Krajina, Česko, Južná Morava, Moravské, Neživé, Obce, Stavby, Zahraničie, Zámky

Milotice – perla juhovýchodnej Moravy

skala
Hits: 16

Milo­ti­ce sú obec nachá­dza­jú­ca sa v okre­se Hodo­nín v Juho­mo­rav­skom kra­ji, pri­bliž­ne 6 km juž­ne od mes­ta Kyjov. S počtom oby­va­te­ľov oko­lo 1 900 (Wiki­pe­dia) a roz­lo­hou 12,7 km² (milo​ti​ce​.cz) pred­sta­vu­jú význam­né kul­túr­ne a his­to­ric­ké cen­trum regi­ó­nu. Prvá písom­ná zmien­ka o Milo­ti­ciach pochá­dza z roku 1341, keď sa spo­mí­na miest­ny farár Heřman vo svo­jom misá­li. V roku 1360 vlast­ni­li tunaj­šiu pev­nosť bra­tia Zde­něk a Čeněk z Rono­va. Počas husit­ských vojen v 15. sto­ro­čí boli Milo­ti­ce význam­ným stre­dis­kom husi­tov. V prie­be­hu sto­ro­čí obec čas­to meni­la svo­jich maji­te­ľov, medzi kto­rých pat­ri­li páni z Kra­vař, z Ojnic, Zás­třiz­lo­vé či Žero­tí­nov­ci. V dru­hej polo­vi­ci 16. sto­ro­čia bola pôvod­ná gotic­ká pev­nosť pre­sta­va­ná na rene­sanč­ný zámok. V 17. a 18. sto­ro­čí pre­šiel zámok baro­ko­vou pre­stav­bou, kto­rá mu dala súčas­nú podo­bu. Posled­ný­mi súkrom­ný­mi vlast­ník­mi zám­ku bol rod Seilern-​Aspang, kto­rým bol maje­tok skon­fiš­ko­va­ný po dru­hej sve­to­vej voj­ne. Zámok bol verej­nos­ti sprí­stup­ne­ný už v roku 1948. Domi­nan­tou obce je baro­ko­vý zámok Milo­ti­ce, čas­to nazý­va­ný ​“Per­la juho­vý­chod­nej Mora­vy”. Zámok je uni­kát­ne zacho­va­ným kom­ple­xom baro­ko­vých sta­vieb a záh­rad­nej archi­tek­tú­ry. Náv­štev­ní­ci môžu obdi­vo­vať repre­zen­tač­né sály, kto­ré ponú­ka­jú pohľad do život­né­ho štý­lu a kaž­do­den­nos­ti posled­né­ho maji­te­ľa JUDr. Ladi­sla­va Sei­ler­na a jeho rodi­ny v prvej polo­vi­ci 20. sto­ro­čia (zamek​-milo​ti​ce​.cz). Oko­lie zám­ku tvo­rí fran­cúz­ska záh­ra­da s fon­tá­na­mi a letoh­rád­kom, kto­rá pre­chá­dza do anglic­ké­ho par­ku. Zámok je tiež obľú­be­ným mies­tom pre fil­má­rov, natá­ča­li sa tu fil­my ako ​“Za hum­ny je drak” či ​“Žabí princ” (ces​tuj​za​me​nej​.sk).

Ďal­šou zau­jí­ma­vos­ťou Milo­tíc je are­ál vin­ných piv­níc Šid­le­ny, kto­rý má vinár­sku tra­dí­ciu dolo­že­nú už na kon­ci 17. sto­ro­čia. Are­ál je mies­tom kona­nia pra­vi­del­ných podu­ja­tí, ako sú Náro­do­pis­ný fes­ti­val kyjov­ské­ho Dol­ňác­ka, Bur­čá­ko­vý pochod či Mar­tin­ské a Cyri­lo­me­to­děj­ské Šid­le­ny. V obci pôso­bí množ­stvo spol­kov a orga­ni­zá­cií, kto­ré udr­žia­va­jú miest­ne tra­dí­cie a zvy­ky. Do dneš­ných dní sa tu docho­va­li boha­to zdo­be­né juho­ky­jov­ské kro­je, kto­rých krá­su môžu náv­štev­ní­ci obdi­vo­vať naprí­klad na novem­bro­vých Slo­vác­kych hodoch s ven­com (milo​ti​ce​.cz). Názov obce je odvo­de­ný od maji­teľ­ky osa­dy – Milo­ty. Západ­ne od obce exis­to­va­la zanik­nu­tá obec Jiří­ko­vi­ce. Rodá­ci a osob­nos­ti spo­je­né s Milo­ti­ca­mi: cyk­lis­ta Jan Bár­ta, spi­so­va­teľ a humo­ris­ta Evžen Boček (Wiki­pe­dia). Milo­ti­ce pat­ria do mik­ro­re­gi­ó­nu Nový Dvůr. Tvo­rí ho šesť vinár­skych obcí: Milo­ti­ce, Sko­ro­ni­ce, Ratíš­ko­vi­ce, Svatobořice-​Mistřín, Vace­no­vi­ce a Vlkoš. Pome­no­va­nie pochá­dza z his­tó­rie, zo začiat­ku 17. sto­ro­čia a via­že sa ku milo­tic­ké­mu pan­stvu, ku kto­ré­mu pat­ri­li vyš­šie uve­de­né obce okrem Ratíškovic. 

Milo­ti­ce is a muni­ci­pa­li­ty loca­ted in the Hodo­nín Dis­trict of the South Mora­vian Regi­on, app­ro­xi­ma­te­ly 6 km south of the town of Kyjov. With a popu­la­ti­on of around 1,900 (Wiki­pe­dia) and an area of 12.7 km² (milo​ti​ce​.cz), it repre­sents a sig­ni­fi­cant cul­tu­ral and his­to­ri­cal cen­ter of the regi­on. The first writ­ten men­ti­on of Milo­ti­ce dates back to 1341 when the local priest Heřman is men­ti­oned in his mis­sal. In 1360, the local for­tress was owned by the brot­hers Zde­něk and Čeněk of Ronov. During the Hus­si­te Wars in the 15th cen­tu­ry, Milo­ti­ce was an impor­tant Hus­si­te cen­ter. Over the cen­tu­ries, the muni­ci­pa­li­ty fre­qu­en­tly chan­ged owners, inc­lu­ding the Lords of Kra­va­ře, Ojni­ce, Zás­třiz­lo­vé, and Žero­tín. In the second half of the 16th cen­tu­ry, the ori­gi­nal Got­hic for­tress was rebu­ilt into a Renais­san­ce cha­te­au. In the 17th and 18th cen­tu­ries, the cha­te­au under­went Baro­que reno­va­ti­ons, giving it its cur­rent appe­a­ran­ce. The last pri­va­te owners of the cha­te­au were the Seilern-​Aspang fami­ly, who­se pro­per­ty was con­fis­ca­ted after World War II. The cha­te­au was ope­ned to the pub­lic in 1948. The domi­nant fea­tu­re of the muni­ci­pa­li­ty is the Baro­que Milo­ti­ce Cha­te­au, often refer­red to as the ​“Pearl of Sout­he­as­tern Mora­via.” The cha­te­au is a uni­qu­e­ly pre­ser­ved com­plex of Baro­que buil­dings and gar­den archi­tec­tu­re. Visi­tors can admi­re the repre­sen­ta­ti­ve halls, which offer a glim­pse into the lifes­ty­le and dai­ly life of the last owner, JUDr. Ladi­slav Sei­lern, and his fami­ly in the first half of the 20th cen­tu­ry (zamek​-milo​ti​ce​.cz). The sur­roun­dings of the cha­te­au inc­lu­de a French gar­den with foun­tains and a sum­mer hou­se, which trans­i­ti­ons into an English park. The cha­te­au is also a popu­lar fil­ming loca­ti­on for movies such as ​“Za hum­ny je drak” and ​“Žabí princ” (ces​tuj​za​me​nej​.sk).

Anot­her att­rac­ti­on of Milo­ti­ce is the Šid­le­ny wine cel­lars area, which has a wine­ma­king tra­di­ti­on docu­men­ted as ear­ly as the late 17th cen­tu­ry. The area hosts regu­lar events such as the Eth­nog­rap­hic Fes­ti­val of Kyjov­ské Dol­ňác­ko, the Bur­čák March, and Mar­tin­ské and Cyri­lo­me­to­děj­ské Šid­le­ny. The vil­la­ge is home to nume­rous asso­cia­ti­ons and orga­ni­za­ti­ons that main­tain local tra­di­ti­ons and cus­toms. To this day, rich­ly deco­ra­ted Kyjov folk cos­tu­mes have been pre­ser­ved, and visi­tors can admi­re the­ir beau­ty during the Novem­ber Slo­vác­ké Hody fes­ti­val with a wre­ath (milo​ti​ce​.cz). The name of the muni­ci­pa­li­ty is deri­ved from the ori­gi­nal owner of the sett­le­ment, Milo­ta. To the west of the vil­la­ge, the now-​defunct vil­la­ge of Jiří­ko­vi­ce once exis­ted. Notab­le nati­ves and per­so­na­li­ties asso­cia­ted with Milo­ti­ce inc­lu­de cyc­list Jan Bár­ta and wri­ter and humo­rist Evžen Boček (Wiki­pe­dia). Milo­ti­ce belo­ngs to the mic­ro­re­gi­on of Nový Dvůr. It con­sists of six wine-​making vil­la­ges: Milo­ti­ce, Sko­ro­ni­ce, Ratíš­ko­vi­ce, Svatobořice-​Mistřín, Vace­no­vi­ce, and Vlkoš. The name ori­gi­na­tes from his­to­ry, dating back to the ear­ly 17th cen­tu­ry, and is asso­cia­ted with the Milo­ti­ce esta­te, which inc­lu­ded the above-​mentioned vil­la­ges except for Ratíškovice.

Milo­ti­ce ist eine Geme­in­de im Bez­irk Hodo­nín in der Süd­mäh­ris­chen Regi­on, etwa 6 km süd­lich der Stadt Kyjov gele­gen. Mit einer Bevöl­ke­rung von etwa 1.900 (Wiki­pe­dia) und einer Flä­che von 12,7 km² (milo​ti​ce​.cz) stellt sie ein bede­uten­des kul­tu­rel­les und his­to­ris­ches Zen­trum der Regi­on dar. Die ers­te sch­rift­li­che Erwäh­nung von Milo­ti­ce stammt aus dem Jahr 1341, als der ört­li­che Pfar­rer Heřman in sei­nem Mess­buch erwähnt wird. Im Jahr 1360 befand sich die ört­li­che Fes­tung im Besitz der Brüder Zde­něk und Čeněk von Ronov. Wäh­rend der Hus­si­ten­krie­ge im 15. Jahr­hun­dert war Milo­ti­ce ein wich­ti­ges Zen­trum der Hus­si­ten. Im Lau­fe der Jahr­hun­der­te wech­sel­te die Geme­in­de häu­fig ihre Besit­zer, darun­ter die Her­ren von Kra­va­ře, Ojni­ce, Zás­třiz­lo­vé und Žero­tín. In der zwe­i­ten Hälf­te des 16. Jahr­hun­derts wur­de die urs­prün­gli­che gotis­che Fes­tung in ein Renais­san­cesch­loss umge­baut. Im 17. und 18. Jahr­hun­dert erfuhr das Sch­loss baroc­ke Umbau­ten, die ihm sein heuti­ges Aus­se­hen ver­lie­hen. Die letz­ten pri­va­ten Eigen­tümer des Sch­los­ses waren die Fami­lie Seilern-​Aspang, deren Besitz nach dem Zwe­i­ten Weltk­rieg kon­fis­ziert wur­de. Das Sch­loss wur­de 1948 der Öffen­tlich­ke­it zugän­glich gemacht. Die domi­nie­ren­de Sehen­swür­dig­ke­it der Geme­in­de ist das Barocksch­loss Milo­ti­ce, oft als ​“Per­le Südos­tmäh­rens” bez­e­ich­net. Das Sch­loss ist ein ein­zi­gar­tig erhal­te­nes Ensem­ble baroc­ker Gebä­u­de und Gar­te­nar­chi­tek­tur. Besu­cher kön­nen die Reprä­sen­ta­ti­ons­rä­u­me bewun­dern, die Einb­lic­ke in den Lebenss­til und den All­tag des letz­ten Eigen­tümers, Dr. Ladi­slav Sei­lern, und sei­ner Fami­lie in der ers­ten Hälf­te des 20. Jahr­hun­derts bie­ten (zamek​-milo​ti​ce​.cz). Die Umge­bung des Sch­los­ses umfasst einen fran­zösis­chen Gar­ten mit Springb­run­nen und ein Lust­haus, das in einen englis­chen Park über­geht. Das Sch­loss ist auch ein belieb­ter Dre­hort für Fil­me wie ​“Za hum­ny je drak” und ​“Žabí princ” (ces​tuj​za​me​nej​.sk).

