České, Česko, Krajina, Mestá, Mestá, Typ krajiny, Východné Čechy, Zahraničie

Hradec Králové – salón Republiky

skala
Hits: 5079

Hra­dec Krá­lo­vé (nemec­ky Königg­rätz) Kle­ží na súto­ku Labe a Orli­ce. Žije tu asi 100 000 oby­va­te­ľov. V roku 995 sa sta­lo síd­lom knie­ža­ťa za vlá­dy Pře­mys­lov­cov. Spo­lu s neďa­le­ký­mi Par­du­bi­ca­mi tvo­rí met­ro­po­lit­nú oblasť s pri­bliž­ne 340 000 oby­va­teľ­mi (wiki​pe​dia​.cz). Prvá písom­ná zmien­ka o Hrad­ci Krá­lo­vé pochá­dza z roku 1225. V stre­do­ve­ku bolo mes­to zná­me ako ​“krá­ľov­ské veno”, pre­to­že slú­ži­lo ako maje­tok čes­kých krá­ľo­vien. Počas husit­ských vojen zohra­lo mes­to význam­nú úlo­hu a v 18. sto­ro­čí sa sta­lo dôle­ži­tou pev­nos­ťou (en​.wiki​pe​dia​.org). V 2. polo­vi­ci 13. sto­ro­čia mes­to kolo­ni­zo­va­li nemci (Wirth, Tichý). V 13. sto­ro­čí sa stal slo­bod­ným krá­ľov­ským mes­tom. V roku 1567 tu bolo 780 domov. V roku 1864 tu vznik­la sve­to­zná­ma tová­reň na pia­na Anto­nín Pet­rof. V 80-​tych rokoch 19. sto­ro­čia bolo posta­ve­né Klic­pe­ro­ve divad­lo (wiki​pe​dia​.cz).

Hra­dec Krá­lo­vé sa nachá­dza na seve­ro­vý­cho­de Čes­ka, pri­bliž­ne 100 kilo­met­rov východ­ne od Pra­hy. Je význam­ným mest­ským cen­trom. Veľ­mi výraz­nou črtou je archi­tek­tú­ra. Mes­to je domo­vom via­ce­rých gotic­kých a baro­ko­vých sta­vieb, napr. Kated­rá­la svä­té­ho Ducha a aj his­to­ric­kej rad­ni­ce (wiki​pe​dia​.cz). 

Hra­dec Krá­lo­vé je zná­me svo­jou kom­bi­ná­ci­ou gotic­kej, rene­sanč­nej, baro­ko­vej a moder­nej archi­tek­tú­ry. Medzi naj­výz­nam­nej­šie pamiat­ky pat­rí Bie­la veža (Bílá věž), kto­rá je naj­vyš­šou domi­nan­tou mes­ta. Z jej galé­rií je jedi­neč­ný výhľad na mes­to a pri­ľah­lé vrchy Krko­nôš a Orlic­kých hôr. Veža ukrý­va tre­tí naj­väč­ší a naj­ťaž­ší zvon v Čes­kej repub­li­ke – zvon Augus­tín (en​.wiki​pe​dia​.org). Námes­tie Vel­ké náměs­tí pôso­bí ako srd­ce mes­ta. Hra­dec Krá­lo­vé je aj kul­túr­nym cen­trom, koná sa tu Let­ná fil­mo­vá ško­la a Medzi­ná­rod­ný fes­ti­val báb­ko­vé­ho divad­la (wiki​pe​dia​.cz), fes­ti­val Rock for Peop­le. Nachá­dza­jú sa tu krás­ne par­ky a záh­ra­dy, napr. park Zahra­da na Valech, park Let­ní láz­ně (wiki​pe​dia​.cz). Hra­dec Krá­lo­vé je tiež význam­ným vzde­lá­va­cím cen­trom s nie­koľ­ký­mi uni­ver­zi­ta­mi a vyso­ký­mi ško­la­mi. Uni­ver­zi­ta Hra­dec Krá­lo­vé a Lekár­ska fakul­ta Uni­ver­zi­ty Kar­lo­vej pat­ria medzi najp­res­tíž­nej­šie vzde­lá­va­cie inšti­tú­cie v kra­ji­ne (en​.wiki​pe​dia​.org).

Hra­dec Krá­lo­vé (Ger­man: Königg­rätz) lies at the con­flu­en­ce of the Elbe and Orli­ce rivers. The city has app­ro­xi­ma­te­ly 100,000 inha­bi­tants. In 995, it beca­me the seat of a prin­ce during the rule of the Pře­mys­lid dynas­ty. Toget­her with near­by Par­du­bi­ce, it forms a met­ro­po­li­tan area with app­ro­xi­ma­te­ly 340,000 resi­dents (wiki​pe​dia​.cz).

The first writ­ten men­ti­on of Hra­dec Krá­lo­vé dates back to 1225. In the Midd­le Ages, the city was kno­wn as the ​“roy­al dowry” becau­se it ser­ved as the pro­per­ty of Czech que­ens. During the Hus­si­te Wars, the city pla­y­ed a sig­ni­fi­cant role, and in the 18th cen­tu­ry, it beca­me an impor­tant for­tress (en​.wiki​pe​dia​.org). In the second half of the 13th cen­tu­ry, the city was colo­ni­zed by Ger­mans (Wirth, Tichý). During the 13th cen­tu­ry, it beca­me a free roy­al city. In 1567, the­re were 780 hou­ses in the city. In 1864, the world-​famous Anto­nín Pet­rof pia­no fac­to­ry was estab­lis­hed here. In the 1880s, the Klic­pe­ra The­at­re was built (wiki​pe​dia​.cz).

Hra­dec Krá­lo­vé is loca­ted in the nort­he­as­tern part of the Czech Repub­lic, app­ro­xi­ma­te­ly 100 kilo­me­ters east of Pra­gue. It is an impor­tant urban cen­ter. One of its most dis­tinc­ti­ve fea­tu­res is its archi­tec­tu­re. The city is home to seve­ral Got­hic and Baro­que buil­dings, such as the Cat­hed­ral of the Holy Spi­rit and the his­to­ric town hall (wiki​pe​dia​.cz).

Hra­dec Krá­lo­vé is kno­wn for its com­bi­na­ti­on of Got­hic, Renais­san­ce, Baro­que, and modern archi­tec­tu­re. One of the most sig­ni­fi­cant land­marks is the Whi­te Tower (Bílá věž), the tal­lest struc­tu­re in the city. From its gal­le­ry, visi­tors can enjoy a uni­que view of the city and the sur­roun­ding moun­tains of the Krko­no­še and Orlic­ké ran­ges. The tower hou­ses the third-​largest and hea­viest bell in the Czech Repub­lic – the Augus­tin bell (en​.wiki​pe​dia​.org). Vel­ké náměs­tí (Gre­at Squ­are) ser­ves as the heart of the city.

Hra­dec Krá­lo­vé is also a cul­tu­ral hub, hos­ting events such as the Sum­mer Film Scho­ol, the Inter­na­ti­onal Pup­pet The­at­re Fes­ti­val (wiki​pe​dia​.cz), and the Rock for Peop­le fes­ti­val. The city is ador­ned with beau­ti­ful parks and gar­dens, such as the Zahra­da na Valech park and Let­ní láz­ně park (wiki​pe​dia​.cz).

Hra­dec Krá­lo­vé is also a sig­ni­fi­cant edu­ca­ti­onal cen­ter, with seve­ral uni­ver­si­ties and hig­her edu­ca­ti­on ins­ti­tu­ti­ons. The Uni­ver­si­ty of Hra­dec Krá­lo­vé and the Facul­ty of Medi­ci­ne of Char­les Uni­ver­si­ty are among the most pre­sti­gi­ous edu­ca­ti­onal ins­ti­tu­ti­ons in the coun­try (en​.wiki​pe​dia​.org).

Hra­dec Krá­lo­vé (deutsch: Königg­rätz) liegt am Zusam­men­fluss der Flüs­se Elbe und Orli­ce. Die Stadt hat etwa 100.000 Ein­woh­ner. Im Jahr 995 wur­de sie wäh­rend der Herrs­chaft der Pře­mys­li­den zur Fürs­ten­re­si­denz. Zusam­men mit dem nahe­ge­le­ge­nen Par­du­bi­ce bil­det sie eine Met­ro­pol­re­gi­on mit etwa 340.000 Ein­woh­nern (wiki​pe​dia​.cz).

Die ers­te sch­rift­li­che Erwäh­nung von Hra­dec Krá­lo­vé stammt aus dem Jahr 1225. Im Mit­te­lal­ter war die Stadt als ​„könig­li­ches Hei­rats­gut“ bekannt, da sie im Besitz der böh­mis­chen Köni­gin­nen war. Wäh­rend der Hus­si­ten­krie­ge spiel­te die Stadt eine bede­uten­de Rol­le, und im 18. Jahr­hun­dert wur­de sie zu einer wich­ti­gen Fes­tung (en​.wiki​pe​dia​.org). In der zwe­i­ten Hälf­te des 13. Jahr­hun­derts wur­de die Stadt von Deuts­chen kolo­ni­siert (Wirth, Tichý). Im 13. Jahr­hun­dert wur­de sie zur fre­ien könig­li­chen Stadt. Im Jahr 1567 gab es hier 780 Häu­ser. 1864 wur­de in der Stadt die welt­be­rühm­te Kla­vier­fab­rik Anto­nín Pet­rof geg­rün­det. In den 1880er Jah­ren wur­de das Klicpera-​Theater erbaut (wiki​pe​dia​.cz).

