Krajina, Zahraničie, Typ krajiny, Obce, Mestá, Česko, Severné Čechy

Mikulášovice – český Solingen

skala
Hits: 1676

Mikulášovice sú rozložité, bez strediska, majú charakter priemyselnej obce. Mikulášovice vznikli asi v 10. alebo 11. storočí. V 12. storočí tu žilo niekoľko rodín, ktoré sa zapodievali pálením uhlia. Neskôr poľnohospodárstvu a chovu dobytka. Početné názvy slovanských miest na okolí nasvedčujú tomu, že tento kraj bol obývaný Slovanmi, konkrétne lužickými Srbmi. V roku 1779 tu žilo 3700 obyvateľov. Vyrastali tu brusiarne, rozmáhalo sa nožiarstvo. V roku 1891 tu bola založená Priemyselná škola nožiarska (mikulasovice.cz). Okrem nožov sa tu vyrábali aj kordy, britvy a chirurgické nástroje (Informačná tabuľa). Po odtrhnutí Sudiet v roku 1938 odišlo z tadeto takmer celé české obyvateľstvo (mikulasovice.cz). Nemecké pomenovanie pre Mikulášovice je Nixdorf (Wikipedia CS).

Mikulášovice sa nachádzajú sa v západnej časti Šluknovského výbežku v nadmorskej výške 414 metrov nad morom. Pred rokom 1914 boli s necelými 8 tisícmi obyvateľmi, najväčšou obcou Rakúsko-Uhorska (Wikipedia CS). V súčasnosti tu na ploche 25.85 km2 žije 2189 obyvateľov. Miestne časti: Mikulášovice, Mikulášovičky, Salmov, Tomášov. Historické názvy: Nixendorf, Nickelsdorff, Nickilstorf, Nicklauszdorff, Niexendorffl, Nyklsdorf, Nikolstorff, Niclsdorf, Nixdorf, Mykulassowic, Mikulassowicz (Wikipedia CS). Obec je dlhá 7 kilometrov (ceskesvycarsko.cz), kopíruje Mikulášovický potok. Nad obcou sa nachádza kaplnka Najsvätejšej trojice. Jej pôdorys je trojúholníkový, je postavená z pieskovcových kvádrov. Kedysi to bola drevená stavba krytá šindelom. Navývala sa „U piatich líp“ (Informačná tabuľa).

Až do roku 1938 sa tu konali veľkonočné jazdy, resp. jazdy križiakov, zvyk ktorý sa do súčasnosti dochoval iba v Lužici (ceskatelevize.cz). V roku 2011 bola veľkonočná jazda obnovená (Wikipedia CS). Sú veľmi obľúbené, počas veľkonočnej nedele prechádzajú jazdci na koňoch. Začnú od kostola, kde od farára dostanú požehnanie. Oblečení sú v čiernych frakoch a s cylindrami na hlavách (Informačná tabuľa). Konajú sa tu aj nožiarske slávnosti na nádvorí továrne Mikov (ceskesvycarsko.cz). Údajne sa tu nachádzajú jedny za najväčších varhanov v Česku. Obec bola prezývaná aj český Solingen (Wikipedia CS).

Mikulášovice ist eine ausgedehnte Siedlung ohne zentrales Ortszentrum und hat den Charakter einer Industrieortschaft. Entstanden ist sie vermutlich im 10. oder 11. Jahrhundert. Im 12. Jahrhundert lebten hier mehrere Familien, die sich mit der Köhlerei beschäftigten, später mit Landwirtschaft und Viehzucht. Zahlreiche slawische Ortsnamen in der Umgebung deuten darauf hin, dass dieses Gebiet von Slawen, genauer von Lausitzer Sorben, besiedelt war. Im Jahr 1779 hatte der Ort 3.700 Einwohner. Schleifereien entstanden und die Messerherstellung entwickelte sich. 1891 wurde hier die Gewerbliche Messerschule gegründet (mikulasovice.cz). Neben Messern wurden auch Degen, Rasiermesser und chirurgische Instrumente produziert (Informationstafel). Nach der Abtrennung des Sudetenlandes im Jahr 1938 verließ fast die gesamte tschechische Bevölkerung den Ort (mikulasovice.cz). Der deutsche Name für Mikulášovice ist Nixdorf (Wikipedia CS).

Mikulášovice liegt im westlichen Teil des Schluckenauer Zipfels in einer Höhe von 414 Metern über dem Meeresspiegel. Vor 1914 war es mit knapp 8.000 Einwohnern das größte Dorf in Österreich-Ungarn (Wikipedia CS). Heute leben hier auf einer Fläche von 25,85 km² 2.189 Einwohner. Ortsteile: Mikulášovice, Mikulášovičky, Salmov, Tomášov. Historische Namen: Nixendorf, Nickelsdorff, Nickilstorf, Nicklauszdorff, Niexendorffl, Nyklsdorf, Nikolstorff, Niclsdorf, Nixdorf, Mykulassowic, Mikulassowicz (Wikipedia CS). Das Dorf ist 7 Kilometer lang (ceskesvycarsko.cz) und folgt dem Mikulášovice-Bach. Über dem Ort befindet sich die Dreifaltigkeitskapelle mit dreieckigem Grundriss, gebaut aus Sandsteinquadern. Ursprünglich war es ein hölzernes Gebäude mit Schindeldach. Sie wurde „Bei den fünf Linden“ genannt (Informationstafel).

Bis 1938 fanden hier Osterreiten bzw. Kreuzritterritte statt – ein Brauch, der sich bis heute nur in der Lausitz erhalten hat (ceskatelevize.cz). 2011 wurde der Brauch des Osterreitens wiederbelebt (Wikipedia CS). Er ist sehr beliebt: am Ostersonntag reiten Reiter hoch zu Ross durch den Ort. Sie beginnen an der Kirche, wo sie vom Pfarrer den Segen erhalten. Gekleidet sind sie in schwarzen Fräcken und mit Zylindern auf dem Kopf (Informationstafel). Auch Messerfeste finden hier im Hof der Mikov-Fabrik statt (ceskesvycarsko.cz). Angeblich befinden sich hier eine der größten Orgeln in Tschechien. Der Ort wurde auch als „Böhmisches Solingen“ bezeichnet (Wikipedia CS).

Mikulášovice is a sprawling settlement without a central square, having the character of an industrial village. It probably originated in the 10th or 11th century. In the 12th century, several families lived here who engaged in charcoal burning, later in agriculture and livestock breeding. Numerous Slavic place names in the surroundings indicate that this area was inhabited by Slavs, specifically Lusatian Serbs. In 1779, the population numbered 3,700. Grinding shops developed, and cutlery production flourished. In 1891, the Industrial School of Cutlery was founded here (mikulasovice.cz). In addition to knives, swords, razors, and surgical instruments were produced here (information board). After the annexation of the Sudetenland in 1938, almost the entire Czech population left (mikulasovice.cz). The German name for Mikulášovice is Nixdorf (Wikipedia CS).

Mikulášovice is located in the western part of the Šluknov Spur at an altitude of 414 meters above sea level. Before 1914, with almost 8,000 inhabitants, it was the largest village in Austria-Hungary (Wikipedia CS). Today, 2,189 inhabitants live here on an area of 25.85 km². Local parts: Mikulášovice, Mikulášovičky, Salmov, Tomášov. Historical names: Nixendorf, Nickelsdorff, Nickilstorf, Nicklauszdorff, Niexendorffl, Nyklsdorf, Nikolstorff, Niclsdorf, Nixdorf, Mykulassowic, Mikulassowicz (Wikipedia CS). The village is 7 kilometers long (ceskesvycarsko.cz) and follows the Mikulášovice Brook. Above the village stands the Chapel of the Holy Trinity, with a triangular ground plan built of sandstone blocks. Originally, it was a wooden building covered with shingles. It was called “At the Five Lindens” (information board).

Until 1938, Easter rides or crusaders’ rides were held here, a custom that has survived to the present only in Lusatia (ceskatelevize.cz). In 2011, the Easter ride was revived (Wikipedia CS). They are very popular: on Easter Sunday, riders on horseback parade through the village. They start at the church, where they receive a blessing from the priest. They wear black frock coats and top hats (information board). Cutlery festivals are also held here in the courtyard of the Mikov factory (ceskesvycarsko.cz). Allegedly, one of the largest pipe organs in the Czech Republic is located here. The village was also nicknamed the “Czech Solingen” (Wikipedia CS).

