Tatry, Krajina, Slovensko, Príroda, TOP, Hory, Biotopy, Fotografie

Vysoké Tatry

skala
Hits: 6075

Vysoké Tatry sú asi najväčšou pýchou Slovenska. V každom prípade sú najvyšším pohorím Slovenska. Sú to zrejme najmenšie veľhory na svete (). Názov Tatry je často chápaný ako pomenovanie jednotlivých horských celkov – Vysoké Tatry, , , Tatry, Belianske Tatry a sú často považované z pohľadu turizmu ako jedno pohorie, jeden celok alebo ich rozdelenie je chápané ako Vysoké Tatry a Nízke Tatry (sprievodcaposlovensku.com). Celková rozloha je 785 – 790 km². 78 % leží na Slovensku, 22 % v Poľsku (deims.org). Sú najvyšším pohorím Karpát a najvyšším severne od Álp v Európe (Wikipedia). S poľským Tatrzańskim Parkom Narodowym je TANAP súčasťou biosférických rezervácií (tanap.org). Hrebeň Vysokých Tatier je dlhý len 26 km (vysoketatry.org), jeho maximálna šírka je 17 km (Wikipedia). Tatry majú ostré hrebeňe, hlboké a charakter alpského reliéfu vzniknutého glaciálnymi procesmi. Západné Tatry majú charakter zložitých horských masívov s rôznymi skalnými formáciami. Východné Tatry tvoria Vysoké Tatry – najvyššie časti s alpínskym charakterom a Belianske Tatry – nižšie položenée, ale významné pohoria s bohatou geológiou (gov.pl).

Najvyšším vrchom Vysokých Tatier a celého Slovenska je Gerlachovský štít s nadmorskou výškou 2 655 metrov nad morom (vysoketatry.org). Z 35 dolín sú najznámejšie Kôprová, Furkotská, Mlynická, Mengusovská, Batizovská, Velická, Veľká a Malá Studená, Bielovodská, Javorová dolina, . Vo Vysokých Tatrách sa nachádza 120 plies, napr. Štrbské pleso, Veľké Hincovo pleso, Popradské pleso, Morské oko, Wielki Staw Polski. Sneh sa tu udrží 200 – 250 dní v roku, na niektorých tienistých stráňach sa netopí vôbec, ročný úhrn zrážok tu dosahuje okolo 1 600 mm (Wikipedia). Geologicky sú jadrových pohorím, jadro Tatier vznikalo v prvohorách, v karbóne pred 210 miliónmi rokov (Janák, Plašienka, Petrík). Na reliéf mali hlavný vplyv alpínske ľadovce, ktoré v ľadových dobách dosahovali na severných stranách až 14 km (Wikipedia). Reliéf bol formovaný počas alpskej orogenézy a následnými glaciálnymi a periglaciálnymi procesmi, ktoré vytvorili typické tvary: firnové kotle, U‑tvarované údolia, morény, a (unesco.org). Reliéf Tatier je dielom vodných tokov a horských ľadovcov. V čase nejväčšieho rozsahu mali ľadovce vo Vysokých Tatrách plochu asi 15 000 ha (Houdek, Bohuš, 1976). Geologická stavba Tatier zahŕňa granitické a sedimentárne . Vnútorné časti sú prevažne granitové, vonkajšie krajné časti sú sedimentárne – kriedovo‑jurasické vápence a (deims.org).

Pôvod a význam názvu Tatry nie je doteraz spoľahlivo vyriešený. Historici ho pripisujú obyvateľom, ktorí sídlili na našom území ešte pred príchodom Slovanov. Odvodzujú ho od árijského slova tamtra, tâtra s významom „temný“ alebo „tmavý“, pripisujú mu význam odvodený z ľudového slova tatra v zmysle kamenistej, neúrodnej zeme. Ako najpravdepodobnejšiu možno akceptovať mienku, že názov Tatry pochádza zo slovanského slova čo znamená bralá (Melich, 1902; Czambel, 1906; Chaloupecký, 1923). Podľa vysoke-tatry.info je označenie “tamtra – tatra = hnedý, tmavý” keltské. Prvá zmienka tohto názvu je z roku 999, spomína sa Tritri montes (wikipedia.sk). V roku 1125 sa v Kosmovej kronike spomína už názov Tatri (Kele, Lučanský, 2001). Poľské písomníctvo a  do prvej polovice 19. storočia Tatry označovala ako Karpak, , Sarmackie Alpy, , Wengerskie góry. Maďari používali označenie , , apod., Tátra.  Karpathen, Schnee-Gebirge, Zentralkarpathen apod (vysoke-tatry.info).

Ľadovec v Bielovodskej doline bol 14 km dlhý a 330 m hrubý (Houdek, Bohuš, 1976). Geomorfologický celok Tatry sa člení na dva podcelky: Západné Tatry a Východné Tatry. Ľaliové sedlo oddeľuje Západné a Východné Tatry. Východné Tatry sa členia na dve časti: Vysoké Tatry a Belianske Tatry (wikipedia.sk). Bielovodská dolina je najdlhšia dolina Tatier a je jedinou dolinou Tatier alpského rázu (Bohuš, 1996). Na území Tatier sa pôsobením vody vytvorilo množstvo jaskýň, v súčasnosti ich je zmapovaných okolo 330 (Houdek, Bohuš, 1976).  ľadovcového pôvodu v Tatrách majú svoje vlastné pomenovanie, na Slovensku pleso a v Poľsku staw. Nachádza sa ich v Tatrách viac ako 200. Podnebie má prevažne horský až vysokohorský ráz, snehová pokrývka pretrváva 180, v údoliach, až 250, v najvyšších oblastiach dní v roku. Veterné je až 300 dní v roku. Na južnej strane dochádza často k tzv. padavým vetrom, ktoré spôsobujú vývraty a rozsiahle polomy. Najvhodnejším obdobím pre turistické výstupy v Tatrách je , kedy je počasie najstabilnejšie (wikipedia.sk).

Tatry k najvlhkejším a najchladnejším oblastiam v regióne Poľska i Slovenska. Silné a snehové zrážky sa objavujú často, čo ovplyvňuje vegetáciu i erozívne procesy (ecopotential-project.eu). V najvyšších polohách žijú a . Rupicapra rupicapra tatrica je symbolom Vysokých Tatier. V lesoch žijú aj naše veľké , vlk, (vysoketatry.org). V osade Tatranská Polianka nedávno odkryli dávnoveké opevnené sídlisko na tzv. Žltej stene. Podľa toho bola lokalita osídlená na prelome nášho letopočtu. Dnes sú tu liečebné , liečil sa tu aj český básnik Jiří Wolker. Turistickým a lyžiarskym známym strediskom je Hrebienok na juhovýchodnom úpätí Slavkovského štítu (e-tatry.szm.com). Symbolom Slovenska je vrch Kriváň. Niektoré ďalšie zaujímavé lokality: Malé vodopády Studeného potoka (Peter ). V Tatrách evidujeme okolo 1400 druhov rastlín (wikipedia.sk).

Existujú zmienky o rudných výskytoch v Tatrách. Prvé zmienky o baníckej činnosti sú z 13. storočia. Niektoré boli najmä v 17. a 18. storočí využívané. Majú len mineralogický význam a nezodpovedajú kritériám ložiska nerastných surovín. Pri Štrbe boli bane na železnú rudu a na Patrii, ktorú nazývali boli medené bane. V Bielovodskej doline sa dolovalo od roku 1524. V oblasti Kriváňa, kde sa vyskytovala antimónová ruda, na ktorú bolo viazané i zlato (Wikipedia). 

Belianske Tatry sú východnou časťou Vysokých Tatier. Tento 14 km dlhý vápencový hrebeň leží takmer kolmo na hlavný hrebeň Vysokých Tatier. Považujú sa za najkrajšiu a prírodne najbohatšiu časť, rastie tu napr. – (e-tatry.szm.com). K vyhľadávaným lokalitám patrí Belianska jaskyňa.

V Tatrách je najvyššie položená osada Štrbské Pleso vo výške 1 355 nad morom. Na Lomnický štít (2632 m) vedie visutá lanovka. Najvyššie položená chata „Chata pod Rysmi“ sa nachádza vo výške 2 250 metrov (vysoketatry.org). Okrem nej množstvo iných, napr. Téryho chata, Zbojnícka chata, , Encián (na Skalnatom plese), Skalnatá chata, , , Zamkovského chata, , (Wikipedia).

The High Tatras are probably the greatest pride of Slovakia. In any case, they are the highest mountain range in the . They are often described as the smallest high mountains in the world (Peter Kaclík). The name Tatras is frequently understood as a collective designation for several mountain units — the High Tatras, Low Tatras, Western Tatras, Eastern Tatras and Belianske Tatras — which are often perceived, especially from a tourism perspective, as one unified mountain range, or are simply divided into the High and Low Tatras (sprievodcaposlovensku.com). The total area is about 785–790 km², of which 78% lies in Slovakia and 22% in Poland (deims.org). They are the highest mountains of the Carpathians and the highest north of the Alps in Europe (Wikipedia). Together with Poland’s Tatra National Park (Tatrzański Park Narodowy), the Slovak TANAP forms part of the UNESCO Biosphere Reserves (tanap.org). The main ridge of the High Tatras is only 26 km long (vysoketatry.org), with a maximum width of 17 km (Wikipedia). The Tatras feature sharp ridges, deep valleys and a distinctly alpine relief formed by glacial processes. The Western Tatras are characterized by complex mountain massifs with diverse rock formations, while the Eastern Tatras consist of the High Tatras — the highest and most alpine part — and the Belianske Tatras, which are lower but geologically very rich (gov.pl).

The highest peak of both the High Tatras and Slovakia is Gerlachovský štít (2,655 m a.s.l.) (vysoketatry.org). Of the 35 valleys, the best known are Kôprová, Furkotská, Mlynická, Mengusovská, Batizovská, Velická, Veľká and Malá Studená, Bielovodská, Javorová, and Kežmarská Biela . The High Tatras contain about 120 glacial lakes, including Štrbské Pleso, Veľké Hincovo Pleso, Popradské Pleso, , and Wielki Staw Polski. Snow remains for 200–250 days per year, and on some shaded slopes does not melt at all; annual precipitation reaches around 1,600 mm (Wikipedia). Geologically, the Tatras are a core mountain range, whose crystalline basement formed in the Carboniferous period about 210 million years ago (Janák, Plašienka, Petrík). Alpine glaciers played a dominant role in shaping the relief; during glacial periods, northern glaciers reached lengths of up to 14 km (Wikipedia). The relief was formed during the Alpine orogeny and subsequent glacial and periglacial processes, producing cirques, U-shaped valleys, moraines, gorge valleys and lake basins (unesco.org). At their maximum extent, High Tatra glaciers covered about 15,000 ha (Houdek & Bohuš, 1976). The geological structure includes granite cores in the interior and Mesozoic limestones and dolomites in the outer zones (deims.org).

