2016, 2016-2020, Časová línia, Česko, Krajina, Moravské, Obce, Severná Morava, Zahraničie

Podhradní Lhota

skala
Hits: 222

Pod­hrad­ní Lho­ta sa nachá­dza neda­le­ko od Bys­tři­ce pod Hos­tý­nem a Valaš­ským Mezi­ří­čím, na úpä­tí Kelčs­ké­ho Javor­ní­ka. Na mies­tach, kde sto­ro­čia boli dva sta­ro­by­lé hra­dy: Šaum­burk a Nový Šaum­burk – nespráv­ne nazý­va­ný Zubříč. Žije tu 495 oby­va­te­ľov (pod​hrad​nil​ho​ta​.cz). Nový Šaum­burk je nazý­va­ný ľudo­vo aj Baš­ta. Obec vznik­la v roku 1272. Pred­chod­com obce bola zrej­me obec Zubři­ce, s his­to­ric­kým náz­vom Zuber­sko (pod​hrad​nil​ho​ta​.cz).

Pod­hrad­ní Lho­ta is loca­ted near Bys­tři­ce pod Hos­tý­nem and Valaš­ské Mezi­ří­čí, at the foot of the Kelčs­ký Javor­ník. It is situ­ated whe­re two ancient cast­les have sto­od for cen­tu­ries: Šaum­burk and Nový Šaum­burk – incor­rect­ly cal­led Zubříč. The­re are 495 inha­bi­tants living here (pod​hrad​nil​ho​ta​.cz). Nový Šaum­burk is also com­mon­ly kno­wn as Baš­ta. The vil­la­ge was foun­ded in 1272. The pre­de­ces­sor of the vil­la­ge was like­ly the vil­la­ge of Zubři­ce, his­to­ri­cal­ly kno­wn as Zuber­sko (pod​hrad​nil​ho​ta​.cz).

Pod­hrad­ní Lho­ta se nachá­zí neda­le­ko od Bys­tři­ce pod Hos­tý­nem a Valaš­ské­ho Mezi­ří­čí, na úpa­tí Kelčs­ké­ho Javor­ní­ka. Na mís­tech, kde po sta­le­tí stá­ly dva sta­ro­by­lé hra­dy: Šaum­burk a Nový Šaum­burk – nespráv­ně nazý­va­ný Zubříč. Zde žije 495 oby­va­tel (pod​hrad​nil​ho​ta​.cz). Nový Šaum­burk je lido­vě nazý­ván také Baš­ta. Obec vznik­la v roce 1272. Před­chůd­cem obce byla prav­děpo­dob­ně obec Zubři­ce, s his­to­ric­kým náz­vem Zuber­sko (pod​hrad​nil​ho​ta​.cz).

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

2016, 2016-2020, Časová línia, Česko, Južná Morava, Krajina, Moravské, Obce, Zahraničie

Koválovice

skala
Hits: 261

Ková­lo­vi­ce sa nachá­dza­jú neďa­le­ko od Brna, na roz­hra­ní Dra­han­skej vrcho­vi­ny a Dyj­skos­vra­tec­ké­ho úva­lu. Prvá písom­ná zmien­ka je z roku 1131. V oko­lí sa nachá­dza­jú ryb­ní­ky (kova​lo​vi​ce​.cz). Nachá­dza sa tu kapl­n­ka Pet­ra a Pav­la, kto­rá bola v roku 2001 pre­sta­va­ná na mies­te dre­ve­nej kapl­n­ky z roku 1826. Nachá­dza sa tu aj múze­um sa vzťa­hu­je ku poš­tov­níc­tvu a bit­ke pri Slav­ko­ve. Napo­le­on­ská kapl­n­ka, kúpa­cí prí­rod­ný bio­top. Oko­li­té ryb­ní­ky pat­ri­li gró­fo­vi Levo­vi z Klo­bou­kov. Hniez­di­lo tu množ­stvo vod­né­ho vtác­tva. Pes­to­val sa tu anýz. V obci boli kováčs­ke diel­ne, od ková­čov pochá­dza vraj názov obec (koval). V roku 1754 tu bolo 59 domov. V rokoch 1852 a 1894 pos­ti­hol Ková­lo­vi­ce požiar. Mor v rokoch 1836, 1849, 1866, niči­vé kru­po­bi­tie v 1891, 1902 (kova​lo​vi​ce​.cz).

