2016, 2016-2020, Časová línia, Česko, Južná Morava, Krajina, Mlyny, Moravské, Neživé, Obce, Polia, Stavby, Typ krajiny, Zahraničie

Kunkovice

Hits: 136

Kun­ko­vi­ce sa nachá­dza­jú v okre­se Kro­měříž. Pôso­bia ako časo­vá kap­su­la, kde sa pre­plie­ta tra­dič­ná archi­tek­tú­ra s moder­nou. Sta­ro­by­lé budo­vy, his­to­ric­ké pamiat­ky, miest­na rad­ni­ca a kos­tol nesú prí­be­hy sta­rých čias. Vôkol sa nachá­dza krás­na roz­ma­ni­tá prí­ro­da. Kun­ko­vi­ce udr­žia­va­jú tra­dí­cie a folk­lór v živo­ta­schop­nom sta­ve. Kona­jú sa rôz­ne podu­ja­tia, fes­ti­va­ly, kde sa pre­zen­tu­je ľudo­vý tanec, pies­ne, remes­lá. Tkáč­stvo, kera­mi­kár­stvo, dre­vo­rez­ba tvo­rí cha­rak­ter obce. Miest­ni oby­va­te­lia sú hrdí na svo­je kore­ne a radi ich zdie­ľa­jú. Miest­ne kuli­nár­ske špe­cia­li­ty odrá­ža­jú pre­fe­ren­cie miest­nych obyvateľov.

V Kun­ko­vi­ciach žije na plo­che 7 km2 83 oby­va­te­ľov. Ležia v nad­mor­skej výš­ke 309 met­rov nad morom. Prvá písom­ná zmien­ka je z roku 1141. Nachá­dza sa tu veter­ný mlyn holand­ské­ho typu (Wiki­pe­dia). Asi 300 met­rov seve­ro­vý­chod­ne od obce na náve­ter­nej vyvý­še­ni­ne sto­jí muro­va­ný veter­ný mlyn holand­ské­ho typu. Je v súkrom­ných rukách a jeho maji­teľ sa sna­ží vylep­šiť jeho zlý stav. Mlyn posta­vi­li v 19. sto­ro­čí, pôvod­ne dis­po­no­val otá­ča­cou stre­chou a šind­ľo­vou kry­ti­nou. Nie­koľ­ko­krát ho pos­ti­hol požiar, v roku 1890 bol dôklad­ne opra­ve­ný. Svo­ju fun­kciu vyko­ná­val do roku 1944, vte­dy ho vlast­nil Edmund Molí­nek. Po voj­ne postup­ne chát­ral až do hava­rij­né­ho sta­vu. Dnes sa má už lep­šie, mlyn je dokon­ca zatep­le­ný (kun​ko​vi​ce​.cz).


Kun­ko­vi­ce is loca­ted in the Kro­měříž dis­trict. It acts as a time cap­su­le whe­re tra­di­ti­onal archi­tec­tu­re intert­wi­nes with moder­ni­ty. Ancient buil­dings, his­to­ri­cal land­marks, the local town hall, and church car­ry sto­ries from old times. Beau­ti­ful and diver­se natu­re sur­rounds the area. Kun­ko­vi­ce pre­ser­ve tra­di­ti­ons and folk­lo­re in a vib­rant sta­te. Vari­ous events and fes­ti­vals take pla­ce, sho­wca­sing folk dan­ces, songs, and crafts. Wea­ving, potte­ry, and wood car­ving con­tri­bu­te to the vil­la­ge­’s cha­rac­ter. Local resi­dents take pri­de in the­ir roots and wil­lin­gly sha­re them. Local culi­na­ry spe­cial­ties ref­lect the pre­fe­ren­ces of the inhabitants.

In Kun­ko­vi­ce, 83 inha­bi­tants live on an area of 7 km². The vil­la­ge is situ­ated at an alti­tu­de of 309 meters abo­ve sea level. The first writ­ten men­ti­on dates back to 1141. A Dutch-​type wind­mill stands about 300 meters nort­he­ast of the vil­la­ge on a win­dward ele­va­ti­on. It is pri­va­te­ly owned, and the owner is wor­king to impro­ve its poor con­di­ti­on. The mill was built in the 19th cen­tu­ry, ori­gi­nal­ly fea­tu­ring a rota­ting roof and shin­gle cove­ring. It suf­fe­red seve­ral fires and under­went tho­rough reno­va­ti­on in 1890. It func­ti­oned until 1944, owned by Edmund Molí­nek. After the war, it gra­du­al­ly dete­ri­ora­ted to a sta­te of dis­re­pair. Today, it is in bet­ter con­di­ti­on, even insu­la­ted (kun​ko​vi​ce​.cz).


Kun­ko­vi­ce se nachá­ze­jí v okre­se Kro­měříž. Půso­bí jako časo­vá kaps­le, kde se pro­lí­ná tra­dič­ní archi­tek­tu­ra s moder­nou. Sta­ro­by­lé budo­vy, his­to­ric­ké památ­ky, míst­ní rad­ni­ce a kos­tel nesou pří­běhy sta­rých časů. Oko­lo se rozk­lá­dá krás­ná a roz­ma­ni­tá pří­ro­da. Kun­ko­vi­ce udr­žu­jí tra­di­ce a folk­lór v živo­ta­schop­ném sta­vu. Kona­jí se zde růz­né udá­los­ti, fes­ti­va­ly, kde se pre­zen­tu­je lido­vý tanec, pís­ně, řemes­la. Tkáč­ství, kera­mi­ka, dře­vo­řez­ba tvo­ří cha­rak­ter obce. Míst­ní oby­va­te­lé jsou hrdí na své koře­ny a rádi je sdí­le­jí. Míst­ní kuli­ná­řs­ké spe­cia­li­ty odrá­že­jí pre­fe­ren­ce míst­ních obyvatel.