Hra­dec Krá­lo­vé liegt im Nor­dos­ten Tsche­chiens, etwa 100 Kilo­me­ter öst­lich von Prag. Die Stadt ist ein wich­ti­ges urba­nes Zen­trum. Beson­ders auf­fäl­lig ist die Archi­tek­tur. Sie beher­bergt zahl­re­i­che gotis­che und baroc­ke Bau­wer­ke, darun­ter die Kat­hed­ra­le des Hei­li­gen Geis­tes und das his­to­ris­che Rat­haus (wiki​pe​dia​.cz).

Hra­dec Krá­lo­vé ist bekannt für sei­ne Kom­bi­na­ti­on aus gotis­cher, Renaissance‑, baroc­ker und moder­ner Archi­tek­tur. Zu den wich­tigs­ten Sehen­swür­dig­ke­i­ten gehört der Wei­ße Turm (Bílá věž), das höchs­te Wahr­ze­i­chen der Stadt. Von sei­ner Gale­rie aus hat man einen ein­zi­gar­ti­gen Blick auf die Stadt und die umlie­gen­den Gebir­gs­züge des Rie­sen­ge­bir­ges und des Adler­ge­bir­ges. Der Turm beher­bergt die drittg­rößte und sch­wers­te Gloc­ke Tsche­chiens – die Augustin-​Glocke (en​.wiki​pe​dia​.org). Der Vel­ké náměs­tí (Gro­ße Platz) bil­det das Herz der Stadt.

Hra­dec Krá­lo­vé ist auch ein kul­tu­rel­les Zen­trum, in dem Verans­tal­tun­gen wie die Som­mer­films­chu­le, das Inter­na­ti­ona­le Pup­pent­he­a­ter­fes­ti­val (wiki​pe​dia​.cz) und das Fes­ti­val Rock for Peop­le statt­fin­den. Die Stadt ist zudem von wun­ders­chönen Parks und Gär­ten umge­ben, darun­ter der Zahra­da na Valech-​Park und der Let­ní lázně-​Park (wiki​pe​dia​.cz).

Hra­dec Krá­lo­vé ist auch ein bede­uten­des Bil­dungs­zen­trum mit meh­re­ren Uni­ver­si­tä­ten und Hochs­chu­len. Die Uni­ver­si­tät Hra­dec Krá­lo­vé und die Medi­zi­nis­che Fakul­tät der Karls-​Universität gehören zu den renom­mier­tes­ten Bil­dung­se­in­rich­tun­gen des Lan­des (en​.wiki​pe​dia​.org).

Hra­dec Krá­lo­vé (nie­miec­ki: Königg­rätz) leży u zbie­gu rzek Łaba i Orli­ca. Mias­to lic­zy oko­ło 100 000 miesz­ka­ńców. W 995 roku sta­ło się sie­dzi­bą ksi­ęcia za pano­wa­nia dynas­tii Prze­my­śli­dów. Wraz z poblis­ki­mi Par­du­bi­ca­mi twor­zy obszar met­ro­po­li­tal­ny zamiesz­ki­wa­ny przez oko­ło 340 000 osób (wiki​pe​dia​.cz).

Pier­ws­za pisem­na wzmian­ka o Hrad­cu Krá­lo­vé pocho­dzi z 1225 roku. W śred­ni­owiec­zu mias­to było zna­ne jako ​„kró­le­ws­ki posag”, ponie­waż nale­ża­ło do czes­kich kró­lo­wych. W cza­sie wojen husyc­kich odeg­ra­ło znac­zącą rolę, a w XVIII wie­ku sta­ło się ważną twier­dzą (en​.wiki​pe​dia​.org). W dru­giej poło­wie XIII wie­ku mias­to zosta­ło sko­lo­ni­zo­wa­ne przez Niem­ców (Wirth, Tichý). W XIII wie­ku uzys­ka­ło sta­tus wol­ne­go mias­ta kró­le­ws­kie­go. W 1567 roku znaj­do­wa­ło się tutaj 780 domów. W 1864 roku pows­ta­ła tu świa­to­wej sła­wy fab­ry­ka for­te­pia­nów Anto­ní­na Pet­ro­fa. W latach 80. XIX wie­ku zbu­do­wa­no Teatr Klic­pe­ry (wiki​pe​dia​.cz).

Hra­dec Krá­lo­vé znaj­du­je się w północno-​wschodnich Cze­chach, oko­ło 100 kilo­met­rów na wschód od Pra­gi. Jest ważnym ośrod­kiem miej­skim. Cha­rak­te­rys­tycz­ną cechą mias­ta jest jego archi­tek­tu­ra. Można tu zna­le­źć wie­le gotyc­kich i baro­ko­wych budo­wli, takich jak Kated­ra Świ­ęte­go Ducha czy his­to­rycz­ny ratusz (wiki​pe​dia​.cz).

Hra­dec Krá­lo­vé jest zna­ne z połąc­ze­nia gotyc­kiej, rene­san­so­wej, baro­ko­wej i nowoc­zes­nej archi­tek­tu­ry. Jed­nym z naj­wa­żniejs­zych zabyt­ków jest Bia­ła Wie­ża (Bílá věž), naj­wy­żs­za budo­wla mias­ta. Z jej gale­rii roz­tac­za się wyjąt­ko­wy widok na mias­to oraz oko­licz­ne pas­ma gór­skie – Kar­ko­nos­ze i Góry Orlic­kie. Wie­ża skry­wa trze­ci naj­wi­ęks­zy i naj­ci­ężs­zy dzwon w Cze­chach – dzwon Augus­tin (en​.wiki​pe​dia​.org). Plac Vel­ké náměs­tí (Wiel­ki Rynek) sta­no­wi ser­ce miasta.

Hra­dec Krá­lo­vé to także ważne cen­trum kul­tu­ral­ne, gdzie odby­wa­ją się wydar­ze­nia takie jak Let­nia Szko­ła Fil­mo­wa, Między­na­ro­do­wy Fes­ti­wal Teat­rów Lal­ko­wych (wiki​pe​dia​.cz) oraz fes­ti­wal Rock for Peop­le. W mie­ście znaj­du­ją się pięk­ne par­ki i ogro­dy, m.in. Zahra­da na Valech oraz park Let­ní láz­ně (wiki​pe​dia​.cz).

Hra­dec Krá­lo­vé jest również istot­nym ośrod­kiem edu­ka­cyj­nym, z kil­ko­ma uni­wer­sy­te­ta­mi i szko­ła­mi wyżs­zy­mi. Uni­wer­sy­tet w Hrad­cu Krá­lo­vé oraz Wydział Lekar­ski Uni­wer­sy­te­tu Karo­la nale­żą do naj­bar­dziej pre­sti­żo­wych ins­ty­tuc­ji edu­ka­cyj­nych w kra­ju (en​.wiki​pe​dia​.org).

Hra­dec Krá­lo­vé (němec­ky Königg­rätz) leží na sou­to­ku řek Labe a Orli­ce. Žije zde přib­liž­ně 100 000 oby­va­tel. V roce 995 se stal síd­lem kní­že­te za vlá­dy Pře­mys­lov­ců. Spo­lu s neda­le­ký­mi Par­du­bi­ce­mi tvo­ří met­ro­po­lit­ní oblast s přib­liž­ně 340 000 oby­va­te­li (wiki​pe​dia​.cz).

Prv­ní písem­ná zmín­ka o Hrad­ci Krá­lo­vé pochá­zí z roku 1225. Ve stře­do­věku bylo měs­to zná­mé jako ​„krá­lov­ské věno“, pro­to­že patři­lo čes­kým krá­lov­nám. Během husit­ských válek seh­rá­lo význam­nou roli a v 18. sto­le­tí se sta­lo důle­ži­tou pev­nos­tí (en​.wiki​pe​dia​.org). Ve dru­hé polo­vi­ně 13. sto­le­tí bylo měs­to kolo­ni­zo­vá­no Něm­ci (Wirth, Tichý). Ve 13. sto­le­tí se sta­lo svo­bod­ným krá­lov­ským měs­tem. V roce 1567 zde bylo 780 domů. V roce 1864 zde byla zalo­že­na světo­zná­má továr­na na pia­na Anto­ní­na Pet­ro­fa. V 80. letech 19. sto­le­tí bylo posta­ve­no Klic­pe­ro­vo divad­lo (wiki​pe​dia​.cz).

Hra­dec Krá­lo­vé se nachá­zí v seve­ro­vý­chod­ní čás­ti Čes­ka, přib­liž­ně 100 kilo­met­rů východ­ně od Pra­hy. Je význam­ným měst­ským cen­trem. Vel­mi výraz­nou cha­rak­te­ris­ti­kou měs­ta je jeho archi­tek­tu­ra. Nachá­zí se zde mno­ho gotic­kých a barok­ních sta­veb, napří­klad Kated­rá­la sva­té­ho Ducha a his­to­ric­ká rad­ni­ce (wiki​pe​dia​.cz).

Hra­dec Krá­lo­vé je zná­mý svou kom­bi­na­cí gotic­ké, rene­sanč­ní, barok­ní a moder­ní archi­tek­tu­ry. Mezi nej­výz­nam­něj­ší památ­ky patří Bílá věž, nej­vyš­ší domi­nan­ta měs­ta. Z její gale­rie je jedi­neč­ný výhled na měs­to a při­leh­lé vrchy Krko­noš a Orlic­kých hor. Věž ukrý­vá tře­tí nej­vět­ší a nej­těž­ší zvon v Čes­ké repub­li­ce – zvon Augus­tin (en​.wiki​pe​dia​.org). Vel­ké náměs­tí je srd­cem města.

