Krajina, Česko, Južná Morava, Mestá, Moravské, Neživé, Stavby, Zahraničie, Zámky

Slavkov u Brna

Hits: 34

Slav­kov u Brna, zná­my aj pod nemec­kým náz­vom Aus­ter­litz, je mes­to na Juž­nej Mora­ve, pri­bliž­ne 16 kilo­met­rov východ­ne od Brna (en​.wiki​pe​dia​.org) na pra­vom bre­hu rie­ky Lita­vy (Infor­mač­ná tabu­ľa). Prav­de­po­dob­ný základ pome­no­va­nia Aus­ter­litz je zrej­me z latin­ské­ho Nova sedes”, čo zna­me­ná Nové síd­lo”. Vzni­kol pred kon­com 12. sto­ro­čia, kedy sa úze­mie dosta­lo do nad­vlá­dy rádu Nemec­kých rytie­rov. Chyb­ným pre­pi­som sa pôvod­ným tvar zme­nil na Novo­se­de­liz, Naused­licz, Neus­ser­licz, Naus­ter­litz a v roku 1611 Aus­ter­litz. Pome­no­va­nie Slav­kov sa obja­vu­je v roku 1361 a je odvo­de­né o krst­né­ho mena Bohu­slav, ľudo­vo Slá­vek. Už v 10. a 11. sto­ro­čí bolo údo­lie Lita­vy hus­to osíd­le­né (slav​kov​.cz).

Mes­to má boha­tú his­tó­riu, kto­rá sia­ha až do 12. sto­ro­čia, a je zná­me pre­dov­šet­kým vďa­ka bit­ke pri Slav­ko­ve, zná­mej tiež ako bit­ka troch cisá­rov, kto­rá sa odo­hra­la 2. decem­bra 1805. Prvá písom­ná zmien­ka o Slav­ko­ve pochá­dza z roku 1237, keď bola obec trho­vou dedi­nou s opev­ne­ným síd­lom a kos­to­lom. V 14. sto­ro­čí tu vznik­lo židov­ské geto, kto­ré spo­lu s kres­ťan­skou komu­ni­tou vytvo­ri­lo sil­nú eko­no­mic­kú aglo­me­rá­ciu. V roku 1416 bol Slav­kov pový­še­ný na mes­to krá­ľom Vác­la­vom IV. V prie­be­hu sto­ro­čí mes­to čas­to meni­lo maji­te­ľov, až kým sa v roku 1509 nesta­lo majet­kom šľach­tic­ké­ho rodu Kou­ni­cov, kto­rí ho vlast­ni­li viac ako 400 rokov. Medzi naj­výz­nam­nej­šie pamiat­ky mes­ta pat­rí baro­ko­vý zámok Slav­kov, kto­rý bol posta­ve­ný na mies­te pôvod­nej pev­nos­ti na kon­ci 16. sto­ro­čia. Súčas­nú baro­ko­vú podo­bu zís­kal vďa­ka talian­ske­mu archi­tek­to­vi Dome­ni­co­vi Mar­ti­nel­li­mu v 80. rokoch 17. sto­ro­čia. Zámok pat­rí k naj­star­ším zacho­va­ným šľach­tic­kým síd­lam na Mora­ve a v jeho his­to­ric­kom saló­ne bolo po bit­ke pri Slav­ko­ve pod­pí­sa­né prí­me­rie medzi Rakús­kom a Fran­cúz­skom. Súčas­ťou zám­ku je aj fran­cúz­ska záh­ra­da, časť kto­rej bola upra­ve­ná na anglic­ký park (en​.wiki​pe​dia​.org). Na 15 hek­tá­ro­vej plo­che sa nachá­dza­jú šty­ri veľ­ké bazé­ny s vodot­rys­ka­mi, 47 plas­ti­ka­mi (Infor­mač­ná tabuľa). 

