2016, 2016-2020, Časová línia, Česko, Južná Morava, Krajina, Mlyny, Moravské, Neživé, Obce, Polia, Stavby, Typ krajiny, Zahraničie

Kunkovice

Hits: 135

Kun­ko­vi­ce sa nachá­dza­jú v okre­se Kro­měříž. Pôso­bia ako časo­vá kap­su­la, kde sa pre­plie­ta tra­dič­ná archi­tek­tú­ra s moder­nou. Sta­ro­by­lé budo­vy, his­to­ric­ké pamiat­ky, miest­na rad­ni­ca a kos­tol nesú prí­be­hy sta­rých čias. Vôkol sa nachá­dza krás­na roz­ma­ni­tá prí­ro­da. Kun­ko­vi­ce udr­žia­va­jú tra­dí­cie a folk­lór v živo­ta­schop­nom sta­ve. Kona­jú sa rôz­ne podu­ja­tia, fes­ti­va­ly, kde sa pre­zen­tu­je ľudo­vý tanec, pies­ne, remes­lá. Tkáč­stvo, kera­mi­kár­stvo, dre­vo­rez­ba tvo­rí cha­rak­ter obce. Miest­ni oby­va­te­lia sú hrdí na svo­je kore­ne a radi ich zdie­ľa­jú. Miest­ne kuli­nár­ske špe­cia­li­ty odrá­ža­jú pre­fe­ren­cie miest­nych obyvateľov.

V Kun­ko­vi­ciach žije na plo­che 7 km2 83 oby­va­te­ľov. Ležia v nad­mor­skej výš­ke 309 met­rov nad morom. Prvá písom­ná zmien­ka je z roku 1141. Nachá­dza sa tu veter­ný mlyn holand­ské­ho typu (Wiki­pe­dia). Asi 300 met­rov seve­ro­vý­chod­ne od obce na náve­ter­nej vyvý­še­ni­ne sto­jí muro­va­ný veter­ný mlyn holand­ské­ho typu. Je v súkrom­ných rukách a jeho maji­teľ sa sna­ží vylep­šiť jeho zlý stav. Mlyn posta­vi­li v 19. sto­ro­čí, pôvod­ne dis­po­no­val otá­ča­cou stre­chou a šind­ľo­vou kry­ti­nou. Nie­koľ­ko­krát ho pos­ti­hol požiar, v roku 1890 bol dôklad­ne opra­ve­ný. Svo­ju fun­kciu vyko­ná­val do roku 1944, vte­dy ho vlast­nil Edmund Molí­nek. Po voj­ne postup­ne chát­ral až do hava­rij­né­ho sta­vu. Dnes sa má už lep­šie, mlyn je dokon­ca zatep­le­ný (kun​ko​vi​ce​.cz).


Kun­ko­vi­ce is loca­ted in the Kro­měříž dis­trict. It acts as a time cap­su­le whe­re tra­di­ti­onal archi­tec­tu­re intert­wi­nes with moder­ni­ty. Ancient buil­dings, his­to­ri­cal land­marks, the local town hall, and church car­ry sto­ries from old times. Beau­ti­ful and diver­se natu­re sur­rounds the area. Kun­ko­vi­ce pre­ser­ve tra­di­ti­ons and folk­lo­re in a vib­rant sta­te. Vari­ous events and fes­ti­vals take pla­ce, sho­wca­sing folk dan­ces, songs, and crafts. Wea­ving, potte­ry, and wood car­ving con­tri­bu­te to the vil­la­ge­’s cha­rac­ter. Local resi­dents take pri­de in the­ir roots and wil­lin­gly sha­re them. Local culi­na­ry spe­cial­ties ref­lect the pre­fe­ren­ces of the inhabitants.

In Kun­ko­vi­ce, 83 inha­bi­tants live on an area of 7 km². The vil­la­ge is situ­ated at an alti­tu­de of 309 meters abo­ve sea level. The first writ­ten men­ti­on dates back to 1141. A Dutch-​type wind­mill stands about 300 meters nort­he­ast of the vil­la­ge on a win­dward ele­va­ti­on. It is pri­va­te­ly owned, and the owner is wor­king to impro­ve its poor con­di­ti­on. The mill was built in the 19th cen­tu­ry, ori­gi­nal­ly fea­tu­ring a rota­ting roof and shin­gle cove­ring. It suf­fe­red seve­ral fires and under­went tho­rough reno­va­ti­on in 1890. It func­ti­oned until 1944, owned by Edmund Molí­nek. After the war, it gra­du­al­ly dete­ri­ora­ted to a sta­te of dis­re­pair. Today, it is in bet­ter con­di­ti­on, even insu­la­ted (kun​ko​vi​ce​.cz).


