kapel­le des Hei­li­gen Johan­nes des Täu­fers ist die letz­te Ruhes­tät­te der Fami­lie Kau­nitz und befin­det sich am Stadt­rand von Slav­kov in einem Bere­ich, der Špi­tál­ka” genannt wird. Unter dem süd­li­chen Teil der Kapel­le befin­det sich die Fami­lien­gruft, in der auch die sterb­li­chen Über­res­te von Graf Wen­zel Anton Kau­nitz auf­be­wa­hrt wer­den. Nörd­lich der Stadt steht auf einem Hügel die Kapel­le des Hei­li­gen Urban. Bis ins 19. Jahr­hun­dert waren ihre Hän­ge mit Wein­ber­gen bedec­kt. Es über­rascht daher nicht, dass die Kapel­le dem Hei­li­gen Urban, dem Schutz­pat­ron der Win­zer und Gär­tner, gewe­iht wur­de. Von die­sem Ort wur­de mit einer Kano­nen­ku­gel das Sig­nal zum Marsch der alli­ier­ten Trup­pen von Olmütz nach Brünn gege­ben. Die Sol­da­ten missb­rauch­ten die Kapel­le jedoch auch für weni­ger edle Zwec­ke, was zu ihrer Bes­chä­di­gung führ­te, und sch­lie­ßlich muss­te sie abge­ris­sen wer­den. Zwis­chen 1858 und 1861 wur­de an der­sel­ben Stel­le eine neue Kapel­le errich­tet (mora​va​-napo​le​on​ska​.cz). In der Nähe der Stadt befin­det sich das Denk­mal Mohy­la míru” (Frie­dens­hügel), das an die Opfer der Sch­lacht bei Aus­ter­litz erin­nert. Es ist ein bede­uten­der Ort für alle, die sich für die napo­le­onis­che Ges­chich­te inte­res­sie­ren (mis​to​pi​sy​.cz).

Die Ges­chich­te von Slav­kov reicht weit in die Ver­gan­gen­he­it zurück, was durch eines der ältes­ten Stadt­wap­pen in der Tsche­chis­chen Repub­lik aus dem Jahr 1416 belegt wird. Welt­we­i­te Berühmt­he­it erlang­te die Stadt jedoch erst nach der Sch­lacht der drei Kai­ser. Tat­säch­lich wird der Name Slav­kov” nur im tsche­chis­chen Sprach­raum ver­wen­det. Aus­län­der ken­nen eher den Namen Aus­ter­litz”, obwohl sein deuts­cher Urs­prung ums­trit­ten ist (slav​kov​.cz).

Slav­kov u Brna ging vor allem durch die Sch­lacht bei Aus­ter­litz, die am 2. Dezem­ber 1805 statt­fand, in die Welt­ges­chich­te ein. In die­ser Sch­lacht tra­fen die Arme­en dre­ier Kai­ser aufe­i­nan­der: Napo­le­on I. (Fran­kre­ich), Ale­xan­der I. (Russ­land) und Franz II. (Öster­re­ich). Napo­le­on errang in die­ser Sch­lacht einen sei­ner größten Sie­ge, indem er die vere­in­ten russisch-​österreichischen Trup­pen besieg­te. Nach der Sch­lacht wur­de im Sch­loss Slav­kov der Waf­fens­tills­tand zwis­chen Öster­re­ich und Fran­kre­ich unter­ze­ich­net (en​.wiki​pe​dia​.org). Nach der Sch­lacht besuch­te Napo­le­on das Sch­loss Slav­kov, den Sitz der Fami­lie Kau­nitz (mora​va​-napo​le​on​ska​.cz).


Slav­kov u Brna, zná­mý také pod němec­kým náz­vem Aus­ter­litz, je měs­to na již­ní Mora­vě, přib­liž­ně 16 kilo­met­rů východ­ně od Brna (en​.wiki​pe​dia​.org), na pra­vém bře­hu řeky Lita­vy (Infor­mač­ní tabu­le). Prav­děpo­dob­ný základ poj­me­no­vá­ní Aus­ter­litz pochá­zí patr­ně z latin­ské­ho Nova sedes“, což zna­me­ná Nové síd­lo“. Měs­to vznik­lo před kon­cem 12. sto­le­tí, kdy se úze­mí dosta­lo pod nad­vlá­du řádu Němec­kých rytí­řů. Chyb­ným pře­pi­sem se původ­ní tvar změnil na Novo­se­de­liz, Naused­licz, Neus­ser­licz, Naus­ter­litz a v roce 1611 Aus­ter­litz. Název Slav­kov se obje­vu­je v roce 1361 a je odvo­zen od křest­ní­ho jmé­na Bohu­slav, lido­vě Slá­vek. Již v 10. a 11. sto­le­tí bylo údo­lí Lita­vy hus­tě osíd­le­né (slav​kov​.cz).

Měs­to má boha­tou his­to­rii saha­jí­cí až do 12. sto­le­tí a je zná­mé pře­dev­ším díky bit­vě u Slav­ko­va, zná­mé také jako bit­va tří císa­řů, kte­rá se odeh­rá­la 2. pro­sin­ce 1805. Prv­ní písem­ná zmín­ka o Slav­ko­vě pochá­zí z roku 1237, kdy byla obec trho­vou vsí s opev­něným síd­lem a kos­te­lem. Ve 14. sto­le­tí zde vznik­lo židov­ské ghet­to, kte­ré spo­lu s křes­ťan­skou komu­ni­tou vytvo­ři­lo sil­nou eko­no­mic­kou aglo­me­ra­ci. V roce 1416 byl Slav­kov pový­šen na měs­to krá­lem Vác­la­vem IV. V průběhu sta­le­tí měs­to čas­to měni­lo maji­te­le, až se v roce 1509 sta­lo majet­kem šlech­tic­ké­ho rodu Kou­ni­ců, kte­ří jej vlast­ni­li více než 400 let. Mezi nej­výz­nam­něj­ší památ­ky měs­ta patří barok­ní zámek Slav­kov, kte­rý byl posta­ven na mís­tě původ­ní pev­nos­ti na kon­ci 16. sto­le­tí. Sou­čas­nou barok­ní podo­bu zís­kal díky ital­ské­mu archi­tek­to­vi Dome­ni­cu Mar­ti­nel­li­mu v 80. letech 17. sto­le­tí. Zámek patří k nej­star­ším docho­va­ným šlech­tic­kým síd­lům na Mora­vě a v jeho his­to­ric­kém saló­nu bylo po bit­vě u Slav­ko­va podep­sá­no pří­měří mezi Rakous­kem a Fran­cií. Sou­čás­tí zám­ku je také fran­couz­ská zahra­da, jejíž část byla upra­ve­na na anglic­ký park (en​.wiki​pe​dia​.org). Na 15hektarové plo­še se nachá­ze­jí čty­ři vel­ké bazé­ny s fon­tá­na­mi a 47 plas­ti­ka­mi (Infor­mač­ní tabule).

Na náměs­tí měs­ta se nachá­zí pozdně rene­sanč­ní rad­ni­ce z roku 1592 a pan­ský dům. Z měst­ské­ho opev­nění ze 14. a 15. sto­le­tí se dodnes docho­va­ly zbyt­ky hra­deb vyso­ké přib­liž­ně 4 met­ry. Kos­tel Vzkří­še­ní Páně je pozdně barok­ní a neok­la­si­cist­ní stav­ba posta­ve­ná v letech 1786 – 1789 pod­le návrhu Johan­na Fer­di­nan­da Het­zen­dor­fa z Hohen­ber­gu. Kap­le sva­té­ho Jana Křti­te­le je hřbi­tov­ní kap­lí, kte­rá sto­jí na mís­tě špi­tá­lu ze 13. sto­le­tí, a svou sou­čas­nou podo­bu zís­ka­la v roce 1743. Pod kap­lí se nachá­zí hrob­ka rodu Kou­ni­ců (en​.wiki​pe​dia​.org).

