Krajina, Česko, Južná Morava, Mestá, Moravské, Zahraničie

Luhačovice

skala
Hits: 25

Luha­čo­vi­ce sú maleb­né kúpeľ­né mes­to na juho­vý­cho­de Mora­vy, pri­bliž­ne 16 km juho­vý­chod­ne od Zlí­na. S počtom oby­va­te­ľov oko­lo 5 100 a boha­tou his­tó­ri­ou sia­ha­jú­cou do 15. sto­ro­čia (sk​.wiki​pe​dia​.org) sú naj­väč­ší­mi kúpeľ­mi na Mora­ve a význam­ným cen­trom lie­čeb­né­ho turiz­mu (Wiki­pe­dia). Prvá písom­ná zmien­ka o Luha­čo­vi­ciach pochá­dza z roku 1412 (sk​.wiki​pe​dia​.org). Od kon­ca 16. sto­ro­čia sa mes­to sta­lo cen­trom pan­stva zahŕňa­jú­ce­ho 12 dedín. V roku 1629 pre­šlo do vlast­níc­tva rodu Seré­ny­i­ov­cov, kto­rí zača­li využí­vať miest­ne mine­rál­ne pra­me­ne a postup­ne budo­va­li kúpeľ­né zaria­de­nia (Wiki­pe­dia). V 20. sto­ro­čí pre­šli Luha­čo­vi­ce význam­ným roz­vo­jom, naj­mä vďa­ka archi­tek­to­vi Duša­no­vi Jur­ko­vi­čo­vi, kto­rý tu vytvo­ril uni­kát­ny súbor sta­vieb v štý­le ľudo­vej sece­sie. Luha­čo­vi­ce sú zná­me svo­ji­mi lie­či­vý­mi mine­rál­ny­mi pra­meň­mi, kto­rých je v súčas­nos­ti 16 (vin​cen​tlu​ha​co​vi​ce​.cz). Medzi naj­zná­mej­šie pat­rí Vin­cent­ka, Alo­is­ka, Ottov­ka a pra­meň Dr. Šťast­né­ho. Tie­to pra­me­ne sú boha­té na mine­rá­ly a využí­va­jú sa pri lieč­be ocho­re­ní dýcha­cích ciest, trá­via­ce­ho ústro­jen­stva, obe­zi­ty a cuk­rov­ky (Maroš Puček).

Mes­to je pre­slá­ve­né archi­tek­to­nic­ký­mi skvos­tmi, naj­mä stav­ba­mi Duša­na Jur­ko­vi­ča, ako sú Jur­ko­vi­čov dom, Cha­loup­ka, Valaš­ka a hotel Jes­třa­bí (vin​cen​tlu​ha​co​vi​ce​.cz). Kolo­ná­da, vybu­do­va­ná v polo­vi­ci 20. sto­ro­čia archi­tek­tom Oska­rom Pořís­kom, je cen­trom kúpeľ­né­ho živo­ta a mies­tom pre pre­chádz­ky a spo­lo­čen­ské stret­nu­tia (Maroš Puček). Luha­čo­vi­ce tiež ponú­ka­jú boha­tý kul­túr­ny prog­ram vrá­ta­ne fes­ti­va­lov, kon­cer­tov a výstav (luha​co​vi​ce​.eu). Oko­lie Luha­čo­víc je ide­ál­ne pre milov­ní­kov prí­ro­dy a aktív­ne­ho odpo­čin­ku. Mes­to je obklo­pe­né Bie­ly­mi Kar­pat­mi a Vizo­vic­ký­mi vrch­mi, kto­ré ponú­ka­jú množ­stvo turis­tic­kých a cyk­lis­tic­kých trás (Maroš Puček). Luha­čo­vic­ká prieh­ra­da je obľú­be­ným mies­tom pre rekre­áciu, rybo­lov a vod­né špor­ty (vin​cen​tlu​ha​co​vi​ce​.cz). Okrem kúpeľ­ných pro­ce­dúr a pre­chá­dzok po kolo­ná­de môžu náv­štev­ní­ci obja­vo­vať aj ďal­šie zau­jí­ma­vos­ti, ako je Múze­um luha­čo­vic­ké­ho Zále­sí, kto­ré ponú­ka pohľad do his­tó­rie a kul­tú­ry regi­ó­nu (tra​vel​king​.sk). Pre rodi­ny s deť­mi sú k dis­po­zí­cii det­ské ihris­ká, špor­to­vé are­ály a nená­roč­né výle­ty, naprí­klad jedi­neč­ná tra­sa Pta­čích budek. Mes­to posky­tu­je širo­kú šká­lu uby­to­va­cích mož­nos­tí, od luxus­ných well­ness hote­lov po útul­né pen­zi­ó­ny a uby­to­va­nie v súkro­mí, kto­ré uspo­ko­ja požia­dav­ky aj tých naj­ná­roč­nej­ších hos­tí (luha​co​vi​ce​.eu).