V Kun­ko­vi­cích žije na plo­še 7 km² 83 oby­va­tel. Leží v nad­mo­řs­ké výš­ce 309 met­rů nad mořem. Prv­ní písem­ná zmín­ka je z roku 1141. Nachá­zí se zde větr­ný mlýn holand­ské­ho typu (Wiki­pe­dia). Asi 300 met­rů seve­ro­vý­chod­ně od obce na návě­tr­né vyvý­še­ni­ně sto­jí zděný větr­ný mlýn holand­ské­ho typu. Je v souk­ro­mých rukách a jeho maji­tel se sna­ží vylep­šit jeho zlý stav. Mlýn posta­vi­li v 19. sto­le­tí, původ­ně dis­po­no­val otá­či­vou stře­chou a šin­de­lem kry­ti­nou. Něko­li­krát ho pos­tihl požár, v roce 1890 byl důklad­ně opra­ven. Svo­ji fun­kci vyko­ná­val do roku 1944, teh­dy ho vlast­nil Edmund Molí­nek. Po vál­ce postup­ně chát­ral až do hava­rij­ní­ho sta­vu. Dnes se má už lépe, mlýn je dokon­ce zatep­le­ný (kun​ko​vi​ce​.cz).


Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

2016, 2016-2020, Časová línia, Česko, Krajina, Moravské, Obce, Severná Morava, Zahraničie

Kunčice pod Ondřejníkem

Hits: 158

Kun­či­ce pod Ondřej­ní­kem je maleb­ná obec v pod­ho­rí Bes­kyd­ských hôr. Kon­com 19. sto­ro­čia sa sta­li vyhľa­dá­va­ným mies­tom pre turis­ti­ku a rekre­áciu. Kúz­lo miest­nej prí­ro­dy opra­de­ných mno­hý­mi poves­ťa­mi láka dodnes (kun​ci​ce​po​.cz). Obec vznik­la na začiat­ku 14. sto­ro­čia. Je spo­je­ný s hrad­ným úrad­ní­kom Kun­zom, kto­rý pôso­bil na huk­vald­skom pan­stve. Nemec­ký názov obce bol Kun­zer­dorf, čes­ky Kun­či­ce. Neskôr dosta­li pome­no­va­nie Hru­bé Kun­či­ce, Veľ­ké Kun­či­ce. Až od roku 1924 Kun­či­ce pod Ondřej­ní­kem (kun​ci​ce​po​.cz). V obci sa nachá­dza dre­ve­ný kos­tol svä­té­ho Pro­ko­pa a Bar­bo­ry (kun​ci​ce​po​.cz). Domá­ci ho nazý­va­jú rus­ký kos­to­lík. Je iba jed­nou zo šies­tich dre­ve­ných sak­rál­nych sta­vieb, kto­ré boli behom 30-​tych rokov 20. sto­ro­čia pre­ve­ze­né na úze­mie Čes­ko­slo­ven­ska z Pod­kar­pat­skej Rusi a východ­né­ho Slo­ven­ska. Pôvod­ne to bol kos­tol svä­té­ho Archan­je­la Micha­la. Bol posta­ve­ný na pre­lo­me 17. a 18. sto­ro­čia v obci Hli­ňa­nec pri Muka­če­ve na Pod­kar­pat­skej Rusi (kun​ci​ce​po​.cz).

V budo­ve miest­nej ško­ly je uni­kát­na galé­ria Kar­la Svo­lin­ské­ho s die­la­mi čes­kých umel­cov. V Kun­či­ciach žije 2200 oby­va­te­ľov na roz­lo­he 23 km2, v let­ných mesia­coch a cez víken­dy sa tu však vysky­tu­je množ­stvo rekre­ujú­cich a turis­tov. Prie­mer­ná nad­mor­ská výš­ka obce je 450 met­rov nad morom. Fun­gu­je tu veľa fariem, kto­ré sa venu­jú pre­dov­šet­kým cho­vu hovä­dzie­ho dobyt­ku (kun​ci​ce​po​.cz).

Kun­čič­ké priad­ky doká­za­li upriasť ten­ké vlák­na, z kto­ré­ho sa vyrá­ba­lo ten­ké kva­lit­né plát­no. Ľan bol tiež typic­kým pre Kun­či­ce. Ťaži­la sa tu želez­ná ruda do hutí v Čelad­nej a Frýd­lan­tu už od 16. sto­ro­čia. Nachá­dza­la sa tes­ne pod povr­chom, maxi­mál­na hĺb­ka bola 2025 met­rov. Pre dovoz lac­nej­šej rudy ťaž­ba v roku 1896 skon­či­la. Význam­né boli sklár­ne, kto­ré boli zná­me už v husit­skej dobe. Veľ­mi význam­ná bola výstav­ba novej želez­nič­nej drá­hy, kto­rá sa datu­je do roku 1888. Začiat­kom 20. sto­ro­čia sa vybu­do­va­li kúpe­le, kto­ré pozme­ne­né fun­gu­jú dodnes. Nazý­va­jú sa Bes­kyd­ské reha­bi­li­tač­né cen­trum v Čelad­nej (Jan Folp­recht). Z Kun­číc pochá­dza spe­váč­ka Ive­ta Bar­to­šo­vá (Wiki­pe­dia).