Dnes má Slav­kov u Brna přib­liž­ně 7 200 oby­va­tel (tri​pad​vi​sor​.com). Kos­te­lík sva­té­ho Jana Křti­te­le je mís­tem věč­né­ho odpo­čin­ku rodi­ny Kou­ni­ců a nachá­zí se na okra­ji Slav­ko­va v čás­ti nazý­va­né Špi­tál­ka“. Pod již­ní čás­tí kap­le se nachá­zí rodin­ná hrob­ka, kde jsou ulo­že­ny také těles­né ostat­ky hra­běte Vác­la­va Anto­ní­na Kou­ni­ce. Sever­ně od měs­ta na vrcho­lu kop­ce sto­jí kap­le sva­té­ho Urba­na. Její sva­hy byly do 19. sto­le­tí pokry­té vini­ce­mi. Není pro­to přek­va­pi­vé, že kří­žo­vá kap­le byla zasvěce­na sva­té­mu Urba­no­vi, pat­ro­nu vina­řů a zahrad­ní­ků. Prá­vě z toho­to mís­ta vypá­li­li z děla sig­nál, kte­rý ozná­mil pochod spo­je­nec­kých voj­sk od Olo­mou­ce směrem na Brno. Vojá­ci však kap­li využí­va­li i k méně ušlech­ti­lým úče­lům, což ved­lo k její­mu poško­ze­ní, a nako­nec muse­la být zbo­ře­na. V letech 1858 – 1861 však na stej­ném mís­tě posta­vi­li novou kap­li (mora​va​-napo​le​on​ska​.cz). V blíz­kos­ti měs­ta se nachá­zí památ­ník Mohy­la míru, kte­rý při­po­mí­ná oběti bit­vy u Slav­ko­va. Je to význam­né mís­to pro ty, kte­ří se zají­ma­jí o napo­le­on­skou his­to­rii (mis​to​pi​sy​.cz).

His­to­rie Slav­ko­va sahá hlu­bo­ko do minu­los­ti, což potvr­zu­je jeden z nej­star­ších měst­ských erbů v Čes­ké repub­li­ce z roku 1416. Světo­vou slá­vu však měs­to zís­ka­lo až po bit­vě tří císa­řů. Prav­dou je, že název Slav­kov“ se pou­ží­vá pou­ze v čes­kém pros­tře­dí. Cizin­ci zna­jí spí­še jmé­no Aus­ter­litz“, ačko­liv jeho němec­ký původ je spor­ný (slav​kov​.cz).

Slav­kov u Brna se do světo­vých dějin zapsal pře­dev­ším díky bit­vě u Slav­ko­va, kte­rá se odeh­rá­la 2. pro­sin­ce 1805. V této bit­vě se střet­ly armá­dy tří císa­řů: Napo­le­ona I. (Fran­cie), Ale­xan­dra I. (Rus­ko) a Fran­tiš­ka II. (Rakous­ko). Napo­le­on v této bit­vě dosáhl jed­no­ho ze svých nej­vět­ších vítězs­tví, když pora­zil spo­je­né rusko-​rakouské síly. Po bit­vě bylo na slav­kov­ském zám­ku podep­sá­no pří­měří mezi Rakous­kem a Fran­cií (en​.wiki​pe​dia​.org). Po skon­če­ní bit­vy Napo­le­on dora­zil na slav­kov­ský zámek – síd­lo rodu Kou­ni­ců (mora​va​-napo​le​on​ska​.cz).


Odka­zy


TOP

Všet­ky

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Česko, Južná Morava, Ľudská príroda, Mestá, Moravské, Organizmy, Parky, Príroda, Rastliny, Záhrady, Zahraničie

Buchlovice

Hits: 88

Buch­lo­vi­ce je mes­teč­ko nachá­dza­jú­ce sa v okre­se Uher­ské Hra­diš­tě. Rozp­res­tie­ra na pome­dzí poho­ria Chři­by a Kyjov­ských vrchov. Žije tu 2 420 oby­va­te­ľov na plo­che 31,96 km². Prvá písom­ná zmien­ka o Buch­lo­vi­ciach pochá­dza z lis­ti­ny krá­ľa Pře­mys­la Ota­ka­ra I. z roku 1207. V roku 1540 sa Buch­lo­vi­ce sta­li majet­kom pánov zo Žero­tí­na a boli pri­po­je­né k pan­stvu hra­du Buch­lov. V roku 1805 pový­šil cisár Fran­ti­šek II. obec na mes­teč­ko. Hrad Buch­lov sa nachá­dza na rov­no­men­nom vrchu nad mes­teč­kom. Bol zalo­že­ný v prvej polo­vi­ci 13. sto­ro­čia a postup­ne bol roz­ši­ro­va­ný až do 18. sto­ro­čia. V are­áli hra­du sa nachá­dza aj kapl­n­ka svä­tej Bar­bo­ry, situ­ova­ná na sused­nom vrchu Mod­la, posta­ve­ná v rano­ba­ro­ko­vom štý­le v rokoch 1672 – 1673. Zámok Buch­lo­vi­ce sa nachá­dza v cen­tre mes­teč­ka. Bol posta­ve­ný na začiat­ku 18. sto­ro­čia v baro­ko­vom štý­le pod­ľa vzo­ru talian­skych vidiec­kych víl. Obklo­pu­je ho roz­siah­ly park a záh­ra­dy, kto­ré pat­ria medzi naj­cen­nej­šie svoj­ho dru­hu v Čes­kej repub­li­ke. Zámok je tiež vo vlast­níc­tve štá­tu a ponú­ka pre­hliad­ky pre verej­nosť (en​.wiki​pe​dia​.org).

Medzi ďal­šie význam­né stav­by pat­rí kos­tol svä­té­ho Mar­ti­na, rano­ba­ro­ko­vá budo­va zo 17. sto­ro­čia, kto­rá bola upra­ve­ná na začiat­ku 20. sto­ro­čia. Buch­lo­vi­ce sú zná­me aj svo­ji­mi kul­túr­ny­mi podu­ja­tia­mi, kto­ré pri­ťa­hu­jú náv­štev­ní­kov z blíz­ka i ďale­ka. Medzi naj­zná­mej­šie pat­rí kaž­do­roč­ný fes­ti­val kve­tov, kto­rý sa koná v pries­to­roch zámoc­ké­ho par­ku a ponú­ka náv­štev­ní­kom mož­nosť obdi­vo­vať roz­ma­ni­té kve­ti­no­vé aranž­má­ny a záh­rad­nú archi­tek­tú­ru (en​.wiki​pe​dia​.org). Počas veľ­ko­noč­ných sviat­kov sa v zám­ku Buch­lo­vi­ce koná výsta­va tuli­pá­nov s náz­vom Tuli­po­má­nia. Náv­štev­ní­ci môžu obdi­vo­vať pri­bliž­ne 50 dru­hov reza­ných tuli­pá­nov v rôz­nych aranž­má­noch a väz­bách, dopl­ne­ných o ďal­šie jar­né kve­ty. Výsta­va pre­bie­ha v pries­to­roch zám­ku (kudyz​nu​dy​.cz). V obdo­bí od júna do sep­tem­bra sa v zám­ku pra­vi­del­ne koná výsta­va fuch­sií a iných bal­kó­no­vých a črep­ní­ko­vých rast­lín (buch​lo​vi​ce​.cz). V let­ných mesia­coch, zvy­čaj­ne začiat­kom júla, sa v zám­ku Buch­lo­vi­ce koná výsta­va aranž­má­nov z ruží (rlax​.cz).

Zámok Buch­lo­vi­ce je pova­žo­va­ný za jeden z naj­výz­nam­nej­ších baro­ko­vých šľach­tic­kých sídel v Čes­kej repub­li­ke. Jeho archi­tek­tú­ra, roz­siah­le zbier­ky a význam­ní maji­te­lia mu zabez­pe­či­li mies­to medzi naj­cen­nej­ší­mi his­to­ric­ký­mi pamiat­ka­mi kra­ji­ny (zamek​-buch​lo​vi​ce​.cz). Zámok Buch­lo­vi­ce bol posta­ve­ný v štý­le talian­skej baro­ko­vej vily pod­ľa návrhu archi­tek­ta Dome­ni­ca Mar­ti­nel­li­ho. Výstav­ba pre­bie­ha­la medzi rok­mi 17071738. V roku 1800 sa zámok stal majet­kom rodu Berch­tol­dov­cov, kto­rí ho vlast­ni­li až do roku 1945, keď bol zná­rod­ne­ný a sprí­stup­ne­ný verej­nos­ti. Zámoc­ký kom­plex pozos­tá­va z dvoch budov: Dol­né­ho zám­ku, kto­rý slú­žil na repre­zen­tač­né úče­ly, a Hor­né­ho zám­ku s hos­po­dár­skou fun­kci­ou. Oko­lo zám­ku bol vytvo­re­ný park v talian­skom štý­le, kto­rý bol v prvej polo­vi­ci 19. sto­ro­čia roz­ší­re­ný a upra­ve­ný v anglic­kom štý­le (en​.wiki​pe​dia​.org).