Eine wei­te­re Att­rak­ti­on von Milo­ti­ce ist das Are­al der Wein­kel­ler Šid­le­ny, das eine Wein­baut­ra­di­ti­on hat, die bis ins spä­te 17. Jahr­hun­dert zurück­re­icht. Das Are­al ist Schau­platz regel­mä­ßi­ger Verans­tal­tun­gen wie dem Eth­no­gra­fis­chen Fes­ti­val des Kyjov­ské Dol­ňác­ko, dem Burčák-​Marsch und den Martins- und Cyrill-​und-​Methodius-​Šidleny. In der Geme­in­de sind zahl­re­i­che Vere­i­ne und Orga­ni­sa­ti­onen tätig, die loka­le Tra­di­ti­onen und Brä­u­che pfle­gen. Bis heute sind reich ver­zier­te Kyjo­ver Trach­ten erhal­ten geb­lie­ben, deren Schön­he­it Besu­cher beis­piel­swe­i­se beim Novem­ber­fes­ti­val Slo­vác­ké Hody mit Kranz bewun­dern kön­nen (milo​ti​ce​.cz). Der Name der Geme­in­de lei­tet sich von der urs­prün­gli­chen Besit­ze­rin der Sied­lung, Milo­ta, ab. West­lich des Dor­fes exis­tier­te einst das heute versch­wun­de­ne Dorf Jiří­ko­vi­ce. Zu den bede­uten­den Per­sön­lich­ke­i­ten aus Milo­ti­ce gehören der Rad­fah­rer Jan Bár­ta und der Sch­rifts­tel­ler und Humo­rist Evžen Boček (Wiki­pe­dia). Milo­ti­ce gehört zur Mik­ro­re­gi­on Nový Dvůr. Sie bes­teht aus sechs Wein­bau­dör­fern: Milo­ti­ce, Sko­ro­ni­ce, Ratíš­ko­vi­ce, Svatobořice-​Mistřín, Vace­no­vi­ce und Vlkoš. Der Name stammt aus der Ges­chich­te, vom Anfang des 17. Jahr­hun­derts, und bez­ieht sich auf das Gut Milo­ti­ce, zu dem die oben genann­ten Dör­fer außer Ratíš­ko­vi­ce gehörten.

Milo­ti­ce jsou obec nachá­ze­jí­cí se v okre­se Hodo­nín v Jiho­mo­rav­ském kra­ji, přib­liž­ně 6 km již­ně od měs­ta Kyjov. S počtem oby­va­tel oko­lo 1 900 (Wiki­pe­dia) a roz­lo­hou 12,7 km² (milo​ti​ce​.cz) před­sta­vu­jí význam­né kul­tur­ní a his­to­ric­ké cen­trum regi­onu. Prv­ní písem­ná zmín­ka o Milo­ti­cích pochá­zí z roku 1341, kdy je zmi­ňo­ván míst­ní farář Heřman ve svém misá­lu. V roce 1360 vlast­ni­li zdej­ší tvrz bra­tři Zde­něk a Čeněk z Rono­va. Během husit­ských válek v 15. sto­le­tí byly Milo­ti­ce význam­ným stře­dis­kem husi­tů. V průběhu sta­le­tí obec čas­to měni­la své maji­te­le, mezi kte­ré patři­li páni z Kra­vař, z Ojnic, Zás­třiz­lo­vé či Žero­tí­no­vé. V dru­hé polo­vi­ně 16. sto­le­tí byla původ­ní gotic­ká tvrz pře­sta­věna na rene­sanč­ní zámek. V 17. a 18. sto­le­tí pro­šel zámek barok­ní pře­stav­bou, kte­rá mu dala sou­čas­nou podo­bu. Posled­ní­mi souk­ro­mý­mi vlast­ní­ky zám­ku byl rod Seilern-​Aspang, kte­rým byl maje­tek zkon­fis­ko­ván po dru­hé světo­vé vál­ce. Zámek byl veřej­nos­ti zpří­stup­něn již v roce 1948. Domi­nan­tou obce je barok­ní zámek Milo­ti­ce, čas­to nazý­va­ný ​“Per­la jiho­vý­chod­ní Mora­vy”. Zámek je uni­kát­ně zacho­va­lým kom­ple­xem barok­ních sta­veb a zahrad­ní archi­tek­tu­ry. Návš­těv­ní­ci mohou obdi­vo­vat repre­zen­tač­ní sály, kte­ré nabí­ze­jí pohled do život­ní­ho sty­lu a kaž­do­den­nos­ti posled­ní­ho maji­te­le JUDr. Ladi­sla­va Sei­ler­na a jeho rodi­ny v prv­ní polo­vi­ně 20. sto­le­tí (zamek​-milo​ti​ce​.cz). Oko­lí zám­ku tvo­ří fran­couz­ská zahra­da s fon­tá­na­mi a letoh­rád­kem, kte­rá pře­chá­zí do anglic­ké­ho par­ku. Zámek je také oblí­be­ným mís­tem pro fil­ma­ře, natá­če­ly se zde fil­my jako ​“Za hum­ny je drak” či ​“Žabí princ” (ces​tuj​za​me​nej​.cz).

Dal­ší zají­ma­vos­tí Milo­tic je are­ál vin­ných skle­pů Šid­le­ny, kte­rý má vina­řs­kou tra­di­ci dolo­že­nou již na kon­ci 17. sto­le­tí. Are­ál je mís­tem koná­ní pra­vi­del­ných akcí, jako jsou Náro­do­pis­ný fes­ti­val kyjov­ské­ho Dol­ňác­ka, Bur­čá­ko­vý pochod či Mar­tin­ské a Cyri­lo­me­to­děj­ské Šid­le­ny. V obci půso­bí množ­ství spol­ků a orga­ni­za­cí, kte­ré udr­žu­jí míst­ní tra­di­ce a zvy­ky. Do dneš­ních dnů se zde docho­va­ly boha­tě zdo­be­né jiho­ky­jov­ské kro­je, jejichž krá­su mohou návš­těv­ní­ci obdi­vo­vat napří­klad na lis­to­pa­do­vých Slo­vác­kých hodech s věn­cem (milo​ti​ce​.cz). Název obce je odvo­zen od maji­tel­ky osa­dy – Milo­ty. Západ­ně od obce exis­to­va­la zanik­lá obec Jiří­ko­vi­ce. Rodá­ci a osob­nos­ti spo­je­né s Milo­ti­ce­mi: cyk­lis­ta Jan Bár­ta, spi­so­va­tel a humo­ris­ta Evžen Boček (Wiki­pe­dia). Milo­ti­ce patří do mik­ro­re­gi­onu Nový Dvůr. Ten tvo­ří šest vina­řs­kých obcí: Milo­ti­ce, Sko­ro­ni­ce, Ratíš­ko­vi­ce, Svatobořice-​Mistřín, Vace­no­vi­ce a Vlkoš. Název pochá­zí z his­to­rie, z počát­ku 17. sto­le­tí, a váže se k milo­tic­ké­mu pan­ství, ke kte­ré­mu patři­ly výše uve­de­né obce kro­mě Ratíškovic.

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Biotopy, Česko, Moravské, Obce, Príroda, Severná Morava, Skaly, Zahraničie

Lidečko

skala
Hits: 16

Lideč­ko je obec nachá­dza­jú­ca sa v údo­lí rie­ky Seni­ce, pri­bliž­ne 16 km juž­ne od Vse­tí­na, v regi­ó­ne Valaš­sko na výcho­de Čes­kej repub­li­ky. Obec je obklo­pe­ná krás­nou prí­ro­dou, kto­rá ponú­ka množ­stvo prí­le­ži­tos­tí pre turis­ti­ku a rekre­áciu. Prvá písom­ná zmien­ka o Lideč­ku pochá­dza z roku 1424, keď kráľ Žig­mund Luxem­bur­ský odo­vzdal bru­mov­ské pan­stvo, vrá­ta­ne Lideč­ka, do zálož­né­ho drža­nia Miro­sla­vo­vi z Cim­bur­ku. Počas svo­jej his­tó­rie obec čeli­la via­ce­rým nájaz­dom a pohro­mám. V roku 1663 utr­pe­la pri vpá­de Tatá­rov, kto­rí údaj­ne zaja­li a zabi­li 234 oby­va­te­ľov. Násled­ne bola pos­ti­hnu­tá turec­ký­mi vpád­mi v roku 1683 a útok­mi Kuru­cov v roku 1707, pri kto­rých zahy­nu­lo 12 ľudí (mis​to​pi​sy​.cz). Medzi naj­výz­nam­nej­šie pamiat­ky v obci pat­rí kos­tol svä­tej Kata­rí­ny Sinaj­skej, posta­ve­ný v roku 1700 na mies­te pôvod­né­ho kos­to­la z roku 1511, kto­rý bol zni­če­ný počas tatár­skych nájaz­dov (Wiki­pe­dia). Prí­rod­nou pamiat­kou sú Čer­to­vy ská­ly, sú obľú­be­né pre turis­tov aj horo­lez­cov. Tie­to pies­kov­co­vé útva­ry sú spo­je­né s miest­ny­mi legen­da­mi a ponú­ka­jú výhľa­dy na oko­li­tú kra­ji­nu (kudyz​nu​dy​.cz). Z geomor­fo­lo­gic­ké­ho hľa­dis­ka ide o eró­zi­ou naru­še­né­ho štruk­túr­ne­ho sva­hu, zvy­čaj­ne ozna­čo­va­né­ho ako skal­ný múr, resp. hrad­ba. Ide o prieč­ny­mi puk­li­na­mi roz­čle­ne­nú pies­kov­co­vú lavi­cu, kto­rá je súčas­ťou pale­ogén­nych luha­čo­vic­kých vrs­tiev (Infor­mač­ná tabuľa). 

Obcou pre­chá­dza Hor­no­li­dečs­ká magis­trá­la a v oko­lí vedie nie­koľ­ko náuč­ných chod­ní­kov, ako naprí­klad náuč­ný chod­ník Vařá­ko­vy pase­ky, kto­rá zozna­mu­je náv­štev­ní­kov s prí­rod­ným bohat­stvom a his­tó­ri­ou vypá­le­nej valaš­skej osa­dy Vařá­ko­vy pase­ky. Časť kata­stra obce, ležia­ca východ­ne od želez­ni­ce, sa nachá­dza v Chrá­ne­nej kra­jin­nej oblas­ti Bes­ky­dy (lidec​ko​.cz). V súčas­nos­ti má Lideč­ko pri­bliž­ne 1 800 oby­va­te­ľov a je súčas­ťou okre­su Vse­tín v Zlín­skom kra­ji. Obec si zacho­vá­va svoj tra­dič­ný ráz a aktív­ne udr­žia­va miest­ne zvy­ky a kul­tú­ru. V obci pôso­bí via­ce­ro záuj­mo­vých spol­kov a zdru­že­ní, kto­ré pris­pie­va­jú k spo­lo­čen­ské­mu živo­tu (valach​.cz). Vďa­ka drs­ným prí­rod­ným pod­mien­kam Vizo­vic­kých vrchov a Javor­ní­kov v Lideč­ku náj­de­me udr­žia­va­né tra­dí­cie a zacho­va­né pozos­tat­ky pôvod­nej dre­ve­nej zástav­by. Naj­výz­nam­nej­šia pamiat­ka – Fran­ti­šá­ko­vo foj­ství z 18. sto­ro­čia bola pre svo­ju vyso­kú hod­no­tu pre­ve­ze­ná do Valaš­ské­ho múzea v prí­ro­de (Infor­mač­ná tabuľa). 