Ková­lo­vi­ce is loca­ted near Brno, on the bor­der of the Dra­han­ská vrcho­vi­na and Dyj­skos­vra­tec­ký úval. The first writ­ten men­ti­on dates back to 1131. The­re are ponds in the vici­ni­ty (kova​lo​vi​ce​.cz). The­re is a cha­pel of St. Peter and Paul, which was rebu­ilt in 2001 on the site of a wooden cha­pel from 1826. The­re is also a muse­um rela­ted to postal ser­vi­ces and the Batt­le of Slav­kov. Napo­le­on’s Cha­pel, a natu­ral bat­hing bio­to­pe, is loca­ted here. The sur­roun­ding ponds belo­n­ged to Count Lev of Klo­bouk. A varie­ty of water­fo­wl nested here. Ani­se was cul­ti­va­ted here. The­re were blacks­mith works­hops in the vil­la­ge, and sup­po­sed­ly, the name of the vil­la­ge comes from the blacks­miths (kováč). In 1754, the­re were 59 hou­ses here. Ková­lo­vi­ce was hit by fires in 1852 and 1894. The­re were flo­ods in 1836, 1849, and 1866, deva­sta­ting hails­torms in 1891 and 1902 (kova​lo​vi​ce​.cz).

Ková­lo­vi­ce se nachá­ze­jí neda­le­ko od Brna, na roz­hra­ní Dra­han­ské vrcho­vi­ny a Dyj­skos­vra­tec­ké­ho úva­lu. Prv­ní písem­ná zmín­ka je z roku 1131. V oko­lí se nachá­ze­jí ryb­ní­ky (kova​lo​vi​ce​.cz). V obci sto­jí kap­lič­ka sva­té­ho Pet­ra a Pav­la, kte­rá byla v roce 2001 pře­sta­věna na mís­tě dře­věné kap­lič­ky z roku 1826. Dále zde naj­de­me muze­um věno­va­né poš­tov­nic­tví a bit­vě u Slav­ko­va. Kro­mě toho tu naj­de­me Napo­le­ono­vu kap­li, pří­rod­ní kou­pa­cí bio­top. Okol­ní ryb­ní­ky patři­ly hra­běti Levo­vi z Klo­bou­ků, kde hníz­di­lo množ­ství vod­ní­ho ptac­tva. V obci býva­ly ková­řs­ké díl­ny, od ková­řů prý pochá­zí název obce (koval). V roce 1754 zde bylo 59 domů. V letech 1852 a 1894 pos­tihl Ková­lo­vi­ce požár. Mor v letech 1836, 1849, 1866, niči­vé kru­po­bi­tí v roce 1891 a 1902 (kova​lo​vi​ce​.cz).

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

2016, 2016-2020, Časová línia, České, Česko, Krajina, Mestá, Mestá, Severná Morava, Typ krajiny, Zahraničie

Kelč – mesto s bohatou históriou

skala
Hits: 374

Kelč leží neďa­le­ko od Valaš­ské­ho Mezi­ří­čí, a Hra­ni­ce. Prvá písom­ná zmien­ka je z roku 1131 (kelc​.cz). Žije tu 2685 oby­va­te­ľov na plo­che nece­lých 28 km2. Osob­nos­ti Kel­če: hudob­ný skla­da­teľ Jaro­slav Křič­ka, kato­líc­ky kňaz, peda­góg, teológ, arci­bis­kup praž­ský, prí­mas čes­ký, kar­di­nál Fran­ti­šek Tomá­šek, česko-​americký sce­ná­ris­ta, reži­sér Voj­těch Jas­ný (Wiki­pe­dia), hoke­jis­ta a fut­ba­lis­ta Vlas­ti­mil Bub­ník (Wiki­pe­dia CZ). Pôvod­ný názov obce bol Keleč, odvo­de­ný od mena Kelec, Kelek. Kel zna­me­ná mohut­ný (zvie­ra­cí) zub. Význa­mo­vo šlo o Kel­cov, resp. Kel­kov maje­tok (Hosák, Šrá­mek). Čas­ti mes­ta: Kelč, Babi­ce, Komá­ro­vi­ce, Lho­ta, Něme­ti­ce (Wiki­pe­dia CZ).

Naj­star­šie sto­py člo­ve­ka na tom­to úze­mí sú z mlad­šej doby kamen­nej. Prvé dočas­né síd­la vzni­ka­li cca 5000 rokov pred naším leto­poč­tom. Súvis­lé osíd­le­nie je dato­va­né oko­lo roku 1000. Na Stráž­nom bol ulo­že­ný poklad min­cí a zlom­ko­vé­ho strieb­ra. Veľ­ké­ho roz­kve­tu dosiah­la Kelč za bis­ku­pa Bru­na z Šaum­bur­ku. Vte­dy bolo zalo­že­né Nové měs­to Kelč, zalo­že­ná obec Posvát­no, kto­rá bola samos­tat­ná do roku 1850. Kon­com 14. sto­ro­čia pre­bie­ha­li voj­ny medzi morav­ský­mi mark­ra­bat­mi Još­tom a Pro­ko­pom a na začiat­ku 15. sto­ro­čia husit­ské voj­ny, kedy bola Kelč spus­to­še­ná. V 16. sto­ro­čí tu exis­to­val pivo­var a zača­li vzni­kať reme­sel­né cechy. V roku 1621 bola Kelč nie­koľ­ko krát vyplie­ne­ná a vypá­le­ná sused­mi s ​“valaš­ských pans­tiev natoľ­ko, že tu zosta­la sot­va päti­na oby­va­te­ľov. Kelč pre­sta­lo byť mes­tom. Mes­tom sa opäť sta­lo až na kon­ci 18. sto­ro­čia. Začiat­kom 19. sto­ro­čia sa tu roz­ší­ri­la výro­ba fajok (Ladi­slav Balet­ka).

