Krajina, České, Obce, Východné Čechy, Zahraničie

Počátky

Hits: 33

Počát­ky sú obec ležia­ca na pome­dzí Čiech a Mora­vy v okre­se Pel­hři­mov. S pri­bliž­ne 2 500 oby­va­teľ­mi sa rozp­res­tie­ra v kop­co­vi­tej kra­ji­ne Čes­ko­mo­rav­skej vrcho­vi­ny, boha­tej na lesy, ryb­ní­ky a pra­me­ne poto­kov, kto­ré dali mes­tu jeho názov. Prvá písom­ná zmien­ka o Počát­kach pochá­dza z kon­ca 13. sto­ro­čia, keď boli spo­me­nu­té v lis­tá­ri Tobiá­ša z Bechy­ně ako mies­to spus­to­še­né počas bojov medzi Vác­la­vom II. a prívr­žen­ca­mi Závi­ša z Fal­ken­štej­na. Pôvod­ne trho­vá dedi­na sa postup­ne roz­rá­stla a v 14. sto­ro­čí zís­ka­la sta­tus pod­dan­ské­ho mes­ta. Počas husit­ských vojen zís­ka­li Počát­ky prá­vo posta­viť kamen­né hrad­by. V 19. sto­ro­čí, s prí­cho­dom indus­tria­li­zá­cie, doš­lo k hos­po­dár­ske­mu roz­vo­ju mes­ta. Nie­kto­ré z vte­dy zalo­že­ných továr­ní fun­gu­jú dodnes. Na začiat­ku 20. sto­ro­čia bolo zalo­že­né kúpeľ­né zaria­de­nie Sva­tá Kate­ři­na s lie­či­vým pra­me­ňom. Počát­ky bol pome­no­va­ný po mes­te jeho obja­vi­te­ľom Milo­šom Tichým, rodá­kom z Počá­tok (pocat​ky​.cz).

Mes­to leží v nad­mor­skej výš­ke oko­lo 620 met­rov a pre­te­ká ním Počá­tec­ký potok. Oblasť je boha­tá na ryb­ní­ky, z kto­rých naj­väč­ší je Vel­ký Klá­tov­ský ryb­ník (pocat​ky​.cz). Zau­jí­ma­vos­ťou je naj­dl­h­šia smre­kov­co­vá ale­ja v Čes­kej repub­li­ke, vedú­ca z Počá­tok do Kališť, kto­rá bola zalo­že­ná začiat­kom 20. sto­ro­čia a tvo­rí ju 280 stro­mov (tra​vel​king​.sk). His­to­ric­ké cen­trum Počá­tok je mest­skou pamiat­ko­vou zónou s dob­re zacho­va­nou archi­tek­tú­rou. Domi­nan­tou námes­tia je kos­tol svä­té­ho Jána Krs­ti­te­ľa s prí­stup­nou vežou. Upro­stred námes­tia sa nachá­dza fon­tá­na so sochou svä­té­ho Jána Nepo­muc­ké­ho. Mest­ské múze­um, zalo­že­né v roku 1892, je naj­star­ším múze­om v regi­ó­ne a ponú­ka etno­gra­fic­ké a numiz­ma­tic­ké zbier­ky. Spra­vu­je tiež rod­ný dom Oto­ka­ra Bře­zi­nu, význam­né­ho čes­ké­ho bás­ni­ka a ese­jis­tu, s expo­zí­ci­ou veno­va­nou jeho živo­tu a die­lu. Medzi ďal­šie pamiat­ky pat­rí cin­to­rín­sky kos­tol Božie­ho Tela, baro­ko­vo pre­sta­va­ný v rokoch 1705 – 1711, a kos­tol svä­tej Kata­rí­ny pri lie­či­vom pra­me­ni. V roku 2011 pre­šla budo­va býva­lé­ho kina rekon­štruk­ci­ou a bola pre­me­ne­ná na mul­ti­funkč­ný kom­plex, kto­rý zahŕňa mest­skú kniž­ni­cu, sálu slú­žia­cu ako kino či divad­lo, galé­riu, mies­to pre stret­nu­tia dob­ro­voľ­ných spol­kov a infor­mač­né cen­trum. Mes­to má tiež par­tner­ské vzťa­hy s obca­mi Konol­fin­gen vo Švaj­čiar­sku a Lok­ca na Slo­ven­sku. Počát­ky sa obja­vi­li v nie­koľ­kých fil­moch a tele­víz­nych seriá­loch, naprí­klad Postři­ži­ny” (1980), Návš­těv­ní­ci” (1983) a Jíz­da” (1994). Aste­ro­id 14974 (pocat​ky​.cz).


Počát­ky is a muni­ci­pa­li­ty loca­ted on the bor­der bet­we­en Bohe­mia and Mora­via in the Pel­hři­mov Dis­trict. With app­ro­xi­ma­te­ly 2,500 inha­bi­tants, it is situ­ated in the hil­ly lands­ca­pe of the Bohemian-​Moravian High­lands, rich in forests, ponds, and springs of stre­ams that gave the town its name. The first writ­ten men­ti­on of Počát­ky dates back to the late 13th cen­tu­ry, when it was men­ti­oned in the records of Tobias of Bechy­ně as a pla­ce devas­ta­ted during batt­les bet­we­en Wen­ces­las II and the fol­lo­wers of Záviš of Fal­kens­te­in. Ori­gi­nal­ly a mar­ket vil­la­ge, it gra­du­al­ly grew and, in the 14th cen­tu­ry, obtai­ned the sta­tus of a mano­rial town. During the Hus­si­te wars, Počát­ky was gran­ted the right to build sto­ne for­ti­fi­ca­ti­ons. In the 19th cen­tu­ry, with the advent of indus­tria­li­za­ti­on, the town expe­rien­ced eco­no­mic deve­lop­ment. Some of the fac­to­ries estab­lis­hed during that time are still in ope­ra­ti­on today. At the begin­ning of the 20th cen­tu­ry, the spa faci­li­ty Sva­tá Kate­ři­na with a hea­ling spring was estab­lis­hed. Počát­ky was named after its dis­co­ve­rer, Miloš Tichý, a nati­ve of the town (pocat​ky​.cz).

The town lies at an alti­tu­de of app­ro­xi­ma­te­ly 620 meters and is tra­ver­sed by the Počá­tec­ký stre­am. The area is rich in ponds, the lar­gest being Vel­ký Klá­tov­ský Pond (pocat​ky​.cz). An inte­res­ting fea­tu­re is the lon­gest larch alley in the Czech Repub­lic, lea­ding from Počát­ky to Kališ­tě, estab­lis­hed at the begin­ning of the 20th cen­tu­ry and con­sis­ting of 280 tre­es (tra​vel​king​.sk). The his­to­ri­cal cen­ter of Počát­ky is an urban con­ser­va­ti­on zone with well-​preserved archi­tec­tu­re. The domi­nant fea­tu­re of the squ­are is the Church of St. John the Bap­tist, with an acces­sib­le tower. In the midd­le of the squ­are, the­re is a foun­tain with a sta­tue of St. John of Nepo­muk. The muni­ci­pal muse­um, estab­lis­hed in 1892, is the oldest muse­um in the regi­on and offers eth­nog­rap­hic and numis­ma­tic col­lec­ti­ons. It also mana­ges the birthp­la­ce of Oto­kar Bře­zi­na, a sig­ni­fi­cant Czech poet and essa­y­ist, with an exhi­bi­ti­on dedi­ca­ted to his life and work. Other land­marks inc­lu­de the ceme­te­ry Church of Cor­pus Chris­ti, rebu­ilt in Baro­que sty­le bet­we­en 1705 – 1711, and the Church of St. Cat­he­ri­ne near the hea­ling spring. In 2011, the buil­ding of the for­mer cine­ma under­went recons­truc­ti­on and was trans­for­med into a mul­ti­func­ti­onal com­plex that inc­lu­des a muni­ci­pal lib­ra­ry, a hall ser­ving as a cine­ma or the­a­ter, a gal­le­ry, a mee­ting pla­ce for volun­te­er groups, and an infor­ma­ti­on cen­ter. The town also has par­tners­hips with Konol­fin­gen in Swit­zer­land and Lok­ca in Slo­va­kia. Počát­ky has appe­a­red in seve­ral films and tele­vi­si­on series, such as Postři­ži­ny” (1980), Návš­těv­ní­ci” (1983), and Jíz­da” (1994). Aste­ro­id 14974 is named after the town (pocat​ky​.cz).


Počát­ky ist eine Geme­in­de an der Gren­ze zwis­chen Böh­men und Mäh­ren im Bez­irk Pel­hři­mov. Mit etwa 2.500 Ein­woh­nern liegt sie in der hüge­li­gen Lands­chaft der Böhmisch-​Mährischen Höhe, die reich an Wäl­dern, Tei­chen und Quel­len von Bächen ist, die der Stadt ihren Namen gaben. Die ers­te sch­rift­li­che Erwäh­nung von Počát­ky stammt aus dem spä­ten 13. Jahr­hun­dert, als sie in den Auf­ze­ich­nun­gen von Tobias von Bechy­ně als ein Ort erwähnt wur­de, der wäh­rend der Kämp­fe zwis­chen Wen­zel II. und den Anhän­gern von Záviš von Fal­kens­te­in ver­wüs­tet wur­de. Urs­prün­glich ein Mar­ktf­lec­ken, ent­wic­kel­te sie sich im 14. Jahr­hun­dert zu einer Herrs­chaftss­tadt. Wäh­rend der Hus­si­ten­krie­ge erhielt Počát­ky das Recht, Ste­in­be­fes­ti­gun­gen zu errich­ten. Im 19. Jahr­hun­dert, mit dem Auf­kom­men der Indus­tria­li­sie­rung, erleb­te die Stadt eine wirts­chaft­li­che Ent­wick­lung. Eini­ge der damals geg­rün­de­ten Fab­ri­ken sind noch heute in Bet­rieb. Zu Beginn des 20. Jahr­hun­derts wur­de die Kuran­la­ge Sva­tá Kate­ři­na mit einer Hei­lqu­el­le geg­rün­det. Počát­ky wur­de nach sei­nem Ent­dec­ker Miloš Tichý, einem Ein­he­i­mis­chen der Stadt, benannt (pocat​ky​.cz).

Die Stadt liegt auf einer Höhe von etwa 620 Metern und wird vom Počátecký-​Bach dur­chqu­ert. Die Umge­bung ist reich an Tei­chen, der größte ist der Vel­ký Klátovský-​Teich (pocat​ky​.cz). Eine Beson­der­he­it ist die läng­ste Lär­che­nal­lee in der Tsche­chis­chen Repub­lik, die von Počát­ky nach Kališ­tě führt und zu Beginn des 20. Jahr­hun­derts ange­legt wur­de. Sie bes­teht aus 280 Bäu­men (tra​vel​king​.sk). Das his­to­ris­che Zen­trum von Počát­ky ist eine städ­tis­che Denk­mals­chutz­zo­ne mit gut erhal­te­ner Archi­tek­tur. Die Domi­nan­te des Plat­zes ist die Kir­che St. Johan­nes der Täu­fer mit einem zugän­gli­chen Turm. In der Mit­te des Plat­zes befin­det sich ein Brun­nen mit einer Sta­tue des hei­li­gen Johan­nes von Nepo­muk. Das Stadt­mu­se­um, geg­rün­det 1892, ist das ältes­te Muse­um der Regi­on und bie­tet eth­no­gra­fis­che und numis­ma­tis­che Samm­lun­gen. Es ver­wal­tet auch das Geburts­haus von Oto­kar Bře­zi­na, einem bede­uten­den tsche­chis­chen Dich­ter und Essa­y­is­ten, mit einer Auss­tel­lung zu sei­nem Leben und Werk. Zu den wei­te­ren Sehen­swür­dig­ke­i­ten gehören die Fried­hofs­kir­che des Lei­bes Chris­ti, die zwis­chen 1705 und 1711 im Barocks­til umge­baut wur­de, und die Kir­che St. Kat­ha­ri­na bei der Hei­lqu­el­le. Im Jahr 2011 wur­de das Gebä­u­de des ehe­ma­li­gen Kinos reno­viert und in ein mul­ti­funk­ti­ona­les Zen­trum umge­wan­delt, das eine Stadt­bib­li­ot­hek, einen Saal, der als Kino oder The­a­ter dient, eine Gale­rie, einen Treff­punkt für Fre­i­wil­li­gen­grup­pen und ein Infor­ma­ti­ons­zen­trum umfasst. Die Stadt unter­hält Par­tners­chaf­ten mit Konol­fin­gen in der Sch­we­iz und Lok­ca in der Slo­wa­kei. Počát­ky ers­chien in meh­re­ren Fil­men und Fern­seh­se­rien, wie Postři­ži­ny” (1980), Návš­těv­ní­ci” (1983) und Jíz­da” (1994). Der Aste­ro­id 14974 wur­de nach der Stadt benannt.