The origin of the name Tatras is not definitively resolved. Some scholars link it to pre-Slavic inhabitants and to the Aryan words tamtra or tâtra meaning “dark”. Others relate it to a folk word meaning rocky, barren land. The most widely accepted view derives the name from the Slavic word trtri meaning “cliffs” (Melich 1902; Czambel 1906; Chaloupecký 1923). The first written record dates to 999, as Tritri montes (wikipedia.sk), and by 1125 it appeared as Tatri in Cosmas‘ Chronicle (Kele & Lučanský, 2001).

The Bielovodská Valley glacier was 14 km long and 330 m thick (Houdek & Bohuš, 1976). The Tatras are divided into Western and Eastern Tatras, separated by Ľaliové Saddle; the Eastern Tatras consist of the High Tatras and the Belianske Tatras. Bielovodská Valley is the longest and the only fully alpine-type valley (Bohuš, 1996). About 330 caves have been mapped. There are over 200 glacial lakes (pleso in Slovak, staw in Polish). The climate is alpine to high-alpine, with snow cover lasting 180–250 days per year and wind occurring on up to 300 days. Foehn-type downslope winds often cause forest blowdowns. Autumn is the best season for hiking (wikipedia.sk). The Tatras are among the coldest and wettest regions of Slovakia and Poland. Strong precipitation shapes vegetation and erosion (ecopotential-project.eu). The mountains are home to chamois and marmots, and to large carnivores such as brown bear, wolf and lynx. The Tatra chamois (Rupicapra rupicapra tatrica) is a symbol of the High Tatras. Archaeological remains of a fortified prehistoric settlement were discovered at Žltá stena near Tatranská . Kriváň is Slovakia’s national mountain. About 1,400 plant species grow in the Tatras. Mining activity dates back to the 13th century; iron, copper, antimony and gold were extracted, though only of mineralogical significance. The Belianske Tatras form a 14-km limestone ridge and are among the most scenic parts of the range, famous for Edelweiss (Leontopodium alpinum) and the Belianska Cave. The highest settlement is Štrbské Pleso (1,355 m). A cable car leads to Lomnický Peak (2,632 m). The highest mountain hut is Chata pod Rysmi (2,250 m), followed by many famous huts such as Téryho chata, Zbojnícka chata, Zamkovského chata, Sliezsky dom, and Chata pri Zelenom plese.

Die Hohe Tatra ist vermutlich der größte Stolz der Slowakei. In jedem Fall stellt sie das höchste Gebirge des Landes dar. Sie gilt zugleich als das kleinste Hochgebirge der Welt (Peter Kaclík). Der Name Tatra wird häufig als Sammelbezeichnung mehrerer Gebirgseinheiten verstanden – Hohe Tatra, Niedere Tatra, Westtatra, Osttatra und Belaer Tatra – die besonders aus touristischer Sicht oft als ein zusammenhängendes Gebirgssystem betrachtet werden oder vereinfacht in Hohe und Niedere Tatra gegliedert werden (sprievodcaposlovensku.com). Die Gesamtfläche beträgt 785–790 km², wovon 78 % in der Slowakei und 22 % in Polen liegen (deims.org). Die Tatra ist das höchste Gebirge der Karpaten und zugleich das höchste Gebirge nördlich der Alpen in Europa (Wikipedia). Zusammen mit dem polnischen Tatrzański Park Narodowy ist der slowakische TANAP Teil des UNESCO-Biosphärenreservates (tanap.org). Der Hauptkamm der Hohen Tatra ist lediglich 26 km lang (vysoketatry.org), seine maximale Breite beträgt 17 km (Wikipedia). Das Gebirge ist geprägt von scharfen Graten, tiefen Tälern und einem stark alpinen Relief, das durch glaziale Prozesse entstand. Die Westtatra besitzt den Charakter komplexer Gebirgsmassive mit vielfältigen Felsformationen, während die Osttatra aus der Hohen Tatra – dem höchsten und alpinsten Teil – sowie der Belaer Tatra besteht, die niedriger liegt, jedoch geologisch äußerst reich ist (gov.pl). Der höchste Gipfel der Hohen Tatra und der gesamten Slowakei ist der Gerlachovský štít mit 2 655 m ü. M. (vysoketatry.org). Von insgesamt 35 Tälern sind besonders bekannt: Kôprová-, Furkotská-, Mlynická-, Mengusovská-, Batizovská-, Velická-, Große und Kleine Studená-Tal, Bielovodská-Tal, Javorová-Tal und das Tal der Kežmarská Biela voda. In der Hohen Tatra befinden sich etwa 120 Gletscherseen, darunter Štrbské pleso, Veľké Hincovo pleso, Popradské pleso, Morskie Oko und Wielki Staw Polski. Die Schneedecke hält hier 200–250 Tage im Jahr, in schattigen Lagen oft ganzjährig, und der jährliche Niederschlag erreicht etwa 1 600 mm (Wikipedia). 

Geologisch ist die Tatra ein Kerngebirge. Das kristalline Grundgebirge entstand bereits im Karbon vor etwa 210 Millionen Jahren (Janák, Plašienka, Petrík). Die heutige Form des Reliefs wurde wesentlich durch alpine Gletscher geprägt, die während der Eiszeiten auf der Nordseite bis zu 14 km Länge erreichten (Wikipedia). Die Gebirgsform entstand während der alpidischen Gebirgsbildung sowie durch glaziale und periglaziale Prozesse, wodurch typische Formen wie Kar-Kessel, U-Täler, Moränen, Schlucht-Täler und Seebecken entstanden (unesco.org). Zur Zeit der größten Vereisung bedeckten die Gletscher der Hohen Tatra rund 15 000 ha (Houdek & Bohuš, 1976). Die geologische Struktur besteht aus granitischen Gesteinen im Inneren und mesozoischen Kalk- und Dolomitgesteinen an den Randzonen (deims.org).

Der Ursprung des Namens Tatra ist bis heute nicht eindeutig geklärt. Einige Historiker führen ihn auf vor-slawische Bevölkerungen und die arischen Begriffe tamtra oder tâtra („dunkel“) zurück, andere auf ein Volkswort für steinige, unfruchtbare Landschaft. Am wahrscheinlichsten gilt die Ableitung vom slawischen Wort „trtri“ („Felsklippen“) (Melich 1902; Czambel 1906; Chaloupecký 1923). Die erste Erwähnung stammt aus dem Jahr 999 (Tritri montes), später 1125 erscheint der Name Tatri in der Chronik des Kosmas (Kele & Lučanský, 2001).

Der Gletscher im Bielovodská-Tal war 14 km lang und 330 m mächtig (Houdek & Bohuš, 1976). Die Tatra gliedert sich in West- und Osttatra, getrennt durch das Ľaliové-Joch. Die Osttatra besteht aus der Hohen Tatra und der Belaer Tatra (wikipedia.sk). Das Bielovodská-Tal ist das längste Tal und das einzige mit vollständig alpinem Charakter (Bohuš, 1996). In der Tatra sind rund 330 Höhlen bekannt. Es gibt über 200 Gletscherseen, die auf Slowakisch pleso und auf Polnisch staw heißen. Das Klima ist hochgebirgig bis alpinen Typs. Die Schneedecke hält 180–250 Tage an, und an bis zu 300 Tagen im Jahr weht starker Wind. Häufig treten Fallwinde auf der Südseite auf, die zu großflächigen Windwürfen führen. Die beste Zeit für Bergtouren ist der Herbst, wenn das Wetter am stabilsten ist (wikipedia.sk). Die Tatra zählt zu den kältesten und niederschlagsreichsten Regionen der Slowakei und Polens. Häufige Regen- und Schneefälle beeinflussen Vegetation und Erosionsprozesse (ecopotential-project.eu). In den höchsten Lagen leben Gämsen und Murmeltiere. Die Tatra-Gämse (Rupicapra rupicapra tatrica) ist ein Symbol der Hohen Tatra. In den Wäldern kommen auch große Beutegreifer wie Bär, Wolf und Luchs vor (vysoketatry.org). In Tatranská Polianka wurde eine vorgeschichtliche befestigte Siedlung entdeckt. Der Kriváň gilt als Symbolberg der Slowakei. Insgesamt wachsen in der Tatra rund 1 400 Pflanzenarten (wikipedia.sk).

Seit dem 13. Jahrhundert gibt es Hinweise auf Bergbau, insbesondere auf Eisen, Kupfer, Antimon und Gold, allerdings nur von mineralogischer Bedeutung. Die Belaer Tatra bildet einen 14 km langen Kalksteinkamm und gilt als der landschaftlich und biologisch reichste Teil, bekannt u. a. für das Edelweiß (Leontopodium alpinum) und die Belaer Tropfsteinhöhle. Die höchstgelegene Siedlung ist Štrbské Pleso (1 355 m). Eine Seilbahn führt auf den Lomnický štít (2 632 m). Die höchstgelegene Hütte ist die Chata pod Rysmi (2 250 m), daneben existieren zahlreiche bekannte Berghütten wie Téryho chata, Zbojnícka chata, Zamkovského chata, Sliezsky dom und Chata pri Zelenom plese.