Lideč­ko is a vil­la­ge loca­ted in the val­ley of the Seni­ce River, app­ro­xi­ma­te­ly 16 km south of Vse­tín, in the Wal­la­chia regi­on in the eas­tern Czech Repub­lic. The vil­la­ge is sur­roun­ded by beau­ti­ful natu­re, offe­ring nume­rous oppor­tu­ni­ties for hiking and rec­re­a­ti­on. The first writ­ten men­ti­on of Lideč­ko dates back to 1424, when King Sigis­mund of Luxem­bourg han­ded over the Bru­mov esta­te, inc­lu­ding Lideč­ko, to Miro­slav of Cim­burk as col­la­te­ral posses­si­on. Throug­hout its his­to­ry, the vil­la­ge faced seve­ral raids and disas­ters. In 1663, it suf­fe­red during the Tatar inva­si­on, which alle­ged­ly resul­ted in the cap­tu­re and kil­ling of 234 inha­bi­tants. Sub­se­qu­en­tly, it was affec­ted by Tur­kish inva­si­ons in 1683 and Kuruc attacks in 1707, during which 12 peop­le were kil­led (mis​to​pi​sy​.cz). Among the most notab­le land­marks in the vil­la­ge is the Church of St. Cat­he­ri­ne of Sinai, built in 1700 on the site of the ori­gi­nal church from 1511, which was des­tro­y­ed during the Tatar raids (Wiki­pe­dia). A natu­ral land­mark in the area is Devi­l’s Rocks (Čer­to­vy ská­ly), which are popu­lar among tou­rists and clim­bers. The­se sand­sto­ne for­ma­ti­ons are asso­cia­ted with local legends and offer vie­ws of the sur­roun­ding lands­ca­pe (kudyz​nu​dy​.cz). From a geomorp­ho­lo­gi­cal per­spec­ti­ve, it is an erosion-​damaged struc­tu­ral slo­pe, usu­al­ly refer­red to as a rock wall or bar­rier. It is a sand­sto­ne bench divi­ded by trans­ver­se cracks, for­ming part of the Pale­oge­ne Luha­čo­vi­ce lay­ers (Infor­ma­ti­on board).

The vil­la­ge is tra­ver­sed by the Hor­no­li­deč Magis­tra­la, and seve­ral edu­ca­ti­onal trails lead through the sur­roun­ding area, such as the Vařá­ko­vy Pase­ky Edu­ca­ti­onal Trail, which intro­du­ces visi­tors to the natu­ral wealth and his­to­ry of the burned-​out Wal­la­chian sett­le­ment of Vařá­ko­vy Pase­ky. Part of the vil­la­ge­’s cadas­tral area, loca­ted east of the rai­lway, is situ­ated in the Bes­ky­dy Pro­tec­ted Lands­ca­pe Area (lidec​ko​.cz). Cur­ren­tly, Lideč­ko has app­ro­xi­ma­te­ly 1,800 inha­bi­tants and is part of the Vse­tín Dis­trict in the Zlín Regi­on. The vil­la­ge retains its tra­di­ti­onal cha­rac­ter and acti­ve­ly pre­ser­ves local cus­toms and cul­tu­re. Seve­ral inte­rest groups and asso­cia­ti­ons ope­ra­te in the vil­la­ge, con­tri­bu­ting to its social life (valach​.cz). Thanks to the harsh natu­ral con­di­ti­ons of the Vizo­vi­ce High­lands and the Javor­ní­ky Moun­tains, Lideč­ko pre­ser­ves main­tai­ned tra­di­ti­ons and rem­nants of the ori­gi­nal wooden archi­tec­tu­re. The most sig­ni­fi­cant monu­ment, Fran­ti­šá­k’s farm­ste­ad from the 18th cen­tu­ry, was relo­ca­ted to the Wal­la­chian Open Air Muse­um due to its high his­to­ri­cal value (Infor­ma­ti­on board).

Lideč­ko je obec nachá­ze­jí­cí se v údo­lí řeky Seni­ce, přib­liž­ně 16 km již­ně od Vse­tí­na, v regi­onu Valaš­sko na výcho­dě Čes­ké repub­li­ky. Obec je obklo­pe­na krás­nou pří­ro­dou, kte­rá nabí­zí mno­ho pří­le­ži­tos­tí pro turis­ti­ku a rekre­a­ci. Prv­ní písem­ná zmín­ka o Lideč­ku pochá­zí z roku 1424, kdy král Zik­mund Lucem­bur­ský pře­dal bru­mov­ské pan­ství, včet­ně Lideč­ka, do zástav­ní­ho drže­ní Miro­sla­vo­vi z Cim­bur­ka. Během své his­to­rie obec čeli­la něko­li­ka nájez­dům a pohro­mám. V roce 1663 utr­pěla při vpá­du Tata­rů, kte­ří údaj­ně zaja­li a zabi­li 234 oby­va­tel. Násled­ně byla zasa­že­na turec­ký­mi vpá­dy v roce 1683 a úto­ky Kuru­ců v roce 1707, při nichž zahy­nu­lo 12 lidí (mis​to​pi​sy​.cz). Mezi nej­výz­nam­něj­ší památ­ky v obci patří kos­tel sva­té Kate­ři­ny Sien­ské, posta­ve­ný v roce 1700 na mís­tě původ­ní­ho kos­te­la z roku 1511, kte­rý byl zni­čen při tatar­ských nájez­dech (Wiki­pe­dia). Pří­rod­ní památ­kou jsou Čer­to­vy ská­ly, kte­ré jsou oblí­be­né mezi turis­ty i horo­lez­ci. Tyto pís­kov­co­vé útva­ry jsou spo­je­ny s míst­ní­mi legen­da­mi a nabí­ze­jí výhle­dy do okol­ní kra­ji­ny (kudyz​nu​dy​.cz). Z geomor­fo­lo­gic­ké­ho hle­dis­ka jde o ero­zí naru­še­ný struk­tu­rál­ní svah, obvyk­le ozna­čo­va­ný jako skal­ní zeď nebo hrad­ba. Jed­ná se o pís­kov­co­vou lavi­ci roz­čle­něnou příč­ný­mi puk­li­na­mi, kte­rá je sou­čás­tí pale­ogen­ních luha­čo­vic­kých vrs­tev (Infor­mač­ní tabule).

Obcí pro­chá­zí Hor­no­li­dečs­ká magis­trá­la a v oko­lí vede něko­lik nauč­ných ste­zek, napří­klad nauč­ná stez­ka Vařá­ko­vy pase­ky, kte­rá sez­na­mu­je návš­těv­ní­ky s pří­rod­ním bohat­stvím a his­to­rií vypá­le­né valaš­ské osa­dy Vařá­ko­vy pase­ky. Část kata­stru obce, leží­cí východ­ně od želez­ni­ce, se nachá­zí v Chrá­něné kra­jin­né oblas­ti Bes­ky­dy (lidec​ko​.cz). V sou­čas­né době má Lideč­ko přib­liž­ně 1 800 oby­va­tel a je sou­čás­tí okre­su Vse­tín ve Zlín­ském kra­ji. Obec si zacho­vá­vá svůj tra­dič­ní ráz a aktiv­ně udr­žu­je míst­ní zvy­ky a kul­tu­ru. V obci půso­bí něko­lik záj­mo­vých spol­ků a sdru­že­ní, kte­ré přis­pí­va­jí ke spo­le­čen­ské­mu živo­tu (valach​.cz). Díky drs­ným pří­rod­ním pod­mín­kám Vizo­vic­kých vrchů a Javor­ní­ků v Lideč­ku naj­de­me udr­žo­va­né tra­di­ce a zacho­va­né pozůs­tat­ky původ­ní dře­věné zástav­by. Nej­výz­nam­něj­ší památ­ka – Fran­ti­šá­ko­vo fojt­ství z 18. sto­le­tí byla pro svou vyso­kou hod­no­tu pře­mís­těna do Valaš­ské­ho muzea v pří­ro­dě (Infor­mač­ní tabule).

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

České, Česko, Južná Morava, Krajina, Mestá, Mestá, Typ krajiny, Zahraničie

Lednice – súčasť svetového kultúrneho dedičstva

skala
Hits: 12965

Led­ni­ce sa nachá­dza­jú na juž­nej Mora­ve, neďa­le­ko od Břec­la­vi. Pat­ria do tzv. Led­nic­ko – val­tic­ké­ho are­álu. Súčas­ťou are­álu sú Akvá­ri­um Mala­wi, Zámoc­ký skle­ník, Lovec­ký zámo­ček, Mina­ret, Apol­ló­nov chrám, Ryb­nič­ný zámo­ček, Nový dvor, Hra­nič­ný zámo­ček, Chrám troch grá­cií, Janov hrad, Obe­lisk, Ren­dez­vous (unes​co​-czech​.cz), Grot­ta – ume­lá jas­ky­ňa, Akva­dukt a roman­tic­ká jas­ky­ňa, hos­po­dár­ska stav­ba Nový dvor, súso­šie gréc­kych bohýň Tri Grá­cie, Kapl­n­ka svä­té­ho Huber­ta, Dia­nin chrám (Ren­dez­vous), Bel­ve­der, 8 km vzdia­le­ný zámok Val­ti­ce, Salón vín, Kolo­ná­da – Reist­na (zamek​-led​ni​ce​.cz).

Prvá písom­ná zmien­ka o Led­ni­ciach (Izg­ru­obi) je z roku 1222 (unes​co​-czech​.cz). Od roku 1996 sú Led­ni­ce v Zozna­me sve­to­vé­ho prí­rod­né­ho a kul­túr­ne­ho dedič­stva UNESCO (led​ni​ce​.cz). Súčas­nú podo­bu dala zám­ku novo­go­tic­ká pre­stav­ba v štý­le goti­ky v rokoch 1846 – 1858. Časť baro­ko­vých stien zosta­la zacho­va­ná. Za pozor­nosť sto­jí vre­te­no­vi­té scho­dis­ko v kniž­ni­ci, kaze­to­vý strop z lipo­vé­ho dre­va v mod­rom sále, reli­éf stro­mu živo­ta zo slo­no­vej kos­ti ale­bo mra­mo­ro­vé krby (unes​co​-czech​.cz). Akvá­ri­um Mala­wi bol súčas­ťou zám­ku od roku 1993. Cel­ko­vý objem akvá­rií a terá­rií je 40 000 lit­rov (wzd​.cz).