Kun­či­ce pod Ondřej­ní­kem is a pic­tu­re­sque vil­la­ge nest­led in the foot­hills of the Bes­ky­dy Moun­tains. By the late 19th cen­tu­ry, it had beco­me a sought-​after des­ti­na­ti­on for hiking and rec­re­a­ti­on. The charm of the local natu­re, wrap­ped in many legends, con­ti­nu­es to att­ract visi­tors to this day (kun​ci​ce​po​.cz). The vil­la­ge was foun­ded in the ear­ly 14th cen­tu­ry and is asso­cia­ted with the cast­le offi­cial Kunz, who ser­ved in the Huk­val­dy esta­te. The Ger­man name of the vil­la­ge was Kun­zer­dorf, whi­le in Czech it was Kun­či­ce. Later, they were named Hru­bé Kun­či­ce and Veľ­ké Kun­či­ce. It was­n’t until 1924 that the name Kun­či­ce pod Ondřej­ní­kem was adop­ted (kun​ci​ce​po​.cz). The vil­la­ge is home to the wooden church of St. Pro­co­pius and St. Bar­ba­ra (kun​ci​ce​po​.cz). Locals refer to it as the Rus­sian church. It is one of six wooden reli­gi­ous buil­dings tran­s­por­ted to Cze­cho­slo­va­kia from Sub­car­pat­hian Rus and eas­tern Slo­va­kia during the 1930s. Ori­gi­nal­ly, it was the church of St. Archan­gel Micha­el, built at the turn of the 17th and 18th cen­tu­ries in the vil­la­ge of Hli­ňa­nec near Muka­che­vo in Sub­car­pat­hian Rus (kun​ci​ce​po​.cz).

The buil­ding of the local scho­ol hou­ses a uni­que gal­le­ry of Karel Svo­lin­ský­’s works, sho­wca­sing pie­ces by Czech artists. Kun­či­ce is home to 2200 inha­bi­tants wit­hin an area of 23 km², but during the sum­mer months and wee­kends, it sees an influx of rec­re­a­ti­ona­lists and tou­rists. The ave­ra­ge ele­va­ti­on of the vil­la­ge is 450 meters abo­ve sea level. Many farms ope­ra­te here, pri­ma­ri­ly focu­sing on catt­le far­ming (kun​ci​ce​po​.cz).

The spin­ners of Kun­či­ce were able to spin thin thre­ads, from which thin, high-​quality can­vas was pro­du­ced. Flax was also typi­cal for Kun­či­ce. Iron ore was mined here for the Čelad­ná and Frýd­lant foun­dries as ear­ly as the 16th cen­tu­ry. It was loca­ted just below the sur­fa­ce, with a maxi­mum depth of 20 – 25 meters. Mining cea­sed in 1896 due to the import of che­a­per ore. Glas­sworks were sig­ni­fi­cant and kno­wn as ear­ly as the time of the Hus­si­tes. The cons­truc­ti­on of a new rai­lway in 1888 was high­ly sig­ni­fi­cant. At the begin­ning of the 20th cen­tu­ry, spas were built, which still ope­ra­te today, albe­it modi­fied. They are cal­led the Bes­ky­dy Reha­bi­li­ta­ti­on Cen­ter in Čelad­ná (Jan Folp­recht). The sin­ger Ive­ta Bar­to­šo­vá hails from Kun­či­ce (Wiki­pe­dia).


Kun­či­ce pod Ondřej­ní­kem je maleb­ná obec v pod­hůří Bes­kyd­ských hor. Kon­cem 19. sto­le­tí se sta­la vyhle­dá­va­ným mís­tem pro turis­ti­ku a rekre­a­ci. Kouz­lo míst­ní pří­ro­dy opře­de­né mno­ha pověs­tmi láká dodnes. Obec vznik­la na začát­ku 14. sto­le­tí a je spo­je­na s hrad­ním úřed­ní­kem Kun­zem, kte­rý půso­bil na huk­vald­ském pan­ství. Němec­ký název obce byl Kun­zer­dorf, čes­ky Kun­či­ce. Později dosta­ly ozna­če­ní Hru­bé Kun­či­ce, Vel­ké Kun­či­ce. Tepr­ve od roku 1924 jsou nazý­vá­ny Kun­či­ce pod Ondřej­ní­kem. V obci se nachá­zí dře­věný kos­tel sva­té­ho Pro­ko­pa a Bar­bo­ry, kte­rý domá­cí nazý­va­jí rus­kým kos­te­lí­kem. Je jed­ním ze šes­ti dře­věných sak­rál­ních sta­veb pře­ve­ze­ných na úze­mí Čes­ko­slo­ven­ska z Pod­kar­pat­ské Rusi a východ­ní­ho Slo­ven­ska během 30. let 20. sto­le­tí. Původ­ně to byl kos­tel sva­té­ho Archan­děla Micha­e­la, posta­ve­ný na pře­lo­mu 17. a 18. sto­le­tí v obci Hli­na­nech u Muka­che­va na Pod­kar­pat­ské Rusi.

V budo­vě míst­ní ško­ly se nachá­zí uni­kát­ní gale­rie Kar­la Svo­lin­ské­ho s díly čes­kých uměl­ců. V Kun­či­cích žije 2200 oby­va­tel na plo­še 23 km², ale v let­ních měsí­cích a o víken­dech sem při­chá­zí mno­ho rekre­an­tů a turis­tů. Průměr­ná nad­mo­řs­ká výš­ka obce je 450 met­rů nad mořem. Fun­gu­je zde mno­ho farem, kte­ré se věnu­jí pře­dev­ším cho­vu hovězí­ho dobytka.

