GIS, Veda, Dopravné inžinierstvo

Jaroslav Burian – Využití dát ze senzorických sítí pro potřeby plánovaní města Olomouce

skala
Hits: 289

Tento príspevok zaznel na konferencii GIS Slovakia 2026.

Príspevok Jaroslava Buriana bol zameraný na praktické využitie dát zo senzorických sietí pre potreby plánovania mesta Olomouc. Ťažiskom prezentácie bol konkrétny príklad budovania dátovej a analytickej infraštruktúry mesta, ktorá prepája senzorické merania, otvorené dáta, IoT technológie a koncept digitálneho dvojčaťa. Ide o systematicky budovanú súčasť širšieho mestského dátového ekosystému. Prezentácia bola zasadená do medzinárodného projektu EnCLOD (Enhancing Governance Capacities of Local Authorities Using Open Data), realizovaného v rámci programu Interreg Central Europe v rokoch 2024 až 2026. Projekt združuje desať partnerov z Talianska, Slovenska, Slovinska, Českej republiky a Maďarska. Súčasťou projektu je päť pilotných riešení a nástrojov pre a regióny, konkrétne pre Vicenzu, Olomouc, Debrecín, Žilinu a Novú Goricu. Českú časť projektu zastupujú CityOne, CITIQ, Univerzita Palackého v Olomouci a Magistrát mesta Olomouc. Cieľom je pripraviť akčné plány pre efektívne využitie otvorených dát a IoT v územnom riadení a plánovaní mesta a regiónu.

Burian202601

V prípade Olomouca je jednou z hlavných úloh projektu zriadenie senzorickej siete a vytvorenie nástroja zameraného na mestské tepelné ostrovy v spojení s dopravou a parkovaním. Projekt zahŕňa zber dát, workshopy, školenia a hackathon. Senzorická infraštruktúra v Olomouci pozostáva z 10 meteostaníc, 10 teplotných senzorov a 38 dopravných senzorov. Dopravné dáta sa zbierajú od septembra 2024, zatiaľ čo merania teploty od júna 2025. Zreteľne sa tu ukazuje snaha prepájať klimatické a mobilitné procesy v mestskom prostredí a analyzovať ich vo vzájomných súvislostiach. Senzorická infraštruktúra bola navyše predstavená ako expertne navrhnutá celomestská IoT sieť, čo ešte viac posilňuje jej význam ako systémového riešenia pre celé mesto.

Burian202602

Významným metodickým prvkom projektu je rozdelenie mesta do mikrozón. Prezentácia uvádza 60 zón, ktoré sú navrhnuté v súlade so štatistickými jednotkami, napríklad so sčítaním ľudu. Mikrozóny tvoria základ logiky návrhu senzoriky, umožňujú aplikáciu ďalších dátových vrstiev a vytvárajú rámec pre porovnávanie jednotlivých častí mesta medzi sebou. Takýto prístup je dôležitý preto, že posúva interpretáciu od jednotlivých bodových meraní k priestorovo porovnateľným urbanistickým celkom. Na mikrozóny je následne naviazané rozsiahle dátové zázemie pre dashboard a analytické spracovanie. V prezentácii sa uvádza identifikácia viac než 150 otvorených dátových sád. Medzi nimi sa nachádzajú napríklad družicové dáta Sentinel, OpenStreetMap, DTM inžinierskych sietí a POI vrstvy zahŕňajúce školy, škôlky, obchody, reštaurácie a ďalšie body záujmu. To ukazuje, že senzorické dáta sú interpretované v kombinácii s ďalšími tematickými vrstvami, ktoré umožňujú hlbšie pochopiť fungovanie mesta.

Burian202603

Analytický rámec projektu sa opiera o fyzikálne a dopravné merania, populačné a funkčné charakteristiky mesta. Jedným z príkladov je porovnanie denného a nočného stavu obyvateľstva. Takéto porovnanie umožňuje sledovať, ako sa mení priestorové rozloženie populácie v čase a ako sa tieto zmeny môžu odrážať v zaťažení infraštruktúry, v dopravných vzorcoch aj v nárokoch na služby a mestský priestor. Súčasťou prezentácie bol aj konkrétny dashboard prepájajúci mikrozóny s ďalšími tematickými ukazovateľmi. Zo snímok je zrejmé, že dashboard obsahuje základnú identifikáciu mikrozóny, populačné údaje, ukazovatele technickej infraštruktúry, dopravy, zelene a životného prostredia, občianskej vybavenosti, ekonomických subjektov, bytového fondu a klimatických charakteristík mestského prostredia. Viditeľné boli aj konkrétne agregované indikátory, napríklad počet obyvateľov, veková štruktúra, parkovacia kapacita, počet sledovaných ukazovateľov a priemerná . Senzorické dáta sú teda včlenené do širšieho mestského analytického modelu.

Burian202606

Dôležitou časťou prezentácie bola oblasť parkovania a dopravy. Burian ukázal nočný prieskum kapacity a vyťaženosti parkovania vo viacerých lokalitách, pričom sa porovnávali kapacity, počty elektromobilov, dodávok, osobných automobilov, nelegálne zaparkovaných vozidiel a celkový počet vozidiel. Práve táto časť prezentácie ukazuje silnú aplikačnú rovinu projektu: dáta neslúžia len na opis prostredia, ale aj na hodnotenie reálneho využitia parkovacích kapacít a identifikáciu problémových miest. Na úrovni konkrétnych lokalít boli predstavené aj detailné časové analýzy. Prezentácia obsahovala ukážky vo forme denných aj mesačných rezov. Z týchto výstupov bolo zrejmé, že systém dokáže sledovať obsadenosť, intenzitu využívania a časové rytmy mestských priestorov vo veľmi podrobnom rozlíšení. Takéto analýzy majú význam nielen pre dopravné plánovanie, ale aj pre riadenie verejného priestoru a lepšie pochopenie každodenného fungovania mesta.

Burian202604

Environmentálna časť projektu je postavená na presne definovanom súbore meraných meteorologických atribútov. Prezentácia uvádza atmosférický tlak, relatívnu vlhkosť vzduchu, smer vetra, rýchlosť vetra, teplotu vzduchu vo výške 200 cm, teplotu vzduchu vo výške 80 cm, teplotu povrchu na úrovni 0 cm, ako aj teplotu pod povrchom v hĺbkach – 6 cm a – 30 cm. Je zrejmé, že takto navrhnuté meranie má slúžiť na detailnejšie pochopenie mikroklimatických podmienok a tepelných ostrovov v mestskom prostredí. Prezentácia naznačila existenciu konkrétneho environmentálneho dashboardu zameraného na tepelné ostrovy. To je podstatné pre mestské plánovanie, pretože nestačí údaje len zhromažďovať, ale je potrebné ich vedieť premeniť na zrozumiteľné podklady pre rozhodovanie.

Burian202605

Dôležitým rozmerom projektu je aj jeho otvorenosť smerom k ďalšiemu rozvoju a zapojeniu komunity. V prezentácii sa objavuje olomoucký hackathon. Podujatie bolo doplnené o odborné , koučing skúsených mentorov a ďalší sprievodný program, čo pomáha vytvoriť platformu, ktorá môže stimulovať inovácie a nové spôsoby využitia senzorických dát. Prezentácia navyše ukázala, že hackathon priniesol aj konkrétne výsledky. Medzi ocenenými riešeniami sa objavili projekty zamerané na stres vozoviek, amortizáciu komunikácií či AI sumarizáciu počasia. Osobitne bola vyzdvihnutá aj kategória zameraná na najlepšie využitie senzorických dát. Projekt vytvára infraštruktúru a analytické podklady, podnecuje vznik nových aplikácií a inovatívnych interpretácií dát. Záver prezentácie smeroval k vízii ďalšieho rozvoja. Medzi hlavné smery patrí prepájanie dát s ďalšími sieťami, pokračovanie v budovaní digitálneho dvojčaťa mesta Olomouc, využívanie dát a aplikácií verejnou správou na podporu rozhodovania, sprístupňovaniu výstupov širokej verejnosti, publikovaniu otvorených dát a organizovaniu ďalších hackathonov. Príspevok ukazoval senzorické siete nielen ako technické riešenie, ale aj ako základ širšieho dátovo riadeného mestského manažmentu.

Jaroslav Burian’s contribution focused on the practical use of data from sensor networks for urban planning in Olomouc. The presentation centred on a concrete example of building the city’s data and analytical infrastructure, integrating sensor measurements, open data, IoT technologies and the concept of a digital twin. This infrastructure represents a systematically developed component of a broader urban data ecosystem. The presentation was set within the international EnCLOD project (Enhancing Governance Capacities of Local Authorities Using Open Data), implemented under the Interreg Central Europe programme between 2024 and 2026. The project brings together ten partners from Italy, Slovakia, Slovenia, the Czech Republic and Hungary. It includes five pilot solutions and tools for cities and regions, specifically for Vicenza, Olomouc, Debrecen, Žilina and Nova Gorica. The Czech part of the project is represented by CityOne, CITIQ, Palacký University Olomouc and the Municipality of Olomouc. The objective is to prepare action plans for the effective use of open data and IoT in territorial management and urban and regional planning.

In the case of Olomouc, one of the project’s main tasks is to establish a sensor network and develop a tool focused on urban heat islands in relation to transport and parking. The project includes data collection, workshops, training sessions and a hackathon. The sensor infrastructure in Olomouc consists of 10 weather stations, 10 temperature sensors and 38 traffic sensors. Traffic data have been collected since September 2024, while temperature measurements have been recorded since June 2025. This clearly demonstrates an effort to interconnect climate and mobility processes in the urban environment and analyse their mutual relationships. The sensor infrastructure was also presented as an expertly designed, citywide IoT network, further reinforcing its importance as a systemic solution for the entire city.

An important methodological element of the project is the division of the city into microzones. The presentation refers to 60 zones designed in accordance with statistical units, for example those used for population censuses. The microzones form the basis of the sensor deployment logic, enable the integration of additional data layers and provide a framework for comparing different parts of the city. This approach is important because it shifts interpretation from individual point measurements towards spatially comparable urban units. The microzones are subsequently linked to an extensive data base for dashboard visualisation and analytical processing. The presentation mentions the identification of more than 150 open datasets. These include, for example, Sentinel satellite data, OpenStreetMap, a DTM of utility networks and POI layers covering schools, kindergartens, shops, restaurants and other points of interest. This demonstrates that sensor data are interpreted in combination with other thematic layers, enabling a deeper understanding of how the city functions.

