Morava - Skala

Krajina, Česko, Južná Morava, Mestá, Mestá, Moravské, Typ krajiny, Zahraničie

Telč – moravské Benátky

14/02/202515/02/2025 skala

Telč je mesto nachádzajúce sa v okrese Jihlava. S počtom obyvateľov približne 5 200 je známe predovšetkým svojím historickým centrom. Telč leží v Českomoravskej vrchoviny. Mesto je obklopené rybníkmi, centrom preteká Telčský potok, ktorý sa južne od mesta vlieva do Dyje. Prvá písomná zmienka o Telči pochádza z roku 1335. V polovici 14. storočia tu bol postavený gotický hrad a okolo neho vzniklo opevnené mesto. V 16. storočí, za vlády Zachariáša z Hradca, prešla Telč významnou prestavbou. Pôvodný gotický hrad bol prestavaný na renesančný zámok a mestské domy na námestí dostali renesančné fasády s arkádami. Vďaka týmto úpravám sa Telč stala jedným z najkrajších renesančných miest v strednej Európe (en.wikipedia.org).

Založenie Telča je podľa povesti spojené z kniežaťom Ottom II., z roku 1099. Vtedy založil kaplnku, neskôr kostol a osadu, dnešné Staré Mesto. Od roku 1339 je Telč pod palcom pánov z Hradca (Jindřichovho Hradca). V roku 1423 bola Telč dobitá husitmi pod vedením Jana Hvězdu z Vícemilíc. V 18. storočí na telčské panstvo nastúpili Lichtensteinovci-Kastelkornovci. Krátko nato Podstatskí, ktorí spojil oba rody. Spravovanie takéhoto rodu Podstatských – Lichtensteinov trvalo do roku 1945. Poslední jeho členovia boli vysídlení do Rakúska (Ilona Jenčíková).

Dominantou mesta je trojuholníkové námestie Zachariáša z Hradca, ktoré je lemované renesančnými a barokovými meštianskymi domami s charakteristickými štítmi a arkádami. V strede námestia sa nachádza fontána a morový stĺp. Medzi významné stavby patrí radnica, kostol svätého Ducha a farský kostol svätého Jakuba (whc.unesco.org). Telčský zámok je jedným z najzachovalejších renesančných zámkov v Českej republike. Obklopuje ho anglický park a jeho interiéry sú bohaté na pôvodné renesančné a barokové zariadenie (en.wikipedia.org). Historické jadro Telča bolo v roku 1992 zapísané do Zoznamu svetového kultúrneho a prírodného dedičstva UNESCO (Ilona Jenčíková). Na zámku sa sa točili rozprávky Pyšná princezná, Jak se budí princezny, Z pekla šťastie (zamek-telc.eu). Mesto ponúka množstvo kultúrnych podujatí, festivalov a výstav počas celého roka. Vďaka svojej zachovalosti a architektonickému bohatstvu je často nazývané “moravské Benátky” (visitczechia.com).

Telč is a town located in the Jihlava District of the Czech Republic. With a population of approximately 5,200, it is best known for its historic town center. Telč lies in the Bohemian-Moravian Highlands. The town is surrounded by ponds, and the Telč Stream flows through the center, joining the Dyje River south of the town. The first written record of Telč dates back to 1335. In the mid-14th century, a Gothic castle was built here, and a fortified town developed around it. In the 16^th century, under the rule of Zacharias of Hradec, Telč underwent significant reconstruction. The original Gothic castle was converted into a Renaissance chateau, and the townhouses around the square were given Renaissance facades with arcades. These changes made Telč one of the most beautiful Renaissance towns in Central Europe (en.wikipedia.org).

According to legend, the founding of Telč is associated with Prince Otto II in the year 1099. He is said to have established a chapel, later a church, and a settlement — today’s Old Town — as a memorial to his victory. Since 1339, Telč came under the control of the Lords of Hradec (Jindřichův Hradec). In 1423, Telč was captured by the Hussites under the leadership of Jan Hvězda of Vícemilice. In the 18^th century, the Lichtenstein-Kastelkorn family took over the Telč estate. Shortly afterward, the Podstatský family united both lineages. The Podstatský-Lichtenstein family managed the estate until 1945 when its last members were expelled to Austria (Ilona Jenčíková).

The town’s most prominent feature is Zacharias of Hradec Square, a triangular square lined with Renaissance and Baroque townhouses with distinctive gables and arcades. In the center of the square stands a fountain and a Marian plague column. Notable buildings include the town hall, the Church of the Holy Spirit, and the parish Church of St. James (whc.unesco.org). Telč Chateau is one of the best-preserved Renaissance chateaus in the Czech Republic. It is surrounded by an English-style park, and its interiors feature original Renaissance and Baroque furnishings (en.wikipedia.org). The historic center of Telč was inscribed on the UNESCO World Heritage List in 1992 (Ilona Jenčíková).

The chateau has also served as a filming location for well-known Czech fairy tale movies such as Proud Princess, How Princesses Are Awakened, and Hell’s Happiness (zamek-telc.eu). The town hosts a variety of cultural events, festivals, and exhibitions throughout the year. Due to its preservation and architectural richness, it is often referred to as the “Venice of Moravia” (visitczechia.com).

Telč ist eine Stadt im Bezirk Jihlava in der Tschechischen Republik. Mit etwa 5.200 Einwohnern ist sie vor allem für ihr historisches Stadtzentrum bekannt. Telč liegt in der Böhmisch-Mährischen Höhe. Die Stadt ist von Teichen umgeben, durch das Zentrum fließt der Telčský-Bach, der südlich der Stadt in die Thaya (Dyje) mündet. Die erste schriftliche Erwähnung von Telč stammt aus dem Jahr 1335. Mitte des 14. Jahrhunderts wurde hier eine gotische Burg errichtet, um die sich eine befestigte Stadt entwickelte. Im 16. Jahrhundert, unter der Herrschaft von Zacharias von Neuhaus, erfuhr Telč bedeutende bauliche Veränderungen. Die ursprüngliche gotische Burg wurde zu einem Renaissanceschloss umgebaut, und die Häuser am Marktplatz erhielten Renaissancefassaden mit Arkaden. Dank dieser Umgestaltungen wurde Telč zu einer der schönsten Renaissancestädte Mitteleuropas (en.wikipedia.org).

Der Legende nach ist die Gründung von Telč mit dem mährischen Fürsten Otto II. im Jahr 1099 verbunden. Er soll zum Gedenken an seinen Sieg eine Kapelle, später eine Kirche und eine Siedlung – das heutige Alte Stadtviertel – gegründet haben. Seit 1339 stand Telč unter der Herrschaft der Herren von Neuhaus (Jindřichův Hradec). 1423 wurde Telč von den Hussiten unter der Führung von Jan Hvězda von Vícemilice erobert. Im 18. Jahrhundert übernahm die Familie Liechtenstein-Kastelkorn die Herrschaft über Telč. Kurz darauf vereinte die Familie Podstatzky beide Adelsgeschlechter. Die Familie Podstatzky-Liechtenstein verwaltete das Herrschaftsgebiet bis 1945, als die letzten Mitglieder nach Österreich vertrieben wurden (Ilona Jenčíková).

Das Wahrzeichen der Stadt ist der dreieckige Marktplatz Zacharias von Neuhaus, der von Renaissance- und Barockhäusern mit charakteristischen Giebeln und Arkaden gesäumt ist. In der Mitte des Platzes befinden sich ein Brunnen und eine Mariensäule. Zu den bedeutenden Bauwerken zählen das Rathaus, die Kirche des Heiligen Geistes und die Pfarrkirche St. Jakob (whc.unesco.org). Das Schloss Telč gehört zu den am besten erhaltenen Renaissanceschlössern in der Tschechischen Republik. Es ist von einem englischen Park umgeben, und die Innenräume sind reich mit originaler Renaissance- und Barockausstattung ausgestattet (en.wikipedia.org). Das historische Stadtzentrum von Telč wurde 1992 in die Liste des UNESCO-Weltkultur- und Naturerbes aufgenommen (Ilona Jenčíková).

Das Schloss diente auch als Drehort für bekannte tschechische Märchenfilme wie Die stolze Prinzessin (Pyšná princezna), Wie man Prinzessinnen weckt (Jak se budí princezny) und Glück aus der Hölle (Z pekla štěstí) (zamek-telc.eu). Die Stadt bietet das ganze Jahr über zahlreiche kulturelle Veranstaltungen, Festivals und Ausstellungen. Aufgrund ihres gut erhaltenen Zustands und ihres architektonischen Reichtums wird Telč oft als „Mährisches Venedig“ bezeichnet (visitczechia.com).

Telč je město nacházející se v okrese Jihlava v České republice. S počtem obyvatel přibližně 5 200 je známé především svým historickým centrem. Telč leží v oblasti Českomoravské vrchoviny. Město je obklopeno rybníky, centrem protéká Telčský potok, který se jižně od města vlévá do Dyje. První písemná zmínka o Telči pochází z roku 1335. V polovině 14. století zde byl postaven gotický hrad a kolem něj vzniklo opevněné město. V 16. století, za vlády Zachariáše z Hradce, prošla Telč významnou přestavbou. Původní gotický hrad byl přestavěn na renesanční zámek a měšťanské domy na náměstí dostaly renesanční fasády s arkádami. Díky těmto úpravám se Telč stala jedním z nejkrásnějších renesančních měst ve střední Evropě (en.wikipedia.org).

Podle pověsti je založení Telče spojeno s moravským knížetem Otou II. v roce 1099. Tehdy zde měl na památku vítězství založit kapli, později kostel a osadu – dnešní Staré Město. Od roku 1339 patřila Telč pánům z Hradce (Jindřichova Hradce). V roce 1423 byla Telč dobyta husity pod vedením Jana Hvězdy z Vícemilic. V 18. století převzali telčské panství Lichtensteinové-Kastelkornové. Krátce nato jej zdědili Podstatští, kteří spojili oba rody. Správa panství rodu Podstatských-Lichtensteinů trvala až do roku 1945, kdy byli poslední členové rodu odsunuti do Rakouska (Ilona Jenčíková).

Dominantou města je trojúhelníkové náměstí Zachariáše z Hradce, které lemují renesanční a barokní měšťanské domy s charakteristickými štíty a podloubími. Uprostřed náměstí stojí kašna a morový sloup. Mezi významné stavby patří radnice, kostel svatého Ducha a farní kostel svatého Jakuba (whc.unesco.org). Telčský zámek patří k nejzachovalejším renesančním zámkům v České republice. Obklopuje ho anglický park a jeho interiéry jsou bohatě vybaveny původním renesančním a barokním zařízením (en.wikipedia.org). Historické jádro Telče bylo v roce 1992 zapsáno na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO (Ilona Jenčíková).

Na zámku se natáčely známé pohádky, například Pyšná princezna, Jak se budí princezny a Z pekla štěstí (zamek-telc.eu). Město nabízí během celého roku mnoho kulturních akcí, festivalů a výstav. Díky své zachovalosti a architektonickému bohatství bývá často nazýváno „moravské Benátky“ (visitczechia.com).

Odkazy

TOP

Všetky

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Česko, Južná Morava, Mestá, Moravské, Neživé, Stavby, Zahraničie, Zámky

Slavkov u Brna

13/02/202513/02/2025 skala

Slavkov u Brna, známy aj pod nemeckým názvom Austerlitz, je mesto na Južnej Morave, približne 16 kilometrov východne od Brna (en.wikipedia.org) na pravom brehu rieky Litavy (Informačná tabuľa). Pravdepodobný základ pomenovania Austerlitz je zrejme z latinského “Nova sedes”, čo znamená “Nové sídlo”. Vznikol pred koncom 12. storočia, kedy sa územie dostalo do nadvlády rádu Nemeckých rytierov. Chybným prepisom sa pôvodným tvar zmenil na Novosedeliz, Nausedlicz, Neusserlicz, Nausterlitz a v roku 1611 Austerlitz. Pomenovanie Slavkov sa objavuje v roku 1361 a je odvodené o krstného mena Bohuslav, ľudovo Slávek. Už v 10. a 11. storočí bolo údolie Litavy husto osídlené (slavkov.cz).

Mesto má bohatú históriu, ktorá siaha až do 12. storočia, a je známe predovšetkým vďaka bitke pri Slavkove, známej tiež ako bitka troch cisárov, ktorá sa odohrala 2. decembra 1805. Prvá písomná zmienka o Slavkove pochádza z roku 1237, keď bola obec trhovou dedinou s opevneným sídlom a kostolom. V 14. storočí tu vzniklo židovské geto, ktoré spolu s kresťanskou komunitou vytvorilo silnú ekonomickú aglomeráciu. V roku 1416 bol Slavkov povýšený na mesto kráľom Václavom IV. V priebehu storočí mesto často menilo majiteľov, až kým sa v roku 1509 nestalo majetkom šľachtického rodu Kounicov, ktorí ho vlastnili viac ako 400 rokov. Medzi najvýznamnejšie pamiatky mesta patrí barokový zámok Slavkov, ktorý bol postavený na mieste pôvodnej pevnosti na konci 16. storočia. Súčasnú barokovú podobu získal vďaka talianskemu architektovi Domenicovi Martinellimu v 80. rokoch 17. storočia. Zámok patrí k najstarším zachovaným šľachtickým sídlam na Morave a v jeho historickom salóne bolo po bitke pri Slavkove podpísané prímerie medzi Rakúskom a Francúzskom. Súčasťou zámku je aj francúzska záhrada, časť ktorej bola upravená na anglický park (en.wikipedia.org). Na 15 hektárovej ploche sa nachádzajú štyri veľké bazény s vodotryskami, 47 plastikami (Informačná tabuľa).