Buch­lo­vi­ce is a small town loca­ted in the Uher­ské Hra­diš­tě dis­trict. It is situ­ated on the bor­der of the Chři­by Moun­tains and the Kyjov Hills. The town has a popu­la­ti­on of 2,420 and covers an area of 31.96 km². The first writ­ten men­ti­on of Buch­lo­vi­ce dates back to a char­ter issu­ed by King Pře­mysl Ota­kar I in 1207. In 1540, Buch­lo­vi­ce beca­me the pro­per­ty of the Lords of Žero­tín and was incor­po­ra­ted into the esta­te of Buch­lov Cast­le. In 1805, Empe­ror Fran­cis II gran­ted the sett­le­ment town sta­tus. Buch­lov Cast­le is loca­ted on a hill of the same name abo­ve the town. It was foun­ded in the first half of the 13th cen­tu­ry and was gra­du­al­ly expan­ded until the 18th cen­tu­ry. The cast­le grounds also inc­lu­de the Cha­pel of St. Bar­ba­ra, situ­ated on the neigh­bo­ring Mod­la Hill, built in the ear­ly Baro­que sty­le bet­we­en 1672 and 1673.

Buch­lo­vi­ce Cast­le is loca­ted in the cen­ter of the town. It was built at the begin­ning of the 18th cen­tu­ry in the Baro­que sty­le, mode­led after Ita­lian coun­try vil­las. It is sur­roun­ded by an exten­si­ve park and gar­dens, which are among the most valu­ab­le of the­ir kind in the Czech Repub­lic. The cast­le is also state-​owned and offers pub­lic tours (en​.wiki​pe​dia​.org). Other sig­ni­fi­cant buil­dings inc­lu­de the Church of St. Mar­tin, an ear­ly Baro­que struc­tu­re from the 17th cen­tu­ry, which was modi­fied at the begin­ning of the 20th cen­tu­ry. Buch­lo­vi­ce is also kno­wn for its cul­tu­ral events, which att­ract visi­tors from near and far. One of the most famous is the annu­al flo­wer fes­ti­val, held in the cast­le park, offe­ring visi­tors the oppor­tu­ni­ty to admi­re vari­ous flo­ral arran­ge­ments and gar­den archi­tec­tu­re (en​.wiki​pe​dia​.org). During the Eas­ter holi­da­ys, Buch­lo­vi­ce Cast­le hosts a tulip exhi­bi­ti­on cal­led Tuli­po­ma­nia. Visi­tors can admi­re around 50 varie­ties of cut tulips in vari­ous arran­ge­ments and com­po­si­ti­ons, com­ple­men­ted by other spring flo­wers. The exhi­bi­ti­on takes pla­ce insi­de the cast­le (kudyz​nu​dy​.cz). From June to Sep­tem­ber, the cast­le regu­lar­ly hosts an exhi­bi­ti­on of fuch­sias and other bal­co­ny and potted plants (buch​lo​vi​ce​.cz). In the sum­mer months, usu­al­ly at the begin­ning of July, the cast­le holds an exhi­bi­ti­on of rose arran­ge­ments (rlax​.cz). 

Buch­lo­vi­ce Cast­le is con­si­de­red one of the most impor­tant Baro­que nob­le resi­den­ces in the Czech Repub­lic. Its archi­tec­tu­re, exten­si­ve col­lec­ti­ons, and notab­le owners have secu­red its pla­ce among the coun­try­’s most valu­ab­le his­to­ri­cal monu­ments (zamek​-buch​lo​vi​ce​.cz). Buch­lo­vi­ce Cast­le was built in the sty­le of an Ita­lian Baro­que vil­la based on the design of archi­tect Dome­ni­co Mar­ti­nel­li. Cons­truc­ti­on took pla­ce bet­we­en 1707 and 1738. In 1800, the cast­le beca­me the pro­per­ty of the Berch­told fami­ly, who owned it until 1945, when it was nati­ona­li­zed and ope­ned to the pub­lic. The cast­le com­plex con­sists of two buil­dings: the Lower Cast­le, which ser­ved a repre­sen­ta­ti­ve pur­po­se, and the Upper Cast­le, which had an eco­no­mic func­ti­on. Around the cast­le, a park was cre­a­ted in the Ita­lian sty­le, which was expan­ded and adap­ted in the first half of the 19th cen­tu­ry into an English-​style park (en​.wiki​pe​dia​.org).


Buch­lo­vi­ce je měs­teč­ko nachá­ze­jí­cí se v okre­se Uher­ské Hra­diš­tě. Rozk­lá­dá se na pome­zí poho­ří Chři­by a Kyjov­ských vrchů. Žije zde 2 420 oby­va­tel na plo­še 31,96 km². Prv­ní písem­ná zmín­ka o Buch­lo­vi­cích pochá­zí z lis­ti­ny krá­le Pře­mys­la Ota­ka­ra I. z roku 1207. V roce 1540 se Buch­lo­vi­ce sta­ly majet­kem pánů ze Žero­tí­na a byly při­po­je­ny k pan­ství hra­du Buch­lov. V roce 1805 pový­šil císař Fran­ti­šek II. obec na měs­teč­ko. Hrad Buch­lov se nachá­zí na stej­noj­men­ném vrchu nad měs­teč­kem. Byl zalo­žen v prv­ní polo­vi­ně 13. sto­le­tí a postup­ně byl roz­ši­řo­ván až do 18. sto­le­tí. V are­álu hra­du se nachá­zí také kap­le sva­té Bar­bo­ry, situ­ova­ná na sou­sed­ním vrchu Mod­la, posta­ve­ná v raně barok­ním sty­lu v letech 1672 – 1673. Zámek Buch­lo­vi­ce se nachá­zí v cen­tru měs­teč­ka. Byl posta­ven na začát­ku 18. sto­le­tí v barok­ním sty­lu pod­le vzo­ru ital­ských ven­kov­ských vil. Obklo­pu­je ho roz­sáh­lý park a zahra­dy, kte­ré patří mezi nej­cen­něj­ší své­ho dru­hu v Čes­ké repub­li­ce. Zámek je také ve vlast­nic­tví stá­tu a nabí­zí proh­líd­ky pro veřej­nost (en​.wiki​pe​dia​.org). Mezi dal­ší význam­né stav­by patří kos­tel sva­té­ho Mar­ti­na, raně barok­ní budo­va ze 17. sto­le­tí, kte­rá byla upra­ve­na na začát­ku 20. sto­le­tí. Buch­lo­vi­ce jsou zná­mé také svý­mi kul­tur­ní­mi akce­mi, kte­ré při­ta­hu­jí návš­těv­ní­ky z blíz­ka i dale­ka. Mezi nej­zná­měj­ší patří kaž­do­roč­ní fes­ti­val květin, kte­rý se koná v pros­to­rách zámec­ké­ho par­ku a nabí­zí návš­těv­ní­kům mož­nost obdi­vo­vat roz­ma­ni­té květi­no­vé aranž­má a zahrad­ní archi­tek­tu­ru (en​.wiki​pe​dia​.org). 