Počát­ky jsou obec leží­cí na pome­zí Čech a Mora­vy v okre­se Pel­hři­mov. S přib­liž­ně 2 500 oby­va­te­li se rozk­lá­da­jí v kop­co­vi­té kra­ji­ně Čes­ko­mo­rav­ské vrcho­vi­ny, boha­té na lesy, ryb­ní­ky a pra­me­ny poto­ků, kte­ré daly měs­tu jeho název. Prv­ní písem­ná zmín­ka o Počát­kách pochá­zí z kon­ce 13. sto­le­tí, kdy byly zmí­něny v lis­tá­ři Tobiá­še z Bechy­ně jako mís­to zpus­to­še­né během bojů mezi Vác­la­vem II. a přívr­žen­ci Závi­še z Fal­ken­štej­na. Původ­ně trho­vá ves se postup­ně roz­ro­stla a ve 14. sto­le­tí zís­ka­la sta­tus pod­dan­ské­ho měs­ta. Během husit­ských válek zís­ka­ly Počát­ky prá­vo vysta­vět kamen­né hrad­by. V 19. sto­le­tí, s pří­cho­dem indus­tria­li­za­ce, doš­lo k hos­po­dá­řs­ké­mu roz­vo­ji měs­ta. Něk­te­ré z teh­dy zalo­že­ných tová­ren fun­gu­jí dodnes. Na začát­ku 20. sto­le­tí bylo zalo­že­no lázeňs­ké zaří­ze­ní Sva­tá Kate­ři­na s léči­vým pra­me­nem. Počát­ky byly poj­me­no­vá­ny po měs­tě obje­vi­te­lem Milo­šem Tichým, rodá­kem z Počá­tek (pocat​ky​.cz).

Měs­to leží v nad­mo­řs­ké výš­ce oko­lo 620 met­rů a pro­té­ká jím Počá­tec­ký potok. Oblast je boha­tá na ryb­ní­ky, z nichž nej­vět­ší je Vel­ký Klá­tov­ský ryb­ník (pocat​ky​.cz). Zají­ma­vos­tí je nej­del­ší modří­no­vá alej v Čes­ké repub­li­ce, vedou­cí z Počá­tek do Kališť, kte­rá byla zalo­že­na počát­kem 20. sto­le­tí a tvo­ří ji 280 stro­mů (tra​vel​king​.sk). His­to­ric­ké cen­trum Počá­tek je měst­skou památ­ko­vou zónou s dobře zacho­va­lou archi­tek­tu­rou. Domi­nan­tou náměs­tí je kos­tel sva­té­ho Jana Křti­te­le s pří­stup­nou věží. Upros­třed náměs­tí se nachá­zí fon­tá­na se sochou sva­té­ho Jana Nepo­muc­ké­ho. Měst­ské muze­um, zalo­že­né v roce 1892, je nej­star­ším muze­em v regi­onu a nabí­zí etno­gra­fic­ké a numis­ma­tic­ké sbír­ky. Spra­vu­je také rod­ný dům Oto­ka­ra Bře­zi­ny, význam­né­ho čes­ké­ho bás­ní­ka a ese­jis­ty, s expo­zi­cí věno­va­nou jeho živo­tu a dílu. Mezi dal­ší památ­ky patří hřbi­tov­ní kos­tel Boží­ho Těla, barok­ně pře­sta­věný v letech 1705 – 1711, a kos­tel sva­té Kate­ři­ny u léči­vé­ho pra­me­ne. V roce 2011 proš­la budo­va býva­lé­ho kina rekons­truk­cí a byla pře­měněna na mul­ti­funkč­ní kom­plex, kte­rý zahr­nu­je měst­skou kni­hov­nu, sál slou­ží­cí jako kino či divad­lo, gale­rii, mís­to pro set­ká­vá­ní dob­ro­vol­ných spol­ků a infor­mač­ní cen­trum. Měs­to má také par­tner­ské vzta­hy s obce­mi Konol­fin­gen ve Švý­car­sku a Lok­ca na Slo­ven­sku. Počát­ky se obje­vi­ly v něko­li­ka fil­mech a tele­viz­ních seriá­lech, napří­klad Postři­ži­ny” (1980), Návš­těv­ní­ci” (1983) a Jíz­da” (1994). Aste­ro­id 14974 (pocat​ky​.cz).


Odka­zy


Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Česko, Mestá, Mestá, Moravské, Stredná Morava, Typ krajiny, Zahraničie

Olomouc

Hits: 37

Olo­mouc je his­to­ric­ké mes­to ležia­ce na stred­nej Mora­ve v Čes­kej repub­li­ke. Je šies­tym naj­väč­ším mes­tom v Čes­ku. Pat­rí medzi naj­star­šie mes­tá v Čes­kej repub­li­ke. Jeho počiat­ky sia­ha­jú do obdo­bia Veľ­kej Mora­vy, keď bolo dôle­ži­tým cen­trom kres­ťan­stva. V stre­do­ve­ku sa mes­to sta­lo význam­ným obchod­ným a poli­tic­kým cen­trom Mora­vy. Počas trid­sať­roč­nej voj­ny v 17. sto­ro­čí bolo obsa­de­né švéd­sky­mi voj­ska­mi, čo malo výraz­ný vplyv na jeho ďal­ší vývoj. Olo­mouc je síd­lom jed­nej z naj­star­ších uni­ver­zít v stred­nej Euró­pe – Uni­ver­zi­ty Palac­ké­ho, zalo­že­nej v roku 1573. Uni­ver­zi­ta zohrá­va kľú­čo­vú úlo­hu v aka­de­mic­kom a kul­túr­nom živo­te mes­ta. Mes­to je tiež zná­me svo­ji­mi fes­ti­val­mi, divad­la­mi a hudob­ný­mi podu­ja­tia­mi, kto­ré pri­ťa­hu­jú náv­štev­ní­kov z celé­ho sve­ta. His­to­ric­ké cen­trum Olo­mou­ca je jed­ným z naj­väč­ších mest­ských pamiat­ko­vých rezer­vá­cií v Čes­kej repub­li­ke. Medzi naj­výz­nam­nej­šie pamiat­ky pat­rí stĺp Najs­vä­tej­šej Tro­j­i­ce, kto­rý je zapí­sa­ný na zozna­me sve­to­vé­ho dedič­stva UNESCO. Ten­to monu­men­tál­ny baro­ko­vý stĺp je pova­žo­va­ný za naj­väč­šie súso­šie v stred­nej Euró­pe. Ďal­šou domi­nan­tou mes­ta je Olo­mouc­ký hrad s kated­rá­lou svä­té­ho Vác­la­va. Kated­rá­la je význam­ným prí­kla­dom gotic­kej archi­tek­tú­ry a jej veža je jed­nou z naj­vyš­ších v kra­ji­ne. Mes­to je tiež zná­me svo­ji­mi baro­ko­vý­mi fon­tá­na­mi, ako sú Her­ku­lo­va, Cae­sa­ro­va a Jupi­te­ro­va fon­tá­na, kto­ré zdo­bia hlav­né námes­tia (Marián Puček).

Názov mes­ta je odvo­de­ný od krst­né­ho mena Olo­mút, meno pôvod­nej osa­dy pôvod­ne zna­me­na­lo Olo­mo­tov dvo­rec resp. sta­tok apod. Naj­star­šia zmien­ka je z roku 1055 a his­to­ric­ké náz­vy sú: Olo­muz, Olo­muc, Olo­mucz. V roku 1573 bola zalo­že­ná jezu­it­ská uni­ver­zi­ta, dnes UPOL, prvá vyso­ká ško­la na Mora­ve. V roku 1576 Filo­zo­fic­ká fakul­ta. V Olo­mou­ci sa nachá­dza via­ce­ro palá­cov: Zdí­kův palác, Edel­man­nův palác, Hau­en­schil­dův palác, Pet­rá­šův palác, Žero­tín­ský palác, palác Pod­stat­ských Pru­si­no­vic, Dit­richš­tejn­ský palác, May­ův palác, Sal­mův palác, Arci­bis­kup­ský palác. Nachá­dza sa tu kated­rá­la sva­té­ho Vác­la­va, kated­rál­ní chrám sva­té­ho Goraz­da, kos­tol sva­té­ho Moři­ce, kos­tel sva­té­ho Micha­la, bazi­li­ka Nav­ští­ve­ní Pan­ny Marie na Sva­tém Kopeč­ku, Čer­ve­ný kos­tel (Wiki­pe­dia). V roku 1237 tu žilo 16300 oby­va­te­ľov. Oko­lo 1475 cca 4500, 15059000, 16582500, 17406000, 182811 948, 192057 206. Nachá­dza sa tu množ­stvo kul­túr­nych inšti­tú­cií: Morav­ské divad­lo Olo­mouc, Morav­ská fil­har­mo­nie, Divad­lo na cuc­ky, Divad­lo hud­by, Divad­lo Tram­ta­rie, Slo­van­ský tyátr, Divad­lo na Šan­tov­ce, Lout­ko­vé divad­lo Kaš­pár­ko­va říše (Wiki­pe­dia). Osob­nos­ti spo­je­né s Olo­mou­com: prí­ro­do­ve­dec Gre­gor Men­del, bás­nik Petr Bez­ruč, fut­ba­lo­vý tré­ner Karel Brück­ner, spe­vá­ci Karel Kryl, Jaro­slav Hut­ka, Karel Plí­hal, bavič Petr Novot­ný, herec Jan Kany­za, muzi­kant Emil Vik­lic­ký, sce­ná­ris­ta, fil­mo­vý his­to­rik Pavel Taus­sig, hoke­jis­ti Jiří Hud­ler, Jiří Dopi­ta, auto­mo­bi­lo­vý závod­ník Aleš Lop­rais. (Wiki­pe­dia).