Na námestí mesta sa nachádza neskororenesančná radnica z roku 1592 a panský dom. Z mestského opevnenia zo 14. a 15. storočia sa dodnes zachovali zvyšky hradieb vysoké približne 4 metre. Kostol Vzkriesenia Pána je neskorobaroková a neoklasicistická stavba postavená v rokoch 1786 – 1789 podľa návrhu Johanna Ferdinanda Hetzendorfa z Hohenbergu. Kaplnka svätého Jána Krstiteľa je cintorínskou kaplnkou, ktorá stojí na mieste špitálu z 13. storočia a súčasnú podobu získala v roku 1743. Pod kaplnkou sa nachádza hrobka rodu Kounicov (en.wikipedia.org).

Dnes má Slavkov u Brna približne 7 200 obyvateľov (tripadvisor.com). Kostolík svätého Jána Krstiteľa je miestom večného odpočinku rodiny Kounicovcov a nachádza sa na okraji Slavkova v časti nazývanej „Špitálka“. Pod južnou časťou kaplnky sa nachádza rodinná hrobka, kde sú uložené aj telesné pozostatky grófa Václava Antonína Kounica. Severne od mesta na vrchole kopca stojí kaplnka svätého Urbana. Jej svahy boli do 19. storočia pokryté vinicami. Nie je preto prekvapujúce, že krížová kaplnka bola zasvätená svätému Urbanovi, patrónovi vinárov a záhradníkov. Práve z tohto miesta vystrelili z dela signál, ktorý oznámil pochod spojeneckých vojsk od Olomouca smerom na Brno. Vojaci však kaplnku využívali aj na menej ušľachtilé účely, čo sa odrazilo na jej poškodení, a nakoniec musela byť zbúraná. V rokoch 1858 – 1861 však na rovnakom mieste postavili novú kaplnku (morava-napoleonska.cz). V blízkosti mesta sa nachádza pamätník Mohyla míru, ktorý pripomína obete bitky pri Slavkove. Je to významné miesto pre tých, ktorí sa zaujímajú o napoleonskú históriu (mistopisy.cz).

História Slavkova siaha hlboko do minulosti, čo potvrdzuje jeden z najstarších mestských erbov v Českej republike z roku 1416. Svetovú slávu však mesto získalo až po bitke troch cisárov. Pravdou je, že názov „Slavkov“ sa používa len v českom prostredí. Cudzinci poznajú skôr meno „Austerlitz“, hoci jeho nemecký pôvod je pochybný (slavkov.cz).

Slavkov u Brna sa do svetových dejín zapísal predovšetkým vďaka bitke pri Slavkove, ktorá sa odohrala 2. decembra 1805. V tejto bitke sa stretli armády troch cisárov: Napoleona I. (Francúzsko), Alexandra I. (Rusko) a Františka II. (Rakúsko). Napoleon v tejto bitke dosiahol jedno zo svojich najväčších víťazstiev, keď porazil spojené rusko-rakúske sily. Po bitke bolo v slavkovskom zámku podpísané prímerie medzi Rakúskom a Francúzskom (en.wikipedia.org). Po skončení bitky Napoleon prišiel na slavkovský zámok – sídlo rodu Kounicovcov (morava-napoleonska.cz).

Slavkov u Brna, also known by its German name Austerlitz, is a town in South Moravia, approximately 16 kilometers east of Brno (en.wikipedia.org), located on the right bank of the Litava River (Information board). The likely origin of the name Austerlitz can be traced to the Latin term “Nova sedes,” meaning “New settlement.” The town emerged before the end of the 12^th century when the area came under the control of the Teutonic Knights. Due to a transcription error, the original name evolved into forms such as Novosedeliz, Nausedlicz, Neusserlicz, Nausterlitz, and eventually Austerlitz in 1611. The name Slavkov first appeared in 1361 and is derived from the Christian name Bohuslav, colloquially Slávek. The Litava Valley had already been densely populated as early as the 10^th and 11^th centuries (slavkov.cz).

The town has a rich history dating back to the 12^th century and is best known for the Battle of Austerlitz, also called the Battle of the Three Emperors, which took place on December 2, 1805. The first written mention of Slavkov dates to 1237, when it was a market village with a fortified manor and a church. In the 14^th century, a Jewish ghetto was established, which, together with the Christian community, formed a strong economic hub. In 1416, King Wenceslas IV granted Slavkov town privileges. Over the centuries, the town frequently changed owners until 1509, when it became the property of the noble Kaunitz family, who held it for over 400 years. Among the town’s most significant landmarks is the Baroque Slavkov Castle, built on the site of the original fortress at the end of the 16^th century. It acquired its present Baroque form thanks to the Italian architect Domenico Martinelli in the 1680s. The castle is one of the oldest preserved noble residences in Moravia, and in its historic salon, an armistice between Austria and France was signed after the Battle of Austerlitz. The castle grounds include a French garden, part of which was later adapted into an English park (en.wikipedia.org). Covering 15 hectares, the grounds feature four large pools with fountains and 47 sculptures (Information board).

The town square hosts a late Renaissance town hall from 1592 and a manor house. Remnants of the town’s 14^th and 15^th-century fortifications, with walls approximately 4 meters high, are still visible. The Church of the Resurrection is a late Baroque and Neoclassical structure built between 1786 and 1789, based on designs by Johann Ferdinand Hetzendorf von Hohenberg. The Chapel of St. John the Baptist is a cemetery chapel standing on the site of a 13^th-century hospital, which acquired its current form in 1743. Beneath the chapel lies the Kaunitz family crypt (en.wikipedia.org).

Today, Slavkov u Brna has approximately 7,200 inhabitants (tripadvisor.com). The Chapel of St. John the Baptist is the final resting place of the Kaunitz family and is situated on the outskirts of Slavkov in the area called “Špitálka.” Beneath the southern part of the chapel is the family tomb, which also contains the remains of Count Wenzel Anton Kaunitz. North of the town, on a hilltop, stands the Chapel of St. Urban. Until the 19^th century, the slopes around the chapel were covered with vineyards. It is no surprise that the chapel was dedicated to St. Urban, the patron saint of winemakers and gardeners. It was from this site that a cannon shot signaled the march of the allied forces from Olomouc towards Brno. However, the soldiers misused the chapel for less noble purposes, leading to its damage and eventual demolition. A new chapel was built on the same site between 1858 and 1861 (morava-napoleonska.cz). Near the town is the Cairn of Peace, a memorial commemorating the victims of the Battle of Austerlitz. It is a significant site for those interested in Napoleonic history (mistopisy.cz).

Slavkov’s history runs deep, as evidenced by its coat of arms, one of the oldest in the Czech Republic, dating from 1416. However, the town gained global fame following the Battle of the Three Emperors. Interestingly, the name “Slavkov” is used only in Czech contexts. Foreigners are more familiar with the name “Austerlitz,” although its German origin is somewhat uncertain (slavkov.cz).

Slavkov u Brna became part of world history primarily because of the Battle of Austerlitz, which occurred on December 2, 1805. In this battle, the armies of three emperors clashed: Napoleon I (France), Alexander I (Russia), and Francis II (Austria). Napoleon achieved one of his greatest victories by defeating the combined Russo-Austrian forces. Following the battle, an armistice between Austria and France was signed at Slavkov Castle (en.wikipedia.org). After the battle, Napoleon visited the Slavkov Castle, the residence of the Kaunitz family (morava-napoleonska.cz).

Slavkov u Brna, auch bekannt unter dem deutschen Namen Austerlitz, ist eine Stadt in Südmähren, etwa 16 Kilometer östlich von Brünn (en.wikipedia.org), am rechten Ufer des Flusses Litava gelegen (Informačná tabuľa). Der wahrscheinliche Ursprung des Namens Austerlitz stammt vermutlich aus dem lateinischen Ausdruck “Nova sedes”, was “Neuer Sitz” bedeutet. Die Stadt entstand gegen Ende des 12. Jahrhunderts, als das Gebiet unter die Herrschaft des Deutschen Ordens kam. Durch fehlerhafte Übertragungen entwickelte sich der ursprüngliche Name zu Novosedeliz, Nausedlicz, Neusserlicz, Nausterlitz und schließlich im Jahr 1611 zu Austerlitz. Der Name Slavkov tauchte erstmals 1361 auf und ist vom Vornamen Bohuslav (volkstümlich Slávek) abgeleitet. Bereits im 10. und 11. Jahrhundert war das Tal der Litava dicht besiedelt (slavkov.cz).

Die Stadt hat eine reiche Geschichte, die bis ins 12. Jahrhundert zurückreicht, und ist vor allem durch die Schlacht bei Austerlitz, auch bekannt als die Schlacht der drei Kaiser, berühmt geworden, die am 2. Dezember 1805 stattfand. Die erste schriftliche Erwähnung von Slavkov stammt aus dem Jahr 1237, als die Siedlung ein Marktflecken mit einer befestigten Anlage und einer Kirche war. Im 14. Jahrhundert entstand hier ein jüdisches Ghetto, das zusammen mit der christlichen Gemeinde ein starkes wirtschaftliches Zentrum bildete. Im Jahr 1416 wurde Slavkov von König Wenzel IV. zur Stadt erhoben. Im Laufe der Jahrhunderte wechselte die Stadt häufig die Besitzer, bis sie 1509 in den Besitz der Adelsfamilie Kaunitz gelangte, die sie über 400 Jahre lang besaß. Zu den bedeutendsten Sehenswürdigkeiten der Stadt gehört das Barockschloss Slavkov, das Ende des 16. Jahrhunderts an der Stelle einer ehemaligen Festung erbaut wurde. Seine heutige barocke Gestalt erhielt das Schloss in den 1680^er Jahren durch den italienischen Architekten Domenico Martinelli. Das Schloss gehört zu den ältesten erhaltenen Adelssitzen in Mähren, und in seinem historischen Salon wurde nach der Schlacht bei Austerlitz der Waffenstillstand zwischen Österreich und Frankreich unterzeichnet. Zum Schloss gehört ein französischer Garten, von dem ein Teil später in einen englischen Park umgestaltet wurde (en.wikipedia.org). Auf einer Fläche von 15 Hektar befinden sich vier große Becken mit Springbrunnen und 47 Skulpturen (Informačná tabuľa).

Am Stadtplatz befinden sich das spätgotische Rathaus aus dem Jahr 1592 und ein Herrenhaus. Von der Stadtbefestigung aus dem 14. und 15. Jahrhundert sind noch Überreste der etwa 4 Meter hohen Mauern erhalten. Die Kirche der Auferstehung des Herrn ist ein spätbarocker und klassizistischer Bau, der zwischen 1786 und 1789 nach den Plänen von Johann Ferdinand Hetzendorf von Hohenberg errichtet wurde. Die Kapelle des Heiligen Johannes des Täufers ist eine Friedhofskapelle, die an der Stelle eines Spitals aus dem 13. Jahrhundert steht und 1743 ihre heutige Form erhielt. Unter der Kapelle befindet sich die Gruft der Familie Kaunitz (en.wikipedia.org).

Heute hat Slavkov u Brna etwa 7.200 Einwohner (tripadvisor.com). Die Kapelle des Heiligen Johannes des Täufers ist die letzte Ruhestätte der Familie Kaunitz und befindet sich am Stadtrand von Slavkov in einem Bereich, der “Špitálka” genannt wird. Unter dem südlichen Teil der Kapelle befindet sich die Familiengruft, in der auch die sterblichen Überreste von Graf Wenzel Anton Kaunitz aufbewahrt werden. Nördlich der Stadt steht auf einem Hügel die Kapelle des Heiligen Urban. Bis ins 19. Jahrhundert waren ihre Hänge mit Weinbergen bedeckt. Es überrascht daher nicht, dass die Kapelle dem Heiligen Urban, dem Schutzpatron der Winzer und Gärtner, geweiht wurde. Von diesem Ort wurde mit einer Kanonenkugel das Signal zum Marsch der alliierten Truppen von Olmütz nach Brünn gegeben. Die Soldaten missbrauchten die Kapelle jedoch auch für weniger edle Zwecke, was zu ihrer Beschädigung führte, und schließlich musste sie abgerissen werden. Zwischen 1858 und 1861 wurde an derselben Stelle eine neue Kapelle errichtet (morava-napoleonska.cz). In der Nähe der Stadt befindet sich das Denkmal “Mohyla míru” (Friedenshügel), das an die Opfer der Schlacht bei Austerlitz erinnert. Es ist ein bedeutender Ort für alle, die sich für die napoleonische Geschichte interessieren (mistopisy.cz).

Die Geschichte von Slavkov reicht weit in die Vergangenheit zurück, was durch eines der ältesten Stadtwappen in der Tschechischen Republik aus dem Jahr 1416 belegt wird. Weltweite Berühmtheit erlangte die Stadt jedoch erst nach der Schlacht der drei Kaiser. Tatsächlich wird der Name “Slavkov” nur im tschechischen Sprachraum verwendet. Ausländer kennen eher den Namen “Austerlitz”, obwohl sein deutscher Ursprung umstritten ist (slavkov.cz).

