Príroda, Živočíchy, Ryby, Organizmy, Fotografie, Kapríci

Cyprinus carpio

skala
Hits: 6053

sa chovali už v historických dobách, najmä v Číne. Flajšhans a Hulata uvádzajú, že je najstaršia domestifikovaná ryba pre . Začalo sa to v 5. storočí pred n.l.. Kapre boli množené pre farebné pred viac ako tisíc rokmi selektívnym krížením Carassius gibelio (Cypruskoi.com). Pôvodný prirodzený rozsah Cyprinus carpio je v Ponto‑Kaspického regiónu – povodia Čierneho, Azovského, Kaspického a Aralského jazera, ďalej do východnej Ázie (sciencedirect.com). U nás sa kapor rozšíril až s príchodom kresťanstva. Kapor sa rozšíril s nástupom priaznivejších klimatických podmienok po skončení ľadovej doby. V Európe sa existencia kapra pred obdobím doby ľadovej nepotvrdila. Do Dunaja sa kapor rozšíril v období pred 8000 – 10000 rokmi. S určitosťou sa vie, že do začiatku nášho letopočtu sa v oblastiach Európy nesúvisiacich s Dunajom nevyskytoval. Rímsky prírodovedec v rokoch 23 až 79 nášho letopočtu už poznal dunajské kapre a zmieňuje sa o umelých rybníkoch na prechovávanie rýb. vyšľachtili divého dunajského kapra na rybu rybničnú a rozšírili ho takmer po celej západnej Európe (Jozef Vetrík).

Kapor sa vyznačuje sa robustným telo, s veľkými šupinami, dvoma páry fúzikov pri ústach a pharyngeálnymi zubami (jelsciences.com). Je všežravec, konzumuje bentické , , zooplankton, , semienka a (springer.com). Pohlavná dospelosť dosahuje väčšinou v 2. – 3. roku života (invasions.si.edu). Samice môžu znášať až okolo 2 miliónov ikier počas jedného obdobia rozmnožovania (springer.com). Kladie lepkavé na rastliny v plytkých oblastiach (jelsciences.com). Kapor je predmetom rozsiahlych genetických štúdií, variabilita medzi populáciami sa sleduje pomocou molekulárnych markerov (napr. , ) (nih.gov). Selektívne chované sa vyvíjajú za účelom lepšej rastovej rýchlosti a odolnosti voči chorobám (sciencedirect.com).

Kapor bol introdukovaný do mnohých krajín mimo prirodzeného rozsahu kvôli akvakultúre a športovému rybolovu (Muhammd Naeem Khan, Khurram Shahzad, Ansar Chatta, Muhammad Sohail, Marina Piria, Tomislav Treer). Dokáže žiť v rôznych typoch vodných prostredí vrátane riek, jazier a pomaly tečúcich vôd (Wikipedia). Je vysoko tolerantný voči environmentálnym zmenám, čo umožňuje jeho široké rozšírenie (actajournal.com). Je jednou z najdôležitejších akvakultúrnych rýb na svete s produkciou dosahujúcou milióny ton ročne (cabidigitallibrary.org). Tradične sa á pre potravinárske účely, aj rekreačné rybolovné odvetvia (bioflux.com.ro). Moderné štúdie sa zaoberajú kŕmnymi doplnkami, zlepšovaním výživy a environmentálnymi dopadmi (onlinelibrary.wiley.com). V niektorých oblastiach je považovaný za invazívny druh, ktorý môže negatívne ovplyvňovať miestne – zvyšuje zákal , ničí makrofyty a konkuruje pôvodným druhom (nas.er.usgs.gov). Cyprinus carpio carpio je klasická európska forma s genetickými odlišnosťami od ostatných populácií (Wikipedia). Poddruh (), pôvodom z východnej Ázie, bol v minulosti uznávaný, no moderné autority ho považujú za samostatný druh pod názvom (wikipedia.org). 

Kapor uprednostňuje veľké, pomaly tečúce alebo stojaté vody s mäkkým dnom s hustou vegetáciou. Je to húfová ryba, zvyčajne sa zdržiava v skupinách. Obýva mierne klimatické pásmo, znáša pH 6,5–9,0, mierne a teploty od 3 do 35 °C. začína pri teplotách okolo 17–18 °C. Dokáže prežiť aj v prostredí s veľmi nízkym obsahom kyslíka (wikipedia.org).

Dnes sa forma Koi chová po celom svete, aj keď takpovediac ich domovinou zostala juhovýchodná . Prvé farebné mutácie sa objavili približne v roku 1805 (Olympic Koi). Do Japonska sa dostali koi cez Čínu. V starých ázijských zemiach sú koi považované za symbol múdrosti a šťastia. Pôvodný názov farebných kaprov bol goi. Koi označoval konzumného kapra obyčajného. Môžu dorásť na 125 cm a dožiť sa viac ako 100 rokov (Jaroslav Soukup).  (Cyprinus carpio . koi) predstavujú ornamentálne kapra obyčajného, ktoré sa chovajú hlavne pre ich farebnosť, a estetickú hodnotu (es.wikipedia.org). Klasifikujú sa podľa farieb, vzorov a typu šupín, čo je kľúčové pre ich hodnotenie v akvaristike a na výstavách (kodamakoifarm.com). Hlavné vzory zahŕňajú (biely základ s červenými škvrnami), (biela s červenými a čiernymi znakmi) a Showa (čierny základ s červenými a bielymi prvkami) – tieto tri medzi tzv. („veľká trojka“) (Wikipedia). Ďalšie špecifické vzory: Tancho (samotný červený bod na hlave), (modro‑sieťovaný vzor), či typy so žiariacimi šupinami (kodamakoifarm.com). 

Moderne chované koi vznikli dlhodobým selektívnym množením prirodzene sa vyskytujúcich mutácií a farieb v rámci kapra obyčajného. Tieto variácie nie sú náhodné – ide o cieľové genetické kombinácie, ktoré sa postupne kultivovali tak, aby sa stabilizovali atraktívne farebné a vzorové (Wikipedia). Existujú aj jedince, ktoré si zachovávajú (hnedo-olivové sfarbenie). Tradične sa uvádza, že pôvodný koi kaprov mohol prebehnúť v Číne, kde sa medzi kaprami chovanými ako potrava v zaplavených ryžových poliach objavili spontánne genetické mutácie. Tieto jedince boli medzi sebou krížené a selektované s cieľom ustáliť výrazné farebné línie (es.wikipedia.org).

Carp have been bred since ancient times, especially in . Flajšhans and Hulata state that Cyprinus carpio is the oldest domesticated fish used for food, with domestication beginning in the 5th century BCE. Carp were selectively bred for color mutations more than a thousand years ago through selective hybridization with Carassius gibelio (Cypruskoi.com). The original natural range of Cyprinus carpio lies in the Ponto-Caspian region—drainage basins of the Black, Azov, Caspian and Seas—and extends further into East Asia (sciencedirect.com). In our region, carp spread only with the arrival of Christianity. Its expansion followed the onset of more favorable climatic conditions after the end of the Ice Age. In , the presence of carp prior to the Ice Age has not been confirmed. Carp reached the Danube basin approximately 8,000–10,000 years ago. is certain that by the beginning of the Common Era, carp did not occur in European regions not connected to the Danube. The naturalist Pliny the Elder (23–79 CE) already knew Danubian carp and mentioned artificial ponds for holding fish. The Romans domesticated the wild Danubian carp into a pond fish and spread it across much of Western Europe (Jozef Vetrík).