Mikulášovice to rozległa miejscowość bez centralnego rynku, o charakterze przemysłowym. Powstała prawdopodobnie w X lub XI wieku. W XII wieku mieszkało tu kilka rodzin zajmujących się wypalaniem węgla drzewnego, później rolnictwem i hodowlą bydła. Liczne słowiańskie nazwy miejscowe w okolicy świadczą o tym, że region ten był zamieszkany przez Słowian, a konkretnie Serbołużyczan. W 1779 roku żyło tu 3700 mieszkańców. Powstawały szlifiernie, rozwijało się nożownictwo. W 1891 roku założono tu Szkołę Przemysłową Nożowniczą (mikulasovice.cz). Oprócz noży produkowano tu także kordy, brzytwy i narzędzia chirurgiczne (tablica informacyjna). Po oderwaniu Sudetów w 1938 roku prawie cała ludność czeska opuściła miejscowość (mikulasovice.cz). Niemiecka nazwa Mikulášovic to Nixdorf (Wikipedia CS).

Mikulášovice leżą w zachodniej części Wysunięcia Szluknowskiego na wysokości 414 m n.p.m. Przed 1914 rokiem, z niemal 8 tysiącami mieszkańców, była to największa wieś w Austro-Węgrzech (Wikipedia CS). Obecnie na powierzchni 25,85 km² mieszka tu 2189 osób. Części miejscowości: Mikulášovice, Mikulášovičky, Salmov, Tomášov. Nazwy historyczne: Nixendorf, Nickelsdorff, Nickilstorf, Nicklauszdorff, Niexendorffl, Nyklsdorf, Nikolstorff, Niclsdorf, Nixdorf, Mykulassowic, Mikulassowicz (Wikipedia CS). Wieś ma 7 km długości (ceskesvycarsko.cz), biegnie wzdłuż potoku Mikulášovický. Nad miejscowością znajduje się Kaplica Trójcy Świętej o trójkątnym planie, zbudowana z bloków piaskowca. Dawniej była to drewniana budowla kryta gontem. Nazywała się „U pięciu lip” (tablica informacyjna).

Do 1938 roku odbywały się tu jazdy wielkanocne, tzw. jazdy krzyżowe, zwyczaj, który do dziś przetrwał jedynie na Łużycach (ceskatelevize.cz). W 2011 roku zwyczaj ten został odnowiony (Wikipedia CS). Cieszy się dużą popularnością – w niedzielę wielkanocną jeźdźcy na koniach przejeżdżają przez miejscowość. Rozpoczynają od kościoła, gdzie od proboszcza otrzymują błogosławieństwo. Ubrani są w czarne fraki i cylindry (tablica informacyjna). Odbywają się tu również święta nożownicze na dziedzińcu fabryki Mikov (ceskesvycarsko.cz). Podobno znajdują się tu jedne z największych organów w Czechach. Miejscowość nazywano także „czeskim Solingen” (Wikipedia CS).

Mikulášovice jsou rozlehlé, bez centrálního střediska, mají charakter průmyslové obce. Vznikly patrně v 10. nebo 11. století. Ve 12. století zde žilo několik rodin, které se věnovaly pálení dřevěného uhlí, později zemědělství a chovu dobytka. Množství slovanských názvů míst v okolí nasvědčuje tomu, že kraj byl obýván Slovany, konkrétně Lužickými Srby. V roce 1779 zde žilo 3 700 obyvatel. Vznikaly brusírny a rozvíjelo se nožířství. V roce 1891 zde byla založena Průmyslová škola nožířská (mikulasovice.cz). Kromě nožů se vyráběly i kordy, břitvy a chirurgické nástroje (informační tabule). Po odtržení Sudet v roce 1938 odtud odešla téměř celá česká populace (mikulasovice.cz). Německé označení pro Mikulášovice je Nixdorf (Wikipedia CS).

Mikulášovice leží v západní části Šluknovského výběžku v nadmořské výšce 414 metrů. Před rokem 1914 byly s necelými 8 tisíci obyvateli největší obcí Rakouska-Uherska (Wikipedia CS). V současnosti zde na ploše 25,85 km² žije 2 189 obyvatel. Místní části: Mikulášovice, Mikulášovičky, Salmov, Tomášov. Historické názvy: Nixendorf, Nickelsdorff, Nickilstorf, Nicklauszdorff, Niexendorffl, Nyklsdorf, Nikolstorff, Niclsdorf, Nixdorf, Mykulassowic, Mikulassowicz (Wikipedia CS). Obec je dlouhá 7 kilometrů (ceskesvycarsko.cz) a kopíruje Mikulášovický potok. Nad obcí se nachází kaple Nejsvětější Trojice s trojúhelníkovým půdorysem, postavená z pískovcových kvádrů. Původně to byla dřevěná stavba krytá šindelem. Nazývala se „U pěti lip“ (informační tabule).

Až do roku 1938 se zde konaly velikonoční jízdy, resp. křižácké jízdy – zvyk, který se do současnosti dochoval už jen v Lužici (ceskatelevize.cz). V roce 2011 byla velikonoční jízda obnovena (Wikipedia CS). Jsou velmi oblíbené: na velikonoční neděli projíždějí jezdci na koních obcí. Začínají u kostela, kde od faráře dostanou požehnání. Jsou oblečeni v černých fracích a cylindrech (informační tabule). Konají se zde také nožířské slavnosti na nádvoří továrny Mikov (ceskesvycarsko.cz). Údajně se zde nacházejí jedny z největších varhan v Česku. Obci se přezdívalo také „český Solingen“ (Wikipedia CS).

Odkazy

 

mikulasovice 45584

Krajina, Zahraničie, Príroda, Skaly, Česko, Severné Čechy, Biotopy

Pravčická brána

skala
Hits: 171

Pravčická brána je prírodný útvar nachádzajúci sa v Národnom parku České Švýcarsko, neďaleko obce Hřensko. S rozpätím oblúka 26,5 metra a výškou otvoru 16 metrov je najväčším prírodným skalným mostom v Európe (pbrana.cz). Brána je v najslabšom mieste široká 8 metrov a hrubá 2,5 metra. Stojí na skalnom ostrohu vysokom viac než 70 metrov. Pravčická brána sa nachádza v nadmorskej výške 447 metrov a týči sa nad riekou Labe s prevýšením viac než 250 metrov (Jakub Šafránek). Pravčická brána vznikla pred približne 90 miliónmi rokov počas neskorej kriedy, keď sa more začalo ustupovať a zanechalo za sebou rozsiahle pieskovcové plošiny. Mäkkosť pieskovca umožnila rieke Labe a jej prítokom erodovať skalu (pbrana.cz). Pravčická brána vznikla v kvádrových pieskovcoch kriedového veku. Procesy zvetrávania a erózie postupne formovali tento impozantný skalný oblúk (cs.wikipedia.org).

V roku 1826 bola pri bráne postavená krčma, ktorá slúžila návštevníkom. V roku 1881 dal knieža Edmund Clary-Aldringen postaviť neďaleko brány zámoček známy ako Sokolí hnízdo (Falkennest), ktorý slúžil ako hotel s 50 lôžkami (en.wikipedia.org). V minulosti bolo možné vystúpiť na samotný skalný oblúk, avšak od roku 1980 je vstup na oblúk zakázaný z dôvodu ochrany a bezpečnosti region-ceskesvycarsko.cz). Pravčická brána bola pomerne realisticky zobrazovaná maliarmi už v 19. storočí. Preto sa dá s relatívne vysokou mierou istoty tvrdiť, že brána stojí viamenej nemenná viac ako 150 rokov. Od roku 1963 je vyhlásená za chránený prírodný výtvor (Jakub Šafránek). Vedci si tiež lámu hlavu nad tým, ako je možno, že sa Pravčická brána už dávno nezosypala. Jej skalný oblúk je príliš tenký a krehký, aby udržal záťaž svojej vlastnej váhy a rozťahovanie a zmršťovanie v závislosti od teploty. Vedci sa domnievajú, že Pravčickú bránu tvoria dve samostatné skaly. Vďaka tomu nie je oblúk vystavená veľkému pnutiu (ceskesvycarsko.cz).