Kun­čic­ké přad­le­ny doká­za­ly upřád svět­lé vlák­no, ze kte­ré­ho se vyrá­bělo jem­né kva­lit­ní plát­no. Lněná výro­ba byla také typic­ká pro Kun­či­ce. Těži­la se zde želez­ná ruda pro hutě v Čelad­né a Frýd­lan­tu již od 16. sto­le­tí. Nachá­ze­la se těs­ně pod povr­chem, maxi­mál­ní hloub­ka dosa­ho­va­la 2025 met­rů. Kvůli dovo­zu lev­něj­ší rudy těž­ba skon­či­la v roce 1896. Význam­né byly také sklár­ny, kte­ré byly zná­my již v husit­ské době. Vel­mi význam­ná byla výstav­ba nové želez­nič­ní drá­hy, kte­rá se datu­je do roku 1888. Na počát­ku 20. sto­le­tí byly vybu­do­vá­ny láz­ně, kte­ré změněné fun­gu­jí dodnes. Jsou nazý­vá­ny Bes­kyd­ské reha­bi­li­tač­ní cen­trum v Čelad­né. Z Kun­čic pochá­zí zpěvač­ka Ive­ta Bartošová.


Lite­ra­tú­ra

Jan Folp­recht: Zpod Ondřej­ní­ka, 2004, ISMN M‑706524 – 474 Dopis pan­tá­to­vi Pus­tko­vi Petr Andr­le a kolek­tiv: Ces­ta­mi les­ní­mi od Lysé až po Rad­hošť, 2013, ISBN 9788090521759

Odka­zy


Use Facebook to Comment on this Post

2016, 2016-2020, Časová línia, Krajina, Mlyny, Neživé, Podunajsko, Slovenská krajina, Stavby, Technika

Vodný mlyn v Dunajskom Klátove

Hits: 123

Vod­ný mlyn v Dunaj­skom Klá­to­ve sia­ha do minu­los­ti, kedy vod­né mly­ny slú­ži­li ako zdro­je ener­gie. Do doby, kedy boli neod­mys­li­teľ­nou súčas­ťou vidiec­ke­ho živo­ta. Je prí­kla­dom tra­dič­nej slo­ven­skej archi­tek­tú­ry. Dnes je mlyn his­to­ric­kým arte­fak­tom a turis­tic­kou atrakciou.

Mlyn sa nachá­dza na bre­hu Klá­tov­ské­ho rame­na Malé­ho Duna­ja. Je národ­nou kul­túr­nou pamiat­kou. Po viac ako 40 rokoch od ukon­če­nie pre­vádz­ky v dru­hej polo­vi­ci osem­de­sia­tych rokov 20. sto­ro­čia bol mlyn odkú­pe­ný štá­tom a slú­ži Žit­no­os­trov­né­mu múzeu v Dunaj­skej Stre­de. V mly­ni­ce boli umiest­ne­né dre­ve­né aty­pic­ké vit­rí­ny pre expo­zí­ciu drob­ných expo­ná­tov a dobo­vých lis­tín (dunaj​skyk​la​tov​.sk). Mlyn je typic­kým prí­kla­dom spod­ko­vé­ho mly­na (muze​um​.sk). Do roku 1920 bol plne funkč­ný. Počas voj­ny bol sil­ne poško­de­ný. Zre­kon­štru­ova­ný mlyn zauj­me obrov­ským mlyn­ským kole­som. V inte­ri­é­roch mly­nu sa nachá­dza expo­zí­cia vod­né­ho mly­nár­stva (kam​na​vy​le​ty​.sk). Rekon­štruk­cia zahŕňa­la nové piló­ty podo­pie­ra­jú­ce vod­né kole­sá, obno­vu stro­jov­ne, posta­vi­lo sa mólo na dru­hej stra­ne rie­ky (para​me​ter​.sk). Obno­vi­lo sa mlyn­ské kole­so a k nemu pat­ria­ce ozu­be­né kole­so. Spev­ne­né boli bre­hy, vybu­do­va­la sa nová ohra­da, kom­plex­ne sa upra­vil oko­li­tý terén (muze​um​.sk). Počas prác zis­ti­li, že zákla­dy mly­ni­ce sú o meter vyš­šie ako je pod­la­ha, čim bolo zabez­pe­če­né, že počas povod­ní netiek­la voda dovnút­ra (Žane­ta Miku­lí­ko­vá).

Mlyn je dnes vzác­nou tech­nic­kou pamiat­kou. Pred­sta­vu­je stav mly­nár­skej výro­by a tech­nic­ké­ho mys­le­nia v tej­to oblas­ti na začiat­ku 20. sto­ro­čia. Pred Micha­lom Csé­fal­va­y­om bol maji­te­ľom rodi­ny Duka­sov­cov (dunaj​skyk​la​tov​.sk).


The water mill in Dunaj­ský Klá­tov dates back to a time when water mills ser­ved as sour­ces of ener­gy, integ­ral to rural life. It is an exam­ple of tra­di­ti­onal Slo­vak archi­tec­tu­re and today stands as a his­to­ric arti­fact and tou­rist attraction.