V Kel­či sa nachá­dza pôvod­ne nesko­ro­go­tic­ký zámok zo 16. sto­ro­čia, rene­sanč­ne a baro­ko­vo upra­ve­ný v 17. sto­ro­čí. V súčas­nos­ti slú­ži ako uči­liš­te a prak­tic­ká ško­la. Far­ský kos­tol svä­té­ho Pet­ra a Pav­la a kos­tol svä­tej Kata­rí­ny, kto­rý bol pôvod­ne zámoc­kou kapl­n­kou zo 16. sto­ro­čia. Rad­ni­ca je zo začiat­ku u 17. sto­ro­čia (Ladi­slav Balet­ka).

Kelč is loca­ted near Valaš­ské Mezi­ří­čí and Hra­ni­ce. The first writ­ten men­ti­on dates back to 1131 (kelc​.cz). The­re are 2685 inha­bi­tants living on an area of​almost 28 km². Per­so­na­li­ties of Kelč inc­lu­de music com­po­ser Jaro­slav Křič­ka, Cat­ho­lic priest, edu­ca­tor, the­olo­gian, Arch­bis­hop of Pra­gue, Czech pri­ma­te, car­di­nal Fran­ti­šek Tomá­šek, Czech-​American scre­en­wri­ter, direc­tor Voj­těch Jas­ný (Wiki­pe­dia), hoc­key pla­y­er and foot­bal­ler Vlas­ti­mil Bub­ník (Wiki­pe­dia CZ). The ori­gi­nal name of the vil­la­ge was Keleč, deri­ved from the name Kelec, Kelek. Kel means stur­dy (ani­mal) tooth. In terms of mea­ning, it was the pro­per­ty of Kelc or Kel­kov (Hosák, Šrá­mek). Parts of the city: Kelč, Babi­ce, Komá­ro­vi­ce, Lho­ta, Něme­ti­ce (Wiki­pe­dia CZ).

The oldest tra­ces of human pre­sen­ce in this area are from the youn­ger Sto­ne Age. The first tem­po­ra­ry sett­le­ments were estab­lis­hed around 5000 years befo­re our era. Con­ti­nu­ous sett­le­ment is dated around the year 1000. A tre­a­su­re tro­ve of coins and frag­ments of sil­ver was depo­si­ted on Stráž­ný. Kelč flou­ris­hed under Bis­hop Bru­no of Schaum­burg. At that time, Nové měs­to Kelč was foun­ded, and the vil­la­ge of Posvát­no, which remai­ned inde­pen­dent until 1850, was foun­ded. Wars bet­we­en the Mora­vian mar­gra­ves Jošt and Pro­kop took pla­ce at the end of the 14th cen­tu­ry, and at the begin­ning of the 15th cen­tu­ry, the Hus­si­te wars, during which Kelč was devas­ta­ted. In the 16th cen­tu­ry, the­re was a bre­we­ry and craft guilds began to emer­ge. In 1621, Kelč was plun­de­red seve­ral times and bur­ned by neigh­bors from ​“Valaš­ských pans­tiev” to such an extent that bare­ly a fifth of the inha­bi­tants remai­ned. Kelč cea­sed to be a city. It beca­me a city again only at the end of the 18th cen­tu­ry. At the begin­ning of the 19th cen­tu­ry, pipe pro­duc­ti­on expan­ded here (Ladi­slav Baletka).

In Kelč, the­re is an ori­gi­nal­ly late Got­hic cast­le from the 16th cen­tu­ry, reno­va­ted in the Renais­san­ce and Baro­que sty­les in the 17th cen­tu­ry. It cur­ren­tly ser­ves as a voca­ti­onal scho­ol. The parish church of St. Peter and Paul and the church of St. Cat­he­ri­ne, which was ori­gi­nal­ly a cast­le cha­pel from the 16th cen­tu­ry. The town hall dates back to the ear­ly 17th cen­tu­ry (Ladi­slav Baletka).