Luha­čo­vi­ce is a pic­tu­re­sque spa town in sout­he­as­tern Mora­via, app­ro­xi­ma­te­ly 16 km sout­he­ast of Zlín. With a popu­la­ti­on of around 5,100 and a rich his­to­ry dating back to the 15th cen­tu­ry (sk​.wiki​pe​dia​.org), it is the lar­gest spa town in Mora­via and a sig­ni­fi­cant cen­ter of the­ra­pe­utic tou­rism (Wiki­pe­dia). The first writ­ten men­ti­on of Luha­čo­vi­ce dates back to 1412 (sk​.wiki​pe​dia​.org). Sin­ce the late 16th cen­tu­ry, the town beca­me the cen­ter of an esta­te encom­pas­sing 12 vil­la­ges. In 1629, it came into the owners­hip of the Seré­nyi fami­ly, who began uti­li­zing the local mine­ral springs and gra­du­al­ly deve­lo­ping spa faci­li­ties (Wiki­pe­dia). In the 20th cen­tu­ry, Luha­čo­vi­ce expe­rien­ced sig­ni­fi­cant gro­wth, par­ti­cu­lar­ly thanks to archi­tect Dušan Jur­ko­vič, who cre­a­ted a uni­que ensem­ble of buil­dings in the folk Art Nou­ve­au sty­le. Luha­čo­vi­ce is reno­wned for its hea­ling mine­ral springs, of which the­re are cur­ren­tly 16 (vin​cen​tlu​ha​co​vi​ce​.cz). Among the most famous are Vin­cent­ka, Alo­is­ka, Ottov­ka, and the Dr. Šťast­ný spring. The­se springs are rich in mine­rals and are used to tre­at res­pi­ra­to­ry dise­a­ses, diges­ti­ve disor­ders, obe­si­ty, and dia­be­tes (Maroš Puček).

The town is famous for its archi­tec­tu­ral gems, espe­cial­ly buil­dings desig­ned by Dušan Jur­ko­vič, such as the Jur­ko­vič Hou­se, Cha­loup­ka, Valaš­ka, and Jes­třa­bí Hotel (vin​cen​tlu​ha​co​vi​ce​.cz). The Colon­na­de, built in the mid-​20th cen­tu­ry by archi­tect Oskar Poří­sek, ser­ves as the cen­ter of spa life and a pla­ce for walks and social gat­he­rings (Maroš Puček). Luha­čo­vi­ce also offers a rich cul­tu­ral prog­ram, inc­lu­ding fes­ti­vals, con­certs, and exhi­bi­ti­ons (luha​co​vi​ce​.eu). The sur­roun­dings of Luha­čo­vi­ce are ide­al for natu­re lovers and acti­ve rec­re­a­ti­on. The town is sur­roun­ded by the Whi­te Car­pat­hians and Vizo­vi­ce High­lands, which offer nume­rous hiking and cyc­ling trails (Maroš Puček). The Luha­čo­vi­ce Reser­vo­ir is a popu­lar spot for rec­re­a­ti­on, fis­hing, and water sports (vin​cen​tlu​ha​co​vi​ce​.cz). Besi­des spa tre­at­ments and strolls along the colon­na­de, visi­tors can explo­re other att­rac­ti­ons, such as the Muse­um of Luha­čo­vi­ce Zále­sí, which pro­vi­des insight into the his­to­ry and cul­tu­re of the regi­on (tra​vel​king​.sk). For fami­lies with chil­dren, the­re are pla­yg­rounds, sports faci­li­ties, and easy trips, such as the uni­que Bird­hou­se Trail. The town offers a wide ran­ge of accom­mo­da­ti­on opti­ons, from luxu­ri­ous well­ness hotels to cozy guest­hou­ses and pri­va­te lod­gings, cate­ring to even the most deman­ding guests (luha​co​vi​ce​.eu).

Luha­čo­vi­ce jsou maleb­né lázeňs­ké měs­to na jiho­vý­cho­dě Mora­vy, přib­liž­ně 16 km jiho­vý­chod­ně od Zlí­na. S počtem oby­va­tel kolem 5 100 a boha­tou his­to­rií saha­jí­cí do 15. sto­le­tí (sk​.wiki​pe​dia​.org) jsou nej­vět­ší­mi láz­němi na Mora­vě a význam­ným cen­trem léčeb­né­ho turis­mu (Wiki­pe­dia). Prv­ní písem­ná zmín­ka o Luha­čo­vi­cích pochá­zí z roku 1412 (sk​.wiki​pe​dia​.org). Od kon­ce 16. sto­le­tí se měs­to sta­lo cen­trem pan­ství zahr­nu­jí­cí­ho 12 ves­nic. V roce 1629 přeš­lo do vlast­nic­tví rodu Seré­ny­iů, kte­ří zača­li využí­vat míst­ní mine­rál­ní pra­me­ny a postup­ně budo­vat lázeňs­ká zaří­ze­ní (Wiki­pe­dia). Ve 20. sto­le­tí proš­ly Luha­čo­vi­ce význam­ným roz­vo­jem, pře­dev­ším díky archi­tek­tu Duša­nu Jur­ko­vi­čo­vi, kte­rý zde vytvo­řil uni­kát­ní sou­bor sta­veb ve sty­lu lido­vé sece­se. Luha­čo­vi­ce jsou zná­mé svý­mi léči­vý­mi mine­rál­ní­mi pra­me­ny, kte­rých je v sou­čas­nos­ti 16 (vin​cen​tlu​ha​co​vi​ce​.cz). Mezi nej­zná­měj­ší patří Vin­cent­ka, Alo­is­ka, Ottov­ka a pra­men Dr. Šťast­né­ho. Tyto pra­me­ny jsou boha­té na mine­rá­ly a využí­va­jí se při léč­bě one­moc­nění dýcha­cích cest, trá­vi­cí­ho ústro­jí, obe­zi­ty a cuk­rov­ky (Maroš Puček).