Hra­dec Krá­lo­vé je také kul­tur­ním cen­trem, kde se kona­jí akce jako Let­ní fil­mo­vá ško­la, Mezi­ná­rod­ní fes­ti­val lout­ko­vé­ho divad­la (wiki​pe​dia​.cz) a fes­ti­val Rock for Peop­le. Ve měs­tě se nachá­zí krás­né par­ky a zahra­dy, napří­klad Zahra­da na Valech a park Let­ní láz­ně (wiki​pe​dia​.cz).

Hra­dec Krá­lo­vé je také význam­ným vzdělá­va­cím cen­trem s něko­li­ka uni­ver­zi­ta­mi a vyso­ký­mi ško­la­mi. Uni­ver­zi­ta Hra­dec Krá­lo­vé a Léka­řs­ká fakul­ta Uni­ver­zi­ty Kar­lo­vy patří mezi nejp­res­tiž­něj­ší vzdělá­va­cí ins­ti­tu­ce v zemi (en​.wiki​pe​dia​.org).

Odka­zy

TOP

Všet­ky

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Česko, Južné Čechy, Neživé, Organizmy, Príroda, Rastliny, Stavby, Zahraničie, Zámky

Červená Lhota

skala
Hits: 43

Zámok Čer­ve­ná Lho­ta je jed­ným z najk­raj­ších a naj­ro­man­tic­kej­ších his­to­ric­kých objek­tov v Čes­kej repub­li­ke. Nachá­dza sa v juž­ných Čechách, pri­bliž­ne 20 kilo­met­rov seve­ro­zá­pad­ne od mes­ta Jin­dři­chův Hra­dec, v obci Plu­hův Žďár. Jeho cha­rak­te­ris­tic­ká čer­ve­ná fasá­da a polo­ha na skal­na­tom ostro­ve upro­stred ryb­ní­ka z neho tvo­ria uni­kát­nu pamiat­ku. Pôvod­ne na mies­te zám­ku stá­la gotic­ká vod­ná pev­nosť zo 14. sto­ro­čia. Prvá písom­ná zmien­ka o pev­nos­ti pochá­dza z roku 1465. V prvej polo­vi­ci 16. sto­ro­čia ju zís­ka­la rodi­na Kábov z Ryb­ňan, kto­rá ju pre­sta­va­la na rene­sanč­ný zámok. Prvá písom­ná zmien­ka o náz­ve ​“Nová Lho­ta” pochá­dza z roku 1555. Názov ​“Čer­ve­ná Lho­ta” sa prvý­krát obja­vil v roku 1602 a je odvo­de­ný od čer­ve­nej far­by omiet­ky zám­ku. Pod­ľa legen­dy bola čer­ve­ná far­ba pou­ži­tá na zakry­tie stôp krvi po tra­gic­kej uda­los­ti, keď hrad­nú pani údaj­ne odvlie­kol čert. V prie­be­hu sto­ro­čí zámok pre­šiel via­ce­rý­mi sta­veb­ný­mi úpra­va­mi. V 17. sto­ro­čí ho Vilém Sla­va­ta z Chlu­mu a Košum­ber­ka nechal pre­sta­vať v baro­ko­vom štý­le a využí­val ho ako letoh­rá­dok. V 19. sto­ro­čí pre­beh­li roman­tic­ké úpra­vy, kto­ré však boli neskôr čias­toč­ne odstrá­ne­né. Posled­ný­mi šľach­tic­ký­mi maji­teľ­mi boli knie­ža­tá Schönburg-​Hartenstein, kto­rí zámok vlast­ni­li až do roku 1945 Zámok Čer­ve­ná Lho­ta je typic­kým pred­sta­vi­te­ľom rene­sanč­nej archi­tek­tú­ry v Čechách. Jeho šty­ri kríd­la obklo­pu­jú vnú­tor­né nádvo­rie a sú zdo­be­né rene­sanč­ný­mi štít­mi a arká­da­mi. Prí­stup k zám­ku je mož­ný cez kamen­ný most vedú­ci cez ryb­ník, kto­rý nahra­dil pôvod­ný pada­cí most. Inte­ri­é­ry zám­ku sú zaria­de­né v štý­le z pre­lo­mu 19. a 20. sto­ro­čia. Medzi naj­zau­jí­ma­vej­šie miest­nos­ti pat­rí repre­zen­tač­ný salón, jedá­leň, kniž­ni­ca a súkrom­né apart­má­ny. V pod­kro­ví sa nachá­dza­jú det­ské izby s his­to­ric­ký­mi hrač­ka­mi (zamek​-cer​ve​nal​ho​ta​.cz).

Oko­lie zám­ku tvo­rí anglic­ký park s roz­lo­hou pri­bliž­ne 15 hek­tá­rov. Park ponú­ka množ­stvo roman­tic­kých záku­tí, chod­ní­kov a výhľa­dov na zámok a oko­li­té pro­stre­die. Na návrší nad zám­kom sa nachá­dza rene­sanč­ná kapl­n­ka Najs­vä­tej­šej Tro­j­i­ce z roku 1591, kto­rá je tiež prí­stup­ná verej­nos­ti. Ryb­ník obklo­pu­jú­ci zámok je obľú­be­ným mies­tom na čln­ko­va­nie (zamek​-cer​ve​nal​ho​ta​.cz). Čer­ve­ná Lho­ta sa sta­la obľú­be­ným mies­tom pre fil­má­rov. Zámok sa obja­vil v mno­hých čes­kých roz­práv­kach a fil­moch, ako naprí­klad ​“Zla­tov­lás­ka”, ​“Prin­cez­ná na hráš­ku” či ​“Svat­by pana Voka”. Jeho maleb­ný vzhľad a roman­tic­ká atmo­sfé­ra ho pre­dur­ču­jú ako ide­ál­ne kuli­sy pre his­to­ric­ké a roz­práv­ko­vé prí­be­hy (kudyz​nu​dy​.cz).

Čer­ve­ná Lho­ta Cast­le is one of the most beau­ti­ful and roman­tic his­to­ri­cal sites in the Czech Repub­lic. It is loca­ted in South Bohe­mia, app­ro­xi­ma­te­ly 20 kilo­me­ters nort­hwest of the town of Jin­dři­chův Hra­dec, in the vil­la­ge of Plu­hův Žďár. Its cha­rac­te­ris­tic red faca­de and loca­ti­on on a roc­ky island in the midd­le of a pond make it a uni­que land­mark. Ori­gi­nal­ly, a Got­hic water for­tress from the 14th cen­tu­ry sto­od on the site of the cast­le. The first writ­ten men­ti­on of the for­tress dates back to 1465. In the first half of the 16th cen­tu­ry, it was acqu­ired by the Kábov fami­ly of Ryb­ňa­ny, who rebu­ilt it into a Renais­san­ce cast­le. The first writ­ten men­ti­on of the name ​“Nová Lho­ta” dates back to 1555. The name ​“Čer­ve­ná Lho­ta” first appe­a­red in 1602 and is deri­ved from the red color of the cast­le­’s plas­ter. Accor­ding to legend, the red color was used to cover tra­ces of blo­od after a tra­gic event when the cast­le lady was alle­ged­ly taken away by the devil. Over the cen­tu­ries, the cast­le under­went seve­ral archi­tec­tu­ral modi­fi­ca­ti­ons. In the 17th cen­tu­ry, Vilém Sla­va­ta of Chlum and Košum­berk had it rebu­ilt in the Baro­que sty­le and used it as a sum­mer resi­den­ce. In the 19th cen­tu­ry, roman­tic modi­fi­ca­ti­ons were made, alt­hough they were later par­tial­ly remo­ved. The last nob­le owners were the Prin­ces of Schönburg-​Hartenstein, who owned the cast­le until 1945. Čer­ve­ná Lho­ta Cast­le is a typi­cal exam­ple of Renais­san­ce archi­tec­tu­re in Bohe­mia. Its four wings sur­round an inner cour­ty­ard and are deco­ra­ted with Renais­san­ce gab­les and arca­des. The cast­le is acces­sib­le via a sto­ne brid­ge cros­sing the pond, which repla­ced the ori­gi­nal dra­wb­rid­ge. The inte­ri­ors of the cast­le are fur­nis­hed in the sty­le of the late 19th and ear­ly 20th cen­tu­ries. Among the most inte­res­ting rooms are the repre­sen­ta­ti­ve salon, dining room, lib­ra­ry, and pri­va­te apart­ments. The attic hou­ses chil­dre­n’s rooms with his­to­ri­cal toys (zamek​-cer​ve​nal​ho​ta​.cz).

The cast­le is sur­roun­ded by an English park cove­ring app­ro­xi­ma­te­ly 15 hec­ta­res. The park offers nume­rous roman­tic cor­ners, pat­hwa­ys, and vie­ws of the cast­le and its sur­roun­dings. On the hill abo­ve the cast­le stands the Renais­san­ce Cha­pel of the Holy Tri­ni­ty, dating from 1591, which is also open to the pub­lic. The pond sur­roun­ding the cast­le is a popu­lar spot for boating (zamek​-cer​ve​nal​ho​ta​.cz).