Kelč leží neda­le­ko od Valaš­ské­ho Mezi­ří­čí a Hra­nic. Prv­ní písem­ná zmín­ka je z roku 1131 (kelc​.cz). Žije zde 2685 oby­va­tel na plo­še nece­lých 28 km². Osob­nos­ti Kel­če: hudeb­ní skla­da­tel Jaro­slav Křič­ka, kato­lic­ký kněz, peda­gog, teolog, arci­bis­kup praž­ský, pri­mas čes­ký, kar­di­nál Fran­ti­šek Tomá­šek, česko-​americký sce­ná­ris­ta, reži­sér Voj­těch Jas­ný (Wiki­pe­dia), hoke­jis­ta a fot­ba­lis­ta Vlas­ti­mil Bub­ník (Wiki­pe­dia CZ). Původ­ní název obce byl Keleč, odvo­ze­ný od jmé­na Kelec, Kelek. Kel zna­me­ná mohut­ný (zví­ře­cí) zub. Význa­mo­vě šlo o Kel­cov, resp. Kel­kov maje­tek (Hosák, Šrá­mek). Čás­ti měs­ta: Kelč, Babi­ce, Komá­ro­vi­ce, Lho­ta, Něme­ti­ce (Wiki­pe­dia CZ).

Nej­star­ší sto­py člo­věka na tom­to úze­mí jsou z mlad­ší doby kamen­né. Prv­ní dočas­né síd­la vzni­ka­la asi před 5000 lety. Sou­vis­lé osíd­le­ní je dato­vá­no kolem roku 1000. Na Stráž­ném byl ulo­žen poklad min­cí a zlom­ko­vé­ho stříb­ra. Vel­ké­ho rozk­větu dosáh­la Kelč za bis­ku­pa Bru­na z Šaum­bur­ku. Teh­dy bylo zalo­že­no Nové měs­to Kelč, zalo­že­ná obec Posvát­no, kte­rá byla samos­tat­ná do roku 1850. Kon­cem 14. sto­le­tí pro­bí­ha­ly vál­ky mezi morav­ský­mi mark­ra­ba­ty Još­tem a Pro­ko­pem a na začát­ku 15. sto­le­tí husit­ské vál­ky, kdy byla Kelč spus­to­še­na. V 16. sto­le­tí zde exis­to­val pivo­var a zača­ly vzni­kat řeme­sl­né cechy. V roce 1621 byla Kelč něko­li­krát vyple­něna a vypá­le­na sou­se­dy ​“valaš­ských pans­tiev nato­lik, že tu zůs­ta­la sot­va pěti­na oby­va­tel. Kelč přes­ta­lo být měs­tem. Měs­tem se opět sta­lo až na kon­ci 18. sto­le­tí. Začát­kem 19. sto­le­tí se tu roz­ší­ři­la výro­ba dýmek (Ladi­slav Baletka).

V Kel­či se nachá­zí původ­ně pozdně gotic­ký zámek z 16. sto­le­tí, rene­sanč­ně a barok­ně upra­ve­ný v 17. sto­le­tí. V sou­čas­nos­ti slou­ží jako uči­liš­tě a prak­tic­ká ško­la. Far­ní kos­tel sva­té­ho Pet­ra a Pav­la a kos­tel sva­té Kate­ři­ny, kte­rý byl původ­ně zámec­kou kap­lí ze 16. sto­le­tí. Rad­ni­ce je z počát­ku 17. sto­le­tí (Ladi­slav Baletka).

Lite­ra­tú­ra

Hosák, Šrá­mek, 1970: Míst­ní jmé­na na Mora­vě a ve Slez­sku I, Pra­ha, p. 388, 389

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

2011-2015, 2015, Časová línia, České, Česko, Krajina, Mestá, Mestá, Severné Čechy, Typ krajiny, Zahraničie

Chřibská – starodávna, kľukatá

skala
Hits: 1682

Mes­to Chřib­ská leží v naj­zá­pad­nej­šej čas­ti Lužic­kých hôr, v juž­nej čas­ti Šluk­nov­ské­ho výbež­ku. Je obklo­pe­né Kyt­lic­kou pahor­ka­ti­nou, Lužic­kých chr­bá­tom a Jetři­chov­ský­mi ste­na­mi. Na úze­mí Chrá­ne­nej kra­jin­nej oblas­ti Lužic­ké hory a CHKO Lab­ské pies­kov­ce a Národ­né­ho par­ku Čes­ké Švaj­čiar­sko. Miest­ne čas­ti mes­ta: Chřib­ská, Dol­ní Chřib­ská, Hor­ní Chřib­ská, Krás­ne Pole. Žije tu 1399 oby­va­te­ľov (mes​to​-chrib​ska​.cz). Prvá písom­ná zmien­ka je z roku 1352, avšak mes­to exis­to­va­lo pod­ľa nápi­su na kame­ni, už pre rokom 1144. Nemec­ký názov je Kre­i­bitz, je slo­van­ské­ho pôvo­du zo slo­va Krzy­wyc­za, vyjad­ru­je mean­dru­jú­ci potok. Súčas­ný názov je sta­ro­čes­ký od slo­va chřib – paho­rok (mes​to​-chrib​ska​.cz). Bola tu naj­star­šia sklár­ska huta v Stred­nej Euró­pe, exis­to­va­la už v roku 1414 (Ale­xan­dr Van­žu­ra). Po roku 1946 tu dra­ma­tic­ky pokle­sol počet oby­va­te­ľov po odsu­ne Nemcov. Zno­vu­osíd­le­nie nebo­lo úspeš­né. Opus­te­né domy chát­ra­li, boli niče­né, aj mno­ho z nich bolo zbú­ra­ných. Naj­viac v rokoch 1955, 1965 a 1967. Boli zbú­ra­né súvis­lé línie poscho­do­vých domov a prak­tic­ky bolo zlik­vi­do­va­né aj námes­tie. Mno­ho cen­ných ľudo­vých domov. Mno­ho tých­to sta­vieb zachrá­ni­li cha­lu­pá­ri, kto­rých počet tak­mer dosa­hu­je počet trva­lo žijú­cich oby­va­te­ľov (mes​to​-chrib​ska​.cz). V mla­dos­ti tu žil Chris­toph Wil­li­bald Gluck (1714 – 1787), kto­ré­ho otec bol v rokoch 1722 – 1727 les­maj­strom na kame­nic­kom pan­stve Kin­ských (Jiří Kühn).