Kun­ko­vi­ce se nachá­ze­jí v okre­se Kro­měříž. Půso­bí jako časo­vá kaps­le, kde se pro­lí­ná tra­dič­ní archi­tek­tu­ra s moder­nou. Sta­ro­by­lé budo­vy, his­to­ric­ké památ­ky, míst­ní rad­ni­ce a kos­tel nesou pří­běhy sta­rých časů. Oko­lo se rozk­lá­dá krás­ná a roz­ma­ni­tá pří­ro­da. Kun­ko­vi­ce udr­žu­jí tra­di­ce a folk­lór v živo­ta­schop­ném sta­vu. Kona­jí se zde růz­né udá­los­ti, fes­ti­va­ly, kde se pre­zen­tu­je lido­vý tanec, pís­ně, řemes­la. Tkáč­ství, kera­mi­ka, dře­vo­řez­ba tvo­ří cha­rak­ter obce. Míst­ní oby­va­te­lé jsou hrdí na své koře­ny a rádi je sdí­le­jí. Míst­ní kuli­ná­řs­ké spe­cia­li­ty odrá­že­jí pre­fe­ren­ce míst­ních obyvatel.

V Kun­ko­vi­cích žije na plo­še 7 km² 83 oby­va­tel. Leží v nad­mo­řs­ké výš­ce 309 met­rů nad mořem. Prv­ní písem­ná zmín­ka je z roku 1141. Nachá­zí se zde větr­ný mlýn holand­ské­ho typu (Wiki­pe­dia). Asi 300 met­rů seve­ro­vý­chod­ně od obce na návě­tr­né vyvý­še­ni­ně sto­jí zděný větr­ný mlýn holand­ské­ho typu. Je v souk­ro­mých rukách a jeho maji­tel se sna­ží vylep­šit jeho zlý stav. Mlýn posta­vi­li v 19. sto­le­tí, původ­ně dis­po­no­val otá­či­vou stře­chou a šin­de­lem kry­ti­nou. Něko­li­krát ho pos­tihl požár, v roce 1890 byl důklad­ně opra­ven. Svo­ji fun­kci vyko­ná­val do roku 1944, teh­dy ho vlast­nil Edmund Molí­nek. Po vál­ce postup­ně chát­ral až do hava­rij­ní­ho sta­vu. Dnes se má už lépe, mlýn je dokon­ce zatep­le­ný (kun​ko​vi​ce​.cz).


Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

2016, 2016-2020, Časová línia, Česko, Krajina, Moravské, Obce, Severná Morava, Zahraničie

Kunčice pod Ondřejníkem

Hits: 156

Kun­či­ce pod Ondřej­ní­kem je maleb­ná obec v pod­ho­rí Bes­kyd­ských hôr. Kon­com 19. sto­ro­čia sa sta­li vyhľa­dá­va­ným mies­tom pre turis­ti­ku a rekre­áciu. Kúz­lo miest­nej prí­ro­dy opra­de­ných mno­hý­mi poves­ťa­mi láka dodnes (kun​ci​ce​po​.cz). Obec vznik­la na začiat­ku 14. sto­ro­čia. Je spo­je­ný s hrad­ným úrad­ní­kom Kun­zom, kto­rý pôso­bil na huk­vald­skom pan­stve. Nemec­ký názov obce bol Kun­zer­dorf, čes­ky Kun­či­ce. Neskôr dosta­li pome­no­va­nie Hru­bé Kun­či­ce, Veľ­ké Kun­či­ce. Až od roku 1924 Kun­či­ce pod Ondřej­ní­kem (kun​ci​ce​po​.cz). V obci sa nachá­dza dre­ve­ný kos­tol svä­té­ho Pro­ko­pa a Bar­bo­ry (kun​ci​ce​po​.cz). Domá­ci ho nazý­va­jú rus­ký kos­to­lík. Je iba jed­nou zo šies­tich dre­ve­ných sak­rál­nych sta­vieb, kto­ré boli behom 30-​tych rokov 20. sto­ro­čia pre­ve­ze­né na úze­mie Čes­ko­slo­ven­ska z Pod­kar­pat­skej Rusi a východ­né­ho Slo­ven­ska. Pôvod­ne to bol kos­tol svä­té­ho Archan­je­la Micha­la. Bol posta­ve­ný na pre­lo­me 17. a 18. sto­ro­čia v obci Hli­ňa­nec pri Muka­če­ve na Pod­kar­pat­skej Rusi (kun​ci​ce​po​.cz).