Čer­ve­ná Lho­ta has beco­me a popu­lar loca­ti­on for film­ma­kers. The cast­le has appe­a­red in many Czech fai­ry tales and films, such as Gol­di­locks, The Prin­cess and the Pea, and The Wed­dings of Mr. Vok. Its pic­tu­re­sque appe­a­ran­ce and roman­tic atmo­sp­he­re make it an ide­al set­ting for his­to­ri­cal and fairy-​tale sto­ries (kudyz​nu​dy​.cz).

Sch­loss Čer­ve­ná Lho­ta ist eines der schöns­ten und roman­tischs­ten his­to­ris­chen Bau­wer­ke in der Tsche­chis­chen Repub­lik. Es befin­det sich in Süd­böh­men, etwa 20 Kilo­me­ter nor­dwest­lich der Stadt Jin­dři­chův Hra­dec, in der Geme­in­de Plu­hův Žďár. Sei­ne cha­rak­te­ris­tis­che rote Fas­sa­de und sei­ne Lage auf einer fel­si­gen Insel inmit­ten eines Tei­ches machen es zu einem ein­zi­gar­ti­gen Denk­mal. Urs­prün­glich stand an der Stel­le des Sch­los­ses eine gotis­che Was­ser­burg aus dem 14. Jahr­hun­dert. Die ers­te sch­rift­li­che Erwäh­nung der Burg stammt aus dem Jahr 1465. In der ers­ten Hälf­te des 16. Jahr­hun­derts wur­de sie von der Fami­lie Kábov von Ryb­ňa­ny erwor­ben, die sie in ein Renais­san­cesch­loss umbau­te. Die ers­te sch­rift­li­che Erwäh­nung des Namens ​„Nová Lho­ta“ stammt aus dem Jahr 1555. Der Name ​„Čer­ve­ná Lho­ta“ ers­chien ers­tmals 1602 und lei­tet sich von der roten Far­be des Sch­loss­put­zes ab. Der Legen­de nach wur­de die rote Far­be ver­wen­det, um Bluts­pu­ren nach einem tra­gis­chen Ere­ig­nis zu ver­ber­gen, als die Burg­her­rin angeb­lich vom Teufel ent­fü­hrt wur­de. Im Lau­fe der Jahr­hun­der­te wur­de das Sch­loss mehr­fach umge­baut. Im 17. Jahr­hun­dert ließ Vilém Sla­va­ta von Chlum und Košum­berk es im Barocks­til umbau­en und nutz­te es als Som­mer­re­si­denz. Im 19. Jahr­hun­dert wur­den roman­tis­che Verän­de­run­gen vor­ge­nom­men, die jedoch spä­ter tei­lwe­i­se ent­fernt wur­den. Die letz­ten adli­gen Besit­zer waren die Fürs­ten von Schönburg-​Hartenstein, die das Sch­loss bis 1945 besa­ßen. Sch­loss Čer­ve­ná Lho­ta ist ein typis­ches Beis­piel der Renais­san­ce­ar­chi­tek­tur in Böh­men. Sei­ne vier Flügel umge­ben einen Innen­hof und sind mit Renais­san­ce­gie­beln und Arka­den gesch­müc­kt. Der Zugang zum Sch­loss erfolgt über eine Ste­inb­rüc­ke, die den urs­prün­gli­chen Zugb­rüc­ke­nüber­gang ersetz­te. Die Innen­rä­u­me des Sch­los­ses sind im Stil der Wen­de vom 19. zum 20. Jahr­hun­dert ein­ge­rich­tet. Zu den inte­res­san­tes­ten Räu­men gehören der reprä­sen­ta­ti­ve Salon, das Ess­zim­mer, die Bib­li­ot­hek und pri­va­te Apart­ments. Im Dach­ges­choss befin­den sich Kin­der­zim­mer mit his­to­ris­chen Spiel­ze­ugen (zamek​-cer​ve​nal​ho​ta​.cz).

Das Sch­loss ist von einem englis­chen Park mit einer Flä­che von etwa 15 Hek­tar umge­ben. Der Park bie­tet zahl­re­i­che roman­tis­che Ecken, Spa­zier­we­ge und Aus­sichts­punk­te auf das Sch­loss und die Umge­bung. Auf einem Hügel über dem Sch­loss befin­det sich die Renais­san­ce­ka­pel­le der Hei­li­gen Dre­i­fal­tig­ke­it aus dem Jahr 1591, die eben­falls für die Öffen­tlich­ke­it zugän­glich ist. Der Teich rund um das Sch­loss ist ein belieb­ter Ort zum Boot­fah­ren (zamek​-cer​ve​nal​ho​ta​.cz).

Čer­ve­ná Lho­ta ist ein belieb­ter Dre­hort für Fil­me­ma­cher gewor­den. Das Sch­loss war in vie­len tsche­chis­chen Mär­chen­fil­men zu sehen, darun­ter Gold­löck­chen, Die Prin­zes­sin auf der Erb­se und Die Hoch­ze­i­ten des Herrn Vok. Sein male­ris­ches Aus­se­hen und sei­ne roman­tis­che Atmo­sp­hä­re machen es zu einer ide­a­len Kulis­se für his­to­ris­che und mär­chen­haf­te Ges­chich­ten (kudyz​nu​dy​.cz).

Zámek Čer­ve­ná Lho­ta je jed­ním z nejk­rás­něj­ších a nej­ro­man­tič­těj­ších his­to­ric­kých objek­tů v Čes­ké repub­li­ce. Nachá­zí se v již­ních Čechách, přib­liž­ně 20 kilo­met­rů seve­ro­zá­pad­ně od měs­ta Jin­dři­chův Hra­dec, v obci Plu­hův Žďár. Jeho cha­rak­te­ris­tic­ká čer­ve­ná fasá­da a polo­ha na skal­na­tém ostro­vě upros­třed ryb­ní­ka z něj činí uni­kát­ní památ­ku. Původ­ně na mís­tě zám­ku stá­la gotic­ká vod­ní tvrz ze 14. sto­le­tí. Prv­ní písem­ná zmín­ka o tvr­zi pochá­zí z roku 1465. V prv­ní polo­vi­ně 16. sto­le­tí ji zís­ka­la rodi­na Kábů z Ryb­ňan, kte­rá ji pře­sta­věla na rene­sanč­ní zámek. Prv­ní písem­ná zmín­ka o náz­vu ​„Nová Lho­ta“ pochá­zí z roku 1555. Název ​„Čer­ve­ná Lho­ta“ se popr­vé obje­vil v roce 1602 a je odvo­zen od čer­ve­né bar­vy omít­ky zám­ku. Pod­le legen­dy byla čer­ve­ná bar­va pou­ži­ta k zakry­tí stop krve po tra­gic­ké udá­los­ti, kdy hrad­ní paní údaj­ně odnesl čert. Během sta­le­tí pro­šel zámek něko­li­ka sta­veb­ní­mi úpra­va­mi. V 17. sto­le­tí jej Vilém Sla­va­ta z Chlu­mu a Košum­ber­ka nechal pře­sta­vět v barok­ním sty­lu a využí­val jej jako letoh­rá­dek. V 19. sto­le­tí pro­běh­ly roman­tic­ké úpra­vy, kte­ré však byly později čás­teč­ně odstra­něny. Posled­ní­mi šlech­tic­ký­mi maji­te­li byli kní­ža­ta Schönburg-​Hartenstein, kte­ří zámek vlast­ni­li až do roku 1945. Zámek Čer­ve­ná Lho­ta je typic­kým před­sta­vi­te­lem rene­sanč­ní archi­tek­tu­ry v Čechách. Jeho čty­ři kříd­la obklo­pu­jí vni­třní nád­vo­ří a jsou zdo­be­na rene­sanč­ní­mi ští­ty a arká­da­mi. Pří­stup k zám­ku je mož­ný přes kamen­ný most vedou­cí přes ryb­ník, kte­rý nahra­dil původ­ní pada­cí most. Inte­ri­é­ry zám­ku jsou zaří­ze­ny ve sty­lu pře­lo­mu 19. a 20. sto­le­tí. Mezi nej­za­jí­ma­věj­ší míst­nos­ti patří repre­zen­tač­ní salon, jídel­na, kni­hov­na a souk­ro­mé apart­má­ny. V pod­kro­ví se nachá­ze­jí dět­ské poko­je s his­to­ric­ký­mi hrač­ka­mi (zamek​-cer​ve​nal​ho​ta​.cz).

Oko­lí zám­ku tvo­ří anglic­ký park o roz­lo­ze přib­liž­ně 15 hek­ta­rů. Park nabí­zí mno­ho roman­tic­kých zákou­tí, ste­zek a výhle­dů na zámek a okol­ní kra­ji­nu. Na návrší nad zám­kem se nachá­zí rene­sanč­ní kap­le Nejs­větěj­ší Tro­j­i­ce z roku 1591, kte­rá je rov­něž pří­stup­ná veřej­nos­ti. Ryb­ník obklo­pu­jí­cí zámek je oblí­be­ným mís­tem pro pro­jížď­ky na loď­kách (zamek​-cer​ve​nal​ho​ta​.cz).

Čer­ve­ná Lho­ta se sta­la oblí­be­ným mís­tem fil­ma­řů. Zámek se obje­vil v mno­ha čes­kých pohád­kách a fil­mech, napří­klad Zla­tov­lás­ka, Prin­cez­na na hráš­ku či Svat­by pana Voka. Jeho maleb­ný vzhled a roman­tic­ká atmo­sfé­ra jej pře­dur­ču­jí jako ide­ál­ní kuli­sy pro his­to­ric­ké a pohád­ko­vé pří­běhy (kudyz​nu​dy​.cz).

