Organizmy, Príroda, Rastliny, Stromy

Dreviny

skala
Hits: 18120

Dre­vi­ny sú drev­na­té rast­li­ny, kto­ré majú vyvi­nu­té dre­vo a kôru. Kôra tvo­rí von­kaj­šiu vrstvu a slú­ži na lát­ko­vú výme­nu s von­kaj­ším pro­stre­dím. Dre­vi­ny majú lis­ty. Mno­žia sa pohlav­ne seme­na­mi, ale­bo nepo­hlav­ne odrez­ka­mi, odno­ža­mi apod. Dre­vi­ny majú vyvi­nu­tý tran­s­port vody a živín. Ras­tú do výš­ky a do šír­ky, deje sa bun­ko­vým dele­ním. Sú schop­né adap­tá­cie na pod­mien­ky, sú čas­to súčas­ťou sym­bi­otic­kých vzťa­hov s huba­mi a bak­té­ria­mi. Majú rôz­ne repro­dukč­né stra­té­gie a cykly.

Shrubs are woody plants that have deve­lo­ped wood and bark. The bark forms the outer lay­er and ser­ves for the exchan­ge of sub­stan­ces with the exter­nal envi­ron­ment. Shrubs have lea­ves. They repro­du­ce sexu­al­ly through seeds or ase­xu­al­ly through cut­tings, offs­ho­ots, etc. Shrubs have a deve­lo­ped tran­s­port sys­tem for water and nut­rients. They grow in height and width through cell divi­si­on. They are capab­le of adap­ting to vari­ous con­di­ti­ons and are often part of sym­bi­otic rela­ti­ons­hips with fun­gi and bac­te­ria. They exhi­bit dif­fe­rent repro­duc­ti­ve stra­te­gies and cycles.

Zoznam dru­hov (29)

  • Acer cam­pes­tre – javor poľný
  • Acer pal­ma­tum
  • Acer pse­udo­pla­ta­nus – javor horský
  • Alt­ha­ea offi­ci­na­lis – ibiš lekársky
  • Betu­la pen­du­la – bre­za previsnutá
  • Car­pi­nus betu­lus – hrab
  • Cit­rus limon – citrónovvník
  • Cor­nus mas – drienka
  • Cory­lus ave­la­na – lieska
  • Fagus syl­va­ti­ca – buk lesný
  • For­syt­hia sus­pen­sa – zla­tov­ka previsnutá
  • Ging­ko biloba
  • Cha­e­no­me­les japonica
  • Mag­no­lia soulengeana
  • Malus domes­ti­ca – jabloň
  • Picea abies – smrek obyčajný
  • Pinus nig­ra – boro­vi­ca čierna
  • Pinus syl­ves­tris – boro­vi­ca sosna
  • Pla­ta­nus his­pa­ni­ca – pla­tan javorolistý
  • Popu­lus nig­ra – topoľ čierny
  • Pru­nus per­si­ca – broskyňa
  • Ribes nig­rum – ríbez­ľa čierna
  • Ribes san­gu­ine­um – ríbez­ľa červená
  • Rubus fru­ti­co­sus – černica
  • Sam­bu­cus nig­ra – baza čierna
  • Sequ­oia­den­dron gigan­te­um – sek­vo­jo­vec mamutí
  • Syrin­ga vul­ga­ris – orgován
  • Tsu­ga cana­dien­sis pendula
  • Vibur­num rhytidophyllum

Odka­zy

TOP

Všet­ky

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Biotopy, Hory, Hory, Príroda, Slovenská krajina, Tatry, Typ krajiny

Gerlachovský štít

skala
Hits: 101

Ger­la­chov­ský štít – Ger­lach, je naj­vyš­ším vrchom Vyso­kých Tatier, Slo­ven­ska a celé­ho kar­pat­ské­ho oblú­ka. Dosa­hu­je nad­mor­skú výš­ku 2 654,4 met­ra (​en​.wiki​pe​dia​.org). Nachá­dza v juž­nej čas­ti hlav­né­ho hre­be­ňa, na juho­vý­chod­nom výbež­ku. Na západ od Ger­la­chu sa rozp­res­tie­ra Bati­zov­ská doli­na a na východ Velic­ká doli­na (de​.wiki​pe​dia​.org). Masív Ger­la­chu má cha­rak­te­ris­tic­ký pyra­mí­do­vý tvar, zvý­raz­ne­ný veľ­kým karom, zná­mym ako Ger­la­chov­ský kotol (de​.wiki​pe​dia​.org). Z geolo­gic­ké­ho hľa­dis­ka pat­rí Ger­la­chov­ský štít k naj­star­ším tatrans­kým masí­vom. Je budo­va­ný pre­važ­ne žulou (gra­ni­tom), kto­rá tvo­rí pev­né jad­ro Vyso­kých Tatier​. Celý masív vzni­kol počas alpín­ske­ho vrás­ne­nia počas tre­ťo­hôr (sk​.wiki​pe​dia​.org). Str­mé ste­ny spa­da­jú do sused­ných dolín, na zápa­de do Bati­zov­skej doli­ny a na výcho­de do Velic­kej doli­ny, kde ležia moré­ny a ple­sá vytvo­re­né ustu­pu­jú­ci­mi ľadovcami​(sk​.wiki​pe​dia​.org).

Klí­ma na Ger­la­chov­skom ští­te je prí­sne vyso­ko­hor­ská. Tep­lo­ty sú níz­ke počas celé­ho roka (old​.gymzv​.sk). Väčši­nu roka pokrý­va vrcho­lo­vý masív sne­ho­vá pokrýv­ka a aj v lete sa môže obja­viť sne­že­nie či ľado­vá nám­ra­za. Let­né dni býva­jú chlad­né, počas naj­tep­lej­ších popo­lud­ní v júli dosa­hu­je tep­lo­ta oko­lo 5 °C​(en​.wiki​pe​dia​.org). Vrcho­lo­vé par­tie Ger­la­chov­ské­ho ští­tu sú skal­na­té a chu­dob­né na vege­tá­ciu – vo veľ­kých nad­mor­ských výš­kach pre­ží­va­jú už len lišaj­ní­ky a nie­koľ­ko odol­ných dru­hov rast­lín v štr­bi­nách skál. Niž­šie, na úbo­čiach a v pri­ľah­lých doli­nách, však náj­de­me pes­tré vyso­ko­hor­ské spo­lo­čen­stvá. Hra­ni­ca lesa sia­ha pri­bliž­ne do 1500 m nad morom, nad ňou nasle­du­je pás­mo koso­dre­vi­ny a alpín­skych tráv. Typic­ké sú hus­té poras­ty koso­dre­vi­ny (boro­vi­ca hor­ská) a medzi kve­te­nou vzác­ny ples­ni­vec alpín­sky či rôz­ne hor­ce a lomikameň​. V ska­lách a sutiach pod Ger­la­chom ras­tie naprí­klad ende­mic­ký horec tatrans­ký – Gen­tia­na altai­ca sub­sp. tat­rae a star­ček tatrans­ký. Zo živo­čí­chov žijú v tej­to oblas­ti kam­zík vrchov­ský tatrans­ký a koló­nie sviš­ťov tatrans­kých. V les­na­tých čas­tiach pod­ho­ria mož­no natra­fiť aj na med­ve­ďa hne­dé­ho či rysa ostro­vi­da. Z vtá­kov tu hniez­di orol skal­ný a pra­vi­del­ne sa vysky­tu­je aj sokol sťa­ho­va­vý či vyso­ko­hor­ské dru­hy ako vrchár­ka smre­ko­vá a labuť veľká​(sk​.wiki​pe​dia​.org). Ger­la­chov­ský štít sa nachá­dza v srd­ci Tatrans­ké­ho národ­né­ho par­ku – TANAP‑u. Ide o úze­mie s naj­vyš­ším stup­ňom ochra­ny prí­ro­dy – vrcho­lo­vé oblas­ti pat­ria do bez­zá­sa­ho­vej zóny, kde sa zacho­vá­va­jú prí­rod­né pro­ce­sy bez pria­me­ho zása­hu člo­ve­ka. Celé úze­mie TANAP‑u (vrá­ta­ne Ger­la­chov­ské­ho ští­tu) je záro­veň od roku 1993 súčas­ťou Bio­sfé­ric­kej rezer­vá­cie UNESCO Tatry​(sk​.wiki​pe​dia​.org).