Led­nic­ký zámok sa nachá­dza v obci Led­ni­ce na pra­vom bre­hy rie­ky Dyje. Pat­rí medzi najk­raj­šie pamiat­ko­vé kom­ple­xy v Čes­kej repub­li­ke. V roku 1996 bol zapí­sa­ný do zozna­mu sve­to­vé­ho kul­túr­ne­ho dedič­stva UNESCO (Mar­ti­na Hara­tí­ko­vá). Led­nic­ký zámok je skvos­tom archi­tek­tú­ry, menil sa v prie­be­hu sto­ro­čí. Pôvod­ne to bol gotic­ký hrad, v 17. sto­ro­čí bol pre­sta­va­ný do baro­ko­vej podo­by. Násled­ne bol nie­koľ­ko krát upra­vo­va­ný. V 19. sto­ro­čí bol pre­sta­va­ný do roman­tic­ké­ho štý­lu. Zámok je sym­bo­lom luxu­su a ele­gan­cie. Zámok je zná­my svo­jou boha­tou novo­go­tic­kou výzdo­bou. Inte­ri­é­ry ponú­ka­jú nád­her­né repre­zen­tač­né sály s vyre­zá­va­ný­mi strop­mi a luxus­ným mobi­liá­rom. Súčas­ťou zám­ku je aj roz­siah­ly skle­ník z 19. sto­ro­čia, kto­rý ukrý­va exo­tic­ké rast­li­ny z celé­ho sve­ta. Inte­ri­é­ry ponú­ka­jú honos­né sály, nád­her­ný náby­tok, ume­lec­ké zbier­ky. Uni­kát­ny je mina­ret, posta­ve­ný na pre­lo­me 18 a 19. sto­ro­čia. Je to na tom­to úze­mí exo­tic­ká vežo­vi­tá stav­ba pri­dá­va­jú­ca orien­tál­ny nádych. Celý are­ál tvo­rí aj roz­ľah­lý park na viac ako 200 hek­tá­roch. Pat­rí k naj­roz­siah­lej­ším kra­ji­nár­skym par­kom v Euró­pe. Inšpi­ru­je aj rôz­no­ro­dým štý­lom, od anglic­ké­ho par­ku až po roman­tic­kú záh­ra­du. Nachá­dza­jú sa tu ume­lé aj pri­ro­dze­né jaze­rá, mos­ty, pavi­ló­ny. Anglic­ký park nad­vä­zu­je na zámoc­ký are­ál zbier­kou rast­lín a dre­vín zo šty­roch sve­ta­die­lov. Je pre­po­je­ný s oko­li­tou kra­ji­nou a verej­nos­ti je prí­stup­ný celo­roč­ne. V minu­los­ti bol čas­to zapla­vo­va­ný rie­kou Dyje, pre­to dali maji­te­lia vybu­do­vať veľ­ký ryb­ník so sústa­vou ostrov­če­kov. V par­ku sa nachá­dza aj uni­kát­ny Mina­ret, posta­ve­ný na pre­lo­me 18. a 19. sto­ro­čia, kto­rý slú­ži ako vyhliad­ko­vá veža ((Mar­tia Klu­cho­vá). Celý are­ál je uni­kát­na kolek­cia his­tó­rie, kul­tú­ry a prí­ro­dy. Mes­to Led­ni­ce ponú­ka rôz­ne kul­túr­ne akcie. Ponú­ka aj dob­ré jed­lo a ochot­nú obsluhu.

Led­ni­ce is loca­ted in South Mora­via, near Břec­lav. It is part of the so-​called Lednice-​Valtice Com­plex. The com­plex inc­lu­des the Mala­wi Aqu­arium, Cast­le Gre­en­hou­se, Hun­ting Lod­ge, Mina­ret, Apol­lo Tem­ple, Fish­pond Cha­te­au, New Court, Bor­der Cha­te­au, Tem­ple of the Three Gra­ces, Joh­n’s Cast­le, Obe­lisk, Ren­dez­vous (unes​co​-czech​.cz), Grot­to – arti­fi­cial cave, Aqu­e­duct and Roman­tic Cave, the New Court agri­cul­tu­ral buil­ding, the sculp­tu­re of the Gre­ek god­des­ses Three Gra­ces, St. Huber­t’s Cha­pel, Dia­na­’s Tem­ple (Ren­dez­vous), Bel­ve­de­re, the Val­ti­ce Cast­le loca­ted 8 km away, the Wine Salon, and the Colon­na­de – Reist­na (zamek​-led​ni​ce​.cz).

The first writ­ten men­ti­on of Led­ni­ce (Izg­ru­obi) dates back to 1222 (unes​co​-czech​.cz). Sin­ce 1996, Led­ni­ce has been lis­ted as a UNESCO World Heri­ta­ge Site (led​ni​ce​.cz). The cast­le­’s cur­rent appe­a­ran­ce is the result of a neo-​Gothic recons­truc­ti­on in the Got­hic sty­le bet­we­en 1846 and 1858. Some Baro­que walls were pre­ser­ved. Note­wort­hy fea­tu­res inc­lu­de a spi­ral stair­ca­se in the lib­ra­ry, a cof­fe­red cei­ling made of lin­den wood in the Blue Hall, a tree of life relief car­ved from ivo­ry, and marb­le firep­la­ces (unes​co​-czech​.cz). The Mala­wi Aqu­arium has been part of the cast­le sin­ce 1993, with a total volu­me of 40,000 liters of aqu­ariums and ter­ra­riums (wzd​.cz).

The Led­ni­ce Cast­le is situ­ated in the vil­la­ge of Led­ni­ce on the right bank of the Dyje River. It is one of the most beau­ti­ful heri­ta­ge com­ple­xes in the Czech Repub­lic. In 1996, it was insc­ri­bed on the UNESCO World Heri­ta­ge List (Mar­ti­na Hara­tí­ko­vá). The Led­ni­ce Cast­le is an archi­tec­tu­ral gem that has evol­ved over the cen­tu­ries. Ori­gi­nal­ly a Got­hic cast­le, it was trans­for­med into a Baro­que resi­den­ce in the 17th cen­tu­ry and under­went seve­ral modi­fi­ca­ti­ons. In the 19th cen­tu­ry, it was rebu­ilt in a roman­tic sty­le. The cast­le is a sym­bol of luxu­ry and ele­gan­ce, reno­wned for its rich neo-​Gothic deco­ra­ti­ons. The inte­ri­ors fea­tu­re mag­ni­fi­cent sta­te rooms with car­ved cei­lings and luxu­ri­ous fur­nis­hings. The cast­le also inc­lu­des an exten­si­ve 19th-​century gre­en­hou­se, home to exo­tic plants from around the world. The inte­ri­ors offer opu­lent halls, exqu­isi­te fur­ni­tu­re, and art col­lec­ti­ons. A uni­que fea­tu­re is the Mina­ret, built at the turn of the 18th and 19th cen­tu­ries, adding an exo­tic touch with its tower-​like structure.

The enti­re com­plex encom­pas­ses a vast park span­ning over 200 hec­ta­res, one of the lar­gest lands­ca­ped parks in Euro­pe. It ins­pi­res with its diver­se sty­les, ran­ging from an English park to a roman­tic gar­den. It fea­tu­res both arti­fi­cial and natu­ral lakes, brid­ges, and pavi­li­ons. The English park con­nects to the cast­le com­plex with a col­lec­ti­on of plants and tre­es from four con­ti­nents. It is integ­ra­ted with the sur­roun­ding lands­ca­pe and is open to the pub­lic year-​round. In the past, the area was fre­qu­en­tly flo­oded by the Dyje River, promp­ting the cons­truc­ti­on of a lar­ge pond with a sys­tem of islands. The park also hou­ses the uni­que Mina­ret, which ser­ves as a lookout tower ((Mar­tia Klu­cho­vá). The enti­re com­plex is a uni­que blend of his­to­ry, cul­tu­re, and natu­re. The town of Led­ni­ce offers vari­ous cul­tu­ral events as well as excel­lent cuisi­ne and friend­ly service.

Led­ni­ce liegt in Süd­mäh­ren, nahe Břec­lav. Es gehört zum soge­nann­ten Lednice-​Valtice-​Areal. Zum Are­al gehören das Malawi-​Aquarium, das Sch­loss­ge­wächs­haus, das Jagdsch­löss­chen, das Mina­rett, der Apol­lon­tem­pel, das Teichsch­löss­chen, der Neue Hof, das Grenzsch­löss­chen, der Tem­pel der drei Gra­zien, die Johan­nis­burg, der Obe­lisk, das Ren­dez­vous (unes​co​-czech​.cz), die Grot­ta – eine künst­li­che Höh­le, das Aqu­ä­dukt und eine roman­tis­che Höh­le, das lan­dwirts­chaft­li­che Gebä­u­de Neuer Hof, die Skulp­tur der grie­chis­chen Göt­tin­nen Drei Gra­zien, die Huber­tus­ka­pel­le, der Dia­na­tem­pel (Ren­dez­vous), der Bel­ve­de­re, das 8 km ent­fern­te Sch­loss Val­ti­ce, der Wein­sa­lon und die Kolon­na­de – Reist­na (zamek​-led​ni​ce​.cz).

Die ers­te sch­rift­li­che Erwäh­nung von Led­ni­ce (Izg­ru­obi) stammt aus dem Jahr 1222 (unes​co​-czech​.cz). Seit 1996 ist Led­ni­ce in der Lis­te des UNESCO-​Weltkultur- und Natu­rer­bes ein­get­ra­gen (led​ni​ce​.cz). Das heuti­ge Aus­se­hen des Sch­los­ses ents­tand durch einen neugo­tis­chen Umbau im Stil der Gotik in den Jah­ren 1846 – 1858. Ein Teil der baroc­ken Mau­ern blieb erhal­ten. Beson­ders sehen­swert sind die Wen­del­trep­pe in der Bib­li­ot­hek, die Kas­set­ten­dec­ke aus Lin­den­holz im Blau­en Saal, das Lebens­baum­re­lief aus Elfen­be­in und die Mar­mor­ka­mi­ne (unes​co​-czech​.cz). Das Malawi-​Aquarium ist seit 1993 Teil des Sch­los­ses, mit einem Gesamt­vo­lu­men von 40.000 Litern Aqu­arien und Ter­ra­rien (wzd​.cz).

Das Sch­loss Led­ni­ce befin­det sich im Dorf Led­ni­ce am rech­ten Ufer der Tha­ya. Es gehört zu den schöns­ten Denk­mal­kom­ple­xen in der Tsche­chis­chen Repub­lik. 1996 wur­de es in die UNESCO-​Welterbeliste auf­ge­nom­men (Mar­ti­na Hara­tí­ko­vá). Das Sch­loss Led­ni­ce ist ein archi­tek­to­nis­ches Juwel, das sich im Lau­fe der Jahr­hun­der­te verän­dert hat. Urs­prün­glich eine gotis­che Burg, wur­de es im 17. Jahr­hun­dert in ein baroc­kes Sch­loss umge­baut und im 19. Jahr­hun­dert in roman­tis­chem Stil umges­tal­tet. Das Sch­loss ist ein Sym­bol für Luxus und Ele­ganz, bekannt für sei­ne rei­che neugo­tis­che Dekoration.

Die Innen­rä­u­me bie­ten präch­ti­ge Reprä­sen­ta­ti­ons­rä­u­me mit geschnitz­ten Dec­ken und luxu­ri­öser Möb­lie­rung. Teil des Sch­los­ses ist auch ein aus­ge­dehn­tes Gewächs­haus aus dem 19. Jahr­hun­dert, das exo­tis­che Pflan­zen aus der gan­zen Welt beher­bergt. Die Innen­rä­u­me prä­sen­tie­ren prun­kvol­le Säle, wer­tvol­le Möbel und Kunst­samm­lun­gen. Ein­zi­gar­tig ist das Mina­rett, das Ende des 18. und Anfang des 19. Jahr­hun­derts erbaut wur­de und als Aus­sichts­turm dient.

Das gesam­te Are­al umfasst einen weit­lä­u­fi­gen Park mit über 200 Hek­tar, einer der größten Lands­chafts­parks Euro­pas. Er ins­pi­riert durch sei­nen viel­se­i­ti­gen Stil, von einem englis­chen Gar­ten bis hin zu einem roman­tis­chen Park. Es gibt sowohl künst­li­che als auch natür­li­che Seen, Brüc­ken und Pavil­lons. Der englis­che Park grenzt an das Sch­loss­ge­län­de und ent­hält eine Samm­lung von Pflan­zen und Bäu­men aus vier Kon­ti­nen­ten. Das Gelän­de ist in die umlie­gen­de Lands­chaft integ­riert und das gan­ze Jahr über für die Öffen­tlich­ke­it zugän­glich. In der Ver­gan­gen­he­it wur­de das Gebiet häu­fig von der Tha­ya überf­lu­tet, wes­halb die Besit­zer einen gro­ßen Teich mit einem Sys­tem von Inseln anle­gen lie­ßen. Der Park ent­hält auch das ein­zi­gar­ti­ge Mina­rett, das als Aus­sichts­turm dient ((Mar­tia Klu­cho­vá). Das gesam­te Are­al ist eine ein­zi­gar­ti­ge Kom­bi­na­ti­on aus Ges­chich­te, Kul­tur und Natur. Die Stadt Led­ni­ce bie­tet vers­chie­de­ne kul­tu­rel­le Verans­tal­tun­gen sowie aus­ge­ze­ich­ne­te Küche und fre­und­li­chen Service.