Pravčická brána is a natural formation located in the Bohemian Switzerland National Park, near the village of Hřensko. With an arch span of 26.5 meters and an opening height of 16 meters, it is the largest natural rock bridge in Europe (pbrana.cz). The bridge is 8 meters wide at its narrowest point and 2.5 meters thick. It stands on a rocky promontory more than 70 meters high. Pravčická brána is situated at an altitude of 447 meters and rises above the Elbe River with an elevation difference of more than 250 meters (Jakub Šafránek). It was formed approximately 90 million years ago during the Late Cretaceous period when the sea began to retreat, leaving behind vast sandstone plateaus. The softness of the sandstone allowed the Elbe River and its tributaries to erode the rock (pbrana.cz). Pravčická brána developed in block sandstones of the Cretaceous period. Weathering and erosion processes gradually shaped this impressive rock arch (cs.wikipedia.org).

In 1826, an inn was built near the arch to serve visitors. In 1881, Prince Edmund Clary-Aldringen had a small castle built near the arch, known as Sokolí hnízdo (Falkennest), which served as a hotel with 50 beds (en.wikipedia.org). In the past, it was possible to climb onto the rock arch itself, but since 1980, access has been prohibited for conservation and safety reasons (region-ceskesvycarsko.cz). Pravčická brána was depicted quite realistically by painters as early as the 19th century. Therefore, it can be stated with a relatively high degree of certainty that the arch has remained more or less unchanged for more than 150 years. Since 1963, it has been declared a protected natural monument (Jakub Šafránek). Scientists are still puzzled by the fact that Pravčická brána has not collapsed yet. Its rock arch is too thin and fragile to withstand the load of its own weight and the expansion and contraction caused by temperature changes. Scientists believe that Pravčická brána consists of two separate rock formations. Thanks to this, the arch is not exposed to significant stress (ceskesvycarsko.cz).

 

Die Pravčická brána ist eine natürliche Felsformation im Nationalpark Böhmische Schweiz, nahe dem Dorf Hřensko. Mit einer Spannweite von 26,5 Metern und einer Öffnungshöhe von 16 Metern ist sie die größte natürliche Felsbrücke Europas (pbrana.cz). Die Brücke ist an ihrer schmalsten Stelle 8 Meter breit und 2,5 Meter dick. Sie steht auf einem Felsvorsprung, der mehr als 70 Meter hoch ist. Die Pravčická brána befindet sich auf einer Höhe von 447 Metern und ragt über die Elbe mit einem Höhenunterschied von mehr als 250 Metern auf (Jakub Šafránek). Sie entstand vor etwa 90 Millionen Jahren während der späten Kreidezeit, als sich das Meer zurückzog und große Sandsteinplateaus hinterließ. Die Weichheit des Sandsteins ermöglichte es der Elbe und ihren Nebenflüssen, den Felsen zu erodieren (pbrana.cz). Die Pravčická brána bildete sich in den Sandsteinblöcken der Kreidezeit. Verwitterungs- und Erosionsprozesse formten allmählich diesen imposanten Felsbogen (cs.wikipedia.org).

Im Jahr 1826 wurde in der Nähe des Bogens ein Gasthaus für Besucher errichtet. 1881 ließ Prinz Edmund Clary-Aldringen in der Nähe des Bogens ein kleines Schloss namens Sokolí hnízdo (Falkennest) errichten, das als Hotel mit 50 Betten diente (en.wikipedia.org). Früher war es möglich, auf den Felsbogen selbst zu steigen, doch seit 1980 ist der Zugang aus Naturschutz- und Sicherheitsgründen verboten (region-ceskesvycarsko.cz). Die Pravčická brána wurde bereits im 19. Jahrhundert von Malern relativ realistisch dargestellt. Daher kann mit einer hohen Wahrscheinlichkeit gesagt werden, dass der Bogen seit mehr als 150 Jahren weitgehend unverändert geblieben ist. Seit 1963 ist er als geschütztes Naturdenkmal ausgewiesen (Jakub Šafránek). Wissenschaftler rätseln noch immer darüber, warum die Pravčická brána nicht längst eingestürzt ist. Ihr Felsbogen ist zu dünn und fragil, um die Last ihres eigenen Gewichts und die durch Temperaturschwankungen verursachte Ausdehnung und Kontraktion zu tragen. Wissenschaftler vermuten, dass die Pravčická brána aus zwei separaten Felsformationen besteht. Dadurch ist der Bogen nicht einer starken Spannung ausgesetzt (ceskesvycarsko.cz).

Pravčická brána to formacja skalna znajdująca się w Parku Narodowym Czeska Szwajcaria, niedaleko miejscowości Hřensko. Z rozpiętością łuku wynoszącą 26,5 metra i wysokością otworu 16 metrów, jest największym naturalnym mostem skalnym w Europie (pbrana.cz). Most w najwęższym miejscu ma szerokość 8 metrów i grubość 2,5 metra. Stoi na skalnym urwisku o wysokości ponad 70 metrów. Pravčická brána znajduje się na wysokości 447 metrów nad poziomem morza i wznosi się nad rzeką Łabą z przewyższeniem ponad 250 metrów (Jakub Šafránek). Powstała około 90 milionów lat temu w późnej kredzie, kiedy morze zaczęło się cofać, pozostawiając rozległe płaskowyże piaskowcowe. Miękkość piaskowca pozwoliła rzece Łabie i jej dopływom na erozję skały (pbrana.cz). Pravčická brána uformowała się w piaskowcach blokowych z okresu kredowego. Procesy wietrzenia i erozji stopniowo ukształtowały ten imponujący łuk skalny (cs.wikipedia.org).

W 1826 roku przy łuku wybudowano gospodę, która służyła turystom. W 1881 roku książę Edmund Clary-Aldringen kazał wybudować w pobliżu zamkowy budynek znany jako Sokolí hnízdo (Falkennest), który służył jako hotel z 50 miejscami noclegowymi (en.wikipedia.org). W przeszłości można było wejść na sam łuk skalny, jednak od 1980 roku dostęp został zakazany ze względów ochrony i bezpieczeństwa (region-ceskesvycarsko.cz). Pravčická brána była stosunkowo realistycznie przedstawiana przez malarzy już w XIX wieku. Dlatego można z dużą dozą pewności stwierdzić, że łuk pozostaje w dużej mierze niezmieniony od ponad 150 lat. Od 1963 roku jest uznana za chroniony pomnik przyrody (Jakub Šafránek). Naukowcy wciąż zastanawiają się, dlaczego Pravčická brána jeszcze się nie zawaliła. Jej skalny łuk jest zbyt cienki i kruchy, by utrzymać ciężar własnej masy oraz rozszerzanie i kurczenie się w zależności od temperatury. Naukowcy uważają, że Pravčická brána składa się z dwóch oddzielnych skał. Dzięki temu łuk nie jest narażony na silne naprężenia (ceskesvycarsko.cz).

Pravčická brána je přírodní útvar nacházející se v Národním parku České Švýcarsko, nedaleko obce Hřensko. S rozpětím oblouku 26,5 metru a výškou otvoru 16 metrů je největším přírodním skalním mostem v Evropě (pbrana.cz). Most je v nejužším místě široký 8 metrů a silný 2,5 metru. Stojí na skalním ostrohu vysokém více než 70 metrů. Pravčická brána se nachází v nadmořské výšce 447 metrů a tyčí se nad řekou Labe s převýšením více než 250 metrů (Jakub Šafránek). Vznikla přibližně před 90 miliony let během pozdní křídy, kdy se moře začalo ustupovat a zanechalo za sebou rozsáhlé pískovcové plošiny. Měkkost pískovce umožnila řece Labe a jejím přítokům erodovat skálu (pbrana.cz). Pravčická brána vznikla v kvádrových pískovcích křídového věku. Procesy zvětrávání a eroze postupně formovaly tento impozantní skalní oblouk (cs.wikipedia.org).