Na námes­tí mes­ta sa nachá­dza nesko­ro­re­ne­sanč­ná rad­ni­ca z roku 1592 a pan­ský dom. Z mest­ské­ho opev­ne­nia zo 14. a 15. sto­ro­čia sa dodnes zacho­va­li zvyš­ky hra­dieb vyso­ké pri­bliž­ne 4 met­re. Kos­tol Vzkrie­se­nia Pána je nesko­ro­ba­ro­ko­vá a neok­la­si­cis­tic­ká stav­ba posta­ve­ná v rokoch 1786 – 1789 pod­ľa návrhu Johan­na Fer­di­nan­da Het­zen­dor­fa z Hohen­ber­gu. Kapl­n­ka svä­té­ho Jána Krs­ti­te­ľa je cin­to­rín­skou kapl­n­kou, kto­rá sto­jí na mies­te špi­tá­lu z 13. sto­ro­čia a súčas­nú podo­bu zís­ka­la v roku 1743. Pod kapl­n­kou sa nachá­dza hrob­ka rodu Kou­ni­cov (en​.wiki​pe​dia​.org). 

Dnes má Slav­kov u Brna pri­bliž­ne 7 200 oby­va­te­ľov (tri​pad​vi​sor​.com). Kos­to­lík svä­té­ho Jána Krs­ti­te­ľa je mies­tom več­né­ho odpo­čin­ku rodi­ny Kou­ni­cov­cov a nachá­dza sa na okra­ji Slav­ko­va v čas­ti nazý­va­nej Špi­tál­ka“. Pod juž­nou čas­ťou kapl­n­ky sa nachá­dza rodin­ná hrob­ka, kde sú ulo­že­né aj teles­né pozos­tat­ky gró­fa Vác­la­va Anto­ní­na Kou­ni­ca. Sever­ne od mes­ta na vrcho­le kop­ca sto­jí kapl­n­ka svä­té­ho Urba­na. Jej sva­hy boli do 19. sto­ro­čia pokry­té vini­ca­mi. Nie je pre­to prek­va­pu­jú­ce, že krí­žo­vá kapl­n­ka bola zasvä­te­ná svä­té­mu Urba­no­vi, pat­ró­no­vi viná­rov a záh­rad­ní­kov. Prá­ve z toh­to mies­ta vystre­li­li z dela sig­nál, kto­rý ozná­mil pochod spo­je­nec­kých voj­sk od Olo­mou­ca sme­rom na Brno. Voja­ci však kapl­n­ku využí­va­li aj na menej ušľach­ti­lé úče­ly, čo sa odra­zi­lo na jej poško­de­ní, a nako­niec muse­la byť zbú­ra­ná. V rokoch 1858 – 1861 však na rov­na­kom mies­te posta­vi­li novú kapl­n­ku (mora​va​-napo​le​on​ska​.cz). V blíz­kos­ti mes­ta sa nachá­dza pamät­ník Mohy­la míru, kto­rý pri­po­mí­na obe­te bit­ky pri Slav­ko­ve. Je to význam­né mies­to pre tých, kto­rí sa zau­jí­ma­jú o napo­le­on­skú his­tó­riu (mis​to​pi​sy​.cz).

His­tó­ria Slav­ko­va sia­ha hlbo­ko do minu­los­ti, čo potvr­dzu­je jeden z naj­star­ších mest­ských erbov v Čes­kej repub­li­ke z roku 1416. Sve­to­vú slá­vu však mes­to zís­ka­lo až po bit­ke troch cisá­rov. Prav­dou je, že názov Slav­kov“ sa pou­ží­va len v čes­kom pro­stre­dí. Cudzin­ci pozna­jú skôr meno Aus­ter­litz“, hoci jeho nemec­ký pôvod je pochyb­ný (slav​kov​.cz).