Olo­mouc je naj­väč­šie mes­to ležia­ce na rie­ke Mora­va. Rozp­res­tie­ra sa v Hor­no­mo­rav­skej níži­ne v niv­nej oblas­ti tej­to rie­ky pri súto­ku s Bys­tři­cou a s Mlýn­ským poto­kom. Obklo­pu­je ho úrod­ná kra­ji­na Hané. Olo­mouc je vyhľa­dá­va­ným mies­tom medzi­ná­rod­ných kon­fe­ren­cií a fes­ti­va­lov. Napr. sa tu koná­va Aca­de­mia Film Olo­mouc – medzi­ná­rod­ný fes­ti­val doku­men­tár­nych fil­mov a video­p­rog­ra­mov. Diva­del­ný fes­ti­val Diva­del­ní Flo­ra, medzi­ná­rod­ná výsta­va záh­rad­nic­tva a pes­to­va­nia rast­lín Flo­ra Olo­mouc. Podzim­ní fes­ti­val duchov­ní hud­by, Beer­fest, Fla­men­co fes­ti­val (Wiki­pe­dia).

Olo­mouc ponú­ka množ­stvo par­kov a záh­rad, kto­ré posky­tu­jú pries­tor na oddych a rekre­áciu. Medzi najob­ľú­be­nej­šie pat­rí Sme­ta­no­vy sady, Bez­ru­čo­vy sady a bota­nic­ká záh­ra­da Uni­ver­zi­ty Palac­ké­ho. Pre milov­ní­kov zvie­rat je tu zoolo­gic­ká záh­ra­da na Sva­tom Kopeč­ku, kto­rá je domo­vom pre viac ako 300 dru­hov zvie­rat. Je význam­ným eko­no­mic­kým cen­trom regi­ó­nu s roz­vi­nu­tým prie­mys­lom, obcho­dom a služ­ba­mi. Mes­to má dob­ré doprav­né spo­je­nie s ostat­ný­mi čas­ťa­mi Čes­kej repub­li­ky, vrá­ta­ne diaľ­nic a želez­nič­ných tra­tí. Je mes­to s boha­tou his­tó­ri­ou, kul­túr­nym dedič­stvom a živou súčas­nos­ťou. Jeho archi­tek­to­nic­ké pamiat­ky, uni­ver­zit­ná tra­dí­cia a prí­rod­né krá­sy ho robia atrak­tív­nym mies­tom pre náv­štev­ní­kov aj oby­va­te­ľov (Marián Puček).


Olo­mouc is a his­to­ric city loca­ted in Cen­tral Mora­via in the Czech Repub­lic. It is the sixth-​largest city in the coun­try and one of the oldest. Its ori­gins date back to the era of Gre­at Mora­via, when it ser­ved as an impor­tant cen­ter of Chris­tia­ni­ty. In the Midd­le Ages, the city beca­me a sig­ni­fi­cant com­mer­cial and poli­ti­cal cen­ter of Mora­via. During the Thir­ty Years’ War in the 17th cen­tu­ry, it was occu­pied by Swe­dish tro­ops, which had a sig­ni­fi­cant impact on its furt­her deve­lop­ment. Olo­mouc is home to one of the oldest uni­ver­si­ties in Cen­tral Euro­pe – Palac­ký Uni­ver­si­ty, foun­ded in 1573. The uni­ver­si­ty pla­ys a key role in the aca­de­mic and cul­tu­ral life of the city. The city is also kno­wn for its fes­ti­vals, the­a­ters, and musi­cal events that att­ract visi­tors from around the world. The his­to­ric cen­ter of Olo­mouc is one of the lar­gest urban heri­ta­ge con­ser­va­ti­on are­as in the Czech Repub­lic. Among its most sig­ni­fi­cant land­marks is the Holy Tri­ni­ty Column, a UNESCO World Heri­ta­ge Site. This monu­men­tal Baro­que column is con­si­de­red the lar­gest sculp­tu­ral ensem­ble in Cen­tral Euro­pe. Anot­her domi­nant fea­tu­re of the city is the Olo­mouc Cast­le, which hou­ses the Cat­hed­ral of St. Wen­ces­las. The cat­hed­ral is an impor­tant exam­ple of Got­hic archi­tec­tu­re, and its tower is one of the tal­lest in the coun­try. The city is also famous for its Baro­que foun­tains, inc­lu­ding the Her­cu­les Foun­tain, Cae­sar Foun­tain, and Jupi­ter Foun­tain, which adorn the main squ­ares. The name of the city is deri­ved from the per­so­nal name Olo­mút, which ori­gi­nal­ly refer­red to Olo­mú­t’s court or esta­te. The oldest men­ti­on of Olo­mouc dates back to 1055, with his­to­ri­cal names inc­lu­ding Olo­muz, Olo­muc, and Olo­mucz. In 1573, a Jesu­it uni­ver­si­ty was foun­ded, now kno­wn as Palac­ký Uni­ver­si­ty, the first ins­ti­tu­ti­on of hig­her edu­ca­ti­on in Mora­via. In 1576, the Facul­ty of Phi­lo­sop­hy was established.

Olo­mouc is home to seve­ral pala­ces, such as Zdík’s Pala­ce, Edelmann’s Pala­ce, Hauenschild’s Pala­ce, Petráš’s Pala­ce, Žero­tín Pala­ce, Pod­stat­ský Pala­ce of Pru­si­no­vi­ce, Diet­richs­te­in Pala­ce, May Pala­ce, Salm Pala­ce, and the Archbishop’s Pala­ce. Sig­ni­fi­cant reli­gi­ous buil­dings inc­lu­de the Cat­hed­ral of St. Wen­ces­las, the Cat­hed­ral of St. Gorazd, the Church of St. Mau­ri­ce, the Church of St. Micha­el, the Basi­li­ca of the Visi­ta­ti­on of the Vir­gin Mary at Sva­tý Kope­ček, and the Red Church. In 1237, the popu­la­ti­on of Olo­mouc was 16,300. Around 1475, it dec­re­a­sed to app­ro­xi­ma­te­ly 4,500, gro­wing to 9,000 by 1505, 2,500 by 1658, 6,000 by 1740, 11,948 by 1828, and 57,206 by 1920. The city is home to nume­rous cul­tu­ral ins­ti­tu­ti­ons, such as the Mora­vian The­a­ter Olo­mouc, Mora­vian Phil­har­mo­nic Orches­tra, Divad­lo na cuc­ky, The­a­ter of Music, Divad­lo Tram­ta­rie, Slo­van­ský Tyátr, Divad­lo na Šan­tov­ce, and Kaš­pá­rek Pup­pet Theater.

Notab­le figu­res asso­cia­ted with Olo­mouc inc­lu­de scien­tist Gre­gor Men­del, poet Petr Bez­ruč, foot­ball coach Karel Brück­ner, sin­gers Karel Kryl, Jaro­slav Hut­ka, and Karel Plí­hal, enter­tai­ner Petr Novot­ný, actor Jan Kany­za, musi­cian Emil Vik­lic­ký, scre­en­wri­ter and film his­to­rian Pavel Taus­sig, ice hoc­key pla­y­ers Jiří Hud­ler and Jiří Dopi­ta, and ral­ly dri­ver Aleš Lop­rais. Olo­mouc is the lar­gest city loca­ted on the Mora­va River. It lies in the Upper Mora­vian Val­ley, in the flo­odp­lain area of the river at the con­flu­en­ce with the Bys­tři­ce River and the Mlýn­ský Stre­am. It is sur­roun­ded by the fer­ti­le Haná regi­on. Olo­mouc is a popu­lar venue for inter­na­ti­onal con­fe­ren­ces and fes­ti­vals, such as Aca­de­mia Film Olo­mouc (a docu­men­ta­ry film and video fes­ti­val), the Diva­del­ní Flo­ra the­a­ter fes­ti­val, the Flo­ra Olo­mouc inter­na­ti­onal hor­ti­cul­tu­re and plant cul­ti­va­ti­on exhi­bi­ti­on, the Autumn Fes­ti­val of Sac­red Music, Beer­fest, and the Fla­men­co Festival.

Olo­mouc offers many parks and gar­dens, pro­vi­ding spa­ce for rela­xa­ti­on and rec­re­a­ti­on. Popu­lar spots inc­lu­de Sme­ta­na Gar­dens, Bez­ruč Gar­dens, and the bota­ni­cal gar­den of Palac­ký Uni­ver­si­ty. For ani­mal lovers, the zoo at Sva­tý Kope­ček is home to over 300 ani­mal spe­cies. The city is a major eco­no­mic hub in the regi­on, with a deve­lo­ped indus­try, tra­de, and ser­vi­ces sec­tor. It has excel­lent tran­s­por­ta­ti­on con­nec­ti­ons to other parts of the Czech Repub­lic, inc­lu­ding hig­hwa­ys and rai­lway lines. With its rich his­to­ry, cul­tu­ral heri­ta­ge, and vib­rant pre­sent, Olo­mouc is an att­rac­ti­ve des­ti­na­ti­on for both visi­tors and residents.


Olo­mouc je his­to­ric­ké měs­to leží­cí na střed­ní Mora­vě v Čes­ké repub­li­ce. Je šes­tým nej­vět­ším měs­tem v zemi a jed­ním z nej­star­ších. Jeho počát­ky saha­jí do doby Vel­ké Mora­vy, kdy bylo důle­ži­tým cen­trem křes­ťan­ství. Ve stře­do­věku se měs­to sta­lo význam­ným obchod­ním a poli­tic­kým cen­trem Mora­vy. Během tři­ce­ti­le­té vál­ky v 17. sto­le­tí bylo obsa­ze­no švéd­ský­mi voj­sky, což výraz­ně ovliv­ni­lo jeho dal­ší vývoj. Olo­mouc je síd­lem jed­né z nej­star­ších uni­ver­zit ve střed­ní Evro­pě – Uni­ver­zi­ty Palac­ké­ho, kte­rá byla zalo­že­na v roce 1573. Uni­ver­zi­ta hra­je klí­čo­vou roli v aka­de­mic­kém a kul­tur­ním živo­tě měs­ta. Měs­to je také zná­mé svý­mi fes­ti­va­ly, divad­ly a hudeb­ní­mi akce­mi, kte­ré při­ta­hu­jí návš­těv­ní­ky z celé­ho světa. His­to­ric­ké cen­trum Olo­mou­ce je jed­nou z nej­vět­ších měst­ských památ­ko­vých rezer­va­cí v Čes­ké repub­li­ce. Mezi nej­výz­nam­něj­ší památ­ky patří sloup Nejs­větěj­ší Tro­j­i­ce, kte­rý je zapsán na sez­na­mu světo­vé­ho dědic­tví UNESCO. Ten­to monu­men­tál­ní barok­ní sloup je pova­žo­ván za nej­vět­ší socha­řs­ké dílo ve střed­ní Evro­pě. Dal­ší domi­nan­tou měs­ta je Olo­mouc­ký hrad, kde se nachá­zí kated­rá­la sva­té­ho Vác­la­va. Tato kated­rá­la je význam­ným pří­kla­dem gotic­ké archi­tek­tu­ry a její věž patří k nej­vyš­ším v zemi. Měs­to je rov­něž zná­mé svý­mi barok­ní­mi kaš­na­mi, jako jsou Her­ku­lo­va kaš­na, Cae­sa­ro­va kaš­na a Jupi­te­ro­va kaš­na, kte­ré zdo­bí hlav­ní náměs­tí. Název měs­ta je odvo­zen od osob­ní­ho jmé­na Olo­mút, kte­ré původ­ně ozna­čo­va­lo Olo­mú­tův dvůr nebo sta­tek. Nej­star­ší zmín­ka o měs­tě pochá­zí z roku 1055, s his­to­ric­ký­mi náz­vy jako Olo­muz, Olo­muc a Olo­mucz. V roce 1573 byla zalo­že­na jezu­it­ská uni­ver­zi­ta, dnes zná­má jako Uni­ver­zi­ta Palac­ké­ho, prv­ní vyso­ká ško­la na Mora­vě. V roce 1576 byla ote­vře­na Filo­zo­fic­ká fakulta.