The project’s analytical framework is based on physical and transport measurements, together with population and functional characteristics of the city. One example is the comparison of daytime and night-time population distributions. Such comparisons make it possible to monitor how the spatial distribution of the population changes over time and how these changes may be reflected in infrastructure loads, mobility patterns, demand for services and the use of urban space. The presentation also included a specific dashboard linking microzones with additional thematic indicators. The slides showed that the dashboard contains basic microzone identification, population data, indicators relating to technical infrastructure, transport, greenery and the environment, public amenities, economic entities, housing stock and climatic characteristics of the urban environment. Specific aggregated indicators were also visible, including population counts, age structures, parking capacities, numbers of monitored indicators and average temperatures. Sensor data are therefore incorporated into a broader urban analytical model.

An important part of the presentation addressed parking and transport. Burian presented a night-time survey of parking capacities and occupancy across several locations, comparing capacities, numbers of electric vehicles, vans, passenger cars, illegally parked vehicles and total vehicle counts. This part of the presentation clearly illustrates the project’s strong practical dimension: the data are used not only to describe the urban environment but also to assess the actual use of parking capacities and identify problematic locations. Detailed temporal analyses were also presented for individual locations. The presentation included examples in the form of both daily and monthly time slices. These outputs demonstrated that the system can monitor occupancy, intensity of use and temporal rhythms of urban spaces at a very detailed level. Such analyses are valuable not only for transport planning, but also for the management of public spaces and for gaining a better understanding of the city’s everyday functioning.

The environmental component of the project is based on a precisely defined set of measured meteorological attributes. The presentation lists atmospheric pressure, relative air humidity, wind direction, wind speed, air temperature at a height of 200 cm, air temperature at 80 cm, surface temperature at 0 cm, as well as subsurface temperatures at depths of 6 cm and 30 cm below the surface. It is clear that measurements designed in this way are intended to provide a more detailed understanding of microclimatic conditions and urban heat islands in the urban environment. The presentation also indicated the existence of a dedicated environmental dashboard focused on heat islands. This is important for urban planning because simply collecting data is not sufficient; the data must also be transformed into comprehensible information that can support decision-making.

Another important dimension of the project is its openness to further development and community engagement. The presentation highlighted the Olomouc hackathon. The event was complemented by expert lectures, coaching by experienced mentors and an accompanying programme, helping to create a platform capable of stimulating innovation and new ways of using sensor data. The presentation also demonstrated that the hackathon produced concrete results. Award-winning solutions included projects focusing on road stress, road infrastructure depreciation and AI-based weather summarisation. A category dedicated to the best use of sensor data was also specifically highlighted. The project therefore provides both infrastructure and analytical resources while encouraging the creation of new applications and innovative interpretations of data.

The conclusion of the presentation outlined a vision for further development. The main directions include integrating data with additional networks, continuing the development of the city of Olomouc’s digital twin, using data and applications within public administration to support decision-making, making outputs accessible to the general public, publishing open data and organising further hackathons. The contribution presented sensor networks not merely as a technical solution, but as a foundation for broader data-driven urban management.

GIS, Veda, Klimatológia

Marcel Vasiľák – Klimatické simulácie snehovej pokrývky v horských oblastiach s využitím nástrojov GIS4WRF

skala
Hits: 298

Tento príspevok zaznel na konferencii GIS Slovakia 2026.

Klimatický systém je výsledkom komplexných interakcií medzi atmosférou, zemským povrchom a energetickou bilanciou planéty. V tomto kontexte zohrávajú geoinformačné technológie zásadnú úlohu, keďže umožňujú tieto procesy nielen analyzovať, ale aj modelovať a predikovať ich vývoj v priestore a čase. Téma modelovania snehovej pokrývky v horských oblastiach reflektuje aktuálnu potrebu detailného poznania kryosférických procesov v kontexte klimatickej zmeny, keďže snehová pokrývka zohráva zásadnú úlohu v hydrologickom cykle, energetickej bilancii krajiny aj v ekosystémových procesoch. Modelovanie vychádza z prepojenia numerických meteorologických modelov (WRF – Weather Research and Forecasting) s GIS prostredím. Tento prístup umožňuje transformovať výstupy klimatických simulácií do priestorovo explicitnej formy, ktorá je využiteľná pre ďalšie analýzy a rozhodovacie procesy. Kľúčovým aspektom je pritom schopnosť pracovať s vysokým priestorovým rozlíšením, ktoré je nevyhnutné najmä v členitom horskom teréne. V prezentovanom výskume predstavujú primárne záujmové územie Vysoké a Belianske , teda prostredie, v ktorom sa vplyv reliéfu na rozloženie snehovej pokrývky prejavuje mimoriadne výrazne.

Vasilak202604

Ako ukazuje metodika prezentovaná v príspevku, vstupné dáta zahŕňajú predovšetkým meteorologické premenné, ktoré sú následne spracované v modeli WRF. Dôležitou súčasťou postupu je pritom konfigurácia modelu, nastavenie výpočtových domén, preprocessing vstupných dát, samotný výpočet aj následný postprocessing a výber vhodných premenných. Výsledkom sú detailné simulácie priemernej výšky snehovej pokrývky, počtu dní so snehovou pokrývkou a ich priestorovej variability. Dôležitým krokom je následná integrácia týchto dát do GIS prostredia, kde dochádza k ich priestorovej analýze a vizualizácii. Súčasťou postupu je aj priestorové spracovanie modelových výstupov v GIS prostredí. Dôležitou súčasťou metodiky je aj validácia modelovaných výstupov voči dostupným meraniam, keďže výsledná kvalita simulácií závisí nielen od priestorového rozlíšenia, ale aj od kvality iniciálnych dát a nastavenia fyzikálnych schém modelu. Pre dosiahnutie detailnejšieho priestorového obrazu sa uplatňuje dynamický downscaling, štatistický downscaling aj interpolačné postupy. Pri štatistickom downscalingu nejde nevyhnutne o spracovanie výstupov modelu WRF, ale aj o štatistickú transformáciu dát z globálnych či regionálnych modelov alebo z reanalýz, napríklad ERA5, do jemnejšieho rozlíšenia. Presnosť takéhoto prístupu je podmienená kvalitou transformácie aj dostupnosťou lokálnych meraní z pozemných staníc.

Vasilak202601

Výsledky simulácií a ich klimageografická interpretácia poukazujú na výraznú priestorovú heterogenitu snehovej pokrývky v horských oblastiach, kde aj menšie rozdiely v reliéfe a polohe vedú k významným odlišnostiam v jej vývoji. Priemerná výška snehovej pokrývky dosahuje maximum približne v pásme 1650 až 2150 m n. m., pričom vo vyšších polohách následne klesá. Toto priestorové rozloženie je podmienené viacerými vzájomne pôsobiacimi činiteľmi, najmä vetrom vrátane veternej erózie, bázou orografickej oblačnosti, orientáciou voči prevládajúcemu prúdeniu vzduchu, expozíciou voči slnečnému žiareniu a vegetáciou. Práve kombinácia týchto faktorov vysvetľuje, prečo sa snehová pokrývka výrazne líši aj na relatívne malej ploche a prečo jej vývoj nemožno vysvetliť len nadmorskou výškou. Prejavy klimatickej zmeny sa pritom neukazujú len v zmenách priemernej výšky snehovej pokrývky, ale aj v zmenách priemerného počtu dní so snehovou pokrývkou. Z hydrologického hľadiska má tento vývoj zásadné dôsledky. Snehová pokrývka funguje ako prirodzený zásobník , ktorý postupne uvoľňuje vodu počas jarného topenia. Zmeny v jej výške a časovom trvaní sa preto premietajú aj do hydrologického režimu oblasti.

Vasilak202602

Z metodického pohľadu predstavuje kombinácia WRF modelovania a GIS analýz významný nástroj pre pokročilé klimatické štúdie. Umožňuje nielen spätnú analýzu (hindcasting), ale aj scenárové modelovanie budúceho vývoja. Prezentácia zároveň ukazuje, že model WRF nachádza uplatnenie aj pri výskume extrémnych zrážok, mimoriadnych snehových udalostí či prognóz otepľovania v rôznych častiach sveta, čím sa potvrdzuje jeho široká využiteľnosť v klimatologickom výskume. Takéto výstupy sú kľúčové pre plánovanie v oblastiach ako vodné hospodárstvo, lesníctvo, energetika či cestovný ruch. Zároveň sa potvrdzuje, že pre pochopenie klimatických procesov je nevyhnutné prepájať rôzne mierky – od globálnych modelov až po lokálne podmienky. Práve GIS technológie umožňujú tento prechod medzi mierkami realizovať a poskytujú platformu na integráciu dát z rôznych zdrojov.

Vasilak202603

Zaujímavým doplnkom prezentácie bola popularizačná ukážka možného vývoja výšky snehovej pokrývky v roku 2050, založená na extrapolácii časového radu minulých údajov. Nešlo teda o výsledok fyzikálneho modelovania, ani o samostatný výstup umelej inteligencie, ale o ilustračné predĺženie existujúceho trendu do budúcnosti. Vedecky preto treba tento moment chápať skôr ako orientačnú demonštráciu než ako plnohodnotnú prognózu. V širšom kontexte klimatického bloku konferencie tento príspevok dopĺňa poznatky o radiačných faktoroch a kontinentalite podnebia. Spoločne ukazujú, že klimatické procesy sú výsledkom komplexnej interakcie energie, atmosféry a zemského povrchu, pričom ich prejavy majú výrazne diferencovaný priestorový charakter. V konečnom dôsledku ide o posun od opisného poznania klimatických javov k ich detailnejšiemu modelovaniu, priestorovej interpretácii a hlbšiemu pochopeniu ich dôsledkov. Práve takéto prístupy budú dôležité aj pri adaptácii na klimatickú zmenu v horských regiónoch, kde sa významne prejavuje najmä teploty vzduchu, zmeny snehovej pokrývky a hydrologického režimu, zatiaľ čo iné prejavy môžu byť v porovnaní s urbánnym prostredím menej výrazné.