Během veli­ko­noč­ních svát­ků se na zám­ku Buch­lo­vi­ce koná výsta­va tuli­pá­nů s náz­vem Tuli­po­má­nie. Návš­těv­ní­ci mohou obdi­vo­vat přib­liž­ně 50 dru­hů řeza­ných tuli­pá­nů v růz­ných aranž­má a vaz­bách, dopl­něných o dal­ší jar­ní květi­ny. Výsta­va pro­bí­há v pros­to­rách zám­ku (kudyz​nu​dy​.cz). V obdo­bí od červ­na do září se na zám­ku pra­vi­del­ně koná výsta­va fuch­sií a dal­ších bal­ko­no­vých a květi­ná­čo­vých rost­lin (buch​lo​vi​ce​.cz). V let­ních měsí­cích, obvyk­le začát­kem čer­ven­ce, se na zám­ku Buch­lo­vi­ce koná výsta­va aranž­má z růží (rlax​.cz). Zámek Buch­lo­vi­ce je pova­žo­ván za jed­no z nej­výz­nam­něj­ších barok­ních šlech­tic­kých sídel v Čes­ké repub­li­ce. Jeho archi­tek­tu­ra, roz­sáh­lé sbír­ky a význam­ní maji­te­lé mu zajis­ti­li mís­to mezi nej­cen­něj­ší­mi his­to­ric­ký­mi památ­ka­mi země (zamek​-buch​lo​vi​ce​.cz). Zámek Buch­lo­vi­ce byl posta­ven ve sty­lu ital­ské barok­ní vily pod­le návrhu archi­tek­ta Dome­ni­ca Mar­ti­nel­li­ho. Výstav­ba pro­bí­ha­la mezi lety 17071738. V roce 1800 se zámek stal majet­kem rodu Berch­tol­dů, kte­ří ho vlast­ni­li až do roku 1945, kdy byl zná­rod­něn a zpří­stup­něn veřej­nos­ti. Zámec­ký kom­plex se sklá­dá ze dvou budov: Dol­ní­ho zám­ku, kte­rý slou­žil k repre­zen­tač­ním úče­lům, a Hor­ní­ho zám­ku s hos­po­dá­řs­kou fun­kcí. Kolem zám­ku byl vytvo­řen park v ital­ském sty­lu, kte­rý byl v prv­ní polo­vi­ně 19. sto­le­tí roz­ší­řen a upra­ven v anglic­kém sty­lu (en​.wiki​pe​dia​.org).


Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Česko, Južná Morava, Mestá, Mestá, Moravské, Typ krajiny, Zahraničie

Blansko – brána Moravského krasu

Hits: 113

Blan­sko je okres­né mes­to v Juho­mo­rav­skom kra­ji v Čes­kej repub­li­ke, ležia­ce pri­bliž­ne 19 km sever­ne od Brna, v údo­lí rie­ky Svi­ta­vy (Wiki­pe­dia). Blan­sko sa nachá­dza v Dra­han­skej vrcho­vi­ne. Východ­ná časť úze­mia mes­ta leží v Chrá­ne­nej kra­jin­nej oblas­ti Morav­ský kras (Wiki­pe­dia). K 1. janu­áru 2024 malo mes­to pri­bliž­ne 20 185 oby­va­te­ľov (blan​sko​.cz).

Mes­to je čas­to ozna­čo­va­né ako Brá­na Morav­ské­ho kra­su” vďa­ka svo­jej polo­he v blíz­kos­ti uni­kát­nych kra­so­vých javov, ako sú prie­pasť Maco­cha a jas­ky­ne Pun­kva (Blan­sko). Prvá písom­ná zmien­ka o Blan­sku pochá­dza z roku 1136, keď bolo pred­me­tom spo­ru medzi olo­mouc­kým bis­ku­pom Jin­dři­chom Zdí­kom a knie­ža­ťom Vra­ti­sla­vom z Brna o prá­vo posta­viť kos­tol v obci . Pôvod­ná osa­da sa nachá­dza­la na pra­vom bre­hu Svi­ta­vy, dnes zná­ma ako Sta­ré Blan­sko. Kon­com 14. sto­ro­čia zača­la na ľavom bre­hu rie­ky vzni­kať nová osa­da, Nové Blan­sko, kto­rá sa neskôr sta­la jad­rom moder­né­ho mes­ta. Obe čas­ti sa admi­ni­stra­tív­ne a eko­no­mic­ky zlú­či­li v roku 1526. V 16. sto­ro­čí, počas vlá­dy rodu Žal­kov­ských zo Žal­ko­vic, bolo Blan­sko pový­še­né na trho­vé mes­teč­ko a gotic­ká pev­nosť bola pre­sta­va­ná na rene­sanč­ný zámok. V roku 1698 zís­ka­la pan­stvo rodi­na Gell­hor­nov­cov, kto­rá tu zalo­ži­la prvú hutu a žele­zia­reň. V roku 1766 Blan­sko odkú­pil rod Salm-​Reifferscheidt, kto­rý ho vlast­nil až do roku 1945. V prvej polo­vi­ci 19. sto­ro­čia žele­ziar­ne pros­pe­ro­va­li a doš­lo k roz­vo­ju výro­by ume­lec­kej lia­ti­ny. V roku 1849 bola otvo­re­ná želez­nič­ná trať z Brna do Čes­kej Tře­bo­vej, čo pris­pe­lo k ďal­šie­mu roz­vo­ju mes­ta. V roku 1905 ude­lil Fran­ti­šek Jozef I. Blan­sku šta­tút mes­ta (blan​sko​.cz). 

Medzi význam­né pamiat­ky v Blan­sku pat­rí zámok Blan­sko, kto­rý bol pôvod­ne gotic­kou pev­nos­ťou a neskôr pre­sta­va­ný na rene­sanč­ný zámok. V súčas­nos­ti slú­ži ako múze­um s expo­zí­ci­ou ume­lec­kej lia­ti­ny. Ďal­šou zau­jí­ma­vos­ťou je dre­ve­ný kos­to­lík svä­tej Paras­kie­vy, pre­ne­se­ný sem z Pod­kar­pat­skej Rusi v roku 1936 (blan​sko​.cz). Kon­krét­nym jeho domo­von bolo Niž­né Seliš­te. Pre­ne­se­nie ho zachrá­ni­lo pred istou ska­zou (Infor­mač­ná tabu­ľa). Kos­tol svä­té­ho Mar­ti­na ponú­ka mož­nosť výstu­pu na vežu s vyhliad­kou na celé mes­to a oko­lie (blan​sko​.cz). Blan­sko je výcho­dis­ko­vým bodom pre náv­šte­vy Morav­ské­ho kra­su, kto­rý ponú­ka množ­stvo turis­tic­kých a cyk­lis­tic­kých trás. Mes­to dis­po­nu­je kva­lit­nou špor­to­vou infra­štruk­tú­rou, vrá­ta­ne kry­té­ho a von­kaj­šie­ho pla­vec­ké­ho bazé­na, zim­né­ho šta­di­ó­na, teni­so­vých a volej­ba­lo­vých kur­tov či bowlin­go­vej haly. Blan­sko je zná­me svo­jou prie­my­sel­nou tra­dí­ci­ou, naj­mä v oblas­ti stro­jár­stva a hut­níc­tva (Bla­nen­sko). Tech­nic­ká pamiat­ka Kla­mo­va huť sa nachá­dza na úzkom ostro­ve medzi kory­tom rie­ky Svi­ta­va a ume­lým násy­pom pri želez­nič­nej tra­ti Brno – Čes­ká Tře­bo­vá. Zacho­va­la sa prí­zem­ný objekt bez vyso­kej pece, pred­sta­vu­je typic­kú prie­my­sel­nú archi­tek­tú­ru polo­vi­ce 19. sto­ro­čia. Huta Pau­lin­ka pat­ri­la medzi tzv. sal­mov­ské žele­ziar­ne, od kon­ca 19. sto­ro­čia fun­go­va­la ako zlie­va­reň. Pome­no­va­nie zís­ka­la pod­ľa man­žel­ky maji­te­ľa pan­stva K. J. Sal­ma, kňaž­nej Pau­li­ny z Auer­sper­gu (Infor­mač­ná tabuľa).

V Blan­sku je pre­zen­to­va­ná tzv. Sta­ni­ca Európ­ske ces­ty žele­za. Pro­jekt Ces­ta žele­za Morav­ským kra­som je súčas­ťou európ­ske­ho pro­jek­tu. Záme­rom je pro­pa­go­vať dôle­ži­té loka­li­ty európ­ske­ho žele­ziar­stva v minu­los­ti. V Blan­sku sa začiat­ky sys­te­ma­tic­ké­ho záuj­mu hut­níc­tva datu­jú od kon­ca 8. sto­ro­čia. Do rudo­nos­nej stred­nej čas­ti Morav­ské­ho kra­su vstú­pi­li pros­pek­to­ri, baní­ci, hut­ní­ci, ková­či, uhlia­ri (Infor­mač­ná tabuľa).