Situ­ated on the bank of the Klá­tov­ské rame­no of the Litt­le Danu­be, the mill is a nati­onal cul­tu­ral monu­ment. After more than 40 years of disu­se, which began in the second half of the 1980s, the mill was pur­cha­sed by the sta­te and now ser­ves the Žit­no­os­trov­ské Muse­um in Dunaj­ská Stre­da. Insi­de the mill, wooden uncon­ven­ti­onal sho­wca­ses have been ins­tal­led to disp­lay small exhi­bits and peri­od docu­ments (dunaj​skyk​la​tov​.sk). The mill is a typi­cal exam­ple of an unders­hot mill (muze​um​.sk). Until 1920, it was ful­ly func­ti­onal but suf­fe­red sig­ni­fi­cant dama­ge during the war. The recons­truc­ted mill fea­tu­res a lar­ge mill whe­el and hosts an exhi­bi­ti­on on water mil­ling in its inte­ri­ors (kam​na​vy​le​ty​.sk). The recons­truc­ti­on inc­lu­ded new pilings sup­por­ting the water whe­els, res­to­ra­ti­on of the engi­ne room, and the cons­truc­ti­on of a pier on the oppo­si­te side of the river (para​me​ter​.sk). The mill whe­el and asso­cia­ted gears were res­to­red, the river banks rein­for­ced, a new enc­lo­su­re built, and the sur­roun­ding ter­rain com­pre­hen­si­ve­ly lands­ca­ped (muze​um​.sk). During the works, it was dis­co­ve­red that the mil­l’s foun­da­ti­ons were a meter hig­her than the flo­or, ensu­ring that water would not enter during flo­ods (Žane­ta Mikulíková).

Today, the mill stands as a rare tech­ni­cal monu­ment, repre­sen­ting the sta­te of mil­ling pro­duc­ti­on and tech­ni­cal thin­king in the regi­on at the begin­ning of the 20th cen­tu­ry. Pri­or to Michal Csé­fal­vay, the mill was owned by the Duka­sov fami­ly (dunaj​skyk​la​tov​.sk).


A Dunas­zer­da­he­lyi Klá­tói vízi­ma­lom múlt­já­nak gyöke­rei a vízi­mal­mok ener­gia­for­rás­ként való szol­gál­ta­tá­sá­hoz nyúl­nak viss­za, mely­ek elen­ged­he­tet­le­nek vol­tak a vidé­ki élet­ben. Ez a hagy­o­má­ny­os szlo­vák épí­tés­zet pél­dá­ja, és ma már tör­té­nel­mi műem­lék és turisz­ti­kai látványosság.

A Kis-​Duna klá­tói med­ré­nek part­ján talál­ha­tó vízi­ma­lom nemze­ti kul­tu­rá­lis emlék. Több mint 40 évnyi hasz­ná­la­ton kívüli­ség után, ami a 80-​as évek máso­dik felé­ben kez­dődött, az állam meg­vet­te, és most a Duna­új­vá­ro­si Žit­no­os­trov­ské Múze­um szá­má­ra szol­gál. A malom bel­se­jé­ben fa ala­kú vit­ri­nek talál­ha­tók, ame­ly­ek­ben kis kiál­lí­tá­si tár­gy­ak és kora­be­li doku­men­tu­mok talál­ha­tók (dunaj​skyk​la​tov​.sk). A malom egy tipi­kus vízi­ma­lom pél­dá­ja (muze​um​.sk). 1920-​ig tel­je­sen működött, de a hábo­rú során jelen­tős káro­kat szen­ve­dett. A rekons­tru­ált malom egy nagy vízi­ma­lom kerék­kel ren­del­ke­zik, és az épület bel­ső tere­i­ben a vízi­ma­lom tech­no­ló­giá­já­nak kiál­lí­tá­sa talál­ha­tó (kam​na​vy​le​ty​.sk). A rekons­truk­ció magá­ban fog­lal­ta az új tus­kók kié­pí­té­sét a vízi­ma­lom keré­kek alá, a motor­ház hely­re­ál­lí­tá­sát és egy móló épí­té­sét a folyó túlol­da­lán (para​me​ter​.sk). A malom­ke­rék és a hoz­zá tar­to­zó fogas­ke­rék hely­re­ál­lí­tás­ra került, mege­rősí­tet­ték a foly­ópar­to­kat, új kerí­tést épí­tet­tek, és a kör­ny­ező terüle­tet átfo­gó­an par­ko­sí­tot­ták (muze​um​.sk). A mun­kák során fel­fe­dez­ték, hogy a malom alap­jai egy méter­rel maga­sab­ban van­nak, mint a pad­ló, biz­to­sít­va ezzel, hogy árvi­zek ese­tén ne jut­has­son be a víz az épület­be (Žane­ta Mikulíková).

Ma ez a malom rit­ka műs­za­ki emlék­nek szá­mít, ame­ly az 1900-​as évek ele­jén tük­rözi a malo­mi­pa­ri ter­me­lés és a tech­ni­kai gon­dol­ko­dás álla­po­tát a régi­ó­ban. Michal Csé­fal­vay előtt a malom a Duka­sov csa­lá­dé volt (dunaj​skyk​la​tov​.sk).


Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

2016, 2016-2020, Časová línia, Dokumenty, Krajina, Mlyny, Neživé, Podunajské, Podunajsko, Slovenská krajina, Slovenské, Stavby, Stavby, Technika, Technika

Vodný mlyn v Jelke

Hits: 148

Vod­ný mlyn sa dnes nachá­dza na bre­hu Malé­ho Duna­ja, v jeho blíz­kos­ti sa nachá­dza skan­zen zame­ra­ný na poľ­no­hos­po­dár­sku minu­losť obce Jel­ka. Pôvod­ný cha­rak­ter mly­nu bol lod­ný, na kolo­vý bol pre­sta­va­ný v roku 1905 (muze​um​.sk). Je pozo­ru­hod­nou tech­nic­kou pamiat­kou juho­zá­pad­né­ho Slo­ven­ska. Zre­kon­štru­ova­ný je od 18. mája 2019. V minu­los­ti boli v Jel­ke mly­ny šty­ri. Je sprí­stup­ne­ný verej­nos­ti, pôvod­ne pat­ril Joze­fo­vi Német­ho­vi, neskôr jeho syno­vi Vin­cen­to­vi a do roku 1973 vnu­ko­vi Ernes­to­vi. V mly­ne mle­li pre­važ­ne raž. Mlyn fun­go­val do aprí­la 1951 (jel​ka​.sk). Jeho mlyn­ské kole­so je funkč­né, pohá­ňa­né je však elek­tro­mo­to­rom (ces​tuj​za​me​nej​.sk). 