V budo­ve miest­nej ško­ly je uni­kát­na galé­ria Kar­la Svo­lin­ské­ho s die­la­mi čes­kých umel­cov. V Kun­či­ciach žije 2200 oby­va­te­ľov na roz­lo­he 23 km2, v let­ných mesia­coch a cez víken­dy sa tu však vysky­tu­je množ­stvo rekre­ujú­cich a turis­tov. Prie­mer­ná nad­mor­ská výš­ka obce je 450 met­rov nad morom. Fun­gu­je tu veľa fariem, kto­ré sa venu­jú pre­dov­šet­kým cho­vu hovä­dzie­ho dobyt­ku (kun​ci​ce​po​.cz).

Kun­čič­ké priad­ky doká­za­li upriasť ten­ké vlák­na, z kto­ré­ho sa vyrá­ba­lo ten­ké kva­lit­né plát­no. Ľan bol tiež typic­kým pre Kun­či­ce. Ťaži­la sa tu želez­ná ruda do hutí v Čelad­nej a Frýd­lan­tu už od 16. sto­ro­čia. Nachá­dza­la sa tes­ne pod povr­chom, maxi­mál­na hĺb­ka bola 2025 met­rov. Pre dovoz lac­nej­šej rudy ťaž­ba v roku 1896 skon­či­la. Význam­né boli sklár­ne, kto­ré boli zná­me už v husit­skej dobe. Veľ­mi význam­ná bola výstav­ba novej želez­nič­nej drá­hy, kto­rá sa datu­je do roku 1888. Začiat­kom 20. sto­ro­čia sa vybu­do­va­li kúpe­le, kto­ré pozme­ne­né fun­gu­jú dodnes. Nazý­va­jú sa Bes­kyd­ské reha­bi­li­tač­né cen­trum v Čelad­nej (Jan Folp­recht). Z Kun­číc pochá­dza spe­váč­ka Ive­ta Bar­to­šo­vá (Wiki­pe­dia).


Kun­či­ce pod Ondřej­ní­kem is a pic­tu­re­sque vil­la­ge nest­led in the foot­hills of the Bes­ky­dy Moun­tains. By the late 19th cen­tu­ry, it had beco­me a sought-​after des­ti­na­ti­on for hiking and rec­re­a­ti­on. The charm of the local natu­re, wrap­ped in many legends, con­ti­nu­es to att­ract visi­tors to this day (kun​ci​ce​po​.cz). The vil­la­ge was foun­ded in the ear­ly 14th cen­tu­ry and is asso­cia­ted with the cast­le offi­cial Kunz, who ser­ved in the Huk­val­dy esta­te. The Ger­man name of the vil­la­ge was Kun­zer­dorf, whi­le in Czech it was Kun­či­ce. Later, they were named Hru­bé Kun­či­ce and Veľ­ké Kun­či­ce. It was­n’t until 1924 that the name Kun­či­ce pod Ondřej­ní­kem was adop­ted (kun​ci​ce​po​.cz). The vil­la­ge is home to the wooden church of St. Pro­co­pius and St. Bar­ba­ra (kun​ci​ce​po​.cz). Locals refer to it as the Rus­sian church. It is one of six wooden reli­gi­ous buil­dings tran­s­por­ted to Cze­cho­slo­va­kia from Sub­car­pat­hian Rus and eas­tern Slo­va­kia during the 1930s. Ori­gi­nal­ly, it was the church of St. Archan­gel Micha­el, built at the turn of the 17th and 18th cen­tu­ries in the vil­la­ge of Hli­ňa­nec near Muka­che­vo in Sub­car­pat­hian Rus (kun​ci​ce​po​.cz).

The buil­ding of the local scho­ol hou­ses a uni­que gal­le­ry of Karel Svo­lin­ský­’s works, sho­wca­sing pie­ces by Czech artists. Kun­či­ce is home to 2200 inha­bi­tants wit­hin an area of 23 km², but during the sum­mer months and wee­kends, it sees an influx of rec­re­a­ti­ona­lists and tou­rists. The ave­ra­ge ele­va­ti­on of the vil­la­ge is 450 meters abo­ve sea level. Many farms ope­ra­te here, pri­ma­ri­ly focu­sing on catt­le far­ming (kun​ci​ce​po​.cz).