Slavkov u Brna ging vor allem durch die Schlacht bei Austerlitz, die am 2. Dezember 1805 stattfand, in die Weltgeschichte ein. In dieser Schlacht trafen die Armeen dreier Kaiser aufeinander: Napoleon I. (Frankreich), Alexander I. (Russland) und Franz II. (Österreich). Napoleon errang in dieser Schlacht einen seiner größten Siege, indem er die vereinten russisch-österreichischen Truppen besiegte. Nach der Schlacht wurde im Schloss Slavkov der Waffenstillstand zwischen Österreich und Frankreich unterzeichnet (en.wikipedia.org). Nach der Schlacht besuchte Napoleon das Schloss Slavkov, den Sitz der Familie Kaunitz (morava-napoleonska.cz).

Slavkov u Brna, známý také pod německým názvem Austerlitz, je město na jižní Moravě, přibližně 16 kilometrů východně od Brna (en.wikipedia.org), na pravém břehu řeky Litavy (Informační tabule). Pravděpodobný základ pojmenování Austerlitz pochází patrně z latinského „Nova sedes“, což znamená „Nové sídlo“. Město vzniklo před koncem 12. století, kdy se území dostalo pod nadvládu řádu Německých rytířů. Chybným přepisem se původní tvar změnil na Novosedeliz, Nausedlicz, Neusserlicz, Nausterlitz a v roce 1611 Austerlitz. Název Slavkov se objevuje v roce 1361 a je odvozen od křestního jména Bohuslav, lidově Slávek. Již v 10. a 11. století bylo údolí Litavy hustě osídlené (slavkov.cz).

Město má bohatou historii sahající až do 12. století a je známé především díky bitvě u Slavkova, známé také jako bitva tří císařů, která se odehrála 2. prosince 1805. První písemná zmínka o Slavkově pochází z roku 1237, kdy byla obec trhovou vsí s opevněným sídlem a kostelem. V^e 14. století zde vzniklo židovské ghetto, které spolu s křesťanskou komunitou vytvořilo silnou ekonomickou aglomeraci. V roce 1416 byl Slavkov povýšen na město králem Václavem IV. V průběhu staletí město často měnilo majitele, až se v roce 1509 stalo majetkem šlechtického rodu Kouniců, kteří jej vlastnili více než 400 let. Mezi nejvýznamnější památky města patří barokní zámek Slavkov, který byl postaven na místě původní pevnosti na konci 16. století. Současnou barokní podobu získal díky italskému architektovi Domenicu Martinellimu v 80. letech 17. století. Zámek patří k nejstarším dochovaným šlechtickým sídlům na Moravě a v jeho historickém salónu bylo po bitvě u Slavkova podepsáno příměří mezi Rakouskem a Francií. Součástí zámku je také francouzská zahrada, jejíž část byla upravena na anglický park (en.wikipedia.org). Na 15hektarové ploše se nacházejí čtyři velké bazény s fontánami a 47 plastikami (Informační tabule).

Na náměstí města se nachází pozdně renesanční radnice z roku 1592 a panský dům. Z městského opevnění ze 14. a 15. století se dodnes dochovaly zbytky hradeb vysoké přibližně 4 metry. Kostel Vzkříšení Páně je pozdně barokní a neoklasicistní stavba postavená v letech 1786 – 1789 podle návrhu Johanna Ferdinanda Hetzendorfa z Hohenbergu. Kaple svatého Jana Křtitele je hřbitovní kaplí, která stojí na místě špitálu ze 13. století, a svou současnou podobu získala v roce 1743. Pod kaplí se nachází hrobka rodu Kouniců (en.wikipedia.org).

Dnes má Slavkov u Brna přibližně 7 200 obyvatel (tripadvisor.com). Kostelík svatého Jana Křtitele je místem věčného odpočinku rodiny Kouniců a nachází se na okraji Slavkova v části nazývané „Špitálka“. Pod jižní částí kaple se nachází rodinná hrobka, kde jsou uloženy také tělesné ostatky hraběte Václava Antonína Kounice. Severně od města na vrcholu kopce stojí kaple svatého Urbana. Její svahy byly do 19. století pokryté vinicemi. Není proto překvapivé, že křížová kaple byla zasvěcena svatému Urbanovi, patronu vinařů a zahradníků. Právě z tohoto místa vypálili z děla signál, který oznámil pochod spojeneckých vojsk od Olomouce směrem na Brno. Vojáci však kapli využívali i k méně ušlechtilým účelům, což vedlo k jejímu poškození, a nakonec musela být zbořena. V letech 1858 – 1861 však na stejném místě postavili novou kapli (morava-napoleonska.cz). V blízkosti města se nachází památník Mohyla míru, který připomíná oběti bitvy u Slavkova. Je to významné místo pro ty, kteří se zajímají o napoleonskou historii (mistopisy.cz).

Historie Slavkova sahá hluboko do minulosti, což potvrzuje jeden z nejstarších městských erbů v České republice z roku 1416. Světovou slávu však město získalo až po bitvě tří císařů. Pravdou je, že název „Slavkov“ se používá pouze v českém prostředí. Cizinci znají spíše jméno „Austerlitz“, ačkoliv jeho německý původ je sporný (slavkov.cz).

Slavkov u Brna se do světových dějin zapsal především díky bitvě u Slavkova, která se odehrála 2. prosince 1805. V této bitvě se střetly armády tří císařů: Napoleona I. (Francie), Alexandra I. (Rusko) a Františka II. (Rakousko). Napoleon v této bitvě dosáhl jednoho ze svých největších vítězství, když porazil spojené rusko-rakouské síly. Po bitvě bylo na slavkovském zámku podepsáno příměří mezi Rakouskem a Francií (en.wikipedia.org). Po skončení bitvy Napoleon dorazil na slavkovský zámek – sídlo rodu Kouniců (morava-napoleonska.cz).

Odkazy

TOP

Všetky

Use Facebook to Comment on this Post

Biotopy, Devínské Karpaty, Krajina, Les, Malé Karpaty, Organizmy, Príroda, Rastliny, Skaly, Slovenská krajina, Stromy, Záhorie

Devínska Kobyla – unikátna lokalita celosvetového významu

12/02/202512/02/2025 skala

Devínska Kobyla patrí k najdlhšie osídleným lokalitám na Slovensku. Už v období 5000 rokov pred n.l. si tu neolitickí roľníci stavali svoje prvé sídla. V 4 storočí pred n.l. sa tu usadili Kelti, ktorí začali klčovať lesy. Po nich ovládli územie v 1. storočí n.l. Rimania a založili na juhozápadných svahoch Devínskej Kobyly vinice (devinskakobyla.sk). Pod severovýchodnými svahmi medzi Dúbravkou a “Technickým sklom” sa odkryli pozostatky vidieckej usadlosti rímskeho typu – villa rustica z 3. storočia (panorama.sk).

Masív Devínskej Kobyly nazývajú geológovia aj “klenotnicou rozmanitosti geologických javov”. Približne pred 300 miliónmi rokov bolo toto územie súčasťou prakontinentu Pangea. V nasledujúcich obdobiach bolo toto územie niekoľkokrát zaplavené morom, v ktorom sa tvorili vápence a dolomity – Devínska hradná skala, Waittov lom, Štokeravská vápenka, Sandberg. Bádenské more, ktoré sa nachádzalo na tomto území pred 14 – 16 mil. rokmi, modelovalo významnú lokalitu skamenelín na Devínskej Kobyle – Sandberg. Nemalou mierou sa na formovaní Devínskej Kobyly podieľajú rieky Morava a Dunaj. Ich korytá sa postupne premiestňovali a približne pred 600 tis. rokmi vznikol ich sútok týchto riek v oblasti dnešnej Devínskej Novej Vsi. Geologickými zmenami sa pod Devínsku hradnú skalu presunul asi pred 130 tisíc rokmi (devinskakobyla.sk). Devínskou hradnou skalou sa na našom území začína mohutný oblúk Karpát. Geologicky ku Karpatom patria aj Hundsheimské kopce na pravom brehu Dunaja v Rakúsku. Južné svahy sú tvorené prevažne sivými vápencami, dolomitmi a karbonátovými brekciami. Súvrstvia sú 160 – 180 miliónov rokov. Vrchol je z druhohorných kremencov, ktoré vznikli stmelením plážového piesku (Informačná tabuľa).Devínskou hradnou skalou sa na našom území začína mohutný oblúk Karpát. Geologicky ku Karpatom patria aj Hundsheimské kopce na pravom brehu Dunaja v Rakúsku. Južné svahy sú tvorené prevažne sivými vápencami, dolomitmi a karbonátovými brekciami. Súvrstvia sú 160 – 180 miliónov rokov. Vrchol je z druhohorných kremencov, ktoré vznikli stmelením plážového piesku (Informačná tabuľa).

Devínska Kobyla je jedna z najunikátnejších lokalít celého Slovenska. Britský botanik D. Moore v publikácii Plant Life pripravil celosvetový výber prírodovedne osobitne zaujímavých lokalít a z desiatich vymedzených pre celú Európu venoval dve strany Devínskej Kobyle (inba.sk). Patrí do Devínskych Karpát. Nachádza sa v tesnej blízkosti Devína – mestskej časti Bratislavy. Leží pri sútoku rieky Morava s Dunajom. Ku nej patrí aj Sandberg. Je veľmi často navštevovaná. Kobyla, ako ju v Bratislave familiárne nazývame je skutočne veľmi bohatá na pestrú paletu foriem prírody. Vykazuje vysoký stupeň biodiverzity, aj z dôvodu, že pôvodne šlo o zalesnenú lokalitu, na ktorej však človek historicky hospodáril, odlesňoval, kosil apod (Wikipedia). Pásli sa tu ovce, ale aj kozy a hovädzí dobytok. Zhruba v polovici 20. storočia pastva postupne zanikla (broz.sk). Na Devínskej Kobyle žije niekoľkotisíc druhov živočíchov. Napr. kobylka Saga pedo, modlivka Mantis religiosa. Viac ako 600 druhov motýľov, napr. vidlochvost feniklový Papilio machaon, jasoň chochlačkový Parnassius mnemosyne, viac ako 380 druhov chrobákov, napr. roháč obyčajný Lucanus cervus, fúzač veľký Cerambyx cerdo. Z vtákov na skalách hniezdi sokol myšiar Falco tinnunculus, zalietava sem Monticola saxatilis, Falco cherrug (devinskakobyla.sk). Žijú tu viaceré druhy na svojej severnej hranici rozšírenia. Vyskytuje tu zriedkavá pamodlivka dlhokrká Mantispa styriaca, vidlochvost ovocný Iphiclides podalirius (sazp.sk).

Z vegetácie tu dominujú teplomilné a vápnomilné rastliny, celkom je tu rastie viac ako 1 100 druhov vyšších rastlín. Medzi nimi 26 druhov orchideí. Vyskytujú sa tu teplomilné druhy hmyzu, prispôsobené extrémnym a dlhodobým obdobiam sucha (broz.sk). Vyskytuje sa tu kavyľ pôvabný Stipa pulcherrina a Stipa joannis, 26 druhov vstavačov (Orchideaceae), hlaváčik jarný Adonis vernalis, poniklec černastý Pulsatilla nigricans, poniklec veľkokvetý Pulsatilla grandis, ľalia zlatohlavá Lilium martagon, kosatec nízky Iris pumila, kosatec dvojfarebný Iris variegata, Platanthera bifolia. Vzácnosťou je ihlica nízka Ononis pusilla, Lathyrus sphaericus, Conringia austriaca, Potentilla pedata, Smyrnium porfoliatum, Bupleurum rotundifolium, Consolida orientalis ssp. paniculata, Aplenium adianthum nigrum (sazp.sk), stepný relikt Gypsophila fastigiata (devinskakobyla.sk).

Devínska Kobyla je najvyšším vrchom Devínskych Karpát s nadmorskou výškou 514 m nad morom a zároveň je najjužnejším výbežkom Malých Karpát. Má aj zákonnú ochranu, od roku 1964 je Národnou prírodnou rezerváciou – NPR s rozlohou 101.12 ha (Wikipedia). Devínska Kobyla je aj tzv. územím európskeho významu, je súčasťou Chránenej krajinnej oblasti Malé Karpaty a je súčasťou chránených území NATURA 2000 (broz.sk). Waitov lom, ktorý je na fotografiách sa nachádza neďaleko od Sandbergu, cca 600 metrov smerom ku Devínu. Slúžil v minulosti ako vápenka (slovakia.travel).