V roce 1826 byla u brány postavena hospoda, která sloužila návštěvníkům. V roce 1881 dal kníže Edmund Clary-Aldringen postavit nedaleko brány zámeček známý jako Sokolí hnízdo (Falkennest), který sloužil jako hotel s 50 lůžky (en.wikipedia.org). V minulosti bylo možné vystoupit na samotný skalní oblouk, avšak od roku 1980 je vstup na oblouk zakázán z důvodu ochrany a bezpečnosti (region-ceskesvycarsko.cz). Pravčická brána byla poměrně realisticky zobrazována malíři již v 19. století. Proto se dá s relativně vysokou mírou jistoty tvrdit, že brána stojí víceméně neměnná více než 150 let. Od roku 1963 je vyhlášena za chráněný přírodní výtvor (Jakub Šafránek). Vědci si také lámou hlavu nad tím, jak je možné, že se Pravčická brána už dávno nezřítila. Její skalní oblouk je příliš tenký a křehký, aby udržel zátěž vlastní váhy a rozpínání a smršťování v závislosti na teplotě. Vědci se domnívají, že Pravčickou bránu tvoří dvě samostatné skály. Díky tomu není oblouk vystaven velkému pnutí (ceskesvycarsko.cz).

Odkazy

pravcicka-brana 136310

Krajina, Zahraničie, Príroda, Skaly, Česko, Severné Čechy, Biotopy

Panská skála v Kamenickom Šenove

skala
Hits: 204

Kamenický Šenov je mesto nachádzajúce sa na rozhraní dvoch chránených krajinných oblastí – Českého stredohoria a Lužických hôr. V nadmorskej výške 350 až 550 metrov nad morom. Mesto sa skladá z dvoch častí: Kamenický Šenov a Prácheň, s celkovým počtom približne 4 000 obyvateľov. Prvá písomná zmienka o Kamenickom Šenove pochádza z roku 1352, kde je v kronike Českej Kamenice uvedená obec nazývaná Sonov, založená prisťahovalcami z Lužice. Kamenický Šenov je svetoznámy svojou takmer tristo ročnou nepretržitou tradíciou výroby nádherných krištáľových lustrov a umeleckého skla. Prvé zmienky o miestnych sklárskych majstroch pochádzajú zo 17. storočia, keď obyvatelia začali spracovávať sklo dovážané z neďalekých sklární v Chřibskej, založenej už v roku 1414. V roku 1856 tu bola založená prvá odborná sklárska škola na svete, ktorá dodnes funguje a je najstaršou svojho druhu (kamenicky-senov.cz). Medzi najvýznamnejšie pamiatky mesta patrí kostol Narodenia svätého Jána Krstiteľa, baroková stavba z rokov 1715–1718. Históriu sklárstva v meste predstavuje Sklárske múzeum Kamenický Šenov, ktoré sídli v historickom dome z roku 1770. Mesto tiež udržiava partnerské vzťahy s nemeckým mestom Rheinbach (en.wikipedia.org). Kamenický Šenov je sídlom najväčšieho českého výrobcu lustrov a svitidiel Preciosa Lustry (Informačná tabuľa).

Národnou prírodnou pamiatkou a symbolom mesta je Panská skála, známa aj ako „kamenné varhany“. Ide o čadičovú skalu, ktorá je najnavštevovanejšou geologickou formáciou v Českej republike (en.wikipedia.org). Nachádza sa pri obci Prácheň (cs.wikipedia.org). Panská skala sa nachádza približne 80 kilometrov severne od Prahy, medzi mestami Kamenický Šenov a Nový Bor (amazingczechia.com). Tento geologický fenomén je pozoruhodný svojou výraznou stĺpovitou odlučnosťou. Je tvorená päť až šesťbokými čadičovými stĺpmi, ktoré dosahujú dĺžku až 12 metrov a priemer okolo 20–25 centimetrov. Tieto stĺpy sú usporiadané prevažne vertikálne, niektoré sú šikmo orientované. Celý útvar vznikol pred približne 30 miliónmi rokov počas treťohôr v dôsledku vulkanickej činnosti, keď láva chladla a kryštalizovala, čo viedlo k tvorbe týchto charakteristických stĺpov (cs.wikipedia.org). Čadičová magma vystúpila z podložia, z hĺbky väčšej než 30 km, približne pred 25 miliónmi rokmi, ale nikdy nevytiekla na povrch. Chránená pod povrchom, chladla veľmi pomaly, čím začala vznikať typická čadičová odlučnosť, ktorú je možné dnes pozorovať (kudyznudy.cz).

Ťažba čadiča na Panskej skale prebiehala od 19. storočia, čo viedlo k odhaleniu a zvýrazneniu stĺpovitej štruktúry skaly. V roku 1895 bola vyhlásená za chránený geologický útvar, čím sa stala najstaršou geologickou rezerváciou na území Českej republiky. Napriek tomuto statusu ťažba pokračovala až do roku 1914, keď územie odkúpili miestne úrady a ťažbu definitívne zastavili. Po druhej svetovej vojne bola ochrana tohto územia ešte viac posilnená (amazingczechia.com). Dnes je Panská skala obľúbeným turistickým cieľom, pri úpätí skaly sa nachádza malé jazierko, ktoré vzniklo zaplnením bývalého lomu dažďovou vodou (ceskehory.cz). Panská skala sa stala známou aj vďaka českému filmu „Pyšná princezna“ z roku 1952, kde poslúžila ako kulisa pre niektoré scény (kudyznudy.cz).

Kamenický Šenov is a town located at the intersection of two protected landscape areas – the České Středohoří and the Lusatian Mountains, at an altitude of 350 to 550 meters above sea level. The town consists of two parts: Kamenický Šenov and Prácheň, with a total population of approximately 4,000 inhabitants. The first written mention of Kamenický Šenov dates back to 1352, where a settlement called Sonov, founded by settlers from Lusatia, is recorded in the chronicle of Česká Kamenice. Kamenický Šenov is world-famous for its nearly 300-year-old continuous tradition of producing magnificent crystal chandeliers and artistic glass. The first records of local glassmakers date back to the 17th century when residents began processing glass imported from nearby glassworks in Chřibská, established in 1414. In 1856, the first specialized glass school in the world was founded here, which still operates today and is the oldest of its kind (kamenicky-senov.cz).

Among the town’s most significant landmarks is the Church of the Nativity of St. John the Baptist, a Baroque building from 1715–1718. The history of glassmaking in the town is represented by the Kamenický Šenov Glass Museum, housed in a historic building from 1770. The town also maintains a partnership with the German city of Rheinbach (en.wikipedia.org). Kamenický Šenov is home to Preciosa Lustry, the largest Czech manufacturer of chandeliers and lighting fixtures (Information board).

The national natural monument and symbol of the town is Panská skála, also known as the „Stone Organ.“ This basalt rock formation is the most visited geological site in the Czech Republic (en.wikipedia.org). It is located near the village of Prácheň (cs.wikipedia.org), about 80 kilometers north of Prague, between the towns of Kamenický Šenov and Nový Bor (amazingczechia.com). This geological phenomenon is remarkable for its distinctive columnar jointing. It consists of five- to six-sided basalt columns that reach up to 12 meters in length and have a diameter of around 20–25 cm. These columns are predominantly arranged vertically, while some are tilted. The entire formation originated about 30 million years ago during the Tertiary period due to volcanic activity when lava cooled and crystallized, forming these characteristic columns (cs.wikipedia.org). The basalt magma rose from a depth of more than 30 km approximately 25 million years ago but never reached the surface. Protected beneath the surface, it cooled very slowly, leading to the formation of the typical basaltic structure observed today (kudyznudy.cz).

Basalt extraction at Panská skála took place from the 19th century, revealing and emphasizing the rock’s columnar structure. In 1895, it was declared a protected geological site, making it the oldest geological reserve in the Czech Republic. Despite this status, mining continued until 1914, when the local authorities purchased the area and permanently halted extraction. After World War II, protection of this site was further strengthened (amazingczechia.com). Today, Panská skála is a popular tourist destination, with a small lake at its base that was formed by rainwater filling the former quarry (ceskehory.cz). Panská skála also gained fame thanks to the Czech film The Proud Princess (1952), where it served as a backdrop for some scenes (kudyznudy.cz).

Kamenický Šenov ist eine Stadt an der Schnittstelle zweier geschützter Landschaftsgebiete – des Böhmischen Mittelgebirges (České středohoří) und des Lausitzer Gebirges (Lužické hory) – in einer Höhe von 350 bis 550 Metern über dem Meeresspiegel. Die Stadt besteht aus zwei Teilen: Kamenický Šenov und Prácheň, mit einer Gesamtbevölkerung von etwa 4.000 Einwohnern. Die erste schriftliche Erwähnung von Kamenický Šenov stammt aus dem Jahr 1352, als in der Chronik von Česká Kamenice eine Siedlung namens Sonov erwähnt wurde, die von Siedlern aus der Lausitz gegründet wurde. Kamenický Šenov ist weltweit bekannt für seine fast 300-jährige ununterbrochene Tradition in der Herstellung prächtiger Kristalllüster und künstlerischer Glaswaren. Erste Aufzeichnungen über lokale Glasmeister stammen aus dem 17. Jahrhundert, als die Bewohner begannen, Glas aus nahegelegenen Glashütten in Chřibská zu verarbeiten, die bereits 1414 gegründet wurde. Im Jahr 1856 wurde hier die erste Fachschule für Glas weltweit gegründet, die noch heute existiert und die älteste ihrer Art ist (kamenicky-senov.cz).