Tatry Wysokie są prawdopodobnie największą dumą Słowacji. W każdym razie stanowią najwyższe pasmo górskie tego kraju. Często określa się je jako najmniejsze góry wysokie świata (Peter Kaclík). Nazwa Tatry bywa rozumiana jako wspólne określenie kilku jednostek górskich – Tatr Wysokich, Tatr Niskich, Tatr Zachodnich, Tatr Wschodnich oraz Tatr Bielskich – które, zwłaszcza z punktu widzenia turystyki, są często postrzegane jako jedno pasmo górskie lub dzielone jedynie na Tatry Wysokie i Niskie  (sprievodcaposlovensku.com). Całkowita powierzchnia Tatr wynosi 785–790 km², z czego 78% leży na Słowacji, a 22% w Polsce (deims.org). Są one najwyższym pasmem Karpat oraz najwyższymi górami Europy na północ od Alp (Wikipedia). Wraz z polskim Tatrzańskim Parkiem Narodowym słowacki TANAP stanowi część Rezerwatu Biosfery UNESCO (tanap.org). Główny grzbiet Tatr Wysokich ma zaledwie 26 km długości (vysoketatry.org), a jego maksymalna szerokość wynosi 17 km (Wikipedia). Tatry charakteryzują się ostrymi graniami, głębokimi dolinami oraz typowo alpejską rzeźbą terenu, ukształtowaną przez procesy glacjalne. Tatry Zachodnie mają charakter złożonych masywów górskich o zróżnicowanych formacjach skalnych, natomiast Tatry Wschodnie tworzą Tatry Wysokie – najwyższą i najbardziej alpejską część pasma – oraz Tatry Bielskie, które są niższe, lecz wyjątkowo bogate geologicznie (gov.pl). Najwyższym szczytem Tatr Wysokich i całej Słowacji jest Gerlachovský štít (2655 m n.p.m.) (vysoketatry.org). Spośród 35 dolin do najbardziej znanych należą: Kôprovská, Furkotská, Mlynická, Mengusovská, Batizovská, Velická, Wielka i Mała Studená, Bielovodská, Jaworowa oraz Dolina Kieżmarskiej Białej Wody. W Tatrach Wysokich znajduje się około 120 jezior polodowcowych, m.in. Štrbské Pleso, Veľké Hincovo Pleso, Popradské Pleso, Morskie Oko oraz Wielki Staw Polski. Pokrywa śnieżna utrzymuje się 200–250 dni w roku, a na niektórych zacienionych stokach nie znika wcale; roczna suma opadów sięga około 1600 mm (Wikipedia).

Pod względem geologicznym Tatry są pasmem zrębowym. Krystaliczne jądro Tatr powstało w karbonie, około 210 milionów lat temu (Janák, Plašienka, Petrík). Decydujący wpływ na rzeźbę terenu miały lodowce alpejskie, które w okresach zlodowaceń osiągały po północnej stronie długość nawet 14 km (Wikipedia). Rzeźba była kształtowana podczas orogenezy alpejskiej oraz przez procesy glacjalne i peryglacjalne, tworząc charakterystyczne formy: kotły firnowe, doliny U-kształtne, moreny, doliny szczelinowe i misy jeziorne (unesco.org). W okresie największego zlodowacenia lodowce Tatr Wysokich zajmowały powierzchnię około 15 000 ha (Houdek & Bohuš, 1976). Budowa geologiczna obejmuje granitowe skały w części wewnętrznej oraz osadowe wapienie i dolomity jurajsko-kredowe w strefach zewnętrznych (deims.org).

Pochodzenie nazwy Tatry nie zostało jednoznacznie wyjaśnione. Jedna z teorii wywodzi ją od przed-słowiańskich mieszkańców i aryjskich słów tamtra lub tâtra oznaczających „ciemny”. Inni łączą ją z ludowym określeniem kamienistej, jałowej ziemi. Najbardziej prawdopodobne jest jednak pochodzenie od słowiańskiego słowa „trtri”, oznaczającego skały i urwiska (Melich 1902; Czambel 1906; Chaloupecký 1923). Najstarsza wzmianka pochodzi z roku 999 jako Tritri montes (wikipedia.sk), a w 1125 w Kronice Kosmasa pojawia się forma Tatri (Kele & Lučanský, 2001). Lodowiec w Dolinie Białej Wody miał 14 km długości i 330 m grubości (Houdek & Bohuš, 1976). Tatry dzielą się na Tatry Zachodnie i Wschodnie, rozdzielone Przełęczą Liliową (Ľaliové sedlo). Tatry Wschodnie obejmują Tatry Wysokie i Tatry Bielskie (wikipedia.sk). Dolina Białej Wody jest najdłuższą doliną Tatr i jedyną o w pełni alpejskim charakterze (Bohuš, 1996). Znanych jest około 330 jaskiń. W Tatrach znajduje się ponad 200 jezior polodowcowych – na Słowacji zwanych pleso, w Polsce staw. Klimat ma charakter górski do wysokogórskiego. Pokrywa śnieżna utrzymuje się 180–250 dni w roku, a silne wiatry występują nawet 300 dni w roku. Szczególnie częste są wiatry halne powodujące wiatrołomy. Jesień jest najlepszym okresem do wędrówek (wikipedia.sk).

Tatry należą do najchłodniejszych i najbardziej wilgotnych regionów Polski i Słowacji. Częste opady deszczu i śniegu wpływają na roślinność i procesy erozyjne (ecopotential-project.eu). W najwyższych partiach żyją kozice i świstaki. Kozica tatrzańska (Rupicapra rupicapra tatrica) jest symbolem Tatr Wysokich. W lasach występują także niedźwiedź, wilk i ryś (vysoketatry.org). W Tatrzańskiej Poliance odkryto pozostałości pradawnej osady obronnej na tzw. Żółtej Ścianie. Krywań (Kriváň) jest symbolem narodowym Słowacji. W Tatrach rośnie około 1400 gatunków roślin (wikipedia.sk). Pierwsze wzmianki o górnictwie pochodzą z XIII wieku; wydobywano rudę żelaza, miedź, antymon i złoto, jednak tylko o znaczeniu mineralogicznym. Tatry Bielskie tworzą 14-kilometrowy grzbiet wapienny i uchodzą za najpiękniejszą i najbogatszą przyrodniczo część pasma, znaną m.in. z występowania szarotki alpejskiej (Leontopodium alpinum) oraz Jaskini Bielskiej. Najwyżej położoną miejscowością jest Štrbské Pleso (1355 m n.p.m.). Kolej linowa prowadzi na Łomnicki Szczyt (2632 m). Najwyżej położone schronisko to Chata pod Rysmi (2250 m), obok wielu innych, m.in. Téryho chata, Zbojnícka chata, Zamkovského chata, Sliezsky dom i Chata pri Zelenom plese.

Vysoké Tatry jsou pravděpodobně největší pýchou Slovenska. V každém případě představují nejvyšší pohoří země. Často jsou označovány jako nejmenší velehory světa (Peter Kaclík). Název Tatry je často chápán jako souhrnné označení několika horských celků – Vysokých Tater, Nízkých Tater, Západních Tater, Východních Tater a Belianských Tater – které jsou zejména z pohledu cestovního ruchu považovány za jedno pohoří nebo jsou zjednodušeně rozdělovány na Vysoké a Nízké Tatry (sprievodcaposlovensku.com).

Celková rozloha činí 785–790 km², z čehož 78 % leží na Slovensku a 22 % v Polsku (deims.org). Tatry jsou nejvyšším pohořím Karpat a zároveň nejvyššími horami Evropy severně od Alp (Wikipedia). Společně s polským Tatrzańskim Parkem Narodowym je slovenský TANAP součástí biosférické rezervace UNESCO (tanap.org). Hřeben Vysokých Tater je dlouhý pouze 26 km (vysoketatry.org) a jeho maximální šířka činí 17 km (Wikipedia). Tatry se vyznačují ostrými hřebeny, hlubokými dolinami a výrazně alpínským reliéfem, vytvořeným glaciálními procesy. Západní Tatry mají charakter složitých horských masivů s rozmanitými skalními formacemi, zatímco Východní Tatry tvoří Vysoké Tatry – nejvyšší a nejvíce alpínskou část pohoří – a Belianské Tatry, které jsou nižší, avšak geologicky mimořádně bohaté (gov.pl). Nejvyšším vrcholem Vysokých Tater i celého Slovenska je Gerlachovský štít (2 655 m n. m.) (vysoketatry.org). Z celkem 35 dolin patří k nejznámějším Kôprová, Furkotská, Mlynická, Mengusovská, Batizovská, Velická, Velká a Malá Studená, Bielovodská, Javorová a dolina Kežmarské Bílé vody. Ve Vysokých Tatrách se nachází přibližně 120 ledovcových jezer, například Štrbské pleso, Veľké Hincovo pleso, Popradské pleso, Morské oko a Wielki Staw Polski. Sněhová pokrývka zde přetrvává 200–250 dní v roce, na některých stinných svazích se neroztaje vůbec a roční úhrn srážek dosahuje přibližně 1 600 mm (Wikipedia).

Z geologického hlediska jsou Tatry jádrovým pohořím. Krystalické jádro Tater vznikalo v karbonu před přibližně 210 miliony let (Janák, Plašienka, Petrík). Zásadní vliv na utváření reliéfu měly alpínské ledovce, které v dobách zalednění dosahovaly na severních svazích délky až 14 km (Wikipedia). Reliéf byl formován během alpínské orogeneze a následnými glaciálními a periglaciálními procesy, které vytvořily typické tvary – karové kotliny, údolí ve tvaru U, morény, soutěsková údolí a jezerní pánve (unesco.org).

V době maximálního zalednění dosahovala plocha ledovců ve Vysokých Tatrách přibližně 15 000 ha (Houdek & Bohuš, 1976). Geologická stavba zahrnuje granitické horniny ve vnitřních částech a mezozoické vápence a dolomity ve vnějších okrajových zónách (deims.org).

Původ názvu Tatry nebyl dosud jednoznačně objasněn. Někteří badatelé jej odvozují od předslovanských obyvatel a árijských slov tamtra či tâtra ve významu „tmavý“, jiní jej spojují s lidovým označením kamenité, neúrodné půdy. Za nejpravděpodobnější se však považuje odvození od slovanského slova „trtri“, znamenajícího skalní bradla (Melich 1902; Czambel 1906; Chaloupecký 1923). Nejstarší písemná zmínka pochází z roku 999 jako Tritri montes (wikipedia.sk), v roce 1125 se v Kosmově kronice objevuje tvar Tatri (Kele & Lučanský, 2001).