Dnes je Waitov lom súčasťou Sanbergsko – Pajštúnskeho geoparku. Na Devínskej Kobyle sa nachádzajú historické kameňolomy, dĺžka ich lomových stien presahuje 200 metrov. Kolmé steny vznikli ručnou ťažbou blokov pórovitého neogénneho vápenca. Devínska Kobyla poskytuje stavebný kameň nepretržite viac ako 2000 rokov. Najstaršie doloženie je v 1. storočí pred naším letopočtom, kedy si dal keltský vládca postaviť Rimanmi palác na hradnom kopci v Bratislave. Kameň bol pevný a zároveň ľahko opracovateľný, preto sa hodil na jednoduchšie kamenárske výrobky a sochy. Piesčité vápence a vápnité pieskovce sa ťažili v lokalitách Líščia stráň a Merice priamo nad Devínom. Napr. na výstavbu Dómu svätého Martina. Najväčší rozmach nastal v 15. storočí, kedy sa materiál použil na prestavbu Bratislavského hradu, Dómu svätého Martina, veže Františkánskeho kostola, Akadémie Istropolitany, radnice a meštianskych domov. Ťažilo sa väčšinou povrchovo. Nový rozvoj ťažby nastal v polovici 19. storočia, keď sa stavala železnica medzi Viedňou a Budapešťou, konkrétne úsek Bratislava – Marchegg. Waitov lom bol druhým najrozsiahlejším po Štokeravskej vápenke. Jeho pôvodné pomenovanie bolo Mittelmannova vápenka. Vápenka Mórica Mittelmann bola činná v rokoch 1897 – 1932. Z nej sa kameň používal na reguláciu a spevňovanie riečnych brehov. V marci 1929 získal lom Jozef Wait, výroba vo vápenke a ťažba v lome sa postupne utlmovala a skončila sa v roku 1932. Na okolitých pozemkoch založil Jozef Wait vinohrad a ovocný sad. Počas 2. svetovej vojny bol v objekte vápenky zriadený pracovný tábor pre ruských zajatcov, ktorý stavali drevený most cez Moravu do Schlosshofu. Z geologického hľadiska je horná časť Waitovho lomu považovaná za torzo podmorskej jaskyne (Informačná tabuľa).

Prevažná časť národnej prírodnej rezervácie Devínska Kobyla predstavuje kultúrnu krajiny. Svahy Devínskej Kobyly boli pôvodne pokryté dubovo-hrabovými lesmi, ktoré boli v minulosti vyrúbané a následne niekoľko storočí udržiavané ľudskou činnosťou – kosením, pasením a vypaľovaním. Toto viedlo ku vzniku a udržiavaniu jedinečných lúčnych a lesostepných spoločenstiev s bohatstvom vzácnych teplomilných druhov rastlín a živočíchov. Pásli sa tu ovce, ale aj kozy a dobytok. V roku 2013 sa podarilo po viac ako 50 rokov obnoviť pastvu kôz. Pasenie potláča zarastanie územia náletovými krovinami, pomáha tak udržiavať jeho tradičný lesostepný charakter (Informačná tabuľa).

Vyhliadková veža sa nachádza na najvyššie položenom mieste Devínskej Kobyly v nadmorskej výške 514 metrov nad morom. Je vysoká viac ako 21 metrov. Najvyššia plošina je osadená na nivelete cca 20 m nad okolitým terénom. Ponúka výhľad na okolie Devínskej Novej Vsi, na Česko, Rakúsko a Maďarsko. Autorom návrhu vyhliadkovej veže Architektonický ateliér ARCHITEKTI ŠEBO LICHÝ. O vzhľade veže už koluje legenda, že ju inšpirovala modlivka zelená, ktorá žije v okolitej prírode. Podľa slov autorov však stavba vychádza z genius loci daného miesta. Odtiaľto vidno z jedného bodu do troch rôznych krajín, takže fascinácia týmto miestom bola inšpiráciou aj pre trojuholníkový pôdorys vyhliadkovej veže Devínska Kobyla. Motív trojuholníka sa opakuje na celom jej dizajne (devinskanovaves.sk).

Devínska Kobyla is one of the longest inhabited sites in Slovakia. As early as 5000 years BC, Neolithic farmers established their first settlements here. In the 4^th century BC, Celts settled, initiating deforestation. Following them, in the 1^st century AD, the Romans dominated the area and founded vineyards on the southwest slopes of Devínska Kobyla (devinskakobyla.sk). Under the northeastern slopes, remnants of a Roman-type rural settlement – villa rustica from the 3^rd century, were uncovered between Dúbravka and “Technické sklo” (panorama.sk).

Geologists refer to the massif of Devínska Kobyla as the “treasury of geological phenomena.” Approximately 300 million years ago, this area was part of the supercontinent Pangaea. In subsequent periods, the region was repeatedly flooded by the sea, forming limestones and dolomites – Devínska hradná skala, Waittov lom, Štokeravská vápenka, Sandberg. The Baden Sea, which existed here 14 – 16 million years ago, shaped a significant fossil site on Devínska Kobyla – Sandberg. Morava and Danube rivers significantly contribute to the formation of Devínska Kobyla. Their beds gradually shifted, and about 600 thousand years ago, their confluence was formed in the area of today’s Devínska Nová Ves. The geological changes moved Devínska hradná skala about 130 thousand years ago (devinskakobyla.sk). Devínska Kobyla is the starting point of the massive Carpathian arc. The Hundsheim Hills on the right bank of the Danube in Austria also belong geologically to the Carpathians. Southern slopes consist mainly of gray limestones, dolomites, and carbonate breccias, dating back 160 – 180 million years. The summit is composed of Mesozoic cherts, formed by cementation of beach sand (Information Board).

Devínska Kobyla is one of Slovakia’s most unique locations. British botanist D. Moore, in the publication “Plant Life,” selected globally scientifically interesting locations, dedicating two pages to Devínska Kobyla for the whole of Europe (inba.sk). It is part of the Devínske Karpaty, located in close proximity to Devín – a district of Bratislava, near the confluence of the Morava River with the Danube. It includes Sandberg and is highly frequented. Familiarly known as Kobyla, it boasts a rich variety of natural forms. It exhibits a high degree of biodiversity due to its history as a originally forested area that humans have historically managed, deforested, and cultivated (Wikipedia). Devínska Kobyla used to be grazed by sheep, goats, and cattle, but pasture gradually diminished around the mid-20th century (broz.sk). Devínska Kobyla hosts thousands of animal species, such as the Saga pedo bush-cricket and the Mantis religiosa mantis. Over 600 butterfly species, including the Papilio machaon swallowtail and Parnassius mnemosyne clouded Apollo, more than 380 beetle species, like Lucanus cervus stag beetle, and Cerambyx cerdo great capricorn beetle. Falcons, such as the Falco tinnunculus kestrel, nest on the rocks, while Monticola saxatilis rock thrush occasionally visits. The rare long-necked mantis Mantispa styriaca and the scarce swallowtail Iphiclides podalirius are also found here (devinskakobyla.sk, sazp.sk).

The vegetation is dominated by thermophilic and calcicolous plants, with over 1,100 species of higher plants. Among them are 26 species of orchids, thermophilic insect species adapted to extreme and prolonged periods of drought (broz.sk). The elegant feather grass Stipa pulcherrina and Stipa joannis, 26 species of orchids (Orchideaceae), Adonis vernalis, Pulsatilla nigricans, Pulsatilla grandis, Lilium martagon, Iris pumila, Iris variegata, Platanthera bifolia. Rare species include Ononis pusilla, Lathyrus sphaericus, Conringia austriaca, Potentilla pedata, Smyrnium porfoliatum, Bupleurum rotundifolium, Consolida orientalis ssp. paniculata, and the steppe relic Gypsophila fastigiata (devinskakobyla.sk, sazp.sk).

Devínska Kobyla is the highest peak of the Devínske Karpaty, with an altitude of 514 meters above sea level, and simultaneously the southernmost extension of the Malé Karpaty. It has legal protection, designated as a National Natural Reserve since 1964, covering an area of 101.12 hectares (Wikipedia). Devínska Kobyla is also a so-called area of European significance, part of the Protected Landscape Area of Malé Karpaty and part of the NATURA 2000 protected areas (broz.sk). Waittov lom, depicted in the photographs, is located near Sandberg, approximately 600 meters towards Devín. In the past, it served as a limestone quarry (slovakia.travel).

Today, Wait’s Quarry is part of the Sandberg – Pajštún Geopark. There are historic quarries on Devínska Kobyla, with quarry walls exceeding 200 meters in length. The vertical walls were created by manual extraction of blocks of porous Neogene limestone. Devínska Kobyla has provided building stone continuously for over 2,000 years. The oldest known use dates back to the 1^st century BCE, when a Celtic ruler commissioned the Romans to build a palace on the castle hill in Bratislava. The stone was both durable and easy to work, making it suitable for simple stone carvings and sculptures. Sandy limestones and calcareous sandstones were quarried in the Líščia stráň and Merice locations, directly above Devín. These stones were used, for example, in the construction of St. Martin’s Cathedral. The greatest expansion of quarrying occurred in the 15^th century, when the material was used for the reconstruction of Bratislava Castle, St. Martin’s Cathedral, the tower of the Franciscan Church, Academia Istropolitana, the Old Town Hall, and various townhouses. Quarrying was mostly surface-based. A new period of development in quarrying began in the mid-19th century with the construction of the railway between Vienna and Budapest, particularly the Bratislava – Marchegg section. Wait’s Quarry was the second largest after the Štokerau Limeworks. Originally, it was called Mittelmann’s Limeworks, as Móric Mittelmann’s limeworks operated between 1897 and 1932, providing stone for riverbank regulation and reinforcement. In March 1929, the quarry was acquired by Jozef Wait, and production at the limeworks gradually declined, ceasing entirely in 1932. On the surrounding land, Jozef Wait established vineyards and an orchard. During World War II, the limeworks site was used as a labor camp for Russian prisoners, who were forced to construct a wooden bridge over the Morava River to Schloss Hof. From a geological perspective, the upper part of Wait’s Quarry is considered the remnant of an ancient underwater cave (Information Board).

The majority of the Devínska Kobyla National Nature Reserve represents a cultural landscape. The slopes of Devínska Kobyla were originally covered by oak-hornbeam forests, which were cleared centuries ago and maintained through human activities such as mowing, grazing, and burning. This led to the formation and preservation of unique meadow and forest-steppe ecosystems, rich in rare thermophilic plant and animal species. Sheep, goats, and cattle historically grazed in the area. In 2013, after more than 50 years, goat grazing was successfully reintroduced. Grazing helps prevent the overgrowth of invasive shrubs and contributes to preserving the traditional forest-steppe character of the region (Information Board).

The observation tower is located at the highest point of Devínska Kobyla, at an elevation of 514 meters above sea level. It stands more than 21 meters tall, with the highest platform positioned approximately 20 meters above the surrounding terrain. The tower offers views of Devínska Nová Ves, as well as the Czech Republic, Austria, and Hungary. The observation tower was designed by the architectural studio ARCHITEKTI ŠEBO LICHÝ. A legend suggests that its appearance was inspired by the praying mantis, which inhabits the local environment. However, according to the architects, the structure is based on the genius loci of the site. From this point, one can see into three different countries, which inspired the triangular floor plan of the Devínska Kobyla observation tower. The triangle motif is repeated throughout its design.

Devínska Kobyla gehört zu den am längsten besiedelten Orten in der Slowakei. Schon in der Zeit 5000 Jahre vor Christus errichteten hier neolithische Bauern ihre ersten Siedlungen. Im 4. Jahrhundert vor Christus ließen sich die Kelten nieder, die begannen, die Wälder zu roden. Nach ihnen übernahmen die Römer im 1. Jahrhundert nach Christus das Gebiet und gründeten Weinberge an den südwestlichen Hängen der Devínska Kobyla (devinskakobyla.sk). Unter den nordöstlichen Hängen zwischen Dúbravka und “Technický sklom” wurden Überreste einer römischen Dorfsiedlung vom Typ villa rustica aus dem 3. Jahrhundert ausgegraben (panorama.sk).

Die Geologen bezeichnen den Massiv der Devínska Kobyla auch als “Schatzkammer der Vielfalt geologischer Phänomene”. Vor etwa 300 Millionen Jahren war dieses Gebiet Teil des Urkontinents Pangäa. In den folgenden Perioden wurde dieses Gebiet mehrmals vom Meer überflutet, in dem sich Kalksteine und Dolomite bildeten – Devínska hradná skala, Waittov lom, Štokeravská vápenka, Sandberg. Das Badenianmeer, das vor 14 – 16 Millionen Jahren in diesem Gebiet existierte, formte eine bedeutende Fossilienstätte auf der Devínska Kobyla – Sandberg. Die Flüsse Morava und Donau trugen maßgeblich zur Formung der Devínska Kobyla bei. Ihre Betten verschoben sich allmählich, und vor etwa 600.000 Jahren entstand ihre Mündung in der Gegend des heutigen Devínska Nová Ves. Geologische Veränderungen führten dazu, dass sich die Devínska hradná skala vor etwa 130.000 Jahren auf unser Gebiet verschob (devinskakobyla.sk). Die Devínska hradná skala markiert den Beginn eines mächtigen Bogens der Karpaten auf unserem Gebiet. Geologisch gehören auch die Hundsheim-Hügel am rechten Ufer der Donau in Österreich zu den Karpaten. Die südlichen Hänge bestehen hauptsächlich aus grauen Kalksteinen, Dolomiten und Karbonatbrekzien. Die Schichten sind 160 – 180 Millionen Jahre alt. Der Gipfel besteht aus Gesteinen des Mesozoikums, die durch Verfestigung von Strandsand entstanden sind (Informations-Tafel).