V Olo­mou­ci se nachá­zí mno­ho palá­ců, napří­klad Zdí­kův palác, Edel­man­nův palác, Hau­en­schil­dův palác, Pet­rá­šův palác, Žero­tín­ský palác, palác Pod­stat­ských z Pru­si­no­vic, Diet­richš­tejn­ský palác, May­ův palác, Sal­mův palác a Arci­bis­kup­ský palác. Mezi význam­né cír­kev­ní stav­by patří kated­rá­la sva­té­ho Vác­la­va, kated­rál­ní chrám sva­té­ho Goraz­da, kos­tel sva­té­ho Moři­ce, kos­tel sva­té­ho Micha­la, bazi­li­ka Nav­ští­ve­ní Pan­ny Marie na Sva­tém Kopeč­ku a Čer­ve­ný kos­tel. V roce 1237 měla Olo­mouc 16 300 oby­va­tel. Kolem roku 1475 počet oby­va­tel klesl na 4 500, v roce 1505 dosáhl 9 000, v roce 1658 pou­ze 2 500, v roce 1740 se zvý­šil na 6 000, v roce 1828 na 11 948 a v roce 1920 na 57 206. Ve měs­tě síd­lí mno­ho kul­tur­ních ins­ti­tu­cí, napří­klad Morav­ské divad­lo Olo­mouc, Morav­ská fil­har­mo­nie, Divad­lo na cuc­ky, Divad­lo hud­by, Divad­lo Tram­ta­rie, Slo­van­ský tyátr, Divad­lo na Šan­tov­ce a Lout­ko­vé divad­lo Kaš­pár­ko­va říše. Význam­né osob­nos­ti spo­je­né s Olo­mou­cí zahr­nu­jí pří­ro­do­věd­ce Gre­go­ra Men­de­la, bás­ní­ka Pet­ra Bez­ru­če, fot­ba­lo­vé­ho tre­né­ra Kar­la Brück­ne­ra, zpěvá­ky Kar­la Kry­la, Jaro­sla­va Hut­ku a Kar­la Plí­ha­la, bavi­če Pet­ra Novot­né­ho, her­ce Jana Kany­zu, muzi­kan­ta Emi­la Vik­lic­ké­ho, sce­ná­ris­tu a fil­mo­vé­ho his­to­ri­ka Pav­la Taus­si­ga, hoke­jis­ty Jiří­ho Hud­le­ra a Jiří­ho Dopi­tu a auto­mo­bi­lo­vé­ho závod­ní­ka Ale­še Lopraise.

Olo­mouc je nej­vět­ší měs­to leží­cí na řece Mora­vě. Leží v Hor­no­mo­rav­ském úva­lu v niv­ní oblas­ti této řeky při sou­to­ku s Bys­tři­cí a Mlýn­ským poto­kem. Je obklo­pe­na úrod­nou kra­ji­nou Hané. Olo­mouc je oblí­be­ným mís­tem mezi­ná­rod­ních kon­fe­ren­cí a fes­ti­va­lů, napří­klad Aca­de­mia Film Olo­mouc (mezi­ná­rod­ní fes­ti­val doku­men­tár­ních fil­mů), Diva­del­ní Flo­ra, Flo­ra Olo­mouc (mezi­ná­rod­ní výsta­va zahrad­nic­tví a pěs­to­vá­ní rost­lin), Podzim­ní fes­ti­val duchov­ní hud­by, Beer­fest a Fla­men­co fes­ti­val. Olo­mouc nabí­zí mno­ho par­ků a zahrad, kte­ré posky­tu­jí pros­tor pro odpo­či­nek a rekre­a­ci. Mezi nejob­lí­be­něj­ší patří Sme­ta­no­vy sady, Bez­ru­čo­vy sady a bota­nic­ká zahra­da Uni­ver­zi­ty Palac­ké­ho. Pro milov­ní­ky zví­řat je zde zoolo­gic­ká zahra­da na Sva­tém Kopeč­ku, kte­rá je domo­vem pro více než 300 dru­hů zví­řat. Měs­to je význam­ným eko­no­mic­kým cen­trem regi­onu s roz­vi­nu­tým průmys­lem, obcho­dem a služ­ba­mi. Má výbor­né doprav­ní spo­je­ní s ostat­ní­mi čás­tmi Čes­ké repub­li­ky, včet­ně dál­nic a želez­nič­ních tra­tí. S boha­tou his­to­rií, kul­tur­ním dědic­tvím a živou sou­čas­nos­tí je Olo­mouc atrak­tiv­ním mís­tem pro návš­těv­ní­ky i obyvatele.


Odka­zy


Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Česko, Južná Morava, Moravské, Neživé, Obce, Stavby, Zahraničie, Zámky

Milotice – perla juhovýchodnej Moravy

Hits: 23

Milo­ti­ce sú obec nachá­dza­jú­ca sa v okre­se Hodo­nín v Juho­mo­rav­skom kra­ji, pri­bliž­ne 6 km juž­ne od mes­ta Kyjov. S počtom oby­va­te­ľov oko­lo 1 900 (Wiki­pe­dia) a roz­lo­hou 12,7 km² (milo​ti​ce​.cz) pred­sta­vu­jú význam­né kul­túr­ne a his­to­ric­ké cen­trum regi­ó­nu. Prvá písom­ná zmien­ka o Milo­ti­ciach pochá­dza z roku 1341, keď sa spo­mí­na miest­ny farár Heřman vo svo­jom misá­li. V roku 1360 vlast­ni­li tunaj­šiu pev­nosť bra­tia Zde­něk a Čeněk z Rono­va. Počas husit­ských vojen v 15. sto­ro­čí boli Milo­ti­ce význam­ným stre­dis­kom husi­tov. V prie­be­hu sto­ro­čí obec čas­to meni­la svo­jich maji­te­ľov, medzi kto­rých pat­ri­li páni z Kra­vař, z Ojnic, Zás­třiz­lo­vé či Žero­tí­nov­ci. V dru­hej polo­vi­ci 16. sto­ro­čia bola pôvod­ná gotic­ká pev­nosť pre­sta­va­ná na rene­sanč­ný zámok. V 17. a 18. sto­ro­čí pre­šiel zámok baro­ko­vou pre­stav­bou, kto­rá mu dala súčas­nú podo­bu. Posled­ný­mi súkrom­ný­mi vlast­ník­mi zám­ku bol rod Seilern-​Aspang, kto­rým bol maje­tok skon­fiš­ko­va­ný po dru­hej sve­to­vej voj­ne. Zámok bol verej­nos­ti sprí­stup­ne­ný už v roku 1948. Domi­nan­tou obce je baro­ko­vý zámok Milo­ti­ce, čas­to nazý­va­ný Per­la juho­vý­chod­nej Mora­vy”. Zámok je uni­kát­ne zacho­va­ným kom­ple­xom baro­ko­vých sta­vieb a záh­rad­nej archi­tek­tú­ry. Náv­štev­ní­ci môžu obdi­vo­vať repre­zen­tač­né sály, kto­ré ponú­ka­jú pohľad do život­né­ho štý­lu a kaž­do­den­nos­ti posled­né­ho maji­te­ľa JUDr. Ladi­sla­va Sei­ler­na a jeho rodi­ny v prvej polo­vi­ci 20. sto­ro­čia (zamek​-milo​ti​ce​.cz). Oko­lie zám­ku tvo­rí fran­cúz­ska záh­ra­da s fon­tá­na­mi a letoh­rád­kom, kto­rá pre­chá­dza do anglic­ké­ho par­ku. Zámok je tiež obľú­be­ným mies­tom pre fil­má­rov, natá­ča­li sa tu fil­my ako Za hum­ny je drak” či Žabí princ” (ces​tuj​za​me​nej​.sk).

Ďal­šou zau­jí­ma­vos­ťou Milo­tíc je are­ál vin­ných piv­níc Šid­le­ny, kto­rý má vinár­sku tra­dí­ciu dolo­že­nú už na kon­ci 17. sto­ro­čia. Are­ál je mies­tom kona­nia pra­vi­del­ných podu­ja­tí, ako sú Náro­do­pis­ný fes­ti­val kyjov­ské­ho Dol­ňác­ka, Bur­čá­ko­vý pochod či Mar­tin­ské a Cyri­lo­me­to­děj­ské Šid­le­ny. V obci pôso­bí množ­stvo spol­kov a orga­ni­zá­cií, kto­ré udr­žia­va­jú miest­ne tra­dí­cie a zvy­ky. Do dneš­ných dní sa tu docho­va­li boha­to zdo­be­né juho­ky­jov­ské kro­je, kto­rých krá­su môžu náv­štev­ní­ci obdi­vo­vať naprí­klad na novem­bro­vých Slo­vác­kych hodoch s ven­com (milo​ti​ce​.cz). Názov obce je odvo­de­ný od maji­teľ­ky osa­dy – Milo­ty. Západ­ne od obce exis­to­va­la zanik­nu­tá obec Jiří­ko­vi­ce. Rodá­ci a osob­nos­ti spo­je­né s Milo­ti­ca­mi: cyk­lis­ta Jan Bár­ta, spi­so­va­teľ a humo­ris­ta Evžen Boček (Wiki­pe­dia). Milo­ti­ce pat­ria do mik­ro­re­gi­ó­nu Nový Dvůr. Tvo­rí ho šesť vinár­skych obcí: Milo­ti­ce, Sko­ro­ni­ce, Ratíš­ko­vi­ce, Svatobořice-​Mistřín, Vace­no­vi­ce a Vlkoš. Pome­no­va­nie pochá­dza z his­tó­rie, zo začiat­ku 17. sto­ro­čia a via­že sa ku milo­tic­ké­mu pan­stvu, ku kto­ré­mu pat­ri­li vyš­šie uve­de­né obce okrem Ratíškovic. 


Milo­ti­ce is a muni­ci­pa­li­ty loca­ted in the Hodo­nín Dis­trict of the South Mora­vian Regi­on, app­ro­xi­ma­te­ly 6 km south of the town of Kyjov. With a popu­la­ti­on of around 1,900 (Wiki­pe­dia) and an area of 12.7 km² (milo​ti​ce​.cz), it repre­sents a sig­ni­fi­cant cul­tu­ral and his­to­ri­cal cen­ter of the regi­on. The first writ­ten men­ti­on of Milo­ti­ce dates back to 1341 when the local priest Heřman is men­ti­oned in his mis­sal. In 1360, the local for­tress was owned by the brot­hers Zde­něk and Čeněk of Ronov. During the Hus­si­te Wars in the 15th cen­tu­ry, Milo­ti­ce was an impor­tant Hus­si­te cen­ter. Over the cen­tu­ries, the muni­ci­pa­li­ty fre­qu­en­tly chan­ged owners, inc­lu­ding the Lords of Kra­va­ře, Ojni­ce, Zás­třiz­lo­vé, and Žero­tín. In the second half of the 16th cen­tu­ry, the ori­gi­nal Got­hic for­tress was rebu­ilt into a Renais­san­ce cha­te­au. In the 17th and 18th cen­tu­ries, the cha­te­au under­went Baro­que reno­va­ti­ons, giving it its cur­rent appe­a­ran­ce. The last pri­va­te owners of the cha­te­au were the Seilern-​Aspang fami­ly, who­se pro­per­ty was con­fis­ca­ted after World War II. The cha­te­au was ope­ned to the pub­lic in 1948. The domi­nant fea­tu­re of the muni­ci­pa­li­ty is the Baro­que Milo­ti­ce Cha­te­au, often refer­red to as the Pearl of Sout­he­as­tern Mora­via.” The cha­te­au is a uni­qu­e­ly pre­ser­ved com­plex of Baro­que buil­dings and gar­den archi­tec­tu­re. Visi­tors can admi­re the repre­sen­ta­ti­ve halls, which offer a glim­pse into the lifes­ty­le and dai­ly life of the last owner, JUDr. Ladi­slav Sei­lern, and his fami­ly in the first half of the 20th cen­tu­ry (zamek​-milo​ti​ce​.cz). The sur­roun­dings of the cha­te­au inc­lu­de a French gar­den with foun­tains and a sum­mer hou­se, which trans­i­ti­ons into an English park. The cha­te­au is also a popu­lar fil­ming loca­ti­on for movies such as Za hum­ny je drak” and Žabí princ” (ces​tuj​za​me​nej​.sk).