Ledovec v Bielovodské dolině měl délku 14 km a mocnost 330 m (Houdek & Bohuš, 1976). Tatry se člení na Západní a Východní Tatry, oddělené Ľaliovým sedlem. Východní Tatry se dále dělí na Vysoké Tatry a Belianské Tatry (wikipedia.sk). Bielovodská dolina je nejdelší dolinou Tater a jedinou s plně alpínským charakterem (Bohuš, 1996). V Tatrách je zmapováno přibližně 330 jeskyní. Nachází se zde více než 200 ledovcových jezer – na Slovensku zvaných pleso, v Polsku staw. Podnebí má převážně horské až vysokohorské rysy. Sněhová pokrývka trvá 180–250 dní ročně a silný vítr vane až 300 dní v roce. Na jižní straně se často vyskytují padavé větry, které způsobují rozsáhlé polomy. Nejvhodnějším obdobím pro turistiku je podzim, kdy je počasí nejstabilnější (wikipedia.sk). Tatry patří k nejchladnějším a nejvlhčím oblastem Slovenska i Polska. Časté deště a sněhové srážky ovlivňují vegetaci i erozní procesy (ecopotential-project.eu). V nejvyšších polohách žijí kamzíci a svišti. Kamzík vrchovský tatranský (Rupicapra rupicapra tatrica) je symbolem Vysokých Tater. V lesích se vyskytují i medvěd, vlk a rys (vysoketatry.org). V Tatranské Poliance byly odkryty pozůstatky pravěkého opevněného sídla na tzv. Žluté stěně. Kriváň je považován za symbol Slovenska. V Tatrách roste přibližně 1 400 druhů rostlin (wikipedia.sk).

První zmínky o hornické činnosti pocházejí ze 13. století; těžila se především železná ruda, měď, antimon a zlato, avšak pouze s mineralogickým významem. Belianské Tatry tvoří 14 km dlouhý vápencový hřeben a jsou považovány za nejkrásnější a přírodně nejbohatší část pohoří, známou například výskytem protěže alpské (Leontopodium alpinum) a Belianské jeskyně. Nejvýše položenou osadou je Štrbské Pleso (1 355 m n. m.). Na Lomnický štít (2 632 m) vede visutá lanovka. Nejvýše položenou horskou chatou je Chata pod Rysy (2 250 m), dále například Téryho chata, Zbojnícka chata, Zamkovského chata, Sliezský dom a Chata pri Zelenom plese.

Niektoré príspevky

Literatúra

, , ,

České mestá, Krajina, Zahraničie, Typ krajiny, Mestá, Mestá, Česko, Fotografie, Južné Čechy

Jindřichův Hradec

skala
Hits: 257

je v Juhočeskom kraji Českej republiky, ležiace približne 43 km severovýchodne od Českých Budějovíc na rieke . S počtom obyvateľov okolo 21 000 je významným kultúrnym a historickým centrom regiónu. Prvá písomná zmienka o Jindřichovom Hradci pochádza z roku 1220, keď bol na mieste slovanského hradiska postavený gotický hrad Jindřichom I. Vítkovcom, zakladateľom rodu pánov z Hradca. V polovici 13. storočia vznikla pri hrade osada, ktorá dostala meno po svojom zakladateľovi. Súčasný názov Jindřichův Hradec je doložený od roku 1410. V 16. storočí, počas vlády posledných členov rodu pánov z Hradca, mesto dosiahlo vrchol svojho rozvoja. a hrad boli prestavané z gotického do renesančného štýlu a mesto sa rozšírilo za . Po tridsaťročnej vojne v roku 1654 bol Jindřichův Hradec druhým najväčším mestom v Kráľovstve českom s 405 domami. Neskôr však stratilo politický význam a na konci 17. storočia došlo aj k hospodárskemu úpadku. Historické centrum Jindřichovho Hradca je mestskou pamiatkovou rezerváciou, ktorá zahŕňa s priľahlými uličkami a zámok. Medzi dominanty patrí bývalá gotická radnica, viackrát prestavaná, a Langerov dom, pôvodne gotická stavba, neskôr prestavaná v renesančnom štýle (Wikipedia).

Hrad a zámok Jindřichův Hradec je tretím najväčším hradným komplexom v Českej republike po Pražskom hrade a zámku v Českém Krumlově. Rozprestiera sa na ploche takmer 3 hektárov a ponúka návštevníkom prehliadku vzácnych interiérov a historických umeleckých artefaktov (jindrichuvhradec.cz). Zámok je prestavaný hrad na sútoku Nežárky a Hamerského potoka. Je národnou kultúrnou pamiatkou (Wikipedia). Areál vznikol na mieste slovanského hradiska doloženého už od 10. storočia ako súčasť pohraničnej hradnej sústavy Českého kniežatstva (jindrichuvhradec.cz). Hrad pravdepodobne založil v prvej polovici 13. storočia. V 18. storočí utrpela stavba požiar. K rozsiahlej rekonštrukcii došlo až v prvej štvrtine 20. storočia pod vedením grófa Eugena Černína. Dnes zámok tvorí komplex, ktorý zahŕňa aj zámocký pivovar, mlyn a a objekty vodnej . Zámok sa objavuje často aj vo filmoch, napr. , „“ a „Tajemství staré bambitky 2“ (Wikipedia). Jindřichův Hradec má zachované úseky mestských hradieb a jedinú dochovanú bránu – Nežáreckú, ktorá dodnes nesie renesančné prvky a hodinový stroj z roku 1879. V zámku sa nachádza jedna z prvých špeciálne upravených miestností pre divadelné v Čechách – v Španielskom krídle, vzniknutá v polovici 17. storočia. Sú tu tiež pôvodné rondely – renesančné používané pre . (loudavymkrokem.cz). 

Múzeum Jindřichohradecka sídli v renesančnej budove, ktorá bola kedysi jezuitským seminárom. Založené bolo v roku 1882 a patrí medzi najstaršie regionálne v Čechách. Najznámejším exponátom sú , najväčší mechanický betlehem na svete podľa Guinnessovej knihy rekordov (Wikipedia ENG). Vytvoril ich , obsahuje viac než 1 300 figúrok, z ktorých 133 je pohyblivých. Tento unikát je vystavený v Múzeu Jindřichohradecka (Wikipedia). Kostol svätého Jána Krstiteľa je pôvodne gotický kostol s priľahlým kláštorom minoritov, neskôr slúžil ako špitál. sa nachádza v historickom centre mesta. je známy svojou 68,3 m vysokou vežou prístupnou verejnosti a 15. poludníkom, ktorý prechádza nádvorím kostola (Wikipedia ENG). 

Mesto leží na sútoku Nežárka a potoka Hamerský potok, pri rybníku s rozlohou 49 ha, ktorý bol založený v roku 1399. Okolie Jindřichovho Hradca je bohaté na a lesy, čo poskytuje ideálne podmienky pre turistiku a rekreáciu (Wikipedia). V blízkosti mesta sa nachádza prírodná rezervácia Česká , známa svojimi lesmi, jazerami a úzkokoľajnou železnicou, ktorá slúži ako turistická atrakcia (visitczechia.com). spojené s mestom: politik Vladimír Špidla, veslár , futbalista Karel Poborský, Aleš Kotalík, (Wikipedia ENG), – vodca uhorského v 18. storočí, filozof a spisovateľ , pančuchový majster Tomáš Krýza, maliar , spisovateľ , pianista, dirigent, zbormajster , básnik (Wikipedia).

a moderních obrazových médií v Jindřichovom Hradci je kultúrna inštitúcia venovaná dokumentácii, prezentácii a výskumu a príbuzných obrazových médií (mfmom.cz). Situované je v historickej budove bývalej jezuitského internátu v centre Jindřichovho Hradca (kudznudy.cz). Konkrétne na adrese Kostelní 20, Jindřichův Hradec, Česká republika. (wanderlog.com). Dokumentuje fotografických médií od vynálezu fotografie až po súčasnosť. Zhromažďuje a uchováva reprezentatívne vzorky: fotografické dosky, film, magnetický a optický záznam obrazu, tlačené fotografie, optické a elektronické zobrazenie (mfmom.cz). Prezentuje výstavy diel českých i zahraničných fotografov vrátane významných osobností histórie fotografie i súčasných tvorcov (kudznudy.cz). Josef Dohnal uvádza, že múzeum fotografie bolo dôležitým projektom pre českú fotografickú kultúru, ktoré však čelilo významným výzvam v oblasti riadenia, financovania a vzťahov s miestnymi autoritami. Význam tejto inštitúcie spočíval v uchovávaní fotografického dedičstva a prezentovaní jeho kultúrneho významu na národnej úrovni (Dohnal).

Jindřichův Hradec is a town in the South Bohemian Region of the Republic, located approximately 43 km northeast of on the Nežárka River. With a population of around 21,000, is an important cultural and historical center of the region. The written mention of Jindřichův Hradec dates back to 1220, when a Gothic castle was built on the site of an earlier Slavic hillfort by Jindřich I of the Vítkovci family, the founder of the Lords of Hradec. In the mid-13th century, a settlement arose near the castle and was named after its founder. The current name Jindřichův Hradec has been documented since 1410. In the 16th century, during the rule of the last members of the Lords of Hradec, the town reached the peak of its development. Houses and the castle were rebuilt from Gothic to Renaissance style, and the town expanded beyond its fortifications. After the Thirty Years‘ War, in 1654, Jindřichův Hradec was the second largest town in the Kingdom of Bohemia, with 405 houses. Later, however, it lost its political importance, and by the end of the 17th century it also experienced economic decline. The historic center of Jindřichův Hradec is a designated urban conservation area, encompassing Peace Square with adjacent streets and the castle. The dominant features of the square include the former Gothic town hall, rebuilt several times, and the Langer House, originally a Gothic building later remodeled in the Renaissance style (Wikipedia).

The Jindřichův Hradec Castle and Château is the third largest castle complex in the Czech Republic, after Prague Castle and the château in . It covers an area of nearly 3 hectares and offers visitors tours of valuable interiors and historical art artifacts (jindrichuvhradec.cz). The château is a rebuilt castle located at the confluence of the Nežárka River and the Hamerský Stream and is designated a National Cultural Monument (Wikipedia). The complex originated on the site of a Slavic hillfort documented as early as the 10th century as part of the border defense system of the Bohemian Principality (jindrichuvhradec.cz). The castle was probably founded by Přemysl Otakar in the first half of the 13th century. In the 18th century, the building suffered fire damage. Extensive reconstruction took place only in the first quarter of the 20th century under the direction of Count Eugen Černín. Today, the château forms a complex that also includes a castle brewery, a mill, tannery buildings, and structures of a hydroelectric power plant. The château frequently appears in films, such as Bathory, Z pekla štěstí, and Tajemství staré bambitky 2 (Wikipedia). Jindřichův Hradec has preserved sections of its town walls and the only surviving gate – the Nežárka Gate, which still features Renaissance elements and a clock mechanism from 1879. The château also contains one of the first specially designed rooms for theatrical performances in Bohemia, located in the Spanish Wing and dating from the mid-17th century. Original rondels are also preserved here – Renaissance music pavilions used for social events (loudavymkrokem.cz).