Blan­sko is a dis­trict town in the South Mora­vian Regi­on of the Czech Repub­lic, loca­ted app­ro­xi­ma­te­ly 19 km north of Brno, in the val­ley of the Svi­ta­va River (Wiki­pe­dia). Blan­sko is situ­ated in the Dra­han­ská High­lands. The eas­tern part of the town’s ter­ri­to­ry lies wit­hin the Mora­vian Karst Pro­tec­ted Lands­ca­pe Area (Wiki­pe­dia). As of Janu­ary 1, 2024, the town had app­ro­xi­ma­te­ly 20,185 inha­bi­tants (blan​sko​.cz).

The town is often refer­red to as the Gate­way to the Mora­vian Karst” due to its pro­xi­mi­ty to uni­que karst phe­no­me­na, such as the Maco­cha Abyss and the Pun­kva Caves (Blan­sko). The first writ­ten men­ti­on of Blan­sko dates back to 1136 when it was the sub­ject of a dis­pu­te bet­we­en Olo­mouc Bis­hop Jin­dřich Zdík and Prin­ce Vra­ti­slav of Brno over the right to build a church in the vil­la­ge. The ori­gi­nal sett­le­ment was loca­ted on the right bank of the Svi­ta­va River, now kno­wn as Old Blan­sko. By the late 14th cen­tu­ry, a new sett­le­ment, New Blan­sko, began to emer­ge on the left bank of the river, later beco­ming the core of the modern town. The two parts were admi­ni­stra­ti­ve­ly and eco­no­mi­cal­ly uni­ted in 1526. In the 16th cen­tu­ry, under the rule of the Žal­kov­ský fami­ly of Žal­ko­vi­ce, Blan­sko was ele­va­ted to a mar­ket town, and the Got­hic for­tress was rebu­ilt into a Renais­san­ce cha­te­au. In 1698, the esta­te was acqu­ired by the Gell­horn fami­ly, who estab­lis­hed the first foun­dry and iron­works here. In 1766, Blan­sko was pur­cha­sed by the Salm-​Reifferscheidt fami­ly, who owned it until 1945. In the first half of the 19th cen­tu­ry, the iron­works pros­pe­red, and the pro­duc­ti­on of artis­tic cast iron flou­ris­hed. In 1849, the rai­lway line from Brno to Čes­ká Tře­bo­vá was ope­ned, con­tri­bu­ting to the town’s furt­her deve­lop­ment. In 1905, Empe­ror Franz Joseph I gran­ted Blan­sko town sta­tus (blan​sko​.cz).

Notab­le land­marks in Blan­sko inc­lu­de the Blan­sko Cha­te­au, ori­gi­nal­ly a Got­hic for­tress later rebu­ilt into a Renais­san­ce cha­te­au. It now ser­ves as a muse­um fea­tu­ring an exhi­bi­ti­on of artis­tic cast iron. Anot­her att­rac­ti­on is the wooden Church of St. Paras­che­va, relo­ca­ted here from Sub­car­pat­hian Rut­he­nia in 1936 (blan​sko​.cz). Its ori­gi­nal home was Niž­né Seliš­te, and the relo­ca­ti­on saved it from ine­vi­tab­le decay (infor­ma­ti­on board). The Church of St. Mar­tin offers visi­tors the oppor­tu­ni­ty to climb its tower for vie­ws of the town and sur­roun­ding area (blan​sko​.cz). Blan­sko ser­ves as a star­ting point for visits to the Mora­vian Karst, which offers nume­rous hiking and cyc­ling trails. The town has excel­lent sports faci­li­ties, inc­lu­ding indo­or and out­do­or swim­ming pools, an ice rink, ten­nis and vol­le­y­ball courts, and a bowling hall. Blan­sko is kno­wn for its indus­trial tra­di­ti­on, par­ti­cu­lar­ly in engi­ne­e­ring and metal­lur­gy (Bla­nen­sko).

The Klam Iron­works is an indus­trial monu­ment loca­ted on a nar­row island bet­we­en the Svi­ta­va River and an arti­fi­cial embank­ment near the Brno-​Česká Tře­bo­vá rai­lway line. The pre­ser­ved ground-​level struc­tu­re, wit­hout a blast fur­na­ce, repre­sents typi­cal 19th-​century indus­trial archi­tec­tu­re. The Pau­lin­ka Iron­works was part of the so-​called Salm iron­works and func­ti­oned as a foun­dry from the late 19th cen­tu­ry. It was named after Prin­cess Pau­li­na of Auer­sperg, the wife of the esta­te owner K. J. Salm (infor­ma­ti­on board).

Blan­sko also fea­tu­res the Sta­ti­on of the Euro­pe­an Iron Rou­te.” The pro­ject Iron Rou­te through the Mora­vian Karst” is part of a Euro­pe­an ini­tia­ti­ve aiming to pro­mo­te sig­ni­fi­cant his­to­ri­cal iron­wor­king sites. In Blan­sko, the sys­te­ma­tic inte­rest in metal­lur­gy dates back to the late 8th cen­tu­ry, when pros­pec­tors, miners, metal­lur­gists, blacks­miths, and char­co­al bur­ners ente­red the ore-​rich cen­tral part of the Mora­vian Karst (infor­ma­ti­on board).


Blan­sko je okres­ní měs­to v Jiho­mo­rav­ském kra­ji v Čes­ké repub­li­ce, leží­cí přib­liž­ně 19 km sever­ně od Brna, v údo­lí řeky Svi­ta­vy (Wiki­pe­dia). Blan­sko se nachá­zí v Dra­han­ské vrcho­vi­ně. Východ­ní část úze­mí měs­ta leží v Chrá­něné kra­jin­né oblas­ti Morav­ský kras (Wiki­pe­dia). K 1. led­nu 2024 mělo měs­to přib­liž­ně 20 185 oby­va­tel (blan​sko​.cz).

Měs­to je čas­to ozna­čo­vá­no jako Brá­na Morav­ské­ho kra­su” díky své polo­ze v blíz­kos­ti uni­kát­ních kra­so­vých jevů, jako jsou pro­past Maco­cha a Pun­kev­ní jes­ky­ně (Blan­sko). Prv­ní písem­ná zmín­ka o Blan­sku pochá­zí z roku 1136, kdy bylo před­mětem spo­ru mezi olo­mouc­kým bis­ku­pem Jin­dři­chem Zdí­kem a kní­že­tem Vra­ti­sla­vem z Brna o prá­vo posta­vit kos­tel v obci. Původ­ní osa­da se nachá­ze­la na pra­vém bře­hu Svi­ta­vy, dnes zná­má jako Sta­ré Blan­sko. Kon­cem 14. sto­le­tí zača­la na levém bře­hu řeky vzni­kat nová osa­da, Nové Blan­sko, kte­rá se později sta­la jád­rem moder­ní­ho měs­ta. Obě čás­ti byly admi­ni­stra­tiv­ně a eko­no­mic­ky slou­če­ny v roce 1526. V 16. sto­le­tí, za vlá­dy rodu Žal­kov­ských ze Žal­ko­vic, bylo Blan­sko pový­še­no na trho­vé měs­teč­ko a gotic­ká tvrz byla pře­sta­věna na rene­sanč­ní zámek. V roce 1698 zís­ka­la pan­ství rodi­na Gell­hor­nů, kte­rá zde zalo­ži­la prv­ní huť a žele­zár­nu. V roce 1766 Blan­sko odkou­pil rod Salm-​Reifferscheidt, kte­rý ho vlast­nil až do roku 1945. V prv­ní polo­vi­ně 19. sto­le­tí žele­zár­ny pros­pe­ro­va­ly a roz­vi­nu­la se výro­ba umělec­ké liti­ny. V roce 1849 byla ote­vře­na želez­nič­ní trať z Brna do Čes­ké Tře­bo­vé, což přis­pělo k dal­ší­mu roz­vo­ji měs­ta. V roce 1905 udělil Fran­ti­šek Josef I. Blan­sku sta­tut měs­ta (blan​sko​.cz).