V oko­lí a pria­mo v Chřib­ské ras­tú tisí­ce orchi­deí na pod­má­ča­ných lúkach, napr. na lúke u Brod­ských a v prí­rod­nej rezer­vá­cii Mar­schne­ro­va lúka (Infor­mač­né letáky).

The town of Chřib­ská is loca­ted in the wes­tern­most part of the Lusa­tian Moun­tains, in the sout­hern part of the Šluk­nov Hook. It is sur­roun­ded by the Kyt­li­ce Upland, the Lusa­tian Rid­ge, and the Jetři­cho­vi­ce Walls. It falls wit­hin the Pro­tec­ted Lands­ca­pe Area of the Lusa­tian Moun­tains and the Lab­ské Pís­kov­ce PLA, as well as the Čes­ké Švaj­čiar­sko Nati­onal Park. The local parts of the town are Chřib­ská, Dol­ní Chřib­ská, Hor­ní Chřib­ská, and Krás­ne Pole. The popu­la­ti­on is 1399 inha­bi­tants (mes​to​-chrib​ska​.cz). The first writ­ten men­ti­on is from 1352, but accor­ding to an insc­rip­ti­on on a sto­ne, the town exis­ted alre­a­dy befo­re 1144. The Ger­man name is Kre­i­bitz, of Sla­vic ori­gin from the word Krzy­wyc­za, mea­ning mean­de­ring stre­am. The cur­rent name is Old Czech from the word ​“chřib” – hill (mes​to​-chrib​ska​.cz). The­re was the oldest glas­sworks in Cen­tral Euro­pe, alre­a­dy exis­ting in 1414 (Ale­xan­dr Van­žu­ra). After 1946, the popu­la­ti­on dra­ma­ti­cal­ly dec­li­ned after the expul­si­on of Ger­mans. Resett­le­ment was not suc­cess­ful. Aban­do­ned hou­ses dete­ri­ora­ted, were des­tro­y­ed, and many of them were demo­lis­hed. Most notab­ly in the years 1955, 1965, and 1967. Con­ti­nu­ous lines of multi-​story hou­ses were demo­lis­hed, and the squ­are was prac­ti­cal­ly obli­te­ra­ted. Many valu­ab­le folk hou­ses. Many of the­se buil­dings were saved by cot­ta­gers, who­se num­ber almost equ­als the num­ber of per­ma­nent resi­dents (mes​to​-chrib​ska​.cz). Chris­toph Wil­li­bald Gluck (1714 – 1787) lived here in his youth; his fat­her was a fores­ter at the Kin­sky­’s sto­ne­ma­son­ry esta­te from 1722 to 1727 (Jiří Kühn).

In the vici­ni­ty and direct­ly in Chřib­ská, thou­sands of orchids grow in mars­hy mea­do­ws, for exam­ple, in the mea­dow near Brod­ský and in the Mar­schne­ro­va Mea­dow natu­re reser­ve (Infor­ma­ti­on leaflets).