The Museum of the Jindřichův Hradec Region is housed in a Renaissance building that once served as a Jesuit seminary. Founded in 1882, it is among the oldest regional museums in Bohemia. Its most famous exhibit is the Krýza Nativity Scene, the largest mechanical nativity scene in the world according to the Guinness Book of Records (Wikipedia ENG). Created by Tomáš Krýza, it contains more than 1,300 figurines, 133 of which are movable. This unique work is displayed in the Museum of the Jindřichův Hradec Region (Wikipedia). The Church of St. John the Baptist is originally a Gothic church with an adjoining Minorite monastery, later used as a hospital. The Church of St. Mary Magdalene is located in the historic center of the town. The Church of the Assumption of the Virgin Mary is known for its 68.3-meter-high tower, accessible to the public, and for the 15th meridian passing through the church courtyard (Wikipedia ENG).

The town lies at the confluence of the Nežárka River and the Hamerský Stream, near Vajgar Pond with an area of 49 hectares, founded in 1399. The surroundings of Jindřichův Hradec are rich in ponds and forests, providing ideal conditions for tourism and recreation (Wikipedia). Near the town is the Česká Kanada Nature Reserve, known for its forests, lakes, and narrow-gauge railway, which serves as a tourist attraction (visitczechia.com). Personalities associated with the town include politician Vladimír Špidla, rower Václav Chalupa, footballer Karel Poborský, ice hockey players Aleš Kotalík and Zbyněk Michálek (Wikipedia ENG), František II – leader of the Hungarian uprising in the 18th century, philosopher and writer Stanislav Komárek, stocking maker Tomáš Krýza, painter Jiří Kaucký, writer Josef B. Nežárecký, pianist, conductor and choirmaster Kurt Adler, and poet Lubor Kasal (Wikipedia).

The Museum of Photography and Modern Visual Media in Jindřichův Hradec is a cultural institution dedicated to the documentation, presentation, and research of photography and related visual media (mfmom.cz). It is located in the historic building of the former Jesuit boarding school in the centre of Jindřichův Hradec (kudznudy.cz), specifically at Kostelní 20, Jindřichův Hradec, Czech Republic (wanderlog.com). The museum documents the development of photographic media from the invention of photography to the present day. It collects and preserves representative examples such as photographic plates, film, magnetic and optical image records, printed photographs, and optical and electronic imaging (mfmom.cz). It presents exhibitions of works by Czech and international photographers, including important figures from the history of photography as well as contemporary artists (kudznudy.cz). Josef Dohnal states that the museum of photography was an important project for Czech photographic culture, but it faced significant challenges in the areas of management, funding, and relations with local authorities. The importance of this institution lay in preserving photographic heritage and presenting its cultural significance at the national level (Dohnal).

Jindřichův Hradec ist eine Stadt in der Südböhmischen Region der Tschechischen Republik, etwa 43 km nordöstlich von České Budějovice am Fluss Nežárka gelegen. Mit rund 21.000 Einwohnern ist sie ein bedeutendes kulturelles und historisches Zentrum der Region. Die erste schriftliche Erwähnung von Jindřichův Hradec stammt aus dem Jahr 1220, als an der Stelle einer slawischen Burgstätte eine gotische Burg von Jindřich I. aus dem Geschlecht der Vítkovci, dem Begründer der Herren von Hradec, errichtet wurde. In der Mitte des 13. Jahrhunderts entstand bei der Burg eine Siedlung, die nach ihrem Gründer benannt wurde. Der heutige Name Jindřichův Hradec ist seit 1410 belegt. Im 16. Jahrhundert, während der Herrschaft der letzten Vertreter der Herren von Hradec, erreichte die Stadt ihren Höhepunkt. Die Häuser und die Burg wurden vom gotischen in den Renaissancestil umgebaut, und die Stadt wuchs über die Stadtmauern hinaus. Nach dem Dreißigjährigen Krieg war Jindřichův Hradec im Jahr 1654 mit 405 Häusern die zweitgrößte Stadt im Königreich Böhmen. Später verlor sie jedoch ihre politische Bedeutung, und gegen Ende des 17. Jahrhunderts kam es auch zu einem wirtschaftlichen Niedergang. Das historische Zentrum von Jindřichův Hradec ist als städtisches Denkmalreservat geschützt und umfasst den Friedensplatz mit angrenzenden Gassen sowie das Schloss. Zu den dominanten Bauwerken des Platzes zählen das ehemalige gotische , das mehrfach umgebaut wurde, und das Langer-Haus, ursprünglich ein gotischer Bau, später im Renaissancestil umgestaltet (Wikipedia).

Die Burg und das Schloss Jindřichův Hradec bilden den drittgrößten Burgkomplex der Tschechischen Republik nach der Prager Burg und dem Schloss in Český Krumlov. Sie erstrecken sich über eine Fläche von nahezu 3 Hektar und bieten den Besuchern Führungen durch wertvolle Innenräume und historische Kunstwerke (jindrichuvhradec.cz). Das Schloss ist eine umgebaute Burg am Zusammenfluss der Nežárka und des Hamerský-Baches und steht unter Denkmalschutz als nationales Kulturdenkmal (Wikipedia). Die Anlage entstand an der Stelle einer slawischen Burgstätte, die bereits seit dem 10. Jahrhundert als Teil des Grenzbefestigungssystems des böhmischen Fürstentums belegt ist (jindrichuvhradec.cz). Die Burg wurde wahrscheinlich in der ersten Hälfte des 13. Jahrhunderts von Přemysl Otakar gegründet. Im 18. Jahrhundert wurde der Bau durch einen Brand beschädigt. Eine umfangreiche Rekonstruktion erfolgte erst im ersten Viertel des 20. Jahrhunderts unter der Leitung von Graf Eugen Černín. Heute umfasst der Schlosskomplex auch eine Schlossbrauerei, eine Mühle, Gerbereigebäude sowie Anlagen eines Wasserkraftwerks. Das Schloss erscheint häufig in Filmen, etwa Bathory, Z pekla štěstí und Tajemství staré bambitky 2 (Wikipedia). In Jindřichův Hradec sind Abschnitte der Stadtmauern erhalten geblieben sowie das einzige erhaltene Stadttor – das Nežárka-Tor, das bis heute Renaissanceelemente und ein Uhrwerk aus dem Jahr 1879 aufweist. Im Schloss befindet sich außerdem einer der ersten speziell eingerichteten Räume für Theateraufführungen in Böhmen, im Spanischen Flügel, entstanden in der Mitte des 17. Jahrhunderts. Erhalten sind auch originale Rondelle – Renaissance-Musikpavillons, die für gesellschaftliche Veranstaltungen genutzt wurden (loudavymkrokem.cz).

Das Museum der Region Jindřichův Hradec ist in einem Renaissancegebäude untergebracht, das einst als Jesuitenseminar diente. Es wurde 1882 gegründet und zählt zu den ältesten regionalen Museen in Böhmen. Das bekannteste Exponat sind die Krýza-Krippen, die laut Guinness-Buch der Rekorde die größte mechanische Krippe der Welt darstellen (Wikipedia ENG). Geschaffen von Tomáš Krýza, umfasst sie mehr als 1.300 Figuren, von denen 133 beweglich sind. Dieses einzigartige Werk ist im Museum der Region Jindřichův Hradec ausgestellt (Wikipedia). Die Kirche St. Johannes der Täufer ist ursprünglich eine gotische Kirche mit einem angrenzenden Minoritenkloster und diente später als Spital. Die Kirche der Heiligen Maria Magdalena befindet sich im historischen Stadtzentrum. Die Kirche Mariä Himmelfahrt ist bekannt für ihren 68,3 m hohen, öffentlich zugänglichen Turm sowie für den 15. Meridian, der durch den Kirchenhof verläuft (Wikipedia ENG).

Die Stadt liegt am Zusammenfluss der Nežárka und des Hamerský-Baches, in der Nähe des Vajgar-Teiches mit einer Fläche von 49 Hektar, der im Jahr 1399 angelegt wurde. Die Umgebung von Jindřichův Hradec ist reich an Teichen und Wäldern und bietet ideale Bedingungen für Tourismus und Erholung (Wikipedia). In der Nähe der Stadt befindet sich das Naturschutzgebiet Česká Kanada, das für seine Wälder, Seen und eine Schmalspurbahn bekannt ist, die als touristische Attraktion dient (visitczechia.com). Zu den mit der Stadt verbundenen Persönlichkeiten zählen der Politiker Vladimír Špidla, der Ruderer Václav Chalupa, der Fußballspieler Karel Poborský, die Eishockeyspieler Aleš Kotalík und Zbyněk Michálek (Wikipedia ENG), František II. Rákoczi – Anführer des ungarischen Aufstands im 18. Jahrhundert, der Philosoph und Schriftsteller Stanislav Komárek, der Strumpfmacher Tomáš Krýza, der Maler Jiří Kaucký, der Schriftsteller Josef B. Nežárecký, der Pianist, Dirigent und Chorleiter Kurt Adler sowie der Dichter Lubor Kasal (Wikipedia).

Das Museum für Fotografie und moderne Bildmedien in Jindřichův Hradec ist eine kulturelle Institution, die sich der Dokumentation, Präsentation und Erforschung der Fotografie und verwandter visueller Medien widmet (mfmom.cz). Es befindet sich in dem historischen Gebäude des ehemaligen Jesuiteninternats im Zentrum von Jindřichův Hradec (kudznudy.cz), konkret unter der Adresse Kostelní 20, Jindřichův Hradec, Tschechische Republik (wanderlog.com). Das Museum dokumentiert die Entwicklung fotografischer Medien von der Erfindung der Fotografie bis in die Gegenwart. Es sammelt und bewahrt repräsentative Beispiele wie fotografische Platten, Film, magnetische und optische Bildaufzeichnungen, gedruckte Fotografien sowie optische und elektronische Bildgebungstechnologien (mfmom.cz). Es präsentiert Ausstellungen von Werken tschechischer und internationaler Fotografen, darunter bedeutende Persönlichkeiten der Fotografiegeschichte ebenso wie zeitgenössische Künstler (kudznudy.cz). Josef Dohnal stellt fest, dass das Museum für Fotografie ein wichtiges Projekt für die tschechische Fotokultur war, jedoch mit erheblichen Herausforderungen in den Bereichen Management, Finanzierung und Beziehungen zu den lokalen Behörden konfrontiert war. Die Bedeutung dieser Institution lag in der Bewahrung des fotografischen Erbes und in der Präsentation seiner kulturellen Bedeutung auf nationaler Ebene (Dohnal).