Slav­kov u Brna sa do sve­to­vých dejín zapí­sal pre­dov­šet­kým vďa­ka bit­ke pri Slav­ko­ve, kto­rá sa odo­hra­la 2. decem­bra 1805. V tej­to bit­ke sa stret­li armá­dy troch cisá­rov: Napo­le­ona I. (Fran­cúz­sko), Ale­xan­dra I. (Rus­ko) a Fran­tiš­ka II. (Rakús­ko). Napo­le­on v tej­to bit­ke dosia­hol jed­no zo svo­jich naj­väč­ších víťazs­tiev, keď pora­zil spo­je­né rusko-​rakúske sily. Po bit­ke bolo v slav­kov­skom zám­ku pod­pí­sa­né prí­me­rie medzi Rakús­kom a Fran­cúz­skom (en​.wiki​pe​dia​.org). Po skon­če­ní bit­ky Napo­le­on pri­šiel na slav­kov­ský zámok – síd­lo rodu Kou­ni­cov­cov (mora​va​-napo​le​on​ska​.cz).


Slav­kov u Brna, also kno­wn by its Ger­man name Aus­ter­litz, is a town in South Mora­via, app­ro­xi­ma­te­ly 16 kilo­me­ters east of Brno (en​.wiki​pe​dia​.org), loca­ted on the right bank of the Lita­va River (Infor­ma­ti­on board). The like­ly ori­gin of the name Aus­ter­litz can be tra­ced to the Latin term Nova sedes,” mea­ning New sett­le­ment.” The town emer­ged befo­re the end of the 12th cen­tu­ry when the area came under the con­trol of the Teuto­nic Knights. Due to a trans­c­rip­ti­on error, the ori­gi­nal name evol­ved into forms such as Novo­se­de­liz, Naused­licz, Neus­ser­licz, Naus­ter­litz, and even­tu­al­ly Aus­ter­litz in 1611. The name Slav­kov first appe­a­red in 1361 and is deri­ved from the Chris­tian name Bohu­slav, col­lo­qu­ial­ly Slá­vek. The Lita­va Val­ley had alre­a­dy been den­se­ly popu­la­ted as ear­ly as the 10th and 11th cen­tu­ries (slav​kov​.cz).

The town has a rich his­to­ry dating back to the 12th cen­tu­ry and is best kno­wn for the Batt­le of Aus­ter­litz, also cal­led the Batt­le of the Three Empe­rors, which took pla­ce on Decem­ber 2, 1805. The first writ­ten men­ti­on of Slav­kov dates to 1237, when it was a mar­ket vil­la­ge with a for­ti­fied manor and a church. In the 14th cen­tu­ry, a Jewish ghet­to was estab­lis­hed, which, toget­her with the Chris­tian com­mu­ni­ty, for­med a strong eco­no­mic hub. In 1416, King Wen­ces­las IV gran­ted Slav­kov town pri­vi­le­ges. Over the cen­tu­ries, the town fre­qu­en­tly chan­ged owners until 1509, when it beca­me the pro­per­ty of the nob­le Kau­nitz fami­ly, who held it for over 400 years. Among the town’s most sig­ni­fi­cant land­marks is the Baro­que Slav­kov Cast­le, built on the site of the ori­gi­nal for­tress at the end of the 16th cen­tu­ry. It acqu­ired its pre­sent Baro­que form thanks to the Ita­lian archi­tect Dome­ni­co Mar­ti­nel­li in the 1680s. The cast­le is one of the oldest pre­ser­ved nob­le resi­den­ces in Mora­via, and in its his­to­ric salon, an armis­ti­ce bet­we­en Aus­tria and Fran­ce was sig­ned after the Batt­le of Aus­ter­litz. The cast­le grounds inc­lu­de a French gar­den, part of which was later adap­ted into an English park (en​.wiki​pe​dia​.org). Cove­ring 15 hec­ta­res, the grounds fea­tu­re four lar­ge pools with foun­tains and 47 sculp­tu­res (Infor­ma­ti­on board).