Carp are characterized by a robust body, large scales, two pairs of barbels near the mouth, and pharyngeal teeth (jelsciences.com). They are omnivorous, feeding on benthic invertebrates, insects, zooplankton, macrophytes, seeds, and detritus (springer.com). Sexual maturity is usually reached in the 2nd–3rd year of life (invasions.si.edu). Females can produce up to about two million eggs during a single spawning period (springer.com). Adhesive eggs are laid on plants in shallow areas (jelsciences.com). Carp are the subject of extensive genetic research; variability among populations is studied using molecular markers (e.g., microsatellites, mtDNA) (nih.gov). Selectively bred lines are developed to improve growth rate and disease resistance (sciencedirect.com).

Carp have been introduced to many countries outside their native range for aquaculture and sport fishing (Muhammd Naeem Khan et al.). They can inhabit various aquatic environments, including rivers, lakes, and slow-flowing waters (). Their high tolerance to environmental changes enables wide distribution (actajournal.com). Carp are among the most important aquaculture fish worldwide, with annual production reaching millions of tons (cabidigitallibrary.org). Traditionally, they are reared for food, sport fishing, and recreational fisheries (bioflux.com.ro). Modern studies focus on feed supplements, nutritional improvement, and environmental impacts of cultivation (onlinelibrary.wiley.com). In some regions, carp are considered an invasive species that can negatively affect local biocenoses—by increasing water turbidity, destroying macrophytes, and competing with native species (nas.er.usgs.gov). Cyprinus carpio carpio is the classic European form, genetically distinct from other populations (Wikipedia). The subspecies Cyprinus carpio haematopterus ( carp), native to East Asia, was formerly recognized but is now considered a separate species, Cyprinus rubrofuscus (wikipedia.org).

Carp prefer large, slow-flowing or still waters with soft bottoms and dense vegetation. They are schooling fish, typically occurring in groups. They inhabit temperate climates and tolerate pH 6.5–9.0, slightly brackish waters, and temperatures from 3 to 35 °C. Spawning begins at temperatures around 17–18 °C. Carp can survive even in environments with very low oxygen levels (wikipedia.org).

Today, koi are bred worldwide, although Southeast Asia remains their putative homeland. The color mutations appeared around 1805 ( Koi). Koi reached Japan via China. In ancient Asian cultures, koi are considered symbols of wisdom and good fortune. The original name for colored carp was goi; koi originally referred to the common carp used for food. They can grow up to 125 cm and live for more than 100 years (Jaroslav Soukup). Koi carp (Cyprinus carpio var. koi) are ornamental variants of the common carp bred primarily for their coloration, patterns, and aesthetic value (es.wikipedia.org). They are classified by color, pattern, and scale type, which is essential for evaluation in aquaristics and exhibitions (kodamakoifarm.com). The main patterns include Kohaku (white base with red patches), Sanke (white with red and black markings), and Showa (black base with red and white elements)—the so-called Gosanke (“the great three”) (Wikipedia). Other specific patterns include Tancho (a single red spot on the head), Asagi (blue net-like pattern), and Ginrin types with sparkling scales (kodamakoifarm.com).

Modern koi were developed through long-term selective breeding of naturally occurring mutations and colors within the common carp. These variations are not random; they are targeted genetic combinations gradually stabilized to preserve attractive color and pattern traits (Wikipedia). Some individuals retain the wild phenotype (brownish-olive coloration). Traditionally, it is stated that the original development of koi may have occurred in China, where spontaneous genetic mutations appeared among carp bred as food in flooded rice paddies; these individuals were crossed and selected to establish distinct color lines (es.wikipedia.org).

wurden bereits in historischen Zeiten gezüchtet, insbesondere in China. Flajšhans und Hulata geben an, dass Cyprinus carpio der älteste zur Ernährung domestizierte Fisch ist; die Domestikation begann im 5. Jahrhundert v. Chr. Bereits vor mehr als tausend Jahren wurden Karpfen durch selektive Kreuzung mit Carassius gibelio gezielt auf Farbmutationen hin gezüchtet (Cypruskoi.com). Das ursprüngliche natürliche Verbreitungsgebiet von Cyprinus carpio liegt in der pontisch-kaspischen Region – den Einzugsgebieten des Schwarzen, Asowschen, Kaspischen und Aralsees – und reicht weiter bis nach Ostasien (sciencedirect.com). In unserer Region verbreitete sich der Karpfen erst mit dem Aufkommen des Christentums. Seine Ausbreitung folgte günstigeren klimatischen Bedingungen nach dem Ende der Eiszeit. In Europa ist ein Vorkommen des Karpfens vor der Eiszeit nicht belegt. In das Donaubecken gelangte der Karpfen vor etwa 8.000–10.000 Jahren. Sicher ist, dass er bis zum Beginn unserer Zeitrechnung in den nicht mit der Donau verbundenen Regionen Europas nicht vorkam. Der römische Naturforscher Plinius der Ältere (23–79 n. Chr.) kannte bereits die Donaukarpfen und erwähnte künstliche Teiche zur Hälterung von Fischen. Die Römer domestizierten den wilden Donaukarpfen zum Teichfisch und verbreiteten ihn nahezu in ganz Westeuropa (Jozef Vetrík).

Der Karpfen zeichnet sich durch einen kräftigen Körper, große Schuppen, zwei Bartelpaare am Maul und Schlundzähne aus (jelsciences.com). Er ist ein Allesfresser und ernährt sich von benthischen Wirbellosen, Insekten, Zooplankton, Makrophyten, Samen und Detritus (springer.com). Die Geschlechtsreife wird meist im 2.–3. Lebensjahr erreicht (invasions.si.edu). Weibchen können während einer Laichperiode bis zu etwa zwei Millionen Eier produzieren (springer.com). Die klebrigen Eier werden an Pflanzen in flachen Bereichen abgelegt (jelsciences.com). Karpfen sind Gegenstand umfangreicher genetischer Studien; die Variabilität zwischen Populationen wird mithilfe molekularer Marker (z. B. Mikrosatelliten, mtDNA) untersucht (nih.gov). Selektiv gezüchtete Linien werden entwickelt, um Wachstumsrate und Krankheitsresistenz zu verbessern (sciencedirect.com).

Der Karpfen wurde aus Gründen der Aquakultur und des Sportfischens in viele Länder außerhalb seines natürlichen Verbreitungsgebietes eingeführt (Muhammd Naeem Khan et al.). Er kann in verschiedenen Gewässertypen leben, darunter Flüsse, Seen und langsam fließende Gewässer (Wikipedia). Seine hohe Toleranz gegenüber Umweltveränderungen ermöglicht eine weite Verbreitung (actajournal.com). Er gehört zu den weltweit wichtigsten Aquakulturfischen mit einer Jahresproduktion von Millionen Tonnen (cabidigitallibrary.org). Traditionell wird er für Nahrungszwecke sowie für den Sport- und Freizeitfischfang gehalten (bioflux.com.ro). Moderne Studien befassen sich mit Futterzusätzen, Ernährungsverbesserungen und den Umweltfolgen der Zucht (onlinelibrary.wiley.com). In einigen Regionen gilt der Karpfen als invasive Art, die lokale Biozönosen negativ beeinflussen kann – durch Erhöhung der Wassertrübung, Zerstörung von Makrophyten und Konkurrenz mit einheimischen Arten (nas.er.usgs.gov). Cyprinus carpio carpio ist die klassische europäische Form mit genetischen Unterschieden zu anderen Populationen (Wikipedia). Die Unterart Cyprinus carpio haematopterus (Amurkarpfen) aus Ostasien wurde früher anerkannt, wird heute jedoch als eigenständige Art Cyprinus rubrofuscus betrachtet (wikipedia.org).