The climate system is the result of complex interactions between the atmosphere, the Earth’s surface and the planet’s energy balance. In this context, geoinformation technologies play a crucial role, as they make it possible not only to analyse these processes but also to model them and predict their development across space and time. The modelling of snow cover in mountain regions reflects the current need for a detailed understanding of cryospheric processes in the context of climate change, since snow cover plays a fundamental role in the hydrological cycle, the energy balance of the landscape and ecosystem processes. The modelling is based on the integration of numerical meteorological models, particularly WRF – the Weather Research and Forecasting model – with a GIS environment. This approach makes it possible to transform the outputs of climate simulations into a spatially explicit form that can be used for further analyses and decision-making processes. A key aspect is the ability to work at a high spatial resolution, which is essential particularly in rugged mountain terrain. In the research presented, the High Tatras and the Belianske Tatras constitute the primary area of interest—an environment in which the influence of topography on the distribution of snow cover is especially pronounced.

As demonstrated by the methodology presented in the contribution, the input data primarily include meteorological variables that are subsequently processed using the WRF model. An important part of the procedure involves configuring the model, defining the computational domains, preprocessing the input data, performing the calculation itself, and subsequently post-processing the results and selecting appropriate variables. The outputs consist of detailed simulations of mean snow depth, the number of days with snow cover and their spatial variability. An important subsequent step is the integration of these data into a GIS environment, where they are subjected to spatial analysis and visualisation. The procedure also includes the spatial processing of model outputs in GIS. Another essential component of the methodology is the validation of the modelled outputs against available measurements, since the resulting quality of the simulations depends not only on spatial resolution but also on the quality of the initial data and the configuration of the model’s physical parameterisation schemes.

Dynamical downscaling, statistical downscaling and interpolation methods are applied to obtain a more detailed spatial representation. Statistical downscaling does not necessarily involve processing WRF model outputs alone. It may also involve the statistical transformation of data from global or regional models, or from reanalyses such as ERA5, into a finer spatial resolution. The accuracy of this approach depends on both the quality of the transformation and the availability of local measurements from ground-based stations. The simulation results and their climatogeographical interpretation indicate pronounced spatial heterogeneity in snow cover across mountain regions, where even relatively small differences in topography and location result in significant differences in its development. Mean snow depth reaches its maximum approximately within the elevation zone of 1,650 to 2,150 metres above sea level, after which it decreases at higher elevations.

This spatial distribution is determined by several interacting factors, particularly wind, including wind erosion and snow redistribution, the base of orographic cloud cover, orientation in relation to the prevailing airflow, exposure to solar radiation and vegetation. It is precisely the combination of these factors that explains why snow cover may vary considerably even across a relatively small area and why its development cannot be explained solely by elevation. The effects of climate change are reflected not only in changes in mean snow depth but also in changes in the average number of days with snow cover. From a hydrological perspective, these developments have fundamental consequences. Snow cover functions as a natural water reservoir that gradually releases water during the spring snowmelt. Changes in its depth and duration are therefore also reflected in the hydrological regime of the region.

From a methodological perspective, the combination of WRF modelling and GIS analyses represents an important tool for advanced climate studies. It enables not only retrospective analysis, or hindcasting, but also scenario-based modelling of future development. The presentation also demonstrates that the WRF model is applied in research into extreme precipitation, exceptional snowfall events and projections of warming in different parts of the world, confirming its broad applicability in climatological research. Such outputs are essential for planning in sectors such as water management, forestry, energy and tourism. They also confirm that understanding climate processes requires the interconnection of different scales, ranging from global models to local conditions. GIS technologies make it possible to bridge these scales and provide a platform for integrating data from a variety of sources. An interesting addition to the presentation was a popular-science demonstration of the possible development of snow depth by 2050, based on the extrapolation of a time series of historical data. It was therefore neither the result of physical modelling nor a standalone output generated by artificial intelligence, but rather an illustrative extension of an existing trend into the future. From a scientific perspective, this element should consequently be understood as an indicative demonstration rather than a comprehensive forecast.

Within the broader context of the conference’s climate session, this contribution complements findings concerning radiative factors and climate continentality. Together, they demonstrate that climate processes result from complex interactions among energy, the atmosphere and the Earth’s surface, while their manifestations have a strongly differentiated spatial character. Ultimately, this represents a shift from the descriptive understanding of climate phenomena towards their more detailed modelling, spatial interpretation and a deeper understanding of their consequences. Such approaches will also be important for climate change adaptation in mountain regions, where the most significant manifestations include rising air temperatures, changes in snow cover and alterations in the hydrological regime, while other impacts may be less pronounced than in urban environments.

GIS, Veda, Klimatológia, Environmentalistika

Radovan Hilbert – Adaptačné opatrenia, zvýšenie odolnosti na negatívne aspekty klimatickej zmeny

skala
Hits: 377

Tento príspevok zaznel na konferencii GIS Slovakia 2026.

Klimatická zmena predstavuje jeden z najzásadnejších environmentálnych a spoločenských problémov súčasnosti. Rastúca frekvencia extrémnych javov, zmeny v distribúcii zrážok či teplotné extrémy si vyžadujú nielen globálne riešenia, ale najmä lokálne adaptačné opatrenia založené na dátach. Dôležité je efektívne spracovanie klimatických dát priamo v lokálnom kontexte, čo umožňuje rýchlejšie, presnejšie a cielenejšie rozhodovanie. Klimatická zmena nie je izolovaný jav. Ide o komplexný systém prepojených procesov, ktoré ovplyvňujú biodiverzitu, stabilitu ekosystémov, hospodárske aktivity, kvalitu života obyvateľstva. Základným predpokladom efektívnej adaptácie je práca s dátami.

hilbert202601

Projekt FOCAL (Horizon Europe) zdôrazňuje potrebu lokálneho spracovania klimatických dát, využitie priestorových analýz, integráciu rôznych dátových zdrojov – meteorologických, environmentálnych a infraštruktúrnych. Kľúčový je posun od globálnych modelov k lokálnym rozhodovacím nástrojom. Digitálne riešenia – typický príklad prepojenia GIS, rozhodovania, analýzy veľmi veľkých dát: detekcia a monitorovanie javov v priestore a čase, automatizované spracovanie dát, univerzálne využitie naprieč sektormi, optimalizácia lokalít, hodnotenie variantných riešení, riadenie zásahov v území. Do projektu je zapojených viacero partnerov: Fraunhofer IGD (Koordinatátor), Max Planck Institute for Meteorology, Helmholtz-Zentrum Hereon, plan4all, Lesprojekt-Sluzby, Západočeská univerzita v Plzni (ZČU), CESNET, Národní lesnický institut (NLI), České vysoké učení technické v Praze, MNLT Innovations PC, European Innovation Marketplace, Open Geospatial Consortium, AICFD – International Association for Disruptive and Frontier Science, YMS, Stadt Konstanz.

Dôležitým aspektom je aj vnútorné fungovanie organizácií: zjednotenie agendy, prehľad o procesoch, zrýchlenie komunikácie, digitalizácia služieb. Moderné riadenie územia vyžaduje cielené opatrenia, analýzu variantov, optimalizáciu zásahov. Bez dát to vedie k intuitívnym rozhodnutiam, s dátami k optimalizovaným. Adaptačné opatrenia nemožno chápať iba ako súbor všeobecných odporúčaní, ale ako výsledok prepojeného dátového a analytického ekosystému. Práve v tomto kontexte je dôležitý projekt FOCAL – Efficient Exploration of Climate Data Locally, ktorý je postavený na viacerých navzájom previazaných vrstvách. Súčasťou je platforma FOCAL určená na podporu modelovania klímy a úloh systému Zeme. Špecializované moduly pre hodnotenie mitigácie – zmierňovania nepriaznivých účinkov a rizík a adaptácie na regionálnej a lokálnej úrovni. Webové aplikácie určené na hodnotenie a lokálne analýzy, ako aj klaster dlhodobej spolupráce medzi výskumom Earth System, poskytovateľmi Earth Observation dát, dátovou vedou a HPC infraštruktúrami – výpočtovou infraštruktúrou pre náročné úlohy.

hilbert202602

Prezentácia vysvetľuje klimatické modelovanie, v tomto prípade princíp dynamického downscalingu pomocou regionálnych klimatických modelov – RCM. Globálne cirkulačné – GCM pracujú v hrubšom priestorovom rozlíšení, približne v rozsahu stoviek až desiatok kilometrov, a opisujú veľkopriestorové procesy v atmosfére a klimatickom systéme. RCM umožňujú detailnejšie modelovanie na menšom území, pričom rozlíšenie môže klesnúť až k jednotkám kilometrov. Modelovanie relevantných fyzikálnych procesov prebieha v trojrozmernom priestore a s veľmi krátkym interným časovým krokom, rádovo od minút po sekundy. Takýto posun v rozlíšení je kľúčový práve pre lokálne hodnotenie dopadov klimatickej zmeny. Pracuje sa so scenármi budúceho vývoja klímy, najprv cez staršie RCP scenáre – reprezentatívne trajektórie koncentrácií skleníkových plynov a následne aj cez rámec SSP scenárov – zdieľané socioekonomické trajektórie, ktoré sú využívané v novších hodnoteniach IPCC – Medzivládny panel pre zmenu klímy.

hilbert200603

Dôležité je, že budúci vývoj nie je prezentovaný ako jediná trajektória, ale ako množina možných vývojových ciest s rozdielnou mierou emisií a rozdielnymi teplotnými odozvami. Na to nadväzuje princíp ensemble simulations, teda súborov simulácií, ktoré kombinujú neistotu emisných scenárov, neistotu modelov a vnútornú variabilitu klimatického systému. Takýto prístup umožňuje produkovať robustnejšiu klimatickú informáciu pre rozhodovanie. V tomto kontexte je v prezentácii uvedený aj projekt NUKLEUS, ktorý pracuje s downscalingom až na 3 km, čím posúva klimatické údaje na úroveň, ktorá je oveľa použiteľnejšia pre regionálne a mestské aplikácie.

hilbert202604

Významnou líniou prezentácie je aj prepojenie klimatických dát s metódami umelej inteligencie. Ide o pomerne konkrétny technologický rámec. Spomínajú sa autoenkódery, neurónové siete, transformerové modely pre spracovanie obrazu, fyzikálne informované modely a tiež metódy superrozlíšenia obrazu. Tieto prístupy naznačujú posun od klasického modelovania k hybridným systémom, ktoré kombinujú fyzikálne poznanie s učením na dátach. Z prezentácie vyplýva, že AI má v tomto kontexte pomáhať najmä pri zvyšovaní priestorového rozlíšenia, spracovaní veľkých objemov údajov, predikciách a efektívnejšej extrakcii z heterogénnych zdrojov.