Názov ​“Ger­la­chov­ský štít” je odvo­de­ný od neďa­le­kej obce Ger­la­chov. His­to­ric­ké náz­vy: Kös­sel­berg, Franz-​Joseph-​Spitze, Štít legi­oná­rov, Sta­li­nov štít. V roku 1959 bol vrchu navrá­te­ný pôvod­ný názov Ger­la­chov­ský štít, kto­rý sa pou­ží­va dodnes (​en​.wiki​pe​dia​.org). V 18. a na začiat­ku 19. sto­ro­čia nebol Ger­la­chov­ský štít pova­žo­va­ný za naj­vyš­ší vrchol Tatier. Ten­to titul bol pri­pi­so­va­ný vrcho­lom ako Kri­váň, Lom­nic­ký štít ale­bo Ľado­vý štít. Až v roku 1838 les­ník Ľudo­vít Gre­i­ner určil Ger­la­chov­ský štít ako naj­vyš­ší vrchol Tatier, čo bolo potvr­de­né rakús­kou armá­dou v roku 1868​(it​.wiki​pe​dia​.org). Prvý dolo­že­ný výstup na vrchol usku­toč­nil v roku 1834 Ján Still z obce Nová Les­ná (​en​.wiki​pe​dia​.org).

Dnes nie je výstup na Ger­la­chov­ský štít zna­če­ný turis­tic­kým chod­ní­kom a je povo­le­ný len v sprie­vo­de cer­ti­fi­ko­va­né­ho hor­ské­ho vod­cu. Naj­čas­tej­šia výstu­po­vá tra­sa vedie od hor­ské­ho hote­la Sliez­sky dom cez Velic­kú pró­bu na vrchol a zostu­pu­je sa cez Bati­zov­skú pró­bu do Bati­zov­skej doli­ny. Obe tra­sy majú obťaž­nosť I pod­ľa UIAA. Alter­na­tív­ne, nároč­nej­šie tra­sy zahŕňa­jú Tatar­ko­vu pró­bu a Mar­tin­ský hre­beň (Mar­tin­ka), s obťaž­nos­ťou II – III pod­ľa UIAA (de​.wiki​pe​dia​.org).

Ger­la­chov­ský štít (Ger­lach Peak) is the hig­hest peak of the High Tatras, Slo­va­kia, and the enti­re Car­pat­hian moun­tain ran­ge, rea­ching an ele­va­ti­on of 2,654.4 meters abo­ve sea level. Geog­rap­hi­cal­ly, it is situ­ated wit­hin the High Tatras mas­sif in nort­he­as­tern Slo­va­kia, on the ter­ri­to­ry of the Tat­ra Nati­onal Park (TANAP). The peak lies bet­we­en two sig­ni­fi­cant val­le­ys: Bati­zov­ská doli­na to the west and Velic­ká doli­na to the east. Ger­la­chov­ský štít fea­tu­res a dis­tinc­ti­ve pyra­mid sha­pe, accen­tu­ated by a lar­ge cirque kno­wn as Ger­la­chov­ský kotol. Geolo­gi­cal­ly, Ger­lach is among the oldest mas­sifs in the Tatras, pre­do­mi­nan­tly com­po­sed of gra­ni­te, sha­ped during the Alpi­ne oro­ge­ny peri­od. Its ste­ep walls des­cend dra­ma­ti­cal­ly into adja­cent val­le­ys, whe­re morai­nes and gla­cial lakes for­med by retre­a­ting gla­ciers can still be seen today.

The cli­ma­te at Ger­la­chov­ský štít is strict­ly alpi­ne, cha­rac­te­ri­zed by low tem­pe­ra­tu­res year-​round. Even sum­mer days can be cold, with peak after­no­on tem­pe­ra­tu­res around 5 °C in July. Sno­wfall and ice for­ma­ti­on can occur at any time of year. Vege­ta­ti­on near the sum­mit is spar­se and roc­ky, limi­ted pri­ma­ri­ly to lichens. Howe­ver, diver­se alpi­ne com­mu­ni­ties flou­rish at lower alti­tu­des, inc­lu­ding den­se gro­wths of dwarf pine (moun­tain pine), alpi­ne gras­ses, and ende­mic spe­cies such as the Tat­ra gen­tian (Gen­tia­na altai­ca sub­sp. tat­rae) and Tat­ra ground­sel. Wild­li­fe typi­cal for this regi­on inc­lu­des the ende­mic Tat­ra cha­mo­is and colo­nies of alpi­ne mar­mots. In lower fores­ted regi­ons, bro­wn bears, lyn­xes, gol­den eag­les, pereg­ri­ne fal­cons, and alpi­ne bird spe­cies are found. Ger­la­chov­ský štít lies at the heart of the Tat­ra Nati­onal Park (TANAP), an area under the stric­test level of envi­ron­men­tal pro­tec­ti­on, desig­na­ted as a no-​intervention zone. Sin­ce 1993, this regi­on has also been part of the UNESCO Bio­sp­he­re Reser­ve Tatry.