Odka­zy

TOP

Všet­ky

Use Facebook to Comment on this Post

Biotopy, Krajina, Mokrade, Príroda, Slovenská krajina, Záhorie

Devínske jazero

skala
Hits: 13043

Devín­ske jaze­ro je oblasť medzi rie­kou Mora­vou a Devín­skou Novou Vsou. Táto býva­lá cit­li­vá hra­nič­ná oblasť si mož­no aj vďa­ka svo­jej minu­los­ti pone­cha­la prí­rod­nej­ší cha­rak­ter. Nie je to jaze­ro, ako­by názov napo­ve­dal, je to niva rie­ky Mora­va, inun­dač­né úze­mie, kto­ré býva nie­ke­dy viac, či menej zapla­ve­né. Pop­ri rie­ke Mora­va sa nachá­dza­jú dre­vi­ny mäk­ké­ho luž­né­ho lesa, pre­dov­šet­kým vŕby a topo­le. Na Devín­skom jaze­re môže­me okrem iné­ho pozo­ro­vať cca od 15.3 do 15.8 bocia­ny. 

Napriek svoj­mu náz­vu nej­de o tra­dič­né jaze­ro, oblasť sa stá­va jaze­rom len počas jar­ných záplav, keď sa voda z rie­ky Mora­va vyle­je na oko­li­té lúky, čím vzni­ká dočas­ná vod­ná plo­cha s roz­lo­hou pri­bliž­ne 20 hek­tá­rov. Ten­to feno­mén peri­odic­ké­ho zapla­vo­va­nia vytvá­ra ide­ál­ne pod­mien­ky pre boha­tú bio­di­ver­zi­tu. Devín­ske jaze­ro je súčas­ťou naj­väč­šie­ho a naj­za­cho­va­lej­šie­ho kom­ple­xu zápla­vo­vých lúk v stred­nej Euró­pe, zná­me­ho ako Niva Mora­vy. Vďa­ka tomu je domo­vom mno­hých vzác­nych dru­hov rast­lín a živo­čí­chov. Počas jar­ných mesia­cov tu kvit­nú bie­le lek­ná, kto­ré svo­jou krá­sou pri­po­mí­na­jú sláv­ne obra­zy Clau­da Mone­ta. Okrem nich tu náj­de­me aj žlté lek­ná. Devín­ske jaze­ro je význam­ným hniez­dis­kom pre rôz­ne dru­hy vtá­kov. Bocia­ny bie­le tu nachá­dza­jú boha­té zdro­je potra­vy, pri­čom ich hniez­da sa nachá­dza­jú na rakús­kej stra­ne rie­ky Mora­va v dubo­vých lesoch pri mes­teč­ku Mar­chegg. Okrem bocia­nov tu môže­me pozo­ro­vať aj chriaš­te­ľa poľ­né­ho či orlia­ka mor­ské­ho (out​do​orac​ti​ve​.com).

Devín­ske jaze­ro je rieč­ne jaze­ro, mŕt­ve rame­no Mora­vy a leží medzi jej ľavým bre­hom a kory­tom rie­ky Mali­na. Lúka Devín­ske jaze­ro je roz­lo­hou 10.5 km2 naj­väč­šou mok­rou lúkou na Slo­ven­sku. Začiat­kom 60-​tych rokov 20. sto­ro­čia sa tu pri ťaž­be pies­ku našlo nie­koľ­ko hro­bov zo star­šej doby rím­skej. Pozos­tat­kom z nedáv­nej­šej doby sú bun­kre, kto­ré sa budo­va­li v 30-​tych rokoch 20. sto­ro­čia. Nazý­va­jú sa aj ropí­ky, pod­ľa skrat­ky ROP – Ria­di­teľ­stvo opev­ňo­va­cích prác. Posád­ku tvo­ri­lo 3 – 7 mužov, vyzb­ro­je­ní boli guľo­met­mi, vyba­ve­ní peri­skop­mi, gra­ná­to­vou rúrou (Wla­chov­ský). His­tó­ria toh­to úze­mia je úzko spä­tá s poli­tic­ký­mi uda­los­ťa­mi 20. sto­ro­čia. Počas exis­ten­cie želez­nej opo­ny bola táto oblasť súčas­ťou prí­sne strá­že­né­ho pohra­nič­né­ho pás­ma medzi býva­lým Čes­ko­slo­ven­skom a Rakús­kom. Vďa­ka tomu sa tu zacho­va­la tak­mer nedot­knu­tá prí­ro­da, keď­že oblasť nebo­la vysta­ve­ná inten­zív­nej hos­po­dár­skej čin­nos­ti (out​do​orac​ti​ve​.com).

Od roku 1993 je celá oblasť zara­de­ná medzi mok­ra­de medzi­ná­rod­né­ho význa­mu pod­ľa Ram­sar­skej kon­ven­cie. Niva Mora­vy je od roku 1992 zara­de­ná medzi význam­né vtá­čie úze­mia. Hniez­dia tu bocia­ny, volav­ky a cel­ko­vo až 118 dru­hov vtá­kov. Žije tu aj veľa dru­hov neto­pie­rov, hady, vzác­na užov­ka stro­mo­vá, bobor európ­sky, v rie­ke Mora­va žije až 62 dru­hov rýb (pano​ra​ma​.sk). Nachá­dza sa tu aj Mar­cheggs­ký via­dukt, kto­rý je vlast­ne už tech­nic­kou pamiat­kou, kto­rá sa ale dodnes pou­ží­va na želez­nič­nú pre­pra­vu. V roku 1846 sa začal sta­vať most medzi Devín­skou Novou Vsou a Mar­cheg­gom. 474 met­rov dlhý, pat­ril vte­dy k naj­väč­ším v Uhor­sku. Počas svo­jej his­tó­rie bol viac­krát počas voj­ny zni­če­ný, ale vždy opäť posta­ve­ný. Posled­ná rekon­štruk­cia je z roku 1959 (Wla­chov­ský). V roku 2021 bolo Devín­ske jaze­ro vyhlá­se­né za chrá­ne­ný are­ál s roz­lo­hou 1 268,89 hek­tá­ra (out​do​orac​ti​ve​.com).

Devín­ske Jaze­ro is an area bet­we­en the Mora­va River and Devín­ska Nová Ves. This for­mer sen­si­ti­ve bor­der area has per­haps retai­ned its natu­ral cha­rac­ter thanks to its past. Des­pi­te its name, it is not a lake but rat­her the flo­odp­lain of the Mora­va River, an inun­da­ti­on zone that is some­ti­mes more or less flo­oded. Along the Mora­va River, the­re are soft flo­odp­lain forest tre­es, main­ly wil­lo­ws and pop­lars. At Devín­ske Jaze­ro, one can obser­ve storks app­ro­xi­ma­te­ly from March 15 to August 15.

Des­pi­te its name, it is not a tra­di­ti­onal lake; the area beco­mes a lake only during the spring flo­ods when water from the Mora­va River overf­lo­ws onto the sur­roun­ding mea­do­ws, cre­a­ting a tem­po­ra­ry water body of about 20 hec­ta­res. This phe­no­me­non of peri­odic flo­oding cre­a­tes ide­al con­di­ti­ons for rich bio­di­ver­si­ty. Devín­ske Jaze­ro is part of the lar­gest and most pre­ser­ved com­plex of flo­odp­lain mea­do­ws in Cen­tral Euro­pe, kno­wn as the Mora­va Flo­odp­lain. Thanks to this, it is home to many rare spe­cies of plants and ani­mals. During the spring months, whi­te water lilies blo­om here, resem­bling the famous pain­tings of Clau­de Monet. In addi­ti­on to the­se, yel­low water lilies can also be found. Devín­ske Jaze­ro is an impor­tant nesting site for vari­ous bird spe­cies. Whi­te storks find abun­dant food sour­ces here, whi­le the­ir nests are loca­ted on the Aus­trian side of the Mora­va River in the oak forests near the town of Mar­chegg. Besi­des storks, one can also obser­ve the cornc­ra­ke and the white-​tailed eag­le (out​do​orac​ti​ve​.com).

Devín­ske Jaze­ro is a river lake, an oxbow of the Mora­va River, loca­ted bet­we­en its left bank and the Mali­na River chan­nel. The Devín­ske Jaze­ro Mea­dow, cove­ring an area of 10.5 km², is the lar­gest wet mea­dow in Slo­va­kia. In the ear­ly 1960s, during sand mining, seve­ral gra­ves from the ear­ly Roman peri­od were dis­co­ve­red here. A rem­nant of more recent his­to­ry is the bun­kers, built in the 1930s. The­se are also cal­led Ropí­ky, after the abb­re­via­ti­on ROP – Ria­di­teľ­stvo opev­ňo­va­cích prác (Direc­to­ra­te of For­ti­fi­ca­ti­on Works). The gar­ri­son con­sis­ted of 3 to 7 men, equ­ip­ped with machi­ne guns, peris­co­pes, and gre­na­de laun­chers (Wla­chov­ský). The his­to­ry of this area is clo­se­ly tied to the poli­ti­cal events of the 20th cen­tu­ry. During the exis­ten­ce of the Iron Cur­tain, this regi­on was part of a strict­ly guar­ded bor­der zone bet­we­en for­mer Cze­cho­slo­va­kia and Aus­tria. As a result, near­ly untou­ched natu­re has been pre­ser­ved here, as the area was not expo­sed to inten­si­ve eco­no­mic acti­vi­ty (out​do​orac​ti​ve​.com).

