2016, 2016-2020, Časová línia, Česko, Južná Morava, Krajina, Mlyny, Moravské, Neživé, Obce, Polia, Stavby, Typ krajiny, Zahraničie

Kunkovice

Hits: 135

Kun­ko­vi­ce sa nachá­dza­jú v okre­se Kro­měříž. Pôso­bia ako časo­vá kap­su­la, kde sa pre­plie­ta tra­dič­ná archi­tek­tú­ra s moder­nou. Sta­ro­by­lé budo­vy, his­to­ric­ké pamiat­ky, miest­na rad­ni­ca a kos­tol nesú prí­be­hy sta­rých čias. Vôkol sa nachá­dza krás­na roz­ma­ni­tá prí­ro­da. Kun­ko­vi­ce udr­žia­va­jú tra­dí­cie a folk­lór v živo­ta­schop­nom sta­ve. Kona­jú sa rôz­ne podu­ja­tia, fes­ti­va­ly, kde sa pre­zen­tu­je ľudo­vý tanec, pies­ne, remes­lá. Tkáč­stvo, kera­mi­kár­stvo, dre­vo­rez­ba tvo­rí cha­rak­ter obce. Miest­ni oby­va­te­lia sú hrdí na svo­je kore­ne a radi ich zdie­ľa­jú. Miest­ne kuli­nár­ske špe­cia­li­ty odrá­ža­jú pre­fe­ren­cie miest­nych obyvateľov.

V Kun­ko­vi­ciach žije na plo­che 7 km2 83 oby­va­te­ľov. Ležia v nad­mor­skej výš­ke 309 met­rov nad morom. Prvá písom­ná zmien­ka je z roku 1141. Nachá­dza sa tu veter­ný mlyn holand­ské­ho typu (Wiki­pe­dia). Asi 300 met­rov seve­ro­vý­chod­ne od obce na náve­ter­nej vyvý­še­ni­ne sto­jí muro­va­ný veter­ný mlyn holand­ské­ho typu. Je v súkrom­ných rukách a jeho maji­teľ sa sna­ží vylep­šiť jeho zlý stav. Mlyn posta­vi­li v 19. sto­ro­čí, pôvod­ne dis­po­no­val otá­ča­cou stre­chou a šind­ľo­vou kry­ti­nou. Nie­koľ­ko­krát ho pos­ti­hol požiar, v roku 1890 bol dôklad­ne opra­ve­ný. Svo­ju fun­kciu vyko­ná­val do roku 1944, vte­dy ho vlast­nil Edmund Molí­nek. Po voj­ne postup­ne chát­ral až do hava­rij­né­ho sta­vu. Dnes sa má už lep­šie, mlyn je dokon­ca zatep­le­ný (kun​ko​vi​ce​.cz).


Kun­ko­vi­ce is loca­ted in the Kro­měříž dis­trict. It acts as a time cap­su­le whe­re tra­di­ti­onal archi­tec­tu­re intert­wi­nes with moder­ni­ty. Ancient buil­dings, his­to­ri­cal land­marks, the local town hall, and church car­ry sto­ries from old times. Beau­ti­ful and diver­se natu­re sur­rounds the area. Kun­ko­vi­ce pre­ser­ve tra­di­ti­ons and folk­lo­re in a vib­rant sta­te. Vari­ous events and fes­ti­vals take pla­ce, sho­wca­sing folk dan­ces, songs, and crafts. Wea­ving, potte­ry, and wood car­ving con­tri­bu­te to the vil­la­ge­’s cha­rac­ter. Local resi­dents take pri­de in the­ir roots and wil­lin­gly sha­re them. Local culi­na­ry spe­cial­ties ref­lect the pre­fe­ren­ces of the inhabitants.