Anot­her att­rac­ti­on of Milo­ti­ce is the Šid­le­ny wine cel­lars area, which has a wine­ma­king tra­di­ti­on docu­men­ted as ear­ly as the late 17th cen­tu­ry. The area hosts regu­lar events such as the Eth­nog­rap­hic Fes­ti­val of Kyjov­ské Dol­ňác­ko, the Bur­čák March, and Mar­tin­ské and Cyri­lo­me­to­děj­ské Šid­le­ny. The vil­la­ge is home to nume­rous asso­cia­ti­ons and orga­ni­za­ti­ons that main­tain local tra­di­ti­ons and cus­toms. To this day, rich­ly deco­ra­ted Kyjov folk cos­tu­mes have been pre­ser­ved, and visi­tors can admi­re the­ir beau­ty during the Novem­ber Slo­vác­ké Hody fes­ti­val with a wre­ath (milo​ti​ce​.cz). The name of the muni­ci­pa­li­ty is deri­ved from the ori­gi­nal owner of the sett­le­ment, Milo­ta. To the west of the vil­la­ge, the now-​defunct vil­la­ge of Jiří­ko­vi­ce once exis­ted. Notab­le nati­ves and per­so­na­li­ties asso­cia­ted with Milo­ti­ce inc­lu­de cyc­list Jan Bár­ta and wri­ter and humo­rist Evžen Boček (Wiki­pe­dia). Milo­ti­ce belo­ngs to the mic­ro­re­gi­on of Nový Dvůr. It con­sists of six wine-​making vil­la­ges: Milo­ti­ce, Sko­ro­ni­ce, Ratíš­ko­vi­ce, Svatobořice-​Mistřín, Vace­no­vi­ce, and Vlkoš. The name ori­gi­na­tes from his­to­ry, dating back to the ear­ly 17th cen­tu­ry, and is asso­cia­ted with the Milo­ti­ce esta­te, which inc­lu­ded the above-​mentioned vil­la­ges except for Ratíškovice.


Milo­ti­ce ist eine Geme­in­de im Bez­irk Hodo­nín in der Süd­mäh­ris­chen Regi­on, etwa 6 km süd­lich der Stadt Kyjov gele­gen. Mit einer Bevöl­ke­rung von etwa 1.900 (Wiki­pe­dia) und einer Flä­che von 12,7 km² (milo​ti​ce​.cz) stellt sie ein bede­uten­des kul­tu­rel­les und his­to­ris­ches Zen­trum der Regi­on dar. Die ers­te sch­rift­li­che Erwäh­nung von Milo­ti­ce stammt aus dem Jahr 1341, als der ört­li­che Pfar­rer Heřman in sei­nem Mess­buch erwähnt wird. Im Jahr 1360 befand sich die ört­li­che Fes­tung im Besitz der Brüder Zde­něk und Čeněk von Ronov. Wäh­rend der Hus­si­ten­krie­ge im 15. Jahr­hun­dert war Milo­ti­ce ein wich­ti­ges Zen­trum der Hus­si­ten. Im Lau­fe der Jahr­hun­der­te wech­sel­te die Geme­in­de häu­fig ihre Besit­zer, darun­ter die Her­ren von Kra­va­ře, Ojni­ce, Zás­třiz­lo­vé und Žero­tín. In der zwe­i­ten Hälf­te des 16. Jahr­hun­derts wur­de die urs­prün­gli­che gotis­che Fes­tung in ein Renais­san­cesch­loss umge­baut. Im 17. und 18. Jahr­hun­dert erfuhr das Sch­loss baroc­ke Umbau­ten, die ihm sein heuti­ges Aus­se­hen ver­lie­hen. Die letz­ten pri­va­ten Eigen­tümer des Sch­los­ses waren die Fami­lie Seilern-​Aspang, deren Besitz nach dem Zwe­i­ten Weltk­rieg kon­fis­ziert wur­de. Das Sch­loss wur­de 1948 der Öffen­tlich­ke­it zugän­glich gemacht. Die domi­nie­ren­de Sehen­swür­dig­ke­it der Geme­in­de ist das Barocksch­loss Milo­ti­ce, oft als Per­le Südos­tmäh­rens” bez­e­ich­net. Das Sch­loss ist ein ein­zi­gar­tig erhal­te­nes Ensem­ble baroc­ker Gebä­u­de und Gar­te­nar­chi­tek­tur. Besu­cher kön­nen die Reprä­sen­ta­ti­ons­rä­u­me bewun­dern, die Einb­lic­ke in den Lebenss­til und den All­tag des letz­ten Eigen­tümers, Dr. Ladi­slav Sei­lern, und sei­ner Fami­lie in der ers­ten Hälf­te des 20. Jahr­hun­derts bie­ten (zamek​-milo​ti​ce​.cz). Die Umge­bung des Sch­los­ses umfasst einen fran­zösis­chen Gar­ten mit Springb­run­nen und ein Lust­haus, das in einen englis­chen Park über­geht. Das Sch­loss ist auch ein belieb­ter Dre­hort für Fil­me wie Za hum­ny je drak” und Žabí princ” (ces​tuj​za​me​nej​.sk).

Eine wei­te­re Att­rak­ti­on von Milo­ti­ce ist das Are­al der Wein­kel­ler Šid­le­ny, das eine Wein­baut­ra­di­ti­on hat, die bis ins spä­te 17. Jahr­hun­dert zurück­re­icht. Das Are­al ist Schau­platz regel­mä­ßi­ger Verans­tal­tun­gen wie dem Eth­no­gra­fis­chen Fes­ti­val des Kyjov­ské Dol­ňác­ko, dem Burčák-​Marsch und den Martins- und Cyrill-​und-​Methodius-​Šidleny. In der Geme­in­de sind zahl­re­i­che Vere­i­ne und Orga­ni­sa­ti­onen tätig, die loka­le Tra­di­ti­onen und Brä­u­che pfle­gen. Bis heute sind reich ver­zier­te Kyjo­ver Trach­ten erhal­ten geb­lie­ben, deren Schön­he­it Besu­cher beis­piel­swe­i­se beim Novem­ber­fes­ti­val Slo­vác­ké Hody mit Kranz bewun­dern kön­nen (milo​ti​ce​.cz). Der Name der Geme­in­de lei­tet sich von der urs­prün­gli­chen Besit­ze­rin der Sied­lung, Milo­ta, ab. West­lich des Dor­fes exis­tier­te einst das heute versch­wun­de­ne Dorf Jiří­ko­vi­ce. Zu den bede­uten­den Per­sön­lich­ke­i­ten aus Milo­ti­ce gehören der Rad­fah­rer Jan Bár­ta und der Sch­rifts­tel­ler und Humo­rist Evžen Boček (Wiki­pe­dia). Milo­ti­ce gehört zur Mik­ro­re­gi­on Nový Dvůr. Sie bes­teht aus sechs Wein­bau­dör­fern: Milo­ti­ce, Sko­ro­ni­ce, Ratíš­ko­vi­ce, Svatobořice-​Mistřín, Vace­no­vi­ce und Vlkoš. Der Name stammt aus der Ges­chich­te, vom Anfang des 17. Jahr­hun­derts, und bez­ieht sich auf das Gut Milo­ti­ce, zu dem die oben genann­ten Dör­fer außer Ratíš­ko­vi­ce gehörten.


Milo­ti­ce jsou obec nachá­ze­jí­cí se v okre­se Hodo­nín v Jiho­mo­rav­ském kra­ji, přib­liž­ně 6 km již­ně od měs­ta Kyjov. S počtem oby­va­tel oko­lo 1 900 (Wiki­pe­dia) a roz­lo­hou 12,7 km² (milo​ti​ce​.cz) před­sta­vu­jí význam­né kul­tur­ní a his­to­ric­ké cen­trum regi­onu. Prv­ní písem­ná zmín­ka o Milo­ti­cích pochá­zí z roku 1341, kdy je zmi­ňo­ván míst­ní farář Heřman ve svém misá­lu. V roce 1360 vlast­ni­li zdej­ší tvrz bra­tři Zde­něk a Čeněk z Rono­va. Během husit­ských válek v 15. sto­le­tí byly Milo­ti­ce význam­ným stře­dis­kem husi­tů. V průběhu sta­le­tí obec čas­to měni­la své maji­te­le, mezi kte­ré patři­li páni z Kra­vař, z Ojnic, Zás­třiz­lo­vé či Žero­tí­no­vé. V dru­hé polo­vi­ně 16. sto­le­tí byla původ­ní gotic­ká tvrz pře­sta­věna na rene­sanč­ní zámek. V 17. a 18. sto­le­tí pro­šel zámek barok­ní pře­stav­bou, kte­rá mu dala sou­čas­nou podo­bu. Posled­ní­mi souk­ro­mý­mi vlast­ní­ky zám­ku byl rod Seilern-​Aspang, kte­rým byl maje­tek zkon­fis­ko­ván po dru­hé světo­vé vál­ce. Zámek byl veřej­nos­ti zpří­stup­něn již v roce 1948. Domi­nan­tou obce je barok­ní zámek Milo­ti­ce, čas­to nazý­va­ný Per­la jiho­vý­chod­ní Mora­vy”. Zámek je uni­kát­ně zacho­va­lým kom­ple­xem barok­ních sta­veb a zahrad­ní archi­tek­tu­ry. Návš­těv­ní­ci mohou obdi­vo­vat repre­zen­tač­ní sály, kte­ré nabí­ze­jí pohled do život­ní­ho sty­lu a kaž­do­den­nos­ti posled­ní­ho maji­te­le JUDr. Ladi­sla­va Sei­ler­na a jeho rodi­ny v prv­ní polo­vi­ně 20. sto­le­tí (zamek​-milo​ti​ce​.cz). Oko­lí zám­ku tvo­ří fran­couz­ská zahra­da s fon­tá­na­mi a letoh­rád­kem, kte­rá pře­chá­zí do anglic­ké­ho par­ku. Zámek je také oblí­be­ným mís­tem pro fil­ma­ře, natá­če­ly se zde fil­my jako Za hum­ny je drak” či Žabí princ” (ces​tuj​za​me​nej​.cz).