Sin­ce 1993, the enti­re area has been desig­na­ted as a wet­land of inter­na­ti­onal impor­tan­ce under the Ram­sar Con­ven­ti­on. Sin­ce 1992, the Mora­va Flo­odp­lain has been clas­si­fied as an Impor­tant Bird Area. Storks, herons, and a total of up to 118 bird spe­cies nest here. Many bat spe­cies, sna­kes, the rare Aes­cu­la­pian sna­ke, the Eura­sian bea­ver, and up to 62 spe­cies of fish live in the Mora­va River (pano​ra​ma​.sk). The Mar­chegg Via­duct is also loca­ted here, a tech­ni­cal monu­ment that is still used for rai­lway tran­s­port. In 1846, the cons­truc­ti­on of a brid­ge bet­we­en Devín­ska Nová Ves and Mar­chegg began. At 474 meters long, it was one of the lar­gest in Hun­ga­ry at the time. Throug­hout its his­to­ry, it was repe­a­ted­ly des­tro­y­ed during wars but was alwa­ys rebu­ilt. The last recons­truc­ti­on was in 1959 (Wla­chov­ský). In 2021, Devín­ske Jaze­ro was dec­la­red a pro­tec­ted area with an area of 1,268.89 hec­ta­res (out​do​orac​ti​ve​.com).

Devín­ske Jaze­ro ist ein Gebiet zwis­chen der March (Mora­va) und Devín­ska Nová Ves. Die­ses ehe­ma­li­ge sen­sib­le Grenz­ge­biet hat sich viel­le­icht dank sei­ner Ver­gan­gen­he­it sei­nen natür­li­chen Cha­rak­ter bewa­hrt. Trotz sei­nes Namens ist es kein See, son­dern die Aue der March, ein Übersch­wem­mungs­ge­biet, das manch­mal mehr oder weni­ger überf­lu­tet wird. Entlang der March befin­den sich Weichholz-​Auwälder, haupt­säch­lich Wei­den und Pap­peln. Am Devín­ske Jaze­ro kann man unter ande­rem etwa vom 15. März bis zum 15. August Stör­che beobachten.

Trotz sei­nes Namens ist es kein tra­di­ti­onel­ler See; das Gebiet wird nur wäh­rend der Früh­lings­hoch­was­ser zu einem See, wenn das Was­ser der March auf die umlie­gen­den Wie­sen über­tritt und eine tem­po­rä­re Was­serf­lä­che von etwa 20 Hek­tar ents­teht. Die­ses Phä­no­men der peri­odis­chen Übersch­wem­mung schafft ide­a­le Bedin­gun­gen für eine rei­che Bio­di­ver­si­tät. Devín­ske Jaze­ro ist Teil des größten und am bes­ten erhal­te­nen Auen­kom­ple­xes in Mit­te­le­uro­pa, bekannt als die Mar­chau­en. Dadurch ist es die Hei­mat vie­ler sel­te­ner Pflanzen- und Tie­rar­ten. Wäh­rend der Früh­lings­mo­na­te blühen hier wei­ße See­ro­sen, die an die berühm­ten Gemäl­de von Clau­de Monet erin­nern. Neben ihnen fin­det man auch gel­be See­ro­sen. Devín­ske Jaze­ro ist ein bede­uten­des Brut­ge­biet für vers­chie­de­ne Voge­lar­ten. Wei­ßs­tör­che fin­den hier reich­lich Nahrung, wäh­rend sich ihre Nester auf der öster­re­i­chis­chen Sei­te der March in den Eichen­wäl­dern bei der Stadt Mar­chegg befin­den. Neben den Stör­chen kann man hier auch Wach­tel­köni­ge oder den See­ad­ler beobach­ten (out​do​orac​ti​ve​.com).

Devín­ske Jaze­ro ist ein Fluss­see, ein Alt­was­ser der March, das zwis­chen ihrem lin­ken Ufer und dem Fluss­bett der Mali­na liegt. Die Wie­se Devín­ske Jaze­ro ist mit einer Flä­che von 10,5 km² die größte Feucht­wie­se der Slo­wa­kei. Anfang der 1960er Jah­re wur­den hier beim San­dab­bau meh­re­re Grä­ber aus der frühen römis­chen Zeit gefun­den. Ein Relikt der jün­ge­ren Ges­chich­te sind die Bun­ker, die in den 1930er Jah­ren errich­tet wur­den. Die­se wer­den auch Ropí­ky genannt, nach der Abkür­zung ROP – Ria­di­teľ­stvo opev­ňo­va­cích prác (Direk­ti­on der Befes­ti­gung­sar­be­i­ten). Die Besat­zung bes­tand aus 3 bis 7 Mann, die mit Mas­chi­nen­ge­weh­ren, Peri­sko­pen und Gra­nat­wer­fern aus­ges­tat­tet waren (Wla­chov­ský). Die Ges­chich­te die­ses Gebiets ist eng mit den poli­tis­chen Ere­ig­nis­sen des 20. Jahr­hun­derts ver­bun­den. Wäh­rend des Bes­te­hens des Eiser­nen Vor­hangs war die­se Regi­on ein streng bewach­tes Grenz­ge­biet zwis­chen der ehe­ma­li­gen Tsche­chos­lo­wa­kei und Öster­re­ich. Dadurch blieb die Natur hier fast unbe­rü­hrt, da das Gebiet kei­ner inten­si­ven wirts­chaft­li­chen Nut­zung aus­ge­setzt war (out​do​orac​ti​ve​.com).

Seit 1993 ist das gesam­te Gebiet als Feucht­ge­biet von inter­na­ti­ona­ler Bede­utung gemäß der Ramsar-​Konvention aus­ge­wie­sen. Seit 1992 gehören die Mar­chau­en zu den wich­ti­gen Vogels­chutz­ge­bie­ten. Hier brüten Stör­che, Rei­her und ins­ge­samt bis zu 118 Voge­lar­ten. Außer­dem leben hier zahl­re­i­che Fle­der­mau­sar­ten, Sch­lan­gen, die sel­te­ne Äsku­lap­nat­ter, der Euro­pä­is­che Biber, und in der March bis zu 62 Fis­char­ten (pano​ra​ma​.sk). Hier befin­det sich auch der Mar­cheg­ger Via­dukt, ein tech­nis­ches Denk­mal, das noch immer für den Eisen­bahn­ver­kehr genutzt wird. 1846 begann der Bau einer Brüc­ke zwis­chen Devín­ska Nová Ves und Mar­chegg. Mit 474 Metern Län­ge gehör­te sie damals zu den größten in Ungarn. Wäh­rend ihrer Ges­chich­te wur­de sie mehr­fach im Krieg zers­tört, aber immer wie­der auf­ge­baut. Die letz­te Reno­vie­rung erfolg­te 1959 (Wla­chov­ský). Im Jahr 2021 wur­de Devín­ske Jaze­ro als Naturs­chutz­ge­biet mit einer Flä­che von 1.268,89 Hek­tar aus­ge­wie­sen (out​do​orac​ti​ve​.com).

Odka­zy

TOP

Všet­ky

Use Facebook to Comment on this Post

Biotopy, Hory, Krajina, Liptov, Príroda, Slovenská krajina

Štrba

skala
Hits: 2391

Štr­ba je pod­ta­trans­ká obec, v kto­rej žije 3890 oby­va­te­ľov (vyso​ke​-tat​ry​.info). Leží na juž­nom úpä­tí Vyso­kých Tatier v nad­mor­skej výš­ke pri­bliž­ne 829 met­rov. Jej polo­ha v Pod­ta­trans­kej kot­li­ne ju umiest­ňu­je medzi Vyso­ké a Níz­ke Tat­ry (str​ba​.sk). Bola zalo­že­ná v roku 1280 na pan­stve lip­tov­ské­ho gró­fa Bogo­mí­ra a v prvej písom­nej zmien­ke je jej názov ​“Chor­ba” (vyso​ke​-tat​ry​.info). Iné his­to­ric­ké náz­vy: Csor­ba, Tschir­ban (en​.wiki​pe​dia​.org). Zakla­da­te­ľom bol šol­týs Hot­ta. Postup­ne obec pat­ri­la rodi­nám z vet­vy Bogo­mí­ra. Oby­va­te­lia sa zaobe­ra­li pas­tier­stvom, dre­vo­ru­bač­stvom, pále­ním uhlia a váp­na, neskôr aj povoz­níc­tvom. V roku 1896 posta­vi­li z for­mu­jú­cej sa osa­dy oko­lo želez­nič­nej sta­ni­ce Tatrans­ká Štr­ba ozub­ni­co­vú želez­ni­cu na Štr­b­ské Ple­so. Neďa­le­ko od obce je aj zanik­nu­tá osa­da Šol­dov, v kto­rej stá­lo kedy­si opát­stvo, zanik­lo však v 14. sto­ro­čí. Obcou pre­chá­dza aj hlav­né európ­ske roz­vo­die medzi Balt­ským a Čier­nym morom (vyso​ke​-tat​ry​.info).