In Kun­ko­vi­ce, 83 inha­bi­tants live on an area of 7 km². The vil­la­ge is situ­ated at an alti­tu­de of 309 meters abo­ve sea level. The first writ­ten men­ti­on dates back to 1141. A Dutch-​type wind­mill stands about 300 meters nort­he­ast of the vil­la­ge on a win­dward ele­va­ti­on. It is pri­va­te­ly owned, and the owner is wor­king to impro­ve its poor con­di­ti­on. The mill was built in the 19th cen­tu­ry, ori­gi­nal­ly fea­tu­ring a rota­ting roof and shin­gle cove­ring. It suf­fe­red seve­ral fires and under­went tho­rough reno­va­ti­on in 1890. It func­ti­oned until 1944, owned by Edmund Molí­nek. After the war, it gra­du­al­ly dete­ri­ora­ted to a sta­te of dis­re­pair. Today, it is in bet­ter con­di­ti­on, even insu­la­ted (kun​ko​vi​ce​.cz).


Kun­ko­vi­ce se nachá­ze­jí v okre­se Kro­měříž. Půso­bí jako časo­vá kaps­le, kde se pro­lí­ná tra­dič­ní archi­tek­tu­ra s moder­nou. Sta­ro­by­lé budo­vy, his­to­ric­ké památ­ky, míst­ní rad­ni­ce a kos­tel nesou pří­běhy sta­rých časů. Oko­lo se rozk­lá­dá krás­ná a roz­ma­ni­tá pří­ro­da. Kun­ko­vi­ce udr­žu­jí tra­di­ce a folk­lór v živo­ta­schop­ném sta­vu. Kona­jí se zde růz­né udá­los­ti, fes­ti­va­ly, kde se pre­zen­tu­je lido­vý tanec, pís­ně, řemes­la. Tkáč­ství, kera­mi­ka, dře­vo­řez­ba tvo­ří cha­rak­ter obce. Míst­ní oby­va­te­lé jsou hrdí na své koře­ny a rádi je sdí­le­jí. Míst­ní kuli­ná­řs­ké spe­cia­li­ty odrá­že­jí pre­fe­ren­ce míst­ních obyvatel.

V Kun­ko­vi­cích žije na plo­še 7 km² 83 oby­va­tel. Leží v nad­mo­řs­ké výš­ce 309 met­rů nad mořem. Prv­ní písem­ná zmín­ka je z roku 1141. Nachá­zí se zde větr­ný mlýn holand­ské­ho typu (Wiki­pe­dia). Asi 300 met­rů seve­ro­vý­chod­ně od obce na návě­tr­né vyvý­še­ni­ně sto­jí zděný větr­ný mlýn holand­ské­ho typu. Je v souk­ro­mých rukách a jeho maji­tel se sna­ží vylep­šit jeho zlý stav. Mlýn posta­vi­li v 19. sto­le­tí, původ­ně dis­po­no­val otá­či­vou stře­chou a šin­de­lem kry­ti­nou. Něko­li­krát ho pos­tihl požár, v roce 1890 byl důklad­ně opra­ven. Svo­ji fun­kci vyko­ná­val do roku 1944, teh­dy ho vlast­nil Edmund Molí­nek. Po vál­ce postup­ně chát­ral až do hava­rij­ní­ho sta­vu. Dnes se má už lépe, mlýn je dokon­ce zatep­le­ný (kun​ko​vi​ce​.cz).


Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

2016, 2016-2020, Časová línia, České, Česko, Dokumenty, Južná Morava, Krajina, Mestá, Moravské, Neživé, Stavby, Stavby, Zahraničie, Zahraničné