K význam­ným památ­kám Blan­ska patří zámek Blan­sko, původ­ně gotic­ká tvrz pře­sta­věná na rene­sanč­ní zámek, dnes slou­ží­cí jako muze­um s expo­zi­cí umělec­ké liti­ny. Dal­ší zají­ma­vos­tí je dře­věný kos­te­lík sva­té Paras­ki­vy, pře­ne­se­ný sem z Pod­kar­pat­ské Rusi v roce 1936 (blan​sko​.cz). Jeho původ­ním domo­vem bylo Niž­né Seliš­tě a pře­ne­se­ní ho zachrá­ni­lo před jis­tou zká­zou (infor­mač­ní tabu­le). Kos­tel sva­té­ho Mar­ti­na nabí­zí mož­nost výstu­pu na věž s vyhlíd­kou na celé měs­to a oko­lí (blan​sko​.cz). Blan­sko je výcho­zím bodem pro návš­těvy Morav­ské­ho kra­su, kte­rý nabí­zí množ­ství turis­tic­kých a cyk­lis­tic­kých tras. Měs­to dis­po­nu­je kva­lit­ní spor­tov­ní infras­truk­tu­rou, včet­ně kry­té­ho a ven­kov­ní­ho bazé­nu, zim­ní­ho sta­di­onu, teni­so­vých a volej­ba­lo­vých kur­tů nebo bowlin­go­vé haly. Blan­sko je zná­mé svou průmys­lo­vou tra­di­cí, zej­mé­na v oblas­ti stro­jí­ren­ství a hut­nic­tví (Bla­nen­sko).

Tech­nic­ká památ­ka Kla­mo­va huť se nachá­zí na úzkém ostro­vě mezi kory­tem řeky Svi­ta­vy a umělým náspem při želez­nič­ní tra­ti Brno – Čes­ká Tře­bo­vá. Docho­val se pří­zem­ní objekt bez vyso­ké pece, před­sta­vu­jí­cí typic­kou průmys­lo­vou archi­tek­tu­ru polo­vi­ny 19. sto­le­tí. Huť Pau­lin­ka patři­la mezi tzv. sal­mov­ské žele­zár­ny a od kon­ce 19. sto­le­tí fun­go­va­la jako slé­vár­na. Jmé­no zís­ka­la pod­le man­žel­ky maji­te­le pan­ství K. J. Sal­ma, kněž­ny Pau­li­ny z Auer­sper­gu (Infor­mač­ní tabule).

V Blan­sku je pre­zen­to­vá­na tzv. Sta­ni­ce Evrop­ské ces­ty žele­za. Pro­jekt Ces­ta žele­za Morav­ským kra­sem je sou­čás­tí evrop­ské­ho pro­jek­tu. Cílem je pro­pa­go­vat důle­ži­té loka­li­ty evrop­ské­ho hut­nic­tví v minu­los­ti. V Blan­sku se počát­ky sys­te­ma­tic­ké­ho záj­mu o hut­nic­tví datu­jí od kon­ce 8. sto­le­tí, kdy do rudo­nos­né střed­ní čás­ti Morav­ské­ho kra­su vstou­pi­li pros­pek­to­ři, hor­ní­ci, hut­ní­ci, ková­ři a uhlí­ři (Infor­mač­ní tabule).


Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Česko, Južná Morava, Mestá, Mestá, Moravské, Typ krajiny, Zahraničie

Slavonice – renesančná perla

Hits: 109

Sla­vo­ni­ce sú malé his­to­ric­ké mes­to nachá­dza­jú­ce sa na juho­zá­pad­nej Mora­ve, v blíz­kos­ti hra­níc s Rakús­kom. sú naj­zá­pad­nej­ším mes­tom Mora­vy. S počtom oby­va­te­ľov pri­bliž­ne 2 300 sa mes­to pýši zacho­va­lým rene­sanč­ným cen­trom, kto­ré je chrá­ne­né ako mest­ská pamiat­ko­vá rezer­vá­cia. Vďa­ka svo­jej jedi­neč­nej archi­tek­tú­re sú Sla­vo­ni­ce čas­to nazý­va­né malá Telč” ale­bo per­la zápa­do­mo­rav­skej rene­san­cie”. Prvá písom­ná zmien­ka o Sla­vo­ni­ciach pochá­dza z roku 1260. Pôvod­ne stráž­na osa­da, zalo­že­ná v 12. sto­ro­čí na stre­do­ve­kej kra­jin­skej ces­te spá­ja­jú­cej Pra­hu s Vied­ňou, pat­ri­la do majet­ku pánov z Hrad­ca. V 14. sto­ro­čí sa osa­da vďa­ka veľ­ko­le­pej výstav­be pre­me­ni­la na mes­to. Naj­väč­ší roz­kvet zaži­li Sla­vo­ni­ce v 16. sto­ro­čí, keď sa sta­li význam­ným mes­tom na obchod­nej tra­se medzi Pra­hou a Vied­ňou, čo pri­nies­lo mes­tu veľ­ké bohat­stvo a umož­ni­lo výstav­bu nád­her­ných rene­sanč­ných domov. Keď bola tra­sa pre­sme­ro­va­ná, mes­to stra­ti­lo svoj zdroj bohat­stva, čo pris­pe­lo k zacho­va­niu jedi­neč­né­ho súbo­ru rene­sanč­ných domov (Wiki­pe­dia).

Cen­trum Sla­vo­níc je zná­me svo­ji­mi rene­sanč­ný­mi meš­tian­sky­mi doma­mi s boha­to zdo­be­ný­mi štít­mi a sgra­fi­to­vou výzdo­bou, kto­rá zahŕňa zlo­ži­té figu­rál­ne scé­ny. Medzi naj­výz­nam­nej­šie pamiat­ky pat­rí kos­tol Nane­bov­za­tia Pan­ny Márie, kto­ré­ho veža bola posta­ve­ná v rokoch 1503 – 1549 a dnes slú­ži ako vyhliad­ko­vá veža. Ďal­šou význam­nou stav­bou je kos­tol svä­té­ho Jána Krs­ti­te­ľa zo 13. ale­bo 14. sto­ro­čia, kto­rý má fasá­du zdo­be­nú sgra­fi­tom z kon­ca 16. sto­ro­čia a dnes slú­ži na kul­túr­ne úče­ly. Mest­ské opev­ne­nie je čias­toč­ne zacho­va­né, vrá­ta­ne dvoch brán, dvoch bášt a nie­koľ­kých frag­men­tov mest­ských hra­dieb. V 13. sto­ro­čí bol v mes­te vybu­do­va­ný pod­zem­ný sys­tém cho­dieb, kto­rý slú­žil na odvod­ne­nie a obra­nu mes­ta. Dnes je pri­bliž­ne 380 met­rov tých­to tune­lov sprí­stup­ne­ných pre verej­nosť, čo ponú­ka náv­štev­ní­kom jedi­neč­ný pohľad do his­tó­rie mes­ta (Wiki­pe­dia). 

V roku 1953 boli Sla­vo­ni­ce zahr­nu­té do hra­nič­né­ho pás­ma, čo spô­so­bi­lo znač­nú izo­lá­ciu celé­ho úze­mia od ostat­nej civi­li­zá­cie a výraz­ne obme­dzi­lo ces­tov­ný ruch. Až v roku 1960, pri reor­ga­ni­zá­cii okre­sov a kra­jov, bolo zasta­va­né úze­mie mes­ta vyňa­té z hra­nič­né­ho pás­ma a moh­lo začať využí­vať ces­tov­ný ruch. Pozdĺž štát­nej hra­ni­ce bola v rokoch 19361938 vybu­do­va­ná sústa­va pohra­nič­ných pev­nos­tí, kto­ré sa zacho­va­li dodnes a záslu­hou nad­šen­cov sú udr­žia­va­né v dob­rom tech­nic­kom sta­ve a sprí­stup­ne­né verej­nos­ti. Nie­kto­ré z tých­to pev­nos­tí sa nachá­dza­jú pria­mo v intra­vi­lá­ne mes­ta. Sla­vo­ni­ce sú zná­me svo­jím boha­tým kul­túr­nym živo­tom. V mes­te sa pra­vi­del­ne kona­jú rôz­ne fes­ti­va­ly, výsta­vy a kon­cer­ty, kto­ré pri­lá­ka­jú náv­štev­ní­kov z blíz­ka i ďale­ka. V roku 2017 boli Sla­vo­ni­ce vyhlá­se­né za His­to­ric­ké mes­to roka, čo sved­čí o ich význa­me a zacho­va­los­ti kul­túr­ne­ho dedič­stva. Dňa 31. augus­ta 1961 boli Sla­vo­ni­ce vyhlá­se­né za mest­skú pamiat­ko­vú rezer­vá­ciu. Oko­lie Sla­vo­níc ponú­ka krá­sy prí­rod­né­ho par­ku Čes­ká Kana­da. V blíz­kos­ti sa nachá­dza aj zanik­nu­tá stre­do­ve­ká osa­da Pfaf­fen­sch­lag (Wiki­pe­dia).