Veľmi konkrétna je v prezentácii aj dátová a workflow časť. Pracuje sa tu s klimatickými údajmi vo formáte NetCDF, čo je štandardný formát pre multidimenzionálne vedecké dáta. Medzi základné vstupné premenné maximálna , minimálna teplota, priemerná teplota, zrážky, rýchlosť vetra pri povrchu a relatívna vlhkosť. Nad týmito premennými sa následne počítajú klimatické indexy. Prezentácia uvádza napríklad dĺžku a frekvenciu horúcich periód, počet vlhkých a suchých dní, dĺžku suchých periód, počet ľadových dní, letných dní, horúcich dní, veľmi horúcich dní či extrémne horúcich dní. Osobitne sa spomínajú aj biometeorologické indexy ako UTCI – Universal Thermal Climate Index a PET – Physiological Equivalent Temperature, ktoré prepájajú fyzikálne klimatické premenné s reálnym tepelným komfortom človeka.

hilbert202605

Prezentácia ukazuje, že výsledkom majú byť použiteľné rozhodovacie nástroje. Preto sa objavuje ukážka webovej aplikácie FOCAL, v ktorej si používateľ vyberá zdroje dát, územie záujmu, klimatické indikátory, časovú agregáciu aj priestorovú agregáciu. Ukážka vizualizuje mapy, grafy, tabuľky a časové rady, teda formy výstupu, ktoré sú zrozumiteľné a prakticky využiteľné. Mimoriadne dôležité sú pritom samotné workflowy, najmä Climate Change Workflow a Urban Blue Spot Workflow. Prvý reprezentuje všeobecný rámec pre spracovanie klimatickej zmeny, výpočet indikátorov a vizualizáciu zmien v čase a priestore. Druhý naznačuje orientáciu na špecifické mestské problémy, teda lokality citlivé na akumuláciu , zraniteľnosť urbanizovaného prostredia a praktické využitie dát pri mestskom plánovaní. Tým sa celá prezentácia uzatvára ako príklad prechodu od vedeckého modelu a dátového workflowu k reálnej webovej aplikácii podporujúcej lokálne adaptačné rozhodovanie. Medzi osobitne citlivé oblasti patria mestské prostredie, , vodné hospodárstvo a lesné . Urbanizácia zvyšuje teplotu, urýchľuje odtok vody, zvyšuje zraniteľnosť územia. Riešením je integrácia zelene, modro-zelená infraštruktúra. Adaptačné opatrenia: výsadba stromov, zelené strechy, zelené steny, obnova mokradí, retenčné , protipovodňové opatrenia, úprava vodných tokov, územné plánovanie, regulácia výstavby, klimatické stratégie miest. Bez adaptácie rastú škody, znižuje sa kvalita života, rastú ekonomické náklady.

Klimatická adaptácia a klimatická zmena sú vedecký aj technologický problém, ktorý si žiada kvantum výskumných hodín, projektov, medzinárodných partnerstiev. Budúcnosť je aj v rovine globálnej, aj lokálnej. Žiada si presné analýzy, modely, konkrétne opatrenia. Mení sa spôsob, akým pristupujeme k riadeniu krajiny, miest a infraštruktúry. Pre odborníkov v oblasti GIS to znamená zásadnú transformáciu ich úlohy z tvorcov máp na architektov rozhodovania.

Climate change represents one of the most fundamental environmental and societal challenges of our time. The increasing frequency of extreme events, changes in precipitation distribution, and temperature extremes require not only global solutions, but above all local adaptation measures based on data. Efficient processing of climate data directly within the local context is essential, as it enables faster, more accurate, and more targeted decision-making. Climate change is not an isolated phenomenon. It is a complex system of interconnected processes that affect biodiversity, ecosystem stability, economic activities, and the quality of life of the population. Working with data is a basic prerequisite for effective adaptation.

The FOCAL project, funded under Horizon Europe, highlights the need for local climate data processing, the use of spatial analysis, and the integration of various data sources, including meteorological, environmental, and infrastructure data. A key objective is the shift from global models towards local decision-support tools. Digital solutions represent a typical example of the interconnection between GIS, decision-making, and the analysis of very large datasets: the detection and monitoring of phenomena across space and time, automated data processing, universal use across sectors, location optimisation, the evaluation of alternative solutions, and the management of interventions within a territory. The project involves several partners: Fraunhofer IGD as coordinator, the Max Planck Institute for Meteorology, Helmholtz-Zentrum Hereon, plan4all, Lesprojekt-Sluzby, the University of West Bohemia in Pilsen, CESNET, the National Forest Institute, the Czech Technical University in Prague, MNLT Innovations PC, the European Innovation Marketplace, the Open Geospatial Consortium, AICFD – International Association for Disruptive and Frontier Science, YMS, and the City of Konstanz.

Another important aspect is the internal functioning of organisations: the unification of agendas, improved process awareness, faster communication, and the digitalisation of services. Modern territorial management requires targeted measures, the analysis of alternatives, and the optimisation of interventions. Without data, this leads to intuitive decision-making; with data, it leads to optimised decision-making. Adaptation measures cannot be understood merely as a set of general recommendations, but rather as the outcome of an interconnected data and analytical ecosystem. In this context, the FOCAL project – Efficient Exploration of Climate Data Locally – is particularly important, as it is built on several interconnected layers. These include the FOCAL platform, designed to support climate modelling and Earth system tasks; specialised modules for assessing mitigation, the reduction of adverse impacts and risks, and adaptation at regional and local levels; web applications intended for assessment and local analysis; and a long-term cooperation cluster connecting Earth system research, Earth observation data providers, data science, and HPC infrastructure for computationally demanding tasks.

The presentation explains climate modelling, in this case the principle of dynamic downscaling using regional climate models, or RCMs. Global circulation models, or GCMs, operate at a coarser spatial resolution, approximately ranging from hundreds to tens of kilometres, and describe large-scale processes in the atmosphere and the climate system. RCMs enable more detailed modelling over smaller areas, with spatial resolution reaching several kilometres. Relevant physical processes are modelled in three-dimensional space and with very short internal time steps, ranging from minutes to seconds. This increase in resolution is crucial for the local assessment of climate change impacts. Future climate development is represented through scenarios, initially by the older RCP scenarios – representative concentration pathways for greenhouse gases – and subsequently through the SSP framework – shared socioeconomic pathways used in more recent assessments by the IPCC, the Intergovernmental Panel on Climate Change.

Importantly, future development is not presented as a single trajectory, but as a set of possible development pathways with different emission levels and different temperature responses. This is followed by the principle of ensemble simulations, meaning sets of simulations that combine uncertainty in emission scenarios, uncertainty in climate models, and the internal variability of the climate system. Such an approach makes it possible to produce more robust climate information for decision-making. In this context, the presentation also mentions the NUKLEUS project, which applies downscaling to a resolution of up to 3 kilometres, bringing climate data to a level that is far more suitable for regional and urban applications.

Another significant theme of the presentation is the integration of climate data with artificial intelligence methods. This involves a relatively specific technological framework. The presentation refers to autoencoders, neural networks, transformer models for image processing, physics-informed models, and image super-resolution methods. These approaches indicate a shift from conventional modelling towards hybrid systems that combine physical knowledge with data-driven learning. The presentation suggests that, in this context, AI should primarily support increases in spatial resolution, the processing of large volumes of data, prediction, and the more efficient extraction of information from heterogeneous sources.

The data and workflow component of the presentation is also highly specific. It works with climate data in the NetCDF format, which is a standard format for multidimensional scientific data. The basic input variables include maximum temperature, minimum temperature, mean temperature, precipitation, near-surface wind speed, and relative humidity. Climate indices are subsequently calculated from these variables. The presentation mentions, for example, the duration and frequency of hot spells, the number of wet and dry days, the duration of dry periods, and the number of frost days, summer days, hot days, very hot days, and extremely hot days. It also specifically mentions biometeorological indices such as the UTCI – Universal Thermal Climate Index – and PET – Physiological Equivalent Temperature – which connect physical climate variables with actual human thermal comfort.

The presentation demonstrates that the results are intended to become usable decision-support tools. It therefore includes an example of the FOCAL web application, in which users select data sources, an area of interest, climate indicators, temporal aggregation, and spatial aggregation. The example visualises maps, charts, tables, and time series, providing forms of output that are understandable and practically usable. The workflows themselves are particularly important, especially the Climate Change Workflow and the Urban Blue Spot Workflow. The first represents a general framework for processing climate change data, calculating indicators, and visualising changes over time and space. The second points towards specific urban problems, particularly locations vulnerable to water accumulation, the vulnerability of urbanised environments, and the practical use of data in urban planning. In this way, the presentation concludes as an example of the transition from a scientific model and a data workflow to a real web application supporting local adaptation decision-making.

Particularly sensitive areas include urban environments, agriculture, water management, and forest ecosystems. Urbanisation increases temperatures, accelerates water runoff, and increases territorial vulnerability. The solution lies in the integration of greenery and blue-green infrastructure. Adaptation measures include tree planting, green roofs, green walls, wetland restoration, retention basins, flood protection measures, the modification of watercourses, spatial planning, construction regulation, and municipal climate strategies. Without adaptation, damage increases, quality of life decreases, and economic costs rise.

Climate adaptation and climate change are both scientific and technological challenges requiring a substantial volume of research, projects, and international partnerships. The future must be addressed at both global and local levels. It requires precise analyses, models, and specific measures. The way in which we approach the management of landscapes, cities, and infrastructure is changing. For GIS professionals, this represents a fundamental transformation of their role from mapmakers into architects of decision-making.