Karpfen bevorzugen große, langsam fließende oder stehende Gewässer mit weichem Boden und dichter Vegetation. Sie sind Schwarmfische und halten sich meist in Gruppen auf. Sie bewohnen gemäßigte Klimazonen und tolerieren pH-Werte von 6,5–9,0, leicht brackiges Wasser sowie Temperaturen von 3 bis 35 °C. Das Laichen beginnt bei Temperaturen um 17–18 °C. Karpfen können auch in Umgebungen mit sehr geringem Sauerstoffgehalt überleben (wikipedia.org).

Heute werden Koi weltweit gezüchtet, auch wenn Südostasien als ihre ursprüngliche Heimat gilt. Die ersten Farbmutationen traten um 1805 auf (Olympic Koi). Koi gelangten über China nach Japan. In alten asiatischen Kulturen gelten Koi als Symbol für Weisheit und Glück. Der ursprüngliche Name der farbigen Karpfen war goi; koi bezeichnete ursprünglich den als Speisefisch genutzten Karpfen. Sie können bis zu 125 cm groß werden und über 100 Jahre alt werden (Jaroslav Soukup). Koi-Karpfen (Cyprinus carpio var. koi) sind ornamentale Varianten des Karpfens, die vor allem wegen ihrer Farben, Muster und ästhetischen Wirkung gehalten werden (es.wikipedia.org). Sie werden nach Farben, Mustern und Schuppentypen klassifiziert, was für ihre Bewertung in der Aquaristik und auf Ausstellungen entscheidend ist (kodamakoifarm.com). Zu den Hauptmustern zählen Kohaku, Sanke und Showa – die sogenannte Gosanke („die große Drei“) (Wikipedia). Weitere Muster sind Tancho, Asagi sowie Ginrin-Typen mit glänzenden Schuppen (kodamakoifarm.com).

Moderne Koi entstanden durch langfristige selektive Zucht natürlich vorkommender Mutationen und Farbvarianten des Karpfens. Diese Variationen sind nicht zufällig, sondern gezielte genetische Kombinationen, die schrittweise stabilisiert wurden, um attraktive Farb- und Mustermerkmale zu erhalten (Wikipedia). Es gibt auch Individuen mit wildem Phänotyp (bräunlich-olivfarbene Färbung). Traditionell wird angenommen, dass die ursprüngliche Entwicklung der Koi in China stattfand, wo bei als Nahrung gezüchteten Karpfen in überfluteten Reisfeldern spontane genetische Mutationen auftraten; diese Individuen wurden gekreuzt und selektiert, um stabile Farblinien zu etablieren (es.wikipedia.org).

コイは古代から飼育されており、特に中国で盛んであった。Flajšhans と Hulata によれば、Cyprinus carpio は食用として最も古く家畜化された魚類であり、その起源は紀元前5世紀にさかのぼる。1000年以上前には、Carassius gibelio との選択的交配によって色彩変異を目的とした繁殖が行われていた（Cypruskoi.com）。Cyprinus carpio の本来の自然分布域は、黒海・アゾフ海・カスピ海・アラル湖の流域を含むポント・カスピ海地域であり、さらに東アジアへと広がっている（sciencedirect.com）。本地域では、コイの普及はキリスト教の到来以降であった。氷河期終了後の気候条件の改善に伴い、コイは拡散した。ヨーロッパでは、氷河期以前にコイが存在していた証拠は確認されていない。コイは約8,000～10,000年前にドナウ川流域へ到達したとされる。紀元初頭まで、ドナウ川と結びつかないヨーロッパ地域には分布していなかったことが確実視されている。ローマの博物学者プリニウス（紀元23～79年）はすでにドナウ産コイを知っており、魚を一時的に飼育するための人工池について言及している。ローマ人は野生のドナウコイを池養魚へと改良し、西ヨーロッパのほぼ全域に広めた（Jozef Vetrík）。

コイは頑丈な体、大きな鱗、口元に2対のひげ、咽頭歯を特徴とする（jelsciences.com）。雑食性で、底生無脊椎動物、昆虫、動物プランクトン、水生植物、種子、デトリタスを摂食する（springer.com）。性成熟は通常2～3年目に達する（invasions.si.edu）。雌は1回の産卵期に最大約200万個の卵を産むことができる（springer.com）。粘着性の卵は浅瀬の植物に付着させて産み付けられる（jelsciences.com）。コイは広範な遺伝学的研究の対象となっており、集団間の変異は分子マーカー（マイクロサテライト、mtDNA など）を用いて調査されている（nih.gov）。選択育種された系統は、成長速度や耐病性の向上を目的として開発されている（sciencedirect.com）。

コイは養殖やスポーツフィッシングの目的で、本来の分布域外の多くの国に導入されてきた（Muhammd Naeem Khan ほか）。河川、湖沼、緩やかな流れの水域など、多様な水環境で生息可能である（Wikipedia）。環境変化に対する高い耐性により、広範囲に分布している（actajournal.com）。コイは世界で最も重要な養殖魚の一つであり、年間生産量は数百万トンに達する（cabidigitallibrary.org）。伝統的に食用、スポーツフィッシング、レクリエーション漁業に利用されている（bioflux.com.ro）。近年の研究は、飼料添加物、栄養改善、養殖による環境影響に焦点を当てている（onlinelibrary.wiley.com）。一部の地域では、コイは侵略的外来種とみなされ、水の濁度を高め、水生植物を破壊し、在来種と競合することで地域の生物群集に悪影響を及ぼすとされている（nas.er.usgs.gov）。Cyprinus carpio carpio は古典的なヨーロッパ型で、他の集団とは遺伝的に異なる（Wikipedia）。東アジア原産の亜種 Cyprinus carpio haematopterus（アムールコイ）は、現在では独立種 Cyprinus rubrofuscus とみなされている（wikipedia.org）。

コイは柔らかい底質と密な植生をもつ広い停滞水域や緩流域を好む。群れを形成する魚で、通常は集団で行動する。温帯気候に適応し、pH 6.5～9.0、弱い汽水、3～35℃の水温に耐える。産卵は約17～18℃で始まる。非常に低い溶存酸素環境でも生存可能である（wikipedia.org）。

現在、コイは世界中で飼育されているが、その起源は東南アジアにあるとされる。最初の色彩変異は約1805年に現れた（Olympic Koi）。コイは中国を経由して日本に伝来した。古代アジアでは、コイは知恵と幸運の象徴とされてきた。色彩コイの原名は「ゴイ（goi）」であり、「コイ（koi）」はもともと食用のコイを指していた。体長125cmに達し、100年以上生きることもある（Jaroslav Soukup）。錦鯉（Cyprinus carpio var. koi）は、主に色彩、模様、美的価値を目的として飼育されるコイの観賞用品種である（es.wikipedia.org）。色、模様、鱗のタイプによって分類され、観賞魚分野や品評会での評価において重要である（kodamakoifarm.com）。主な模様には、紅白、三色（サンケ）、昭和三色があり、これらは「御三家（ごさんけ）」と呼ばれる（Wikipedia）。その他、丹頂、浅黄、鱗が輝く銀鱗タイプなどがある（kodamakoifarm.com）。

現代の錦鯉は、コイに自然発生する色彩や変異を長期間にわたって選択的に繁殖させることで作出された。これらの変異は偶然ではなく、魅力的な色や模様を安定化させるために段階的に育成された遺伝的組み合わせである（Wikipedia）。野生型の表現型（褐色～オリーブ色）を保つ個体も存在する。伝統的には、錦鯉の原初的発展は中国で起こり、食用として飼育されていた水田のコイの中に自然突然変異が現れ、それらが交配・選抜されて明確な色彩系統が確立されたとされている（es.wikipedia.org）。