V are­áli mly­nu sa nachá­dza­jú ukáž­ky rôz­nych poľ­no­hos­po­dár­skych stro­jov a zaria­de­ní. Napr. sekač­ku na repu, plu­hy, lis na ľan, sane, váhy, sed­liac­ky voz, raj­tár (ces​tuj​za​me​nej​.sk). 

Vod­ný mlyn slú­žil na výro­bu múky. Jeho archi­tek­to­nic­ké rie­še­nie spá­ja funkč­nosť s este­ti­kou. Tra­dič­né prv­ky mlyn­ské­ho kole­sa, dre­ve­ná kon­štruk­cia a kamen­né ste­ny vytvá­ra­jú har­mó­niu, kto­rá kon­tras­tu­je s oko­li­tou kra­ji­nou. Kaž­dý detail, kaž­dá časť, roz­prá­va prí­beh o dáv­nych časoch, cez kto­ré pre­šiel. Miest­ni oby­va­te­lia chrá­nia a udr­žia­va­jú ten­to uni­kát­ny mlyn ako pamäť pre budú­ce gene­rá­cie. Dnes je vod­ný mlyn turis­tic­kou atrak­ci­ou aj pre mno­hých bra­ti­slav­ča­nov. Občas­ne sa tu kona­jú kul­túr­ne uda­los­ti, fes­ti­va­ly a koncerty.


The water mill is loca­ted on the bank of the Small Danu­be, near which the­re is a muse­um focu­sing on the agri­cul­tu­ral his­to­ry of the vil­la­ge of Jel­ka. The ori­gi­nal cha­rac­ter of the mill was mari­ti­me, con­ver­ted to a whe­el mill in 1905 (muze​um​.sk). It is a remar­kab­le tech­ni­cal monu­ment of sout­hwes­tern Slo­va­kia. It has been recons­truc­ted sin­ce May 18, 2019. In the past, the­re were four mills in Jel­ka. It is open to the pub­lic, ori­gi­nal­ly owned by Jozef Németh, later his son Vin­cent, and until 1973 his grand­son Ernest. The mill main­ly ground rye. The mill ope­ra­ted until April 1951 (jel​ka​.sk). Its mill whe­el is func­ti­onal, but it is powe­red by an elect­ric motor (ces​tuj​za​me​nej​.sk).

In the mill com­plex, the­re are demon­stra­ti­ons of vari­ous agri­cul­tu­ral machi­nes and equ­ip­ment. For exam­ple, a sugar beet mower, plo­ws, flax pre­ss, sled­ges, sca­les, a far­me­r’s cart, a car­ter (ces​tuj​za​me​nej​.sk).

The water mill ser­ved for flour pro­duc­ti­on. Its archi­tec­tu­ral solu­ti­on com­bi­nes func­ti­ona­li­ty with aest­he­tics. Tra­di­ti­onal ele­ments of the mill whe­el, wooden cons­truc­ti­on, and sto­ne walls cre­a­te har­mo­ny that con­trasts with the sur­roun­ding lands­ca­pe. Eve­ry detail, eve­ry part, tells a sto­ry of ancient times through which it has pas­sed. Local resi­dents pro­tect and main­tain this uni­que mill as a memo­ry for futu­re gene­ra­ti­ons. Today, the water mill is a tou­rist att­rac­ti­on even for many resi­dents of Bra­ti­sla­va. Occa­si­onal­ly, cul­tu­ral events, fes­ti­vals, and con­certs are held here.


Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

2016, 2016-2020, Časová línia, Česko, Južná Morava, Krajina, Mestá, Moravské, Zahraničie

Bučovice – mesto unikátneho renesančného zámku

Hits: 216

Bučo­vi­ce ležia v údo­lí Lita­vy medzi Brnom a Uher­ským Hra­diš­ťom. Žije tu 6500 oby­va­te­ľov. V 19. sto­ro­čí tu bol zria­de­ný 12 hek­tá­ro­vý leso­park. V posled­nej štvr­ti­ne 16. sto­ro­čia začal Jan Šem­be­ra Čer­no­hor­ský z Bos­ko­vic budo­vať naj­skvost­nej­ší rene­sanč­ný zámok na Mora­ve s jedi­neč­ný­mi sála­mi a nád­her­ným arká­ro­vých nádvo­rím. V 17. sto­ro­čí pri­bud­la maný­ris­tic­ká fon­tá­na. V roku 1645 švéd­ski voja­ci vyplie­ni­li mes­to až na kos­tol a zámok. V dru­hej polo­vi­ci 18. sto­ro­čí a v prvej v 19. sto­ro­čí boli Bučo­vi­ce jed­ným z naj­výz­nam­nej­ších cen­tier súken­níc­tva. V 20. sto­ro­čí sa stal naj­výz­nam­nej­ším dre­vos­pra­cu­jú­ci prie­my­sel. Koná­va sa tu v máji Zámec­ký košt, kde je pra­vi­del­ne zastú­pe­ných oko­lo 800 vín. V októb­ri je orga­ni­zo­va­ný Fes­ti­val ochot­nic­kých diva­del Miro­sla­va Dole­ža­la (buco​vi​ce​.cz). Mest­ské čas­ti: Bučo­vi­ce, Čern­čín, Klo­bouč­ky, Mare­fy, Více­mi­li­ce. Osob­nos­ti Bučo­víc: herec Miro­slav Dole­žal, spe­vák Bob Frídl (Wiki­pe­dia).