České mestá, Krajina, Zahraničie, Typ krajiny, Mestá, Mestá, Česko, Fotografie, Južné Čechy

Jindřichův Hradec

skala
Hits: 367

Jindřichův Hradec je mesto v Juhočeskom kraji Českej republiky, ležiace približne 43 km severovýchodne od Českých Budějovíc na rieke Nežárka. S počtom obyvateľov okolo 21 000 je významným kultúrnym a historickým centrom regiónu. Prvá písomná zmienka o Jindřichovom Hradci pochádza z roku 1220, keď bol na mieste slovanského hradiska postavený gotický hrad Jindřichom I. Vítkovcom, zakladateľom rodu pánov z Hradca. V polovici 13. storočia vznikla pri hrade osada, ktorá dostala meno po svojom zakladateľovi. Súčasný názov Jindřichův Hradec je doložený od roku 1410. V 16. storočí, počas vlády posledných členov rodu pánov z Hradca, mesto dosiahlo vrchol svojho rozvoja. a hrad boli prestavané z gotického do renesančného štýlu a mesto sa rozšírilo za . Po tridsaťročnej vojne v roku 1654 bol Jindřichův Hradec druhým najväčším mestom v Kráľovstve českom s 405 domami. Neskôr však stratilo politický význam a na konci 17. storočia došlo aj k hospodárskemu úpadku. Historické centrum Jindřichovho Hradca je mestskou pamiatkovou rezerváciou, ktorá zahŕňa námestie Mieru s priľahlými uličkami a zámok. Medzi dominanty patrí bývalá gotická radnica, viackrát prestavaná, a Langerov dom, pôvodne gotická stavba, neskôr prestavaná v renesančnom štýle (Wikipedia).

Hrad a zámok Jindřichův Hradec je tretím najväčším hradným komplexom v Českej republike po Pražskom hrade a zámku v Českém Krumlově. Rozprestiera sa na ploche takmer 3 hektárov a ponúka návštevníkom prehliadku vzácnych interiérov a historických umeleckých artefaktov (jindrichuvhradec.cz). Zámok je prestavaný hrad na sútoku Nežárky a Hamerského potoka. Je národnou kultúrnou pamiatkou (Wikipedia). Areál vznikol na mieste slovanského hradiska doloženého už od 10. storočia ako súčasť pohraničnej hradnej sústavy Českého kniežatstva (jindrichuvhradec.cz). Hrad pravdepodobne založil Přemysl Otakar v prvej polovici 13. storočia. V 18. storočí utrpela stavba požiar. K rozsiahlej rekonštrukcii došlo až v prvej štvrtine 20. storočia pod vedením grófa Eugena Černína. Dnes zámok tvorí komplex, ktorý zahŕňa aj zámocký pivovar, mlyn a kožiarske objekty a objekty vodnej elektrárne. Zámok sa objavuje často aj vo filmoch, napr. Bathory, „Z pekla štěstí“ a „Tajemství staré bambitky 2“ (Wikipedia). Jindřichův Hradec má zachované úseky mestských hradieb a jedinú dochovanú bránu – Nežáreckú, ktorá dodnes nesie renesančné prvky a hodinový stroj z roku 1879. V zámku sa nachádza jedna z prvých špeciálne upravených miestností pre divadelné predstavenia v Čechách – v Španielskom krídle, vzniknutá v polovici 17. storočia. Sú tu tiež pôvodné rondely – renesančné hudobné pavilóny používané pre spoločenské udalosti. (loudavymkrokem.cz). 

Múzeum Jindřichohradecka sídli v renesančnej budove, ktorá bola kedysi jezuitským seminárom. Založené bolo v roku 1882 a patrí medzi najstaršie regionálne v Čechách. Najznámejším exponátom sú Krýzovy jesličky, najväčší mechanický betlehem na svete podľa Guinnessovej knihy rekordov (Wikipedia ENG). Vytvoril ich Tomáš Krýza, obsahuje viac než 1 300 figúrok, z ktorých 133 je pohyblivých. Tento unikát je vystavený v Múzeu Jindřichohradecka (Wikipedia). Kostol svätého Jána Krstiteľa je pôvodne gotický kostol s priľahlým kláštorom minoritov, neskôr slúžil ako špitál. Kostol svätej Márie Magdalény sa nachádza v historickom centre mesta. Kostol Nanebovzatia Panny Márie je známy svojou 68,3 m vysokou vežou prístupnou verejnosti a 15. poludníkom, ktorý prechádza nádvorím kostola (Wikipedia ENG). 

Mesto leží na sútoku Nežárka a potoka Hamerský potok, pri rybníku Vajgar s rozlohou 49 ha, ktorý bol založený v roku 1399. Okolie Jindřichovho Hradca je bohaté na a , čo poskytuje ideálne podmienky pre turistiku a rekreáciu (Wikipedia). V blízkosti mesta sa nachádza prírodná rezervácia Česká Kanada, známa svojimi lesmi, jazerami a úzkokoľajnou železnicou, ktorá slúži ako turistická atrakcia (visitczechia.com). spojené s mestom: politik Vladimír Špidla, veslár Václav Chalupa, futbalista Karel Poborský, hokejisti Aleš Kotalík, Zbyněk Michálek (Wikipedia ENG), František II. Rákoczi – vodca uhorského povstania v 18. storočí, filozof a spisovateľ Stanislav Komárek, pančuchový majster Tomáš Krýza, maliar Jiří Kaucký, spisovateľ Josef B. Nežárecký, pianista, dirigent, zbormajster Kurt Adler, básnik Lubor Kasal (Wikipedia).

Múzeum a moderních obrazových médií v Jindřichovom Hradci je kultúrna inštitúcia venovaná dokumentácii, prezentácii a výskumu fotografie a príbuzných obrazových médií (mfmom.cz). Situované je v historickej budove bývalej jezuitského internátu v centre Jindřichovho Hradca (kudznudy.cz). Konkrétne na adrese Kostelní 20, Jindřichův Hradec, Česká republika. (wanderlog.com). Dokumentuje vývoj fotografických médií od vynálezu fotografie až po súčasnosť. Zhromažďuje a uchováva reprezentatívne vzorky: fotografické dosky, film, magnetický a optický záznam obrazu, tlačené fotografie, optické a elektronické zobrazenie (mfmom.cz). Prezentuje diel českých i zahraničných fotografov vrátane významných osobností histórie fotografie i súčasných tvorcov (kudznudy.cz). Josef Dohnal uvádza, že múzeum fotografie bolo dôležitým projektom pre českú fotografickú kultúru, ktoré však čelilo významným výzvam v oblasti riadenia, financovania a vzťahov s miestnymi autoritami. Význam tejto inštitúcie spočíval v uchovávaní fotografického dedičstva a prezentovaní jeho kultúrneho významu na národnej úrovni (Dohnal).

Jindřichův Hradec is a town in the South Bohemian Region of the Czech Republic, located approximately 43 km northeast of České Budějovice on the Nežárka River. With a population of around 21,000, it is an important cultural and historical center of the region. The first written mention of Jindřichův Hradec dates back to 1220, when a Gothic castle was built on the site of an earlier Slavic hillfort by Jindřich I of the Vítkovci family, the founder of the Lords of Hradec. In the mid-13th century, a settlement arose near the castle and was named after its founder. The current name Jindřichův Hradec has been documented since 1410. In the 16th century, during the rule of the last members of the Lords of Hradec, the town reached the peak of its development. Houses and the castle were rebuilt from Gothic to Renaissance style, and the town expanded beyond its fortifications. After the Thirty Years‘ War, in 1654, Jindřichův Hradec was the second largest town in the Kingdom of Bohemia, with 405 houses. Later, however, it lost its political importance, and by the end of the 17th century it also experienced economic decline. The historic center of Jindřichův Hradec is a designated urban conservation area, encompassing Peace Square with adjacent streets and the castle. The dominant features of the square include the former Gothic town hall, rebuilt several times, and the Langer House, originally a Gothic building later remodeled in the Renaissance style (Wikipedia).

The Jindřichův Hradec Castle and Château is the third largest castle complex in the Czech Republic, after Prague Castle and the château in Český Krumlov. It covers an area of nearly 3 hectares and offers visitors tours of valuable interiors and historical art artifacts (jindrichuvhradec.cz). The château is a rebuilt castle located at the confluence of the Nežárka River and the Hamerský Stream and is designated a National Cultural Monument (Wikipedia). The complex originated on the site of a Slavic hillfort documented as early as the 10th century as part of the border defense system of the Bohemian Principality (jindrichuvhradec.cz). The castle was probably founded by Přemysl Otakar in the first half of the 13th century. In the 18th century, the building suffered fire damage. Extensive reconstruction took place only in the first quarter of the 20th century under the direction of Count Eugen Černín. Today, the château forms a complex that also includes a castle brewery, a mill, tannery buildings, and structures of a hydroelectric power plant. The château frequently appears in films, such as Bathory, Z pekla štěstí, and Tajemství staré bambitky 2 (Wikipedia). Jindřichův Hradec has preserved sections of its town walls and the only surviving gate – the Nežárka Gate, which still features Renaissance elements and a clock mechanism from 1879. The château also contains one of the first specially designed rooms for theatrical performances in Bohemia, located in the Spanish Wing and dating from the mid-17th century. Original rondels are also preserved here – Renaissance music pavilions used for social events (loudavymkrokem.cz).

The Museum of the Jindřichův Hradec Region is housed in a Renaissance building that once served as a Jesuit seminary. Founded in 1882, it is among the oldest regional museums in Bohemia. Its most famous exhibit is the Krýza Nativity Scene, the largest mechanical nativity scene in the world according to the Guinness Book of Records (Wikipedia ENG). Created by Tomáš Krýza, it contains more than 1,300 figurines, 133 of which are movable. This unique work is displayed in the Museum of the Jindřichův Hradec Region (Wikipedia). The Church of St. John the Baptist is originally a Gothic church with an adjoining Minorite monastery, later used as a hospital. The Church of St. Mary Magdalene is located in the historic center of the town. The Church of the Assumption of the Virgin Mary is known for its 68.3-meter-high tower, accessible to the public, and for the 15th meridian passing through the church courtyard (Wikipedia ENG).