The moun­tai­n’s name deri­ves from the near­by vil­la­ge of Ger­la­chov. His­to­ri­cal­ly, it has held vari­ous names such as Kös­sel­berg, Franz-​Joseph-​Spitze, Legi­on­nai­res’ Peak, and Sta­li­n’s Peak. Until the mid-​19th cen­tu­ry, Ger­la­chov­ský štít was not recog­ni­zed as the hig­hest peak in the Tatras; this tit­le was mis­ta­ken­ly att­ri­bu­ted to peaks such as Kri­váň, Lom­nic­ký štít, or Ľado­vý štít. In 1838, fores­ter Ludwig Gre­i­ner defi­ni­ti­ve­ly estab­lis­hed Ger­la­chov­ský štít as the hig­hest Tat­ra sum­mit. The first con­fir­med ascent was made in 1834 by Ján Still from Nová Lesná.

Today, Ger­la­chov­ský štít does not have mar­ked hiking trails and can only be ascen­ded with a cer­ti­fied moun­tain guide. The most com­mon ascent rou­te starts from Sliez­sky dom moun­tain hotel through Velic­ká pró­ba. More chal­len­ging clim­bing rou­tes inc­lu­de Tatar­ko­va pró­ba and Mar­tin Rid­ge (Mar­tin­ka), rated II – III by UIAA standards.

Ger­lach (słow. Ger­la­chov­ský štít) jest naj­wy­żs­zym szc­zy­tem Tatr Wyso­kich, Sło­wac­ji oraz całych Kar­pat. Jego wyso­ko­ść wyno­si 2654,4 m n.p.m. Poło­żo­ny jest w połud­ni­owej części głó­wnej gra­ni Tatr, pomi­ędzy dwie­ma ważny­mi doli­na­mi: Doli­ną Baty­żo­wiec­ką na zacho­dzie i Doli­ną Wie­lic­ką na wscho­dzie, w gra­ni­cach Tatr­za­ńs­kie­go Par­ku Naro­do­we­go (TANAP). Ger­lach ma cha­rak­te­rys­tycz­ny ksz­ta­łt pira­mi­dy, uwy­dat­ni­ony przez duży koci­oł lodo­wco­wy, zna­ny jako Koci­oł Ger­la­cho­ws­ki. Geolo­gicz­nie masyw Ger­la­chu nale­ży do naj­stars­zych masy­wów tatr­za­ńs­kich, zbu­do­wa­ny jest głó­wnie z gra­ni­tu, twor­zące­go twar­de jąd­ro Tatr Wyso­kich. Jego ksz­ta­łt pows­tał podc­zas alpej­skich ruchów górot­wórc­zych w trze­ci­or­zędzie. Stro­me ścia­ny opa­da­ją ku sąsied­nim doli­nom, gdzie znaj­du­ją się more­ny i jezi­ora polodowcowe.

Kli­mat na Ger­la­chu jest typo­wo alpej­ski, z nis­ki­mi tem­pe­ra­tu­ra­mi przez cały rok. Nawet latem dni są chłod­ne – w lip­cu tem­pe­ra­tu­ry w naj­ciep­lejs­ze popo­łud­nia osi­ąga­ją oko­ło 5°C. Śnieg i oblo­dze­nie mogą wys­tąpić o każdej por­ze roku. Wierz­cho­łek Ger­la­chu jest ska­lis­ty, ubo­gi w roślin­no­ść, ogra­nic­zo­ną głó­wnie do poros­tów i kil­ku odpor­nych gatun­ków roślin w szc­ze­li­nach skal­nych. Na niżs­zych zboc­zach i w sąsied­nich doli­nach wys­tępu­ją boga­te zbi­oro­wis­ka wyso­ko­gór­skie. Gra­ni­ca lasu sięga oko­ło 1500 m n.p.m., powy­żej rośnie koso­dr­ze­wi­na oraz tra­wy alpej­skie. Cha­rak­te­rys­tycz­na jest koso­dr­ze­wi­na (sos­na gór­ska), a także rzad­ki sza­rot­ka alpej­ska oraz różne gatun­ki goryc­zek i skal­nic. W oko­licz­nych ska­łach rośnie ende­micz­ny gorycz­ka tatr­za­ńs­ka oraz star­zec tatr­za­ńs­ki. Z fau­ny spot­kać można kozi­cę tatr­za­ńs­ką i kolo­nie świs­ta­ków tatr­za­ńs­kich. W niżs­zych par­tiach leśnych żyją nie­dźwie­dź bru­nat­ny, ryś euro­az­ja­tyc­ki, orzeł przed­ni, sokół węd­ro­wny oraz wyso­ko­gór­skie gatun­ki ptaków.

Ger­lach znaj­du­je się w ser­cu Tatr­za­ńs­kie­go Par­ku Naro­do­we­go, w stre­fie ochro­ny ści­słej, gdzie obo­wi­ązu­je zakaz inge­renc­ji czło­wie­ka. Teren ten objęty jest ochro­ną jako Rezer­wat Bio­sfe­ry UNESCO. His­to­rycz­nie szc­zyt nosił różne nazwy, takie jak Kös­sel­berg, Franz-​Joseph-​Spitze, Štít legi­oná­rov, Sta­li­nov štít. Do poło­wy XIX wie­ku nie uzna­wa­no go za naj­wy­żs­zy szc­zyt Tatr, przy­pi­su­jąc to mia­no szc­zy­tom takim jak Kry­wań, Łom­ni­ca czy Lodo­wy Szc­zyt. Dopie­ro w roku 1838 leśnik Ľudo­vít Gre­i­ner wyka­zał, że naj­wy­żs­zym szc­zy­tem jest Ger­lach, co potwier­dzo­no w 1868 roku.

Obe­cnie Ger­lach nie posia­da ozna­ko­wa­nych szla­ków turys­tycz­nych, a wejście na szc­zyt możli­we jest wyłącz­nie w towar­zyst­wie licenc­jo­no­wa­ne­go prze­wod­ni­ka. Najc­zęściej uży­wa­na tra­sa pro­wa­dzi od hote­lu gór­skie­go Śląs­ki Dom przez Wie­lic­ką Pró­bę. Trud­niejs­ze dro­gi wspi­nacz­ko­we, takie jak Pró­ba Tatar­ki lub Grz­biet Mar­ti­na (Mar­tin­ka), mają trud­no­ść od II do III w ska­li UIAA.

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

Bratislavské, Organizmy, Príroda, Prírodné, Rastliny, Reportáže, Slovenské

Flora Bratislava

skala
Hits: 1949

Fló­ra Bra­ti­sla­va je medzi­ná­rod­ný veľ­trh kve­tín a záh­rad­níc­tva (zk​.sk). Výsta­va kve­tov a záh­rad­níc­tva s medzi­ná­rod­nou účas­ťou uspo­ra­dú­va­ná v Bra­ti­sla­ve. Nul­tý roč­ník výsta­vy sa konal v roku 1966 v pries­to­roch Zim­né­ho šta­di­ó­na Ondre­ja Nepelu.