Bučo­vic­ký zámok je uni­kát­nou stav­bou talian­skej rene­san­cie na sever od Álp. Kon­krét­ne typu palaz­zo in for­tez­za”. Arká­do­vé nádvo­rie tvo­rí aj 90 boha­to vyzdo­be­ných stĺpov 540 reli­éf­mi (zamek​-buco​vi​ce​.cz). Pome­no­va­nie pochá­dza o pome­no­va­nia oby­va­te­ľov, zákla­dom bolo meno Budeš, Buď­še, Budeč, Buď­če, Buč. Tie­to mená boli domác­ky­mi podo­ba­mi Budi­mí­ra, Budi­sla­va, Dra­ho­bu­da (Wiki­pe­dia).

Bučo­vi­ce sa nachá­dza­jú v juho­mo­rav­skom kra­ji, majú boha­tú minu­losť a zacho­va­né dedič­stvo. Zako­re­ne­ná his­tó­ria sia­ha až do stre­do­ve­ku. Prvá písom­ná zmien­ka je z roku 1237. Domi­nan­tou je rene­sanč­ný zámok posta­ve­ný v 16. sto­ro­čí. Je obklo­pe­ný roz­siah­lou záh­ra­dou so sta­ro­by­lý­mi fon­tá­na­mi a socha­mi. Kos­tol sv. Mar­ti­na je posta­ve­ný v gotic­kom slo­hu. Kuz­mo­va kaš­na je jed­na z najk­raj­ších rene­sanč­ných fon­tán v Čes­ku. Posta­ve­ná bola v 16. sto­ro­čí, sta­la sa mies­tom, kde si oby­va­te­lia aj náv­štev­ní­ci cho­dia pose­dieť a relaxovať.

Kul­túr­na scé­na si v Bučo­vi­ciach prí­de na svo­je. Pra­vi­del­ne hos­tia rôz­ne podu­ja­tia a fes­ti­va­ly hud­by, divad­la, tra­dič­ných reme­siel. Napr. Bučo­vic­ký hudob­ný fes­ti­val. Regi­ón je zná­my svo­ji­mi vini­ca­mi, na kto­rých sa dorá­ba vyni­ka­jú­ce morav­ské víno. Bučo­vic­ký zámok, nesie cha­rak­te­ris­tic­ké prv­ky rene­sanč­nej archi­tek­tú­ry, vrá­ta­ne symet­rie, oblú­kov, pilas­trá­cie a zdo­be­ných oken­ných otvo­rov. Fasá­dy zám­ku sú pozo­ru­hod­ne zdo­be­né reli­éf­mi a štu­ka­tú­ra­mi, čo pri­dá­va dojem ele­gan­cie a umenia.


Bučo­vi­ce lies in the val­ley of the Lita­va River bet­we­en Brno and Uher­ské Hra­diš­tě. It is home to 6,500 inha­bi­tants. In the 19th cen­tu­ry, a 12-​hectare forest park was estab­lis­hed here. In the late 16th cen­tu­ry, Jan Šem­be­ra Čer­no­hor­ský z Bos­ko­vic began cons­truc­ting the most splen­did Renais­san­ce cast­le in Mora­via, with uni­que halls and a beau­ti­ful arca­ded cour­ty­ard. A man­ne­rist foun­tain was added in the 17th cen­tu­ry. In 1645, Swe­dish sol­diers rava­ged the town, lea­ving only the church and the cast­le stan­ding. In the second half of the 18th cen­tu­ry and the first half of the 19th cen­tu­ry, Bučo­vi­ce were one of the most sig­ni­fi­cant cen­ters of the wool indus­try. In the 20th cen­tu­ry, it beca­me the most sig­ni­fi­cant wood pro­ces­sing indus­try. In May, the Cast­le Wine Tas­ting takes pla­ce, with around 800 wines regu­lar­ly repre­sen­ted. In Octo­ber, the Miro­slav Dole­žal Ama­te­ur The­a­ter Fes­ti­val is orga­ni­zed (buco​vi​ce​.cz).

Dis­tricts: Bučo­vi­ce, Čern­čín, Klo­bouč­ky, Mare­fy, Více­mi­li­ce. Notab­le peop­le from Bučo­vi­ce inc­lu­de actor Miro­slav Dole­žal and sin­ger Bob Frídl (Wiki­pe­dia).

The Bučo­vi­ce Cast­le is a uni­que exam­ple of Ita­lian Renais­san­ce archi­tec­tu­re north of the Alps, spe­ci­fi­cal­ly of the palaz­zo in for­tez­za” type. The arca­ded cour­ty­ard fea­tu­res 90 rich­ly deco­ra­ted columns and 540 reliefs (zamek​-buco​vi​ce​.cz). The name Bučo­vi­ce” deri­ves from the names of its inha­bi­tants, based on the name Budeš, Buď­še, Budeč, Buď­če, Buč. The­se names were dimi­nu­ti­ves of Budi­mír, Budi­slav, Dra­ho­bud (Wiki­pe­dia).