鲤鱼自古以来就被饲养，尤其是在中国。Flajšhans 和 Hulata 指出，Cyprinus carpio 是最早被驯化用于食用的鱼类，其驯化始于公元前5世纪。早在一千多年前，人们就通过与 Carassius gibelio 的选择性交配，对鲤鱼进行颜色突变的定向繁育（Cypruskoi.com）。Cyprinus carpio 的原始自然分布范围位于黑海、亚速海、里海和咸海流域组成的蓬托—里海地区，并进一步延伸至东亚（sciencedirect.com）。在本地区，鲤鱼的传播直到基督教传入后才开始。随着冰期结束后气候条件的改善，鲤鱼逐渐扩散。在欧洲，尚无证据表明冰期之前存在鲤鱼。鲤鱼约在8,000–10,000年前进入多瑙河流域。可以确定的是，在公元初期之前，鲤鱼并不存在于与多瑙河无联系的欧洲地区。罗马博物学家老普林尼（公元23–79年）已知多瑙河鲤鱼，并提及用于暂养鱼类的人工池塘。罗马人将野生多瑙河鲤鱼驯化为池养鱼类，并将其传播到几乎整个西欧（Jozef Vetrík）。

鲤鱼具有强壮的体型、大型鳞片、口部两对触须以及咽齿等特征（jelsciences.com）。它们是杂食性鱼类，取食底栖无脊椎动物、昆虫、浮游动物、水生植物、种子和碎屑（springer.com）。通常在2–3龄时达到性成熟（invasions.si.edu）。雌鱼在一个繁殖季节可产卵多达约200万粒（springer.com）。黏性卵被产在浅水区的植物上（jelsciences.com）。鲤鱼是广泛遗传研究的对象，群体间的变异通过分子标记（如微卫星、mtDNA）进行研究（nih.gov）。选择育种的品系旨在提高生长速度和抗病性（sciencedirect.com）。

由于水产养殖和体育钓鱼的需要，鲤鱼被引入到许多原分布区以外的国家（Muhammd Naeem Khan 等）。它们能够生活在多种水生环境中，包括河流、湖泊和缓流水体（Wikipedia）。对环境变化的高度耐受性使其得以广泛分布（actajournal.com）。鲤鱼是世界上最重要的养殖鱼类之一，年产量达数百万吨（cabidigitallibrary.org）。传统上用于食用、体育钓鱼和休闲渔业（bioflux.com.ro）。现代研究关注饲料添加剂、营养改良以及养殖对环境的影响（onlinelibrary.wiley.com）。在一些地区，鲤鱼被视为入侵物种，会通过增加水体浑浊度、破坏大型水生植物并与本地物种竞争，从而对当地生物群落产生负面影响（nas.er.usgs.gov）。Cyprinus carpio carpio 是典型的欧洲型，与其他种群在遗传上存在差异（Wikipedia）。东亚原产的 Cyprinus carpio haematopterus（阿穆尔鲤）过去被视为亚种，但现今被认为是独立物种 Cyprinus rubrofuscus（wikipedia.org）。

鲤鱼偏好底质柔软、植被茂密的大型缓流或静水水域。它们是群居鱼类，通常成群活动。生活在温带气候中，耐受 pH 6.5–9.0、微咸水以及 3–35 °C 的水温。繁殖在约 17–18 °C 时开始。即使在溶解氧极低的环境中也能存活（wikipedia.org）。

如今，锦鲤在全球范围内被饲养，但其故乡通常被认为是东南亚。最早的颜色突变约出现在1805年（Olympic Koi）。锦鲤经由中国传入日本。在古代亚洲文化中，锦鲤被视为智慧与好运的象征。彩色鲤鱼的原始名称为 goi；koi 最初指的是食用的普通鲤鱼。它们可长至125厘米，寿命超过100年（Jaroslav Soukup）。锦鲤（Cyprinus carpio var. koi）是普通鲤鱼的观赏型变异，主要因其色彩、花纹和审美价值而饲养（es.wikipedia.org）。按颜色、花纹和鳞片类型进行分类，这对观赏鱼评定和展览至关重要（kodamakoifarm.com）。主要花纹包括红白、三色和昭和三色，合称“御三家”（Wikipedia）。其他典型花纹还有丹顶、浅黄以及鳞片闪耀的银鳞类型（kodamakoifarm.com）。

现代锦鲤是通过对普通鲤鱼中自然出现的颜色和突变进行长期选择性繁育而形成的。这些变异并非偶然，而是为稳定迷人的色彩和花纹而逐步培育的目标性遗传组合（Wikipedia）。也存在保留野生表型（褐色—橄榄色）的个体。传统观点认为，锦鲤的最初发展可能发生在中国，在水稻田中作为食用而饲养的鲤鱼中出现了自发的遗传突变，这些个体被交配和筛选，从而形成稳定的色彩品系（es.wikipedia.org）。

 
 

TOP, Informácie, O webe

Najhodnotnejšie články

skala
Hits: 2928

je hodnotená podľa rozsahu, informačnej , , dôveryhodnosti, prítomnosti interných odkazov, kľúčových slov, zdrojov, autorov, í, kvality a návštevnosti.

  1. Piešťany sú pokojné a vyhľadávané mesto na Považí – 25.88 krát lepšie než priemer
  2. Rastliny – 22.69
  3. Poecilia reticulata – pávie očko – 19.70
  4. Živorodky – ryby mnohých akvaristov v minulosti aj v súčasnosti – 19.28
  5. Slovensko – krajina v srdci Európy – 15.59
  6. Akcie klubu.akva.sk – 15.16
  7. Česko – 15.01
  8. Bratislavské Staré Mesto – 14.48
  9. Vysoké Tatry – 12.88
  10. Botanická záhrada v Bratislave – 10.53
  11. Kyslík v živote rýb – pozitíva a negatíva – 10.19
  12. Súťaže akváriových rýb – 8.12
  13. Arborétum Mlyňany – 8.00
  14. Stromy – 7.55
  15. Salamandrové mesto Banská Štiavnica – 7.43
  16. Lesnica je krásne miesto na Zamagurí – 6.81
  17. Hvar – známy ostrov v Chorvátsku – 6.81
  18. Dreviny – 6.81
  19. Štrbské pleso – 6.65
  20. Prešov – mesto hudby – 6.34
  21. Záhorie, kraj hraničný, ležiaci za horami – 6.11
  22. Hainburg an der Donau – 5.92
  23. Bratislavský hrad – 5.55
  24. Bratislava – krásavica na Dunaji – 5.47
  25. Malý atlas rýb – 5.47
  26. Xiphophorus maculatus – plata škvrnitá – 5.45
  27. Krása rastlinného sveta – 5.45
  28. Dunaj – 5.39
  29. Rakúsko – náš sused – 5.23
  30. Spiš – 5.08 
  31. Krajina – najkrajšie fotografie krajiny – 5.02
  32. Rapsódia bocianov v Marcheggu – 4.57
  33. Príroda krásna, pretrvávajúca – 4.42
  34. Evolúcia rodu Tropheus v jazere Tanganika – 4.41
  35. Slavkov u Brna – 4.39
  36. Šariš – 4.32
  37. Brno – 4.25
  38. Kežmarok – slobodné kráľovské mesto 4.24
  39. Spišský hrad – pýcha Slovenska – 4.18
  40. Beckovský hrad 4.17
  41. Podunajsko – 4.10
  42. Poľsko – 3.96
  43. Hruštín – hornooravská obec, v ktorej sa v minulosti pestoval ľan – 3.92
  44. Kúpele Piešťany – 3.81
  45. Obľúbené moduly WordPress – 3.80
  46. Devínska Kobyla je unikátna lokalita celosvetového významu – 3.77
  47. Marhát – 3.73
  48. Bratislavské mosty – 3.73
  49. Červená Lhota – 3.69
  50. Tematín a Tematínske kopce – 3.68

The value of an article is assessed based on its scope, informational value, originality, credibility, the presence of internal links, keywords, sources, authors, photographs, quality, and readership.