Zu den bedeutendsten Sehenswürdigkeiten der Stadt gehört die Kirche der Geburt Johannes des Täufers, ein barockes Bauwerk aus den Jahren 1715–1718. Die Geschichte der Glasherstellung in der Stadt wird im Glasmuseum Kamenický Šenov dokumentiert, das sich in einem historischen Gebäude aus dem Jahr 1770 befindet. Die Stadt pflegt außerdem eine Städtepartnerschaft mit der deutschen Stadt Rheinbach (en.wikipedia.org). Kamenický Šenov ist Sitz des größten tschechischen Herstellers von Kronleuchtern und Leuchten, Preciosa Lustry (Informationstafel).

Das nationale Naturdenkmal und Wahrzeichen der Stadt ist die Panská skála, auch bekannt als die „Steinerne Orgel“. Diese Basaltformation ist die meistbesuchte geologische Sehenswürdigkeit in der Tschechischen Republik (en.wikipedia.org). Sie befindet sich in der Nähe des Dorfes Prácheň (cs.wikipedia.org), etwa 80 Kilometer nördlich von Prag, zwischen den Städten Kamenický Šenov und Nový Bor (amazingczechia.com). Dieses geologische Phänomen ist bemerkenswert für seine ausgeprägte säulenförmige Absonderung. Es besteht aus fünf- bis sechseckigen Basaltsäulen, die bis zu 12 Meter lang sind und einen Durchmesser von etwa 20–25 cm haben. Diese Säulen sind überwiegend vertikal angeordnet, einige sind jedoch schräg ausgerichtet. Die gesamte Formation entstand vor etwa 30 Millionen Jahren während des Tertiärs durch vulkanische Aktivität, als Lava abkühlte und kristallisierte, wodurch diese charakteristischen Säulen entstanden (cs.wikipedia.org). Die basaltische Magma stieg vor etwa 25 Millionen Jahren aus einer Tiefe von mehr als 30 km auf, erreichte jedoch nie die Erdoberfläche. Geschützt unter der Erdkruste kühlte sie sehr langsam ab, was zur typischen basaltenen Absonderung führte, die heute beobachtet werden kann (kudyznudy.cz).

Der Basaltabbau an der Panská skála begann im 19. Jahrhundert und führte zur Freilegung und Hervorhebung der säulenförmigen Struktur des Gesteins. Im Jahr 1895 wurde sie als geschütztes geologisches Naturdenkmal ausgewiesen und ist somit das älteste geologische Reservat in der Tschechischen Republik. Trotz dieses Schutzstatus’ wurde der Bergbau bis 1914 fortgesetzt, als die örtlichen Behörden das Gebiet erwarben und den Abbau endgültig einstellten. Nach dem Zweiten Weltkrieg wurde der Schutz dieses Gebiets weiter verstärkt (amazingczechia.com). Heute ist die Panská skála ein beliebtes Touristenziel. Am Fuße des Felsens befindet sich ein kleiner See, der durch Regenwasser entstanden ist, das den ehemaligen Steinbruch füllte (ceskehory.cz). Die Panská skála wurde auch durch den tschechischen Film Die stolze Prinzessin (1952) bekannt, in dem sie als Kulisse für einige Szenen diente (kudyznudy.cz).

Kamenický Šenov to miasto położone na styku dwóch chronionych obszarów krajobrazowych – Czeskiego Średniogórza (České středohoří) i Gór Łużyckich (Lužické hory), na wysokości od 350 do 550 m n.p.m. Miasto składa się z dwóch części: Kamenický Šenov i Prácheň, z łączną liczbą mieszkańców około 4 000. Pierwsza pisemna wzmianka o Kamenickým Šenovie pochodzi z 1352 roku, gdzie w kronice Českiej Kamenice wspomniano o osadzie Sonov, założonej przez osadników z Łużyc. Kamenický Šenov jest znany na całym świecie ze swojej prawie 300-letniej nieprzerwanej tradycji produkcji wspaniałych kryształowych żyrandoli i szkła artystycznego. Pierwsze wzmianki o miejscowych hutnikach szkła pochodzą z XVII wieku, kiedy mieszkańcy zaczęli przetwarzać szkło sprowadzane z pobliskich hut w Chřibskiej, założonych już w 1414 roku. W 1856 roku powstała tutaj pierwsza na świecie specjalistyczna szkoła szklarska, która działa do dziś i jest najstarszą tego typu placówką (kamenicky-senov.cz). Do najważniejszych zabytków miasta należy kościół Narodzenia św. Jana Chrzciciela, barokowa budowla z lat 1715–1718. Historię hutnictwa szkła w mieście przedstawia Muzeum Szkła w Kamenickým Šenovie, mieszczące się w zabytkowym budynku z 1770 roku. Miasto utrzymuje także partnerstwo z niemieckim Rheinbachem (en.wikipedia.org). Kamenický Šenov jest siedzibą największego czeskiego producenta żyrandoli i oświetlenia, Preciosa Lustry (Tablica informacyjna).

Narodowym pomnikiem przyrody i symbolem miasta jest Panská skála, znana również jako „Kamienne Organy”. Ta bazaltowa formacja skalna jest najczęściej odwiedzaną atrakcją geologiczną w Czechach (en.wikipedia.org). Znajduje się w pobliżu wsi Prácheň (cs.wikipedia.org), około 80 kilometrów na północ od Pragi, między miastami Kamenický Šenov i Nový Bor (amazingczechia.com). To zjawisko geologiczne wyróżnia się charakterystyczną kolumnową strukturą. Składa się z pięcio- i sześciokątnych kolumn bazaltowych, które osiągają długość do 12 metrów i średnicę około 20–25 cm. Kolumny te są ułożone głównie pionowo, choć niektóre są nachylone. Cała formacja powstała około 30 milionów lat temu w okresie trzeciorzędu w wyniku działalności wulkanicznej, gdy lawa stygnęła i krystalizowała, tworząc te charakterystyczne kolumny (cs.wikipedia.org). Magma bazaltowa wynurzyła się z głębokości ponad 30 km około 25 milionów lat temu, ale nigdy nie wypłynęła na powierzchnię. Chroniona pod ziemią, ochładzała się bardzo powoli, co doprowadziło do powstania typowej struktury bazaltowej, którą można dziś podziwiać (kudyznudy.cz). Wydobycie bazaltu na Panskiej skale rozpoczęło się w XIX wieku, co pozwoliło na odsłonięcie i uwydatnienie kolumnowej struktury skały. W 1895 roku została ona uznana za chroniony pomnik geologiczny, co czyni ją najstarszym rezerwatem geologicznym w Czechach. Pomimo tego statusu wydobycie trwało do 1914 roku, kiedy władze lokalne wykupiły teren i definitywnie zakończyły eksploatację. Po II wojnie światowej ochrona tego obszaru została dodatkowo wzmocniona (amazingczechia.com).

Dziś Panská skála jest popularnym celem turystycznym, u podnóża której znajduje się niewielkie jezioro powstałe w wyniku wypełnienia dawnego kamieniołomu wodą deszczową (ceskehory.cz). Panská skála zyskała także sławę dzięki czeskiemu filmowi Dumna księżniczka (1952), w którym posłużyła jako tło dla niektórych scen (kudyznudy.cz).