Bučo­vi­ce, loca­ted in the South Mora­vian regi­on, have a rich his­to­ry and pre­ser­ved heri­ta­ge. Its rooted his­to­ry dates back to the Midd­le Ages, with the first writ­ten men­ti­on dating back to 1237. The domi­nant fea­tu­re is the Renais­san­ce cast­le built in the 16th cen­tu­ry, sur­roun­ded by exten­si­ve gar­dens with ancient foun­tains and sculp­tu­res. The Church of St. Mar­tin is built in the Got­hic sty­le. The Kuz­ma Foun­tain is one of the most beau­ti­ful Renais­san­ce foun­tains in the Czech Repub­lic, built in the 16th cen­tu­ry, and has beco­me a pla­ce for resi­dents and visi­tors to sit and relax.

The cul­tu­ral sce­ne thri­ves in Bučo­vi­ce, regu­lar­ly hos­ting vari­ous events and fes­ti­vals of music, the­a­ter, and tra­di­ti­onal crafts, such as the Bučo­vi­ce Music Fes­ti­val. The regi­on is kno­wn for its vine­y­ards, pro­du­cing excel­lent Mora­vian wine. The Bučo­vi­ce Cast­le exhi­bits cha­rac­te­ris­tic fea­tu­res of Renais­san­ce archi­tec­tu­re, inc­lu­ding sym­met­ry, arches, pilas­ters, and deco­ra­ted win­dow ope­nings. The cast­le­’s faca­des are remar­kab­ly ador­ned with reliefs and stuc­co­es, adding an impres­si­on of ele­gan­ce and artistry.


Bučo­vi­ce leží v údo­lí Lita­vy mezi Brnem a Uher­ským Hra­diš­těm. Žije zde 6500 oby­va­tel. V 19. sto­le­tí zde byl zří­zen 12 hek­ta­ro­vý leso­park. V posled­ní čtvr­ti­ně 16. sto­le­tí začal Jan Šem­be­ra Čer­no­hor­ský z Bos­ko­vic budo­vat nej­skvost­něj­ší rene­sanč­ní zámek na Mora­vě s jedi­neč­ný­mi sály a nád­her­ným arká­do­vým nád­vo­řím. V 17. sto­le­tí při­by­la maný­ris­tic­ká fon­tá­na. V roce 1645 švédš­tí vojá­ci vyple­ni­li měs­to až na kos­tel a zámek. Ve dru­hé polo­vi­ně 18. sto­le­tí a v prv­ní polo­vi­ně 19. sto­le­tí byly Bučo­vi­ce jed­ním z nej­výz­nam­něj­ších cen­ter suke­nic­tví. V 20. sto­le­tí se stal nej­výz­nam­něj­ším dře­vozp­ra­cu­jí­cím průmys­lem. Koná se zde v květ­nu Zámec­ký košt, kde je pra­vi­del­ně zastou­pe­no kolem 800 vín. V říj­nu je orga­ni­zo­ván Fes­ti­val ochot­nic­kých diva­del Miro­sla­va Dole­ža­la (buco​vi​ce​.cz). Měst­ské čás­ti: Bučo­vi­ce, Čern­čín, Klo­bouč­ky, Mare­fy, Více­mi­li­ce. Osob­nos­ti Bučo­víc: herec Miro­slav Dole­žal, zpěvák Bob Frídl (Wiki­pe­dia).

Bučo­vic­ký zámek je uni­kát­ní stav­bou ital­ské rene­san­ce na sever od Alp. Kon­krét­ně typu palaz­zo in for­tez­za”. Arká­do­vé nád­vo­ří tvo­ří i 90 boha­tě zdo­be­ných slou­pů 540 reli­é­fy (zamek​-buco​vi​ce​.cz). Původ jmé­na pochá­zí z ozna­če­ní oby­va­tel, zákla­dem bylo jmé­no Budeš, Buď­še, Budeč, Buď­če, Buč. Tato jmé­na byla domác­ký­mi podo­ba­mi Budi­mí­ra, Budi­sla­va, Dra­ho­bu­da (Wiki­pe­dia).

Bučo­vi­ce se nachá­ze­jí v již­ním Morav­ském kra­ji, mají boha­tou minu­lost a zacho­va­né dědic­tví. Zakot­ve­ná his­to­rie sahá až do stře­do­věku. Prv­ní písem­ná zmín­ka je z roku 1237. Domi­nan­tou je rene­sanč­ní zámek posta­ve­ný ve 16. sto­le­tí. Je obklo­pen roz­sáh­lou zahra­dou s sta­ro­by­lý­mi fon­tá­na­mi a socha­mi. Kos­tel sv. Mar­ti­na je posta­ve­ný v gotic­kém slo­hu. Kuz­mo­va kaš­na je jed­na z nejk­rás­něj­ších rene­sanč­ních fon­tán v Čes­ku. Byla posta­ve­na ve 16. sto­le­tí, sta­la se mís­tem, kde si oby­va­te­lé i návš­těv­ní­ci cho­dí pose­dět a relaxovat.

Kul­tur­ní scé­na si v Bučo­vi­cích přij­de na své. Pra­vi­del­ně hos­tí růz­ná podu­ja­tí a fes­ti­va­ly hud­by, divad­la, tra­dič­ních řeme­sel. Napří­klad Bučo­vic­ký hudeb­ní fes­ti­val. Regi­on je zná­mý svý­mi vini­ce­mi, na kte­rých se pěs­tu­je vyni­ka­jí­cí morav­ské víno. Bučo­vic­ký zámek nese cha­rak­te­ris­tic­ké prv­ky rene­sanč­ní archi­tek­tu­ry, včet­ně sym­met­ry, oblou­ků, pilas­tra­ce a zdo­be­ných oken­ních otvo­rů. Fasá­dy zám­ku jsou pozo­ru­hod­ně zdo­be­ny reli­é­fy a štu­ka­tu­ra­mi, což při­dá­vá dojem ele­gan­ce a umění.


Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post