Vila Tugendhat v Brne

Hits: 201

Vila Tue­gend­hat sa nachá­dza na Drob­né­ho uli­ci v Brne. Je poboč­kou Muzea Brněn­ska. Pat­rí ku nej aj záh­ra­da. Maji­teľ Alf­red Löw-​Beer v roku 1929 daro­val hor­nú časť pozem­ku svo­jej dcé­re, kto­rá si na ňom posta­vi­la rodin­ný dom, vilu Tugend­hat (vila​lo​wbe​er​.cz). V 19. sto­ro­čí tu stá­ly záh­rad­né domy, vinoh­rad a záh­ra­da. V roku 1903 tu dal posta­viť Moriz Fuhr­mann rodin­nú vilu. V roku 1913 dal vilu Alf­red Löw-​Beer čias­toč­ne upra­viť. V roku 1940 zaba­vi­li vilu Nemci a síd­li­lo tu ges­ta­po. Po voj­ne tu krát­ko fun­go­val Ame­ric­ký ústav. Od roku 1954 do roku 2012 objekt fun­go­val ako Masa­ry­kov štu­dent­ský domov (vila​lo​wbe​er​.cz).

Od 50-​tych rokov do kon­ca 20. sto­ro­čia spra­ve­ná iba čias­toč­ná opra­va stre­chy, inšta­lá­cie nové­ho kot­la a ústred­né­ho kúre­nia. Ku pamiat­ko­vej obno­ve doš­lo v máji 2013 a trva­la do decem­bra 2014. Súčas­ťou boli mno­hé reme­sel­né inte­ri­é­ro­vé prá­ce. Rekon­štru­ova­ný bol aj záh­rad­ný dom, tzv. Col­ni­ca”. Záh­ra­da bola pre­tvo­re­ná do podo­by z 30-​tych rokov 20. sto­ro­čia. (vila​lo​wbe​er​.cz).


Vil­la Tugend­hat is loca­ted on Drob­né­ho Stre­et in Brno. It is a branch of the Brno Muse­um. It also inc­lu­des a gar­den. Owner Alf­red Löw-​Beer dona­ted the upper part of the land to his daugh­ter in 1929, who built a fami­ly hou­se on it, Vil­la Tugend­hat (vila​lo​wbe​er​.cz). In the 19th cen­tu­ry, the­re were gar­den hou­ses, a vine­y­ard, and a gar­den. In 1903, Moriz Fuhr­mann built a fami­ly vil­la here. In 1913, Alf­red Löw-​Beer par­tial­ly reno­va­ted the vil­la. In 1940, the vil­la was con­fis­ca­ted by the Ger­mans and used as a Ges­ta­po hea­dqu­ar­ters. After the war, the Ame­ri­can Ins­ti­tu­te brief­ly ope­ra­ted here. From 1954 to 2012, the buil­ding ser­ved as the Masa­ryk Stu­dent Resi­den­ce (vila​lo​wbe​er​.cz).

From the 1950s to the end of the 20th cen­tu­ry, only par­tial repairs were made to the roof, ins­tal­la­ti­on of a new boiler, and cen­tral hea­ting sys­tem. Monu­men­tal res­to­ra­ti­on took pla­ce from May 2013 to Decem­ber 2014. Many craft inte­ri­or works were inc­lu­ded. The gar­den hou­se, kno­wn as the Cus­toms Hou­se,” was also reno­va­ted. The gar­den was trans­for­med to resem­ble its appe­a­ran­ce in the 1930s (vila​lo​wbe​er​.cz).


Vila Tugend­hat se nachá­zí na uli­ci Drob­né­ho v Brně. Je sou­čás­tí Muzea Brněn­ska a zahr­nu­je také zahra­du. Maji­tel Alf­red Löw-​Beer v roce 1929 daro­val hor­ní část pozem­ku své dce­ři, kte­rá na něm posta­vi­la rodin­ný dům, vilu Tugendhat.

V 19. sto­le­tí zde stá­ly zahrad­ní domy, vini­ce a zahra­dy. V roce 1903 nechal Moriz Fuhr­mann posta­vit rodin­nou vilu. V roce 1913 nechal Alf­red Löw-​Beer vilu čás­teč­ně upra­vit. V roce 1940 byla vila zabrá­na Něm­ci a slou­ži­la jako síd­lo ges­ta­pa. Po vál­ce zde krát­ce fun­go­val Ame­ric­ký ústav. Od roku 1954 do roku 2012 slou­žil objekt jako Masa­ry­kův stu­dent­ský dům.