Kamenický Šenov je město nacházející se na rozhraní dvou chráněných krajinných oblastí – Českého středohoří a Lužických hor, v nadmořské výšce 350 až 550 metrů. Město se skládá ze dvou částí: Kamenický Šenov a Prácheň, s celkovým počtem přibližně 4 000 obyvatel. První písemná zmínka o Kamenickém Šenově pochází z roku 1352, kdy je v kronice České Kamenice uvedena obec nazývaná Sonov, založená přistěhovalci z Lužice. Kamenický Šenov je světově proslulý svou téměř třistaletou nepřetržitou tradicí výroby nádherných křišťálových lustrů a uměleckého skla. První zmínky o místních sklářských mistrech pocházejí ze 17. století, kdy obyvatelé začali zpracovávat sklo dovážené z nedalekých skláren v Chřibské, které byly založeny již v roce 1414. V roce 1856 zde byla založena první odborná sklářská škola na světě, která funguje dodnes a je nejstarší svého druhu (kamenicky-senov.cz). Mezi nejvýznamnější památky města patří kostel Narození svatého Jana Křtitele, barokní stavba z let 1715–1718. Historii sklářství v městě představuje Sklářské muzeum Kamenický Šenov, které sídlí v historickém domě z roku 1770. Město také udržuje partnerské vztahy s německým městem Rheinbach (en.wikipedia.org). Kamenický Šenov je sídlem největšího českého výrobce lustrů a svítidel Preciosa Lustry (Informační tabule).

Národní přírodní památkou a symbolem města je Panská skála, známá také jako „kamenné varhany“. Tato čedičová skalní formace je nejnavštěvovanější geologickou lokalitou v České republice (en.wikipedia.org). Nachází se poblíž obce Prácheň (cs.wikipedia.org), přibližně 80 kilometrů severně od Prahy, mezi městy Kamenický Šenov a Nový Bor (amazingczechia.com). Tento geologický fenomén je pozoruhodný svou výraznou sloupcovitou odlučností. Tvoří ho pětiboké až šestiboké čedičové sloupce, které dosahují délky až 12 metrů a průměru okolo 20–25 cm. Tyto sloupce jsou převážně uspořádány vertikálně, některé jsou však nakloněné. Celý útvar vznikl přibližně před 30 miliony let během třetihor v důsledku vulkanické činnosti, kdy láva chladla a krystalizovala, což vedlo k tvorbě těchto charakteristických sloupců (cs.wikipedia.org). Čedičová magma vystoupila z hloubky větší než 30 km přibližně před 25 miliony let, ale nikdy nevytekla na povrch. Chránína pod povrchem chladla velmi pomalu, což vedlo ke vzniku typické čedičové odlučnosti, kterou je možné dnes pozorovat (kudyznudy.cz).

Těžba čediče na Panské skále probíhala od 19. století, což vedlo k odhalení a zvýraznění sloupcovité struktury skály. V roce 1895 byla vyhlášena chráněným geologickým útvarem, čímž se stala nejstarší geologickou rezervací na území České republiky. Navzdory tomuto statusu těžba pokračovala až do roku 1914, kdy místní úřady území odkoupily a těžbu definitivně zastavily. Po druhé světové válce byla ochrana tohoto území ještě více posílena (amazingczechia.com). Dnes je Panská skála oblíbeným turistickým cílem, u jejího úpatí se nachází malé jezírko, které vzniklo zaplněním bývalého lomu dešťovou vodou (ceskehory.cz). Panská skála se stala známou i díky českému filmu Pyšná princezna (1952), kde posloužila jako kulisa pro některé scény (kudyznudy.cz).

Odkazy

TOP

Všetky

panska-skala 207498

Krajina, Zahraničie, Príroda, Skaly, Česko, Severné Čechy, Biotopy

Tiské steny – pieskovcové skalné mesto

skala
Hits: 168

Tiské stěny (Tiské steny) sú pieskovcové skalné mesto a prírodná pamiatka nachádzajúca sa v blízkosti obce Tisá v okrese Ústí nad Labem v Českej republike. Sú jedinečné svojou rozlohou a rozmanitosťou skalných útvarov, ktoré vytvárajú skalný labyrint (ceskesvycarsko.cz). Tiské steny sa rozprestierajú na ploche takmer 100 hektárov, tvoria až 70 metrov vysokú hradbu. Celá oblasť je rozlámaná navzájom kolmých puklín, vytvárajú hustú sieť úzkych kaňonov a roklín, širšie priestranstvá pripomínajú malé mestá s ulicami a námestiami. Až do 19. storočia sa málokto do Tiských stien odvážil vojsť (Informačná tabuľa).

Pôvod Tiských stien siaha do druhohôr, keď sa v oblasti usadzovali piesčité sedimenty na dne pravekého mora (tisa.cz). Počas približne 20 miliónov rokov bola veľká časť severných a stredných Čiech zatopená plytkým tropickým morom. Keď sa more stiahlo, uložený piesok sa postupne premenil na skalu (Pavel Antrobus). Postupným pôsobením geologických procesov, ako sú zvetrávanie, erózia a odnos materiálu, vzniklo súčasné skalné mesto s hlbokými kaňonmi, zvislými stenami, roklinami, tiesňavami, prevismi a jaskyňami (tisa.cz).

Skalné útvary nesú zaujímavé názvy: Skalné námestie, Janusova hlava, Západná vyhliadka, Veľké steny, Spovednica, Lesná brána, Kazatelňa, Kamenný stôl (skalytisa.cz), Slony, Skalná brána, Múmia, Poustevna, Kazateľ, Tuleň (region-ceskesvycarsko.cz). Poskytujú výhľady na Tisú, Dečínsky Snežník a iné úžasné skalné formácie a výhľady (skalytisa.cz; region-ceskesvycarsko.cz). Tiské stěny sú obľúbeným cieľom horolezcov vďaka rozmanitosti a náročnosti skalných stien. Oblasť ponúka množstvo lezeckých trás rôznych obtiažností. Natáčali sa tu scény z filmu „Letopisy Narnie“ (tisa.cz).

Tiské stěny (Tiské Rocks) are a sandstone rock town and natural monument located near the village of Tisá in the Ústí nad Labem District of the Czech Republic. They are unique for their size and diversity of rock formations, creating a rock labyrinth (ceskesvycarsko.cz). The Tiské Rocks cover an area of nearly 100 hectares and form a 70-meter-high wall. The entire area is fractured by perpendicular fissures, creating a dense network of narrow canyons and gorges. Wider open spaces resemble small towns with streets and squares. Until the 19th century, few people dared to enter Tiské Stěny (Information board).

The origin of Tiské Stěny dates back to the Mesozoic Era, when sandy sediments were deposited at the bottom of an ancient sea (tisa.cz). For around 20 million years, a large part of northern and central Bohemia was submerged under a shallow tropical sea. As the sea retreated, the deposited sand gradually turned into rock (Pavel Antrobus). Over time, geological processes such as weathering, erosion, and material transport shaped the present-day rock town, with deep canyons, vertical walls, ravines, gorges, overhangs, and caves (tisa.cz).

The rock formations have interesting names: Rock Square, Janus’ Head, Western Lookout, Great Walls, Confessional, Forest Gate, Pulpit, Stone Table (skalytisa.cz), Elephants, Rock Gate, Mummy, Hermitage, Preacher, Seal (region-ceskesvycarsko.cz). They offer breathtaking views of Tisá, Děčínský Sněžník, and other amazing rock formations and landscapes (skalytisa.cz; region-ceskesvycarsko.cz). Tiské Stěny is a popular destination for climbers, thanks to its variety and challenging rock walls. The area offers numerous climbing routes of varying difficulty levels. Scenes from the movie „The Chronicles of Narnia“ were filmed here (tisa.cz).

Die Tiské stěny (Tiské Felsen) sind eine Sandstein-Felsenstadt und ein Naturdenkmal in der Nähe des Dorfes Tisá im Bezirk Ústí nad Labem in der Tschechischen Republik. Sie sind einzigartig in ihrer Ausdehnung und Vielfalt an Felsformationen, die ein Felsenlabyrinth bilden (ceskesvycarsko.cz). Die Tiské stěny erstrecken sich über fast 100 Hektar und bilden eine bis zu 70 Meter hohe Felsmauer. Das gesamte Gebiet ist von senkrecht zueinander verlaufenden Rissen durchzogen, die ein dichtes Netz aus engen Schluchten und Canyons bilden. Größere Flächen erinnern an kleine Städte mit Straßen und Plätzen. Bis zum 19. Jahrhundert wagte sich kaum jemand in die Tiské stěny (Informationstafel).