Dal­ší zají­ma­vos­tí Milo­tic je are­ál vin­ných skle­pů Šid­le­ny, kte­rý má vina­řs­kou tra­di­ci dolo­že­nou již na kon­ci 17. sto­le­tí. Are­ál je mís­tem koná­ní pra­vi­del­ných akcí, jako jsou Náro­do­pis­ný fes­ti­val kyjov­ské­ho Dol­ňác­ka, Bur­čá­ko­vý pochod či Mar­tin­ské a Cyri­lo­me­to­děj­ské Šid­le­ny. V obci půso­bí množ­ství spol­ků a orga­ni­za­cí, kte­ré udr­žu­jí míst­ní tra­di­ce a zvy­ky. Do dneš­ních dnů se zde docho­va­ly boha­tě zdo­be­né jiho­ky­jov­ské kro­je, jejichž krá­su mohou návš­těv­ní­ci obdi­vo­vat napří­klad na lis­to­pa­do­vých Slo­vác­kých hodech s věn­cem (milo​ti​ce​.cz). Název obce je odvo­zen od maji­tel­ky osa­dy – Milo­ty. Západ­ně od obce exis­to­va­la zanik­lá obec Jiří­ko­vi­ce. Rodá­ci a osob­nos­ti spo­je­né s Milo­ti­ce­mi: cyk­lis­ta Jan Bár­ta, spi­so­va­tel a humo­ris­ta Evžen Boček (Wiki­pe­dia). Milo­ti­ce patří do mik­ro­re­gi­onu Nový Dvůr. Ten tvo­ří šest vina­řs­kých obcí: Milo­ti­ce, Sko­ro­ni­ce, Ratíš­ko­vi­ce, Svatobořice-​Mistřín, Vace­no­vi­ce a Vlkoš. Název pochá­zí z his­to­rie, z počát­ku 17. sto­le­tí, a váže se k milo­tic­ké­mu pan­ství, ke kte­ré­mu patři­ly výše uve­de­né obce kro­mě Ratíškovic.


Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Biotopy, Česko, Moravské, Obce, Príroda, Severná Morava, Skaly, Zahraničie

Lidečko

Hits: 18

Lideč­ko je obec nachá­dza­jú­ca sa v údo­lí rie­ky Seni­ce, pri­bliž­ne 16 km juž­ne od Vse­tí­na, v regi­ó­ne Valaš­sko na výcho­de Čes­kej repub­li­ky. Obec je obklo­pe­ná krás­nou prí­ro­dou, kto­rá ponú­ka množ­stvo prí­le­ži­tos­tí pre turis­ti­ku a rekre­áciu. Prvá písom­ná zmien­ka o Lideč­ku pochá­dza z roku 1424, keď kráľ Žig­mund Luxem­bur­ský odo­vzdal bru­mov­ské pan­stvo, vrá­ta­ne Lideč­ka, do zálož­né­ho drža­nia Miro­sla­vo­vi z Cim­bur­ku. Počas svo­jej his­tó­rie obec čeli­la via­ce­rým nájaz­dom a pohro­mám. V roku 1663 utr­pe­la pri vpá­de Tatá­rov, kto­rí údaj­ne zaja­li a zabi­li 234 oby­va­te­ľov. Násled­ne bola pos­ti­hnu­tá turec­ký­mi vpád­mi v roku 1683 a útok­mi Kuru­cov v roku 1707, pri kto­rých zahy­nu­lo 12 ľudí (mis​to​pi​sy​.cz). Medzi naj­výz­nam­nej­šie pamiat­ky v obci pat­rí kos­tol svä­tej Kata­rí­ny Sinaj­skej, posta­ve­ný v roku 1700 na mies­te pôvod­né­ho kos­to­la z roku 1511, kto­rý bol zni­če­ný počas tatár­skych nájaz­dov (Wiki­pe­dia). Prí­rod­nou pamiat­kou sú Čer­to­vy ská­ly, sú obľú­be­né pre turis­tov aj horo­lez­cov. Tie­to pies­kov­co­vé útva­ry sú spo­je­né s miest­ny­mi legen­da­mi a ponú­ka­jú výhľa­dy na oko­li­tú kra­ji­nu (kudyz​nu​dy​.cz). Z geomor­fo­lo­gic­ké­ho hľa­dis­ka ide o eró­zi­ou naru­še­né­ho štruk­túr­ne­ho sva­hu, zvy­čaj­ne ozna­čo­va­né­ho ako skal­ný múr, resp. hrad­ba. Ide o prieč­ny­mi puk­li­na­mi roz­čle­ne­nú pies­kov­co­vú lavi­cu, kto­rá je súčas­ťou pale­ogén­nych luha­čo­vic­kých vrs­tiev (Infor­mač­ná tabuľa). 

Obcou pre­chá­dza Hor­no­li­dečs­ká magis­trá­la a v oko­lí vedie nie­koľ­ko náuč­ných chod­ní­kov, ako naprí­klad náuč­ný chod­ník Vařá­ko­vy pase­ky, kto­rá zozna­mu­je náv­štev­ní­kov s prí­rod­ným bohat­stvom a his­tó­ri­ou vypá­le­nej valaš­skej osa­dy Vařá­ko­vy pase­ky. Časť kata­stra obce, ležia­ca východ­ne od želez­ni­ce, sa nachá­dza v Chrá­ne­nej kra­jin­nej oblas­ti Bes­ky­dy (lidec​ko​.cz). V súčas­nos­ti má Lideč­ko pri­bliž­ne 1 800 oby­va­te­ľov a je súčas­ťou okre­su Vse­tín v Zlín­skom kra­ji. Obec si zacho­vá­va svoj tra­dič­ný ráz a aktív­ne udr­žia­va miest­ne zvy­ky a kul­tú­ru. V obci pôso­bí via­ce­ro záuj­mo­vých spol­kov a zdru­že­ní, kto­ré pris­pie­va­jú k spo­lo­čen­ské­mu živo­tu (valach​.cz). Vďa­ka drs­ným prí­rod­ným pod­mien­kam Vizo­vic­kých vrchov a Javor­ní­kov v Lideč­ku náj­de­me udr­žia­va­né tra­dí­cie a zacho­va­né pozos­tat­ky pôvod­nej dre­ve­nej zástav­by. Naj­výz­nam­nej­šia pamiat­ka – Fran­ti­šá­ko­vo foj­ství18. sto­ro­čia bola pre svo­ju vyso­kú hod­no­tu pre­ve­ze­ná do Valaš­ské­ho múzea v prí­ro­de (Infor­mač­ná tabuľa). 


Lideč­ko is a vil­la­ge loca­ted in the val­ley of the Seni­ce River, app­ro­xi­ma­te­ly 16 km south of Vse­tín, in the Wal­la­chia regi­on in the eas­tern Czech Repub­lic. The vil­la­ge is sur­roun­ded by beau­ti­ful natu­re, offe­ring nume­rous oppor­tu­ni­ties for hiking and rec­re­a­ti­on. The first writ­ten men­ti­on of Lideč­ko dates back to 1424, when King Sigis­mund of Luxem­bourg han­ded over the Bru­mov esta­te, inc­lu­ding Lideč­ko, to Miro­slav of Cim­burk as col­la­te­ral posses­si­on. Throug­hout its his­to­ry, the vil­la­ge faced seve­ral raids and disas­ters. In 1663, it suf­fe­red during the Tatar inva­si­on, which alle­ged­ly resul­ted in the cap­tu­re and kil­ling of 234 inha­bi­tants. Sub­se­qu­en­tly, it was affec­ted by Tur­kish inva­si­ons in 1683 and Kuruc attacks in 1707, during which 12 peop­le were kil­led (mis​to​pi​sy​.cz). Among the most notab­le land­marks in the vil­la­ge is the Church of St. Cat­he­ri­ne of Sinai, built in 1700 on the site of the ori­gi­nal church from 1511, which was des­tro­y­ed during the Tatar raids (Wiki­pe­dia). A natu­ral land­mark in the area is Devi­l’s Rocks (Čer­to­vy ská­ly), which are popu­lar among tou­rists and clim­bers. The­se sand­sto­ne for­ma­ti­ons are asso­cia­ted with local legends and offer vie­ws of the sur­roun­ding lands­ca­pe (kudyz​nu​dy​.cz). From a geomorp­ho­lo­gi­cal per­spec­ti­ve, it is an erosion-​damaged struc­tu­ral slo­pe, usu­al­ly refer­red to as a rock wall or bar­rier. It is a sand­sto­ne bench divi­ded by trans­ver­se cracks, for­ming part of the Pale­oge­ne Luha­čo­vi­ce lay­ers (Infor­ma­ti­on board).

The vil­la­ge is tra­ver­sed by the Hor­no­li­deč Magis­tra­la, and seve­ral edu­ca­ti­onal trails lead through the sur­roun­ding area, such as the Vařá­ko­vy Pase­ky Edu­ca­ti­onal Trail, which intro­du­ces visi­tors to the natu­ral wealth and his­to­ry of the burned-​out Wal­la­chian sett­le­ment of Vařá­ko­vy Pase­ky. Part of the vil­la­ge­’s cadas­tral area, loca­ted east of the rai­lway, is situ­ated in the Bes­ky­dy Pro­tec­ted Lands­ca­pe Area (lidec​ko​.cz). Cur­ren­tly, Lideč­ko has app­ro­xi­ma­te­ly 1,800 inha­bi­tants and is part of the Vse­tín Dis­trict in the Zlín Regi­on. The vil­la­ge retains its tra­di­ti­onal cha­rac­ter and acti­ve­ly pre­ser­ves local cus­toms and cul­tu­re. Seve­ral inte­rest groups and asso­cia­ti­ons ope­ra­te in the vil­la­ge, con­tri­bu­ting to its social life (valach​.cz). Thanks to the harsh natu­ral con­di­ti­ons of the Vizo­vi­ce High­lands and the Javor­ní­ky Moun­tains, Lideč­ko pre­ser­ves main­tai­ned tra­di­ti­ons and rem­nants of the ori­gi­nal wooden archi­tec­tu­re. The most sig­ni­fi­cant monu­ment, Fran­ti­šá­k’s farm­ste­ad from the 18th cen­tu­ry, was relo­ca­ted to the Wal­la­chian Open Air Muse­um due to its high his­to­ri­cal value (Infor­ma­ti­on board).


Lideč­ko je obec nachá­ze­jí­cí se v údo­lí řeky Seni­ce, přib­liž­ně 16 km již­ně od Vse­tí­na, v regi­onu Valaš­sko na výcho­dě Čes­ké repub­li­ky. Obec je obklo­pe­na krás­nou pří­ro­dou, kte­rá nabí­zí mno­ho pří­le­ži­tos­tí pro turis­ti­ku a rekre­a­ci. Prv­ní písem­ná zmín­ka o Lideč­ku pochá­zí z roku 1424, kdy král Zik­mund Lucem­bur­ský pře­dal bru­mov­ské pan­ství, včet­ně Lideč­ka, do zástav­ní­ho drže­ní Miro­sla­vo­vi z Cim­bur­ka. Během své his­to­rie obec čeli­la něko­li­ka nájez­dům a pohro­mám. V roce 1663 utr­pěla při vpá­du Tata­rů, kte­ří údaj­ně zaja­li a zabi­li 234 oby­va­tel. Násled­ně byla zasa­že­na turec­ký­mi vpá­dy v roce 1683 a úto­ky Kuru­ců v roce 1707, při nichž zahy­nu­lo 12 lidí (mis​to​pi​sy​.cz). Mezi nej­výz­nam­něj­ší památ­ky v obci patří kos­tel sva­té Kate­ři­ny Sien­ské, posta­ve­ný v roce 1700 na mís­tě původ­ní­ho kos­te­la z roku 1511, kte­rý byl zni­čen při tatar­ských nájez­dech (Wiki­pe­dia). Pří­rod­ní památ­kou jsou Čer­to­vy ská­ly, kte­ré jsou oblí­be­né mezi turis­ty i horo­lez­ci. Tyto pís­kov­co­vé útva­ry jsou spo­je­ny s míst­ní­mi legen­da­mi a nabí­ze­jí výhle­dy do okol­ní kra­ji­ny (kudyz​nu​dy​.cz). Z geomor­fo­lo­gic­ké­ho hle­dis­ka jde o ero­zí naru­še­ný struk­tu­rál­ní svah, obvyk­le ozna­čo­va­ný jako skal­ní zeď nebo hrad­ba. Jed­ná se o pís­kov­co­vou lavi­ci roz­čle­něnou příč­ný­mi puk­li­na­mi, kte­rá je sou­čás­tí pale­ogen­ních luha­čo­vic­kých vrs­tev (Infor­mač­ní tabule).