Od 50. let do kon­ce 20. sto­le­tí byla pro­ve­de­na pou­ze čás­teč­ná opra­va stře­chy, ins­ta­la­ce nové­ho kot­le a ústřed­ní­ho tope­ní. Památ­ko­vá obno­va pro­běh­la v květ­nu 2013 a trva­la do pro­sin­ce 2014. Zahr­no­va­la mno­ho řeme­sl­ných inte­ri­é­ro­vých pra­cí. Byl také zre­kons­tru­ován zahrad­ní dům, tzv. Col­ni­ca”. Zahra­da byla přet­vo­ře­na do podo­by z 30. let 20. století.


Use Facebook to Comment on this Post

2016, 2016-2020, Časová línia, Česko, Krajina, Mestá, Moravské, Severná Morava, Zahraničie

Valašské Meziříčí – valašské Atény

Hits: 226

Valas­ké Mezi­ří­čí leží na súto­ku riek Řož­nov­ská a Vse­tín­ska Beč­va. Je brá­nou do Morav­skos­lez­ských Bes­kýd (valass​ke​me​zi​ri​ci​.cz). Leží v nad­mor­skej výš­ke 311 met­rov nad morom (info​-vm​.cz). Prvá písom­ná zmien­ka pochá­dza z roku 1297. Žije tu 22630 oby­va­te­ľov na plo­che 35,2 km2. Domi­nan­tou mes­ta je zámok Žero­tí­nov (valass​ke​me​zi​ri​ci​.cz). Miest­ne čas­ti: Hra­cho­vec, Pod­le­sí (Kři­vé), Brňov, Byni­na, Juřin­ka, Lho­ta (valass​ke​me​zi​ri​ci​.cz). Valaš­sky názov pre mes­to je Mez­ríč, nemec­ký Wal­la­chisch Mese­ritch. Nie­ke­dy sa Valaš­ské­mu Mezi­ří­čí hovo­rí tiež Valaš­ské Até­ny, skrá­te­ne Val­mez. Dôvo­dom je fakt, že v minu­los­ti bolo Valaš­ské Mezi­ří­čí cen­trom škols­tva a kul­tú­ry. His­to­ric­ké jad­ro mes­ta bolo v roku 1992 vyhlá­se­né za pamiat­ko­vú zónu. Budo­va rad­ni­ce pochá­dza z roku 1677. Po roku 1945 sa mes­to sta­lo cen­trom che­mic­ké­ho a sklár­ske­ho prie­mys­lu. Na juž­nom okra­ji mes­ta, na kop­ci Stí­nad­la sa nachá­dza hvez­dá­reň, v kto­rej sa kona­jú pred­náš­ky, semi­ná­re, pôso­bia tu astro­no­mic­ké krúž­ky. V are­áli sa nachá­dza aj mete­oro­lo­gic­ká sta­ni­ce Čes­ké­ho hyd­ro­me­te­oro­lo­gic­ké­ho ústa­vu. Kaž­dý dru­hý rok sa koná folk­lór­ny fes­ti­val Babí létoFes­ti­val cim­bá­lu. Kaž­do­roč­ne sa koná fes­ti­val folk­o­vé a roc­ko­vej hud­by Valaš­ský špa­lí­ček. Pochá­dza odtiaľ­to Mňá­ga a Žďorp. Medzi osob­nos­ti mes­ta pat­rí: fut­ba­lis­ta Milan Baroš, novi­nár Mar­tin Dora­zín, spe­váč­ka Mar­ké­ta Irg­lo­vá, hudob­ník Vlas­ta Redl (Wiki­pe­dia).