Der Ursprung der Tiské stěny reicht bis in die Jura-Zeit zurück, als sich in dieser Region sandige Sedimente auf dem Grund eines prähistorischen Meeres ablagerten (tisa.cz). Vor etwa 20 Millionen Jahren war ein großer Teil Nord- und Mittelböhmens von einem flachen tropischen Meer bedeckt. Als sich das Meer zurückzog, verwandelte sich der abgelagerte Sand allmählich in Fels (Pavel Antrobus). Durch geologische Prozesse wie Verwitterung, Erosion und Materialabtragung entstand die heutige Felsenstadt mit tiefen Schluchten, senkrechten Wänden, Klüften, Engpässen, Überhängen und Höhlen (tisa.cz).

Die Felsformationen tragen interessante Namen: Felsenplatz, Januskopf, Westlicher Aussichtspunkt, Große Wände, Beichtstuhl, Waldtor, Kanzel, Steintisch (skalytisa.cz), Elefanten, Felsentor, Mumie, Einsiedelei, Prediger, Seehund (region-ceskesvycarsko.cz). Sie bieten Ausblicke auf Tisá, den Děčínský Sněžník und andere beeindruckende Felsformationen und Panoramen (skalytisa.cz; region-ceskesvycarsko.cz). Die Tiské stěny sind ein beliebtes Ziel für Kletterer, da sie eine große Vielfalt und unterschiedliche Schwierigkeitsgrade bieten. Die Region verfügt über zahlreiche Kletterrouten mit verschiedenen Schwierigkeitsstufen. Hier wurden Szenen aus dem Film „Die Chroniken von Narnia“ gedreht (tisa.cz).

Tiské stěny (Tiské skały) to miasto skalne z piaskowca i pomnik przyrody położony w pobliżu miejscowości Tisá w powiecie Ústí nad Labem w Czechach. Są one wyjątkowe ze względu na swoją powierzchnię oraz różnorodność formacji skalnych, które tworzą skalny labirynt (ceskesvycarsko.cz). Tiské stěny zajmują obszar niemal 100 hektarów i tworzą ścianę skalną o wysokości do 70 metrów. Cały teren przecinają pionowe szczeliny, które tworzą gęstą sieć wąskich kanionów i wąwozów. Szersze przestrzenie przypominają małe miasta z ulicami i placami. Aż do XIX wieku niewielu ludzi odważyło się wejść do Tiských stěn (Tablica informacyjna).

Pochodzenie Tiských stěn sięga okresu mezozoiku, kiedy na dnie prehistorycznego morza w tym rejonie osadzały się piaszczyste osady (tisa.cz). Około 20 milionów lat temu znaczna część północnych i środkowych Czech była zalana przez płytkie, tropikalne morze. Kiedy morze się cofnęło, osadzony piasek stopniowo przekształcił się w skałę (Pavel Antrobus). W wyniku procesów geologicznych, takich jak wietrzenie, erozja i transport materiału, powstało obecne miasto skalne z głębokimi kanionami, pionowymi ścianami, wąwozami, szczelinami, nawisami i jaskiniami (tisa.cz).

Formacje skalne mają interesujące nazwy: Skalny Rynek, Głowa Janusa, Zachodni Punkt Widokowy, Wielkie Ściany, Konfesjonał, Leśna Brama, Kazalnica, Kamienny Stół (skalytisa.cz), Słonie, Skalna Brama, Mumia, Pustelnia, Kaznodzieja, Foka (region-ceskesvycarsko.cz). Roztaczają się z nich widoki na Tisę, Děčínský Sněžník oraz inne spektakularne formacje skalne i panoramy (skalytisa.cz; region-ceskesvycarsko.cz). Tiské stěny to popularne miejsce wśród wspinaczy dzięki różnorodności i trudności ścian skalnych. Region oferuje liczne drogi wspinaczkowe o różnych stopniach trudności. Kręcono tu sceny do filmu „Opowieści z Narnii“ (tisa.cz).

Tiské stěny (Tiské skály) jsou pískovcové skalní město a přírodní památka nacházející se v blízkosti obce Tisá v okrese Ústí nad Labem v České republice. Jsou jedinečné svou rozlohou a rozmanitostí skalních útvarů, které vytvářejí skalní labyrint (ceskesvycarsko.cz). Tiské stěny se rozprostírají na ploše téměř 100 hektarů a tvoří až 70 metrů vysokou skalní hradbu. Celá oblast je rozčleněna soustavou kolmo se křižujících puklin, které vytvářejí hustou síť úzkých kaňonů a roklí. Širší prostory připomínají malá města s ulicemi a náměstími. Až do 19. století se do Tiských stěn odvážil vstoupit jen málokdo (Informační tabule).

Původ Tiských stěn sahá do období druhohor, kdy se v této oblasti usazovaly písčité sedimenty na dně pravěkého moře (tisa.cz). Přibližně před 20 miliony let byla velká část severních a středních Čech zaplavena mělkým tropickým mořem. Když se moře stáhlo, uložený písek se postupně přeměnil na skálu (Pavel Antrobus). Působením geologických procesů, jako je zvětrávání, eroze a odnos materiálu, vzniklo současné skalní město s hlubokými kaňony, svislými stěnami, roklinami, soutěskami, převisy a jeskyněmi (tisa.cz).

Skalní útvary nesou zajímavé názvy: Skalní náměstí, Janusova hlava, Západní vyhlídka, Velké stěny, Zpovědnice, Lesní brána, Kazatelna, Kamenný stůl (skalytisa.cz), Sloni, Skalní brána, Mumie, Poustevna, Kazatel, Tuleň (region-ceskesvycarsko.cz). Nabízejí výhledy na Tisou, Děčínský Sněžník a další úchvatné skalní útvary a panoramata (skalytisa.cz; region-ceskesvycarsko.cz). Tiské stěny jsou oblíbeným cílem horolezců díky rozmanitosti a náročnosti skalních stěn. Oblast nabízí mnoho lezeckých cest různých obtížností. Natáčely se zde scény z filmu „Letopisy Narnie“ (tisa.cz).

Odkazy

TOP

Všetky

tiske-steny 236403

Krajina, Zahraničie, Typ krajiny, Mestá, České, Mestá, Česko, Severné Čechy

Krásna Lípa – centrum Českého Švajčiarska

skala
Hits: 2559

Mesto Krásna Lípa je centrom Českého Švajčiarska. Leží v nadmorskej výške 426 metrov nad morom (krasnalipa.cz) na hornom toku Křinice na rozhraní Národného parku České Švajčiarsko a Lužických hôr (Wikipedia CS). Na rozlohe 31.4 km2 tu žije 3601 obyvateľov (krasnalipa.cz). Nemecké pomenovanie Krásnej Lípy je Schönlinde. Miestne časti Krásnej Lípy: Dlouhý Důl, Hely, Kamenná Horka, Krásna Lípa, Krásny Buk, Kyjov, Sněžná, Vlčí Hora, Zahrady (Wikipedia CS).

Prvá písomná zmienka je z roku 1361. V polovici 16. storočia patrila k tolštejnskému panstvu, ale v roku 1573 ju predali a pripojili ku kamenickému panstvu (krasnalipa.cz). V 18. storočí sa tu rozvíjala výroba a spracovanie textilu (Wikipedia CS). Od roku 1870 je Krásna Lípa mestom (krasnalipa.cz). V dobe Rakúsko-Uhorska bola Krásna Lípa jedno z najpriemyslovejších a najbohatších miest Česku. Vyrábali sa tu pančuchy, úpletový tovar, boli tu rôzne textilky (ceskesvycarsko.cz). Do polovice 20. storočia je obyvateľstvo zväčša nemecké (Wikipedia CS). Ku značnému úpadku mesta došlo po odsune nemeckých obyvateľov po druhej svetovej vojne. Počet sa znížil na polovicu, asanovaných bolo asi 300 opustených domov (krasnalipa.cz). Tunajšia oblasť je známa typickými podstávkovými domami (krasnalipa.cz). V Krásnej Lípe a jej okolím bol v roku 2006 obnovený Köglerov náučný chodník, ktorý je najstarším na českom území (Informačná tabuľa). Historické centrum Krásnej Lípy je charakteristické barokovými a renesančnými stavbami. Medzi významné pamiatky patrí kostol Svätého Petra a Pavla, radnica a ďalšie historické budovy, ktoré odrážajú kultúrne dedičstvo mesta (krasnalipa.cz).