The spin­ners of Kun­či­ce were able to spin thin thre­ads, from which thin, high-​quality can­vas was pro­du­ced. Flax was also typi­cal for Kun­či­ce. Iron ore was mined here for the Čelad­ná and Frýd­lant foun­dries as ear­ly as the 16th cen­tu­ry. It was loca­ted just below the sur­fa­ce, with a maxi­mum depth of 20 – 25 meters. Mining cea­sed in 1896 due to the import of che­a­per ore. Glas­sworks were sig­ni­fi­cant and kno­wn as ear­ly as the time of the Hus­si­tes. The cons­truc­ti­on of a new rai­lway in 1888 was high­ly sig­ni­fi­cant. At the begin­ning of the 20th cen­tu­ry, spas were built, which still ope­ra­te today, albe­it modi­fied. They are cal­led the Bes­ky­dy Reha­bi­li­ta­ti­on Cen­ter in Čelad­ná (Jan Folp­recht). The sin­ger Ive­ta Bar­to­šo­vá hails from Kun­či­ce (Wiki­pe­dia).


Kun­či­ce pod Ondřej­ní­kem je maleb­ná obec v pod­hůří Bes­kyd­ských hor. Kon­cem 19. sto­le­tí se sta­la vyhle­dá­va­ným mís­tem pro turis­ti­ku a rekre­a­ci. Kouz­lo míst­ní pří­ro­dy opře­de­né mno­ha pověs­tmi láká dodnes. Obec vznik­la na začát­ku 14. sto­le­tí a je spo­je­na s hrad­ním úřed­ní­kem Kun­zem, kte­rý půso­bil na huk­vald­ském pan­ství. Němec­ký název obce byl Kun­zer­dorf, čes­ky Kun­či­ce. Později dosta­ly ozna­če­ní Hru­bé Kun­či­ce, Vel­ké Kun­či­ce. Tepr­ve od roku 1924 jsou nazý­vá­ny Kun­či­ce pod Ondřej­ní­kem. V obci se nachá­zí dře­věný kos­tel sva­té­ho Pro­ko­pa a Bar­bo­ry, kte­rý domá­cí nazý­va­jí rus­kým kos­te­lí­kem. Je jed­ním ze šes­ti dře­věných sak­rál­ních sta­veb pře­ve­ze­ných na úze­mí Čes­ko­slo­ven­ska z Pod­kar­pat­ské Rusi a východ­ní­ho Slo­ven­ska během 30. let 20. sto­le­tí. Původ­ně to byl kos­tel sva­té­ho Archan­děla Micha­e­la, posta­ve­ný na pře­lo­mu 17. a 18. sto­le­tí v obci Hli­na­nech u Muka­che­va na Pod­kar­pat­ské Rusi.

V budo­vě míst­ní ško­ly se nachá­zí uni­kát­ní gale­rie Kar­la Svo­lin­ské­ho s díly čes­kých uměl­ců. V Kun­či­cích žije 2200 oby­va­tel na plo­še 23 km², ale v let­ních měsí­cích a o víken­dech sem při­chá­zí mno­ho rekre­an­tů a turis­tů. Průměr­ná nad­mo­řs­ká výš­ka obce je 450 met­rů nad mořem. Fun­gu­je zde mno­ho farem, kte­ré se věnu­jí pře­dev­ším cho­vu hovězí­ho dobytka.

Kun­čic­ké přad­le­ny doká­za­ly upřád svět­lé vlák­no, ze kte­ré­ho se vyrá­bělo jem­né kva­lit­ní plát­no. Lněná výro­ba byla také typic­ká pro Kun­či­ce. Těži­la se zde želez­ná ruda pro hutě v Čelad­né a Frýd­lan­tu již od 16. sto­le­tí. Nachá­ze­la se těs­ně pod povr­chem, maxi­mál­ní hloub­ka dosa­ho­va­la 2025 met­rů. Kvůli dovo­zu lev­něj­ší rudy těž­ba skon­či­la v roce 1896. Význam­né byly také sklár­ny, kte­ré byly zná­my již v husit­ské době. Vel­mi význam­ná byla výstav­ba nové želez­nič­ní drá­hy, kte­rá se datu­je do roku 1888. Na počát­ku 20. sto­le­tí byly vybu­do­vá­ny láz­ně, kte­ré změněné fun­gu­jí dodnes. Jsou nazý­vá­ny Bes­kyd­ské reha­bi­li­tač­ní cen­trum v Čelad­né. Z Kun­čic pochá­zí zpěvač­ka Ive­ta Bartošová.