The town lies at the confluence of the Nežárka River and the Hamerský Stream, near Vajgar Pond with an area of 49 hectares, founded in 1399. The surroundings of Jindřichův Hradec are rich in ponds and forests, providing ideal conditions for tourism and recreation (Wikipedia). Near the town is the Česká Kanada Nature Reserve, known for its forests, lakes, and narrow-gauge railway, which serves as a tourist attraction (visitczechia.com). Personalities associated with the town include politician Vladimír Špidla, rower Václav Chalupa, footballer Karel Poborský, ice hockey players Aleš Kotalík and Zbyněk Michálek (Wikipedia ENG), František II Rákoczi – leader of the Hungarian uprising in the 18th century, philosopher and writer Stanislav Komárek, stocking maker Tomáš Krýza, painter Jiří Kaucký, writer Josef B. Nežárecký, pianist, conductor and choirmaster Kurt Adler, and poet Lubor Kasal (Wikipedia).

The Museum of Photography and Modern Visual Media in Jindřichův Hradec is a cultural institution dedicated to the documentation, presentation, and research of photography and related visual media (mfmom.cz). It is located in the historic building of the former Jesuit boarding school in the centre of Jindřichův Hradec (kudznudy.cz), specifically at Kostelní 20, Jindřichův Hradec, Czech Republic (wanderlog.com). The museum documents the development of photographic media from the invention of photography to the present day. It collects and preserves representative examples such as photographic plates, film, magnetic and optical image records, printed photographs, and optical and electronic imaging (mfmom.cz). It presents exhibitions of works by Czech and international photographers, including important figures from the history of photography as well as contemporary artists (kudznudy.cz). Josef Dohnal states that the museum of photography was an important project for Czech photographic culture, but it faced significant challenges in the areas of management, funding, and relations with local authorities. The importance of this institution lay in preserving photographic heritage and presenting its cultural significance at the national level (Dohnal).

Jindřichův Hradec ist eine Stadt in der Südböhmischen Region der Tschechischen Republik, etwa 43 km nordöstlich von České Budějovice am Fluss Nežárka gelegen. Mit rund 21.000 Einwohnern ist sie ein bedeutendes kulturelles und historisches Zentrum der Region. Die erste schriftliche Erwähnung von Jindřichův Hradec stammt aus dem Jahr 1220, als an der Stelle einer slawischen Burgstätte eine gotische Burg von Jindřich I. aus dem Geschlecht der Vítkovci, dem Begründer der Herren von Hradec, errichtet wurde. In der Mitte des 13. Jahrhunderts entstand bei der Burg eine Siedlung, die nach ihrem Gründer benannt wurde. Der heutige Name Jindřichův Hradec ist seit 1410 belegt. Im 16. Jahrhundert, während der Herrschaft der letzten Vertreter der Herren von Hradec, erreichte die Stadt ihren Höhepunkt. Die Häuser und die Burg wurden vom gotischen in den Renaissancestil umgebaut, und die Stadt wuchs über die Stadtmauern hinaus. Nach dem Dreißigjährigen Krieg war Jindřichův Hradec im Jahr 1654 mit 405 Häusern die zweitgrößte Stadt im Königreich Böhmen. Später verlor sie jedoch ihre politische Bedeutung, und gegen Ende des 17. Jahrhunderts kam es auch zu einem wirtschaftlichen Niedergang. Das historische Zentrum von Jindřichův Hradec ist als städtisches Denkmalreservat geschützt und umfasst den Friedensplatz mit angrenzenden Gassen sowie das Schloss. Zu den dominanten Bauwerken des Platzes zählen das ehemalige gotische Rathaus, das mehrfach umgebaut wurde, und das Langer-Haus, ursprünglich ein gotischer Bau, später im Renaissancestil umgestaltet (Wikipedia).

Die Burg und das Schloss Jindřichův Hradec bilden den drittgrößten Burgkomplex der Tschechischen Republik nach der Prager Burg und dem Schloss in Český Krumlov. Sie erstrecken sich über eine Fläche von nahezu 3 Hektar und bieten den Besuchern Führungen durch wertvolle Innenräume und historische Kunstwerke (jindrichuvhradec.cz). Das Schloss ist eine umgebaute Burg am Zusammenfluss der Nežárka und des Hamerský-Baches und steht unter Denkmalschutz als nationales Kulturdenkmal (Wikipedia). Die Anlage entstand an der Stelle einer slawischen Burgstätte, die bereits seit dem 10. Jahrhundert als Teil des Grenzbefestigungssystems des böhmischen Fürstentums belegt ist (jindrichuvhradec.cz). Die Burg wurde wahrscheinlich in der ersten Hälfte des 13. Jahrhunderts von Přemysl Otakar gegründet. Im 18. Jahrhundert wurde der Bau durch einen Brand beschädigt. Eine umfangreiche Rekonstruktion erfolgte erst im ersten Viertel des 20. Jahrhunderts unter der Leitung von Graf Eugen Černín. Heute umfasst der Schlosskomplex auch eine Schlossbrauerei, eine Mühle, Gerbereigebäude sowie Anlagen eines Wasserkraftwerks. Das Schloss erscheint häufig in Filmen, etwa Bathory, Z pekla štěstí und Tajemství staré bambitky 2 (Wikipedia). In Jindřichův Hradec sind Abschnitte der Stadtmauern erhalten geblieben sowie das einzige erhaltene Stadttor – das Nežárka-Tor, das bis heute Renaissanceelemente und ein Uhrwerk aus dem Jahr 1879 aufweist. Im Schloss befindet sich außerdem einer der ersten speziell eingerichteten Räume für Theateraufführungen in Böhmen, im Spanischen Flügel, entstanden in der Mitte des 17. Jahrhunderts. Erhalten sind auch originale Rondelle – Renaissance-Musikpavillons, die für gesellschaftliche Veranstaltungen genutzt wurden (loudavymkrokem.cz).

Das Museum der Region Jindřichův Hradec ist in einem Renaissancegebäude untergebracht, das einst als Jesuitenseminar diente. Es wurde 1882 gegründet und zählt zu den ältesten regionalen Museen in Böhmen. Das bekannteste Exponat sind die Krýza-Krippen, die laut Guinness-Buch der Rekorde die größte mechanische Krippe der Welt darstellen (Wikipedia ENG). Geschaffen von Tomáš Krýza, umfasst sie mehr als 1.300 Figuren, von denen 133 beweglich sind. Dieses einzigartige Werk ist im Museum der Region Jindřichův Hradec ausgestellt (Wikipedia). Die Kirche St. Johannes der Täufer ist ursprünglich eine gotische Kirche mit einem angrenzenden Minoritenkloster und diente später als Spital. Die Kirche der Heiligen Maria Magdalena befindet sich im historischen Stadtzentrum. Die Kirche Mariä Himmelfahrt ist bekannt für ihren 68,3 m hohen, öffentlich zugänglichen Turm sowie für den 15. Meridian, der durch den Kirchenhof verläuft (Wikipedia ENG).

Die Stadt liegt am Zusammenfluss der Nežárka und des Hamerský-Baches, in der Nähe des Vajgar-Teiches mit einer Fläche von 49 Hektar, der im Jahr 1399 angelegt wurde. Die Umgebung von Jindřichův Hradec ist reich an Teichen und Wäldern und bietet ideale Bedingungen für Tourismus und Erholung (Wikipedia). In der Nähe der Stadt befindet sich das Naturschutzgebiet Česká Kanada, das für seine Wälder, Seen und eine Schmalspurbahn bekannt ist, die als touristische Attraktion dient (visitczechia.com). Zu den mit der Stadt verbundenen Persönlichkeiten zählen der Politiker Vladimír Špidla, der Ruderer Václav Chalupa, der Fußballspieler Karel Poborský, die Eishockeyspieler Aleš Kotalík und Zbyněk Michálek (Wikipedia ENG), František II. Rákoczi – Anführer des ungarischen Aufstands im 18. Jahrhundert, der Philosoph und Schriftsteller Stanislav Komárek, der Strumpfmacher Tomáš Krýza, der Maler Jiří Kaucký, der Schriftsteller Josef B. Nežárecký, der Pianist, Dirigent und Chorleiter Kurt Adler sowie der Dichter Lubor Kasal (Wikipedia).

Das Museum für Fotografie und moderne Bildmedien in Jindřichův Hradec ist eine kulturelle Institution, die sich der Dokumentation, Präsentation und Erforschung der Fotografie und verwandter visueller Medien widmet (mfmom.cz). Es befindet sich in dem historischen Gebäude des ehemaligen Jesuiteninternats im Zentrum von Jindřichův Hradec (kudznudy.cz), konkret unter der Adresse Kostelní 20, Jindřichův Hradec, Tschechische Republik (wanderlog.com). Das Museum dokumentiert die Entwicklung fotografischer Medien von der Erfindung der Fotografie bis in die Gegenwart. Es sammelt und bewahrt repräsentative Beispiele wie fotografische Platten, Film, magnetische und optische Bildaufzeichnungen, gedruckte Fotografien sowie optische und elektronische Bildgebungstechnologien (mfmom.cz). Es präsentiert Ausstellungen von Werken tschechischer und internationaler Fotografen, darunter bedeutende Persönlichkeiten der Fotografiegeschichte ebenso wie zeitgenössische Künstler (kudznudy.cz). Josef Dohnal stellt fest, dass das Museum für Fotografie ein wichtiges Projekt für die tschechische Fotokultur war, jedoch mit erheblichen Herausforderungen in den Bereichen Management, Finanzierung und Beziehungen zu den lokalen Behörden konfrontiert war. Die Bedeutung dieser Institution lag in der Bewahrung des fotografischen Erbes und in der Präsentation seiner kulturellen Bedeutung auf nationaler Ebene (Dohnal).

Jindřichův Hradec je město v Jihočeském kraji České republiky, ležící přibližně 43 km severovýchodně od Českých Budějovic na řece Nežárce. S počtem obyvatel kolem 21 000 je významným kulturním a historickým centrem regionu. První písemná zmínka o Jindřichově Hradci pochází z roku 1220, kdy byl na místě slovanského hradiště postaven gotický hrad Jindřichem I. z rodu Vítkovců, zakladatelem pánů z Hradce. V polovině 13. století vznikla při hradu osada, která dostala jméno po svém zakladateli. Současný název Jindřichův Hradec je doložen od roku 1410. V 16. století, za vlády posledních členů rodu pánů z Hradce, dosáhlo město vrcholu svého rozvoje. Domy i hrad byly přestavěny z gotického do renesančního stylu a město se rozšířilo za hradby. Po třicetileté válce byl Jindřichův Hradec v roce 1654 druhým největším městem v Království českém s 405 domy. Později však ztratil politický význam a na konci 17. století došlo i k hospodářskému úpadku. Historické centrum Jindřichova Hradce je městskou památkovou rezervací, která zahrnuje náměstí Míru s přilehlými uličkami a zámek. Mezi dominanty náměstí patří bývalá gotická radnice, několikrát přestavovaná, a Langerův dům, původně gotická stavba později upravená v renesančním stylu (Wikipedia).