Měs­to je pros­lu­lé archi­tek­to­nic­ký­mi skvos­ty, zej­mé­na stav­ba­mi Duša­na Jur­ko­vi­če, jako jsou Jur­ko­vi­čův dům, Cha­loup­ka, Valaš­ka a hotel Jes­třa­bí (vin​cen​tlu​ha​co​vi​ce​.cz). Kolo­ná­da, vybu­do­va­ná v polo­vi­ně 20. sto­le­tí archi­tek­tem Oska­rem Poříš­kem, je cen­trem lázeňs­ké­ho živo­ta a mís­tem pro pro­cház­ky a spo­le­čen­ská set­ká­ní (Maroš Puček). Luha­čo­vi­ce také nabí­ze­jí boha­tý kul­tur­ní prog­ram včet­ně fes­ti­va­lů, kon­cer­tů a výstav (luha​co​vi​ce​.eu). Oko­lí Luha­čo­vic je ide­ál­ní pro milov­ní­ky pří­ro­dy a aktiv­ní­ho odpo­čin­ku. Měs­to je obklo­pe­no Bílý­mi Kar­pa­ty a Vizo­vic­ký­mi vrchy, kte­ré nabí­ze­jí množ­ství turis­tic­kých a cyk­lis­tic­kých tras (Maroš Puček). Luha­čo­vic­ká přeh­ra­da je oblí­be­ným mís­tem pro rekre­a­ci, rybo­lov a vod­ní spor­ty (vin​cen​tlu​ha​co​vi​ce​.cz). Kro­mě lázeňs­kých pro­ce­dur a pro­chá­zek po kolo­ná­dě mohou návš­těv­ní­ci obje­vo­vat dal­ší zají­ma­vos­ti, jako je Muze­um luha­čo­vic­ké­ho Zále­sí, kte­ré nabí­zí pohled do his­to­rie a kul­tu­ry regi­onu (tra​vel​king​.sk). Pro rodi­ny s dět­mi jsou k dis­po­zi­ci dět­ská hřiš­tě, spor­tov­ní are­ály a nená­roč­né výle­ty, napří­klad jedi­neč­ná tra­sa Pta­čích budek. Měs­to posky­tu­je širo­kou šká­lu uby­to­va­cích mož­nos­tí, od luxus­ních well­ness hote­lů po útul­né pen­zi­ony a souk­ro­mé uby­to­vá­ní, kte­ré uspo­ko­jí i ty nej­ná­roč­něj­ší hos­ty (luha​co​vi​ce​.eu).

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

Európske, Krajina, Mestá, Mestá, Talianske mestá, Taliansko, Typ krajiny, Zahraničie

Padova – starodávne severotalianske mesto

skala
Hits: 6769

Pado­va je sta­ro­dáv­ne mes­to ležia­ce na seve­re Talian­ska. Jeho his­tó­ria sia­ha hlbo­ko do minu­los­ti. Rím­ske Pata­vium bolo jed­no z naj­bo­hat­ších miest, ale v roku 452 ho vyplie­ni­li Huni. V roku 1164 zís­ka­la Pado­va ako prvé seve­ro­ta­lian­ske mes­to nezá­vis­losť od ríš­skej moci (Wiki­pe­dia). Žije v ňom cca 213 000 oby­va­te­ľov. Veľ­mi zná­my chrám v Pado­ve je Bazi­li­ka sv. Anto­na, zná­ma tiež ako ​“Il San­to” (Wiki­pe­dia). Strie­da sa tu román­sky, gotic­ký a byzant­ský štýl. Pred bazi­li­kou sto­jí socha Gat­ta­me­la­tu, kto­rú v roku 1453 vytvo­ril Dona­tel­lo na počesť Eras­ma da Nar­ni, kto­rý bol veli­te­ľom Benát­skej repub­li­ky a bol neoby­čaj­ne dip­lo­ma­tic­ky šikov­ný, vďa­ka čomu ho pre­zý­va­li Gat­ta­me­la­ta – stra­ka­tá mačka. 