Štr­ba má roz­lo­hu pri­bliž­ne 63,07 km² a žije v nej oko­lo 3 382 oby­va­te­ľov. Obec sa skla­dá z troch čas­tí: samot­ná Štr­ba, Tatrans­ká Štr­ba a Štr­b­ské Ple­so. Tatrans­ká Štr­ba je zná­ma svo­jou želez­nič­nou sta­ni­cou, kto­rá je výcho­dis­ko­vým bodom ozub­ni­co­vej želez­ni­ce vedú­cej na Štr­b­ské Ple­so, význam­né turis­tic­ké stre­dis­ko vo Vyso­kých Tat­rách. Geo­gra­fic­ká polo­ha obce posky­tu­je oby­va­te­ľom a náv­štev­ní­kom jedi­neč­ný výhľad na pano­rá­mu Vyso­kých Tatier na seve­re a hre­be­ne Níz­kych Tatier na juhu. Oblasť je boha­tá na prí­rod­né krá­sy, turis­tic­ké tra­sy a mož­nos­ti na rekre­áciu počas celé­ho roka. Štr­ba je tiež zná­ma svo­ji­mi kul­túr­ny­mi podu­ja­tia­mi. Jed­ným z nich je Deň obce Štr­ba, súčas­ťou podu­ja­tia sú hudob­né vystú­pe­nia, výsta­vy, pre­daj­né stán­ky a rôz­ne atrak­cie pre deti (str​ba​.sk).

Štr­ba is a sub-​Tatra vil­la­ge with a popu­la­ti­on of 3,890 inha­bi­tants (vyso​ke​-tat​ry​.info). It is loca­ted on the sout­hern foot­hills of the High Tatras at an alti­tu­de of app­ro­xi­ma­te­ly 829 meters. Its posi­ti­on in the Pod­ta­trans­ká Basin pla­ces it bet­we­en the High and Low Tatras (str​ba​.sk). The vil­la­ge was foun­ded in 1280 on the esta­te of Lip­tov Count Bogo­mír, and in the first writ­ten record, its name appe­ars as ​“Chor­ba” (vyso​ke​-tat​ry​.info). Other his­to­ri­cal names inc­lu­de Csor­ba and Tschir­ban (en​.wiki​pe​dia​.org). The foun­der of the vil­la­ge was the ree­ve Hot­ta. Over time, the vil­la­ge belo­n­ged to fami­lies from the branch of Bogo­mír. The inha­bi­tants enga­ged in shep­her­ding, log­ging, char­co­al bur­ning, and lime bur­ning, and later also in car­ting. In 1896, a cog rai­lway was built from the deve­lo­ping sett­le­ment around the Tatrans­ká Štr­ba rai­lway sta­ti­on to Štr­b­ské Ple­so. Near the vil­la­ge is the now-​extinct sett­le­ment of Šol­dov, whe­re a monas­te­ry once sto­od, but it disap­pe­a­red in the 14th cen­tu­ry. Štr­ba is also cros­sed by the main Euro­pe­an waters­hed bet­we­en the Bal­tic and Black Seas (vyso​ke​-tat​ry​.info).

Štr­ba has an area of app­ro­xi­ma­te­ly 63.07 km² and a popu­la­ti­on of around 3,382 inha­bi­tants. The vil­la­ge con­sists of three parts: Štr­ba itself, Tatrans­ká Štr­ba, and Štr­b­ské Ple­so. Tatrans­ká Štr­ba is kno­wn for its rai­lway sta­ti­on, which ser­ves as the star­ting point of the cog rai­lway lea­ding to Štr­b­ské Ple­so, a major tou­rist resort in the High Tatras. The geog­rap­hi­cal posi­ti­on of the vil­la­ge pro­vi­des resi­dents and visi­tors with a uni­que view of the pano­ra­ma of the High Tatras to the north and the Low Tat­ra rid­ges to the south. The area is rich in natu­ral beau­ty, hiking trails, and year-​round rec­re­a­ti­onal oppor­tu­ni­ties. Štr­ba is also kno­wn for its cul­tu­ral events, one of which is the Day of Štr­ba, fea­tu­ring musi­cal per­for­man­ces, exhi­bi­ti­ons, stalls, and vari­ous att­rac­ti­ons for chil­dren (str​ba​.sk).

Štr­ba to pod­tatr­za­ńs­ka wieś, w któ­rej miesz­ka 3 890 miesz­ka­ńców (vyso​ke​-tat​ry​.info). Leży u połud­ni­owych pod­nó­ży Wyso­kich Tatr na wyso­ko­ści oko­ło 829 met­rów. Jej poło­że­nie w Kot­li­nie Pod­tatr­za­ńs­kiej umieszc­za ją między Wyso­ki­mi a Nis­ki­mi Tat­ra­mi (str​ba​.sk). Wieś zosta­ła zało­żo­na w 1280 roku na zie­miach hra­bie­go Lip­to­ws­kie­go Bogo­mí­ra, a w pier­ws­zej wzmian­ce pisem­nej jej nazwa poja­wia się jako ​“Chor­ba” (vyso​ke​-tat​ry​.info). Inne his­to­rycz­ne nazwy to Csor­ba i Tschir­ban (en​.wiki​pe​dia​.org). Zało­ży­cie­lem wsi był sołtys Hot­ta. Z bie­giem cza­su wieś nale­ża­ła do rodzin z rodu Bogo­mí­ra. Miesz­ka­ńcy zaj­mo­wa­li się pas­terst­wem, wyrębem drzew, wyt­war­za­niem węg­la drze­wne­go i wap­na, a później także prze­wo­zem towa­rów. W 1896 roku z rozwi­ja­jącej się osa­dy wokół stac­ji kole­jo­wej Tatrans­ká Štr­ba zbu­do­wa­no kolej zęba­ta pro­wa­dzącą na Štr­b­ské Ple­so. Nie­da­le­ko wsi znaj­du­je się również zani­kła osa­da Šol­dov, w któ­rej nieg­dyś sta­ło opact­wo, ale zani­kło ono w XIV wie­ku. Przez Štr­bę prze­bie­ga także głó­wne euro­pej­skie dział wod­ny między Mor­zem Bałtyc­kim a Mor­zem Czar­nym (vyso​ke​-tat​ry​.info).

Štr­ba ma powierzch­nię oko­ło 63,07 km² i lic­zy oko­ło 3 382 miesz­ka­ńców. Skła­da się z trzech części: samej Štr­by, Tatrans­kej Štr­by i Štr­b­ské­ho Ple­sa. Tatrans­ká Štr­ba jest zna­na ze swo­jej stac­ji kole­jo­wej, któ­ra sta­no­wi punkt wyjści­owy dla kolei zęba­tej pro­wa­dzącej na Štr­b­ské Ple­so, ważny ośro­dek turys­tycz­ny w Tat­rach Wyso­kich. Poło­że­nie geo­gra­ficz­ne wsi zape­wnia miesz­ka­ńcom i turys­tom nie­po­wtar­zal­ny widok na pano­ra­mę Tatr Wyso­kich na półno­cy i grz­bie­ty Tatr Nis­kich na połud­niu. Regi­on ten obfi­tu­je w pięk­no przy­ro­dy, szla­ki turys­tycz­ne oraz możli­wo­ści rekre­ac­ji przez cały rok. Štr­ba jest również zna­na ze swo­ich wydar­zeń kul­tu­ral­nych, z któ­rych jed­nym jest Dzień Štr­by, obej­mu­jący wys­tępy muzycz­ne, wys­ta­wy, sto­is­ka hand­lo­we i różne atrakc­je dla dzie­ci (str​ba​.sk).

Odka­zy

TOP

Všet­ky

Use Facebook to Comment on this Post

Biotopy, Európske, Jazerá, Jazerá, Krajina, Les, Mestá, Mokrade, Príroda, Typ krajiny