Trnav­ská uli­ca v stre­do­vom páse v blíz­kos­ti Zim­né­ho šta­di­ó­na kráš­li­lo v roku 1972 sto tisíc tuli­pá­nov. Tuli­pá­ny boli darom Emi­lo­vi Ská­ka­lo­vi, šéfo­vi ZARES‑u (Soňa Pache­ro­vá). Neskôr bolo mies­tom výsta­vy Park kul­tú­ry a oddy­chu (PKO) (vecer​nikb​ra​ti​sla​va​.wordp​ress​.com). Fló­ry za zla­tých čias trva­li až desať dní. Náv­štev­nosť výstav bola den­ne asi 60-​tisícová. Hneď po roku 1989 však fede­rál­ny štát finanč­né dotá­cie pre sláv­ne kve­ti­no­vé výsta­vy ráz­ne okre­sal. V roku 1990, keď Emil Ská­ka­la zomrel, sa Fló­ra Bra­ti­sla­va vôbec neko­na­la. Olo­mouc sa navy­še odmie­tol ďalej so slo­ven­ským mes­tom strie­dať ako uspo­ria­da­teľ, chcel mať svo­ju výsta­vu kaž­dý rok. Zachrá­niť bra­ti­slav­skú tra­dí­ciu sa napo­kon podu­jal Ská­ka­lov žiak Andrej Kul­la. V roku 1991 Fló­ru posled­ný raz zor­ga­ni­zo­val s čias­toč­nou štát­nou pomo­cou (Soňa Pache­ro­vá). Neskôr orga­ni­zá­ciu výsta­vy pre­bra­la fir­ma KULLA s.r.o., od roku 2013 KULLA SK, s.r.o.), kto­rá ju uspo­ra­dú­va dodnes. Od roku 2002 sa koná vo výsta­vis­ku Inche­ba. Je naj­väč­šou výsta­vou kve­tov a záh­rad­níc­tva na Slo­ven­sku, kto­rá sa kaž­do­roč­ne koná v bra­ti­slav­skom výsta­vis­ku Incheba.

Fló­ra Bra­ti­sla­va sta­la jed­nou z naj­výz­nam­nej­ších uda­los­tí v oblas­ti záh­rad­níc­tva na Slo­ven­sku. Kaž­do­roč­ne sa tu pre­zen­tu­jú desiat­ky vysta­vo­va­te­ľov z rôz­nych kra­jín, kto­rí ponú­ka­jú širo­ký sor­ti­ment kve­tov, rast­lín, záh­rad­níc­kych potrieb a deko­rá­cií. Náv­štev­ní­ci majú mož­nosť obdi­vo­vať rôz­ne dru­hy kve­tov, bon­sa­jov, kak­tu­sov, okras­ných rast­lín a ďal­ších pro­duk­tov súvi­sia­cich so záh­rad­níc­tvom (Slo­va­kia Tra­vel). Okrem samot­nej výsta­vy sa v rám­ci podu­ja­tia kona­jú aj rôz­ne sprie­vod­né akcie, ako sú works­ho­py, pred­náš­ky a súťa­že v aran­žo­va­ní kve­tov. Tie­to akti­vi­ty posky­tu­jú náv­štev­ní­kom prí­le­ži­tosť zís­kať nové poznat­ky a zruč­nos­ti v oblas­ti záh­rad­níc­tva a kve­ti­no­vé­ho dizajnu.

Fló­ra Bra­ti­sla­va is an inter­na­ti­onal flo­wer and gar­de­ning fair (zk​.sk). It is a flo­wer and gar­de­ning exhi­bi­ti­on with inter­na­ti­onal par­ti­ci­pa­ti­on, held in Bra­ti­sla­va. The inau­gu­ral year of the exhi­bi­ti­on took pla­ce in 1966 at the Ondrej Nepe­la Ice Stadium.

In 1972, the cen­tral strip of Trnav­ská Stre­et near the ice sta­dium was ador­ned with one hun­dred thou­sand tulips. The tulips were a gift to Emil Ská­ka­la, the head of ZARES (Soňa Pache­ro­vá). Later, the exhi­bi­ti­on moved to the Park of Cul­tu­re and Lei­su­re (PKO) (vecer​nikb​ra​ti​sla​va​.wordp​ress​.com). During its gol­den era, Fló­ra exhi­bi­ti­ons las­ted up to ten days. The dai­ly atten­dan­ce was app­ro­xi­ma­te­ly 60,000 visi­tors. Howe­ver, imme­dia­te­ly after 1989, the fede­ral sta­te sharp­ly redu­ced finan­cial sub­si­dies for the famous flo­wer exhi­bi­ti­ons. In 1990, fol­lo­wing the death of Emil Ská­ka­la, Fló­ra Bra­ti­sla­va was not held at all. Addi­ti­onal­ly, Olo­mouc refu­sed to con­ti­nue alter­na­ting as a host city with the Slo­vak capi­tal, pre­fer­ring to hold its own exhi­bi­ti­on annu­al­ly. Ulti­ma­te­ly, Skákala’s stu­dent, Andrej Kul­la, took on the task of pre­ser­ving the Bra­ti­sla­va tra­di­ti­on. In 1991, Kul­la orga­ni­zed Fló­ra for the last time with par­tial sta­te sup­port (Soňa Pache­ro­vá). Later, the orga­ni­za­ti­on of the exhi­bi­ti­on was taken over by the com­pa­ny KULLA s.r.o., and sin­ce 2013, KULLA SK, s.r.o., which con­ti­nu­es to orga­ni­ze it to this day. Sin­ce 2002, it has been held at the Inche­ba exhi­bi­ti­on cen­ter. It is the lar­gest flo­wer and gar­de­ning exhi­bi­ti­on in Slo­va­kia, held annu­al­ly at the Inche­ba exhi­bi­ti­on cen­ter in Bratislava.

Fló­ra Bra­ti­sla­va has beco­me one of the most sig­ni­fi­cant events in the field of hor­ti­cul­tu­re in Slo­va­kia. Eve­ry year, dozens of exhi­bi­tors from vari­ous coun­tries pre­sent a wide assort­ment of flo­wers, plants, gar­de­ning supp­lies, and deco­ra­ti­ons. Visi­tors have the oppor­tu­ni­ty to admi­re vari­ous types of flo­wers, bon­sai, cac­ti, orna­men­tal plants, and other gardening-​related pro­ducts (Slo­va­kia Tra­vel). In addi­ti­on to the exhi­bi­ti­on itself, the event inc­lu­des vari­ous accom­pa­ny­ing acti­vi­ties, such as works­hops, lec­tu­res, and flo­wer arran­ge­ment com­pe­ti­ti­ons. The­se acti­vi­ties pro­vi­de visi­tors with the oppor­tu­ni­ty to gain new kno­wled­ge and skills in the field of hor­ti­cul­tu­re and flo­ral design.