Ďal­ší­mi význam­ný­mi pamiat­ka­mi sú Bazi­li­ka svä­tej Jus­tí­ny (Wiki­pe­dia), Padov­ský dóm, obro­vi­tý rene­sanč­ný Palaz­zo del­la Ragi­one – pôvod­ne budo­va mest­ské­ho tri­bu­ná­lu ​“Il Salo­ne”. Kapl­n­ka Scro­veg­ni bola posta­ve­ná v roku 1303 a za jej výzdo­bou sto­jí Giot­to (Wiki­pe­dia). V Pado­ve sa nachá­dza aj jed­no z naj­zná­mej­ších a naj­väč­ších námes­tí Pra­to del­la Val­le (Wiki­pe­dia). Jeho súčas­ťou je elip­tic­ký kanál so socha­mi 84 sláv­nych Pado­va­nov a štu­den­tov tunaj­šej uni­ver­zi­ty (Wiki­pe­dia). Pado­va je jed­no z naj­zná­mej­ších uni­ver­zit­ných miest na sve­te. Uni­ver­zi­ta tu bola zalo­že­ná už v roku 1222. Pôso­bi­li tu osob­nos­ti ako Vesa­lius, Miku­láš Koper­nik, Gali­leo Gali­lei (Wiki­pe­dia), Jan Nepo­muc­ký (Wiki­pe­dia). Pado­va je mies­tom naj­star­šej bota­nic­kej záh­ra­dy na sve­te. Vznik­la v roku 1545 (Wiki­pe­dia).

Pado­va, anglic­ky Padua je jed­ným z naj­star­ších miest v sever­nom Talian­sku a má boha­tú his­tó­riu, kedy­si bola význam­ným cen­trom Rím­skej ríše. Pado­va sa spo­mí­na v lite­rár­nych die­lach, vrá­ta­ne die­la Wil­lia­ma Sha­kes­pe­a­ra ​“The Taming of the Shrew”. Je dôle­ži­tým eko­no­mic­kým cen­trom, je dob­re napo­je­ná na cest­nú a želez­nič­nú sieť.

Padua is an ancient city loca­ted in nort­hern Ita­ly. Its his­to­ry stret­ches far into the past. Roman Pata­vium was one of the wealt­hiest cities, but in 452, it was plun­de­red by the Huns. In 1164, Padua gai­ned inde­pen­den­ce from impe­rial power, beco­ming the first city in nort­hern Ita­ly to do so (Wiki­pe­dia). App­ro­xi­ma­te­ly 213,000 peop­le inha­bit the city. The reno­wned sanc­tu­ary in Padua is the Basi­li­ca of St. Ant­ho­ny, also kno­wn as ​“Il San­to” (Wiki­pe­dia). It fea­tu­res a mix of Roma­ne­sque, Got­hic, and Byzan­ti­ne sty­les. In front of the basi­li­ca stands the sta­tue of Gat­ta­me­la­ta, cre­a­ted by Dona­tel­lo in 1453 in honor of Eras­mo da Nar­ni, a skil­led Vene­tian mili­ta­ry com­man­der, dip­lo­ma­ti­cal­ly nick­na­med Gat­ta­me­la­ta – the spot­ted cat.

Other sig­ni­fi­cant land­marks inc­lu­de the Basi­li­ca of Saint Jus­ti­na (Wiki­pe­dia), Padua Cat­hed­ral, the colos­sal Renais­san­ce Palaz­zo del­la Ragi­one – ori­gi­nal­ly the city­’s tri­bu­nal ​“Il Salo­ne.” The Scro­veg­ni Cha­pel, built-​in 1303, boasts deco­ra­ti­ons by Giot­to (Wiki­pe­dia). Padua is also home to one of the most famous and lar­gest squ­ares, Pra­to del­la Val­le (Wiki­pe­dia). An ellip­ti­cal canal with sta­tu­es of 84 notab­le Padu­ans and stu­dents from the local uni­ver­si­ty is part of the squ­are. Padua is reno­wned as one of the oldest uni­ver­si­ty cities glo­bal­ly, foun­ded in 1222. Dis­tin­gu­is­hed figu­res like Vesa­lius, Nicho­las Coper­ni­cus, Gali­leo Gali­lei (Wiki­pe­dia), and John of Nepo­muk (Wiki­pe­dia) have con­tri­bu­ted to its lega­cy. Padua hosts the worl­d’s oldest bota­ni­cal gar­den, estab­lis­hed in 1545 (Wiki­pe­dia).

Pado­va è un’an­ti­ca cit­tà situ­ata nel nord Ita­lia. La sua sto­ria si esten­de pro­fon­da­men­te nel pas­sa­to. Il roma­no Pata­vium era una del­le cit­tà più ric­che, ma nel 452 fu sac­cheg­gia­to dag­li Unni. Nel 1164, Pado­va otten­ne l’in­di­pen­den­za dal pote­re impe­ria­le, diven­tan­do la pri­ma cit­tà nel nord Ita­lia a far­lo (Wiki­pe­dia). Cir­ca 213.000 per­so­ne abi­ta­no la cit­tà. Il san­tu­ario rino­ma­to a Pado­va è la Basi­li­ca di San­t’An­to­nio, conos­ciu­ta anche come ​“Il San­to” (Wiki­pe­dia). Pre­sen­ta uno sti­le mis­to di roma­ni­co, goti­co e bizan­ti­no. Davan­ti alla basi­li­ca si erge la sta­tua di Gat­ta­me­la­ta, cre­a­ta da Dona­tel­lo nel 1453 in ono­re di Eras­mo da Nar­ni, abi­le coman­dan­te mili­ta­re vene­zia­no, sop­ran­no­mi­na­to dip­lo­ma­ti­ca­men­te Gat­ta­me­la­ta – il gat­to maculato.