Valaš­ské Mezi­ří­čí lies at the con­flu­en­ce of the Řož­nov­ská and Vse­tín­ska Beč­va rivers. It ser­ves as the gate­way to the Moravian-​Silesian Bes­kids (valass​ke​me​zi​ri​ci​.cz). Situ­ated at an ele­va­ti­on of 311 meters abo­ve sea level (info​-vm​.cz), it was first men­ti­oned in wri­ting in 1297. The popu­la­ti­on of 22,630 inha­bits an area of 35.2 km². The town’s domi­nant fea­tu­re is Žero­tín Cast­le (valass​ke​me​zi​ri​ci​.cz). Its local parts inc­lu­de Hra­cho­vec, Pod­le­sí (Kři­vé), Brňov, Byni­na, Juřin­ka, and Lho­ta (valass​ke​me​zi​ri​ci​.cz). The Valaš­ský name for the town is Mez­ríč, whi­le in Ger­man, it is cal­led Wal­la­chisch Mese­ritch. Some­ti­mes, Valaš­ské Mezi­ří­čí is also refer­red to as Valaš­ské Athens, abb­re­via­ted as Val­mez, due to its his­to­ri­cal sig­ni­fi­can­ce as a cen­ter of edu­ca­ti­on and cul­tu­re. The his­to­ric cen­ter of the town was dec­la­red a heri­ta­ge zone in 1992. The town hall buil­ding dates back to 1677. After 1945, the town beca­me a cen­ter for the che­mi­cal and glass indus­tries. On the sout­hern edge of the town, on the hill of Stí­nad­la, the­re is an obser­va­to­ry whe­re lec­tu­res, semi­nars, and astro­no­mi­cal circ­les are held. The obser­va­to­ry also hou­ses a mete­oro­lo­gi­cal sta­ti­on of the Czech Hyd­ro­me­te­oro­lo­gi­cal Ins­ti­tu­te. Eve­ry other year, the folk fes­ti­val Babí léto and the Cim­ba­lom Fes­ti­val are held. Addi­ti­onal­ly, the folk and rock music fes­ti­val Valaš­ský špa­lí­ček takes pla­ce annu­al­ly. Notab­le per­so­na­li­ties from the town inc­lu­de foot­bal­ler Milan Baroš, jour­na­list Mar­tin Dora­zín, sin­ger Mar­ké­ta Irg­lo­vá, and musi­cian Vlas­ta Redl (Wiki­pe­dia).


Valaš­ské Mezi­ří­čí leží na sou­to­ku řek Rož­nov­ská a Vse­tín­ská Beč­va. Je bra­nou do Morav­skos­lez­ských Bes­kyd. Nachá­zí se v nad­mo­řs­ké výš­ce 311 met­rů nad mořem. Prv­ní písem­ná zmín­ka pochá­zí z roku 1297. Žije zde 22 630 oby­va­tel na plo­še 35,2 km². Domi­nan­tou měs­ta je zámek Žero­tí­nov. Míst­ní čás­ti zahr­nu­jí Hra­cho­vec, Pod­le­sí (Kři­vé), Brňov, Byni­na, Juřin­ka, Lho­ta. Valaš­ský název pro měs­to je Mez­ríč, němec­ky Wal­la­chisch Mese­ritch. Občas se Valaš­ské­mu Mezi­ří­čí říká také Valaš­ské Athé­ny, zkrá­ce­ně Val­mez, kvůli tomu, že v minu­los­ti bylo cen­trem škols­tví a kul­tu­ry. His­to­ric­ké jád­ro měs­ta bylo v roce 1992 vyhlá­še­no památ­ko­vou zónou. Budo­va rad­ni­ce pochá­zí z roku 1677. Po roce 1945 se měs­to sta­lo cen­trem che­mic­ké­ho a sklá­řs­ké­ho průmys­lu. Na již­ním okra­ji měs­ta, na kop­ci Stí­nad­la, se nachá­zí hvěz­dár­na, kde se kona­jí před­náš­ky, semi­ná­ře a půso­bí zde astro­no­mic­ké krouž­ky. V are­álu se nachá­zí i mete­oro­lo­gic­ká sta­ni­ce Čes­ké­ho hyd­ro­me­te­oro­lo­gic­ké­ho ústa­vu. Kaž­dý dru­hý rok se koná folk­lór­ní fes­ti­val Babí léto a Fes­ti­val cim­bá­lu. Kaž­do­roč­ně se koná fes­ti­val folk­o­vé a roc­ko­vé hud­by Valaš­ský špa­lí­ček. Z měs­ta pochá­zí napří­klad Milan Baroš, Mar­tin Dora­zín, Mar­ké­ta Irg­lo­vá nebo Vlas­ta Redl.


Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

2016, 2016-2020, Časová línia, České, Česko, Krajina, Mestá, Severná Morava, Zahraničie

Valašské Klobouky – mesto so secesnou architektúrou

Hits: 254

Valaš­ské Klo­bou­ky sa nachá­dza­jú na sever­nom výbež­ku Bie­lych Kar­pátCHKO Bie­le Kar­pa­ty, kto­ré sú bio­sfé­ric­kou rezer­vá­ci­ou UNESCO. V nad­mor­skej výš­ke 405 met­rov nad morom. Na plo­che 14,11 km2 tu žije 5001 oby­va­te­ľov (valass​kek​lo​bou​ky​.cz). Nemec­ky Wal­la­chisch Klo­bouk sa nachá­dza­jú 27 km od Zlí­na na rie­ke Bru­mov­ka (mies­te zva­ná aj Klo­buč­ka). Šty­ri čas­ti: Valaš­ské Klo­bou­ky, Lipi­na, Miro­šov, Smo­li­na (Wiki­pe­dia).

Prvá písom­ná zmien­ka je z roku 1341. His­to­ric­ké náz­vy: Clo­buk, Klo­bú­ky, Klo­bou­ky. Od roku 1848 sa sta­li Valaš­ské Klo­bou­ky cen­trom juž­né­ho Valaš­ska (valass​kek​lo​bou​ky​.cz). Spô­sob hos­po­dá­re­nia uží­va­ný v rumun­skom Valaš­sku – hos­po­dá­re­nie na hor­ských kopa­ni­ciach, chov ovcí a kôz, dal kolo­ni­zá­cii názov valaš­ská. Roz­mach kolo­ni­zá­cie sa pre­ta­vil už v 17. sto­ro­čí do pome­no­va­nia regi­ó­nu Valaš­sko. Význam­ným remes­lom kra­ja sa sta­lo súken­níc­tvo (valass​kek​lo​bou​ky​.cz). Význam­né osob­nos­ti Valaš­ských Klo­bú­kov: archi­tekt Hubert Gess­ner, spi­so­va­teľ Ladi­slav Mňač­ko (valass​kek​lo​bou​ky​.cz). Nachá­dza­jú sa tu archi­tek­to­nic­ké per­ly sece­sie. Zaslú­žil sa o ne Hubert Gess­ner, kto­rý je pova­žo­va­ný za jed­né­ho z naj­výz­nam­nej­ších archi­tek­tov v stred­nej Euró­pe prvej polo­vi­ce 20. sto­ro­čia (valass​kek​lo​buc​ko​.cz). Kraj oko­lo Valaš­ských Klo­bú­kov sľu­bu­je, že ak otvo­rí­te okno, bude­te počuť ticho. Ľudí v horách veľa tu nestret­ne­te, ale oni vás srdeč­ne pozdra­via a pria­mo vám hľa­dia do očí. Srd­ce majú na dla­ni (valass​kek​lo​buc​ko​.cz).