Lite­ra­tú­ra

Jan Folp­recht: Zpod Ondřej­ní­ka, 2004, ISMN M‑706524 – 474 Dopis pan­tá­to­vi Pus­tko­vi Petr Andr­le a kolek­tiv: Ces­ta­mi les­ní­mi od Lysé až po Rad­hošť, 2013, ISBN 9788090521759

Odka­zy


Use Facebook to Comment on this Post

2011-2015, 2015, Časová línia, České, Česko, Krajina, Mestá, Mestá, Severné Čechy, Typ krajiny, Zahraničie

Krásna Lípa – centrum Českého Švajčiarska

Hits: 2122

Mes­to Krás­na Lípa je cen­trom Čes­ké­ho Švaj­čiar­ska. Leží v nad­mor­skej výš­ke 426 met­rov nad morom (kras​na​li​pa​.cz) na hor­nom toku Kři­ni­ce na roz­hra­ní Národ­né­ho par­ku Čes­ké Švaj­čiar­sko a Lužic­kých hôr (Wiki­pe­dia CS). Na roz­lo­he 31.4 km2 tu žije 3601 oby­va­te­ľov (kras​na​li​pa​.cz). Nemec­ké pome­no­va­nie Krás­nej Lípy je Schön­lin­de. Miest­ne čas­ti Krás­nej Lípy: Dlou­hý Důl, Hely, Kamen­ná Hor­ka, Krás­na Lípa, Krás­ny Buk, Kyjov, Sněž­ná, Vlčí Hora, Zahra­dy (Wiki­pe­dia CS).

Prvá písom­ná zmien­ka je z roku 1361. V polo­vi­ci 16. sto­ro­čia pat­ri­la k tolš­tejn­ské­mu pan­stvu, ale v roku 1573 ju pre­da­li a pri­po­ji­li ku kame­nic­ké­mu pan­stvu (kras​na​li​pa​.cz). V 18. sto­ro­čí sa tu roz­ví­ja­la výro­ba a spra­co­va­nie tex­ti­lu (Wiki­pe­dia CS). Od roku 1870 je Krás­na Lípa mes­tom (kras​na​li​pa​.cz). V dobe Rakúsko-​Uhorska bola Krás­na Lípa jed­no z najp­rie­my­slo­vej­ších a naj­bo­hat­ších miest Čes­ku. Vyrá­ba­li sa tu pan­ču­chy, úple­to­vý tovar, boli tu rôz­ne tex­til­ky (ces​kes​vy​car​sko​.cz). Do polo­vi­ce 20. sto­ro­čia je oby­va­teľ­stvo zväč­ša nemec­ké (Wiki­pe­dia CS). Ku znač­né­mu úpad­ku mes­ta doš­lo po odsu­ne nemec­kých oby­va­te­ľov po dru­hej sve­to­vej voj­ne. Počet sa zní­žil na polo­vi­cu, asa­no­va­ných bolo asi 300 opus­te­ných domov (kras​na​li​pa​.cz). Tunaj­šia oblasť je zná­ma typic­ký­mi pod­stáv­ko­vý­mi doma­mi (kras​na​li​pa​.cz).

His­to­ric­ké cen­trum Krás­nej Lípy je cha­rak­te­ris­tic­ké baro­ko­vý­mi a rene­sanč­ný­mi stav­ba­mi. Medzi význam­né pamiat­ky pat­rí kos­tol Svä­té­ho Pet­ra a Pav­la, rad­ni­ca a ďal­šie his­to­ric­ké budo­vy, kto­ré odrá­ža­jú kul­túr­ne dedič­stvo mesta.


The town of Krás­ná Lípa is the cen­ter of the Czech Swit­zer­land. It is situ­ated at an alti­tu­de of 426 meters abo­ve sea level (kras​na​li​pa​.cz) on the upper rea­ches of the Kři­ni­ce River, at the bor­der of the Czech Swit­zer­land Nati­onal Park and the Lusa­tian Moun­tains (Wiki­pe­dia CS). With an area of​31.4 km², it is home to 3601 inha­bi­tants (kras​na​li​pa​.cz). The Ger­man name for Krás­ná Lípa is Schön­lin­de. The local parts of Krás­ná Lípa inc­lu­de: Dlou­hý Důl, Hely, Kamen­ná Hor­ka, Krás­ná Lípa, Krás­ný Buk, Kyjov, Sněž­ná, Vlčí Hora, Zahra­dy (Wiki­pe­dia CS).