Led­ni­ce se nachá­ze­jí na již­ní Mora­vě, neda­le­ko od Břec­la­vi. Patří do tzv. Lednicko-​valtického are­álu. Sou­čás­tí are­álu jsou Akvá­ri­um Mala­wi, Zámec­ký skle­ník, Lovec­ký záme­ček, Mina­ret, Apol­lo­nův chrám, Ryb­nič­ní záme­ček, Nový dvůr, Hra­nič­ní záme­ček, Chrám tří grá­cií, Janův hrad, Obe­lisk, Ren­dez­vous (unes​co​-czech​.cz), Grot­ta – umělá jes­ky­ně, Akva­dukt a roman­tic­ká jes­ky­ně, hos­po­dá­řs­ká stav­ba Nový dvůr, sou­so­ší řec­kých bohyň Tři Grá­cie, Kap­le sva­té­ho Huber­ta, Dia­nin chrám (Ren­dez­vous), Bel­ve­der, 8 km vzdá­le­ný zámek Val­ti­ce, Salón vín a Kolo­ná­da – Reist­na (zamek​-led​ni​ce​.cz).

Prv­ní písem­ná zmín­ka o Led­ni­cích (Izg­ru­obi) pochá­zí z roku 1222 (unes​co​-czech​.cz). Od roku 1996 jsou Led­ni­ce zapsá­ny na Sez­nam světo­vé­ho pří­rod­ní­ho a kul­tur­ní­ho dědic­tví UNESCO (led​ni​ce​.cz). Sou­čas­nou podo­bu dal zám­ku novo­go­tic­ký pře­stav­ba ve sty­lu goti­ky v letech 1846 – 1858. Část barok­ních zdí byla zacho­vá­na. Za pozor­nost sto­jí spi­rá­lo­vé scho­diš­tě v kni­hov­ně, kaze­to­vý strop z lipo­vé­ho dře­va v Mod­rém sále, reli­éf stro­mu živo­ta ze slo­no­vi­ny a mra­mo­ro­vé krby (unes​co​-czech​.cz). Akvá­ri­um Mala­wi je sou­čás­tí zám­ku od roku 1993, cel­ko­vý objem akvá­rií a terá­rií činí 40 000 lit­rů (wzd​.cz).

Led­nic­ký zámek se nachá­zí v obci Led­ni­ce na pra­vém bře­hu řeky Dyje. Patří mezi nejk­rás­něj­ší památ­ko­vé kom­ple­xy v Čes­ké repub­li­ce. V roce 1996 byl zapsán na sez­nam světo­vé­ho kul­tur­ní­ho dědic­tví UNESCO (Mar­ti­na Hara­tí­ko­vá). Led­nic­ký zámek je kle­no­tem archi­tek­tu­ry, kte­rý se měnil během sta­le­tí. Původ­ně gotic­ký hrad byl v 17. sto­le­tí pře­sta­věn do barok­ní podo­by a v 19. sto­le­tí do roman­tic­ké­ho sty­lu. Zámek je sym­bo­lem luxu­su a ele­gan­ce, zná­mý boha­tou novo­go­tic­kou výzdo­bou. Inte­ri­é­ry nabí­zí nád­her­né repre­zen­tač­ní sály s vyře­zá­va­ný­mi stro­py a luxus­ním mobi­liá­řem. Sou­čás­tí zám­ku je také roz­sáh­lý skle­ník z 19. sto­le­tí, kte­rý ukrý­vá exo­tic­ké rost­li­ny z celé­ho světa.

Inte­ri­é­ry nabí­ze­jí honos­né sály, vzác­ný náby­tek a umělec­ké sbír­ky. Uni­kát­ní je Mina­ret, posta­ve­ný na pře­lo­mu 18. a 19. sto­le­tí, kte­rý slou­ží jako vyhlíd­ko­vá věž. Celý are­ál tvo­ří roz­sáh­lý park o více než 200 hek­ta­rech, jeden z nej­roz­sáh­lej­ších kra­ji­ná­řs­kých par­ků v Evro­pě. Ins­pi­ro­ván růz­no­ro­dý­mi sty­ly, od anglic­ké­ho par­ku po roman­tic­kou zahra­du, obsa­hu­je umělá i při­ro­ze­ná jeze­ra, mos­ty a pavi­lo­ny. Anglic­ký park při­lé­há k zám­ku a obsa­hu­je sbír­ku rost­lin a dře­vin ze čtyř kon­ti­nen­tů. Are­ál je veřej­nos­ti pří­stup­ný celo­roč­ně. V minu­los­ti býval čas­to zapla­vo­ván řekou Dyjí, a pro­to maji­te­lé necha­li vybu­do­vat vel­ký ryb­ník se sys­té­mem ostrův­ků. Park obsa­hu­je i uni­kát­ní Mina­ret, kte­rý slou­ží jako rozh­led­na ((Mar­tia Klu­cho­vá). Celý are­ál je uni­kát­ní spo­je­ní his­to­rie, kul­tu­ry a pří­ro­dy. Měs­to Led­ni­ce nabí­zí růz­né kul­tur­ní akce, vyni­ka­jí­cí gas­tro­no­mii a pří­věti­vou obsluhu.

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Česko, Južné Čechy, Neživé, Stavby, Zahraničie, Zrúcaniny

Landštejn – stavebno historická perla Českej Kanady

skala
Hits: 29

Hrad Landš­tejn, nachá­dza­jú­ci sa v oblas­ti zná­mej ako Čes­ká Kana­da, pat­rí medzi naj­výz­nam­nej­šie pamiat­ky rané­ho stre­do­ve­ku v Čes­kej repub­li­ke. Jeho mohut­né zrú­ca­ni­ny sa týčia na vrcho­le návršia v nad­mor­skej výš­ke 656 met­rov, pri­bliž­ne tri kilo­met­re seve­ro­zá­pad­ne od Sta­ré­ho Měs­ta pod Landš­tej­nem v okre­se Jin­dři­chův Hra­dec. Landš­tejn bol posta­ve­ný na pre­lo­me 12. a 13. sto­ro­čia nezná­mym sta­vi­te­ľom. Exis­tu­jú doha­dy, že ním mohol byť čes­ký kráľ Pře­mysl Ota­kar I. ale­bo rakús­ki voj­vo­do­via Leopold V. a Leopold VI. Názov hra­du ​“Landš­tejn” odka­zu­je na sta­vi­te­ľa, kto­rý bol zeme­pá­nom, teda pánom zeme (hrad​-land​stejn​.cz). Prvá písom­ná zmien­ka o hra­de pochá­dza z roku 1231, kedy bol naj­väč­ším román­skym hra­dom v čes­kých kra­ji­nách (en​.wiki​pe​dia​.org). V roku 1282 je s hra­dom spo­je­ný Sezi­ma z Tře­bo­ně z rodu Vít­kov­cov, kto­ré­ho potom­ko­via si pod­ľa hra­du dali prí­do­mok ​“páni z Landš­tej­na”. Naj­výz­nam­nej­ším z nich bol Vilém z Landš­tej­na, obrat­ný poli­tik a voj­vod­ca, kto­rý pre cisá­ra Kar­la IV. vyko­ná­val mno­hé dip­lo­ma­tic­ké misie. Po jeho smr­ti v roku 1356 hrad pre­šiel do rúk krá­ľov­skej komo­ry a násled­ne, v roku 1381, ho zís­kal Kon­rád Kra­jíř z Kraj­ku (hrad​-land​stejn​.cz). Kra­jí­řov­ci z Kraj­ku, pôvo­dom zo Šta­jer­ska, vlast­ni­li hrad tak­mer dve sto­ro­čia. Počas ich vlast­níc­tva pre­šiel hrad význam­ný­mi pre­stav­ba­mi, kto­ré z neho uro­bi­li výstav­nú rezi­den­ciu, pat­ria­cu medzi pop­red­né feudál­ne síd­la v Čechách v prvej polo­vi­ci 16. sto­ro­čia (zaji​ma​va​mis​ta​.cz). V roku 1579 pre­da­la Anna Rou­pov­ská, rode­ná Kra­jí­řo­vá, hrad Štěpá­no­vi Eicin­ko­vi z Eicin­ku. Počas trid­sať­roč­nej voj­ny hrad stra­til svoj stra­te­gic­ký význam a postup­ne chát­ral. V roku 1771 do hra­du udrel blesk, spô­so­bil požiar a hrad bol opus­te­ný. Stal sa zrú­ca­ni­nou a až v 20. sto­ro­čí pre­šiel roz­siah­ly­mi opra­va­mi. Prvá náv­štev­níc­ka sezó­na bola zahá­je­ná v roku 1990 (hrad​-land​stejn​.cz).

Pôvod­né hrad­né jad­ro je tvo­re­né dvo­ma hra­no­lo­vý­mi veža­mi, palá­com medzi nimi a vyso­kou hrad­bou, kto­rá uzav­re­la are­ál do päť­bo­ké­ho pôdo­ry­su. V prie­be­hu 14. sto­ro­čia pre­šiel hrad gotic­kou pre­stav­bou, počas kto­rej bol vysta­va­ný obyt­ný don­jon a bol pre­su­nu­tý vstup do jad­ra na dneš­né mies­to. Ďal­šie rene­sanč­né úpra­vy nasle­do­va­li kon­com 15. a v prvej polo­vi­ci 16. sto­ro­čia (hra​dy​-zri​ce​ni​ny​.cz). Zau­jí­ma­vým prv­kom hra­du je kapl­n­ka svä­té­ho Jura­ja, kto­rej zasvä­te­nie je prvý­krát spo­me­nu­té v roku 1495. Kapl­n­ka mala vale­nú klen­bu a v západ­nej čas­ti tri­bú­nu, odkiaľ maji­teľ hra­du sle­do­val boho­služ­by. Zvyš­ky fre­siek dokla­da­jú výni­moč­nosť toh­to mies­ta a pozor­nosť veno­va­nú jeho výzdo­be (hrad​-land​stejn​.cz).

Dnes je hrad Landš­tejn obľú­be­ným turis­tic­kým cie­ľom. Náv­štev­ní­ci môžu voľ­ne pre­chá­dzať roman­tic­ký­mi ruina­mi, obdi­vo­vať ukáž­ky rané­ho hrad­né­ho sta­vi­teľ­stva a z vyso­kej obran­nej veže si vychut­ná­vať krá­sy zvl­ne­nej kra­ji­ny Čes­kej Kana­dy (oprav​do​va​-las​ka​.jiz​ni​ce​chy​.cz). Hrad je vo vlast­níc­tve Národ­né­ho pamiat­ko­vé­ho ústa­vu a je prí­stup­ný verej­nos­ti počas turis­tic­kej sezó­ny. Okrem pre­hliad­ky hra­du ponú­ka aj rôz­ne kul­túr­ne podu­ja­tia a výsta­vy, kto­ré pri­bli­žu­jú jeho boha­tú his­tó­riu a význam v deji­nách Čes­kej repub­li­ky (hrad​-land​stejn​.cz).

Hrad Landš­tejn pat­rí medzi naj­výz­nam­nej­šie stavebno-​historické pamiat­ky Čes­kej Kana­dy. Je jed­ným z mála hra­dov, kde sa vo veľ­kej mie­re zacho­va­lo mohut­né román­ske jad­ro, kto­ré nemá obdo­bu medzi oko­li­tý­mi čes­ký­mi hrad­mi. Jed­na sku­pi­na odbor­ní­kov tvr­dí, že hrad posta­vi­la rakús­ka ale­bo bavor­ská šľach­ta, zatiaľ čo dru­há verí, že jeho prvým sta­veb­ní­kom bol čes­ký kráľ. Kos­tol svä­té­ho Jána Krs­ti­te­ľa v Pome­zí, kto­rý je pova­žo­va­ný za pod­hra­die Landš­tej­na, bol pôvod­ne román­skou stav­bou so sil­ný­mi väz­ba­mi na rakús­ke vzo­ry. Výsku­my odha­li­li, že osíd­le­nie v Pome­zí trva­lo do 16. až 17. sto­ro­čia, kým význam samot­né­ho hra­du pre­tr­vá­val ove­ľa dlh­šie (e‑stredovek.cz). Asi kilo­me­ter od Sta­ré­ho Měs­ta pod Landš­tej­nom je hra­nič­ný kameň, ozna­ču­jú­ci mies­to, kde sa stý­ka­li pôvod­né hra­ni­ce Čiech, Mora­vy a Rakús­ka. Hadí vrch bol vyhlá­se­ný za prí­rod­nú rezer­vá­ciu v roku 1988. Sú to býva­lé pas­tvi­ny s vre­so­vis­ka­mi (Infor­mač­ná tabuľa).