Die Stadt Chřib­ská liegt im west­lichs­ten Teil des Lau­sit­zer Gebir­ges, im süd­li­chen Teil des Šluknovský-​Vorgebirges. Sie ist umge­ben von der Kytlice-​Hochfläche, dem Lau­sit­zer Kamm und den Jetři­cho­vi­cer Wän­den. Sie liegt im Ges­chütz­ten Lands­chafts­ge­biet des Lau­sit­zer Gebir­ges, im Lands­chaftss­chutz­ge­biet Lab­ské Pís­kov­ce und im Nati­onal­park Čes­ké Švaj­čiar­sko. Die Orts­te­i­le der Stadt sind Chřib­ská, Dol­ní Chřib­ská, Hor­ní Chřib­ská und Krás­ne Pole. Die Bevöl­ke­rungs­zahl bet­rägt 1399 Ein­woh­ner (mes​to​-chrib​ska​.cz). Die ers­te sch­rift­li­che Erwäh­nung stammt aus dem Jahr 1352, aber laut einer Insch­rift auf einem Ste­in exis­tier­te die Stadt bere­its vor 1144. Der deuts­che Name lau­tet Kre­i­bitz, sla­wis­chen Urs­prungs vom Wort Krzy­wyc­za, was sich auf einen mäan­dern­den Bach bez­ieht. Der aktu­el­le Name stammt aus dem Altc­ze­gis­chen Wort ​“chřib” – Hügel (mes​to​-chrib​ska​.cz). Hier befand sich die ältes­te Glas­hüt­te in Mit­te­le­uro­pa, die bere­its 1414 exis­tier­te (Ale­xan­dr Van­žu­ra). Nach 1946 ging die Bevöl­ke­rungs­zahl dra­ma­tisch zurück, nach­dem die Deuts­chen ver­trie­ben wur­den. Die Umsied­lung war nicht erfolg­re­ich. Ver­las­se­ne Häu­ser ver­fie­len, wur­den zers­tört und vie­le von ihnen abge­ris­sen. Am bemer­ken­swer­tes­ten in den Jah­ren 1955, 1965 und 1967. Kon­ti­nu­ier­li­che Rei­hen von mehrs­töc­ki­gen Häu­sern wur­den abge­ris­sen, und der Platz wur­de prak­tisch aus­ge­löscht. Vie­le wer­tvol­le Volkskunst-​Häuser. Vie­le die­ser Gebä­u­de wur­den von Som­merf­risch­lern geret­tet, deren Zahl fast der Zahl der stän­di­gen Bewoh­ner ents­pricht (mes​to​-chrib​ska​.cz). Chris­toph Wil­li­bald Gluck (1714 – 1787) leb­te hier in sei­ner Jugend; sein Vater war Förs­ter auf dem Ste­in­metz­gut der Kin­skýs von 1722 bis 1727 (Jiří Kühn).

In der Umge­bung und direkt in Chřib­ská wach­sen Tau­sen­de von Orchi­de­en auf sump­fi­gen Wie­sen, zum Beis­piel auf der Wie­se bei Brod­ský und im Naturs­chutz­ge­biet Mar­schne­ro­va lou­ka (Infor­ma­ti­onsb­ros­chüren).

Měs­to Chřib­ská leží v nej­zá­pad­něj­ší čás­ti Lužic­kých hor, v již­ní čás­ti Šluk­nov­ské­ho výběž­ku. Je obklo­pe­né Kyt­lic­kou pahor­ka­ti­nou, Lužic­kým hřbe­tem a Jetři­chov­ský­mi stěna­mi. Nachá­zí se na úze­mí Chrá­něné kra­jin­né oblas­ti Lužic­ké hory a CHKO Lab­ské pís­kov­ce a Národ­ní­ho par­ku Čes­ké Švý­car­sko. Míst­ní čás­ti měs­ta jsou: Chřib­ská, Dol­ní Chřib­ská, Hor­ní Chřib­ská, Krás­né Pole. Žije zde 1399 oby­va­tel (mes​to​-chrib​ska​.cz). Prv­ní písem­ná zmín­ka je z roku 1352, ale měs­to exis­to­va­lo pod­le nápi­su na kame­ni již před rokem 1144. Němec­ký název je Kre­i­bitz, je slo­van­ské­ho půvo­du ze slo­va Krzy­wyc­za, vyja­dřu­je mean­dru­jí­cí potok. Sou­čas­ný název je sta­ro­čes­ký od slo­va chřib – paho­rek (mes​to​-chrib​ska​.cz). Byla zde nej­star­ší sklá­řs­ká huť ve střed­ní Evro­pě, exis­to­va­la již v roce 1414 (Ale­xan­dr Van­žu­ra). Po roce 1946 zde dra­ma­tic­ky poklesl počet oby­va­tel po odsu­nu Něm­ců. Zno­vu­osíd­le­ní neby­lo úspěš­né. Opuš­těné domy chát­ra­ly, byly niče­ny, a mno­ho z nich bylo zbo­ře­no. Nej­ví­ce v letech 1955, 1965 a 1967. Byly zbo­ře­ny sou­vis­lé linie pat­ro­vých domů a prak­tic­ky bylo zlik­vi­do­vá­no i náměs­tí. Mno­ho cen­ných lido­vých domů. Mno­ho těch­to sta­veb zachrá­ni­li cha­lu­pá­ři, jejichž počet téměř dosa­hu­je počtu trva­le žijí­cích oby­va­tel (mes​to​-chrib​ska​.cz). V mlá­dí zde žil Chris­toph Wil­li­bald Gluck (1714 – 1787), jehož otec byl v letech 1722 – 1727 les­mis­trem na kame­nic­kém pan­ství Kin­ských (Jiří Kühn).