Rapsódia bocianov v Marcheggu

skala
Hits: 6852

Mar­chegg – mes­to bocia­nov – Stor­chens­tadt. Leží neďa­le­ko od hra­níc zo Slo­ven­skom – v pod­sta­te ved­ľa Devín­ske­ho jaze­ra (mar​chegg​.at). Nachá­dza sa v Dol­nom Rakús­ku, je domo­vom jed­nej z naj­väč­ších koló­nií bocia­nov bie­lych (Cico­nia cico­nia) v stred­nej Euró­pe (rakus​ko​.sk). Zná­my je vyso­kým množ­stvom bocia­nov od mar­ca do augus­ta. Leží v nad­mor­skej výš­ke 141 m, má cca 3650 oby­va­te­ľov. Zalo­že­ný bol v roku 1268 krá­ľom Pře­mys­lom Ota­ka­rom. Zau­jí­ma­vos­ťou je vod­ný hrad, kto­rý bol posta­ve­ný v 13. sto­ro­čí a slú­žil ako lovec­ký zámok (mar​chegg​.at). V roku 1621 zís­kal vod­ný hrad Pavol IV. Pál­fi, kto­rý bol maji­te­ľom pan­stva aj v sused­ných Malac­kách, Pla­vec­ké­ho hra­du, Deví­na ale aj Boj­níc. Podo­bá sa na Malac­ký kaš­tieľ, jeho potom­ko­via postu­po­va­li pri úpra­vách v súčin­nos­ti. V jeho inte­ri­é­roch sa dnes nachá­dza expo­zí­cia o Pře­mys­lo­vi Ota­ka­ro­vi II. ale aj výsta­va veno­va­ná rodi­ne Pál­fi­ov­cov (Krno). Súčas­ťou are­álu je veľ­mi pek­ná par­ko­vá úpra­va. Ďal­šou atrak­ci­ou sú Vie­den­ská brá­na – Wie­ner Tor a Uhor­ská brá­na – Ungar­tor (mar​chegg​.at). Dnes zámok slú­ži ako regi­onál­ne múze­um (tou​rist​-chan​nel​.sk). Ved­ľa obce Mar­chegg sa nachá­dza­jú prí­rod­né rezer­vá­cie Morav­ské luž­né lesy a jaze­ro Kle­i­ner Bre­i­ten­see, naj­väč­šia koló­nia bocia­nov v stred­nej Euró­pe s hniez­da­mi na stro­moch (tou​rist​-chan​nel​.sk). Hniez­di tu 50 párov bocia­nov bie­lych – bocia­nie knie­žat­stvo (Krno). Prvé bocia­ny pri­lie­ta­jú do Mar­cheg­gu v mar­ci zo svo­jich zimo­vísk v Afri­ke. V máji sa liah­nu mlá­ďa­tá, kto­ré počas leta ras­tú a učia sa lie­tať. Kon­com augus­ta začí­na­jú bocia­ny odlie­tať späť do tep­lých kra­jín, pri­čom naj­ne­skôr v októb­ri opúš­ťa­jú regi­ón aj posled­né jedin­ce (rakus​ko​.sk). Rezer­vá­cia WWF March Auen – Morav­ské luhy vznik­la v roku 1970. Je súčas­ťou Ram­sar­skej loka­li­ty Niva Mora­vy. Mok­ra­de s luž­ný­mi les­mi sú vzác­nym eko­sys­té­mom, kto­rý svo­jou ohro­ze­nos­ťou mož­no pri­rov­nať ku tro­pic­kým pra­le­som (teraz​.sk). Mar­chegg je obklo­pe­ný prí­rod­nou rezer­vá­ci­ou Dol­no­mo­rav­ské luhy, kto­rá sa rozp­res­tie­ra na plo­che pri­bliž­ne 1 100 hek­tá­rov. Táto rezer­vá­cia je domo­vom pre rôz­ne dru­hy vtá­kov, vrá­ta­ne bocia­nov, a ponú­ka náv­štev­ní­kom mož­nosť pozo­ro­vať tie­to vtá­ky v ich pri­ro­dze­nom pro­stre­dí. Luž­né lesy a mok­ra­de v tej­to oblas­ti sú vzác­nym eko­sys­té­mom, kto­rý posky­tu­je ide­ál­ne pod­mien­ky pre hniez­de­nie bocia­nov (aus​tria​.sk).

Mar­chegg – the City of Storks – Stor­chens­tadt. It is loca­ted near the Slo­vak bor­der, essen­tial­ly next to Devín­ske Jaze­ro (mar​chegg​.at). Situ­ated in Lower Aus­tria, it is home to one of the lar­gest colo­nies of whi­te storks (Cico­nia cico­nia) in Cen­tral Euro­pe (rakus​ko​.sk). The city is famous for its high num­ber of storks from March to August. It lies at an alti­tu­de of 141 meters and has app­ro­xi­ma­te­ly 3,650 inha­bi­tants. It was foun­ded in 1268 by King Otto­kar II of Bohe­mia. A point of inte­rest is the water cast­le built in the 13th cen­tu­ry, ori­gi­nal­ly ser­ving as a hun­ting lod­ge (mar​chegg​.at). In 1621, the water cast­le was acqu­ired by Paul IV Pálf­fy, who owned esta­tes in near­by Malac­ky, Pla­vec­ký Cast­le, Devín, and Boj­ni­ce. The cast­le resem­bles the manor hou­se in Malac­ky, as modi­fi­ca­ti­ons were made by his des­cen­dants in coor­di­na­ti­on. Today, its inte­ri­ors fea­tu­re exhi­bi­ti­ons about Otto­kar II and the Pálf­fy fami­ly (Krno). The cast­le grounds inc­lu­de beau­ti­ful­ly lands­ca­ped parks. Other att­rac­ti­ons inc­lu­de the Wie­ner Tor (Vien­na Gate) and Ungar­tor (Hun­ga­rian Gate) (mar​chegg​.at). Today, the cast­le ser­ves as a regi­onal muse­um (tou​rist​-chan​nel​.sk). Near Mar­chegg, the­re are natu­ral reser­ves such as the Mora­va Flo­odp­lain Forests and Kle­i­ner Bre­i­ten­see Lake. The area hosts the lar­gest colo­ny of tree-​nesting storks in Cen­tral Euro­pe, with 50 pairs of whi­te storks – a stork prin­ci­pa­li­ty (Krno). The first storks arri­ve in Mar­chegg in March from the­ir win­te­ring grounds in Afri­ca. In May, chicks hatch, grow during the sum­mer, and learn to fly. By late August, the storks begin mig­ra­ting back to war­mer regi­ons, with the last ones lea­ving by Octo­ber (rakus​ko​.sk). The WWF March Auen – Mora­va Flo­odp­lains Reser­ve was estab­lis­hed in 1970 and is part of the Ram­sar Site Mora­va River Basin. The wet­lands with flo­odp­lain forests are a rare eco­sys­tem, as endan­ge­red as tro­pi­cal rain­fo­rests (teraz​.sk). Mar­chegg is sur­roun­ded by the Lower Mora­va Flo­odp­lains Natu­re Reser­ve, which spans app­ro­xi­ma­te­ly 1,100 hec­ta­res. This reser­ve is home to vari­ous bird spe­cies, inc­lu­ding storks, and offers visi­tors the chan­ce to obser­ve them in the­ir natu­ral habi­tat. The flo­odp­lain forests and wet­lands in the area pro­vi­de ide­al nesting con­di­ti­ons for storks (aus​tria​.sk).

Mar­chegg – die Stadt der Stör­che – Stor­chens­tadt. Sie liegt nahe der slo­wa­kis­chen Gren­ze, direkt neben Devín­ske Jaze­ro (mar​chegg​.at). Die Stadt befin­det sich in Nie­de­rös­ter­re­ich und beher­bergt eine der größten Kolo­nien von Wei­ßs­tör­chen (Cico­nia cico­nia) in Mit­te­le­uro­pa (rakus​ko​.sk). Mar­chegg ist bekannt für die Viel­zahl an Stör­chen, die von März bis August hier ver­we­i­len. Die Stadt liegt auf 141 Metern See­höhe und hat etwa 3.650 Ein­woh­ner. Sie wur­de 1268 von König Otto­kar II. Pře­mysl geg­rün­det. Eine Beson­der­he­it ist die Was­ser­burg, die im 13. Jahr­hun­dert erbaut wur­de und urs­prün­glich als Jagdsch­loss dien­te (mar​chegg​.at). Im Jahr 1621 wur­de die Was­ser­burg von Paul IV. Pálf­fy erwor­ben, der auch Besit­zun­gen in Malac­ky, der Burg Pla­vec­ký, Devín und Boj­ni­ce hat­te. Die Burg ähnelt dem Sch­loss in Malac­ky, da die Nach­fah­ren des Besit­zers bei den Umbau­ten eng zusam­me­nar­be­i­te­ten. Heute beher­bergt das Sch­loss Auss­tel­lun­gen über Otto­kar II. und die Fami­lie Pálf­fy (Krno). Die Sch­los­san­la­ge umfasst eine wun­ders­chöne Park­lands­chaft. Wei­te­re Sehen­swür­dig­ke­i­ten sind das Wie­ner Tor und das Ungar­tor (mar​chegg​.at). Heute dient das Sch­loss als regi­ona­les Muse­um (tou​rist​-chan​nel​.sk). In der Nähe von Mar­chegg befin­den sich Naturs­chutz­ge­bie­te wie die March-​Auen-​Wälder und der See Kle­i­ner Bre­i­ten­see. Hier liegt die größte Kolo­nie von baum­brüten­den Stör­chen in Mit­te­le­uro­pa mit 50 Brut­pa­a­ren – ein Stor­chen­fürs­ten­tum (Krno). Die ers­ten Stör­che kom­men im März aus ihren Win­te­rqu­ar­tie­ren in Afri­ka nach Mar­chegg. Im Mai sch­lüp­fen die Küken, wach­sen im Som­mer heran und ler­nen flie­gen. Ende August begin­nen die Stör­che, in wär­me­re Gebie­te zurück­zu­keh­ren, die letz­ten ver­las­sen die Regi­on spä­tes­tens im Okto­ber (rakus​ko​.sk). Das WWF March Auen – Marchauen-​Reservat wur­de 1970 geg­rün­det und ist Teil des Ramsar-​Gebiets March-​Thaya-​Auen. Die Feucht­ge­bie­te mit den Auen­wäl­dern sind ein sel­te­nes Öko­sys­tem, das genau­so bed­roht ist wie tro­pis­che Regen­wäl­der (teraz​.sk). Mar­chegg ist von der Naturs­chutz­re­gi­on Unte­re Mar­chau­en umge­ben, die sich über etwa 1.100 Hek­tar ers­trec­kt. Die­ses Reser­vat ist Hei­mat für vers­chie­de­ne Voge­lar­ten, darun­ter Stör­che, und bie­tet Besu­chern die Mög­lich­ke­it, die­se in ihrer natür­li­chen Umge­bung zu beobach­ten. Die Auen­wäl­der und Feucht­ge­bie­te der Regi­on schaf­fen ide­a­le Bedin­gun­gen für die Stor­chen­nes­ter (aus​tria​.sk).

Odka­zy

TOP

Všet­ky

Use Facebook to Comment on this Post