Landš­tejn Cast­le, loca­ted in the area kno­wn as Bohe­mian Cana­da, is one of the most sig­ni­fi­cant monu­ments of the ear­ly Midd­le Ages in the Czech Repub­lic. Its mas­si­ve ruins rise on top of a hill at an alti­tu­de of 656 meters, app­ro­xi­ma­te­ly three kilo­me­ters nort­hwest of Sta­ré Měs­to pod Landš­tej­nem in the Jin­dři­chův Hra­dec dis­trict. Landš­tejn was built at the turn of the 12th and 13th cen­tu­ries by an unkno­wn buil­der. The­re are spe­cu­la­ti­ons that it could have been the Czech King Pře­mysl Ota­kar I or the Aus­trian dukes Leopold V and Leopold VI. The name ​“Landš­tejn” refers to the buil­der, who was a land­lord, or ​“lord of the land” (hrad​-land​stejn​.cz). The first writ­ten men­ti­on of the cast­le dates back to 1231, when it was the lar­gest Roma­ne­sque cast­le in the Czech lands (en​.wiki​pe​dia​.org). In 1282, the cast­le was asso­cia­ted with Sezi­ma of Tře­boň from the Vít­kov­ci fami­ly, who­se des­cen­dants adop­ted the sur­na­me ​“Lords of Landš­tejn” after the cast­le. The most pro­mi­nent of them was Vilém of Landš­tejn, a skil­led poli­ti­cian and mili­ta­ry lea­der who under­to­ok many dip­lo­ma­tic mis­si­ons for Empe­ror Char­les IV. After his death in 1356, the cast­le pas­sed to the roy­al cham­ber and later, in 1381, was acqu­ired by Kon­rád Kra­jíř of Kraj­ku (hrad​-land​stejn​.cz). The Kra­jíř fami­ly, ori­gi­nal­ly from Sty­ria, owned the cast­le for near­ly two cen­tu­ries. During the­ir owners­hip, the cast­le under­went sig­ni­fi­cant recons­truc­ti­ons, trans­for­ming it into a grand resi­den­ce that ran­ked among the lea­ding feudal esta­tes in Bohe­mia in the first half of the 16th cen­tu­ry (zaji​ma​va​mis​ta​.cz). In 1579, Anna Rou­pov­ská, née Kra­jí­řo­vá, sold the cast­le to Štěpán Eicink of Eicink. During the Thir­ty Years’ War, the cast­le lost its stra­te­gic impor­tan­ce and gra­du­al­ly fell into dis­re­pair. In 1771, a light­ning stri­ke cau­sed a fire, lea­ving the cast­le aban­do­ned. It beca­me a ruin until exten­si­ve repairs began in the 20th cen­tu­ry, with the first visi­tor sea­son ope­ning in 1990 (hrad​-land​stejn​.cz).

The ori­gi­nal cast­le core con­sists of two pri­sma­tic towers, a pala­ce bet­we­en them, and a high wall that enc­lo­sed the area into a pen­ta­go­nal lay­out. During the 14th cen­tu­ry, the cast­le under­went Got­hic recons­truc­ti­on, during which a resi­den­tial don­jon was built, and the entran­ce to the core was moved to its cur­rent loca­ti­on. Furt­her Renais­san­ce modi­fi­ca­ti­ons fol­lo­wed in the late 15th and ear­ly 16th cen­tu­ries (hra​dy​-zri​ce​ni​ny​.cz). An inte­res­ting fea­tu­re of the cast­le is the Cha­pel of St. Geor­ge, first men­ti­oned in 1495. The cha­pel had a bar­rel vault and a gal­le­ry in the wes­tern part from which the cast­le owner could obser­ve ser­vi­ces. Rem­nants of fres­co­es attest to the uni­qu­e­ness of this pla­ce and the atten­ti­on given to its deco­ra­ti­on (hrad​-land​stejn​.cz).

Today, Landš­tejn Cast­le is a popu­lar tou­rist des­ti­na­ti­on. Visi­tors can fre­e­ly explo­re the roman­tic ruins, admi­re exam­ples of ear­ly cast­le archi­tec­tu­re, and enjoy the rol­ling lands­ca­pes of Bohe­mian Cana­da from the high defen­si­ve tower (oprav​do​va​-las​ka​.jiz​ni​ce​chy​.cz). The cast­le is owned by the Nati­onal Heri­ta­ge Ins­ti­tu­te and is open to the pub­lic during the tou­rist sea­son. In addi­ti­on to cast­le tours, it hosts vari­ous cul­tu­ral events and exhi­bi­ti­ons that high­light its rich his­to­ry and sig­ni­fi­can­ce in Czech his­to­ry (hrad​-land​stejn​.cz).

Landš­tejn Cast­le is among the most impor­tant archi­tec­tu­ral and his­to­ri­cal land­marks of Bohe­mian Cana­da. It is one of the few cast­les whe­re a sig­ni­fi­cant Roma­ne­sque core has been pre­ser­ved, unpa­ral­le­led among neigh­bo­ring Czech cast­les. One group of experts belie­ves that the cast­le was built by Aus­trian or Bava­rian nobi­li­ty, whi­le anot­her argu­es that its first buil­der was a Czech king. The Church of St. John the Bap­tist in Pome­zí, con­si­de­red the sett­le­ment below Landš­tejn, was ori­gi­nal­ly a Roma­ne­sque struc­tu­re with strong ties to Aus­trian designs. Rese­arch reve­a­led that sett­le­ment in Pome­zí las­ted until the 16th or 17th cen­tu­ry, whi­le the sig­ni­fi­can­ce of the cast­le itself endu­red much lon­ger (e‑stredovek.cz). About a kilo­me­ter from Sta­ré Měs­to pod Landš­tej­nem is a boun­da­ry sto­ne mar­king the pla­ce whe­re the ori­gi­nal bor­ders of Bohe­mia, Mora­via, and Aus­tria met. Hadí vrch was dec­la­red a natu­re reser­ve in 1988. The­se are for­mer pas­tu­res with heat­hlands (Infor­ma­ti­on board).

Die Burg Landš­tejn, gele­gen in der Regi­on bekannt als Böh­mis­ches Kana­da, gehört zu den bede­utend­sten Denk­mä­lern des frühen Mit­te­lal­ters in der Tsche­chis­chen Repub­lik. Ihre mäch­ti­gen Ruinen erhe­ben sich auf einem Hügel in einer Höhe von 656 Metern, etwa drei Kilo­me­ter nor­dwest­lich von Sta­ré Měs­to pod Landš­tej­nem im Bez­irk Jin­dři­chův Hra­dec. Landš­tejn wur­de um die Wen­de vom 12. zum 13. Jahr­hun­dert von einem unbe­kann­ten Erbau­er errich­tet. Es wird spe­ku­liert, dass dies der böh­mis­che König Pře­mysl Ota­kar I. oder die öster­re­i­chis­chen Her­zöge Leopold V. und Leopold VI. gewe­sen sein könn­ten. Der Name ​“Landš­tejn” ver­we­ist auf den Erbau­er, der ein Grund­herr, also ein ​“Herr des Lan­des”, war (hrad​-land​stejn​.cz). Die ers­te sch­rift­li­che Erwäh­nung der Burg stammt aus dem Jahr 1231, als sie die größte roma­nis­che Burg in den böh­mis­chen Län­dern war (en​.wiki​pe​dia​.org). Im Jahr 1282 wur­de die Burg mit Sezi­ma von Tře­boň aus der Fami­lie der Vít­kov­ci in Ver­bin­dung geb­racht, deren Nach­kom­men den Namens­zu­satz ​“Her­ren von Landš­tejn” annah­men. Der bede­utend­ste unter ihnen war Vilém von Landš­tejn, ein ges­chic­kter Poli­ti­ker und Mili­tär­füh­rer, der vie­le dip­lo­ma­tis­che Mis­si­onen für Kai­ser Karl IV. durch­fü­hr­te. Nach sei­nem Tod im Jahr 1356 ging die Burg in den Besitz der könig­li­chen Kam­mer über und wur­de spä­ter, im Jahr 1381, von Kon­rád Kra­jíř von Kraj­ku erwor­ben (hrad​-land​stejn​.cz). Die Fami­lie Kra­jíř, urs­prün­glich aus der Ste­ier­mark, besaß die Burg fast zwei Jahr­hun­der­te lang. Wäh­rend ihrer Herrs­chaft wur­de die Burg umfas­send umge­baut und zu einer präch­ti­gen Resi­denz, die zu den füh­ren­den feuda­len Anwe­sen in Böh­men in der ers­ten Hälf­te des 16. Jahr­hun­derts zähl­te (zaji​ma​va​mis​ta​.cz). Im Jahr 1579 ver­kauf­te Anna Rou­pov­ská, gebo­re­ne Kra­jí­řo­vá, die Burg an Štěpán Eicink von Eicink. Wäh­rend des Dre­i­ßig­jäh­ri­gen Krie­ges ver­lor die Burg ihre stra­te­gis­che Bede­utung und ver­fiel all­mäh­lich. Im Jahr 1771 sch­lug ein Blitz ein, verur­sach­te einen Brand, und die Burg wur­de ver­las­sen. Sie ver­fiel zur Ruine, bis im 20. Jahr­hun­dert umfan­gre­i­che Res­tau­rie­rung­sar­be­i­ten began­nen. Die ers­te Besu­cher­sai­son wur­de 1990 eröff­net (hrad​-land​stejn​.cz).

Der urs­prün­gli­che Burg­kern bes­teht aus zwei pri­sma­tis­chen Tür­men, einem Palast dazwis­chen und einer hohen Mau­er, die das Are­al in eine fün­fec­ki­ge Anord­nung ein­sch­loss. Im 14. Jahr­hun­dert wur­de die Burg gotisch umge­baut, wobei ein Wohn-​Donjon errich­tet und der Ein­gang zum Kern an die heuti­ge Stel­le ver­legt wur­de. Wei­te­re Renaissance-​Modifikationen folg­ten im spä­ten 15. und frühen 16. Jahr­hun­dert (hra​dy​-zri​ce​ni​ny​.cz). Ein inte­res­san­tes Merk­mal der Burg ist die Kapel­le des hei­li­gen Georg, die ers­tmals 1495 erwähnt wur­de. Die Kapel­le hat­te ein Ton­nen­ge­wöl­be und eine Gale­rie im west­li­chen Teil, von der aus der Burg­herr die Got­tes­diens­te beobach­ten konn­te. Fres­ken­res­te zeugen von der Ein­zi­gar­tig­ke­it die­ses Ortes und der Auf­merk­sam­ke­it, die sei­ner Ges­tal­tung gewid­met wur­de (hrad​-land​stejn​.cz).

Heute ist die Burg Landš­tejn ein belieb­tes Tou­ris­ten­ziel. Besu­cher kön­nen frei durch die roman­tis­chen Ruinen stre­i­fen, Beis­pie­le früher Bur­gar­chi­tek­tur bewun­dern und von der hohen Ver­te­i­di­gung­sturm aus die Hügel­lands­chaf­ten des Böh­mis­chen Kana­da genie­ßen (oprav​do​va​-las​ka​.jiz​ni​ce​chy​.cz). Die Burg befin­det sich im Besitz des Nati­ona­len Denk­mals­chut­zins­ti­tuts und ist wäh­rend der Tou­ris­mus­sai­son für die Öffen­tlich­ke­it zugän­glich. Neben Burg­füh­run­gen wer­den auch vers­chie­de­ne kul­tu­rel­le Verans­tal­tun­gen und Auss­tel­lun­gen ange­bo­ten, die die rei­che Ges­chich­te und Bede­utung der Burg in der tsche­chis­chen Ges­chich­te her­vor­he­ben (hrad​-land​stejn​.cz).