Sla­vo­ni­ce is a small his­to­ri­cal town loca­ted in sout­hwes­tern Mora­via, near the Aus­trian bor­der. It is the wes­tern­most town of Mora­via. With a popu­la­ti­on of app­ro­xi­ma­te­ly 2,300, the town boasts a well-​preserved Renais­san­ce cen­ter, pro­tec­ted as an urban con­ser­va­ti­on area. Due to its uni­que archi­tec­tu­re, Sla­vo­ni­ce is often refer­red to as the Litt­le Telč” or the Pearl of Wes­tern Mora­vian Renais­san­ce.” The first writ­ten men­ti­on of Sla­vo­ni­ce dates back to 1260. Ori­gi­nal­ly a guard sett­le­ment foun­ded in the 12th cen­tu­ry on a medie­val tra­de rou­te con­nec­ting Pra­gue with Vien­na, it belo­n­ged to the Lords of Hra­dec. In the 14th cen­tu­ry, the sett­le­ment trans­for­med into a town thanks to sig­ni­fi­cant cons­truc­ti­on efforts. Sla­vo­ni­ce expe­rien­ced its gre­a­test pros­pe­ri­ty in the 16th cen­tu­ry when it beca­me an impor­tant town on the tra­de rou­te bet­we­en Pra­gue and Vien­na, brin­ging gre­at wealth and enab­ling the cons­truc­ti­on of mag­ni­fi­cent Renais­san­ce hou­ses. When the rou­te was redi­rec­ted, the town lost its sour­ce of wealth, which con­tri­bu­ted to the pre­ser­va­ti­on of its uni­que ensem­ble of Renais­san­ce hou­ses (Wiki­pe­dia).

The cen­ter of Sla­vo­ni­ce is reno­wned for its Renais­san­ce burg­her hou­ses with rich­ly deco­ra­ted gab­les and sgraf­fi­to deco­ra­ti­ons, fea­tu­ring intri­ca­te figu­ra­ti­ve sce­nes. Among the most notab­le land­marks is the Church of the Assump­ti­on of the Vir­gin Mary, who­se tower was built bet­we­en 1503 and 1549 and now ser­ves as a lookout tower. Anot­her sig­ni­fi­cant buil­ding is the Church of St. John the Bap­tist from the 13th or 14th cen­tu­ry, which has a faca­de ador­ned with sgraf­fi­to from the late 16th cen­tu­ry and is now used for cul­tu­ral pur­po­ses. The town for­ti­fi­ca­ti­ons are par­tial­ly pre­ser­ved, inc­lu­ding two gates, two bas­ti­ons, and seve­ral frag­ments of town walls. In the 13th cen­tu­ry, an under­ground sys­tem of cor­ri­dors was built in the town for drai­na­ge and defen­se. Today, about 380 meters of the­se tun­nels are open to the pub­lic, offe­ring visi­tors a uni­que glim­pse into the town’s his­to­ry (Wiki­pe­dia).

In 1953, Sla­vo­ni­ce was inc­lu­ded in the bor­der zone, cau­sing sig­ni­fi­cant iso­la­ti­on of the enti­re area from the rest of civi­li­za­ti­on and seve­re­ly limi­ting tou­rism. Only in 1960, after the reor­ga­ni­za­ti­on of dis­tricts and regi­ons, was the built-​up area of the town exc­lu­ded from the bor­der zone, allo­wing tou­rism to deve­lop. Along the sta­te bor­der, a sys­tem of bor­der for­ti­fi­ca­ti­ons was built bet­we­en 1936 and 1938, which has been pre­ser­ved to this day and is main­tai­ned in good tech­ni­cal con­di­ti­on by ent­hu­siasts, making it acces­sib­le to the pub­lic. Some of the­se for­ti­fi­ca­ti­ons are loca­ted direct­ly wit­hin the town’s intra­vi­la­ne. Sla­vo­ni­ce is kno­wn for its rich cul­tu­ral life, with vari­ous fes­ti­vals, exhi­bi­ti­ons, and con­certs regu­lar­ly held in the town, att­rac­ting visi­tors from near and far. In 2017, Sla­vo­ni­ce was named the His­to­ric Town of the Year, high­ligh­ting its sig­ni­fi­can­ce and the pre­ser­va­ti­on of its cul­tu­ral heri­ta­ge. On August 31, 1961, Sla­vo­ni­ce was dec­la­red an urban con­ser­va­ti­on area. The sur­roun­dings of Sla­vo­ni­ce offer the beau­ty of the Čes­ká Kana­da Natu­re Park. Near­by is also the aban­do­ned medie­val sett­le­ment of Pfaf­fen­sch­lag (Wiki­pe­dia).


Sla­vo­ni­ce ist eine kle­i­ne his­to­ris­che Stadt im Südwes­ten Mäh­rens, nahe der öster­re­i­chis­chen Gren­ze. Sie ist die west­lichs­te Stadt Mäh­rens. Mit etwa 2.300 Ein­woh­nern rühmt sich die Stadt eines gut erhal­te­nen Renais­san­ce­zen­trums, das als städ­tis­ches Denk­mal­re­ser­vat ges­chützt ist. Aufg­rund ihrer ein­zi­gar­ti­gen Archi­tek­tur wird Sla­vo­ni­ce oft als kle­i­nes Telč” oder Per­le der wes­tmäh­ris­chen Renais­san­ce” bez­e­ich­net. Die ers­te sch­rift­li­che Erwäh­nung von Sla­vo­ni­ce stammt aus dem Jahr 1260. Urs­prün­glich eine Wach­sta­ti­on, geg­rün­det im 12. Jahr­hun­dert an einer mit­te­lal­ter­li­chen Han­delss­tra­ße zwis­chen Prag und Wien, gehör­te sie den Her­ren von Hra­dec. Im 14. Jahr­hun­dert wur­de die Sied­lung durch gro­ßar­ti­ge Bau­vor­ha­ben zur Stadt. Sla­vo­ni­ce erleb­te sei­ne größte Blüte­ze­it im 16. Jahr­hun­dert, als es zu einer wich­ti­gen Stadt an der Han­dels­rou­te zwis­chen Prag und Wien wur­de, was gro­ßen Reich­tum brach­te und den Bau präch­ti­ger Renais­san­ce­hä­u­ser ermög­lich­te. Als die Rou­te umge­le­i­tet wur­de, ver­lor die Stadt ihre Ein­kom­men­squ­el­le, was zur Erhal­tung des ein­zi­gar­ti­gen Ensem­bles von Renais­san­ce­hä­u­sern beit­rug (Wiki­pe­dia).

Das Zen­trum von Sla­vo­ni­ce ist bekannt für sei­ne Renaissance-​Bürgerhäuser mit reich ver­zier­ten Gie­beln und Sgraf­fi­to­de­ko­ra­ti­onen, die kom­ple­xe figür­li­che Sze­nen ent­hal­ten. Zu den bede­utend­sten Sehen­swür­dig­ke­i­ten gehört die Kir­che Mariä Him­mel­fa­hrt, deren Turm zwis­chen 1503 und 1549 erbaut wur­de und heute als Aus­sichts­turm dient. Ein wei­te­res bede­uten­des Bau­werk ist die Kir­che St. Johan­nes der Täu­fer aus dem 13. oder 14. Jahr­hun­dert, deren Fas­sa­de mit Sgraf­fi­to aus dem spä­ten 16. Jahr­hun­dert ver­ziert ist und heute für kul­tu­rel­le Zwec­ke genutzt wird. Die Stadt­be­fes­ti­gun­gen sind tei­lwe­i­se erhal­ten, darun­ter zwei Tore, zwei Bas­ti­onen und meh­re­re Frag­men­te der Stadt­mau­er. Im 13. Jahr­hun­dert wur­de in der Stadt ein unte­rir­dis­ches Sys­tem von Gän­gen für Ent­wäs­se­rung und Ver­te­i­di­gung gebaut. Heute sind etwa 380 Meter die­ser Tun­nel für die Öffen­tlich­ke­it zugän­glich, was Besu­chern einen ein­zi­gar­ti­gen Einb­lick in die Stadt­ges­chich­te bie­tet (Wiki­pe­dia).