A Fló­ra Bra­ti­sla­va egy nemzet­közi virág- és ker­tés­ze­ti vásár (zk​.sk). Ez egy nemzet­közi rész­vé­tel­lel meg­ren­de­zett virág- és ker­tés­ze­ti kiál­lí­tás, ame­ly Pozso­ny­ban kerül meg­ren­de­zés­re. A kiál­lí­tás első alka­lom­mal 1966-​ban került meg­ren­de­zés­re az Ondrej Nepe­la Jégstadionban.

1972-​ben a Trnav­ská utca közép­ső sáv­ját a jégs­ta­di­on köze­lé­ben szá­ze­zer tuli­pán dís­zí­tet­te. A tuli­pá­no­kat Emil Ská­ka­la, a ZARES veze­tője kap­ta aján­dék­ba (Soňa Pache­ro­vá). Később a kiál­lí­tást a Kul­tú­ra és Pihe­nés Park­já­ba (PKO) hely­ez­ték át (vecer​nikb​ra​ti​sla​va​.wordp​ress​.com). Ara­ny­ko­rá­ban a Fló­ra kiál­lí­tá­sok akár tíz napig is tar­tot­tak. A napi láto­ga­tott­ság körül­be­lül 60 000 fő volt. Azon­ban köz­vet­le­nül 1989 után a szövet­sé­gi állam drasz­ti­ku­san csök­ken­tet­te a híres virág­kiál­lí­tá­sok pén­zügyi támo­ga­tá­sát. 1990-​ben, Emil Ská­ka­la halá­la után, a Fló­ra Bra­ti­sla­va egy­ál­ta­lán nem került meg­ren­de­zés­re. Ezen­kí­vül Olo­mouc viss­zau­ta­sí­tot­ta, hogy tovább­ra is fel­vált­va ren­dez­ze a kiál­lí­tást a szlo­vák fővá­ros­sal, mivel saját kiál­lí­tá­sát éven­te sze­ret­te vol­na meg­ren­dez­ni. Végül Ská­ka­la tanít­vá­nya, Andrej Kul­la vál­lal­ta a pozso­nyi hagy­o­má­ny megőr­zé­sé­nek fela­da­tát. 1991-​ben Kul­la utol­já­ra szer­vez­te meg a Fló­rát rész­le­ges álla­mi támo­ga­tás­sal (Soňa Pache­ro­vá). Később a kiál­lí­tás szer­ve­zé­sét a KULLA s.r.o. vál­la­lat vet­te át, ame­ly 2013-​tól KULLA SK, s.r.o. néven működik, és a mai napig meg­ren­de­zi az ese­mé­nyt. 2002 óta az Inche­ba kiál­lí­tá­si köz­pont­ban kerül meg­ren­de­zés­re. Ez Szlo­vá­kia leg­na­gy­obb virág- és ker­tés­ze­ti kiál­lí­tá­sa, ame­ly éven­te az Inche­ba kiál­lí­tá­si köz­pont­ban kerül meg­ren­de­zés­re Pozsonyban.

A Fló­ra Bra­ti­sla­va az egy­ik leg­je­len­tősebb ese­mén­nyé vált a ker­tés­zet terüle­tén Szlo­vá­kiá­ban. Éven­te több tucat kiál­lí­tó mutat be külön­fé­le ors­zá­gok­ból szár­ma­zó virá­go­kat, növé­ny­eket, ker­ti kel­lé­ke­ket és deko­rá­ci­ó­kat. A láto­ga­tók­nak lehe­tősé­gük van megc­so­dál­ni külön­fé­le virág­faj­tá­kat, bon­sai­okat, kak­tus­zo­kat, dísz­növé­ny­eket és más ker­tés­ze­ti ter­mé­ke­ket (Slo­va­kia Tra­vel). A kiál­lí­tás mel­lett külön­böző kísé­rőren­dez­vé­ny­ek is zaj­la­nak, mint pél­dá­ul works­ho­pok, előa­dá­sok és virág­ren­de­zé­si ver­se­ny­ek. Ezek a tevé­ke­ny­sé­gek lehe­tősé­get biz­to­sí­ta­nak a láto­ga­tók­nak, hogy új isme­re­te­ket és kész­sé­ge­ket sze­rez­ze­nek a ker­tés­zet és a virág­di­zájn területén.

Fló­ra Bra­ti­sla­va to między­na­ro­do­we tar­gi kwia­tów i ogrod­nict­wa (zk​.sk). Jest to wys­ta­wa kwia­tów i ogrod­nict­wa z między­na­ro­do­wym udzia­łem, orga­ni­zo­wa­na w Bra­ty­sła­wie. Pier­ws­za edyc­ja wys­ta­wy odby­ła się w 1966 roku na Sta­di­onie Lodo­wym Ondre­ja Nepeli.

W 1972 roku pas środ­ko­wy uli­cy Trnav­ská w pobli­żu sta­di­onu lodo­we­go ozdo­bi­ło sto tysi­ęcy tuli­pa­nów. Tuli­pa­ny były darem dla Emi­la Ská­ka­li, sze­fa ZARES (Soňa Pache­ro­vá). Później wys­ta­wa zosta­ła prze­nie­si­ona do Par­ku Kul­tu­ry i Wypoc­zyn­ku (PKO) (vecer​nikb​ra​ti​sla​va​.wordp​ress​.com). W swo­ich zło­tych cza­sach wys­ta­wy Fló­ra trwa­ły nawet dzie­si­ęć dni. Dzien­ne odwie­dzi­ny sięga­ły oko­ło 60 000 osób. Jed­nak tuż po 1989 roku państ­wo fede­ra­cyj­ne dras­tycz­nie obci­ęło dotac­je finan­so­we na słyn­ne wys­ta­wy kwia­tów. W 1990 roku, po śmier­ci Emi­la Ská­ka­li, Fló­ra Bra­ti­sla­va w ogó­le się nie odby­ła. Ponad­to Oło­mu­niec odmó­wił dals­ze­go napr­ze­mien­ne­go orga­ni­zo­wa­nia wys­ta­wy ze sło­wac­ką sto­li­cą, chcąc orga­ni­zo­wać włas­ną wys­ta­wę co roku. Osta­tecz­nie uczeń Ská­ka­li, Andrej Kul­la, pod­jął się oca­le­nia bra­ty­sła­ws­kiej tra­dyc­ji. W 1991 roku Kul­la po raz ostat­ni zor­ga­ni­zo­wał Fló­rę z części­owym wspar­ciem państ­wo­wym (Soňa Pache­ro­vá). Później orga­ni­zac­ję wys­ta­wy prze­jęła fir­ma KULLA s.r.o., a od 2013 roku KULLA SK, s.r.o., któ­ra orga­ni­zu­je ją do dziś. Od 2002 roku odby­wa się na tere­nie wys­ta­wo­wym Inche­ba. Jest to naj­wi­ęks­za wys­ta­wa kwia­tów i ogrod­nict­wa na Sło­wac­ji, odby­wa­jąca się corocz­nie na tere­nie Inche­by w Bratysławie.