V oko­lí a pří­mo v Chřib­ské ros­tou tisí­ce orchi­de­jí na pod­má­če­ných lou­kách, např. na lou­ce u Brod­ských a v pří­rod­ní rezer­va­ci Mar­schne­ro­va lou­ka (Infor­mač­ní letáky).

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

2011-2015, 2015, Časová línia, České, Česko, Krajina, Mestá, Obce, Severné Čechy, Typ krajiny, Zahraničie

Mikulášovice – český Solingen

skala
Hits: 878

Miku­lá­šo­vi­ce sú roz­lo­ži­té, bez stre­dis­ka, majú cha­rak­ter prie­my­sel­nej obce. Miku­lá­šo­vi­ce vznik­li asi v 10. ale­bo 11. sto­ro­čí. V 12. sto­ro­čí tu žilo nie­koľ­ko rodín, kto­ré sa zapo­die­va­li pále­ním uhlia. Neskôr poľ­no­hos­po­dár­stvu a cho­vu dobyt­ka. Počet­né náz­vy slo­van­ských miest na oko­lí nasved­ču­jú tomu, že ten­to kraj bol obý­va­ný Slo­van­mi, kon­krét­ne lužic­ký­mi Srb­mi. V roku 1779 tu žilo 3700 oby­va­te­ľov. Vyras­ta­li tu bru­siar­ne, roz­má­ha­lo sa nožiar­stvo. V roku 1891 tu bola zalo­že­ná Prie­my­sel­ná ško­la nožiar­ska. Po odtr­hnu­tí Sudiet v roku 1938 odiš­lo z tade­to tak­mer celé čes­ké oby­va­teľ­stvo (miku​la​so​vi​ce​.cz). Nemec­ké pome­no­va­nie pre Miku­lá­šo­vi­ce je Nixdorf. Miku­lá­šo­vi­ce sa nachá­dza­jú sa v západ­nej čas­ti Šluk­nov­ské­ho výbež­ku v nad­mor­skej výš­ke 414 met­rov nad morom. Pred rokom 1914 boli s nece­lý­mi 8 tisíc­mi oby­va­teľ­mi, naj­väč­šou obcou Rakúsko-​Uhorska (Wiki­pe­dia CS). V súčast­nos­ti tu na plo­che 25.85 km2 žije 2189 oby­va­te­ľov. Miest­ne čas­ti: Miku­lá­šo­vi­ce, Miku­lá­šo­vič­ky, Sal­mov, Tomá­šov. His­to­ric­ké náz­vy: Nixen­dorf, Nic­kels­dorff, Nic­kils­torf, Nick­lausz­dorff, Nie­xen­dorffl, Nykls­dorf, Nikols­torff, Nicls­dorf, Nixdorf, Myku­las­so­wic, Miku­las­so­wicz (Wiki­pe­dia CS). Obec je dlhá 7 kilo­met­rov (ces​kes​vy​car​sko​.cz). Až do roku 1938 sa tu kona­li veľ­ko­noč­né jaz­dy, resp. jaz­dy kri­žia­kov, zvyk kto­rý sa do súčast­nos­ti docho­val iba v Luži­ci (ces​ka​te​le​vi​ze​.cz). V roku 2011 bola veľ­ko­noč­ná jaz­da obno­ve­ná (Wiki­pe­dia CS). Kona­jú sa tu aj nožiar­ske sláv­nos­ti na nádvo­rí továr­ne Mikov (ces​kes​vy​car​sko​.cz). Údaj­ne sa tu nachá­dza­jú jed­ny za naj­väč­ších var­ha­nov v Čes­ku. Obec bola pre­zý­va­ná aj čes­ký Solin­gen.