Die Burg Landš­tejn gehört zu den bede­utend­sten bau­his­to­ris­chen Denk­mä­lern des Böh­mis­chen Kana­da. Sie ist eine der weni­gen Bur­gen, in denen ein bede­uten­der roma­nis­cher Kern erhal­ten geb­lie­ben ist, der sei­nesg­le­i­chen unter den benach­bar­ten tsche­chis­chen Bur­gen sucht. Eine Grup­pe von Exper­ten glaubt, dass die Burg von öster­re­i­chis­chem oder bay­eris­chem Adel erbaut wur­de, wäh­rend eine ande­re argu­men­tiert, dass ihr ers­ter Erbau­er ein böh­mis­cher König war. Die Kir­che des hei­li­gen Johan­nes des Täu­fers in Pome­zí, die als die Sied­lung unter­halb von Landš­tejn gilt, war urs­prün­glich ein roma­nis­cher Bau mit star­ken Ver­bin­dun­gen zu öster­re­i­chis­chen Designs. Fors­chun­gen haben erge­ben, dass die Besied­lung in Pome­zí bis ins 16. oder 17. Jahr­hun­dert andau­er­te, wäh­rend die Bede­utung der Burg selbst viel län­ger bes­tand (e‑stredovek.cz). Etwa einen Kilo­me­ter von Sta­ré Měs­to pod Landš­tej­nem ent­fernt befin­det sich ein Grenzs­te­in, der den Ort mar­kiert, an dem die urs­prün­gli­chen Gren­zen Böh­mens, Mäh­rens und Öster­re­ichs aufe­i­nan­der­tra­fen. Der Hadí vrch wur­de 1988 zum Naturs­chutz­ge­biet erk­lärt. Es han­delt sich um ehe­ma­li­ge Wei­den mit Hei­def­lä­chen (Infor­ma­ti­onss­child).

Use Facebook to Comment on this Post

Česko, Južná Morava, Krajina, Mestá, Moravské, Zahraničie

Bučovice – mesto unikátneho renesančného zámku

skala
Hits: 324

Bučo­vi­ce ležia v údo­lí Lita­vy medzi Brnom a Uher­ským Hra­diš­ťom. Žije tu 6500 oby­va­te­ľov. V 19. sto­ro­čí tu bol zria­de­ný 12 hek­tá­ro­vý leso­park. V posled­nej štvr­ti­ne 16. sto­ro­čia začal Jan Šem­be­ra Čer­no­hor­ský z Bos­ko­vic budo­vať naj­skvost­nej­ší rene­sanč­ný zámok na Mora­ve s jedi­neč­ný­mi sála­mi a nád­her­ným arká­ro­vých nádvo­rím. V 17. sto­ro­čí pri­bud­la maný­ris­tic­ká fon­tá­na. V roku 1645 švéd­ski voja­ci vyplie­ni­li mes­to až na kos­tol a zámok. V dru­hej polo­vi­ci 18. sto­ro­čí a v prvej v 19. sto­ro­čí boli Bučo­vi­ce jed­ným z naj­výz­nam­nej­ších cen­tier súken­níc­tva. V 20. sto­ro­čí sa stal naj­výz­nam­nej­ším dre­vos­pra­cu­jú­ci prie­my­sel. Koná­va sa tu v máji Zámec­ký košt, kde je pra­vi­del­ne zastú­pe­ných oko­lo 800 vín. V októb­ri je orga­ni­zo­va­ný Fes­ti­val ochot­nic­kých diva­del Miro­sla­va Dole­ža­la (buco​vi​ce​.cz). Mest­ské čas­ti: Bučo­vi­ce, Čern­čín, Klo­bouč­ky, Mare­fy, Více­mi­li­ce. Osob­nos­ti Bučo­víc: herec Miro­slav Dole­žal, spe­vák Bob Frídl (Wiki­pe­dia). Bučo­vic­ký zámok je uni­kát­nou stav­bou talian­skej rene­san­cie na sever od Álp. Kon­krét­ne typu ​“palaz­zo in for­tez­za”. Arká­do­vé nádvo­rie tvo­rí aj 90 boha­to vyzdo­be­ných stĺpov 540 reli­éf­mi (zamek​-buco​vi​ce​.cz). Pome­no­va­nie pochá­dza o pome­no­va­nia oby­va­te­ľov, zákla­dom bolo meno Budeš, Buď­še, Budeč, Buď­če, Buč. Tie­to mená boli domác­ky­mi podo­ba­mi Budi­mí­ra, Budi­sla­va, Dra­ho­bu­da (Wiki­pe­dia).

Bučo­vi­ce sa nachá­dza­jú v juho­mo­rav­skom kra­ji, majú boha­tú minu­losť a zacho­va­né dedič­stvo. Zako­re­ne­ná his­tó­ria sia­ha až do stre­do­ve­ku. Prvá písom­ná zmien­ka je z roku 1237. Domi­nan­tou je rene­sanč­ný zámok posta­ve­ný v 16. sto­ro­čí. Je obklo­pe­ný roz­siah­lou záh­ra­dou so sta­ro­by­lý­mi fon­tá­na­mi a socha­mi. Kos­tol sv. Mar­ti­na je posta­ve­ný v gotic­kom slo­hu. Kuz­mo­va kaš­na je jed­na z najk­raj­ších rene­sanč­ných fon­tán v Čes­ku. Posta­ve­ná bola v 16. sto­ro­čí, sta­la sa mies­tom, kde si oby­va­te­lia aj náv­štev­ní­ci cho­dia pose­dieť a rela­xo­vať. Kul­túr­na scé­na si v Bučo­vi­ciach prí­de na svo­je. Pra­vi­del­ne hos­tia rôz­ne podu­ja­tia a fes­ti­va­ly hud­by, divad­la, tra­dič­ných reme­siel. Napr. Bučo­vic­ký hudob­ný fes­ti­val. Regi­ón je zná­my svo­ji­mi vini­ca­mi, na kto­rých sa dorá­ba vyni­ka­jú­ce morav­ské víno. Bučo­vic­ký zámok, nesie cha­rak­te­ris­tic­ké prv­ky rene­sanč­nej archi­tek­tú­ry, vrá­ta­ne symet­rie, oblú­kov, pilas­trá­cie a zdo­be­ných oken­ných otvo­rov. Fasá­dy zám­ku sú pozo­ru­hod­ne zdo­be­né reli­éf­mi a štu­ka­tú­ra­mi, čo pri­dá­va dojem ele­gan­cie a umenia.

Bučo­vi­ce sú maleb­né mes­to nachá­dza­jú­ce sa v okre­se Vyškov v Juho­mo­rav­skom kra­ji, pri­bliž­ne 29 km východ­ne od Brna. Ležia na sever­nom okra­ji Ždá­nic­ké­ho lesa v nad­mor­skej výš­ke 226 met­rov nad morom a pre­te­ká nimi rie­ka Lita­va. Mes­to má pri­bliž­ne 6 900 oby­va­te­ľov (Wiki­pe­dia). Prvá písom­ná zmien­ka o Bučo­vi­ciach pochá­dza z roku 1322, hoci arche­olo­gic­ké nále­zy naz­na­ču­jú exis­ten­ciu osíd­le­nia už v prvej polo­vi­ci 13. sto­ro­čia. V 16. sto­ro­čí zaži­lo mes­to roz­kvet pod vede­ním Jana Čer­no­hor­ské­ho z Bos­ko­vic, kto­rý dal posta­viť rene­sanč­ný zámok, pova­žo­va­ný za jed­nu z naj­cen­nej­ších rene­sanč­ných sta­vieb na sever od Talian­ska. Medzi význam­né pamiat­ky pat­rí rene­sanč­ný zámok s fran­cúz­skou záh­ra­dou, kto­rý bol posta­ve­ný v rokoch 1567 – 1582. Na nádvo­rí zám­ku sa nachá­dza baro­ko­vá fon­tá­na s posta­vou bak­chan­ta. Ďal­ší­mi zau­jí­ma­vos­ťa­mi sú far­ský kos­tol Nane­bov­za­tia Pan­ny Márie z rokov 1637 – 1641, baro­ko­vé sochy svä­té­ho Jána Nepo­muc­ké­ho a svä­té­ho Jána Sar­kan­dra, Stra­kos­chov dom na námes­tí z kon­ca 18. sto­ro­čia a kubis­tic­ký Obec­ný dom z rokov 1913 – 1914, kto­rý v súčas­nos­ti slú­ži ako síd­lo mest­ské­ho úra­du. Vo východ­nej čas­ti Bučo­víc sa nachá­dza roz­siah­ly židov­ský cin­to­rín s náhrob­ka­mi zo 17. až 20. sto­ro­čia, kto­rý pri­po­mí­na prí­tom­nosť židov­skej komu­ni­ty a jej prí­nos k hos­po­dár­ske­mu roz­vo­ju mes­ta v minu­los­ti (mis​to​pi​sy​.cz).

Na kop­ci nad mes­tom sa rozp­res­tie­ra pri­bliž­ne 12 hek­tá­ro­vý leso­park Kal­vá­rie, kto­rý vzni­kol v 80. a 90. rokoch 19. sto­ro­čia z ini­cia­tí­vy knie­ža­ťa Jána II. z Lich­ten­štajn­ska. Po roz­siah­lej obno­ve v rokoch 2019 a 2020 slú­ži ako obľú­be­né mies­to na oddych a rekre­áciu pre miest­nych oby­va­te­ľov aj náv­štev­ní­kov. V miest­nej čas­ti Více­mi­li­ce sa nachá­dza bio­cen­trum s dvo­ma ryb­ník­mi, kto­ré láka na pre­chádz­ky a ponú­ka prí­le­ži­tosť na pozo­ro­va­nie miest­nej fau­ny a fló­ry v pri­ro­dze­nom pro­stre­dí (kam​po​ces​ku​.cz). Bučo­vi­ce ponú­ka­jú boha­té mož­nos­ti pre pešiu turis­ti­ku a cyk­lo­tu­ris­ti­ku vďa­ka svo­jej polo­he na úpä­tí Ždá­nic­ké­ho lesa. Mes­to je hos­po­dár­skym a vzde­lá­va­cím stre­dis­kom oblas­ti, s dvo­ma základ­ný­mi ško­la­mi a dvo­ma stred­ný­mi ško­la­mi – gym­ná­zi­om a obchod­nou aka­dé­mi­ou. Medzi špor­to­vé a rekre­ač­né zaria­de­nia pat­rí pla­vec­ký bazén, špor­to­vý are­ál v Háj­ku s teni­so­vý­mi kurt­mi a fut­ba­lo­vým ihris­kom a nové von­kaj­šie kúpa­lis­ko otvo­re­né v roku 2007. (rodin​ne​vy​le​ty​.cz). Bučo­vi­ce sú zná­me svo­jím boha­tým kul­túr­nym živo­tom. Mes­to pra­vi­del­ne orga­ni­zu­je rôz­ne podu­ja­tia, ako sú jar­mo­ky, kon­cer­ty a spo­lo­čen­ské akcie (topv​stu​pen​ky​.sk).

Bučo­vi­ce lies in the Lita­va val­ley bet­we­en Brno and Uher­ské Hra­diš­tě, with a popu­la­ti­on of app­ro­xi­ma­te­ly 6,500. In the 19th cen­tu­ry, a 12-​hectare forest park was estab­lis­hed here. In the last quar­ter of the 16th cen­tu­ry, Jan Šem­be­ra Čer­no­hor­ský of Bos­ko­vi­ce began buil­ding the most mag­ni­fi­cent Renais­san­ce châte­au in Mora­via, fea­tu­ring uni­que halls and a stun­ning arca­ded cour­ty­ard. In the 17th cen­tu­ry, a Man­ne­rist foun­tain was added. In 1645, Swe­dish sol­diers plun­de­red the town, spa­ring only the church and the châte­au. In the late 18th and ear­ly 19th cen­tu­ries, Bučo­vi­ce beca­me one of the most impor­tant cen­ters of cloth-​making. In the 20th cen­tu­ry, the woodwor­king indus­try beca­me the most sig­ni­fi­cant. Each May, the ​“Zámec­ký košt” is held, sho­wca­sing around 800 wines. In Octo­ber, the Miro­slav Dole­žal Fes­ti­val of Ama­te­ur The­at­re takes pla­ce (buco​vi​ce​.cz).