Jindřichův Hradec je město v Jihočeském kraji České republiky, ležící přibližně 43 km severovýchodně od Českých Budějovic na řece Nežárce. S počtem obyvatel kolem 21 000 je významným kulturním a historickým centrem regionu. První písemná zmínka o Jindřichově Hradci pochází z roku 1220, kdy byl na místě slovanského hradiště postaven gotický hrad Jindřichem I. z rodu Vítkovců, zakladatelem pánů z Hradce. V polovině 13. století vznikla při hradu osada, která dostala jméno po svém zakladateli. Současný název Jindřichův Hradec je doložen od roku 1410. V 16. století, za vlády posledních členů rodu pánů z Hradce, dosáhlo město vrcholu svého rozvoje. Domy i hrad byly přestavěny z gotického do renesančního stylu a město se rozšířilo za hradby. Po třicetileté válce byl Jindřichův Hradec v roce 1654 druhým největším městem v Království českém s 405 domy. Později však ztratil politický význam a na konci 17. století došlo i k hospodářskému úpadku. Historické centrum Jindřichova Hradce je městskou památkovou rezervací, která zahrnuje náměstí Míru s přilehlými uličkami a zámek. Mezi dominanty náměstí patří bývalá gotická , několikrát přestavovaná, a Langerův dům, původně gotická stavba později upravená v renesančním stylu (Wikipedia).

Hrad a zámek Jindřichův Hradec je třetím největším hradním komplexem v České republice po Pražském hradě a zámku v Českém Krumlově. Rozkládá se na ploše téměř 3 hektarů a nabízí návštěvníkům prohlídky vzácných interiérů a historických uměleckých artefaktů (jindrichuvhradec.cz). Zámek je přestavěný hrad na soutoku řeky Nežárky a Hamerského potoka a je národní kulturní památkou (Wikipedia). Areál vznikl na místě slovanského hradiště doloženého již od 10. století jako součást pohraniční hradní soustavy Českého knížectví (jindrichuvhradec.cz). Hrad pravděpodobně založil Přemysl Otakar v první polovině 13. století. V 18. století stavbu postihl požár. K rozsáhlé rekonstrukci došlo až v první čtvrtině 20. století pod vedením hraběte Eugena Černína. Dnes zámek tvoří komplex zahrnující také zámecký pivovar, mlýn, koželužské objekty a vodní elektrárny. Zámek se často objevuje ve filmech, například Bathory, Z pekla štěstí a Tajemství staré bambitky 2 (Wikipedia). Jindřichův Hradec má zachované úseky městských hradeb a jedinou dochovanou bránu – Nežáreckou, která dodnes nese renesanční prvky a hodinový stroj z roku 1879. V zámku se nachází také jedna z prvních speciálně upravených místností pro divadelní představení v Čechách, ve Španělském křídle, vzniklá v polovině 17. století. Dochovaly se zde rovněž původní rondely – renesanční hudební pavilony sloužící ke společenským událostem (loudavymkrokem.cz).

Muzeum Jindřichohradecka sídlí v renesanční budově, která byla dříve jezuitským seminářem. Založeno bylo roku 1882 a patří k nejstarším regionálním muzeím v Čechách. Nejznámějším exponátem jsou Krýzovy jesličky, největší mechanický betlém na světě podle Guinnessovy knihy rekordů (Wikipedia ENG). Vytvořil je Tomáš Krýza a obsahují více než 1 300 figurek, z nichž 133 je pohyblivých. Tento unikát je vystaven v Muzeu Jindřichohradecka (Wikipedia). Kostel sv. Jana Křtitele je původně gotický kostel s přilehlým klášterem minoritů, později sloužil jako špitál. Kostel sv. Marie Magdalény se nachází v historickém centru města. Kostel Nanebevzetí Panny Marie je známý svou 68,3 m vysokou, veřejnosti přístupnou věží a 15. poledníkem, který prochází nádvořím kostela (Wikipedia ENG).

Město leží na soutoku řeky Nežárky a Hamerského potoka, u rybníka Vajgar o rozloze 49 ha, založeného roku 1399. Okolí Jindřichova Hradce je bohaté na rybníky a lesy, což poskytuje ideální podmínky pro turistiku a rekreaci (Wikipedia). V blízkosti města se nachází přírodní rezervace Česká Kanada, známá svými lesy, jezery a úzkorozchodnou železnicí, která slouží jako turistická atrakce (visitczechia.com). Osobnosti spojené s městem zahrnují Vladimíra Špidlu, veslaře Václava Chalupu, fotbalistu Karla Poborského, hokejisty Aleše Kotalíka a Zbyňka Michálka (Wikipedia ENG), Františka II. Rákocziho – vůdce uherského povstání v 18. století, filozofa a spisovatele Stanislava Komárka, punčocháře Tomáše Krýzu, malíře Jiřího Kauckého, spisovatele Josefa B. Nežáreckého, klavíristu, dirigenta a sbormistra Kurta Adlera a básníka Lubora Kasala (Wikipedia).

Muzeum fotografie a moderních obrazových médií v Jindřichově Hradci je kulturní instituce věnovaná dokumentaci, prezentaci a výzkumu fotografie a příbuzných obrazových médií (mfmom.cz). Nachází se v historické budově bývalého jezuitského internátu v centru Jindřichova Hradce (kudznudy.cz), konkrétně na adrese Kostelní 20, Jindřichův Hradec, Česká republika (wanderlog.com). Muzeum dokumentuje vývoj fotografických médií od vynálezu fotografie až po současnost. Shromažďuje a uchovává reprezentativní vzorky, jako jsou fotografické desky, film, magnetické a optické obrazu, tištěné fotografie a optické i elektronické zobrazovací technologie (mfmom.cz). Prezentuje výstavy děl českých i zahraničních fotografů, včetně významných osobností z dějin fotografie i současných tvůrců (kudznudy.cz). Josef Dohnal uvádí, že muzeum fotografie bylo důležitým projektem pro českou fotografickou kulturu, avšak čelilo významným výzvám v oblasti řízení, financování a vztahů s místními autoritami. Význam této instituce spočíval v uchovávání fotografického dědictví a prezentování jeho kulturního významu na národní úrovni (Dohnal).

Krýzove jesličky

Aquashow

Múzeum fotografie

Ostatné

Rastliny, Reportáže, Príroda, Reportáže zo Slovenska, Bratislavské reportáže, Organizmy, Fotografie

Flóra Bratislava

skala
Hits: 2254

je medzinárodný veľtrh kvetín a záhradníctva (zk.sk). Výstava kvetov a záhradníctva s medzinárodnou účasťou usporadúvaná v Bratislave. Nultý ročník výstavy sa konal v roku 1966 v priestoroch Zimného štadióna Ondreja Nepelu.

v stredovom páse v blízkosti Zimného štadióna krášlilo v roku 1972 sto tisíc tulipánov. boli darom Emilovi Skákalovi, šéfovi -u (Soňa Pacherová). Neskôr bolo miestom výstavy (PKO) (vecernikbratislava.wordpress.com). Flóry za zlatých čias trvali až desať dní. výstav bola denne asi 60-tisícová. Hneď po roku 1989 však federálny štát finančné dotácie pre slávne rázne okresal. V roku 1990, keď Emil Skákala zomrel, sa Flóra Bratislava vôbec nekonala. Olomouc sa navyše odmietol ďalej so slovenským mestom striedať ako usporiadateľ, chcel mať svoju výstavu každý rok. Zachrániť bratislavskú tradíciu sa napokon podujal Skákalov žiak . V roku 1991 Flóru posledný raz zorganizoval s čiastočnou štátnou pomocou (Soňa Pacherová). Neskôr organizáciu výstavy prebrala firma KULLA s.r.o., od roku 2013 KULLA SK, s.r.o.), ktorá ju usporadúva dodnes. Od roku 2002 sa koná vo výstavisku . Je najväčšou výstavou kvetov a záhradníctva Slovensku, ktorá sa každoročne koná v bratislavskom výstavisku Incheba.

Flóra Bratislava stala jednou z najvýznamnejších udalostí v oblasti záhradníctva na Slovensku. Každoročne sa tu prezentujú desiatky vystavovateľov z rôznych krajín, ktorí ponúkajú široký sortiment kvetov, rastlín, záhradníckych potrieb a dekorácií. majú možnosť obdivovať rôzne druhy kvetov, bonsajov, kaktusov, okrasných rastlín a ďalších produktov súvisiacich so záhradníctvom (Slovakia Travel). Okrem samotnej výstavy sa v rámci konajú aj rôzne , ako sú , prednášky a v aranžovaní kvetov. Tieto poskytujú návštevníkom príležitosť získať nové poznatky a zručnosti v oblasti záhradníctva a kvetinového dizajnu.

Zoznam druhov (94)

  1. Acer japonicum
  3. Allium cepa
  4. Allium giganteum
  5. Alstroemeria aurea
  6. Alstroemeria ligtu
  7. Anisodontea capensis
  8. Antennaria dioica
  9. Anthurium scherzerianum
  10. alpina
  11. frutescens
  12. Armeria caespitosa
  13. nidus
  14. Astilbe japonica
  15. Aubrieta deltoidea
  16. repens
  17. glabra
  18. Brachyscome iberidifolia
  19. Brassia arachnoidea
  20. Calendula officinalis
  22. Campanula portenschlagiana
  23. Canistropsis billbergioides
  24. Celosia argentea
  25. Chaenomeles japonica
  26. Chrysanthemum × morifolium
  27. Codiaeum variegatum
  28. pinnata
  29. congestum
  30. Delosperma luckhoffii
  31. Delosperma sutherlandii
  32. elatum
  33. Dianthus caryophyllus
  34. Dianthus gratianopolitanus
  1. Digitalis purpurea
  2. ecklonis
  3. Dimorphotheca jucunda
  4. Dimorphotheca pluvialis
  5. Dimorphotheca sinuata
  6. Erica ventricosa
  7. Erythranthe × maculosa
  8. Eustoma russellianum
  9. Freesia refracta
  10. magellanica
  11. angustifolia
  12. Gerbera jamesonii
  13. Gloriosa superba
  14. Helianthus annuus
  15. Hippeastrum correiense
  16. macrophylla
  17. sempervirens
  18. Kalanchoe blossfeldiana
  19. Kalanchoe crenata
  20. Lewisia longipetala
  21. Lilium candidum
  22. Lilium longiflorum
  23. Limonium sinuatum
  24. erinus
  25. Lobularia maritima
  26. Lotus berthelotii
  28. Mandevilla laxa
  29. Maranta leuconeura
  30. citrina
  31. Melaleuca rugulosa
  33. Nemesia strumosa
  34. Pericallis lanata
  35. axillaris
  36. Petunia × atkinsiana
  1. × singuliflora
  2. Phlox diffusa
  3. Phlox subulata
  4. Pieris japonica
  5. Pinus parviflora
  6. Protea caffra
  7. Ranunculus asiaticus
  8. Rhododendron indicum
  9. Rhododendron kiusianum
  10. Rhododendron maximum
  11. Rhododendron simsii
  12. Rosa chinensis
  13. Rosa foetida
  14. Rosa lucieae
  15. Rosa × odorata
  16. Sabulina michauxii
  17. Sandersonia aurantiaca
  18. Sanvitalia procumbens
  19. Sarracenia flava
  20. Saxifraga rosacea
  21. Saxifraga squarrosa
  22. Spathiphyllum wallisii
  23. Strelitzia reginae
  24. Symphyotrichum dumosum
  25. Symphyotrichum novi-belgii
  26. Thymus teucrioides
  27. Tradescantia fluminensis
  28. Vanda coerulea
  29. Verbena ×
  30. × wittrockiana
  31. Vriesea fosteriana
  32. Vriesea gigantea
  33. Zantedeschia rehmannii
  34. haageana