Valaš­ské Klo­bou­ky are loca­ted at the nort­hern tip of the Whi­te Car­pat­hians – the Whi­te Car­pat­hians Pro­tec­ted Lands­ca­pe Area, which is a UNESCO bio­sp­he­re reser­ve. At an alti­tu­de of 405 meters abo­ve sea level, cove­ring an area of 14.11 km², it is home to 5001 inha­bi­tants (valass​kek​lo​bou​ky​.cz). In Ger­man, Wal­la­chisch Klo­bouk is situ­ated 27 km from Zlín on the Bru­mov­ka River (also kno­wn as Klo­buč­ka). It con­sists of four parts: Valaš­ské Klo­bou­ky, Lipi­na, Miro­šov, Smo­li­na (Wiki­pe­dia).

The first writ­ten men­ti­on dates back to 1341. His­to­ri­cal names inc­lu­de Clo­buk, Klo­bú­ky, Klo­bou­ky. Sin­ce 1848, Valaš­ské Klo­bou­ky has beco­me the cen­ter of sout­hern Valaš­sko (valass​kek​lo​bou​ky​.cz). The far­ming met­hod used in Roma­nian Valaš­sko – far­ming in moun­tain mea­do­ws, she­ep and goat far­ming – gave colo­ni­za­ti­on the name Valaš­sko”. The expan­si­on of colo­ni­za­ti­on trans­for­med the regi­on into Valaš­sko in the 17th cen­tu­ry. The sig­ni­fi­cant craft of the regi­on beca­me wool manu­fac­tu­ring (valass​kek​lo​bou​ky​.cz). Notab­le figu­res from Valaš­ské Klo­bú­ky inc­lu­de archi­tect Hubert Gess­ner and wri­ter Ladi­slav Mňač­ko (valass​kek​lo​bou​ky​.cz). Archi­tec­tu­ral gems of the Art Nou­ve­au sty­le are found here, thanks to Hubert Gess­ner, con­si­de­red one of the most sig­ni­fi­cant archi­tects in Cen­tral Euro­pe in the first half of the 20th cen­tu­ry (valass​kek​lo​bou​ky​.cz). The regi­on around Valaš­ské Klo­bou­ky pro­mi­ses that if you open the win­dow, you will hear silen­ce. You won’t encoun­ter many peop­le in the moun­tains, but tho­se you meet will warm­ly gre­et you and look you in the eye. They wear the­ir hearts on the­ir sle­e­ves (valass​kek​lo​bou​ky​.cz).


Valaš­ské Klo­bou­ky leží na sever­ním výběž­ku Bílých Kar­pat – CHKO Bílé Kar­pa­ty, kte­ré jsou bio­sfé­ric­kou rezer­va­cí UNESCO, v nad­mo­řs­ké výš­ce 405 met­rů nad mořem. Na plo­še 14,11 km² zde žije 5001 oby­va­tel. Němec­ky Wal­la­chisch Klo­bouk se nachá­zí 27 km od Zlí­na na řece Bru­mov­ka (mís­tě nazý­va­né také Klo­buč­ka). Čty­ři čás­ti: Valaš­ské Klo­bou­ky, Lipi­na, Miro­šov, Smolina.