Fló­ra Bra­ti­sla­va sta­ła się jed­nym z naj­wa­żniejs­zych wydar­zeń w dzie­dzi­nie ogrod­nict­wa na Sło­wac­ji. Co roku dzie­si­ąt­ki wys­ta­wców z różnych kra­jów pre­zen­tu­ją sze­ro­ki asor­ty­ment kwia­tów, roślin, arty­ku­łów ogrod­nic­zych i deko­rac­ji. Zwie­dza­jący mają okaz­ję podzi­wiać różne rodza­je kwia­tów, bon­sai, kak­tu­sów, roślin ozdob­nych oraz innych pro­duk­tów zwi­ąza­nych z ogrod­nict­wem (Slo­va­kia Tra­vel). Oprócz samej wys­ta­wy orga­ni­zo­wa­ne są również różne wydar­ze­nia towar­zys­zące, takie jak warsz­ta­ty, wykła­dy i kon­kur­sy w ara­nżac­ji kwia­tów. Te akty­wno­ści dają zwie­dza­jącym możli­wo­ść zdo­by­cia nowej wie­dzy i umie­jęt­no­ści z zakre­su ogrod­nict­wa i florystyki.

Fló­ra Bra­ti­sla­va ist eine inter­na­ti­ona­le Blumen- und Gar­ten­bau­mes­se (zk​.sk). Es han­delt sich um eine Auss­tel­lung für Blu­men und Gar­ten­bau mit inter­na­ti­ona­ler Bete­i­li­gung, die in Bra­ti­sla­va statt­fin­det. Die ers­te Aus­ga­be der Auss­tel­lung fand 1966 im Ondrej-​Nepela-​Eisstadion statt.

Im Jahr 1972 wur­de der Mit­tels­tre­i­fen der Trnavská-​Straße in der Nähe des Eiss­ta­di­ons mit ein­hun­dert­tau­send Tul­pen gesch­müc­kt. Die Tul­pen waren ein Ges­chenk an Emil Ská­ka­la, den Lei­ter von ZARES (Soňa Pache­ro­vá). Spä­ter wur­de die Auss­tel­lung in den Park der Kul­tur und Erho­lung (PKO) ver­legt (vecer​nikb​ra​ti​sla​va​.wordp​ress​.com). In ihrer Blüte­ze­it dau­er­ten die Flóra-​Ausstellungen bis zu zehn Tage. Die täg­li­che Besu­cher­zahl bet­rug etwa 60.000. Doch gle­ich nach 1989 kürz­te der Bun­dess­ta­at die finan­ziel­len Zus­chüs­se für die berühm­ten Blu­men­mes­sen dras­tisch. Im Jahr 1990, nach dem Tod von Emil Ská­ka­la, fand die Fló­ra Bra­ti­sla­va über­haupt nicht statt. Darüber hinaus wei­ger­te sich Olmütz, sich wei­ter­hin als Gast­ge­bers­tadt mit der slo­wa­kis­chen Haupts­tadt abzu­wech­seln, da sie ihre eige­ne Auss­tel­lung jähr­lich verans­tal­ten woll­te. Sch­lie­ßlich nahm sich Ská­ka­las Schüler Andrej Kul­la der Auf­ga­be an, die Bra­ti­sla­va­er Tra­di­ti­on zu bewah­ren. 1991 orga­ni­sier­te Kul­la die Fló­ra zum letz­ten Mal mit tei­lwe­i­ser sta­at­li­cher Unters­tüt­zung (Soňa Pache­ro­vá). Spä­ter über­nahm die Fir­ma KULLA s.r.o., seit 2013 KULLA SK, s.r.o., die Orga­ni­sa­ti­on der Auss­tel­lung, die sie bis heute verans­tal­tet. Seit 2002 fin­det sie auf dem Mes­se­ge­län­de Inche­ba statt. Es ist die größte Blumen- und Gar­ten­bau­mes­se in der Slo­wa­kei, die jähr­lich auf dem Mes­se­ge­län­de Inche­ba in Bra­ti­sla­va stattfindet.

Fló­ra Bra­ti­sla­va ist zu einer der bede­utend­sten Verans­tal­tun­gen im Bere­ich Gar­ten­bau in der Slo­wa­kei gewor­den. Jähr­lich prä­sen­tie­ren Dut­zen­de von Auss­tel­lern aus vers­chie­de­nen Län­dern ein bre­i­tes Sor­ti­ment an Blu­men, Pflan­zen, Gar­ten­be­darf und Deko­ra­ti­onen. Besu­cher haben die Mög­lich­ke­it, vers­chie­de­ne Arten von Blu­men, Bon­sais, Kak­te­en, Zierpf­lan­zen und ande­re gar­ten­bau­li­che Pro­duk­te zu bewun­dern (Slo­va­kia Tra­vel). Neben der Auss­tel­lung selbst umfasst die Verans­tal­tung auch vers­chie­de­ne Beg­le­i­tak­ti­vi­tä­ten wie Works­hops, Vor­trä­ge und Wett­be­wer­be im Blu­me­nar­ran­ge­ment. Die­se Akti­vi­tä­ten bie­ten den Besu­chern die Mög­lich­ke­it, neues Wis­sen und Fer­tig­ke­i­ten im Bere­ich Gar­ten­bau und Blu­men­de­sign zu erwerben.