Die Devínska Kobyla ist einer der einzigartigsten Orte in der Slowakei. Der britische Botaniker D. Moore wählte es in seinem Werk Plant Life als eine der weltweit naturwissenschaftlich besonders interessanten Stätten aus und widmete Devínska Kobyla zwei Seiten von zehn, die für ganz Europa festgelegt wurden (inba.sk). Es gehört zu den Devínske Karpaty und befindet sich in unmittelbarer Nähe von Devín, einem Stadtteil von Bratislava. Es liegt am Zusammenfluss der Flüsse Morava und Donau. Dazu gehört auch der Sandberg. Es wird sehr oft besucht. Die Kobyla, wie wir sie in Bratislava umgangssprachlich nennen, ist wirklich reich an einer vielfältigen Palette von Naturformen. Sie zeigt einen hohen Grad an Biodiversität, auch aufgrund der Tatsache, dass es sich ursprünglich um einen bewaldeten Ort handelte, auf dem jedoch historisch gewirtschaftet wurde, gerodet, gemäht usw. (Wikipedia). Hier weideten Schafe, aber auch Ziegen und Rinder. In der Mitte des 20. Jahrhunderts verschwand die Weide allmählich (broz.sk). Auf der Devínska Kobyla leben Tausende von Arten von Tieren. Zum Beispiel die Heuschrecke Saga pedo, die Gottesanbeterin Mantis religiosa. Über 600 Arten von Schmetterlingen, wie der Schwalbenschwanz Papilio machaon, der Schwarze Apollofalter Parnassius mnemosyne, über 380 Arten von Käfern, wie der Hirschkafer Lucanus cervus, der Große Schmalbock Cerambyx cerdo. Unter den Vögeln brütet der Turmfalke Falco tinnunculus auf den Felsen, der Bergblauschwan Monticola saxatilis fliegt hierher, Falke Falco cherrug (devinskakobyla.sk). Es gibt hier mehrere Arten an ihrer nördlichen Verbreitungsgrenze. Die seltene Ameisenlöwe Mantispa styriaca kommt hier vor, ebenso wie der Schwalbenschwanz Iphiclides podalirius (sazp.sk).

Die Vegetation wird von warm- und kalkliebenden Pflanzen dominiert, insgesamt wachsen hier mehr als 1.100 Arten höherer Pflanzen. Darunter 26 Arten von Orchideen. Es gibt hier warm angepasste Insektenarten, die auf extreme und lang anhaltende Trockenperioden eingestellt sind (broz.sk). Es gibt den schönen Federgras Stipa pulcherrina und Stipa joannis, 26 Arten von Orchideen (Orchideaceae), die Frühlings-Adonisröschen Adonis vernalis, das Schwarze Küchenschelle Pulsatilla nigricans, das Große Küchenschelle Pulsatilla grandis, die Türkenbund-Lilie Lilium martagon, die Niedrige Schwertlilie Iris pumila, die Zweifarbige Schwertlilie Iris variegata, Platanthera bifolia. Eine Seltenheit ist der Niederliegende Gänseblümchen Ononis pusilla, Lathyrus sphaericus, Conringia austriaca, Potentilla pedata, Smyrnium porfoliatum, Bupleurum rotundifolium, Consolida orientalis ssp. paniculata, Aplenium adianthum nigrum (sazp.sk), der Steppenrelikt Gypsophila fastigiata (devinskakobyla.sk).

Die Devínska Kobyla ist der höchste Gipfel der Devínske Karpaty mit einer Höhe von 514 m über dem Meeresspiegel und gleichzeitig der südlichste Ausläufer der Kleinen Karpaten. Sie hat auch gesetzlichen Schutz, seit 1964 ist sie ein Nationales Naturreservat – NNR mit einer Fläche von 101,12 Hektar (Wikipedia). Die Devínska Kobyla ist auch ein sogenanntes Gebiet von europäischer Bedeutung, sie gehört zum Geschützten Landschaftsgebiet Malé Karpaty und ist Teil der geschützten NATURA 2000-Gebiete (broz.sk). Der Waittov-Steinbruch, der auf den Fotos zu sehen ist, befindet sich in der Nähe des Sandbergs, etwa 600 Meter in Richtung Devín. Früher diente er als Kalksteinbruch (slovakia.travel).

Heute ist der Wait-Steinbruch Teil des Sandberg – Pajštún Geoparks. Auf der Devínska Kobyla befinden sich historische Steinbrüche, deren Felswände eine Länge von über 200 Metern erreichen. Die steilen Wände entstanden durch manuelle Gewinnung von Blöcken aus porösem neogenem Kalkstein. Devínska Kobyla liefert seit über 2.000 Jahren ununterbrochen Baumaterial. Die älteste nachgewiesene Nutzung stammt aus dem 1. Jahrhundert v. Chr., als ein keltischer Herrscher die Römer beauftragte, einen Palast auf dem Burghügel in Bratislava zu errichten. Der Stein war sowohl widerstandsfähig als auch leicht zu bearbeiten, wodurch er sich gut für einfachere Steinmetzarbeiten und Skulpturen eignete. Sandige Kalke und kalkhaltige Sandsteine wurden an den Standorten Líščia stráň und Merice, direkt oberhalb von Devín, abgebaut. Diese Steine wurden unter anderem für den Bau des St.-Martins-Doms verwendet. Die größte Expansion des Steinabbaus fand im 15. Jahrhundert statt, als das Material für den Umbau der Burg Bratislava, des St.-Martins-Doms, des Turms der Franziskanerkirche, der Academia Istropolitana, des Alten Rathauses und zahlreicher Bürgerhäuser genutzt wurde. Der Abbau erfolgte meist oberflächlich. Ein neuer Aufschwung des Steinabbaus begann in der Mitte des 19. Jahrhunderts mit dem Bau der Eisenbahn zwischen Wien und Budapest, insbesondere des Abschnitts Bratislava – Marchegg. Der Wait-Steinbruch war der zweitgrößte nach der Štokerau-Kalkbrennerei. Ursprünglich hieß er Mittelmanns Kalkbrennerei, benannt nach Móric Mittelmann, dessen Betrieb von 1897 bis 1932 aktiv war. Der dort gewonnene Stein wurde zur Regulierung und Befestigung von Flussufern genutzt. Im März 1929 übernahm Jozef Wait den Steinbruch. Die Produktion in der Kalkbrennerei wurde nach und nach eingestellt und endete schließlich 1932. Auf den umliegenden Flächen legte Jozef Wait Weinberge und Obstgärten an. Während des Zweiten Weltkriegs wurde das Gelände der Kalkbrennerei als Arbeitslager für russische Gefangene genutzt. Sie wurden gezwungen, eine hölzerne Brücke über die March nach Schloss Hof zu bauen. Aus geologischer Sicht gilt der obere Teil des Wait-Steinbruchs als Überrest einer ehemaligen Unterwasserhöhle (Informationstafel).

Der größte Teil des Nationalen Naturreservats Devínska Kobyla stellt eine Kulturlandschaft dar. Die Hänge der Devínska Kobyla waren ursprünglich von Eichen-Hainbuchen-Wäldern bedeckt, die jedoch im Laufe der Jahrhunderte abgeholzt und durch menschliche Aktivitäten wie Mähen, Beweidung und Brandrodung gepflegt wurden. Dies führte zur Entstehung und Erhaltung einzigartiger Wiesen- und Waldsteppen-Gemeinschaften mit einer reichen Vielfalt an wärmeliebenden Pflanzen- und Tierarten. In der Vergangenheit wurden hier Schafe, Ziegen und Rinder geweidet. Im Jahr 2013, nach mehr als 50 Jahren, wurde die Ziegenbeweidung erfolgreich wieder eingeführt. Die Beweidung verhindert die Überwucherung durch invasive Sträucher und trägt zur Erhaltung des traditionellen Waldsteppen-Charakters der Region bei (Informationstafel).

Der Aussichtsturm befindet sich am höchsten Punkt des Devínska Kobyla auf einer Höhe von 514 Metern über dem Meeresspiegel. Er ist mehr als 21 Meter hoch, wobei die höchste Plattform ungefähr 20 Meter über dem umliegenden Gelände liegt. Der Turm bietet eine Aussicht auf Devínska Nová Ves sowie auf Tschechien, Österreich und Ungarn. Der Entwurf des Aussichtsturms stammt vom Architekturbüro ARCHITEKTI ŠEBO LICHÝ. Einer Legende zufolge wurde sein Erscheinungsbild von der Gottesanbeterin (Mantis religiosa) inspiriert, die in der umliegenden Natur lebt. Laut den Architekten basiert das Bauwerk jedoch auf dem Genius Loci dieses Ortes. Von hier aus kann man in drei verschiedene Länder blicken, was die Inspiration für den dreieckigen Grundriss des Aussichtsturms Devínska Kobyla war. Das Dreiecksmotiv zieht sich durch das gesamte Design des Turms.

Devínska Kobyla az egyik legrégebben lakott terület Szlovákiában. Már az i. e. 5000 évvel ezelőtti időszakban itt telepedtek le a neolitikus földművesek, és építették első településeiket. Kr. e. 4. században a kelták telepedtek le itt, akik elkezdték erdőket irtani. Utánuk a rómaiak vették át a területet a Kr. u. 1. században, és szőlőültetvényeket alapítottak a Devínska Kobyly délnyugati lejtőin (devinskakobyla.sk). Az északkeleti lejtők alatt, Dúbravka és a “Technický sklom” között, feltárták a római típusú vidéki település, a villa rustica maradványait a 3. századból (panorama.sk).

A Devínska Kobyly tömege a geológusok szerint is a “geológiai jelenségek sokféleségének kincseskamrájának” nevezhető. Közel 300 millió évvel ezelőtt ez a terület a Pangea őscontinentum része volt. A következő időszakokban többször is elárasztotta a tenger ezt a területet, ahol mészkövek és dolomitok keletkeztek – Devínska hradná skala, Waittov lom, Štokeravská vápenka, Sandberg. A bádensi tenger, amely 14 – 16 millió évvel ezelőtt itt volt, jelentős fosszília lelőhelyet formált a Devínska Kobylyon – Sandberg. A Morava és a Duna folyók jelentős mértékben hozzájárultak a Devínska Kobyly kialakulásához. Az árkok fokozatosan elmozdultak, és körülbelül 600 ezer évvel ezelőtt a folyók találkozója kialakult a mai Devínska Nová Vsi területén. A geológiai változásoknak köszönhetően a Devínska hradná skala mintegy 130 ezer évvel ezelőtt került át a területre (devinskakobyla.sk). A Devínska hradná skalán kezdődik a Kárpátok hatalmas íve területünkön. Geológiai értelemben a Kárpátokhoz tartoznak Ausztria jobb partján található Hundsheim-hegyek is. A déli lejtőket főként szürke mészkők, dolomitok és karbonát brekciák alkotják. Az üledékek 160 – 180 millió évvel ezelőtt keletkeztek. A csúcs másodlagos kvarctartalmú homokból kialakult a mezozoikum korszakban (Információs tábla). A Devínska Kobylyon keresztül indul a Kárpátok hatalmas íve területünkön. Geológiai értelemben a Kárpátokhoz tartoznak Ausztria jobb partján található Hundsheim-hegyek is. A déli lejtőket főként szürke mészkők, dolomitok és karbonát brekciák alkotják. Az üledékek 160 – 180 millió évvel ezelőtt keletkeztek. A csúcs másodlagos kvarctartalmú homokból kialakult a mezozoikum korszakban (Információs tábla).

A Devínska Kobyla az egyik legszigorúbban védett hely Szlovákia egész területén. A brit botanikus, D. Moore, a Plant Life című munkájában a világ számos természeti szempontból érdekes helyéből választott ki, és a tíz európai hely közül két oldalt szentelt a Devínska Kobylynak (inba.sk). A Devínske Karpaty része. Bratislava városrészéhez, a Devínhöz, nagyon közel található. A Morava és a Duna folyók torkolata mellett fekszik. I^de tartozik a Sandberg is. Nagyon gyakran látogatott hely. A “Kobyla”, ahogyan Bratislavában hozzászoktak nevezni, valóban gazdag a természet változatos formáinak palettájában. Magas fokú biodiverzitást mutat, részben azért, mert eredetileg erdős terület volt, ahol azonban történelmileg gazdálkodtak, erdőt irtottak, kaszáltak stb. (Wikipedia). Itt legeltettek juhokat, de kecskéket és marhát is. A legelők körülbelül a 20. század közepéig fokozatosan megszűntek (broz.sk). A Devínska Kobylyon több ezer állatfaj él. Például a Saga pedo sáska, a Mantis religiosa imádkozó sáska. Több mint 600 pillangófaj, például a lepkefarkú lepke Papilio machaon, a Parnassius mnemosyne tollaslepkű, több mint 380 bogárfaj, például a szarvasbogár Lucanus cervus, a nagy szarvasbogár Cerambyx cerdo. A sziklákon fészkel a vércse Falco tinnunculus, és ide is repül a Monticola saxatilis, a keleti rétisas Falco cherrug (devinskakobyla.sk). Több északi elterjedési határon élő faj is él itt. Ritka hosszúnyakú imádkozó sáska, Iphiclides podalirius sáska is előfordul itt (sazp.sk).

Itt a melegkedvelő és mészkövet kedvelő növények dominálnak, összesen több mint 1100 faj magasabb növény nő itt. Közöttük 26 orchidea faj. Itt élnek a száraz időszakokhoz alkalmazkodott melegkedvelő rovarfajok is (broz.sk). Itt található a szép Stipa pulcherrina és Stipa joannis, 26 orchideafaj (Orchideaceae), a tavaszi sáfrány Adonis vernalis, a fekete kankalin Pulsatilla nigricans, a nagyvirágú kankalin Pulsatilla grandis, a törpe liliom Lilium martagon, az alacsony írisz Iris pumila, a kétszínű írisz Iris variegata, a Platanthera bifolia. Rendkívüli ritkaság a kis ononis Ononis pusilla, a gömbölyű levelű pillangós Lathyrus sphaericus, a Conringia austriaca, a Potentilla pedata, a Smyrnium porfoliatum, a Bupleurum rotundifolium, a Consolida orientalis ssp. paniculata, az Aplenium adianthum nigrum sziklai relikvia (devinskakobyla.sk).