The first writ­ten men­ti­on dates back to 1361. In the mid-​16th cen­tu­ry, it belo­n­ged to the Tolš­tejn esta­te, but in 1573 it was sold and anne­xed to the Kame­nic­ké esta­te (kras​na​li​pa​.cz). In the 18th cen­tu­ry, tex­ti­le pro­duc­ti­on and pro­ces­sing flou­ris­hed here (Wiki­pe­dia CS). Sin­ce 1870, Krás­ná Lípa has been a town (kras​na​li​pa​.cz). During the time of the Austro-​Hungarian Empi­re, Krás­ná Lípa was one of the most indus­tria­li­zed and wealt­hiest towns in the Czech Repub­lic. Stoc­kings, knit­we­ar, and vari­ous tex­ti­les were pro­du­ced here (ces​kes​vy​car​sko​.cz). Until the mid-​20th cen­tu­ry, the popu­la­ti­on was most­ly Ger­man (Wiki­pe­dia CS). The city expe­rien­ced a sig­ni­fi­cant dec­li­ne after the expul­si­on of Ger­man inha­bi­tants fol­lo­wing World War II. The popu­la­ti­on dec­re­a­sed by half, with around 300 aban­do­ned hou­ses being demo­lis­hed (kras​na​li​pa​.cz). The local area is kno­wn for its typi­cal half-​timbered hou­ses (kras​na​li​pa​.cz).

The his­to­ric cen­ter of Krás­ná Lípa is cha­rac­te­ri­zed by Baro­que and Renais­san­ce buil­dings. Among the sig­ni­fi­cant land­marks are the Church of St. Peter and Paul, the Town Hall, and other his­to­ri­cal buil­dings ref­lec­ting the cul­tu­ral heri­ta­ge of the city.


Die Stadt Krás­ná Lípa ist das Zen­trum der Böh­mis­chen Sch­we­iz. Sie liegt auf einer Höhe von 426 Metern über dem Mee­ress­pie­gel (kras​na​li​pa​.cz) an den obe­ren Fluss­lä­u­fen der Kři­ni­ce, an der Gren­ze des Nati­onal­parks Böh­mis­che Sch­we­iz und des Lau­sit­zer Gebir­ges (Wiki­pe­dia CS). Auf einer Flä­che von 31,4 km² leben hier 3601 Ein­woh­ner (kras​na​li​pa​.cz). Der deuts­che Name für Krás­ná Lípa lau­tet Schön­lin­de. Zu den ört­li­chen Tei­len von Krás­ná Lípa gehören: Dlou­hý Důl, Hely, Kamen­ná Hor­ka, Krás­ná Lípa, Krás­ný Buk, Kyjov, Sněž­ná, Vlčí Hora, Zahra­dy (Wiki­pe­dia CS).

Die ers­te sch­rift­li­che Erwäh­nung stammt aus dem Jahr 1361. In der Mit­te des 16. Jahr­hun­derts gehör­te sie zum Gut Tolš­tejn, wur­de aber 1573 ver­kauft und dem Gut Kame­nic­ké angesch­los­sen (kras​na​li​pa​.cz). Im 18. Jahr­hun­dert flo­rier­te hier die Tex­til­pro­duk­ti­on und ‑verar­be­i­tung (Wiki­pe­dia CS). Seit 1870 ist Krás­ná Lípa eine Stadt (kras​na​li​pa​.cz). Zur Zeit des österreichisch-​ungarischen Rei­ches war Krás­ná Lípa eine der indus­tria­li­sier­tes­ten und wohl­ha­bend­sten Städ­te in Tsche­chien. Hier wur­den Strümp­fe, Strick­wa­ren und vers­chie­de­ne Tex­ti­lien her­ges­tellt (ces​kes​vy​car​sko​.cz). Bis Mit­te des 20. Jahr­hun­derts war die Bevöl­ke­rung größten­te­ils deutsch (Wiki­pe­dia CS). Die Stadt erleb­te nach der Ver­tre­i­bung der deuts­chen Bewoh­ner nach dem Zwe­i­ten Weltk­rieg einen bede­uten­den Nie­der­gang. Die Bevöl­ke­rung hal­bier­te sich, und rund 300 ver­las­se­ne Häu­ser wur­den abge­ris­sen (kras​na​li​pa​.cz). Die loka­le Gegend ist für ihre typis­chen Fach­werk­hä­u­ser bekannt (kras​na​li​pa​.cz).

Das his­to­ris­che Zen­trum von Krás­ná Lípa ist durch baroc­ke und Renais­san­ce­ge­bä­u­de gep­rägt. Zu den bede­uten­den Sehen­swür­dig­ke­i­ten gehören die Kir­che St. Peter und Paul, das Rat­haus und ande­re his­to­ris­che Gebä­u­de, die das kul­tu­rel­le Erbe der Stadt widerspiegeln.