Obcí pro­chá­zí Hor­no­li­dečs­ká magis­trá­la a v oko­lí vede něko­lik nauč­ných ste­zek, napří­klad nauč­ná stez­ka Vařá­ko­vy pase­ky, kte­rá sez­na­mu­je návš­těv­ní­ky s pří­rod­ním bohat­stvím a his­to­rií vypá­le­né valaš­ské osa­dy Vařá­ko­vy pase­ky. Část kata­stru obce, leží­cí východ­ně od želez­ni­ce, se nachá­zí v Chrá­něné kra­jin­né oblas­ti Bes­ky­dy (lidec​ko​.cz). V sou­čas­né době má Lideč­ko přib­liž­ně 1 800 oby­va­tel a je sou­čás­tí okre­su Vse­tín ve Zlín­ském kra­ji. Obec si zacho­vá­vá svůj tra­dič­ní ráz a aktiv­ně udr­žu­je míst­ní zvy­ky a kul­tu­ru. V obci půso­bí něko­lik záj­mo­vých spol­ků a sdru­že­ní, kte­ré přis­pí­va­jí ke spo­le­čen­ské­mu živo­tu (valach​.cz). Díky drs­ným pří­rod­ním pod­mín­kám Vizo­vic­kých vrchů a Javor­ní­ků v Lideč­ku naj­de­me udr­žo­va­né tra­di­ce a zacho­va­né pozůs­tat­ky původ­ní dře­věné zástav­by. Nej­výz­nam­něj­ší památ­ka – Fran­ti­šá­ko­vo fojt­ství z 18. sto­le­tí byla pro svou vyso­kou hod­no­tu pře­mís­těna do Valaš­ské­ho muzea v pří­ro­dě (Infor­mač­ní tabule).


Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

České, Česko, Južná Morava, Krajina, Mestá, Mestá, Typ krajiny, Zahraničie

Lednice – súčasť svetového kultúrneho dedičstva

Hits: 12969

Led­ni­ce sa nachá­dza­jú na juž­nej Mora­ve, neďa­le­ko od Břec­la­vi. Pat­ria do tzv. Led­nic­ko – val­tic­ké­ho are­álu. Súčas­ťou are­álu sú Akvá­ri­um Mala­wi, Zámoc­ký skle­ník, Lovec­ký zámo­ček, Mina­ret, Apol­ló­nov chrám, Ryb­nič­ný zámo­ček, Nový dvor, Hra­nič­ný zámo­ček, Chrám troch grá­cií, Janov hrad, Obe­lisk, Ren­dez­vous (unes​co​-czech​.cz), Grot­ta – ume­lá jas­ky­ňa, Akva­dukt a roman­tic­ká jas­ky­ňa, hos­po­dár­ska stav­ba Nový dvor, súso­šie gréc­kych bohýň Tri Grá­cie, Kapl­n­ka svä­té­ho Huber­ta, Dia­nin chrám (Ren­dez­vous), Bel­ve­der, 8 km vzdia­le­ný zámok Val­ti­ce, Salón vín, Kolo­ná­da – Reist­na (zamek​-led​ni​ce​.cz).

Prvá písom­ná zmien­ka o Led­ni­ciach (Izg­ru­obi) je z roku 1222 (unes​co​-czech​.cz). Od roku 1996 sú Led­ni­ce v Zozna­me sve­to­vé­ho prí­rod­né­ho a kul­túr­ne­ho dedič­stva UNESCO (led​ni​ce​.cz). Súčas­nú podo­bu dala zám­ku novo­go­tic­ká pre­stav­ba v štý­le goti­ky v rokoch 18461858. Časť baro­ko­vých stien zosta­la zacho­va­ná. Za pozor­nosť sto­jí vre­te­no­vi­té scho­dis­ko v kniž­ni­ci, kaze­to­vý strop z lipo­vé­ho dre­va v mod­rom sále, reli­éf stro­mu živo­ta zo slo­no­vej kos­ti ale­bo mra­mo­ro­vé krby (unes​co​-czech​.cz). Akvá­ri­um Mala­wi bol súčas­ťou zám­ku od roku 1993. Cel­ko­vý objem akvá­rií a terá­rií je 40 000 lit­rov (wzd​.cz).

Led­nic­ký zámok sa nachá­dza v obci Led­ni­ce na pra­vom bre­hy rie­ky Dyje. Pat­rí medzi najk­raj­šie pamiat­ko­vé kom­ple­xy v Čes­kej repub­li­ke. V roku 1996 bol zapí­sa­ný do zozna­mu sve­to­vé­ho kul­túr­ne­ho dedič­stva UNESCO (Mar­ti­na Hara­tí­ko­vá). Led­nic­ký zámok je skvos­tom archi­tek­tú­ry, menil sa v prie­be­hu sto­ro­čí. Pôvod­ne to bol gotic­ký hrad, v 17. sto­ro­čí bol pre­sta­va­ný do baro­ko­vej podo­by. Násled­ne bol nie­koľ­ko krát upra­vo­va­ný. V 19. sto­ro­čí bol pre­sta­va­ný do roman­tic­ké­ho štý­lu. Zámok je sym­bo­lom luxu­su a ele­gan­cie. Zámok je zná­my svo­jou boha­tou novo­go­tic­kou výzdo­bou. Inte­ri­é­ry ponú­ka­jú nád­her­né repre­zen­tač­né sály s vyre­zá­va­ný­mi strop­mi a luxus­ným mobi­liá­rom. Súčas­ťou zám­ku je aj roz­siah­ly skle­ník z 19. sto­ro­čia, kto­rý ukrý­va exo­tic­ké rast­li­ny z celé­ho sve­ta. Inte­ri­é­ry ponú­ka­jú honos­né sály, nád­her­ný náby­tok, ume­lec­ké zbier­ky. Uni­kát­ny je mina­ret, posta­ve­ný na pre­lo­me 1819. sto­ro­čia. Je to na tom­to úze­mí exo­tic­ká vežo­vi­tá stav­ba pri­dá­va­jú­ca orien­tál­ny nádych. Celý are­ál tvo­rí aj roz­ľah­lý park na viac ako 200 hek­tá­roch. Pat­rí k naj­roz­siah­lej­ším kra­ji­nár­skym par­kom v Euró­pe. Inšpi­ru­je aj rôz­no­ro­dým štý­lom, od anglic­ké­ho par­ku až po roman­tic­kú záh­ra­du. Nachá­dza­jú sa tu ume­lé aj pri­ro­dze­né jaze­rá, mos­ty, pavi­ló­ny. Anglic­ký park nad­vä­zu­je na zámoc­ký are­ál zbier­kou rast­lín a dre­vín zo šty­roch sve­ta­die­lov. Je pre­po­je­ný s oko­li­tou kra­ji­nou a verej­nos­ti je prí­stup­ný celo­roč­ne. V minu­los­ti bol čas­to zapla­vo­va­ný rie­kou Dyje, pre­to dali maji­te­lia vybu­do­vať veľ­ký ryb­ník so sústa­vou ostrov­če­kov. V par­ku sa nachá­dza aj uni­kát­ny Mina­ret, posta­ve­ný na pre­lo­me 18. a 19. sto­ro­čia, kto­rý slú­ži ako vyhliad­ko­vá veža ((Mar­tia Klu­cho­vá). Celý are­ál je uni­kát­na kolek­cia his­tó­rie, kul­tú­ry a prí­ro­dy. Mes­to Led­ni­ce ponú­ka rôz­ne kul­túr­ne akcie. Ponú­ka aj dob­ré jed­lo a ochot­nú obsluhu.


Led­ni­ce is loca­ted in South Mora­via, near Břec­lav. It is part of the so-​called Lednice-​Valtice Com­plex. The com­plex inc­lu­des the Mala­wi Aqu­arium, Cast­le Gre­en­hou­se, Hun­ting Lod­ge, Mina­ret, Apol­lo Tem­ple, Fish­pond Cha­te­au, New Court, Bor­der Cha­te­au, Tem­ple of the Three Gra­ces, Joh­n’s Cast­le, Obe­lisk, Ren­dez­vous (unes​co​-czech​.cz), Grot­to – arti­fi­cial cave, Aqu­e­duct and Roman­tic Cave, the New Court agri­cul­tu­ral buil­ding, the sculp­tu­re of the Gre­ek god­des­ses Three Gra­ces, St. Huber­t’s Cha­pel, Dia­na­’s Tem­ple (Ren­dez­vous), Bel­ve­de­re, the Val­ti­ce Cast­le loca­ted 8 km away, the Wine Salon, and the Colon­na­de – Reist­na (zamek​-led​ni​ce​.cz).

The first writ­ten men­ti­on of Led­ni­ce (Izg­ru­obi) dates back to 1222 (unes​co​-czech​.cz). Sin­ce 1996, Led­ni­ce has been lis­ted as a UNESCO World Heri­ta­ge Site (led​ni​ce​.cz). The cast­le­’s cur­rent appe­a­ran­ce is the result of a neo-​Gothic recons­truc­ti­on in the Got­hic sty­le bet­we­en 1846 and 1858. Some Baro­que walls were pre­ser­ved. Note­wort­hy fea­tu­res inc­lu­de a spi­ral stair­ca­se in the lib­ra­ry, a cof­fe­red cei­ling made of lin­den wood in the Blue Hall, a tree of life relief car­ved from ivo­ry, and marb­le firep­la­ces (unes​co​-czech​.cz). The Mala­wi Aqu­arium has been part of the cast­le sin­ce 1993, with a total volu­me of 40,000 liters of aqu­ariums and ter­ra­riums (wzd​.cz).

The Led­ni­ce Cast­le is situ­ated in the vil­la­ge of Led­ni­ce on the right bank of the Dyje River. It is one of the most beau­ti­ful heri­ta­ge com­ple­xes in the Czech Repub­lic. In 1996, it was insc­ri­bed on the UNESCO World Heri­ta­ge List (Mar­ti­na Hara­tí­ko­vá). The Led­ni­ce Cast­le is an archi­tec­tu­ral gem that has evol­ved over the cen­tu­ries. Ori­gi­nal­ly a Got­hic cast­le, it was trans­for­med into a Baro­que resi­den­ce in the 17th cen­tu­ry and under­went seve­ral modi­fi­ca­ti­ons. In the 19th cen­tu­ry, it was rebu­ilt in a roman­tic sty­le. The cast­le is a sym­bol of luxu­ry and ele­gan­ce, reno­wned for its rich neo-​Gothic deco­ra­ti­ons. The inte­ri­ors fea­tu­re mag­ni­fi­cent sta­te rooms with car­ved cei­lings and luxu­ri­ous fur­nis­hings. The cast­le also inc­lu­des an exten­si­ve 19th-​century gre­en­hou­se, home to exo­tic plants from around the world. The inte­ri­ors offer opu­lent halls, exqu­isi­te fur­ni­tu­re, and art col­lec­ti­ons. A uni­que fea­tu­re is the Mina­ret, built at the turn of the 18th and 19th cen­tu­ries, adding an exo­tic touch with its tower-​like structure.