A Devínska Kobyla a Devínske Karpaty legmagasabb csúcsa, tengerszint feletti magassága 514 m, és egyben a Kis-Kárpátok legdélibb kiterjesztése. Törvényi védelmet is élvez, 1964 óta Nemzeti Természeti Rezervátum (NPR) 101,12 hektáros területtel (Wikipedia). A Devínska Kobyla az Európai Unió fontos területe, része a Kis-Kárpátok Védett Tájterületének és a NATURA 2000 védett területeknek (broz.sk). A fotókon látható Waittov lom a Sandbergtől nem messze, körülbelül 600 méterre Devín felé. Régebben mészkőbányaként szolgált (slovakia.travel).

Ma a Wait-kőfejtő a Sandberg – Pajštún Geopark része. A Devínska Kobyla területén történelmi kőfejtők találhatók, amelyek bányafalai meghaladják a 200 métert. A meredek falak kézi bányászattal alakultak ki, amikor porózus neogén mészkőtömböket fejtettek ki. Devínska Kobyla több mint 2000 éve folyamatosan szolgáltat építőkövet. Az első írásos említés az i. e. 1. századból származik, amikor egy kelta uralkodó rómaiakkal építtette fel palotáját a pozsonyi várdombon. A kőzet szilárd volt, mégis könnyen megmunkálható, így alkalmas volt egyszerűbb kőfaragványok és szobrok készítésére. Homokos mészkövet és mésztartalmú homokkövet a Líščia stráň és Merice területén fejtettek, közvetlenül Dévény felett. Ezt az anyagot például a Szent Márton-székesegyház építéséhez használták fel. A kőbányászat legnagyobb fellendülése a 15. században következett be, amikor az anyagot a Pozsonyi vár, a Szent Márton-székesegyház, a ferences templom tornya, az Academia Istropolitana, a városháza és polgárházak felújítására használták. A kőfejtés többnyire felszíni bányászati módszerekkel történt. A bányászat a 19. század közepén új lendületet kapott a Bécs és Budapest közötti vasútvonal építésével, különösen a Pozsony – Marchegg szakaszon. A Wait-kőfejtő a második legnagyobb volt a Štokerau mészégető után. Eredetileg Mittelmann-mészégetőként volt ismert, mivel Móric Mittelmann mészégetője 1897 és 1932 között működött. Az itt kitermelt követ folyópartok szabályozására és megerősítésére használták. 1929 márciusában a kőfejtőt Jozef Wait vásárolta meg. A mészégető termelése fokozatosan csökkent, majd 1932-ben teljesen megszűnt. A környező földeken Jozef Wait szőlőültetvényt és gyümölcsöst hozott létre. A második világháború alatt a mészégető területén munkatábort létesítettek orosz hadifoglyok számára, akiket arra kényszerítettek, hogy egy fa hidat építsenek a Morva folyón Schloss Hof felé. Geológiai szempontból a Wait-kőfejtő felső része egy ősi tenger alatti barlang maradványának tekinthető (Információs tábla).

A Devínska Kobyla Nemzeti Természetvédelmi Terület nagy része kultúrtáj. Devínska Kobyla lejtőit eredetileg tölgy-gyertyán erdők borították, amelyeket az évszázadok során kivágtak, majd kaszálással, legeltetéssel és égetéssel tartottak fenn. Ennek eredményeként egyedi réti és erdős sztyeppei élőhelyek alakultak ki, ritka melegkedvelő növény- és állatfajok gazdag populációival. A területen juhokat, kecskéket és szarvasmarhákat legeltettek. 2013-ban, több mint 50 év után, sikerült újraindítani a kecsketenyésztést. A legeltetés megakadályozza az invazív cserjék elburjánzását, és segít megőrizni a terület hagyományos erdős sztyeppei jellegét (Információs tábla).

A kilátótorony a Devínska Kobyla legmagasabb pontján található, 514 méterrel a tengerszint felett. Több mint 21 méter magas, a legfelső platform pedig körülbelül 20 méterrel a környező terep fölé emelkedik. A torony kilátást nyújt Devínska Nová Vesre, valamint Csehországra, Ausztriára és Magyarországra. A kilátótorony tervezője az ARCHITEKTI ŠEBO LICHÝ építészeti stúdió. Egy legenda szerint megjelenését a sáska (Mantis religiosa) ihlette, amely a környező természetben él. Az építészek szerint azonban az építmény a hely genius loci-jából merít ihletet. Erről a pontról három különböző országba lehet ellátni, ami inspirációt adott a háromszög alaprajzhoz. A háromszög motívum az egész kilátótorony dizájnjában megjelenik.

Odkazy

TOP

Všetky

Devínska Kobyla (vzadu) je unikátna oblasť. Nachádza sa tu množstvo biotopov. Od xerotermných lúk po lesy. Vzhľadom na rozlohu sa tu vyskytuje najväčšie množstvo druhov rastlín v rámci celého Slovenska

Use Facebook to Comment on this Post

Devínské Karpaty, Krajina, Malé Karpaty, Organizmy, Príroda, Rastliny, Slovenská krajina

Sandberg – svedok minulosti, klenot súčasnosti

12/02/202512/02/2025 skala

Sandberg je súčasťou Devínskej Kobyly. Mnohí Bratislavčania chodia často na Sandberg. Z Devínskej Novej Vsi je to naozaj na skok.

Sandberg je mladotreťohorná paleontologická lokalita európskeho významu. Bola odkrytá lomom na ťažbu piesku. Tvoria ho zvyšky treťohorného mora, ktoré sa rozprestieralo vo Viedenskej panve. Na jurské a spodnokriedové vápence spred 160 – 180 miliónov rokov, boli pri mohutnom zdvihnutí mora pre 14 – 16 miliónmi rokov, vodorovne uložené piesky s vložkami štrkopieskov, pieskovce a brekcie. V pieskovej stene sú viditeľné vodorovné lavice odolnejšieho pieskovca a litotamniového vápenca. Na svahoch a na úpätí sú mohutné balvany z pieskovca a litotamniového vápenca, ktoré tu ostali po poslednom komorovom odstrele. Našlo sa tu okolo 300 druhov skamenelín ulitníkov, lastúrnikov, ježoviek, hubiek, dierkavcov a väčších morských a suchozemských živočíchov. Najznámejšie sú nálezy zubov žralokov a kostnatých rýb, stavca veľryby, pozostatkov korytnačiek, opíc, tuleňa, nosorožca srstnatého, jaskynného medveďa a vtákov. V súčasnej flóre sú zastúpené viaceré ohrozené a chránené pieskomilné druhy ako napr. Peucedanum arenarium, Minuartia glaucina, Gypsophila paniculata (Informačná tabuľa). Vek najstarších geologických vrstiev je viac ako 100 miliónov rokov. V období treťohôr bol Sandberg striedavo morským dnom, útesom, či súčasťou pobrežného ostrovného systému (devinskakobyla.sk). Sandberg sa nachádza na západných svahoch Devínskej Kobyly, je súčasťou národnej prírodnej rezervácie Devínska Kobyla (slovakia.travel).

Kedysi sa tu ťažil piesok, k prístavu na rieke Morava sa dopravoval nadzemnou lanovkou. V treťohorách, pred 14 – 16 miliónmi rokov sa na tomto území rozprestieralo more (panorama.sk). Ako už aj názov napovedá, Sandberg je tvorený pieskami, pieskovcami, litotamniovým, lumachelovými a piesčitými vápencami a brekciami a piesčitými ílovcami. Z geologického hľadiska sú tieto horniny usadené len krátku dobu, preto sú len málo spevnené. Aj vďaka tomu je Sandberg svetoznáma lokalita neogénnych skamenelín. Našlo sa tu viac ako 300 druhov skamenelých organizmov. Napr. lastúrniky, červy, hubky, ustrice, ulitníky, ježovky, machovky, dierkavce, žraloky, tulene, a samozrejme ryby. Našiel sa tu dokonca stavec veľryby Mesocetus hungaricus. Sandberg bol aj morským dnom 60 metrov hlbokého mora, aj plážou, útesom, či pevninou. Splavené sem boli hlavne zo severných svahov zvyšky organizmov príbuzné dnešným nosorožcom, antilopám, psovitým šelmám, mastodontov a deinoteriov. Významné sú nálezy fragmentov opice Pliopithecus antiguus a Sivapithecus darwini, ktoré sa pokladajú za predkov dnešných indických gibonov. Našli sa tu aj zuby Dryopiteka, ktorý sa zaraďuje ku predchodcom dnešných ľudoopov (devinska.sk). Morské organizmy, ktoré sa tu našli ako fosílie pochádzali spred 14 – 16 miliónov rokov (sazp.sk). Našiel sa tu aj stavec chrbtice treťohornej veľryby, ktorý objavili deti Albína Brunovského (Vodička). Ohromujúci je nález takmer celého panciera korytnačky (panorama.sk). Morské usadeniny vytvorili pieskovcové vrstvy, ktoré sú dnes odkryté v podobe žltých stien bývalého pieskovca (slovakia.travel).

Vďaka teplomilným a suchomilným podmienkam sa tu vyskytuje množstvo vzácnych druhov rastlín a živočíchov. Medzi najvýznamnejšie patria rôzne druhy orchideí a teplomilného hmyzu (ibot.sav.sk). Na Sandbergu prebieha voľné pasenie, výhodou je že si zvieratá sami vyberajú potravu, nevznikajú tak intenzívne spasené plochy, ale pestrá mozaika. Takáto extenzívna pastva je predpokladom pre obnovu a zachovanie biodiverzity. Potláča sa zarastanie územia drevinami – zalesňovaniu, čo je v tomto prípade žiadúce. Umožňuje sa tak návrat lesostepných spoločenstiev a vzácnych druhov rastlín a živočíchov. Zvieratá prirodzene roznášajú semená rastlín. Podporuje sa tým špecifické živočíchy, ktoré viazané na takéto podmienky. Narúšanie povrchu pôdy napomáha klíčeniu vzácnych druhov rastlín, resp. vytvárajú sa tak vhodné podmienky pre hmyz. Súčasťou je zoologický a botanický monitoring, pri ktorom sa sleduje vplyv pastvy na vybrané druhy (Informačná tabuľa).

Sandberg is part of Devínska Kobyla. Many residents of Bratislava frequently visit Sandberg. From Devínska Nová Ves, it is just a short trip away.

Sandberg is a Late Tertiary paleontological site of European significance. It was uncovered by a sand quarry. It consists of remnants of the Tertiary sea, which once covered the Vienna Basin. On Jurassic and Lower Cretaceous limestones, which are 160 – 180 million years old, sands with layers of gravel sands, sandstones, and breccias were deposited 14 – 16 million years ago when the sea significantly rose. The sand wall contains visible horizontal layers of more resistant sandstone and lithothamnion limestone. On the slopes and at the base, large boulders of sandstone and lithothamnion limestone remain, left behind after the last chamber explosion.

Around 300 fossilized species have been discovered here, including gastropods, bivalves, sea urchins, sponges, foraminifera, and larger marine and terrestrial animals. The most famous finds include shark teeth, bony fish, a whale vertebra, remains of turtles, monkeys, seals, woolly rhinoceroses, cave bears, and birds. The current flora includes several endangered and protected psammophilous species, such as Peucedanum arenarium, Minuartia glaucina, and Gypsophila paniculata (Information board). The oldest geological layers here are over 100 million years old. During the Tertiary period, Sandberg was alternately a sea bottom, a reef, or part of a coastal island system (devinskakobyla.sk). Sandberg is located on the western slopes of Devínska Kobyla and is part of the Devínska Kobyla National Nature Reserve (slovakia.travel).

Sand was once mined here and transported via an overhead cableway to a port on the Morava River. During the Tertiary period, 14 – 16 million years ago, a sea covered this area (panorama.sk). As the name suggests, Sandberg is composed of sands, sandstones, lithothamnion, lumachelle, and sandy limestones, as well as breccias and sandy clays. Geologically, these rocks have been deposited for only a short time, so they are only slightly consolidated. This is one of the reasons why Sandberg is a world-famous site for Neogene fossils. More than 300 fossilized species have been found here, including bivalves, worms, sponges, oysters, gastropods, sea urchins, bryozoans, foraminifera, sharks, seals, and various fish. A vertebra of the whale Mesocetus hungaricus was even discovered here.

Sandberg was once the seabed of a 60-meter-deep ocean, as well as a beach, a reef, and dry land. Washed-down remains of organisms related to modern rhinos, antelopes, canines, mastodons, and deinotheriums were mainly deposited here from northern slopes. Significant discoveries include fragments of the primates Pliopithecus antiguus and Sivapithecus darwini, considered ancestors of modern Indian gibbons. Teeth of Dryopithecus were also found here, which is classified as a precursor of modern great apes (devinska.sk). Marine organisms fossilized here date back 14 – 16 million years (sazp.sk). A Tertiary whale vertebra was discovered here by children of Albín Brunovský (Vodička). An astonishing find was the nearly complete shell of a turtle (panorama.sk). Marine sediments formed sandstone layers, which are now exposed as yellow rock faces of the former sandstone quarry (slovakia.travel).