City dis­tricts inc­lu­de Bučo­vi­ce, Čern­čín, Klo­bouč­ky, Mare­fy, and Více­mi­li­ce. Notab­le figu­res from Bučo­vi­ce inc­lu­de actor Miro­slav Dole­žal and sin­ger Bob Frídl (Wiki­pe­dia). The Bučo­vi­ce châte­au is a uni­que exam­ple of Ita­lian Renais­san­ce archi­tec­tu­re north of the Alps, spe­ci­fi­cal­ly of the ​“palaz­zo in for­tez­za” type. Its arca­ded cour­ty­ard boasts 90 rich­ly deco­ra­ted columns with 540 reliefs (zamek​-buco​vi​ce​.cz). The name Bučo­vi­ce ori­gi­na­tes from the name Budeš, Buď­še, Budeč, Buď­če, or Buč, which were dimi­nu­ti­ves of Budi­mír, Budi­slav, or Dra­ho­bud (Wiki­pe­dia).

Bučo­vi­ce is loca­ted in the South Mora­vian Regi­on, with a rich his­to­ry and pre­ser­ved heri­ta­ge dating back to the Midd­le Ages. The first writ­ten men­ti­on is from 1237. Its land­mark is the Renais­san­ce châte­au built in the 16th cen­tu­ry, sur­roun­ded by exten­si­ve gar­dens with ancient foun­tains and sta­tu­es. The Church of St. Mar­tin is built in Got­hic sty­le. The Kuz­ma Foun­tain, one of the most beau­ti­ful Renais­san­ce foun­tains in the Czech Repub­lic, was cons­truc­ted in the 16th cen­tu­ry and is a popu­lar spot for relaxation.

Bučo­vi­ce hosts vari­ous cul­tu­ral events, inc­lu­ding the Bučo­vi­ce Music Fes­ti­val. The regi­on is reno­wned for its vine­y­ards pro­du­cing excel­lent Mora­vian wines. The châte­au fea­tu­res cha­rac­te­ris­tic ele­ments of Renais­san­ce archi­tec­tu­re, such as sym­met­ry, arches, pilas­ters, and orna­te win­dow ope­nings. Its faca­des are ador­ned with remar­kab­le reliefs and stuc­co, adding ele­gan­ce and artistry.

Bučo­vi­ce is a pic­tu­re­sque town loca­ted in the Vyškov dis­trict of the South Mora­vian Regi­on, about 29 km east of Brno. It lies on the nort­hern edge of the Ždá­ni­ce Forest at an alti­tu­de of 226 meters abo­ve sea level, with the Lita­va River flo­wing through it. The first writ­ten men­ti­on of Bučo­vi­ce dates back to 1322, though archa­e­olo­gi­cal fin­dings sug­gest sett­le­ment in the ear­ly 13th cen­tu­ry. The town flou­ris­hed in the 16th cen­tu­ry under Jan Čer­no­hor­ský of Bos­ko­vi­ce, who built the Renais­san­ce châte­au, con­si­de­red one of the finest Renais­san­ce buil­dings north of Italy.

Other notab­le land­marks inc­lu­de the parish Church of the Assump­ti­on of the Vir­gin Mary (1637 – 1641), Baro­que sta­tu­es of St. John of Nepo­muk and St. John Sar­kan­der, the Stra­kosch Hou­se from the late 18th cen­tu­ry, and the Cubist Muni­ci­pal Hou­se (1913 – 1914), now the town hall. In the eas­tern part of Bučo­vi­ce is a lar­ge Jewish ceme­te­ry with tomb­sto­nes dating from the 17th to the 20th cen­tu­ry, ref­lec­ting the Jewish com­mu­ni­ty­’s his­to­ri­cal con­tri­bu­ti­on to the town’s eco­no­mic development.

On the hill abo­ve the town lies the 12-​hectare Kal­vá­rie forest park, estab­lis­hed in the 19th cen­tu­ry by Prin­ce Jan II of Liech­tens­te­in. After exten­si­ve res­to­ra­ti­on in 2019 and 2020, it ser­ves as a popu­lar rec­re­a­ti­on area. In the local dis­trict of Více­mi­li­ce, a bio­cen­ter with two ponds offers oppor­tu­ni­ties for walks and wild­li­fe obser­va­ti­on. Bučo­vi­ce is a hub for hiking and cyc­ling, thanks to its loca­ti­on at the foot of the Ždá­ni­ce Forest. The town is an edu­ca­ti­onal and eco­no­mic cen­ter with two ele­men­ta­ry scho­ols and two secon­da­ry scho­ols – a gym­na­sium and a busi­ness aca­de­my. Its sports faci­li­ties inc­lu­de a swim­ming pool, sports com­plex in Hájek with ten­nis courts and a foot­ball pitch, and an out­do­or swim­ming pool ope­ned in 2007. Bučo­vi­ce is also kno­wn for its vib­rant cul­tu­ral life, hos­ting mar­kets, con­certs, and social events (rodin​ne​vy​le​ty​.cz, kam​po​ces​ku​.cz).

Bučo­vi­ce leží v údo­lí Lita­vy mezi Brnem a Uher­ským Hra­diš­těm, s přib­liž­ně 6 500 oby­va­te­li. V 19. sto­le­tí zde byl zalo­žen leso­park o roz­lo­ze 12 hek­ta­rů. V posled­ní čtvr­ti­ně 16. sto­le­tí začal Jan Šem­be­ra Čer­no­hor­ský z Bos­ko­vic budo­vat nej­skvost­něj­ší rene­sanč­ní zámek na Mora­vě s jedi­neč­ný­mi sály a nád­her­ným arká­do­vým nád­vo­řím. V 17. sto­le­tí při­by­la maný­ris­tic­ká fon­tá­na. Roku 1645 měs­to vyple­ni­li švédš­tí vojá­ci, uše­tře­ny zůs­ta­ly pou­ze kos­tel a zámek. Na pře­lo­mu 18. a 19. sto­le­tí se Bučo­vi­ce sta­ly jed­ním z nej­výz­nam­něj­ších cen­ter sou­ke­nic­tví. Ve 20. sto­le­tí se nej­důle­ži­těj­ším průmys­lem sta­lo zpra­co­vá­ní dře­va. Kaž­dý květen se zde koná ​„Zámec­ký košt“, na kte­rém je zastou­pe­no přib­liž­ně 800 vín. V říj­nu se orga­ni­zu­je Fes­ti­val ochot­nic­kých diva­del Miro­sla­va Dole­ža­la (buco​vi​ce​.cz).

Měst­ské čás­ti: Bučo­vi­ce, Čern­čín, Klo­bouč­ky, Mare­fy, Více­mi­li­ce. Mezi osob­nos­ti Bučo­vic patří herec Miro­slav Dole­žal a zpěvák Bob Frídl (Wiki­pe­dia). Bučo­vic­ký zámek je uni­kát­ní stav­bou ital­ské rene­san­ce sever­ně od Alp, kon­krét­ně typu ​„palaz­zo in for­tez­za“. Arká­do­vé nád­vo­ří tvo­ří 90 boha­tě zdo­be­ných slou­pů se 540 reli­é­fy (zamek​-buco​vi​ce​.cz). Název Bučo­vi­ce pochá­zí od osob­ních jmen Budeš, Buď­še, Budeč, Buď­če, Buč, což byly domác­ké podo­by jmen Budi­mír, Budi­slav či Dra­ho­bud (Wiki­pe­dia).

Bučo­vi­ce se nachá­zí v Jiho­mo­rav­ském kra­ji, s boha­tou his­to­rií saha­jí­cí až do stře­do­věku. Prv­ní písem­ná zmín­ka je z roku 1237. Domi­nan­tou je rene­sanč­ní zámek z 16. sto­le­tí, obklo­pe­ný roz­sáh­lý­mi zahra­da­mi se sta­ro­by­lý­mi fon­tá­na­mi a socha­mi. Kos­tel sv. Mar­ti­na je posta­ven v gotic­kém slo­hu. Kuz­mo­va kaš­na, jed­na z nejk­rás­něj­ších rene­sanč­ních fon­tán v Čes­ku, byla posta­ve­na v 16. sto­le­tí a slou­ží jako oblí­be­né mís­to pro odpočinek.

Bučo­vi­ce hos­tí růz­né kul­tur­ní akce, napří­klad Bučo­vic­ký hudeb­ní fes­ti­val. Regi­on je zná­mý svý­mi vini­ce­mi pro­du­ku­jí­cí­mi vyni­ka­jí­cí morav­ská vína. Zámek má cha­rak­te­ris­tic­ké prv­ky rene­sanč­ní archi­tek­tu­ry, jako jsou symet­rie, oblou­ky, pilas­try a zdo­be­né oken­ní otvo­ry. Fasá­dy zám­ku jsou boha­tě zdo­be­né reli­é­fy a štu­ka­tu­rou, což dodá­vá pocit ele­gan­ce a umění.

Bučo­vi­ce jsou maleb­né měs­to v okre­se Vyškov, Jiho­mo­rav­ský kraj, asi 29 km východ­ně od Brna. Leží na sever­ním okra­ji Ždá­nic­ké­ho lesa v nad­mo­řs­ké výš­ce 226 m, pro­té­ká jimi řeka Lita­va. Prv­ní písem­ná zmín­ka pochá­zí z roku 1322, přes­to arche­olo­gic­ké nále­zy doklá­da­jí osíd­le­ní již ve 13. sto­le­tí. Měs­to zaži­lo rozk­vět v 16. sto­le­tí za Jana Čer­no­hor­ské­ho z Bos­ko­vic, kte­rý dal posta­vit rene­sanč­ní zámek pova­žo­va­ný za jed­nu z nej­cen­něj­ších rene­sanč­ních sta­veb sever­ně od Itálie.

Mezi dal­ší památ­ky patří kos­tel Nane­bev­ze­tí Pan­ny Marie (1637 – 1641), barok­ní sochy sv. Jana Nepo­muc­ké­ho a sv. Jana Sar­kan­de­ra, Stra­kos­chův dům z 18. sto­le­tí a kubis­tic­ký Obec­ní dům (1913 – 1914), kte­rý dnes slou­ží jako rad­ni­ce. Ve východ­ní čás­ti Bučo­vic se nachá­zí židov­ský hřbi­tov s náhrob­ky ze 17. – 20. sto­le­tí, při­po­mí­na­jí­cí židov­skou komu­ni­tu a její pří­nos k roz­vo­ji města.

Na kop­ci nad měs­tem se rozk­lá­dá 12hektarový leso­park Kal­vá­rie, vznik­lý v 19. sto­le­tí z ini­cia­ti­vy kní­že­te Jana II. z Lich­ten­štej­na. Po rekons­truk­ci v letech 2019 – 2020 slou­ží jako oblí­be­né mís­to pro odpo­či­nek. V míst­ní čás­ti Více­mi­li­ce se nachá­zí bio­cen­trum s dvěma ryb­ní­ky, kte­ré láká na pro­cház­ky a pozo­ro­vá­ní pří­ro­dy. Bučo­vi­ce jsou cen­trem turis­ti­ky a cyk­lo­tu­ris­ti­ky na úpa­tí Ždá­nic­ké­ho lesa. Nabí­ze­jí spor­tov­ní záze­mí, napří­klad pla­vec­ký bazén, teni­so­vé kur­ty, fot­ba­lo­vé hřiš­tě a kou­pa­liš­tě (rodin​ne​vy​le​ty​.cz, kam​po​ces​ku​.cz).

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post