  1. is a calm and sought-after town on the River – 25.88 times better than average
  2. Plants – 22.69
  3. – – 19.70
  4. Livebearers – fish of many aquarists in the past and present – 19.28
  5. – a in the heart of – 15.59
  6. Events of – 15.16
  7. Czechia – 15.01
  8. Old Town – 14.48
  9. High Tatras – 12.88
  10. Botanical Garden in Bratislava – 10.53
  11. Oxygen in the life of fish – positives and negatives – 10.19
  12. Aquarium fish competitions – 8.12
  13. Mlyňany Arboretum – 8.00
  14. Trees – 7.55
  15. of – 7.43
  16. is a beautiful place in – 6.81
  17. – a famous in Croatia – 6.81
  18. Woody plants – 6.81
  19. – 6.65
  20. – the city of music – 6.34
  21. , a borderland region lying beyond the mountains – 6.11
  22. – 5.92
  23. Bratislava Castle – 5.55
  24. Bratislava – a beauty on the Danube – 5.47
  25. Small Atlas of Fish – 5.47
  26. – southern platyfish – 5.45
  27. The beauty of the plant world – 5.45
  28. Danube – 5.39
  29. – our neighbor – 5.23
  30. – 5.08
  31. Landscape – the most beautiful landscape photographs – 5.02
  32. Rhapsody of storks in – 4.57
  33. Nature – beautiful and enduring – 4.42
  34. Evolution of the genus in Lake Tanganyika – 4.41
  35. u Brna – 4.39
  36. – 4.32
  37. – 4.25
  38. – a free royal town – 4.24
  39. Spiš Castle – the pride of Slovakia – 4.18
  40. Castle – 4.17
  41. – 4.10
  42. – 3.96
  43. – an Upper village where flax was cultivated in the past – 3.92
  44. Piešťany Spa – 3.81
  45. Popular modules – 3.80
  46. is a unique site of global significance – 3.77
  47. – 3.73
  48. Bratislava bridges – 3.73
  49. – 3.69
  50. and the Tematín Hills – 3.68

Krajina, Zahraničie, Mestá, Česko, Južná Morava, Moravské mestá, Fotografie

Mikulov – vinárske mesto

skala
Hits: 91

je južnej Morave, blízko hraníc s Rakúskom. Nachádza sa v nadmorskej výške 242 metrov nad morom (mikulov.cz). Leží v Mikulovských vrchov a čiastočne patrí do chránenej . Je centrom vinárskej oblasti, vďaka priaznivému podnebiu sa tu vinohradníctvu darí a predstavuje dôležú súť miestnej (Wikipedia). Pálavy významne ovplyvňujú charakter miestnych vín (mikulov.cz). V Mikulove žije cca 7500 obyvateľov (Wikipedia). Nemecký názov pre Mikulov je . Názov mesta pochádza od krstného mena , ktoré bolo domácou podobou mena . Historické jadro je mestkou pamiatkovou rezerváciou (Wikipedia).

Prvá písomná zmienka pochádza z roku 1249 (rmm.cz). Pred 2. svetovou vojnou sa v Mikulove hovorilo prevažne nemecky. Po vojne došlo k vysídleniu nemeckej (Wikipedia). Pred vojnou tu žila aj jedna z najvýznamnejších židovských moravských komunít, avšak holokaust ju výrazne zdecimoval (jguideeurope.org). Mikulov sa od roku 1249 do 1560 vyvíjal ako centrum panstva pod vedením rodu Liechtensteinovcov. Neskôr, od 1575 do 1945, prevzal vládu rod Dietrichsteinovcov. Sľubný však narušili v roku 1645, následné turecké a uhorské , ako aj ničivé v rokoch 1663 a 1719. 22. apríla 1945 zámok takmer celý vyhorel (mikulov.cz).

Dominantou mesta je hrad – dnes zámok. Pôvodne bol postavený v románskom štýle, neskôr prestavaný do renesančného a barokového tvaru (amazingczechia.com). Na východe je prírodná rezervácia „Svatý “ s krížovou cestou a kaplnkou svätého Sebastiána (Wikipedia). Nachádza sa tu aj synagóga a židovský cintorín s približne 4000 náhrobkami (Wikipedia). 2. decembra 1805 po bikte u Slavkova bol v Mikulovskom zámku dojednaný predbežný mier medzi Francúzskom a Rakúskom. 26. júla 1866 zase prímerie medzi Rakúskom a Pruskom (Wikipedia).

Mikulov má jedinečný „taliansky“ charakter, ktorý vznikol vďaka bielym vápencovým svahom Pavlovských vrchov, špecifickej flóre a faune a mimoriadne teplému, slnečnému klímatu pripomínajúcemu či južnú Európu. Vďaka talianskym architektonickým prvkom a prepojeniu s miestnou krajinou získal Mikulov svoje typické a nezameniteľnú atmosféru. Od tej doby patrí medzi najvýznamnejšie historické rezidenčné Česka.

Mikulov is a town in southern , close to the Austrian border. It lies at an elevation of 242 meters above sea level (mikulov.cz). The town is situated in the Mikulov Highlands and partially belongs to the protected landscape area Pálava. It is a center of the wine-growing region; thanks to the favorable climate, viticulture thrives here and represents an important part of local identity (). The limestone slopes of Pálava significantly influence the character of the local wines (mikulov.cz). Mikulov has approximately 7,500 inhabitants (Wikipedia). The German name for Mikulov is Nikolsburg. The town’s name comes from the given name Mikul, a local variant of the name Mikuláš (Nicholas). The historical center is declared an urban heritage reserve (Wikipedia).

The written mention dates back to 1249 (rmm.cz). Before World War II, German was the predominant language spoken in Mikulov. After the war, the German population was expelled (Wikipedia). The town was also home to one of the most important Jewish communities in Moravia, which was heavily decimated during the Holocaust (jguideeurope.org). From 1249 to 1560, Mikulov developed as the center of an estate under the Liechtenstein family. Later, from 1575 to 1945, it was ruled by the Dietrichstein family. Its promising development was disrupted by the Swedish invasion in 1645, subsequent Turkish and Hungarian wars, and devastating fires in 1663 and 1719. On April 22, 1945, the castle was almost completely destroyed by fire (mikulov.cz).

The dominant landmark of the town is the castle (formerly a castle, now a chateau). Originally built in the Romanesque style, it was later rebuilt in Renaissance and Baroque forms (amazingczechia.com). To the east lies the nature reserve „“ with a Calvary trail and the Chapel of St. Sebastian (Wikipedia). There is also a synagogue and a Jewish cemetery with approximately 4,000 tombstones (Wikipedia). On December 2, 1805, after the Battle of , preliminary peace negotiations between and took place in the Mikulov Chateau. On July 26, 1866, an armistice between Austria and Prussia was concluded here (Wikipedia).

Mikulov has a unique “Italian” character created by the white limestone slopes of the Hills, its distinctive flora and , and a warm, sunny climate reminiscent of Tuscany or southern . Thanks to Italian architectural elements and the connection with the surrounding landscape, Mikulov has acquired its characteristic panoramas and unmistakable atmosphere. Since then, it has been considered one of the most important historical residential towns in the Republic.