Due to its warm and dry conditions, Sandberg is home to many rare plant and animal species. The most notable include various orchids and thermophilic insects (ibot.sav.sk). Free grazing is currently taking place on Sandberg, with the advantage that animals choose their food themselves, preventing overgrazing and creating a diverse landscape. Such extensive grazing is essential for the restoration and maintenance of biodiversity. It suppresses tree overgrowth, allowing the return of forest-steppe ecosystems and rare plant and animal species. Animals also naturally disperse plant seeds, supporting specialized species adapted to these conditions. The disturbance of the soil surface helps rare plant species germinate and creates favorable conditions for insects. The process is monitored zoologically and botanically to assess the impact of grazing on selected species (Information board).

Sandberg ist Teil des Devínska Kobyla. Viele Bratislavaer besuchen Sandberg regelmäßig. Von Devínska Nová Ves ist es nur ein kurzer Weg.

Sandberg ist eine jungtertiäre paläontologische Fundstätte von europäischer Bedeutung. Sie wurde durch den Abbau von Sand freigelegt. Sie besteht aus Überresten des tertiären Meeres, das sich einst über das Wiener Becken erstreckte. Auf jurassische und unterkreidezeitliche Kalke, die 160 – 180 Millionen Jahre alt sind, wurden durch eine starke Meeresanhebung vor 14 – 16 Millionen Jahren Sandschichten mit Einlagerungen von Kies- und Sandsteinen sowie Brekzien horizontal abgelagert. In der Sandsteinwand sind sichtbare horizontale Schichten von widerstandsfähigerem Sandstein und Lithothamnienkalk. An den Hängen und am Fuß der Wand befinden sich mächtige Sandstein- und Lithothamnienkalkblöcke, die nach der letzten kammerweisen Sprengung zurückgeblieben sind.

Hier wurden etwa 300 fossile Arten entdeckt, darunter Schnecken, Muscheln, Seeigel, Schwämme, Foraminiferen und größere marine sowie terrestrische Tiere. Die bekanntesten Funde sind Haifischzähne, Knochenfische, ein Wirbel eines Wals, Überreste von Schildkröten, Affen, Robben, Wollnashörnern, Höhlenbären und Vögeln. Die heutige Flora umfasst mehrere bedrohte und geschützte sandliebende Arten, wie z. B. Peucedanum arenarium, Minuartia glaucina und Gypsophila paniculata (Informationstafel). Die ältesten geologischen Schichten hier sind über 100 Millionen Jahre alt. Während des Tertiärs war Sandberg abwechselnd Meeresboden, ein Riff oder Teil eines küstennahen Inselsystems (devinskakobyla.sk). Sandberg befindet sich an den westlichen Hängen des Devínska Kobyla und ist Teil des Nationalen Naturschutzgebiets Devínska Kobyla (slovakia.travel).

Früher wurde hier Sand abgebaut und mit einer Luftseilbahn zum Hafen an der March transportiert. Während des Tertiärs, vor 14 – 16 Millionen Jahren, erstreckte sich ein Meer über dieses Gebiet (panorama.sk). Wie der Name bereits andeutet, besteht Sandberg aus Sanden, Sandsteinen, Lithothamnien‑, Lumachellen- und sandhaltigen Kalksteinen sowie Brekzien und sandigen Tonen. Aus geologischer Sicht wurden diese Gesteine nur für kurze Zeit abgelagert, sodass sie wenig verfestigt sind. Dies ist einer der Gründe, warum Sandberg als weltweit bedeutende Fundstelle für neogene Fossilien gilt. Mehr als 300 fossile Arten wurden hier gefunden, darunter Muscheln, Würmer, Schwämme, Austern, Schnecken, Seeigel, Moostierchen, Foraminiferen, Haie, Robben und verschiedene Fischarten. Sogar ein Wirbel des Wals Mesocetus hungaricus wurde hier entdeckt.

Sandberg war sowohl Meeresboden eines 60 Meter tiefen Meeres, als auch Strand, Riff und Festland. Hauptsächlich wurden von den nördlichen Hängen Überreste von Organismen verwandter heutiger Nashörner, Antilopen, Hundeartigen, Mastodonten und Deinotherien angeschwemmt. Bedeutend sind auch die Funde von Fragmenten der Primaten Pliopithecus antiguus und Sivapithecus darwini, die als Vorfahren der heutigen indischen Gibbons gelten. Zudem wurden Zähne des Dryopithecus gefunden, der als Vorfahre der heutigen Menschenaffen eingestuft wird (devinska.sk). Die hier als Fossilien gefundenen Meeresorganismen stammen aus der Zeit vor 14 – 16 Millionen Jahren (sazp.sk). Ein tertärer Walwirbel wurde von den Kindern von Albín Brunovský entdeckt (Vodička). Ein besonders beeindruckender Fund war der fast vollständige Panzer einer Schildkröte (panorama.sk). Marine Ablagerungen bildeten Sandsteinschichten, die heute als gelbe Felswände des ehemaligen Sandsteinbruchs freigelegt sind (slovakia.travel).

Aufgrund der warmen und trockenen Bedingungen ist Sandberg die Heimat vieler seltener Pflanzen- und Tierarten. Besonders hervorzuheben sind verschiedene Orchideenarten und wärmeliebende Insekten (ibot.sav.sk). Freilandbeweidung findet derzeit auf Sandberg statt, wobei die Tiere ihre Nahrung selbst wählen, was Überweidung verhindert und eine vielfältige Landschaft schafft. Diese extensive Beweidung ist entscheidend für die Wiederherstellung und Erhaltung der Biodiversität. Sie verhindert das Überwuchern durch Gehölze, wodurch die Wiederkehr von Waldsteppen-Ökosystemen und seltenen Pflanzen- sowie Tierarten ermöglicht wird. Die Tiere verteilen außerdem Pflanzensamen auf natürliche Weise, wodurch spezialisierte Arten gefördert werden, die an solche Bedingungen angepasst sind. Die Bodenstörung hilft seltenen Pflanzenarten beim Keimen und schafft günstige Bedingungen für Insekten. Der Prozess wird zoologisch und botanisch überwacht, um die Auswirkungen der Beweidung auf ausgewählte Arten zu analysieren (Informationstafel).

Sandberg a Devínska Kobyla része. Sok pozsonyi lakos rendszeresen látogatja Sandberget. Devínska Nová Vesből csak egy rövid séta.

Sandberg egy késő harmadidőszaki paleontológiai lelőhely, amely európai jelentőségű. Egykor egy homokbánya tárta fel. A harmadidőszaki tenger maradványai alkotják, amely egykor a Bécsi-medencét borította. A 160 – 180 millió éves jura és alsó kréta kori mészkövekre 14 – 16 millió évvel ezelőtt, amikor a tenger jelentősen megemelkedett, vízszintesen rakódtak le a homokrétegek kavicsos homokrétegekkel, homokkövekkel és breccsákkal. A homokkőfalban láthatók vízszintes rétegek ellenállóbb homokkőből és lithothamnium mészkőből. A lejtőkön és a lábánál nagy homokkő- és lithothamnium mészkősziklák maradtak hátra az utolsó robbantás után.

Itt körülbelül 300 fosszilis fajt fedeztek fel, köztük csigákat, kagylókat, tengeri sünöket, szivacsokat, likacsoshéjúakat és nagyobb tengeri és szárazföldi állatokat. A legismertebb leletek közé tartoznak a cápa fogai, csontos halak, egy bálna csigolyája, teknős maradványai, majmok, fókák, gyapjas orrszarvúk, barlangi medvék és madarak. A jelenlegi növényvilág számos veszélyeztetett és védett homokkedvelő fajt tartalmaz, például Peucedanum arenarium, Minuartia glaucina és Gypsophila paniculata (Információs tábla). A legidősebb geológiai rétegek több mint 100 millió évesek. A harmadidőszakban Sandberg tengerfenék, zátony vagy part menti szigetlánc része volt (devinskakobyla.sk). Sandberg a Devínska Kobyla nyugati lejtőjén található, és része a Devínska Kobyla Nemzeti Természetvédelmi Területnek (slovakia.travel).

Régen itt homokot bányásztak, amelyet egy légkábelpályán szállítottak a Morva folyó kikötőjébe. A harmadidőszakban, 14 – 16 millió évvel ezelőtt, ezen a területen egy tenger terült el (panorama.sk). Nevéhez hűen Sandberg homokból, homokkövekből, lithothamnium, lumachella és homokos mészkövekből, breccsából és homokos agyagból áll. Geológiai szempontból ezek a kőzetek csak rövid ideig rakódtak le, ezért kevésbé szilárdak. Ez az egyik oka annak, hogy Sandberg világhírű neogén fosszilis lelőhely. Több mint 300 fosszilis fajt találtak itt, köztük kagylókat, férgeket, szivacsokat, osztrigákat, csigákat, tengeri sünöket, mohatelepeseket, likacsoshéjúakat, cápákat, fókákat és különféle halakat. Itt fedezték fel egy bálna csigolyáját (Mesocetus hungaricus) is.

Sandberg egykor egy 60 méter mély tengerfenék, valamint strand, zátony és szárazföld volt. A északi lejtőkről főként orrszarvúkhoz, antilopokhoz, kutyafélékhez, masztodonokhoz és deinotheriumokhoz hasonló élőlények maradványai sodródtak ide. Fontos leletek a majmok (Pliopithecus antiguus és Sivapithecus darwini) fosszilis maradványai, amelyeket a mai indiai gibbonok őseinek tartanak. Dryopithecus fogai is előkerültek, amelyeket a mai emberszabású majmok elődeinek tekintenek (devinska.sk). A fosszilizált tengeri élőlények itt 14 – 16 millió évvel ezelőtt éltek (sazp.sk). Egy harmadidőszaki bálna csigolya is előkerült, amelyet Albín Brunovský gyermekei fedeztek fel (Vodička). Egy különösen lenyűgöző lelet egy majdnem teljes teknőspáncél volt (panorama.sk). A tengerfenék üledékei homokkőrétegeket alkottak, amelyek ma a régi homokkőbánya sárga szikláiként láthatók (slovakia.travel).

A meleg és száraz körülményeknek köszönhetően Sandberg számos ritka növény- és állatfaj otthona. Kiemelkedő jelentőségűek a különböző orchideák és szárazságtűrő rovarok (ibot.sav.sk). Szabad legeltetés folyik Sandbergen, amelynek előnye, hogy az állatok maguk választják ki a táplálékukat, így nem alakulnak ki túllegeltetett területek, hanem mozaikos tájkép jön létre. Az ilyen extenzív legeltetés kulcsfontosságú a biodiverzitás helyreállítása és fenntartása szempontjából. Megakadályozza a fás növények elburjánzását, ami lehetővé teszi a erdős-sztyepp ökoszisztémák és ritka növény- és állatfajok visszatérését. Az állatok természetes módon terjesztik a növények magvait, így támogatják az erre a környezetre specializálódott fajokat. A talaj bolygatása segíti a ritka növényfajok csírázását, valamint megfelelő élőhelyet teremt a rovarok számára. A folyamatot zoológiai és botanikai megfigyelés kíséri, hogy nyomon követhessék a legeltetés hatását a kiválasztott fajokra (Információs tábla).

Odkazy:

TOP

Sandberg

Pohľad smerom do Rakúsko na Engelhartstetten

Pohľad na cyklistický most Chucka Norissa

Flóra na Sandbergu

Adonis vernalis. Devínska Nová Ves v pozadí

Adonis vernalis - hlaváčik jarný s fialkou

Fauna na Sandbergu

Use Facebook to Comment on this Post

Príroda, Česko, Južná Morava, Krajina, Organizmy, Vtáky, Zahraničie, Živočíchy, Zoologické záhrady

Papouščí ZOO v Bošoviciach

06/02/202506/02/2025 skala

Papouščí zoologická zahrada v Bošoviciach je jedinečným miestom nielen v rámci Českej republiky, ale aj celej Európy. Ako jediná špecializovaná ZOO zameraná výhradne na chov papagájov ponúka návštevníkom možnosť spoznať takmer 60 druhov týchto pestrofarebných vtákov z rôznych kútov sveta (kudyznudy.cz). Založená bola v roku 2008 manželmi Škrhákovými, ktorí tým nadviazali na dlhoročnú chovateľskú činnosť pána Vlastimila Škrháka, venujúceho sa chovu papagájov už od konca 60. rokov minulého storočia. Pre verejnosť bola otvorená v roku 2011 (hustopece.cz). V súčasnosti sa tu nachádza viac než 100 voliér, v ktorých je možné vidieť papagáje zo štyroch kontinentov: napr. žako sivý, korely chocholaté, kakadu, aratingy, amazóniky, ary, amazoňany. Medzi najvzácnejšie patria amazoňan kubánsky, kakadu žltolíci celebeský, ara zelenokrídly (kudyznudy.cz).

V roku 2023 bola otvorená detská ZOO, kde sa najmä najmladší návštevníci môžu zoznámiť s rôznymi druhmi zvierat, ako sú morčatá, králiky, ovce, kozy a klokany. Súčasťou areálu je aj jazierko s karasmi zlatými a ornitologický náučný chodník (kudyznudy.cz). V zoologickej záhrade v Bošoviciach boli inštalované hmyzie hotely, ktoré poskytujú útočisko samotárskym včelám, čmeliakom a ďalším opeľovačom. Pre jašterice obyčajné – Lacerta agilis sa vytvárajú špeciálne miesta na slnenie a kladenie vajec (papouscizoo.cz).