Flóra Bratislava is an international flower and gardening fair (zk.sk). is a flower and gardening exhibition with international participation, held in Bratislava. The inaugural year of the exhibition took place in 1966 at the Ondrej Nepela Ice Stadium.

In 1972, the central strip of Trnavská Street near the ice stadium was adorned with one hundred thousand tulips. The tulips were a gift to Emil Skákala, the head of ZARES (Soňa Pacherová). Later, the exhibition moved to the Park of Culture and Leisure (PKO) (vecernikbratislava.wordpress.com). During its golden era, Flóra exhibitions lasted up to ten days. The daily attendance was approximately 60,000 visitors. However, immediately after 1989, the federal state sharply reduced financial subsidies for the famous flower exhibitions. In 1990, following the death of Emil Skákala, Flóra Bratislava was not held at all. Additionally, Olomouc refused to continue alternating as a host with the Slovak capital, preferring to hold its own exhibition annually. Ultimately, Skákala’s student, Andrej Kulla, took on the task of preserving the Bratislava tradition. In 1991, Kulla organized Flóra for the last time with partial state support (Soňa Pacherová). Later, the organization of the exhibition was taken over by the company KULLA s.r.o., and since 2013, KULLA SK, s.r.o., which continues to organize it to this day. Since 2002, it has been held at the Incheba exhibition center. It is the largest flower and gardening exhibition in , held annually at the Incheba exhibition center in Bratislava.

Flóra Bratislava has become one of the most significant events in the field of horticulture in Slovakia. Every year, dozens of exhibitors from various countries present a wide assortment of flowers, plants, gardening supplies, and decorations. Visitors have the opportunity to admire various types of flowers, bonsai, cacti, ornamental plants, and other gardening-related products (Slovakia Travel). In addition to the exhibition itself, the event includes various accompanying activities, such as workshops, lectures, and flower arrangement competitions. These activities provide visitors with the opportunity to gain new knowledge and skills in the field of horticulture and floral design.

A Flóra Bratislava egy nemzetközi virág- és kertészeti vásár (zk.sk). Ez egy nemzetközi részvétellel megrendezett virág- és kertészeti kiállítás, amely Pozsonyban kerül megrendezésre. A kiállítás első alkalommal 1966-ban került megrendezésre az Ondrej Nepela Jégstadionban.

1972-ben a Trnavská utca középső sávját a jégstadion közelében százezer tulipán díszítette. A tulipánokat Emil Skákala, a ZARES vezetője kapta ajándékba (Soňa Pacherová). Később a kiállítást a és Pihenés Parkjába (PKO) helyezték át (vecernikbratislava.wordpress.com). Aranykorában a Flóra kiállítások akár tíz napig is tartottak. A napi látogatottság körülbelül 60 000 fő volt. Azonban közvetlenül 1989 után a szövetségi állam drasztikusan csökkentette a híres virágkiállítások pénzügyi támogatását. 1990-ben, Emil Skákala halála után, a Flóra Bratislava egyáltalán nem került megrendezésre. Ezenkívül Olomouc visszautasította, hogy továbbra is felváltva rendezze a kiállítást a szlovák fővárossal, mivel saját kiállítását évente szerette volna megrendezni. Végül Skákala tanítványa, Andrej Kulla vállalta a pozsonyi hagyomány megőrzésének feladatát. 1991-ben Kulla utoljára szervezte meg a Flórát részleges állami támogatással (Soňa Pacherová). Később a kiállítás szervezését a KULLA s.r.o. vállalat vette át, amely 2013-tól KULLA SK, s.r.o. néven működik, és a mai napig megrendezi az eseményt. 2002 óta az Incheba kiállítási központban kerül megrendezésre. Ez Szlovákia legnagyobb virág- és kertészeti kiállítása, amely évente az Incheba kiállítási központban kerül megrendezésre Pozsonyban.

A Flóra Bratislava az egyik legjelentősebb eseménnyé vált a kertészet területén Szlovákiában. Évente több tucat kiállító mutat be különféle országokból származó virágokat, növényeket, kerti kellékeket és dekorációkat. A látogatóknak lehetőségük van megcsodálni különféle virágfajtákat, bonsaiokat, kaktuszokat, dísznövényeket és más kertészeti termékeket (Slovakia Travel). A kiállítás mellett különböző kísérőrendezvények is zajlanak, mint például workshopok, előadások és virágrendezési versenyek. Ezek a tevékenységek lehetőséget biztosítanak a látogatóknak, hogy új ismereteket és készségeket szerezzenek a kertészet és a virágdizájn területén.

Flóra Bratislava to międzynarodowe targi kwiatów i ogrodnictwa (zk.sk). Jest to wystawa kwiatów i ogrodnictwa z międzynarodowym udziałem, organizowana w Bratysławie. Pierwsza edycja wystawy odbyła się w 1966 roku na Stadionie Lodowym Ondreja Nepeli.

W 1972 roku pas środkowy ulicy Trnavská w pobliżu stadionu lodowego ozdobiło sto tysięcy tulipanów. Tulipany były darem dla Emila Skákali, szefa ZARES (Soňa Pacherová). Później wystawa została przeniesiona do Parku Kultury i Wypoczynku (PKO) (vecernikbratislava.wordpress.com). W swoich złotych czasach wystawy Flóra trwały nawet dziesięć . Dzienne odwiedziny sięgały około 60 000 osób. Jednak tuż po 1989 roku państwo federacyjne drastycznie obcięło dotacje finansowe na słynne wystawy kwiatów. W 1990 roku, po śmierci Emila Skákali, Flóra Bratislava w ogóle się nie odbyła. Ponadto Ołomuniec odmówił dalszego naprzemiennego organizowania wystawy ze słowacką stolicą, chcąc organizować własną wystawę co roku. Ostatecznie uczeń Skákali, Andrej Kulla, podjął się ocalenia bratysławskiej tradycji. W 1991 roku Kulla po raz ostatni zorganizował Flórę z częściowym wsparciem państwowym (Soňa Pacherová). Później organizację wystawy przejęła firma KULLA s.r.o., a od 2013 roku KULLA SK, s.r.o., która organizuje ją do dziś. Od 2002 roku odbywa się na terenie wystawowym Incheba. Jest to największa wystawa kwiatów i ogrodnictwa na Słowacji, odbywająca się corocznie na terenie Incheby w Bratysławie.

Flóra Bratislava stała się jednym z najważniejszych wydarzeń w dziedzinie ogrodnictwa na Słowacji. Co roku dziesiątki wystawców z różnych krajów prezentują szeroki asortyment kwiatów, roślin, artykułów ogrodniczych i dekoracji. Zwiedzający mają okazję podziwiać różne rodzaje kwiatów, bonsai, kaktusów, roślin ozdobnych oraz innych produktów związanych z ogrodnictwem (Slovakia Travel). Oprócz samej wystawy organizowane są również różne wydarzenia towarzyszące, takie jak warsztaty, wykłady i konkursy w aranżacji kwiatów. Te aktywności dają zwiedzającym możliwość zdobycia nowej wiedzy i umiejętności z zakresu ogrodnictwa i florystyki.

Flóra Bratislava ist eine internationale Blumen- und Gartenbaumesse (zk.sk). Es handelt sich um eine Ausstellung für Blumen und Gartenbau mit internationaler Beteiligung, die in Bratislava stattfindet. Die erste Ausgabe der Ausstellung fand 1966 im Ondrej-Nepela-Eisstadion statt.

Im Jahr 1972 wurde der Mittelstreifen der Trnavská-Straße in der Nähe des Eisstadions mit einhunderttausend Tulpen geschmückt. Die Tulpen waren ein Geschenk an Emil Skákala, den Leiter von ZARES (Soňa Pacherová). Später wurde die Ausstellung in den Park der Kultur und Erholung (PKO) verlegt (vecernikbratislava.wordpress.com). In ihrer Blütezeit dauerten die Flóra-Ausstellungen bis zu zehn Tage. Die tägliche Besucherzahl betrug etwa 60.000. Doch gleich nach 1989 kürzte der Bundesstaat die finanziellen Zuschüsse für die berühmten Blumenmessen drastisch. Im Jahr 1990, nach dem Tod von Emil Skákala, fand die Flóra Bratislava überhaupt nicht statt. Darüber hinaus weigerte sich Olmütz, sich weiterhin als Gastgeberstadt mit der slowakischen Hauptstadt abzuwechseln, da sie ihre eigene Ausstellung jährlich veranstalten wollte. Schließlich nahm sich Skákalas Schüler Andrej Kulla der Aufgabe an, die Bratislavaer Tradition zu bewahren. 1991 organisierte Kulla die Flóra zum letzten Mal mit teilweiser staatlicher Unterstützung (Soňa Pacherová). Später übernahm die Firma KULLA s.r.o., seit 2013 KULLA SK, s.r.o., die Organisation der Ausstellung, die sie bis heute veranstaltet. Seit 2002 findet sie auf dem Messegelände Incheba statt. Es ist die größte Blumen- und Gartenbaumesse in der Slowakei, die jährlich auf dem Messegelände Incheba in Bratislava stattfindet.