The enti­re com­plex encom­pas­ses a vast park span­ning over 200 hec­ta­res, one of the lar­gest lands­ca­ped parks in Euro­pe. It ins­pi­res with its diver­se sty­les, ran­ging from an English park to a roman­tic gar­den. It fea­tu­res both arti­fi­cial and natu­ral lakes, brid­ges, and pavi­li­ons. The English park con­nects to the cast­le com­plex with a col­lec­ti­on of plants and tre­es from four con­ti­nents. It is integ­ra­ted with the sur­roun­ding lands­ca­pe and is open to the pub­lic year-​round. In the past, the area was fre­qu­en­tly flo­oded by the Dyje River, promp­ting the cons­truc­ti­on of a lar­ge pond with a sys­tem of islands. The park also hou­ses the uni­que Mina­ret, which ser­ves as a lookout tower ((Mar­tia Klu­cho­vá). The enti­re com­plex is a uni­que blend of his­to­ry, cul­tu­re, and natu­re. The town of Led­ni­ce offers vari­ous cul­tu­ral events as well as excel­lent cuisi­ne and friend­ly service.


Led­ni­ce liegt in Süd­mäh­ren, nahe Břec­lav. Es gehört zum soge­nann­ten Lednice-​Valtice-​Areal. Zum Are­al gehören das Malawi-​Aquarium, das Sch­loss­ge­wächs­haus, das Jagdsch­löss­chen, das Mina­rett, der Apol­lon­tem­pel, das Teichsch­löss­chen, der Neue Hof, das Grenzsch­löss­chen, der Tem­pel der drei Gra­zien, die Johan­nis­burg, der Obe­lisk, das Ren­dez­vous (unes​co​-czech​.cz), die Grot­ta – eine künst­li­che Höh­le, das Aqu­ä­dukt und eine roman­tis­che Höh­le, das lan­dwirts­chaft­li­che Gebä­u­de Neuer Hof, die Skulp­tur der grie­chis­chen Göt­tin­nen Drei Gra­zien, die Huber­tus­ka­pel­le, der Dia­na­tem­pel (Ren­dez­vous), der Bel­ve­de­re, das 8 km ent­fern­te Sch­loss Val­ti­ce, der Wein­sa­lon und die Kolon­na­de – Reist­na (zamek​-led​ni​ce​.cz).

Die ers­te sch­rift­li­che Erwäh­nung von Led­ni­ce (Izg­ru­obi) stammt aus dem Jahr 1222 (unes​co​-czech​.cz). Seit 1996 ist Led­ni­ce in der Lis­te des UNESCO-​Weltkultur- und Natu­rer­bes ein­get­ra­gen (led​ni​ce​.cz). Das heuti­ge Aus­se­hen des Sch­los­ses ents­tand durch einen neugo­tis­chen Umbau im Stil der Gotik in den Jah­ren 1846 – 1858. Ein Teil der baroc­ken Mau­ern blieb erhal­ten. Beson­ders sehen­swert sind die Wen­del­trep­pe in der Bib­li­ot­hek, die Kas­set­ten­dec­ke aus Lin­den­holz im Blau­en Saal, das Lebens­baum­re­lief aus Elfen­be­in und die Mar­mor­ka­mi­ne (unes​co​-czech​.cz). Das Malawi-​Aquarium ist seit 1993 Teil des Sch­los­ses, mit einem Gesamt­vo­lu­men von 40.000 Litern Aqu­arien und Ter­ra­rien (wzd​.cz).

Das Sch­loss Led­ni­ce befin­det sich im Dorf Led­ni­ce am rech­ten Ufer der Tha­ya. Es gehört zu den schöns­ten Denk­mal­kom­ple­xen in der Tsche­chis­chen Repub­lik. 1996 wur­de es in die UNESCO-​Welterbeliste auf­ge­nom­men (Mar­ti­na Hara­tí­ko­vá). Das Sch­loss Led­ni­ce ist ein archi­tek­to­nis­ches Juwel, das sich im Lau­fe der Jahr­hun­der­te verän­dert hat. Urs­prün­glich eine gotis­che Burg, wur­de es im 17. Jahr­hun­dert in ein baroc­kes Sch­loss umge­baut und im 19. Jahr­hun­dert in roman­tis­chem Stil umges­tal­tet. Das Sch­loss ist ein Sym­bol für Luxus und Ele­ganz, bekannt für sei­ne rei­che neugo­tis­che Dekoration.

Die Innen­rä­u­me bie­ten präch­ti­ge Reprä­sen­ta­ti­ons­rä­u­me mit geschnitz­ten Dec­ken und luxu­ri­öser Möb­lie­rung. Teil des Sch­los­ses ist auch ein aus­ge­dehn­tes Gewächs­haus aus dem 19. Jahr­hun­dert, das exo­tis­che Pflan­zen aus der gan­zen Welt beher­bergt. Die Innen­rä­u­me prä­sen­tie­ren prun­kvol­le Säle, wer­tvol­le Möbel und Kunst­samm­lun­gen. Ein­zi­gar­tig ist das Mina­rett, das Ende des 18. und Anfang des 19. Jahr­hun­derts erbaut wur­de und als Aus­sichts­turm dient.

Das gesam­te Are­al umfasst einen weit­lä­u­fi­gen Park mit über 200 Hek­tar, einer der größten Lands­chafts­parks Euro­pas. Er ins­pi­riert durch sei­nen viel­se­i­ti­gen Stil, von einem englis­chen Gar­ten bis hin zu einem roman­tis­chen Park. Es gibt sowohl künst­li­che als auch natür­li­che Seen, Brüc­ken und Pavil­lons. Der englis­che Park grenzt an das Sch­loss­ge­län­de und ent­hält eine Samm­lung von Pflan­zen und Bäu­men aus vier Kon­ti­nen­ten. Das Gelän­de ist in die umlie­gen­de Lands­chaft integ­riert und das gan­ze Jahr über für die Öffen­tlich­ke­it zugän­glich. In der Ver­gan­gen­he­it wur­de das Gebiet häu­fig von der Tha­ya überf­lu­tet, wes­halb die Besit­zer einen gro­ßen Teich mit einem Sys­tem von Inseln anle­gen lie­ßen. Der Park ent­hält auch das ein­zi­gar­ti­ge Mina­rett, das als Aus­sichts­turm dient ((Mar­tia Klu­cho­vá). Das gesam­te Are­al ist eine ein­zi­gar­ti­ge Kom­bi­na­ti­on aus Ges­chich­te, Kul­tur und Natur. Die Stadt Led­ni­ce bie­tet vers­chie­de­ne kul­tu­rel­le Verans­tal­tun­gen sowie aus­ge­ze­ich­ne­te Küche und fre­und­li­chen Service.


Led­ni­ce se nachá­ze­jí na již­ní Mora­vě, neda­le­ko od Břec­la­vi. Patří do tzv. Lednicko-​valtického are­álu. Sou­čás­tí are­álu jsou Akvá­ri­um Mala­wi, Zámec­ký skle­ník, Lovec­ký záme­ček, Mina­ret, Apol­lo­nův chrám, Ryb­nič­ní záme­ček, Nový dvůr, Hra­nič­ní záme­ček, Chrám tří grá­cií, Janův hrad, Obe­lisk, Ren­dez­vous (unes​co​-czech​.cz), Grot­ta – umělá jes­ky­ně, Akva­dukt a roman­tic­ká jes­ky­ně, hos­po­dá­řs­ká stav­ba Nový dvůr, sou­so­ší řec­kých bohyň Tři Grá­cie, Kap­le sva­té­ho Huber­ta, Dia­nin chrám (Ren­dez­vous), Bel­ve­der, 8 km vzdá­le­ný zámek Val­ti­ce, Salón vín a Kolo­ná­da – Reist­na (zamek​-led​ni​ce​.cz).

Prv­ní písem­ná zmín­ka o Led­ni­cích (Izg­ru­obi) pochá­zí z roku 1222 (unes​co​-czech​.cz). Od roku 1996 jsou Led­ni­ce zapsá­ny na Sez­nam světo­vé­ho pří­rod­ní­ho a kul­tur­ní­ho dědic­tví UNESCO (led​ni​ce​.cz). Sou­čas­nou podo­bu dal zám­ku novo­go­tic­ký pře­stav­ba ve sty­lu goti­ky v letech 1846 – 1858. Část barok­ních zdí byla zacho­vá­na. Za pozor­nost sto­jí spi­rá­lo­vé scho­diš­tě v kni­hov­ně, kaze­to­vý strop z lipo­vé­ho dře­va v Mod­rém sále, reli­éf stro­mu živo­ta ze slo­no­vi­ny a mra­mo­ro­vé krby (unes​co​-czech​.cz). Akvá­ri­um Mala­wi je sou­čás­tí zám­ku od roku 1993, cel­ko­vý objem akvá­rií a terá­rií činí 40 000 lit­rů (wzd​.cz).

Led­nic­ký zámek se nachá­zí v obci Led­ni­ce na pra­vém bře­hu řeky Dyje. Patří mezi nejk­rás­něj­ší památ­ko­vé kom­ple­xy v Čes­ké repub­li­ce. V roce 1996 byl zapsán na sez­nam světo­vé­ho kul­tur­ní­ho dědic­tví UNESCO (Mar­ti­na Hara­tí­ko­vá). Led­nic­ký zámek je kle­no­tem archi­tek­tu­ry, kte­rý se měnil během sta­le­tí. Původ­ně gotic­ký hrad byl v 17. sto­le­tí pře­sta­věn do barok­ní podo­by a v 19. sto­le­tí do roman­tic­ké­ho sty­lu. Zámek je sym­bo­lem luxu­su a ele­gan­ce, zná­mý boha­tou novo­go­tic­kou výzdo­bou. Inte­ri­é­ry nabí­zí nád­her­né repre­zen­tač­ní sály s vyře­zá­va­ný­mi stro­py a luxus­ním mobi­liá­řem. Sou­čás­tí zám­ku je také roz­sáh­lý skle­ník z 19. sto­le­tí, kte­rý ukrý­vá exo­tic­ké rost­li­ny z celé­ho světa.

Inte­ri­é­ry nabí­ze­jí honos­né sály, vzác­ný náby­tek a umělec­ké sbír­ky. Uni­kát­ní je Mina­ret, posta­ve­ný na pře­lo­mu 18. a 19. sto­le­tí, kte­rý slou­ží jako vyhlíd­ko­vá věž. Celý are­ál tvo­ří roz­sáh­lý park o více než 200 hek­ta­rech, jeden z nej­roz­sáh­lej­ších kra­ji­ná­řs­kých par­ků v Evro­pě. Ins­pi­ro­ván růz­no­ro­dý­mi sty­ly, od anglic­ké­ho par­ku po roman­tic­kou zahra­du, obsa­hu­je umělá i při­ro­ze­ná jeze­ra, mos­ty a pavi­lo­ny. Anglic­ký park při­lé­há k zám­ku a obsa­hu­je sbír­ku rost­lin a dře­vin ze čtyř kon­ti­nen­tů. Are­ál je veřej­nos­ti pří­stup­ný celo­roč­ně. V minu­los­ti býval čas­to zapla­vo­ván řekou Dyjí, a pro­to maji­te­lé necha­li vybu­do­vat vel­ký ryb­ník se sys­té­mem ostrův­ků. Park obsa­hu­je i uni­kát­ní Mina­ret, kte­rý slou­ží jako rozh­led­na ((Mar­tia Klu­cho­vá). Celý are­ál je uni­kát­ní spo­je­ní his­to­rie, kul­tu­ry a pří­ro­dy. Měs­to Led­ni­ce nabí­zí růz­né kul­tur­ní akce, vyni­ka­jí­cí gas­tro­no­mii a pří­věti­vou obsluhu.


Odka­zy


Use Facebook to Comment on this Post