The town squ­are hosts a late Renais­san­ce town hall from 1592 and a manor hou­se. Rem­nants of the town’s 14th and 15th-​century for­ti­fi­ca­ti­ons, with walls app­ro­xi­ma­te­ly 4 meters high, are still visib­le. The Church of the Resur­rec­ti­on is a late Baro­que and Neoc­las­si­cal struc­tu­re built bet­we­en 1786 and 1789, based on designs by Johann Fer­di­nand Het­zen­dorf von Hohen­berg. The Cha­pel of St. John the Bap­tist is a ceme­te­ry cha­pel stan­ding on the site of a 13th-​century hos­pi­tal, which acqu­ired its cur­rent form in 1743. Bene­ath the cha­pel lies the Kau­nitz fami­ly crypt (en​.wiki​pe​dia​.org).

Today, Slav­kov u Brna has app­ro­xi­ma­te­ly 7,200 inha­bi­tants (tri​pad​vi​sor​.com). The Cha­pel of St. John the Bap­tist is the final res­ting pla­ce of the Kau­nitz fami­ly and is situ­ated on the out­skirts of Slav­kov in the area cal­led Špi­tál­ka.” Bene­ath the sout­hern part of the cha­pel is the fami­ly tomb, which also con­tains the remains of Count Wen­zel Anton Kau­nitz. North of the town, on a hill­top, stands the Cha­pel of St. Urban. Until the 19th cen­tu­ry, the slo­pes around the cha­pel were cove­red with vine­y­ards. It is no sur­pri­se that the cha­pel was dedi­ca­ted to St. Urban, the pat­ron saint of wine­ma­kers and gar­de­ners. It was from this site that a can­non shot sig­na­led the march of the allied for­ces from Olo­mouc towards Brno. Howe­ver, the sol­diers misu­sed the cha­pel for less nob­le pur­po­ses, lea­ding to its dama­ge and even­tu­al demo­li­ti­on. A new cha­pel was built on the same site bet­we­en 1858 and 1861 (mora​va​-napo​le​on​ska​.cz). Near the town is the Cairn of Pea­ce, a memo­rial com­me­mo­ra­ting the vic­tims of the Batt­le of Aus­ter­litz. It is a sig­ni­fi­cant site for tho­se inte­res­ted in Napo­le­onic his­to­ry (mis​to​pi​sy​.cz).

Slavkov’s his­to­ry runs deep, as evi­den­ced by its coat of arms, one of the oldest in the Czech Repub­lic, dating from 1416. Howe­ver, the town gai­ned glo­bal fame fol­lo­wing the Batt­le of the Three Empe­rors. Inte­res­tin­gly, the name Slav­kov” is used only in Czech con­texts. Fore­ig­ners are more fami­liar with the name Aus­ter­litz,” alt­hough its Ger­man ori­gin is some­what uncer­tain (slav​kov​.cz).

Slav­kov u Brna beca­me part of world his­to­ry pri­ma­ri­ly becau­se of the Batt­le of Aus­ter­litz, which occur­red on Decem­ber 2, 1805. In this batt­le, the armies of three empe­rors clas­hed: Napo­le­on I (Fran­ce), Ale­xan­der I (Rus­sia), and Fran­cis II (Aus­tria). Napo­le­on achie­ved one of his gre­a­test vic­to­ries by defe­a­ting the com­bi­ned Russo-​Austrian for­ces. Fol­lo­wing the batt­le, an armis­ti­ce bet­we­en Aus­tria and Fran­ce was sig­ned at Slav­kov Cast­le (en​.wiki​pe​dia​.org). After the batt­le, Napo­le­on visi­ted the Slav­kov Cast­le, the resi­den­ce of the Kau­nitz fami­ly (mora​va​-napo​le​on​ska​.cz).