Mikulov ist eine Stadt in Südmähren, nahe der österreichischen Grenze. Sie liegt auf einer Höhe von 242 Metern über dem Meeresspiegel (mikulov.cz). Die Stadt befindet sich im Mikulov-Gebirge und gehört teilweise zum Landschaftsschutzgebiet Pálava. Sie ist ein Zentrum des Weinbaus; dank des günstigen Klimas gedeiht der Weinbau hier sehr gut und bildet einen wichtigen Teil der örtlichen Identität (Wikipedia). Die Kalksteinhänge der Pálava beeinflussen den Charakter der lokalen Weine maßgeblich (mikulov.cz). Mikulov hat etwa 7.500 Einwohner (Wikipedia). Der deutsche Name von Mikulov lautet Nikolsburg. Der Stadtname leitet sich vom Vornamen Mikul ab, einer lokalen Form des Namens Mikuláš. Das historische Stadtzentrum ist als städtisches Denkmalreservat geschützt (Wikipedia).

Die erste schriftliche Erwähnung stammt aus dem Jahr 1249 (rmm.cz). Vor dem Zweiten Weltkrieg wurde in Mikulov überwiegend Deutsch gesprochen. Nach dem Krieg wurde die deutsche Bevölkerung vertrieben (Wikipedia). Vor dem Krieg lebte hier auch eine der bedeutendsten jüdischen Gemeinden Mährens, die jedoch durch den Holocaust stark dezimiert wurde (jguideeurope.org). Von 1249 bis 1560 entwickelte sich Mikulov als Zentrum einer Herrschaft unter dem Geschlecht der Liechtenstein. Später, von 1575 bis 1945, regierte hier das Geschlecht der Dietrichstein. Die vielversprechende Entwicklung wurde jedoch durch den schwedischen Einfall 1645, durch die folgenden Türken- und Ungarnkriege sowie durch verheerende Brände in den Jahren 1663 und 1719 unterbrochen. Am 22. April 1945 brannte das Schloss nahezu vollständig nieder (mikulov.cz).

Das Wahrzeichen der Stadt ist die , heute ein Schloss. Ursprünglich im romanischen Stil erbaut, wurde es später im Renaissance- und Barockstil umgestaltet (amazingczechia.com). Im Osten liegt das Naturschutzgebiet „Svatý kopeček“ mit einem Kreuzweg und der Kapelle des heiligen Sebastian (Wikipedia). In der Stadt befinden sich auch eine Synagoge und ein jüdischer Friedhof mit etwa 4.000 Grabsteinen (Wikipedia). Am 2. Dezember 1805 wurden nach der Schlacht bei Austerlitz im Schloss von Mikulov die vorläufigen Friedensverhandlungen zwischen Frankreich und geführt. Am 26. Juli 1866 wurde hier ein Waffenstillstand zwischen Österreich und Preußen geschlossen (Wikipedia).

Mikulov besitzt einen einzigartigen „italienischen“ Charakter, der durch die weißen Kalksteinhänge der Pollauer Berge, die besondere Flora und Fauna sowie das warme, sonnige Klima entsteht, das an die Toskana oder Südeuropa erinnert. Dank italienischer Architekturelemente und der Verbindung mit der Landschaft hat Mikulov seine typischen Panoramen und seine unverwechselbare Atmosphäre erhalten. Seitdem gehört es zu den bedeutendsten historischen Residenzstädten Tschechiens.

Mikulov je město na jižní Moravě, blízko hranic s Rakouskem. Nachází se v nadmořské výšce 242 metrů (mikulov.cz). Leží v Mikulovských vrších a částečně spadá do chráněné krajinné oblasti Pálava. Je centrem vinařské oblasti; díky příznivému klimatu se zde vinařství daří a tvoří důležitou součást místní identity (Wikipedia). Vápencové svahy Pálavy výrazně ovlivňují charakter zdejších vín (mikulov.cz). V Mikulově žije přibližně 7 500 obyvatel (Wikipedia). Německý název pro Mikulov je Nikolsburg. Název města pochází od křestního jména Mikul, domácí podoby jména Mikuláš. Historické jádro je městskou památkovou rezervací (Wikipedia).

První písemná zmínka pochází z roku 1249 (rmm.cz). Před 2. světovou válkou se v Mikulově převážně mluvilo německy. Po válce došlo k odsunu německého obyvatelstva (Wikipedia). Před válkou zde žila také jedna z nejvýznamnějších židovských komunit na Moravě, kterou však holokaust výrazně zdecimoval (jguideeurope.org). Od roku 1249 do 1560 se Mikulov rozvíjel jako centrum panství rodu Lichtenštejnů. Později, od roku 1575 do 1945, vládl rod Dietrichsteinů. Slibný přerušily švédské vpády roku 1645, následné turecké a uherské války a ničivé požáry v letech 1663 a 1719. Dne 22. dubna 1945 zámek téměř celý vyhořel (mikulov.cz).

Dominantou města je hrad – dnes zámek. Původně byl vystavěn v románském stylu, později přestavěn do renesanční a barokní podoby (amazingczechia.com). Na východě se nachází přírodní rezervace „Svatý kopeček“ s křížovou cestou a kaplí svatého Šebestiána (Wikipedia). Je zde také synagoga a židovský hřbitov s přibližně 4 000 ná (Wikipedia). Dne 2. prosince 1805 byl po bitvě u Slavkova na mikulovském zámku sjednán předběžný mír mezi Francií a Rakouskem. Dne 26. července 1866 zde bylo uzavřeno příměří mezi Rakouskem a Pruskem (Wikipedia).

Mikulov má jedinečný „italský“ charakter, který vznikl díky bílým vápencovým svahům Pavlovských vrchů, specifické flóř a fauně a mimořádně teplému, slunnému klimatu připomínajícímu Toskánsko či jižní Evropu. Díky italským architektonickým prvkům a propojení s okolní krajinou získal Mikulov své typické panorámy a nezaměnitelnou atmosféru. Od té doby patří mezi nejvýznamnější historická rezidenční města Česka.

TOP

Všetky

Krajina, Zahraničie, Objekty, predmety a priestory, Hrady, Umenie, Česko, Južná Morava, Stavby, Fotografie

Pernštejn – mramorový hrad

skala
Hits: 124

Hrad bol založený cca medzi rokmi 1270 – 1285 (hrad-pernstejn.cz). Nachádza sa nad obcou , približne 40 km severozápadne od Brna (en.wikipedia.org). Názov pravdepodobne pochádza z nemeckého – /skalný výčnelok (zamek-lysice.cz). Pôvodne to bol gotický hrad, neskôr z toho vznikol neskorogotický až renesančný palácový komplex (hrad-pernstejn.cz). Hrad aj vďaka polohe bol považovaný za takmer nezdolateľný. Disponoval vybudovaným obranným systémom, priekopami, obrannými bastiónmi, úzkymi chodbami (visitczechia.com). Prezývaný bol aj „mramorový hrad“, v okolí sa používajú s podobnou štruktúrou rámovanie okien a dverí (private-prague-guide.com). V 15.–16. storočí prešiel viacerými prestavbami, pri ktorých sa rozšírili obytné časti, vzniklo nové nádvorie a Rytířský sál, najväčšia miestnosť hradu. V 17. a 18. storočí pribudli barokové úpravy, vrátane Obrátenia sv. Pavla (1716) a štukových reliéfov od G. A. Corbelliniho. V roku 1645 bol hrad obliehaný Švédmi, pričom utrpel menšie škody. V roku 2005 hrad postihol požiar v bývalej sýpke, ktorý poškodil depozitár s nábytkom a obrazmi, no samotné nezasiahol. V 21. storočí pokračuje obnova areálu, vrátane terasovitých záhrad od roku 2017. Pri hrade rastie starobylý tis, ktorý podľa vyrástol z palice pocestného pochybujúceho o výstavbe hradu (Wikipedia CZ). Rod Pernštejn bol kedysi jeden z najbohatších a najvplyvnejších v Čecháh (prague.fm). Inventár ukazuje, ž hrad bol v roku 1720 bohato zariadený umeleckými dielami a textíliami európskeho pôvodu, pričom výrazné zastúpenie mali , cisárov a šľachtických členov rodu, ale aj náboženské a alegorické motívy. Nachádzal sa tu aj rozsiahly sú papierových vedút a záhradných motívov, typických pre barokový záujem o krajinu a architektúru (Zdeněk Kudělka). Vstupná hala zo 16. storočia má diamantovú klenbu. Nachádza sa tu 28 barokových knižníc, obsahuje 15 000 zväzkov kníh (private-prague-guide.com).