ZOO sa snaží rozmnožovať všetky ohrozené druhy papagájov, prirodzeným spôsobom, pri ktorom sú mláďatá kŕmené rodičmi. Pre vybrané druhy papagájov sú vytvorené medzinárodné záchranné chovné programy, ktoré sa usilujú o vytvorenie stabilnej populácie daných druhov v starostlivosti človeka. V minulosti bol početným druhom, ktorého obrovské kŕdle podľa pozorovateľov „zakrývali celú oblohu“ pri preletoch. Dnes je však tento druh veľmi ohrozený. Príčinou je strata prirodzených lesov s araukáriami. Taktiež je prenasledovaný farmármi kvôli škodám na poľnohospodárskych plodinách (papouscizoo.cz).

Je skvelé, že ZOO nie je len o samotnej ZOO. Napr. je to aj o starostlivosti o hniezdne búdky a o ochrane voľne žijúcich živočíchov. V Bošoviciach sa už niekoľko rokov realizuje projekt vyvesovania hniezdnych búdok pre dutinové spevavce, ktorý pomáha udržiavať biodiverzitu a podporovať miestne vtáctvo. Hniezdne búdky sú zabezpečené pred predátormi. Na jar 2024 bola zaznamenaná prítomnosť plcha lesného – Muscardinus avellanarius, čo inšpirovalo zakúpenie špeciálnych hniezdnych domčekov pre tento druh. V^o spolupráci s Českým zväzom ochrancov prírody sa Bošovice venujú aj starostlivosti o búdky pre väčšie vtáky, ako sú poštolky a sovy. Poštolky – Falco tinnunculus sú dôležitým prvkom ekologickej regulácie hrabošov a hlodavcov na farmách. Sovy pálené – Tyto alba hniezdia v búdkach umiestnených na kostolných vežiach a farmách, okrem toho boli inštalované špeciálne búdky pre dudky chocholaté – Upupa epops. Bošovice sa aktívne zapájajú do monitorovania vtákov, vrátane zimných sčítaní Asio otus a akustického monitoringu kriticky ohrozeného Athene noctua. Súčasťou projektov je aj ochrana migrujúcich žiab, ktoré čelia riziku na cestách počas svojej jarnej migrácie. Dočasné bariéry a aktívny prenos žiab cez komunikácie významne prispievajú k ich ochrane (papouscizoo.cz).

The Parrot Zoological Garden in Bošovice is a unique place not only within the Czech Republic but also across Europe. As the only specialized zoo exclusively focused on breeding parrots, it offers visitors the chance to see nearly 60 species of these colorful birds from various parts of the world (kudyznudy.cz). It was founded in 2008 by the Škrhák couple, continuing the long-standing breeding efforts of Mr. Vlastimil Škrhák, who had been breeding parrots since the late 1960s. The zoo opened to the public in 2011 (hustopece.cz). Currently, there are more than 100 aviaries housing parrots from four continents, including African grey parrots, cockatiels, cockatoos, conures, parrotlets, macaws, and amazons. Among the rarest are the Cuban Amazon, the Sulphur-crested Cockatoo, and the Green-winged Macaw (kudyznudy.cz).

In 2023, a children’s zoo was opened, where the youngest visitors can meet various animals, such as guinea pigs, rabbits, sheep, goats, and kangaroos. The zoo also features a pond with goldfish and an ornithological educational trail (kudyznudy.cz). In the Bošovice Zoological Garden, insect hotels have been installed to provide shelter for solitary bees, bumblebees, and other pollinators. Special sunning and egg-laying areas have been created for sand lizards (Lacerta agilis) (papouscizoo.cz).

The zoo aims to breed all endangered parrot species naturally, with chicks being fed by their parents. Selected parrot species are part of international conservation breeding programs that strive to establish stable populations of these species under human care. In the past, some parrot species were so numerous that their massive flocks reportedly “covered the entire sky” during flights. However, these species are now critically endangered due to the loss of natural forests with araucarias and persecution by farmers for crop damage (papouscizoo.cz).

It’s remarkable that the zoo is not just about the zoo itself. For instance, it is also about caring for nesting boxes and protecting wildlife. In Bošovice, a project of installing nesting boxes for cavity-nesting birds has been ongoing for several years, helping to maintain biodiversity and support local birdlife. The nesting boxes are predator-proof. In spring 2024, the presence of the hazel dormouse (Muscardinus avellanarius) was recorded, inspiring the purchase of special nesting homes for this species. In collaboration with the Czech Union for Nature Conservation, Bošovice also takes care of nesting boxes for larger birds, such as kestrels and owls. Kestrels (Falco tinnunculus) are essential for ecological control of voles and rodents on farms. Barn owls (Tyto alba) nest in boxes placed on church towers and farms, and special boxes have also been installed for hoopoes (Upupa epops). Bošovice actively participates in bird monitoring, including winter counts of long-eared owls (Asio otus) and acoustic monitoring of the critically endangered little owl (Athene noctua). The projects also include protecting migrating frogs, which face risks on roads during their spring migration. Temporary barriers and active transportation of frogs across roads significantly contribute to their conservation (papouscizoo.cz).

Der Papageien-Zoologische Garten in Bošovice ist ein einzigartiger Ort, nicht nur innerhalb der Tschechischen Republik, sondern auch in ganz Europa. Als einziges spezialisiertes Zoo, das sich ausschließlich der Zucht von Papageien widmet, bietet es den Besuchern die Möglichkeit, fast 60 Arten dieser farbenfrohen Vögel aus verschiedenen Teilen der Welt zu sehen (kudyznudy.cz). Gegründet wurde der Zoo im Jahr 2008 von dem Ehepaar Škrhák, das damit die langjährige Zuchtarbeit von Herrn Vlastimil Škrhák fortsetzte, der bereits seit Ende der 1960^er Jahre Papageien züchtete. Für die Öffentlichkeit wurde der Zoo im Jahr 2011 eröffnet (hustopece.cz).

Derzeit gibt es dort mehr als 100 Volieren, in denen Papageien von vier Kontinenten zu sehen sind, darunter Graupapageien, Nymphensittiche, Kakadus, Sonnensittiche, Sperlingspapageien, Aras und Amazonen. Zu den seltensten Arten gehören der Kubanische Amazonenpapagei, der Gelbwangenkakadu von Sulawesi und der Grünflügelara (kudyznudy.cz).

Im Jahr 2023 wurde ein Kinderzoo eröffnet, in dem insbesondere die jüngsten Besucher verschiedene Tiere wie Meerschweinchen, Kaninchen, Schafe, Ziegen und Kängurus kennenlernen können. Zum Areal gehört auch ein Teich mit Goldfischen sowie ein ornithologischer Lehrpfad (kudyznudy.cz). Im Zoologischen Garten Bošovice wurden Insektenhotels installiert, die solitär lebenden Bienen, Hummeln und anderen Bestäubern Schutz bieten. Für die Zauneidechsen (Lacerta agilis) wurden spezielle Sonnen- und Eiablageplätze geschaffen (papouscizoo.cz).

Das Ziel des Zoos ist es, alle bedrohten Papageienarten auf natürliche Weise zu züchten, wobei die Küken von ihren Eltern aufgezogen werden. Für ausgewählte Papageienarten gibt es internationale Erhaltungszuchtprogramme, die darauf abzielen, stabile Populationen dieser Arten unter menschlicher Obhut zu sichern. In der Vergangenheit gab es Papageienarten, deren riesige Schwärme laut Beobachtern „den gesamten Himmel bedeckten“ während ihrer Flüge. Heute sind diese Arten jedoch stark gefährdet, insbesondere durch den Verlust natürlicher Wälder mit Araukarien und die Verfolgung durch Landwirte aufgrund von Schäden an landwirtschaftlichen Kulturen (papouscizoo.cz).

Bemerkenswert ist, dass der Zoo sich nicht nur mit der Tierhaltung beschäftigt, sondern sich auch aktiv für den Naturschutz einsetzt. So engagiert sich der Zoo beispielsweise für den Schutz von Nistkästen und Wildtieren. In Bošovice läuft seit mehreren Jahren ein Projekt zur Anbringung von Nistkästen für Höhlenbrüter, um die Biodiversität zu erhalten und die heimische Vogelwelt zu unterstützen. Die Nistkästen sind gegen Raubtiere gesichert. Im Frühjahr 2024 wurde das Vorkommen der Haselmaus (Muscardinus avellanarius) festgestellt, was zur Anschaffung spezieller Nistkästen für diese Art führte. In Zusammenarbeit mit dem Tschechischen Naturschutzverband kümmert sich Bošovice auch um Nistkästen für größere Vögel wie Turmfalken und Eulen. Turmfalken (Falco tinnunculus) sind für die ökologische Kontrolle von Wühlmäusen und Nagetieren auf landwirtschaftlichen Flächen von großer Bedeutung. Schleiereulen (Tyto alba) nisten in Kästen, die an Kirchtürmen und Bauernhöfen angebracht wurden, zudem wurden spezielle Nistkästen für Wiedehopfe (Upupa epops) installiert. Bošovice beteiligt sich aktiv an der Vogelbeobachtung, darunter Winterzählungen von Waldohreulen (Asio otus) und akustische Überwachung der vom Aussterben bedrohten Steinkäuze (Athene noctua). Die Projekte umfassen auch den Schutz wandernder Frösche, die während ihrer Frühjahrswanderung auf Straßen gefährdet sind. Temporäre Barrieren und der aktive Transport der Frösche über Straßen tragen wesentlich zu ihrem Schutz bei (papouscizoo.cz).

Papouščí zoologická zahrada v Bošovicích je jedinečným místem nejen v rámci České republiky, ale i celé Evropy. Jako jediná specializovaná ZOO zaměřená výhradně na chov papoušků nabízí návštěvníkům možnost poznat téměř 60 druhů těchto pestrobarevných ptáků z různých koutů světa (kudyznudy.cz). Byla založena v roce 2008 manželi Škrhákovými, kteří tak navázali na dlouholetou chovatelskou činnost pana Vlastimila Škrháka, jenž se chovu papoušků věnoval již od konce 60. let minulého století. Pro veřejnost byla zahrada otevřena v roce 2011 (hustopece.cz).

V současnosti se zde nachází více než 100 voliér, ve kterých lze spatřit papoušky ze čtyř kontinentů, například žaka šedého, korely chocholaté, kakaduy, aratingy, amazónky, ary a amazoňany. Mezi nejvzácnější patří amazoňan kubánský, kakadu žloutnolící celebeský a ara zelenokřídlý (kudyznudy.cz).

V roce 2023 byla otevřena dětská ZOO, kde se mohou zejména nejmladší návštěvníci seznámit s různými druhy zvířat, jako jsou morčata, králíci, ovce, kozy a klokani. Součástí areálu je také jezírko se zlatými karasy a ornitologická naučná stezka (kudyznudy.cz). V zoologické zahradě v Bošovicích byly instalovány hmyzí hotely, které poskytují útočiště samotářským včelám, čmelákům a dalším opylovačům. Pro ještěrky obecné (Lacerta agilis) byla vytvořena speciální místa ke slunění a kladení vajec (papouscizoo.cz).

ZOO se snaží rozmnožovat všechny ohrožené druhy papoušků přirozeným způsobem, při kterém jsou mláďata krmena rodiči. Pro vybrané druhy papoušků jsou vytvořeny mezinárodní záchranné chovné programy, které usilují o vytvoření stabilních populací těchto druhů v lidské péči. V minulosti existovaly druhy papoušků, jejichž obrovská hejna podle pozorovatelů „zakrývala celou oblohu“ během přeletů. Dnes jsou však tyto druhy silně ohroženy, především ztrátou přirozených lesů s araukáriemi a pronásledováním farmáři kvůli škodám na zemědělských plodinách (papouscizoo.cz).

Je pozoruhodné, že ZOO se nezaměřuje pouze na samotnou zoologickou zahradu, ale věnuje se také péči o hnízdní budky a ochraně volně žijících živočichů. V Bošovicích již několik let probíhá projekt vyvěšování hnízdních budek pro dutinové pěvce, který pomáhá udržovat biodiverzitu a podporovat místní populaci ptáků. Hnízdní budky jsou zabezpečeny proti predátorům. Na jaře 2024 byl zaznamenán výskyt plcha lesního (Muscardinus avellanarius), což inspirovalo k zakoupení speciálních hnízdních domečků pro tento druh. V^e spolupráci s Českým svazem ochránců přírody se Bošovice starají také o budky pro větší ptáky, jako jsou poštolky a sovy. Poštolka obecná (Falco tinnunculus) je důležitým prvkem ekologické regulace hrabošů a hlodavců na farmách. Sova pálená (Tyto alba) hnízdí v budkách umístěných na kostelních věžích a farmách, navíc byly instalovány speciální budky pro dudky chocholaté (Upupa epops). Bošovice se aktivně zapojují do monitorování ptáků, včetně zimního sčítání kalousů ušatých (Asio otus) a akustického monitoringu kriticky ohrožené sovy pálené (Athene noctua). Projekty zahrnují také ochranu migrujících žab, které čelí nebezpečí na silnicích během své jarní migrace. Dočasné bariéry a aktivní přenášení žab přes komunikace významně přispívají k jejich ochraně (papouscizoo.cz).

Odkazy