Miku­lá­šo­vi­ce is a spread-​out, cen­ter­less town with the cha­rac­ter of an indus­trial vil­la­ge. Miku­lá­šo­vi­ce emer­ged around the 10th or 11th cen­tu­ry. In the 12th cen­tu­ry, seve­ral fami­lies lived here, enga­ged in coal bur­ning. Later, agri­cul­tu­re and catt­le far­ming beca­me pre­va­lent. Nume­rous Sla­vic names of near­by towns sug­gest that this regi­on was inha­bi­ted by Slavs, spe­ci­fi­cal­ly the Lusa­tian Serbs. In 1779, the­re were 3,700 inha­bi­tants here. Grin­ding mills grew up here, and cut­le­ry making flou­ris­hed. In 1891, the Indus­trial Kni­fe Scho­ol was foun­ded here. After the Sude­ten­land was anne­xed in 1938, almost the enti­re Czech popu­la­ti­on left here (miku​la​so​vi​ce​.cz). The Ger­man name for Miku­lá­šo­vi­ce is Nixdorf. Miku­lá­šo­vi­ce is loca­ted in the wes­tern part of the Šluk­nov Upland at an alti­tu­de of 414 meters abo­ve sea level. Befo­re 1914, with just under 8,000 inha­bi­tants, it was the lar­gest muni­ci­pa­li­ty in Austria-​Hungary (Wiki­pe­dia CS). Cur­ren­tly, 2,189 inha­bi­tants live here in an area of 25.85 km². Local parts: Miku­lá­šo­vi­ce, Miku­lá­šo­vič­ky, Sal­mov, Tomá­šov. His­to­ri­cal names: Nixen­dorf, Nic­kels­dorff, Nic­kils­torf, Nick­lausz­dorff, Nie­xen­dorffl, Nykls­dorf, Nikols­torff, Nicls­dorf, Nixdorf, Myku­las­so­wic, Miku­las­so­wicz (Wiki­pe­dia CS). The vil­la­ge is 7 kilo­me­ters long (ces​kes​vy​car​sko​.cz). Until 1938, Eas­ter rides, or cru­sa­der rides, were held here, a cus­tom that has sur­vi­ved only in Lusa­tia to the pre­sent day (ces​ka​te​le​vi​ze​.cz). In 2011, the Eas­ter ride was revi­ved (Wiki­pe­dia CS). Cut­le­ry fes­ti­vals are also held in the cour­ty­ard of the Mikov fac­to­ry (ces​kes​vy​car​sko​.cz). Sup­po­sed­ly, some of the lar­gest organs in the Czech Repub­lic are loca­ted here. The vil­la­ge was also cal­led the Czech Solingen.

Miku­lá­šo­vi­ce ist eine aus­ge­dehn­te, zen­trums­lo­se Stadt mit dem Cha­rak­ter eines Indus­trie­dorfs. Miku­lá­šo­vi­ce ents­tand im 10. oder 11. Jahr­hun­dert. Im 12. Jahr­hun­dert leb­ten hier meh­re­re Fami­lien, die sich mit der Koh­len­verb­ren­nung bes­chäf­tig­ten. Spä­ter domi­nier­ten Lan­dwirts­chaft und Vieh­zucht. Zahl­re­i­che sla­wis­che Orts­na­men in der Umge­bung legen nahe, dass die­se Regi­on von Sla­wen bewohnt war, ins­be­son­de­re von den Sor­ben. Im Jahr 1779 leb­ten hier 3700 Ein­woh­ner. Es ents­tan­den Sch­le­if­müh­len und die Mes­ser­hers­tel­lung flo­rier­te. Im Jahr 1891 wur­de hier die Indus­trie­mes­sers­chu­le geg­rün­det. Nach der Anne­xi­on des Sude­ten­lan­des im Jahr 1938 ver­lie­ßen fast die gesam­ten tsche­chis­chen Bevöl­ke­rung die­sen Ort (miku​la​so​vi​ce​.cz). Der deuts­che Name für Miku­lá­šo­vi­ce lau­tet Nixdorf. Miku­lá­šo­vi­ce liegt im west­li­chen Teil des Sch­lag­gen­walds in einer Höhe von 414 Metern über dem Mee­ress­pie­gel. Vor 1914 war es mit knapp unter 8000 Ein­woh­nern die größte Geme­in­de in Österreich-​Ungarn (Wiki­pe­dia CS). Der­ze­it leben hier 2189 Ein­woh­ner auf einer Flä­che von 25,85 km². Loka­le Tei­le: Miku­lá­šo­vi­ce, Miku­lá­šo­vič­ky, Sal­mov, Tomá­šov. His­to­ris­che Namen: Nixen­dorf, Nic­kels­dorff, Nic­kils­torf, Nick­lausz­dorff, Nie­xen­dorffl, Nykls­dorf, Nikols­torff, Nicls­dorf, Nixdorf, Myku­las­so­wic, Miku­las­so­wicz (Wiki­pe­dia CS). Das Dorf ist 7 Kilo­me­ter lang (ces​kes​vy​car​sko​.cz). Bis 1938 fan­den hier Oster­rit­te oder Kre­uz­rit­ter­rit­te statt, ein Brauch, der nur in der Lau­sitz bis heute über­lebt hat (ces​ka​te​le​vi​ze​.cz). Im Jahr 2011 wur­de der Oster­ritt wie­der­be­lebt (Wiki­pe­dia CS). In der Hof des Mikov-​Werks fin­den auch Mes­ser­fes­te statt (ces​kes​vy​car​sko​.cz). Angeb­lich befin­den sich hier eini­ge der größten Orgeln in der Tsche­chis­chen Repub­lik. Das Dorf wur­de auch als tsche­chis­ches Solin­gen bezeichnet.

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post