Mias­to Krás­ná Lípa jest cen­trum Czes­kiej Szwaj­ca­rii. Poło­żo­ne jest na wyso­ko­ści 426 met­rów nad pozi­omem mor­za (kras​na​li​pa​.cz) na gór­nym bie­gu rze­ki Kři­ni­ce, na gra­ni­cy Par­ku Naro­do­we­go Czes­ka Szwaj­ca­ria i Gór Łużyc­kich (Wiki­pe­dia CS). Na powierzch­ni 31,4 km² miesz­ka tutaj 3601 miesz­ka­ńców (kras​na​li​pa​.cz). Nie­miec­ka nazwa Krás­nej Lípy to Schön­lin­de. Lokal­ne części Krás­nej Lípy to: Dlou­hý Důl, Hely, Kamen­ná Hor­ka, Krás­ná Lípa, Krás­ný Buk, Kyjov, Sněž­ná, Vlčí Hora, Zahra­dy (Wiki­pe­dia CS).

Pier­ws­za pisem­na wzmian­ka pocho­dzi z roku 1361. W poło­wie XVI wie­ku nale­ża­ła do dóbr Tolš­tejn, ale w 1573 roku zosta­ła spr­ze­da­na i przy­łąc­zo­na do dóbr Kame­nic­ké (kras​na​li​pa​.cz). W XVIII wie­ku rozwi­ja­ła się tu pro­dukc­ja i przet­wórst­wo teks­ty­li­ów (Wiki­pe­dia CS). Od 1870 roku Krás­na Lípa jest mias­tem (kras​na​li​pa​.cz). W cza­sach Austro-​Węgier Krás­na Lípa była jed­nym z naj­bar­dziej upr­ze­my­sło­wi­onych i naj­bo­gats­zych miast w Cze­chach. Pro­du­ko­wa­no tu pońc­zo­chy, dzia­ni­ny i różne teks­ty­lia (ces​kes​vy​car​sko​.cz). Do poło­wy XX wie­ku lud­no­ść była głó­wnie nie­miec­ka (Wiki­pe­dia CS). Mias­to doświadc­zy­ło znacz­ne­go upad­ku po wysied­le­niu nie­miec­kich miesz­ka­ńców po II woj­nie świa­to­wej. Licz­ba miesz­ka­ńców zmniejs­zy­ła się o poło­wę, a oko­ło 300 opuszc­zo­nych domów zosta­ło wybur­zo­nych (kras​na​li​pa​.cz). Lokal­na oko­li­ca jest zna­na z typo­wych domów szkie­le­to­wych (kras​na​li​pa​.cz).

His­to­rycz­ne cen­trum Krás­nej Lípy cha­rak­te­ry­zu­je się budyn­ka­mi baro­ko­wy­mi i rene­san­so­wy­mi. Do ważnych zabyt­ków nale­żą kości­ół św. Piot­ra i Pawła, ratusz oraz inne his­to­rycz­ne budyn­ki, któ­re odzwier­cied­la­ją dzie­dzict­wo kul­tu­ro­we miasta.


Odka­zy


Use Facebook to Comment on this Post

Česko, Krajina, Zahraničie

Najzobrazovanejšie fotografie z Česka

Hits: 154

Use Facebook to Comment on this Post

2011-2015, 2015, Časová línia, České, Česko, Krajina, Mestá, Mestá, Severné Čechy, Typ krajiny, Zahraničie