Hrad je spojený s legendou „Bielej pani„. Dodnes sa vraj objavuje na hrade (visitczechia.com). Hrad patrí najviac zachované v Čechách (en.wikipedia.org). Od roku 1995 je národnou kultúrnou pamiatkou (Wikipedia CS). Hrad často slúži ako lokalita pre filmovanie (visitczechia.com). Na juhozápadnom hradnom svahu bola obnovená . Je jedinečným súborom záhradných štý v netradičnom horskom teréne. Nachádza sa tu francúzska záhrada, romantická, angločínska až po lesnatú (hrad-pernstejn.cz). Záhrada bola pôvodne založená začiatkom 19. storočia. Dendrologický prieskum hovoril o zlom stave takmer 90 % porastu (hrad-pernstejn.cz).

Pernštejn Castle was founded approximately between 1270 and 1285 (hrad-pernstejn.cz). is located above the village of Nedvědice, about 40 km northwest of (en..org). The name probably originates from the German Bärenstein — “Bear ” or “Rocky Cliff” (zamek-lysice.cz). Originally a Gothic fortress, it later developed into a Late Gothic and Renaissance palace complex (hrad-pernstejn.cz). Thanks to its position on a rocky hill, the castle was considered almost impregnable. It featured a sophisticated defensive system with moats, bastions, and narrow passageways (visitczechia.com). It was nicknamed the “Marble Castle,” since the surrounding area provides stones with a marble-like texture used for window and door framing (private--guide.com). During the 15th and 16th centuries, the castle underwent several reconstructions that expanded its residential quarters, created a new courtyard, and added the Knight’s Hall — the largest room in the castle. In the 17th and 18th centuries, Baroque modifications were added, including the Chapel of the Conversion of St. Paul (1716) and stucco reliefs by G. A. . In 1645, the castle was besieged by the Swedes and suffered only minor damage. In 2005, a fire broke out in a former granary, damaging a furniture and painting depot, though the main exhibitions remained unharmed. In the 21st century, restoration continues, including the reconstruction of the terraced gardens started in 2017. A centuries-old yew tree grows near the castle, said by legend to have sprouted from the staff of a traveler who doubted the castle’s construction (Wikipedia CZ). The Pernštejn family was once among the wealthiest and most influential in Bohemia (prague.fm). An inventory from 1720 shows that the castle was richly furnished with European artworks and textiles, featuring Flemish tapestries, portraits of emperors and noble family members, as well as religious and allegorical motifs. It also contained an extensive collection of paper vedutas and garden motifs, typical of the Baroque fascination with landscape and architecture (Zdeněk Kudělka). The entrance hall from the 16th century has a diamond vault. The castle houses 28 Baroque libraries containing around 15,000 volumes (private-prague-guide.com).

The castle is linked to the legend of the “White Lady,” who is said to still appear there today (visitczechia.com). It is considered one of the best-preserved castles in the Republic (en.wikipedia.org). Since 1995, it has been designated a national cultural monument (Wikipedia CS). Pernštejn Castle often serves as a film location (visitczechia.com). On the southwestern slope, the Vrchnostenská Garden has been restored — a unique complex of garden styles situated in an unusual mountainous landscape. It features French, romantic, Anglo-Chinese, and woodland sections (hrad-pernstejn.cz). The garden was originally established in the early 19th century. A dendrological survey revealed that nearly 90% of the vegetation was in poor condition (hrad-pernstejn.cz).

Hrad Pernštejn byl založen přibližně mezi 1270 a 1285 (hrad-pernstejn.cz). Nachází se nad obcí Nedvědice, asi 40 km severozápadně od Brna (en.wikipedia.org). Název pravděpodobně pochází z německého Bärenstein – „Medvědí kámen“ či „skalní výčnělek“ (zamek-lysice.cz). Původně se jednalo o gotický hrad, který se později vyvinul v pozdně gotický až renesanční palácový komplex (hrad-pernstejn.cz). Díky své poloze na skále byl považován za téměř nedobytný. Disponoval promyšleným obranným systémem, příkopy, baštami a úzkými chodbami (visitczechia.com). Hrad byl přezdíván „mramorový hrad“, protože se v okolí používal kámen s mramorovou strukturou na ostění oken a dveří (private-prague-guide.com). V 15.–16. století prošel několika přestavbami, při nichž se rozšířily obytné části, vzniklo nové nádvoří a Rytířský sál – největší místnost hradu. V 17. a 18. století přibyly barokní úpravy, včetně kaple Obrácení sv. Pavla (1716) a štukových reliéfů od G. A. Corbelliniho. V roce 1645 byl hrad obléhán Švédy a utrpěl jen menší škody. V roce 2005 hrad zasáhl požár v bývalé sýpce, který poškodil depozitář s nábytkem a , ale samotné expozice zůstaly nedotčeny. V 21. století pokračuje obnova areálu, včetně rekonstrukce terasovitých zahrad od roku 2017. U hradu roste starobylý tis, který podle pověsti vyrostl z hole poutníka pochybujícího o výstavbě hradu (Wikipedia CZ). Rod Pernštejnů patřil kdysi mezi nejbohatší a nejvlivnější v Čechách (prague.fm). Inventář z roku 1720 dokládá, že hrad byl bohatě vybaven uměleckými díly a textiliemi evropského původu, s výrazným zastoupením vlámských tapisérií, portrétů císařů a šlechtických členů rodu, ale také náboženských a alegorických motivů. Nacházel se zde i rozsáhlý soubor papírových vedut a zahradních motivů, typických pro barokní zájem o krajinu a architekturu (Zdeněk Kudělka). Vstupní síň ze 16. století má diamantovou klenbu. Nachází se zde 28 barokních knihoven s přibližně 15 000 svazky (private-prague-guide.com).

Hrad je spojen s legendou o „Bílé paní“, která se prý na hradě dodnes objevuje (visitczechia.com). Patří mezi nejlépe zachovalé hrady v Česku (en.wikipedia.org). Od roku 1995 je národní kulturní památkou (Wikipedia CS). Hrad často slouží jako filmová lokalita (visitczechia.com). Na jihozápadním hradním svahu byla obnovena Vrchnostenská zahrada. Jde o jedinečný soubor zahradních stylů v netradičním horském terénu – od francouzské, romantické, anglo‑čínské až po lesní část (hrad-pernstejn.cz). Zahrada byla původně založena na počátku 19. století. Dendrologický průzkum zjistil, že téměř 90 % porostu bylo ve špatném stavu (hrad-pernstejn.cz).