Hrad a zámek Jindřichův Hradec je třetím největším hradním komplexem v České republice po Pražském hradě a zámku v Českém Krumlově. Rozkládá se na ploše téměř 3 hektarů a nabízí návštěvníkům prohlídky vzácných interiérů a historických uměleckých artefaktů (jindrichuvhradec.cz). Zámek je přestavěný hrad na soutoku řeky Nežárky a Hamerského potoka a je národní kulturní památkou (Wikipedia). Areál vznikl na místě slovanského hradiště doloženého již od 10. století jako součást pohraniční hradní soustavy Českého knížectví (jindrichuvhradec.cz). Hrad pravděpodobně založil Přemysl Otakar v první polovině 13. století. V 18. století stavbu postihl požár. K rozsáhlé rekonstrukci došlo až v první čtvrtině 20. století pod vedením hraběte Eugena Černína. Dnes zámek tvoří komplex zahrnující také zámecký pivovar, mlýn, koželužské objekty a vodní elektrárny. Zámek se často objevuje ve filmech, například Bathory, Z pekla štěstí a Tajemství staré bambitky 2 (Wikipedia). Jindřichův Hradec má zachované úseky městských hradeb a jedinou dochovanou bránu – Nežáreckou, která dodnes nese renesanční prvky a hodinový stroj z roku 1879. V zámku se nachází také jedna z prvních speciálně upravených místností pro divadelní představení v Čechách, ve Španělském křídle, vzniklá v polovině 17. století. Dochovaly se zde rovněž původní rondely – renesanční hudební pavilony sloužící ke společenským událostem (loudavymkrokem.cz).

Muzeum Jindřichohradecka sídlí v renesanční budově, která byla dříve jezuitským seminářem. Založeno bylo roku 1882 a patří k nejstarším regionálním muzeím v Čechách. Nejznámějším exponátem jsou Krýzovy jesličky, největší mechanický betlém na světě podle Guinnessovy knihy rekordů (Wikipedia ENG). Vytvořil je Tomáš Krýza a obsahují více než 1 300 figurek, z nichž 133 je pohyblivých. Tento unikát je vystaven v Muzeu Jindřichohradecka (Wikipedia). Kostel sv. Jana Křtitele je původně gotický kostel s přilehlým klášterem minoritů, později sloužil jako špitál. Kostel sv. Marie Magdalény se nachází v historickém centru města. Kostel Nanebevzetí Panny Marie je známý svou 68,3 m vysokou, veřejnosti přístupnou věží a 15. poledníkem, který prochází nádvořím kostela (Wikipedia ENG).

Město leží na soutoku řeky Nežárky a Hamerského potoka, u rybníka Vajgar o rozloze 49 ha, založeného roku 1399. Okolí Jindřichova Hradce je bohaté na rybníky a lesy, což poskytuje ideální podmínky pro turistiku a rekreaci (Wikipedia). V blízkosti města se nachází přírodní rezervace Česká Kanada, známá svými lesy, jezery a úzkorozchodnou železnicí, která slouží jako turistická atrakce (visitczechia.com). Osobnosti spojené s městem zahrnují politika Vladimíra Špidlu, veslaře Václava Chalupu, fotbalistu Karla Poborského, hokejisty Aleše Kotalíka a Zbyňka Michálka (Wikipedia ENG), Františka II. Rákocziho – vůdce uherského povstání v 18. století, filozofa a spisovatele Stanislava Komárka, punčocháře Tomáše Krýzu, malíře Jiřího Kauckého, spisovatele Josefa B. Nežáreckého, klavíristu, dirigenta a sbormistra Kurta Adlera a básníka Lubora Kasala (Wikipedia).

Muzeum fotografie a moderních obrazových médií v Jindřichově Hradci je kulturní instituce věnovaná dokumentaci, prezentaci a výzkumu fotografie a příbuzných obrazových médií (mfmom.cz). Nachází se v historické budově bývalého jezuitského internátu v centru Jindřichova Hradce (kudznudy.cz), konkrétně na adrese Kostelní 20, Jindřichův Hradec, Česká republika (wanderlog.com). Muzeum dokumentuje vývoj fotografických médií od vynálezu fotografie až po současnost. Shromažďuje a uchovává reprezentativní vzorky, jako jsou fotografické desky, film, magnetické a optické záznamy obrazu, tištěné fotografie a optické i elektronické zobrazovací technologie (mfmom.cz). Prezentuje výstavy děl českých i zahraničních fotografů, včetně významných osobností z dějin fotografie i současných tvůrců (kudznudy.cz). Josef Dohnal uvádí, že muzeum fotografie bylo důležitým projektem pro českou fotografickou kulturu, avšak čelilo významným výzvám v oblasti řízení, financování a vztahů s místními autoritami. Význam této instituce spočíval v uchovávání fotografického dědictví a prezentování jeho kulturního významu na národní úrovni (Dohnal).

Krýzove jesličky

Aquashow

Múzeum fotografie

Ostatné

Moravské mestá, Krajina, Mestá, Objekty, predmety a priestory, Príroda, Rastliny, Ľudská príroda, Zámky, Česko, Južná Morava, Stavby, Organizmy, Fotografie, Botanické záhrady

Valtice – hlavné mesto vína

skala
Hits: 191

Valtice sú malým mestom na južnej Morave, blízko hranice s Rakúskom. Historicky boli sídlom mocnej šľachtickej Liechtensteinovcov (turistika.cz). Mesto sa oficiálne prezentuje ako „hlavné mesto vína“, nachádza sa tu Národné vinárske centrum (kudyznudy.cz). Valtice, nemecky Feldsberg patrili do konca 1. svetovej k Dolnému Rakúsku. K Československu boli pripojené na základe Saintgermainskej mierovej zmluvy z 10. septembra 1919, československá správa prevzala mesto 31. júla 1920. Prvá písomná zmienka o Valticiach pochádza z roku 1193. Už vtedy tu existovalo opevnené sídlo, pravdepodobne s hradom. Majiteľmi sa stali Seefeldovci. Celý zámocký a krajinársky komplex Lednicko-valtického areálu bol v roku 1996 zapísaný do zoznamu svetového dedičstva UNESCO (zamek-valtice.cz).

Vo Valticiach sa víno zrejme pestovalo už v rímskych časoch. Prvé písomné doklady o valtickom vinárstve pochádzajú z 13. a 14. storočia. kontroloval perkmistr, zanedbané vinice nechal označiť krížom na znak hanby. Najväčším previnením bola krádež hrozna, nikto okrem majiteľa nesmel vstúpiť do vinice. Tradícia vinobrania spojená s veselosťou a tancom sa zachovala dodnes. Vinárstvo vo Valticiach prežívalo koncom 19. storočia krízu spôsobenú révokazom a perenospórou. Nebezpečenstvu stagnácie zabránila vinárska škola, ktorá pomocou moderných metód ošetrovania viníc dosiahla, napriek silnej konkurencii rakúskych vín, nový rozmach valtického vinárstva. Pre lepšiu propagáciu vín a zvýšenie prosperity viníc vznikali na prelome 19. a 20. storočia vinárske družstvá (Informačná tabuľa).

Súčasťou je zámok, ktorý vznikol rozšírením staršieho hradu, ktorý pravdepodobne v 11. storočí (Wikipedia). Počas 17. a 18. storočia dostal zámok svoju súčasnú podobu ako rozsiahla baroková rezidencia (travelking.sk). Jeho súčasťou je jazdiareň, galéra, barokové , kočiarovňa (Wikipedia). Atrakciou je zámocká vinárska pivnica z roku 1430, jedna z najstarších a najväčších vinných pivníc v Česku (zamek-valtice.cz). Nachádzajú sa tu historické reprezentačné sály s pôvodným nábytkom a umeleckou výzdobou (zamek-valtice.cz).

Neďaleko od Valtíc, na vrchu Reistenberg, prezývanom aj Homole, sa nachádza Kolonáda. Je jedným z posledných diel architekta Josefa Hardtmutha v službách Liechtensteinov. Hardtmuth navrhol klasickú formu kolonády, do ktorej osi umiestnil voľnú citáciu rímskeho triumfálneho oblúka. Dielo je jeden z vrcholov empírového triumfalizmu v Česku. Kolonáda je rodovým pamätníkom a zároveň krajinárskou pohľadovou dominantou. Stavba bola dokončená v roku 1823 (zamek-valtice.cz).

V blízkosti zámku, na mieste bývalého zámockého záhradníctva sa nachádza bylinková záhrada. Nájsť tu možno približne 300 druhov, ktoré slúžia nielen na liečebné účely, ale napríklad aj na farbenie textílií či dochucovanie pokrmov (zamek-valtice.cz). Začala vznikať v roku 2004 boli manželia Tiree a Ľubomír Chmelarovci z (bylinkovazahradavaltice.cz). V záhrade funguje malý obchodík umiestnený v skleníku, kde si návštevníci môžu zakúpiť sadenice byliniek, bylinné čaje a upomienkové predmety (zamek-valtice.cz).

Valtice is a small town in South Moravia, close to the border with Austria. Historically, it was the seat of the powerful noble House of Liechtenstein (.cz). The town officially presents itself as the “capital of wine” and is home to the National Wine Centre (kudyznudy.cz). Valtice, known in German as Feldsberg, belonged to Lower Austria until the end of the First World War. It was incorporated into Czechoslovakia on the basis of the Saint-Germain Peace Treaty of 10 September 1919, and Czechoslovak administration took over the town on 31 July 1920. The first written mention of Valtice dates back to 1193. Even at that time, a fortified settlement probably including a castle already existed. The owners became the Seefeld family. The entire château and landscape complex of the Lednice–Valtice Cultural Landscape was inscribed on the UNESCO World Heritage List in 1996 (zamek-valtice.cz).