Altri luog­hi sig­ni­fi­ca­ti­vi inc­lu­do­no la Basi­li­ca di San­ta Gius­ti­na (Wiki­pe­dia), il Duomo di Pado­va, il colos­sa­le Palaz­zo del­la Ragi­one in sti­le rinas­ci­men­ta­le – ori­gi­na­ria­men­te il tri­bu­na­le cit­ta­di­no ​“Il Salo­ne”. La Cap­pel­la degli Scro­veg­ni, cos­tru­ita nel 1303, van­ta deco­ra­zi­oni di Giot­to (Wiki­pe­dia). Pado­va è anche sede di una del­le piaz­ze più famo­se e gran­di, Pra­to del­la Val­le (Wiki­pe­dia). Un cana­le ellit­ti­co con sta­tue di 84 noti pado­va­ni e stu­den­ti del­l’u­ni­ver­si­tà loca­le fa par­te del­la piaz­za. Pado­va è rino­ma­ta come una del­le cit­tà uni­ver­si­ta­rie più anti­che del mon­do, fon­da­ta nel 1222. Figu­re illus­tri come Vesa­lio, Nic­co­lò Coper­ni­co, Gali­leo Gali­lei (Wiki­pe­dia) e Giovan­ni Nepo­mu­ce­no (Wiki­pe­dia) han­no con­tri­bu­ito al suo las­ci­to. Pado­va ospi­ta il giar­di­no bota­ni­co più anti­co del mon­do, fon­da­to nel 1545 (Wiki­pe­dia).

Odka­zy

TOP

Všet­ky

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Mlyny, Neživé, Podunajsko, Slovenská krajina, Stavby

Vodný mlyn v Jelke

skala
Hits: 240

Vod­ný mlyn sa dnes nachá­dza na bre­hu Malé­ho Duna­ja, v jeho blíz­kos­ti sa nachá­dza skan­zen zame­ra­ný na poľ­no­hos­po­dár­sku minu­losť obce Jel­ka. Pôvod­ný cha­rak­ter mly­nu bol lod­ný, na kolo­vý bol pre­sta­va­ný v roku 1905 (muze​um​.sk). Je pozo­ru­hod­nou tech­nic­kou pamiat­kou juho­zá­pad­né­ho Slo­ven­ska. Zre­kon­štru­ova­ný je od 18. mája 2019. V minu­los­ti boli v Jel­ke mly­ny šty­ri. Je sprí­stup­ne­ný verej­nos­ti, pôvod­ne pat­ril Joze­fo­vi Német­ho­vi, neskôr jeho syno­vi Vin­cen­to­vi a do roku 1973 vnu­ko­vi Ernes­to­vi. V mly­ne mle­li pre­važ­ne raž. Mlyn fun­go­val do aprí­la 1951 (jel​ka​.sk). Jeho mlyn­ské kole­so je funkč­né, pohá­ňa­né je však elek­tro­mo­to­rom (ces​tuj​za​me​nej​.sk). 

V are­áli mly­nu sa nachá­dza­jú ukáž­ky rôz­nych poľ­no­hos­po­dár­skych stro­jov a zaria­de­ní. Napr. sekač­ku na repu, plu­hy, lis na ľan, sane, váhy, sed­liac­ky voz, raj­tár (ces​tuj​za​me​nej​.sk). 

Vod­ný mlyn slú­žil na výro­bu múky. Jeho archi­tek­to­nic­ké rie­še­nie spá­ja funkč­nosť s este­ti­kou. Tra­dič­né prv­ky mlyn­ské­ho kole­sa, dre­ve­ná kon­štruk­cia a kamen­né ste­ny vytvá­ra­jú har­mó­niu, kto­rá kon­tras­tu­je s oko­li­tou kra­ji­nou. Kaž­dý detail, kaž­dá časť, roz­prá­va prí­beh o dáv­nych časoch, cez kto­ré pre­šiel. Miest­ni oby­va­te­lia chrá­nia a udr­žia­va­jú ten­to uni­kát­ny mlyn ako pamäť pre budú­ce gene­rá­cie. Dnes je vod­ný mlyn turis­tic­kou atrak­ci­ou aj pre mno­hých bra­ti­slav­ča­nov. Občas­ne sa tu kona­jú kul­túr­ne uda­los­ti, fes­ti­va­ly a koncerty.

The water mill is loca­ted on the bank of the Small Danu­be, near which the­re is a muse­um focu­sing on the agri­cul­tu­ral his­to­ry of the vil­la­ge of Jel­ka. The ori­gi­nal cha­rac­ter of the mill was mari­ti­me, con­ver­ted to a whe­el mill in 1905 (muze​um​.sk). It is a remar­kab­le tech­ni­cal monu­ment of sout­hwes­tern Slo­va­kia. It has been recons­truc­ted sin­ce May 18, 2019. In the past, the­re were four mills in Jel­ka. It is open to the pub­lic, ori­gi­nal­ly owned by Jozef Németh, later his son Vin­cent, and until 1973 his grand­son Ernest. The mill main­ly ground rye. The mill ope­ra­ted until April 1951 (jel​ka​.sk). Its mill whe­el is func­ti­onal, but it is powe­red by an elect­ric motor (ces​tuj​za​me​nej​.sk).