Prv­ní písem­ná zmín­ka je z roku 1341. His­to­ric­ké náz­vy: Clo­buk, Klo­bú­ky, Klo­bou­ky. Od roku 1848 se sta­ly Valaš­ské Klo­bou­ky cen­trem již­ní­ho Valaš­ska. Způsob hos­po­da­ře­ní uží­va­ný v rumun­ském Valaš­sku – hos­po­da­ře­ní na hor­ských pas­tvi­nách, chov ovcí a koz, dal kolo­ni­za­ci název valaš­ská. Roz­mach kolo­ni­za­ce se pro­mítl už v 17. sto­le­tí do poj­me­no­vá­ní regi­onu Valaš­sko. Význam­ným řemes­lem kra­je se sta­lo suken­nic­tví. Význam­né osob­nos­ti Valaš­ských Klo­bú­ků: archi­tekt Hubert Gess­ner, spi­so­va­tel Ladi­slav Mňač­ko. Nachá­ze­jí se zde archi­tek­to­nic­ké per­ly sece­se. O ně se zaslou­žil Hubert Gess­ner, kte­rý je pova­žo­ván za jed­no­ho z nej­výz­nam­něj­ších archi­tek­tů ve střed­ní Evro­pě prv­ní polo­vi­ny 20. sto­le­tí. Kraj kolem Valaš­ských Klo­bú­ků sli­bu­je, že pokud ote­vře­te okno, usly­ší­te ticho. Lidí v horách moc nepot­ká­te, ale srdeč­ně vás pozdra­ví a hle­dí vám pří­mo do očí. Máva­jí srd­ce na dlani.


Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

2016, 2016-2020, Časová línia, Česko, Južná Morava, Krajina, Moravské, Obce, Polia, Typ krajiny, Zahraničie

Strážovice, miesto kde som si neraz zadovážil víno, mušt

Hits: 232

Strá­žo­vi­ce ležia v nad­mor­skej výš­ke 417 met­rov nad morom iba 7 km od Kyjo­va. Jej čas­ti sú: Hor­ní kopec, Dol­ní kopec, Jamy, Kamen­ce, Pod ulič­kou. V Strá­žo­vi­ciach žije 609 oby­va­te­ľov (stra​zo​vi​ce​.sk). Prvá písom­ná zmien­ka je z roku 1131. Od roku 1753 je v Strá­žo­vi­ciach malý zámok (stra​zo​vi​ce​.sk). V pia­tom sto­ro­čí pred naším leto­poč­tom tu žili Kel­ti. V pia­tom sto­ro­čí tu mali Slo­va­nia pod strá­žov­ským kop­com veľ­kú osa­du, nazý­va­la sa Chrás­to­vi­ce a exis­to­va­la až do roku 1470 (stra​zo​vi​ce​.sk).


Strá­žo­vi­ce are situ­ated at an alti­tu­de of 417 meters abo­ve sea level, just 7 km from Kyjov. Its parts inc­lu­de: Hor­ní kopec, Dol­ní kopec, Jamy, Kamen­ce, and Pod ulič­kou. Strá­žo­vi­ce is home to 609 inha­bi­tants (stra​zo​vi​ce​.sk). The first writ­ten men­ti­on dates back to the year 1131. Sin­ce 1753, the­re has been a small cast­le in Strá­žo­vi­ce (stra​zo​vi​ce​.sk). In the 5th cen­tu­ry BC, Celts inha­bi­ted the area. In the 5th cen­tu­ry AD, Slavs had a lar­ge sett­le­ment under the Strá­žov­ský hill, cal­led Chrás­to­vi­ce, which exis­ted until 1470 (stra​zo​vi​ce​.sk).


Strá­žo­vi­ce leží v nad­mo­řs­ké výš­ce 417 met­rů nad mořem jen 7 km od Kyjo­va. Jej čás­ti jsou: Hor­ní kopec, Dol­ní kopec, Jamy, Kamen­ce, Pod ulič­kou. V Strá­žo­vi­cích žije 609 oby­va­tel (stra​zo​vi​ce​.sk). Prv­ní písem­ná zmín­ka je z roku 1131. Od roku 1753 je v Strá­žo­vi­cich malý zámek (stra​zo​vi​ce​.sk). V pátém sto­le­tí před naším leto­poč­tem zde žili Kel­to­vé. Ve 5. sto­le­tí zde měli Slo­va­né pod strá­žov­ským kop­cem vel­kou osa­du, nazý­va­la se Chrás­to­vi­ce a exis­to­va­la až do roku 1470 (stra​zo​vi​ce​.sk).


Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post