In Valtice, wine was probably cultivated as early as Roman times. The first written records of viticulture in Valtice date back to the 13th and 14th centuries. The vineyards were supervised by a perkmistr (vineyard overseer), and neglected vineyards were marked with a cross as a sign of disgrace. The most serious offence was the theft of grapes, and no one except the owner was allowed to enter a vineyard. The tradition of grape harvest celebrations accompanied by merriment and dancing has been preserved to this day. At the end of the 19th century, viticulture in Valtice experienced a crisis caused by phylloxera and downy mildew. The threat of stagnation was averted by the viticultural school, which, through modern methods of vineyard treatment, achieved a new revival of Valtice viticulture despite strong competition from Austrian wines. For better promotion of wines and increased vineyard prosperity, wine-growing cooperatives were established at the turn of the 19th and 20th centuries (information panel).

An integral part of the site is the château, which originated through the expansion of an older castle, probably dating back to the 11th century (Wikipedia). During the 17th and 18th centuries, the château acquired its present form as an extensive Baroque residence (travelking.sk). Its components include a riding hall, gallery, Baroque theatre, and carriage house (Wikipedia). A major attraction is the château wine cellar from 1430, one of the oldest and largest wine cellars in the Czech Republic (zamek-valtice.cz). The complex also features historic representative halls with original furniture and artistic decoration (zamek-valtice.cz).

Near Valtice, on Reistenberg Hill, also known as Homole, stands the Colonnade. It is one of the last works of the architect Josef Hardtmuth in the service of the Liechtenstein family. Hardtmuth designed a classical colonnade, placing a free quotation of a Roman triumphal arch on its central axis. The structure represents one of the peaks of Empire-style triumphalism in the Czech Republic. The colonnade serves both as a family memorial and as a dominant feature of the surrounding landscape. The construction was completed in 1823 (zamek-valtice.cz).

Near the château, on the site of the former château gardening grounds, there is a herb garden. Approximately 300 species can be found here, which are used not only for medicinal purposes but also, for example, for dyeing textiles or flavouring dishes (zamek-valtice.cz). The garden began to take shape in 2004 thanks to Tiree and Ľubomír Chmelar from the USA (bylinkovazahradavaltice.cz). Within the garden, there is a small shop located in a greenhouse, where visitors can purchase herb seedlings, herbal teas, and souvenir items (zamek-valtice.cz).

Valtice ist eine kleine Stadt in Südmähren, nahe der Grenze zu Österreich. Historisch war sie Sitz der mächtigen Adelsfamilie Liechtenstein (turistika.cz). Die Stadt präsentiert sich offiziell als „Hauptstadt des Weines“ und beherbergt das Nationale Weinzentrum (kudyznudy.cz). Valtice, deutsch Feldsberg, gehörte bis zum Ende des Ersten Weltkriegs zu Niederösterreich. Auf Grundlage des Friedensvertrags von Saint-Germain vom 10. September 1919 wurde die Stadt der Tschechoslowakei angeschlossen; die tschechoslowakische Verwaltung übernahm Valtice am 31. Juli 1920. Die erste schriftliche Erwähnung von Valtice stammt aus dem Jahr 1193. Bereits damals bestand hier eine befestigte Siedlung, vermutlich mit einer Burg. Eigentümer wurden die Herren von Seefeld. Der gesamte Schloss- und Landschaftskomplex der Lednicko-valtický-Areal wurde 1996 in die Liste des UNESCO-Welterbes aufgenommen (zamek-valtice.cz).

In Valtice wurde Wein vermutlich bereits in römischer Zeit angebaut. Die ersten schriftlichen Zeugnisse über den Valticer Weinbau stammen aus dem 13. und 14. Jahrhundert. Die Weinberge wurden von einem Perkmistr (Weinbergsaufseher) kontrolliert; vernachlässigte Weinberge ließ er als Zeichen der Schande mit einem Kreuz kennzeichnen. Das schwerste Vergehen war der Diebstahl von Trauben, und niemand außer dem Eigentümer durfte einen Weinberg betreten. Die Tradition der Weinlese, verbunden mit Fröhlichkeit und Tanz, hat sich bis heute erhalten. Gegen Ende des 19. Jahrhunderts geriet der Weinbau in Valtice in eine Krise, verursacht durch die Reblaus und den Falschen Mehltau. Der Gefahr der Stagnation begegnete die Weinbauschule, die mithilfe moderner Methoden der Weinbergspflege trotz der starken Konkurrenz österreichischer Weine einen neuen Aufschwung des Valticer Weinbaus erreichte. Zur besseren Vermarktung der Weine und zur Steigerung des Wohlstands der Weinberge entstanden an der Wende vom 19. zum 20. Jahrhundert Winzergenossenschaften (Informationstafel).

Zum Areal gehört das Schloss, das durch den Ausbau einer älteren Burg entstand, die wahrscheinlich aus dem 11. Jahrhundert stammt (Wikipedia). Im 17. und 18. Jahrhundert erhielt das Schloss seine heutige Gestalt als weitläufige barocke Residenz (travelking.sk). Zu seinen Bestandteilen zählen eine Reithalle, eine Galerie, ein barockes Theater und eine Wagenremise (Wikipedia). Eine besondere Attraktion ist der Schlossweinkeller aus dem Jahr 1430, einer der ältesten und größten Weinkeller in Tschechien (zamek-valtice.cz). Außerdem befinden sich hier historische Repräsentationssäle mit originalem Mobiliar und künstlerischer Ausstattung (zamek-valtice.cz).

In der Nähe von Valtice, auf dem Reistenberg, auch Homole genannt, befindet sich die Kolonnade. Sie ist eines der letzten Werke des Architekten Josef Hardtmuth im Dienst der Liechtensteiner. Hardtmuth entwarf eine klassische Kolonnade, in deren Achse er eine freie Anlehnung an einen römischen Triumphbogen platzierte. Das Bauwerk stellt einen der Höhepunkte des Empire-Triumphalismus in Tschechien dar. Die Kolonnade ist sowohl ein Familiengedenkmal als auch eine landschaftliche Blickdominante. Der Bau wurde 1823 vollendet (zamek-valtice.cz).

In der Nähe des Schlosses, auf dem Gelände der ehemaligen Schlossgärtnerei, befindet sich ein Kräutergarten. Hier lassen sich rund 300 Pflanzenarten finden, die nicht nur zu Heilzwecken dienen, sondern beispielsweise auch zum Färben von Textilien oder zum Würzen von Speisen verwendet werden (zamek-valtice.cz). Der Garten begann im Jahr 2004 zu entstehen, initiiert von den Eheleuten Tiree und Ľubomír Chmelar aus den USA (bylinkovazahradavaltice.cz). Im Garten befindet sich ein kleiner Laden in einem Gewächshaus, in dem Besucher Kräutersetzlinge, Kräutertees und Souvenirs erwerben können (zamek-valtice.cz).

Valtice jsou malým městem na jižní Moravě, v blízkosti hranice s Rakouskem. Historicky byly sídlem mocného šlechtického rodu Lichtenštejnů (turistika.cz). Město se oficiálně prezentuje jako „hlavní město vína“ a nachází se zde Národní vinařské centrum (kudyznudy.cz). Valtice, německy Feldsberg, patřily až do konce první světové války k Dolnímu Rakousku. K Československu byly připojeny na základě saintgermainské mírové smlouvy z 10. září 1919, přičemž československá správa převzala město 31. července 1920. První písemná zmínka o Valticích pochází z roku 1193. Již tehdy zde existovalo opevněné sídlo, pravděpodobně s hradem. Majiteli se stali Seefeldové. Celý zámecký a krajinářský komplex Lednicko-valtického areálu byl v roce 1996 zapsán na seznam světového dědictví UNESCO (zamek-valtice.cz).

Ve Valticích se víno pravděpodobně pěstovalo již v římských dobách. První písemné doklady o valtickém vinařství pocházejí ze 13. a 14. století. Vinice kontroloval perkmistr a zanedbané vinice nechával označit křížem na znamení hanby. Největším proviněním byla krádež hroznů a nikdo kromě majitele nesměl vstoupit do vinice. Tradice vinobraní spojená s veselím a tancem se zachovala dodnes. Vinařství ve Valticích prožívalo na konci 19. století krizi způsobenou révokazem a peronosporou. Nebezpečí stagnace zabránila vinařská škola, která pomocí moderních metod ošetřování vinic dosáhla navzdory silné konkurenci rakouských vín nového rozmachu valtického vinařství. Pro lepší propagaci vín a zvýšení prosperity vinic vznikala na přelomu 19. a 20. století vinařská družstva (Informační tabule).

Součástí areálu je zámek, který vznikl rozšířením staršího hradu, pravděpodobně založeného již v 11. století (Wikipedia). V průběhu 17. a 18. století získal zámek svou současnou podobu jako rozsáhlá barokní rezidence (travelking.sk). Jeho součástí je jízdárna, galerie, barokní divadlo a kočárovna (Wikipedia). Významnou atrakcí je zámecký vinný sklep z roku 1430, jeden z nejstarších a největších vinných sklepů v České republice (zamek-valtice.cz). Nacházejí se zde také historické reprezentační sály s původním nábytkem a uměleckou výzdobou (zamek-valtice.cz).

Nedaleko Valtic, na vrchu Reistenberg, zvaném také Homole, se nachází Kolonáda. Jedná se o jedno z posledních děl architekta Josefa Hardtmutha ve službách Lichtenštejnů. Hardtmuth navrhl klasickou formu kolonády, do jejíž osy umístil volnou citaci římského triumfálního oblouku. Dílo představuje jeden z vrcholů empírového triumfalismu v Česku. Kolonáda je rodovým památníkem a zároveň výraznou krajinářskou dominantou. Stavba byla dokončena v roce 1823 (zamek-valtice.cz).

V blízkosti zámku, na místě bývalého zámeckého zahradnictví, se nachází bylinková zahrada. Lze zde nalézt přibližně 300 druhů, které slouží nejen k léčebným účelům, ale například také k barvení textilií či dochucování pokrmů (zamek-valtice.cz). Zahrada začala vznikat v roce 2004 zásluhou manželů Tiree a Lubomíra Chmelarových z USA (bylinkovazahradavaltice.cz). V zahradě funguje malý obchůdek umístěný ve skleníku, kde si návštěvníci mohou zakoupit sazenice bylin, bylinné čaje a upomínkové předměty (zamek-valtice.cz).

TOP

Valtický zámok

Valtice

Bylinková záhrada