Odka­zy

TOP

Kyti­ce

Skal­nič­ky

Ruže

Aran­žo­va­né kvety

Ostat­né

Use Facebook to Comment on this Post

Biotopy, Česko, Krajina, Príroda, Severné Čechy, Skaly, Zahraničie

Zlatý vrch

skala
Hits: 673

Zla­tý vrch leží v Lužic­kých horách, neďa­le­ko od Čes­kej Kame­ni­ce (regi​on​-ces​kes​vy​car​sko​.cz). Vzni­kol v tre­ťo­ho­rách, kedy roz­ta­ve­ný čadič pre­ni­kol na povrch a stu­hol do podo­by kamen­ných ​“var­ha­no­vých píš­ťal” (Infor­mač­ná tabu­ľa). Od roku 1964 je národ­nou prí­rod­nou pamiat­kou. Pri­bliž­ne oko­lo roku 1870 tu bol lom, v kto­rom sa zís­ka­val sta­veb­ný kameň (regi​on​-ces​kes​vy​car​sko​.cz). Súčas­ný vzhľad loka­li­ty je dôsled­kom lomo­vej ťaž­by, kto­rá bola ukon­če­ná v 60-​tych rokoch 20. sto­ro­čia (Infor­mač­ná tabu­ľa). Čadič sa údaj­ne oko­lo roku 1870 vyvá­žal do Holand­ska, kde bol pou­ží­va­ný ako ide­ál­ny sta­veb­ný mate­riál na prí­mor­ské hrá­dze (kudyz​nu​dy​.cz). Od roku 1964 je Zla­tý vrch chrá­ne­ný záko­nom (Infor­mač­ná tabu­ľa). Leží v nad­mor­skej výš­ke 657 met­rov nad morom. Nachá­dza­jú sa tu 30 met­rov dlhé kamen­né píš­ťa­ly. V tre­ťo­ho­rách pre­ni­kol roz­ta­ve­ný čadič zvnút­ra Zeme na povrch, kde stu­hol do kamen­ných stĺpi­kov – var­ha­no­vých píš­ťal. Kva­lit­ný čadič bol vyhľa­dá­va­ným mate­riá­lom (Infor­mač­ná tabu­ľa). Kon­krét­ne je národ­nou prí­rod­nou pamiat­kou. Zla­tý vrch (nemec­ky Gold­berg) vzni­kol v troch fázach vul­ka­nic­kej čin­nos­ti. Najprv vznik­lo lávo­vé jaze­ro, kto­ré­ho tuhnu­tím a poma­lým ochla­dzo­va­ním sa vytvo­ri­li pra­vi­del­né päť a šesť­bo­ké štíh­le tak­mer zvis­lé stĺpi­ky (hra​dy​.cz). Vrcho­lo­vá časť Zla­té­ho vrchu tvo­rí vul­ka­nic­ký peň vypre­pa­ro­va­ný z krie­do­vých pies­kov­cov. Ria­de­ná ťaž­ba na obvo­de vrcho­lu odkry­la vnú­tor­nú časť pňa s doko­na­le vyvi­nu­tou stĺpo­vou odluč­nos­ťou. Vznik­li vďa­ka poma­lé­mu ochla­dzo­va­niu mag­my s tepel­ný­mi gra­dient­mi neru­še­ný­mi oko­li­tý­mi vplyv­mi. Nepra­vi­del­né stĺpi­ky sved­čia o rých­lej­šom tuhnu­tí (Jaro­slav Valeč­ka). Prí­stup k Zla­té­mu vrchu je mož­ný po zna­če­ných turis­tic­kých tra­sách, pri­čom jed­na z naj­zná­mej­ších je náuč­ný chod­ník ​“Oko­lím Stu­den­ce” s dĺž­kou 22,5 km (Čes­ké Švý­car­sko). Okrem geolo­gic­kých zau­jí­ma­vos­tí je oblasť Zla­té­ho vrchu domo­vom rôz­no­ro­dej fló­ry a fau­ny. Náv­štev­ní­ci tu môžu obdi­vo­vať typic­ké les­né eko­sys­té­my s boha­tým zastú­pe­ním rast­lin­ných a živo­číš­nych dru­hov (Luzic­ké Hory).

Zla­tý vrch is loca­ted in the Lusa­tian Moun­tains, near Čes­ká Kame­ni­ce (regi​on​-ces​kes​vy​car​sko​.cz). It was for­med during the Ter­tia­ry peri­od when mol­ten basalt rea­ched the sur­fa­ce and soli­di­fied into sto­ne ​“organ pipes” (Infor­ma­ti­on Board). Sin­ce 1964, it has been a nati­onal natu­ral monu­ment. Around 1870, the­re was a quar­ry here whe­re buil­ding sto­ne was extrac­ted (regi​on​-ces​kes​vy​car​sko​.cz). The cur­rent appe­a­ran­ce of the site is a result of quar­ry­ing acti­vi­ty, which ended in the 1960s (Infor­ma­ti­on Board). Repor­ted­ly, basalt was expor­ted to the Nether­lands around 1870, whe­re it was used as an ide­al cons­truc­ti­on mate­rial for coas­tal dikes (kudyz​nu​dy​.cz). Sin­ce 1964, Zla­tý vrch has been pro­tec­ted by law (Infor­ma­ti­on Board). It is situ­ated at an alti­tu­de of 657 meters abo­ve sea level. The site fea­tu­res 30-​meter-​long sto­ne organ pipes. During the Ter­tia­ry peri­od, mol­ten basalt from the Eart­h’s inte­ri­or rea­ched the sur­fa­ce, whe­re it soli­di­fied into sto­ne columns — organ pipes. High-​quality basalt was a sought-​after mate­rial (Infor­ma­ti­on Board). Spe­ci­fi­cal­ly, it is a nati­onal natu­ral monu­ment. Zla­tý vrch (Ger­man: Gold­berg) was for­med in three pha­ses of vol­ca­nic acti­vi­ty. First, a lava lake was cre­a­ted, and as it cooled and soli­di­fied slo­wly, regu­lar five- and six-​sided slen­der, almost ver­ti­cal columns for­med (hra​dy​.cz). The sum­mit of Zla­tý vrch con­sists of a vol­ca­nic core that was ero­ded from Cre­ta­ce­ous sand­sto­nes. Con­trol­led quar­ry­ing on the sum­mi­t’s peri­me­ter expo­sed the core­’s inte­ri­or, reve­a­ling a per­fect­ly deve­lo­ped colum­nar sepa­ra­ti­on. The­se for­ma­ti­ons resul­ted from the slow cooling of mag­ma with ther­mal gra­dients undis­tur­bed by exter­nal influ­en­ces. Irre­gu­lar columns indi­ca­te fas­ter soli­di­fi­ca­ti­on (Jaro­slav Valeč­ka). Access to Zla­tý vrch is possib­le via mar­ked hiking trails, one of the most famous being the edu­ca­ti­onal trail ​“Around Stu­de­nec,” which is 22.5 km long (Čes­ké Švý­car­sko). In addi­ti­on to geolo­gi­cal att­rac­ti­ons, the Zla­tý vrch area is home to diver­se flo­ra and fau­na. Visi­tors can admi­re typi­cal forest eco­sys­tems with a rich repre­sen­ta­ti­on of plant and ani­mal spe­cies (Lusa­tian Mountains).