The town of Krásná Lípa is the center of the Czech Switzerland. It is situated at an altitude of 426 meters above sea level (krasnalipa.cz) on the upper reaches of the Křinice River, at the border of the Czech Switzerland National Park and the Lusatian Mountains (Wikipedia CS). With an area of ​​31.4 km2, it is home to 3601 inhabitants (krasnalipa.cz). The German name for Krásná Lípa is Schönlinde. The local parts of Krásná Lípa include: Dlouhý Důl, Hely, Kamenná Horka, Krásná Lípa, Krásný Buk, Kyjov, Sněžná, Vlčí Hora, Zahrady (Wikipedia CS).

The first written mention dates back to 1361. In the mid-16th century, it belonged to the Tolštejn estate, but in 1573 it was sold and annexed to the Kamenické estate (krasnalipa.cz). In the 18th century, textile production and processing flourished here (Wikipedia CS). Since 1870, Krásná Lípa has been a town (krasnalipa.cz). During the time of the Austro-Hungarian Empire, Krásná Lípa was one of the most industrialized and wealthiest towns in the Czech Republic. Stockings, knitwear, and various textiles were produced here (ceskesvycarsko.cz). Until the mid-20th century, the population was mostly German (Wikipedia CS). The city experienced a significant decline after the expulsion of German inhabitants following World War II. The population decreased by half, with around 300 abandoned houses being demolished (krasnalipa.cz). The local area is known for its typical half-timbered houses (krasnalipa.cz). In 2006, the Kögler Educational Trail, the oldest nature trail in the Czech territory, was restored in Krásná Lípa and its surroundings (Information board).

The historic center of Krásná Lípa is characterized by Baroque and Renaissance buildings. Among the significant landmarks are the Church of St. Peter and Paul, the Town Hall, and other historical buildings reflecting the cultural heritage of the city.

Die Stadt Krásná Lípa ist das Zentrum der Böhmischen Schweiz. Sie liegt auf einer Höhe von 426 Metern über dem Meeresspiegel (krasnalipa.cz) an den oberen Flussläufen der Křinice, an der Grenze des Nationalparks Böhmische Schweiz und des Lausitzer Gebirges (Wikipedia CS). Auf einer Fläche von 31,4 km2 leben hier 3601 Einwohner (krasnalipa.cz). Der deutsche Name für Krásná Lípa lautet Schönlinde. Zu den örtlichen Teilen von Krásná Lípa gehören: Dlouhý Důl, Hely, Kamenná Horka, Krásná Lípa, Krásný Buk, Kyjov, Sněžná, Vlčí Hora, Zahrady (Wikipedia CS).

Die erste schriftliche Erwähnung stammt aus dem Jahr 1361. In der Mitte des 16. Jahrhunderts gehörte sie zum Gut Tolštejn, wurde aber 1573 verkauft und dem Gut Kamenické angeschlossen (krasnalipa.cz). Im 18. Jahrhundert florierte hier die Textilproduktion und -verarbeitung (Wikipedia CS). Seit 1870 ist Krásná Lípa eine Stadt (krasnalipa.cz). Zur Zeit des österreichisch-ungarischen Reiches war Krásná Lípa eine der industrialisiertesten und wohlhabendsten Städte in Tschechien. Hier wurden Strümpfe, Strickwaren und verschiedene Textilien hergestellt (ceskesvycarsko.cz). Bis Mitte des 20. Jahrhunderts war die Bevölkerung größtenteils deutsch (Wikipedia CS). Die Stadt erlebte nach der Vertreibung der deutschen Bewohner nach dem Zweiten Weltkrieg einen bedeutenden Niedergang. Die Bevölkerung halbierte sich, und rund 300 verlassene Häuser wurden abgerissen (krasnalipa.cz). Die lokale Gegend ist für ihre typischen Fachwerkhäuser bekannt (krasnalipa.cz). In Krásná Lípa und ihrer Umgebung wurde im Jahr 2006 der Kögler-Lehrpfad erneuert, der der älteste auf tschechischem Gebiet ist (Informationstafel).

Das historische Zentrum von Krásná Lípa ist durch barocke und Renaissancegebäude geprägt. Zu den bedeutenden Sehenswürdigkeiten gehören die Kirche St. Peter und Paul, das Rathaus und andere historische Gebäude, die das kulturelle Erbe der Stadt widerspiegeln.

Miasto Krásná Lípa jest centrum Czeskiej Szwajcarii. Położone jest na wysokości 426 metrów nad poziomem morza (krasnalipa.cz) na górnym biegu rzeki Křinice, na granicy Parku Narodowego Czeska Szwajcaria i Gór Łużyckich (Wikipedia CS). Na powierzchni 31,4 km2 mieszka tutaj 3601 mieszkańców (krasnalipa.cz). Niemiecka nazwa Krásnej Lípy to Schönlinde. Lokalne części Krásnej Lípy to: Dlouhý Důl, Hely, Kamenná Horka, Krásná Lípa, Krásný Buk, Kyjov, Sněžná, Vlčí Hora, Zahrady (Wikipedia CS).

Pierwsza pisemna wzmianka pochodzi z roku 1361. W połowie XVI wieku należała do dóbr Tolštejn, ale w 1573 roku została sprzedana i przyłączona do dóbr Kamenické (krasnalipa.cz). W XVIII wieku rozwijała się tu produkcja i przetwórstwo tekstyliów (Wikipedia CS). Od 1870 roku Krásna Lípa jest miastem (krasnalipa.cz). W czasach Austro-Węgier Krásna Lípa była jednym z najbardziej uprzemysłowionych i najbogatszych miast w Czechach. Produkowano tu pończochy, dzianiny i różne tekstylia (ceskesvycarsko.cz). Do połowy XX wieku ludność była głównie niemiecka (Wikipedia CS). Miasto doświadczyło znacznego upadku po wysiedleniu niemieckich mieszkańców po II wojnie światowej. Liczba mieszkańców zmniejszyła się o połowę, a około 300 opuszczonych domów zostało wyburzonych (krasnalipa.cz). Lokalna okolica jest znana z typowych domów szkieletowych (krasnalipa.cz). W 2006 roku w miejscowości Krásná Lípa i jej okolicach odnowiono ścieżkę edukacyjną Köglera, która jest najstarszą na terytorium Czech (Tablica informacyjna).

Historyczne centrum Krásnej Lípy charakteryzuje się budynkami barokowymi i renesansowymi. Do ważnych zabytków należą kościół św. Piotra i Pawła, ratusz oraz inne historyczne budynki, które odzwierciedlają dziedzictwo kulturowe miasta.

Město Krásná Lípa je centrem Českého Švýcarska. Leží v nadmořské výšce 426 metrů (krasnalipa.cz) na horním toku Křinice na rozhraní Národního parku České Švýcarsko a Lužických hor (Wikipedia CS). Na rozloze 31,4 km² zde žije 3601 obyvatel (krasnalipa.cz). Německý název Krásné Lípy je Schönlinde. Místní části Krásné Lípy: Dlouhý Důl, Hely, Kamenná Horka, Krásná Lípa, Krásný Buk, Kyjov, Sněžná, Vlčí Hora, Zahrady (Wikipedia CS).

První písemná zmínka pochází z roku 1361. V polovině 16. století patřila k tolštejnskému panství, ale v roce 1573 byla prodána a připojena ke kamenickému panství (krasnalipa.cz). V 18. století se zde rozvíjela výroba a zpracování textilu (Wikipedia CS). Od roku 1870 je Krásná Lípa městem (krasnalipa.cz). Za Rakouska-Uherska byla Krásná Lípa jedním z nejprůmyslovějších a nejbohatších měst v Česku. Vyráběly se zde punčochy, pletené zboží a fungovaly zde různé textilní továrny (ceskesvycarsko.cz). Do poloviny 20. století bylo obyvatelstvo převážně německé (Wikipedia CS). K výraznému úpadku města došlo po odsunu německých obyvatel po druhé světové válce. Počet obyvatel klesl na polovinu a zbouráno bylo asi 300 opuštěných domů (krasnalipa.cz). Místní oblast je známá typickými podstávkovými domy (krasnalipa.cz). V Krásné Lípě a jejím okolí byla v roce 2006 obnovena Köglerova naučná stezka, která je nejstarší na českém území (Informační tabule).

Historické centrum Krásné Lípy je charakteristické barokními a renesančními stavbami. Mezi významné památky patří kostel svatého Petra a Pavla, radnice a další historické budovy, které odrážejí kulturní dědictví města.

Odkazy

krasna-lipa 43810