In the mill com­plex, the­re are demon­stra­ti­ons of vari­ous agri­cul­tu­ral machi­nes and equ­ip­ment. For exam­ple, a sugar beet mower, plo­ws, flax pre­ss, sled­ges, sca­les, a far­me­r’s cart, a car­ter (ces​tuj​za​me​nej​.sk).

The water mill ser­ved for flour pro­duc­ti­on. Its archi­tec­tu­ral solu­ti­on com­bi­nes func­ti­ona­li­ty with aest­he­tics. Tra­di­ti­onal ele­ments of the mill whe­el, wooden cons­truc­ti­on, and sto­ne walls cre­a­te har­mo­ny that con­trasts with the sur­roun­ding lands­ca­pe. Eve­ry detail, eve­ry part, tells a sto­ry of ancient times through which it has pas­sed. Local resi­dents pro­tect and main­tain this uni­que mill as a memo­ry for futu­re gene­ra­ti­ons. Today, the water mill is a tou­rist att­rac­ti­on even for many resi­dents of Bra­ti­sla­va. Occa­si­onal­ly, cul­tu­ral events, fes­ti­vals, and con­certs are held here.

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

Česko, Krajina, Mestá, Mestá, Moravské, Severná Morava, Typ krajiny, Zahraničie

Vizovice – mesto slivovice

skala
Hits: 349

Vizo­vi­ce sa nachá­dza­jú 14 km východ­ne od Zlí­na v pod­ho­rí Vizo­vic­kých vrchov, na súto­ku Luto­nín­ky a Bra­tře­jov­ky. Žije tu 4800 oby­va­te­ľov. Nemec­ký názov je Wiso­witz. Má dve čas­ti: Vizo­vi­ce a Chras­těšov. His­to­ric­ké jad­ro je pamiat­ko­vou zónou. Domi­nan­tou je baro­ko­vý zámok, nachá­dza­jú sa tu dve tro­j­u­hol­ní­ko­vé námes­tia, kos­tol svä­té­ho Vavřin­ca z roku 1792. Názov mes­ta je odvo­de­ný od krst­né­ho mena Viz, čo bol variant mena Vid. Osa­da Vizo­vi­ce bola zalo­že­ná pred rokom 864 (mes​to​vi​zo​vi​ce​.cz). Vte­dy si Slo­va­nia sta­va­li opev­ne­né hra­dis­ká. Sta­re­ši­na (vla­dy­ka) Viza (Vizov) tu mal pod­ľa tere­zí­án­ske­ho kata­stra z roku 1754 na poli v Hodi­šo­ve (Josef Čiž­mář). Prvá písom­ná zmien­ka je z roku 1261. Mest­ské výsa­dy zís­ka­li v roku 1570 (mes​to​vi​zo​vi​ce​.cz). Vizo­vi­ce sú mes­tom s tra­dí­ci­ou pále­nia sli­vo­vi­ce (Wiki­pe­dia CZ). V 13. sto­ro­čí tu bol vybu­do­va­ný kláš­tor Smil­he­im. Ku nemu pat­ri­li osa­dy: Chras­te­šov, Luto­ni­na, Drno­vi­ce, Vyso­ká Lho­ta (dnes Vyso­ké Pole), Halu­zi­ce, Zmi­lo­ňov, dedi­ny: Lič (dnes buď Lideč­ko, ale­bo Louč­ka) a Šanov, čas­ti obcí: Zád­ve­ři­ce, Žele­cho­vi­ce, Slop­né, Niv­ni­ce. Kláš­tor osi­rel v roku 1484. Uja­li sa ho v roku 1493 páni z Kun­štá­tu. Boček z Kun­štá­tu dal kláš­tor opra­viť (Josef Čiž­mář).

Rodá­ci: herec, komik Bolek Polív­ka (mes​to​vi​zo​vi​ce​.cz). Vo Vizo­vi­ciach sa koná už desiat­ky rokov fes­ti­val Vizo­vic­ké Trn­kob­ra­ní. Je naj­výz­nam­nej­šou kul­túr­nou uda­los­ťou v Zlín­skom kra­ji. Tra­dič­nou súčas­ťou je súťaž v jede­ní sliv­ko­vých gulí (vizo​vic​ke​tr​n​kob​ra​ni​.cz). Koná sa tu aj folk­o­vý fes­ti­val Valaš­ský frgál, kto­rý poria­da hudob­ná sku­pi­na Fle­ret. Ďal­ší­mi kul­túr­ny­mi akci­ami sú: Roc­ko­vý fes­ti­val Mas­ters of Rock, Vizo­vic­ké kul­túr­ne leto (Wiki­pe­dia CZ).