Zla­tý vrch liegt im Lau­sit­zer Gebir­ge, in der Nähe von Čes­ká Kame­ni­ce (regi​on​-ces​kes​vy​car​sko​.cz). Er ents­tand in der Ter­ti­är­ze­it, als gesch­mol­ze­ner Basalt an die Oberf­lä­che drang und sich zu ste­i­ner­nen ​„Orgelp­fe­i­fen“ ver­fes­tig­te (Infor­ma­ti­ons­ta­fel). Seit 1964 ist er ein nati­ona­les Natur­denk­mal. Um 1870 gab es hier einen Ste­inb­ruch, in dem Baus­te­i­ne abge­baut wur­den (regi​on​-ces​kes​vy​car​sko​.cz). Das heuti­ge Ers­che­i­nungs­bild der Lands­chaft ist eine Fol­ge des Ste­inb­ruchs, des­sen Bet­rieb in den 1960er Jah­ren ein­ges­tellt wur­de (Infor­ma­ti­ons­ta­fel). Berich­ten zufol­ge wur­de Basalt um 1870 in die Nie­der­lan­de expor­tiert, wo er als ide­a­les Bau­ma­te­rial für Küs­ten­de­i­che ver­wen­det wur­de (kudyz​nu​dy​.cz). Seit 1964 steht Zla­tý vrch unter gesetz­li­chem Schutz (Infor­ma­ti­ons­ta­fel). Er liegt auf einer Höhe von 657 Metern über dem Mee­ress­pie­gel. Es gibt hier 30 Meter lan­ge ste­i­ner­ne Orgelp­fe­i­fen. Wäh­rend der Ter­ti­är­ze­it drang gesch­mol­ze­ner Basalt aus dem Inne­ren der Erde an die Oberf­lä­che, wo er sich zu ste­i­ner­nen Säu­len – Orgelp­fe­i­fen – ver­fes­tig­te. Hoch­wer­ti­ger Basalt war ein bege­hr­tes Mate­rial (Infor­ma­ti­ons­ta­fel). Genau­er gesagt ist er ein nati­ona­les Natur­denk­mal. Zla­tý vrch (Deutsch: Gold­berg) ents­tand in drei Pha­sen vul­ka­nis­cher Akti­vi­tät. Zunächst bil­de­te sich ein Lava­see, des­sen lang­sa­me Abküh­lung und Ver­fes­ti­gung regel­mä­ßi­ge fünf- und sech­sec­ki­ge, fast ver­ti­ka­le Säu­len her­vorb­rach­te (hra​dy​.cz). Der Gip­fel­be­re­ich von Zla­tý vrch bes­teht aus einem Vul­kan­kern, der aus Kre­i­de­sand­ste­in heraus­prä­pa­riert wur­de. Die kon­trol­lier­te Ste­inb­ru­char­be­it am Rand des Gip­fels leg­te das Inne­re des Kerns frei und ent­hüll­te eine per­fekt ent­wic­kel­te Säu­len­tren­nung. Die­se Struk­tu­ren ents­tan­den durch die lang­sa­me Abküh­lung von Mag­ma mit unges­tör­ten ther­mis­chen Gra­dien­ten. Unre­gel­mä­ßi­ge Säu­len deuten auf eine schnel­le­re Ers­tar­rung hin (Jaro­slav Valeč­ka). Der Zugang zum Zla­tý vrch ist über mar­kier­te Wan­der­we­ge mög­lich, von denen einer der bekann­tes­ten der Lehrp­fad ​„Rund um Stu­de­nec“ mit einer Län­ge von 22,5 km ist (Čes­ké Švý­car­sko). Neben geolo­gis­chen Sehen­swür­dig­ke­i­ten behe­i­ma­tet die Regi­on Zla­tý vrch eine viel­fäl­ti­ge Flo­ra und Fau­na. Besu­cher kön­nen typis­che Wal­döko­sys­te­me mit einer rei­chen Ver­tre­tung von Pflanzen- und Tie­rar­ten bewun­dern (Lau­sit­zer Gebirge).

Zla­tý vrch se nachá­zí v Lužic­kých horách, neda­le­ko Čes­ké Kame­ni­ce (regi​on​-ces​kes​vy​car​sko​.cz). Vznikl ve tře­ti­ho­rách, kdy roz­ta­ve­ný čedič pro­nikl na povrch a ztuhl do podo­by kamen­ných ​„var­han­ních píš­ťal“ (Infor­mač­ní tabu­le). Od roku 1964 je národ­ní pří­rod­ní památ­kou. Přib­liž­ně kolem roku 1870 zde byl lom, ve kte­rém se těžil sta­veb­ní kámen (regi​on​-ces​kes​vy​car​sko​.cz). Sou­čas­ný vzhled loka­li­ty je důsled­kem těž­by kame­ne, kte­rá byla ukon­če­na v 60. letech 20. sto­le­tí (Infor­mač­ní tabu­le). Čedič byl údaj­ně kolem roku 1870 vyvá­žen do Nizo­zem­ska, kde se pou­ží­val jako ide­ál­ní sta­veb­ní mate­riál na pří­mo­řs­ké hrá­ze (kudyz​nu​dy​.cz). Od roku 1964 je Zla­tý vrch chrá­něn záko­nem (Infor­mač­ní tabu­le). Leží v nad­mo­řs­ké výš­ce 657 met­rů nad mořem. Nachá­ze­jí se zde 30 met­rů dlou­hé kamen­né píš­ťa­ly. Ve tře­ti­ho­rách pro­nikl roz­ta­ve­ný čedič z nit­ra Země na povrch, kde ztuhl do kamen­ných sloup­ců – var­han­ních píš­ťal. Kva­lit­ní čedič byl vyhle­dá­va­ným mate­riá­lem (Infor­mač­ní tabu­le). Kon­krét­ně se jed­ná o národ­ní pří­rod­ní památ­ku. Zla­tý vrch (němec­ky Gold­berg) vznikl ve třech fázích sopeč­né čin­nos­ti. Nejpr­ve vznik­lo lávo­vé jeze­ro, jehož tuhnu­tím a poma­lým ochla­zo­vá­ním se vytvo­ři­ly pra­vi­del­né pěti­bo­ké a šes­ti­hran­né, téměř svis­lé sloup­ky (hra​dy​.cz). Vrcho­lo­vá část Zla­té­ho vrchu tvo­ří vul­ka­nic­ký peň vypre­pa­ro­va­ný z kří­do­vých pís­kov­ců. Říze­ná těž­ba na obvo­du vrcho­lu odkry­la vni­třní část pně s doko­na­le vyvi­nu­tou sloup­co­vou odluč­nos­tí. Vznik­ly díky poma­lé­mu ochla­zo­vá­ní mag­ma­tu s tepel­ný­mi gra­dien­ty neru­še­ný­mi okol­ní­mi vli­vy. Nepra­vi­del­né sloup­ky svěd­čí o rych­lej­ším tuhnu­tí (Jaro­slav Valeč­ka). Pří­stup na Zla­tý vrch je mož­ný po zna­če­ných turis­tic­kých tra­sách, z nichž jed­na z nej­zná­měj­ších je nauč­ná stez­ka ​„Oko­lím Stu­den­ce“ s dél­kou 22,5 km (Čes­ké Švý­car­sko). Kro­mě geolo­gic­kých zají­ma­vos­tí je oblast Zla­té­ho vrchu domo­vem roz­ma­ni­té fló­ry a fau­ny. Návš­těv­ní­ci zde mohou obdi­vo­vat typic­ké les­ní eko­sys­té­my s boha­tým zastou­pe­ním rost­lin­ných a živo­čiš­ných dru­hů (Lužic­ké hory).

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post