Im Jahr 1953 wur­de Sla­vo­ni­ce in die Grenz­zo­ne ein­be­zo­gen, was zu einer erheb­li­chen Iso­la­ti­on des gesam­ten Gebiets von der übri­gen Zivi­li­sa­ti­on führ­te und den Tou­ris­mus stark ein­sch­ränk­te. Erst 1960, nach der Neuor­ga­ni­sa­ti­on der Bez­ir­ke und Regi­onen, wur­de das bebau­te Stadt­ge­biet aus der Grenz­zo­ne heraus­ge­nom­men, was die Ent­wick­lung des Tou­ris­mus ermög­lich­te. Entlang der Sta­atsg­ren­ze wur­de zwis­chen 1936 und 1938 ein Sys­tem von Grenz­be­fes­ti­gun­gen errich­tet, das bis heute erhal­ten ist und von Ent­hu­sias­ten in gutem tech­nis­chem Zus­tand gepf­legt und der Öffen­tlich­ke­it zugän­glich gemacht wird. Eini­ge die­ser Befes­ti­gun­gen befin­den sich direkt im Stadt­be­re­ich. Sla­vo­ni­ce ist bekannt für sein rei­ches Kul­tur­le­ben, mit regel­mä­ßi­gen Fes­ti­vals, Auss­tel­lun­gen und Kon­zer­ten, die Besu­cher aus Nah und Fern anzie­hen. Im Jahr 2017 wur­de Sla­vo­ni­ce zur His­to­ris­chen Stadt des Jah­res ernannt, was auf sei­ne Bede­utung und die Erhal­tung sei­nes Kul­tu­rer­bes hin­we­ist. Am 31. August 1961 wur­de Sla­vo­ni­ce zum städ­tis­chen Denk­mal­re­ser­vat erk­lärt. Die Umge­bung von Sla­vo­ni­ce bie­tet die Schön­he­it des Natur­parks Čes­ká Kana­da. In der Nähe befin­det sich auch die auf­ge­ge­be­ne mit­te­lal­ter­li­che Sied­lung Pfaf­fen­sch­lag (Wiki­pe­dia).


Sla­vo­ni­ce jsou malé his­to­ric­ké měs­to nachá­ze­jí­cí se na jiho­zá­pad­ní Mora­vě, v blíz­kos­ti rakous­kých hra­nic. Jsou nej­zá­pad­něj­ším měs­tem Mora­vy. S přib­liž­ně 2 300 oby­va­te­li se měs­to pyš­ní zacho­va­lým rene­sanč­ním cen­trem, kte­ré je chrá­něno jako měst­ská památ­ko­vá rezer­va­ce. Díky své jedi­neč­né archi­tek­tu­ře jsou Sla­vo­ni­ce čas­to nazý­vá­ny malou Tel­čí” nebo per­lou zápa­do­mo­rav­ské rene­san­ce”. Prv­ní písem­ná zmín­ka o Sla­vo­ni­cích pochá­zí z roku 1260. Původ­ně stráž­ní osa­da, zalo­že­ná ve 12. sto­le­tí na stře­do­věké zem­ské stez­ce spo­ju­jí­cí Pra­hu s Víd­ní, patři­la do majet­ku pánů z Hrad­ce. Ve 14. sto­le­tí se osa­da díky vel­ko­le­pé výstav­bě pro­měni­la ve měs­to. Nej­vět­ší rozk­vět zaži­ly Sla­vo­ni­ce v 16. sto­le­tí, kdy se sta­ly význam­ným měs­tem na obchod­ní tra­se mezi Pra­hou a Víd­ní, což při­nes­lo měs­tu vel­ké bohat­ství a umož­ni­lo výstav­bu nád­her­ných rene­sanč­ních domů. Když byla tra­sa přes­měro­vá­na, měs­to ztra­ti­lo svůj zdroj bohat­ství, což přis­pělo k zacho­vá­ní jedi­neč­né­ho sou­bo­ru rene­sanč­ních domů (Wiki­pe­dia).

Cen­trum Sla­vo­nic je zná­mé svý­mi rene­sanč­ní­mi měš­ťan­ský­mi domy s boha­tě zdo­be­ný­mi ští­ty a sgra­fi­to­vou výzdo­bou, kte­rá zahr­nu­je slo­ži­té figu­rál­ní scé­ny. Mezi nej­výz­nam­něj­ší památ­ky patří kos­tel Nane­bev­ze­tí Pan­ny Marie, jehož věž byla posta­ve­na v letech 1503 – 1549 a dnes slou­ží jako vyhlíd­ko­vá věž. Dal­ší význam­nou stav­bou je kos­tel sva­té­ho Jana Křti­te­le ze 13. nebo 14. sto­le­tí, kte­rý má fasá­du zdo­be­nou sgra­fi­tem z kon­ce 16. sto­le­tí a dnes slou­ží ke kul­tur­ním úče­lům. Měst­ské opev­nění je čás­teč­ně zacho­vá­no, včet­ně dvou bran, dvou bašt a něko­li­ka frag­men­tů měst­ských hra­deb. Ve 13. sto­le­tí byl ve měs­tě vybu­do­ván pod­zem­ní sys­tém cho­deb, kte­rý slou­žil k odvod­nění a obra­ně měs­ta. Dnes je přib­liž­ně 380 met­rů těch­to tune­lů zpří­stup­něno veřej­nos­ti, což nabí­zí návš­těv­ní­kům jedi­neč­ný pohled do his­to­rie měs­ta (Wiki­pe­dia).

V roce 1953 byly Sla­vo­ni­ce zahr­nu­ty do pohra­nič­ní­ho pás­ma, což způso­bi­lo znač­nou izo­la­ci celé­ho úze­mí od ostat­ní civi­li­za­ce a výraz­ně ome­zi­lo ces­tov­ní ruch. Až v roce 1960, při reor­ga­ni­za­ci okre­sů a kra­jů, bylo zasta­věné úze­mí měs­ta vyňa­to z pohra­nič­ní­ho pás­ma a moh­lo začít využí­vat ces­tov­ní ruch. Podél stát­ní hra­ni­ce byl v letech 19361938 vybu­do­ván sys­tém pohra­nič­ních pev­nos­tí, kte­ré se zacho­va­ly dodnes a díky nad­šen­cům jsou udr­žo­vá­ny v dob­rém tech­nic­kém sta­vu a zpří­stup­něny veřej­nos­ti. Něk­te­ré z těch­to pev­nos­tí se nachá­ze­jí pří­mo v intra­vi­lá­nu měs­ta. Sla­vo­ni­ce jsou zná­mé svým boha­tým kul­tur­ním živo­tem. Ve měs­tě se pra­vi­del­ně kona­jí růz­né fes­ti­va­ly, výsta­vy a kon­cer­ty, kte­ré při­ta­hu­jí návš­těv­ní­ky z blíz­ka i dale­ka. V roce 2017 byly Sla­vo­ni­ce vyhlá­še­ny His­to­ric­kým měs­tem roku, což svěd­čí o jejich význa­mu a zacho­va­los­ti kul­tur­ní­ho dědic­tví. Dne 31. srp­na 1961 byly Sla­vo­ni­ce vyhlá­še­ny měst­skou památ­ko­vou rezer­va­cí. Oko­lí Sla­vo­nic nabí­zí krá­sy pří­rod­ní­ho par­ku Čes­ká Kana­da. Neda­le­ko se nachá­zí také zanik­lá stře­do­věká osa­da Pfaf­fen­sch­lag (Wiki­pe­dia).


Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post