Vizo­vi­ce is loca­ted 14 kilo­me­ters east of Zlín in the foot­hills of the Vizo­vic­ké vrchy (Vizo­vi­ce Hills), at the con­flu­en­ce of the Luto­nín­ka and Bra­tře­jov­ka rivers. It has a popu­la­ti­on of 4,800 inha­bi­tants. The Ger­man name is Wiso­witz. It con­sists of two parts: Vizo­vi­ce and Chras­těšov. The his­to­ric cen­ter is a monu­ment zone. The domi­nant fea­tu­re is the Baro­que cast­le, and the­re are two trian­gu­lar squ­ares and the Church of St. Lawren­ce from 1792. The name of the town is deri­ved from the bap­tis­mal name Viz, which was a variant of the name Vid. The sett­le­ment of Vizo­vi­ce was foun­ded befo­re 864 AD (mes​to​vi​zo​vi​ce​.cz). At that time, the Slavs built for­ti­fied sett­le­ments. The elder (chief­tain) Viza (Vizov) had fields in Hodi­šov accor­ding to the The­re­sian Cadas­tre of 1754 (Josef Čiž­mář). The first writ­ten men­ti­on is from 1261. The town rece­i­ved its town pri­vi­le­ges in 1570 (mes​to​vi​zo​vi​ce​.cz). Vizo­vi­ce is a town with a tra­di­ti­on of plum bran­dy dis­til­la­ti­on (Wiki­pe­dia CZ). In the 13th cen­tu­ry, the Smil­he­im monas­te­ry was built here. Its esta­tes inc­lu­ded the sett­le­ments of Chras­te­šov, Luto­ni­na, Drno­vi­ce, Vyso­ká Lho­ta (now Vyso­ké Pole), Halu­zi­ce, Zmi­lo­ňov, the vil­la­ges of Lič (now eit­her Lideč­ko or Louč­ka) and Šanov, and parts of the muni­ci­pa­li­ties Zád­ve­ři­ce, Žele­cho­vi­ce, Slop­né, and Niv­ni­ce. The monas­te­ry beca­me orp­ha­ned in 1484. It was taken over by the lords of Kun­štát in 1493. Boček of Kun­štát had the monas­te­ry repai­red (Josef Čižmář).

Notab­le nati­ves inc­lu­de actor and come­dian Bolek Polív­ka (mes​to​vi​zo​vi​ce​.cz). The Vizo­vic­ké Trn­kob­ra­ní fes­ti­val has been held in Vizo­vi­ce for deca­des. It is the most sig­ni­fi­cant cul­tu­ral event in the Zlín Regi­on. A tra­di­ti­onal part of the fes­ti­val is a plum dum­pling eating con­test (vizo​vic​ke​tr​n​kob​ra​ni​.cz). The Valaš­ský frgál folk fes­ti­val, orga­ni­zed by the music group Fle­ret, also takes pla­ce here. Other cul­tu­ral events inc­lu­de the Mas­ters of Rock rock fes­ti­val and Vizo­vi­ce Cul­tu­ral Sum­mer (Wiki­pe­dia CZ).

Vizo­vi­ce se nachá­ze­jí 14 km východ­ně od Zlí­na v pod­hůří Vizo­vic­kých vrchů, na sou­to­ku Luto­nín­ky a Bra­tře­jov­ky. Žije zde 4800 oby­va­tel. Němec­ký název je Wiso­witz. Má dvě čás­ti: Vizo­vi­ce a Chras­těšov. His­to­ric­ké jád­ro je památ­ko­vou zónou. Domi­nan­tou je barok­ní zámek, nachá­ze­jí se zde dvě tro­j­ú­hel­ní­ko­vá náměs­tí, kos­tel sva­té­ho Vavřin­ce z roku 1792. Název měs­ta je odvo­zen od křest­ní­ho jmé­na Viz, což byla varian­ta jmé­na Vid. Osa­da Vizo­vi­ce byla zalo­že­na před rokem 864 (mes​to​vi​zo​vi​ce​.cz). Teh­dy si Slo­va­né sta­věli opev­něná hra­diš­tě. Sta­ros­ta (vla­di­ka) Viza (Vizov) zde měl pod­le tere­zián­ské­ho kata­stru z roku 1754 pole v Hodi­šo­vě (Josef Čiž­mář). Prv­ní písem­ná zmín­ka je z roku 1261. Měst­ská prá­va zís­ka­li v roce 1570 (mes​to​vi​zo​vi​ce​.cz). Vizo­vi­ce jsou měs­tem s tra­di­cí pále­ní sli­vo­vi­ce (Wiki­pe­dia CZ). Ve 13. sto­le­tí zde byl posta­ven kláš­ter Smil­he­im. K němu patři­ly osa­dy: Chras­te­šov, Luto­ni­na, Drno­vi­ce, Vyso­ká Lho­ta (dnes Vyso­ké Pole), Halu­zi­ce, Zmi­lo­ňov, ves­ni­ce: Lič (dnes buď Lideč­ko, nebo Louč­ka) a Šanov, čás­ti obcí: Zád­ve­ři­ce, Žele­cho­vi­ce, Slop­né, Niv­ni­ce. Kláš­ter osi­řel v roce 1484. Ujal se ho v roce 1493 pán z Kun­štá­tu. Boček z Kun­štá­tu dal kláš­ter opra­vit (Josef Čižmář).