Flóra Bratislava ist zu einer der bedeutendsten Veranstaltungen im Bereich Gartenbau in der Slowakei geworden. Jährlich präsentieren Dutzende von Ausstellern aus verschiedenen Ländern ein breites Sortiment an Blumen, Pflanzen, Gartenbedarf und Dekorationen. Besucher haben die Möglichkeit, verschiedene Arten von Blumen, Bonsais, Kakteen, Zierpflanzen und andere gartenbauliche Produkte zu bewundern (Slovakia Travel). Neben der Ausstellung selbst umfasst die Veranstaltung auch verschiedene Begleitaktivitäten wie Workshops, Vorträge und Wettbewerbe im Blumenarrangement. Diese Aktivitäten bieten den Besuchern die Möglichkeit, neues Wissen und Fertigkeiten im Bereich Gartenbau und Blumendesign zu erwerben.

Odkazy

TOP (19)

(92)

(60)

(25)

(19)

Ruže (29)

Petúnie (14)

Ostatné (250)

 

, ,

Zoologické záhrady, Príroda, Živočíchy, Vtáky, Organizmy, Fotografie, Cicavce, Plazy

ZOO Bojnice

skala
Hits: 3332

Zoologická záhrada sa nachádza v zámockom parku Bojníc (informaciebojnice.sk). V Zoologickej záhrade v Bojniciach sa nachádza rozlohe 41 hektárov (Michal Sloviak) viac ako 4500 zvierat, 430 druhov (zoobojnice.sk). Expozícia sov a dravcov, kopytníkov, vodného vtáctva, opíc, slonov, šeliem, vtákov, , , detská (informaciebojnice.sk). ZOO má pomenovanie Národná zoologická záhrada (Michal Sloviak). Prívlastok národná nesie od 1. 7. 2017 (zoobojnice.sk). Je najstaršou zoologickou záhradou na Slovensku. Pre svoje otvorila 1. 4. 1955 (Michal Sloviak). Už v prvom roku ju navštívilo 45 000 návštevníkov. Najvyššiu dosiahla v roku 1986 – 520 729 (zoobojnice.sk). Okrem iného ZOO spravuje národné záchytné centrum pre zhabané a zaistené (Michal Sloviak). Spolupracuje s univerzitnými pracoviskami, prírodovedeckými fakultami, ústavmi a múzeami (Peter Lupták).

prezentuje svoju kolekciu zvierat zo všetkých kontinentov, zameranú nielen na populárne druhy, ale aj na vzácne a . Je to jediná ZOO na Slovensku, kde môžeš vidieť napríklad , , unikátne druhy opíc (Wikipedia). ZOO Bojnice je dôležitým partnerom v ochrane biodiverzity a aktívne sa zapája do medzinárodných programov. Je zapojená do 33 druhov v Európskych záchranných programoch (), 39 druhov je v Európskych plemenných knihách () a 14 druhov v medzinárodných plemenných knihách (). sú kľúčové pre záchranu ohrozených druhov, ich genetickú diverzitu a šírenie v rámci zoologických záhrad v Európe (zoobojnice.sk). ZOO sa venuje nielen expozícii zvierat, ale aj ochranárskym projektom a vedeckému výskumu. Medzi ich dlhodobé patrí spolupráca pri monitoringu a reintrodukcii rysa karpatského do prírody,  pre a iné , vypúšťanie mláďat driemavej a iných druhov, prevádzka rehabilitačnej stanice pre zranené a (sdetmi.com). ZOO sa snaží výchovne a edukačne vplývať na verejnosť v prírody a biodiverzity. Ponúka , komentované prehliadky a špeciálne zážitkové programy, kde si môžu vyskúšať prácu ošetrovateľa zvierat, záhradníka alebo iného zamestnanca zoo (zoobojnice.sk).

ZOO Bojnice je členom viacerých významných medzinárodných organizácií, vrátane  (),  (),  (),  (Union of and Slovak Zoos) a ďalších medzinárodných sietí organizácií zameraných na ochranu druhov a zoologickú spoluprácu (Wikipedia). ZOO Bojnice úzko spolupracuje so Štátnou ochranou prírody, napríklad na výskume a ochrane kamzíka tatranského. Zapája sa do výskumu správania a genetiky zvierat, spolupracuje s univerzitami a vedeckými inštitúciami. ZOO by nemala byť len miestom , ale „záhradou „, kde sa učíme úcte k životu a prírode. Správajme sa k zvieratám s rešpektom – ako k bytosťami s vlastnými potrebami a právom na (Peter Lupták).

The zoological garden is located in the castle park of Bojnice (informaciebojnice.sk). Covering an area of 41 hectares ( Sloviak), ZOO Bojnice is home to more than 4,500 animals representing 430 species (zoobojnice.sk). The zoo features exhibits of owls and birds of prey, ungulates, waterfowl, primates, elephants, carnivores, birds, a vivarium, an educational trail of Carpathian , and a children’s zoo (informaciebojnice.sk). The zoo bears the official name National Zoological Garden Bojnice (Michal Sloviak) and has carried the “national” designation since 1 July 2017 (zoobojnice.sk). is the oldest zoological garden in and opened its gates to the public on 1 April 1955 (Michal Sloviak). In its year alone, it was visited by 45,000 people. The highest attendance was recorded in 1986, with 520,729 visitors (zoobojnice.sk). Among other activities, the zoo manages the national rescue center for confiscated and seized animals (Michal Sloviak) and cooperates with universities, faculties of natural sciences, research institutes, and museums (Peter Lupták).

ZOO Bojnice presents a collection of animals from all continents, focusing not only on popular species but also on rare and endangered ones. It is the only zoo in Slovakia where visitors can see, for example, African elephants, bongo antelopes, and unique species of primates (). ZOO Bojnice is an important partner in biodiversity conservation and actively participates in international programs. It is involved with 33 species in European Endangered Species Programmes (EEP), 39 species in European Studbooks (ESB), and 14 species in International Studbooks (ISB). These programmes are crucial for the conservation of endangered species, the maintenance of their genetic diversity, and their coordinated management within European zoological gardens (zoobojnice.sk). In addition to exhibiting animals, the zoo is engaged in conservation projects and scientific research. Its long-term activities include cooperation in the monitoring and reintroduction of the Carpathian lynx into the wild, projects focused on owls and other protected species, the release of juveniles of the Eurasian scops owl and other species, and the operation of a rehabilitation station for injured and endangered animals (sdetmi.com). The zoo seeks to have an educational impact on the public in the field of nature conservation and biodiversity. It offers school programs, guided tours, and special experiential programs in which visitors can try the work of an animal keeper, gardener, or other zoo staff member (zoobojnice.sk).

ZOO Bojnice is a member of several important international organizations, including the IUCN (International Union for Conservation of Nature), WAZA (World Association of Zoos and Aquariums), EAZA (European Association of Zoos and Aquaria), UCSZOO (), and other international networks focused on species conservation and zoological cooperation (Wikipedia). ZOO Bojnice works closely with the State Nature Conservancy, for example on research and conservation of the chamois. It participates in research on animal behavior and genetics and cooperates with universities and scientific institutions. A zoo should not be merely a place of entertainment, but a “garden of wisdom,” where we learn respect for life and nature. Let us treat animals with respect—as beings with their own needs and a right to privacy (Peter Lupták).

Ostatné

Fotografické reportáže, Reportáže, Objekty, predmety a priestory, Reportáže zo Slovenska, Bratislavské reportáže, Umenie, Fotografie, Umelecké diela

Foto Slovakia

skala
Hits: 3277

je výstava a podujatie pre fotografov a nadšencov , profesionálov aj amatérov. jednom mieste sa stretávajú fototechniky, odborníci a fotografie. Podujatie ponúka výstavu fotoaparátov, objektívov a príslušenstva, a so známymi fotografmi, a otvorený fotoateliér, praktické ukážky techník a fotografovania, možnosť vyskúšať si techniku (citylife.sk).

prebehla 21.-22.10.2011 v rovnakých priestoroch ako predtým. Veľmi som sa tešil na toto podujatie a úspešne som ho absolvoval. sa mi páčili, zdalo sa mi, že ich obsadenie bolo trochu viac regionálne. Aj tovar, ktorý bol ponúkaný sa mi zdal skromnejší. Každopádne teším sa opäť na ďalší ročník. Opäť bol prítomný Vrabko, užil som si Aleša Fremuta, Karola Srnca a Petra Praženku, Zuzany Minarovičovej.

sa uskutočnila v Dome v Bratislave 22.-23.10.2010. Program bol bohatý, od stánkov s fototematikou, cez prednášky a prezentácie. Ja sám som navštívil viacero. Pamätám si veľmi dobre a rád si spomeniem na Martina Vrabka, ktorý nám hovoril o možnostiach svietenia a fotografovania modeliek. Poučná bola pre mňa aj prednáška o autorských právach v s fotografiami. Niektoré prednášky boli venované skôr pre remeselnú s fotografovaním, iné boli skôr cestovateľské, poznávacie. V strede, hlavnej bol na modeliek, ktoré sa menili. Účasť bola veľmi , DK Ružinov boli miestami pre takéto podujatie malé.

Foto is an exhibition and event for photographers and photography enthusiasts, both professionals and amateurs. In one place, manufacturers of photographic equipment, experts, and fans of photography come together. The event offers an exhibition of cameras, lenses, and accessories, lectures and discussions with well-known photographers, workshops and an open photo studio, practical demonstrations of techniques and photography, and the opportunity to try out equipment (citylife.sk).

Foto Slovakia 2011 took place on October 21–22, 2011, in the same venue as before. I was very much looking forward to this event and attended successfully. I enjoyed the presentations; it seemed to me that their lineup was somewhat more regionally oriented. The range of products on offer also appeared more modest. In any case, I am already looking forward to the next edition. was present again; I enjoyed , Strobist , , and ‚s presentation about Nepal.

Foto Slovakia 2010 was held at the Ružinov House of Culture in on October 22–23, 2010. The program was rich, ranging from photography-related booths to lectures and presentations, several of which I attended personally. I remember very well—and fondly—Martin Vrabko, who spoke about lighting options and photographing models. A lecture on copyright issues related to photography was also very instructive for me. Some lectures focused more on technical craftsmanship in photography, while others were more travel- and exploration-oriented. In the center of the main hall, there was a space for photographing models, who rotated regularly. Attendance was very high, and at times the premises of the Ružinov House of Culture were too small for an event of this scale.

,