TOP

Všetky

 

 

Ľudia, Fotografie

Čestná stráž

skala
Hits: 10944

Dominantnou úlohou útvaru čestnej stráž je reprezentácia prezidenta Slovenskej republiky, ozbrojených síl Slovenskej republiky a Slovenskej republiky. Vykonáva čestné stráženie sídla prezidenta a hostí prezidenta v jeho sídle. Vykonáva , najmä pri oficiálnych návštevách predstaviteľov iných štátov. V č , vojnového stavu, výnimočného stavu a núdzového stavu plní prezidenta (mil.sk). Čestné stráženie sa vykonáva po celú dobu prítomnosti prezidenta v Prezidentskom paláci, spravidla v pracovných dňoch od 8.00 hod. do 18.00 hod. Striedanie strážnych sa koná každých 60 minút, každú celú hodinu. sa koná cez pracovné o 12.00 hod (prezident.sk). Dôstojníci Čestnej sú vyzbrojení šabľou dlhou 985 mm. Čepeľ je z ušľachtilej ocele, pošva zo smrekového dreva potiahnutého kožou. Mužstvo je pri zvláštnych príležitostiach vyzbrojené kresadlovou puškou s hlavňou dlhou 1080 mm. Útvar tiež používa samonabíjaciu pušku vzoru 52 a pušku vzoru 52/57, obe československej výroby (mil.sk).

Jednotka čestnej stráže bola zriadená prvý krát koncom roka 1968. Po vzniku Slovenskej republiky sa reorganizoval . Mal dva prápory, jeden plní úlohy pre prezidenta Slovenskej republiky a druhy pre ostatných ústavných činiteľov a najvyšších vojenských predstaviteľov. Miesta výkonu čestného boli Bratislavský hrad, a od 30.9.1996 (Prezidentský). Od 1.8.2001 vznikol samostatný Slovenskej republiky (mil.sk). Osobitnú si zasluhujú aj Čestnej stráže, ktoré majú výrazne reprezentačný charakter. Sú ladené do bielo-modro-červenej farebnej kombinácie slovenských národných farieb a doplnené zlatými detailmi. Pri niektorých príležitostiach sa používajú aj , ktoré majú odkazovať na a symboliku slovenskej vojenskej histórie.

Ja som v rokoch 1999 – 2000 absolvoval základnú vojenskú službu ako člen čestnej stráže prezidenta SR. Okrem čestného stráženia chodili „vítať“ rôznych štátnikov, diplomatov, stavali sa . Možno, tí ktorí vedia akú úlohu zvykol mať pisár na „vojne“, tak si vedia predstaviť, čo to asi pre mňa znamenalo. Okrem iného sme bežne používali typu: ideme postaviť plné pocty, štátnu akciu, potrebujem 30 vojakov požičať z druhej roty, od vládnych čestňákov :-). Počas svojho ročného pobytu som dvakrát mohol prísť v uniforme Čestnej stráže . Párkrát som v takejto slávnostnej uniforme bol v historickej budove Slovenského národného divadla v prezidentskej lóži. Musím povedať, že to malo . Raz som mal na sebe aj historickú uniformu, aká je tu – mil.sk. Bola mimoriadne pohodlná. Pokiaľ viem, časom sa začala používať oveľa viac (Peter ).

Slávnostné čestnej stráže medzi výrazné vizuálne štátu a sú neodmysliteľnou súťou protokolu. Tréning príslušníkov čestnej stráže je veľmi náročný – dôraz sa kladie na disciplínu, presnosť, zosúladenie krokov i estetiku pohybov. Zahraniční často prirovnávajú striedanie stráží v Bratislave k podobným ceremoniálom v Londýne, Prahe alebo Budapešti, hoci má svoje špecifické slovenské .

je súčasťou Ozbrojených síl SR a patrí pod Vojenskú kanceláriu prezidenta SR. Táto kancelária zabezpečuje velenie útvaru a plní jeho nadriadenú organizačnú funkciu (Wikipedia). K 14. októbru 2024 útvar čestnej stráže tvorí 172 mužov a 20 žien. Od svojho vzniku sa útvar zúčastnil na viac ako 5 000 árnych aktivitách, ako sú oficiálne či vojenské pocty (teraz.sk). Okrem reprezentácie štátu sa Čestná stráž zapája do rôznych charitatívnych aktivít – pomáha , onkologickému oddeleniu na Kramároch či Slovenskému Červenému krížu, a účinkuje aj v galaprogramoch (stvr.sk).

The dominant role of the Guard of Honour unit is the representation of the President of the Slovak Republic, the Armed Forces of the Slovak Republic, and the Slovak Republic itself. performs ceremonial guarding of the president’s residence and his guests at the residence. It provides military honours, especially during official visits of representatives of other states. In times of war, state of war, state of emergency, or crisis, it fulfils the tasks of protecting the president (mil.sk). Ceremonial guarding is carried out throughout the president’s presence in the Presidential Palace, usually on working days from 8:00 a.m. to 6:00 p.m. The guards change every 60 minutes, at every full hour. The ceremonial changing of the guards takes place on working days at 12:00 noon (prezident.sk). Officers of the Guard of Honour are equipped with a sabre measuring 985 mm in length. The blade is made of high-quality steel, and the scabbard is made of spruce wood covered with leather. The enlisted men are, on special occasions, equipped with a flintlock rifle with a barrel length of 1080 mm. The unit also uses the self-loading rifle model 52 and the rifle model 52/57, both of Czechoslovak manufacture (mil.sk).

The Guard of Honour unit was established for the time at the end of 1968. After the establishment of the Slovak Republic, the guard battalion was reorganized into the Regiment of Castle and Guard of Honour. It had two battalions, one fulfilling duties for the President of the Slovak Republic and the other for other constitutional officials and the highest military representatives. The places of ceremonial guarding included Castle, the Primate’s Palace, and, since 30 September 1996, the Grassalkovich Palace (the Presidential Palace). On 1 August 2001, the independent unit of the Guard of Honour of the President of the Slovak Republic was created (mil.sk). Special attention is also deserved by the uniforms of the Guard of Honour, which have a distinctly representative character. They are designed in the white-blue-red colour scheme of the Slovak national colours and complemented with golden details. On certain occasions, historical uniforms are also used, which are meant to refer to the traditions and symbolism of Slovak military history.

In the years 1999 – 2000, I completed my compulsory military service as a member of the Guard of Honour of the President of the Slovak Republic. In addition to ceremonial guarding, we would go to “welcome” various statesmen and diplomats and form honour cordons. Perhaps those who know the role that a clerk usually had during “the army” can what this might have meant for me. Among other things, we commonly used expressions such as: we are going to set up full honours, a state event, I need to borrow 30 soldiers from the second company, from the government guards :-). During my year of service, I was allowed twice to come home in the Guard of Honour uniform. Several times, I wore this ceremonial uniform in the historical building of the Slovak National Theatre in the presidential box. I must say it had style. Once I also wore a historical uniform like the one here – mil.sk. It was extremely comfortable. As far as I know, over time it began to be used much more ().

The ceremonial activities of the Guard of Honour are among the most significant visual symbols of the state and form an inseparable part of protocol. Training of Guard of Honour members is very demanding – emphasis is placed on discipline, precision, synchronization of steps, and the aesthetics of movements. Foreign tourists often compare the changing of the guard in Bratislava to similar ceremonies in London, , or Budapest, although it has its own specifically Slovak features.

The Guard of Honour of the President of the Slovak Republic is part of the Armed Forces of the Slovak Republic and falls under the Military Office of the President of the Slovak Republic. This office ensures the command of the unit and fulfils its superior organizational role (). As of 14 October 2024, the Guard of Honour unit consisted of 172 men and 20 women. Since its establishment, the unit has participated in more than 5,000 protocol activities, such as official visits and military honours (teraz.sk). In addition to representing the state, the Guard of Honour also engages in various charitable activities – supporting the League Against Cancer, the oncology department of the hospital at , and the Slovak Red Cross, and performing at gala programs (stvr.sk).