Rodá­ci: herec, komik Bolek Polív­ka (mes​to​vi​zo​vi​ce​.cz). Ve Vizo­vi­cích se koná již desít­ky let fes­ti­val Vizo­vic­ké Trn­kob­ra­ní. Je nej­výz­nam­něj­ší kul­tur­ní udá­los­tí ve Zlín­ském kra­ji. Tra­dič­ní sou­čás­tí je sou­těž v jíd­le šves­tko­vých kned­lí­ků (vizo​vic​ke​tr​n​kob​ra​ni​.cz). Koná se zde také folk­lór­ní fes­ti­val Valaš­ský frgál, kte­rý pořá­dá hudeb­ní sku­pi­na Fle­ret. Dal­ší­mi kul­tur­ní­mi akce­mi jsou: Roc­ko­vý fes­ti­val Mas­ters of Rock, Vizo­vic­ké kul­tur­ní léto (Wiki­pe­dia CZ).

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

Česko, Južná Morava, Krajina, Moravské, Obce, Zahraničie

Koválovice

skala
Hits: 375

Ková­lo­vi­ce sa nachá­dza­jú neďa­le­ko od Brna, na roz­hra­ní Dra­han­skej vrcho­vi­ny a Dyj­skos­vra­tec­ké­ho úva­lu. Prvá písom­ná zmien­ka je z roku 1131. V oko­lí sa nachá­dza­jú ryb­ní­ky (kova​lo​vi​ce​.cz). Nachá­dza sa tu kapl­n­ka Pet­ra a Pav­la, kto­rá bola v roku 2001 pre­sta­va­ná na mies­te dre­ve­nej kapl­n­ky z roku 1826. Nachá­dza sa tu aj múze­um sa vzťa­hu­je ku poš­tov­níc­tvu a bit­ke pri Slav­ko­ve. Napo­le­on­ská kapl­n­ka, kúpa­cí prí­rod­ný bio­top. Oko­li­té ryb­ní­ky pat­ri­li gró­fo­vi Levo­vi z Klo­bou­kov. Hniez­di­lo tu množ­stvo vod­né­ho vtác­tva. Pes­to­val sa tu anýz. V obci boli kováčs­ke diel­ne, od ková­čov pochá­dza vraj názov obec (koval). V roku 1754 tu bolo 59 domov. V rokoch 1852 a 1894 pos­ti­hol Ková­lo­vi­ce požiar. Mor v rokoch 1836, 1849, 1866, niči­vé kru­po­bi­tie v 1891, 1902 (kova​lo​vi​ce​.cz).

Ková­lo­vi­ce is loca­ted near Brno, on the bor­der of the Dra­han­ská vrcho­vi­na and Dyj­skos­vra­tec­ký úval. The first writ­ten men­ti­on dates back to 1131. The­re are ponds in the vici­ni­ty (kova​lo​vi​ce​.cz). The­re is a cha­pel of St. Peter and Paul, which was rebu­ilt in 2001 on the site of a wooden cha­pel from 1826. The­re is also a muse­um rela­ted to postal ser­vi­ces and the Batt­le of Slav­kov. Napo­le­on’s Cha­pel, a natu­ral bat­hing bio­to­pe, is loca­ted here. The sur­roun­ding ponds belo­n­ged to Count Lev of Klo­bouk. A varie­ty of water­fo­wl nested here. Ani­se was cul­ti­va­ted here. The­re were blacks­mith works­hops in the vil­la­ge, and sup­po­sed­ly, the name of the vil­la­ge comes from the blacks­miths (kováč). In 1754, the­re were 59 hou­ses here. Ková­lo­vi­ce was hit by fires in 1852 and 1894. The­re were flo­ods in 1836, 1849, and 1866, deva­sta­ting hails­torms in 1891 and 1902 (kova​lo​vi​ce​.cz).

Ková­lo­vi­ce se nachá­ze­jí neda­le­ko od Brna, na roz­hra­ní Dra­han­ské vrcho­vi­ny a Dyj­skos­vra­tec­ké­ho úva­lu. Prv­ní písem­ná zmín­ka je z roku 1131. V oko­lí se nachá­ze­jí ryb­ní­ky (kova​lo​vi​ce​.cz). V obci sto­jí kap­lič­ka sva­té­ho Pet­ra a Pav­la, kte­rá byla v roce 2001 pře­sta­věna na mís­tě dře­věné kap­lič­ky z roku 1826. Dále zde naj­de­me muze­um věno­va­né poš­tov­nic­tví a bit­vě u Slav­ko­va. Kro­mě toho tu naj­de­me Napo­le­ono­vu kap­li, pří­rod­ní kou­pa­cí bio­top. Okol­ní ryb­ní­ky patři­ly hra­běti Levo­vi z Klo­bou­ků, kde hníz­di­lo množ­ství vod­ní­ho ptac­tva. V obci býva­ly ková­řs­ké díl­ny, od ková­řů prý pochá­zí název obce (koval). V roce 1754 zde bylo 59 domů. V letech 1852 a 1894 pos­tihl Ková­lo­vi­ce požár. Mor v letech 1836, 1849, 1866, niči­vé kru­po­bi­tí v roce 1891 a 1902 (kova​lo​vi​ce​.cz).

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post