Česká Kamenice – mesto kde chodil do škola Antonín Dvořák

Hits: 1204

Čes­ká Kame­ni­ce, nemec­ky Böh­misch Kam­nitz, je mes­to v sever­ných Čechách, cez kto­ré tečie rie­ka Kame­ni­ce. His­to­ric­ké jad­ro je mest­skou pamiat­ko­vou zónou. Na plo­che 38.76 km2 žije 5247 oby­va­te­ľov. Nad­mor­ská výš­ka mes­ta je 301 met­rov nad morom (Wiki­pe­dia CZ). Mes­to lemu­jú Lužic­ké hory, Čes­ké Švaj­čiar­ko a Čes­ké Stre­do­ho­rie (luzic​ke​-hory​.cz). Prvá písom­ná zmien­ka o mes­te je z roku 1352, avšak vo väč­ši­ne pub­li­ká­cií je uve­de­né, že bolo zalo­že­né už pred rokom 1283 (Wiki­pe­dia CZ). Pod­ľa luzic​ke​-hory​.cz mes­to vznik­lo mož­no už v 11. sto­ro­čí a obý­va­né bolo Lužíc­ký­mi Srb­mi. Oko­lo polo­vi­ce 13. sto­ro­čia sem priš­li nemec­kí osíd­len­ci. V roku 1394 tu stá­lo 67 domov (luzic​ke​-hory​.cz). Po dru­hej sve­to­vej voj­ne bola vysíd­le­ná väč­ši­na miest­nych oby­va­te­ľov. Od roku 2005 je mes­to tzv. His­to­ric­kým mes­tom. Zámok pochá­dza z prvej polo­vi­ci 16. sto­ro­čia. Miest­ne čas­ti: Čes­ká Kame­ni­ce, Dol­ní Kame­ni­ce, Fili­pov, Hor­ní Kame­ni­ce, Huní­kov, Kame­nic­ká Nová Vís­ka, Ker­har­ti­ce, Lís­ka, Pekel­ský Důl, Vís­ka pod Lesy (Wiki­pe­dia CZ). O jese­ne 1856 do leta 1857 nav­šte­vo­val tunaj­šiu meš­tian­sku ško­lu Anto­nín Dvo­řák (ces​ka​-kame​ni​ce​.cz). V mla­dos­ti tu v rokoch 17201728 žil Chris­toph Wil­li­bald Gluck, kto­ré­ho otec Ale­xan­der bol les­ní­kom na tunaj­šom pan­stve (luzic​ke​-hory​.cz). V his­to­ric­kom cen­tre mes­ta sa zacho­va­la archi­tek­tú­ra, kto­rá odrá­ža bohat­stvo minu­los­ti. Mes­tu domi­nu­je kos­tol svä­tej Kata­rí­ny. Lákad­lom je blíz­kosť národ­né­ho par­ku Čes­ké Švaj­čiar­sko. Neďa­le­ko sa nachá­dza Zápol­ský zámok s krás­ny­mi záh­ra­da­mi. Miest­ne reštau­rá­cie a kaviar­ne ponú­ka­jú tra­dič­né lužic­ké špe­cia­li­ty a domá­ce dezerty.


Čes­ká Kame­ni­ce, kno­wn as Böh­misch Kam­nitz in Ger­man, is a town in nort­hern Bohe­mia through which the Kame­ni­ce River flo­ws. The his­to­ric core is desig­na­ted as a muni­ci­pal heri­ta­ge zone. With an area of 38.76 km², it is home to 5,247 inha­bi­tants. The town’s ele­va­ti­on is 301 meters abo­ve sea level (Wiki­pe­dia CZ). The town is sur­roun­ded by the Lusa­tian Moun­tains, the Czech Swit­zer­land, and the Czech Cen­tral High­lands (luzic​ke​-hory​.cz). The first writ­ten men­ti­on of the town is from 1352, alt­hough in most pub­li­ca­ti­ons, it is sta­ted that it was foun­ded befo­re 1283 (Wiki­pe­dia CZ). Accor­ding to luzic​ke​-hory​.cz, the town may have ori­gi­na­ted as ear­ly as the 11th cen­tu­ry and was inha­bi­ted by Lusa­tian Sorbs. In the mid-​13th cen­tu­ry, Ger­man sett­lers arri­ved here. In 1394, the­re were 67 hou­ses here (luzic​ke​-hory​.cz). After World War II, the majo­ri­ty of the local resi­dents were disp­la­ced. Sin­ce 2005, the town has been desig­na­ted as a His­to­ric Town”. The cast­le dates back to the first half of the 16th cen­tu­ry. Local dis­tricts inc­lu­de: Čes­ká Kame­ni­ce, Dol­ní Kame­ni­ce, Fili­pov, Hor­ní Kame­ni­ce, Huní­kov, Kame­nic­ká Nová Vís­ka, Ker­har­ti­ce, Lís­ka, Pekel­ský Důl, and Vís­ka pod Lesy (Wiki­pe­dia CZ). In the autumn of 1856 to the sum­mer of 1857, Anto­nín Dvo­řák atten­ded the local town scho­ol here (ces​ka​-kame​ni​ce​.cz). In his youth, from 1720 to 1728, Chris­toph Wil­li­bald Gluck lived here, who­se fat­her Ale­xan­der was a fores­ter on the local esta­te (luzic​ke​-hory​.cz). The his­to­ric cen­ter of the town retains archi­tec­tu­re that ref­lects its rich past. The domi­nant fea­tu­re is the Church of St. Cat­he­ri­ne. The pro­xi­mi­ty to the Čes­ké Švaj­čiar­sko Nati­onal Park is an att­rac­ti­on. Near­by is the Zapol­sky Cast­le with beau­ti­ful gar­dens. Local res­tau­rants and cafes offer tra­di­ti­onal Lusa­tian spe­cial­ties and home­ma­de desserts.


Use Facebook to Comment on this Post