Slav­kov u Brna, auch bekannt unter dem deuts­chen Namen Aus­ter­litz, ist eine Stadt in Süd­mäh­ren, etwa 16 Kilo­me­ter öst­lich von Brünn (en​.wiki​pe​dia​.org), am rech­ten Ufer des Flus­ses Lita­va gele­gen (Infor­mač­ná tabu­ľa). Der wahrs­che­in­li­che Urs­prung des Namens Aus­ter­litz stammt ver­mut­lich aus dem late­i­nis­chen Ausd­ruck Nova sedes”, was Neuer Sitz” bede­utet. Die Stadt ents­tand gegen Ende des 12. Jahr­hun­derts, als das Gebiet unter die Herrs­chaft des Deuts­chen Ordens kam. Durch feh­ler­haf­te Über­tra­gun­gen ent­wic­kel­te sich der urs­prün­gli­che Name zu Novo­se­de­liz, Naused­licz, Neus­ser­licz, Naus­ter­litz und sch­lie­ßlich im Jahr 1611 zu Aus­ter­litz. Der Name Slav­kov tauch­te ers­tmals 1361 auf und ist vom Vor­na­men Bohu­slav (volks­tüm­lich Slá­vek) abge­le­i­tet. Bere­its im 10. und 11. Jahr­hun­dert war das Tal der Lita­va dicht besie­delt (slav​kov​.cz).

Die Stadt hat eine rei­che Ges­chich­te, die bis ins 12. Jahr­hun­dert zurück­re­icht, und ist vor allem durch die Sch­lacht bei Aus­ter­litz, auch bekannt als die Sch­lacht der drei Kai­ser, berühmt gewor­den, die am 2. Dezem­ber 1805 statt­fand. Die ers­te sch­rift­li­che Erwäh­nung von Slav­kov stammt aus dem Jahr 1237, als die Sied­lung ein Mar­ktf­lec­ken mit einer befes­tig­ten Anla­ge und einer Kir­che war. Im 14. Jahr­hun­dert ents­tand hier ein jüdis­ches Ghet­to, das zusam­men mit der christ­li­chen Geme­in­de ein star­kes wirts­chaft­li­ches Zen­trum bil­de­te. Im Jahr 1416 wur­de Slav­kov von König Wen­zel IV. zur Stadt erho­ben. Im Lau­fe der Jahr­hun­der­te wech­sel­te die Stadt häu­fig die Besit­zer, bis sie 1509 in den Besitz der Adels­fa­mi­lie Kau­nitz gelang­te, die sie über 400 Jah­re lang besaß. Zu den bede­utend­sten Sehen­swür­dig­ke­i­ten der Stadt gehört das Barocksch­loss Slav­kov, das Ende des 16. Jahr­hun­derts an der Stel­le einer ehe­ma­li­gen Fes­tung erbaut wur­de. Sei­ne heuti­ge baroc­ke Ges­talt erhielt das Sch­loss in den 1680er Jah­ren durch den ita­lie­nis­chen Archi­tek­ten Dome­ni­co Mar­ti­nel­li. Das Sch­loss gehört zu den ältes­ten erhal­te­nen Adels­sit­zen in Mäh­ren, und in sei­nem his­to­ris­chen Salon wur­de nach der Sch­lacht bei Aus­ter­litz der Waf­fens­tills­tand zwis­chen Öster­re­ich und Fran­kre­ich unter­ze­ich­net. Zum Sch­loss gehört ein fran­zösis­cher Gar­ten, von dem ein Teil spä­ter in einen englis­chen Park umges­tal­tet wur­de (en​.wiki​pe​dia​.org). Auf einer Flä­che von 15 Hek­tar befin­den sich vier gro­ße Bec­ken mit Springb­run­nen und 47 Skulp­tu­ren (Infor­mač­ná tabuľa).

Am Stadt­platz befin­den sich das spät­go­tis­che Rat­haus aus dem Jahr 1592 und ein Her­ren­haus. Von der Stadt­be­fes­ti­gung aus dem 14. und 15. Jahr­hun­dert sind noch Über­res­te der etwa 4 Meter hohen Mau­ern erhal­ten. Die Kir­che der Aufers­te­hung des Herrn ist ein spät­ba­roc­ker und klas­si­zis­tis­cher Bau, der zwis­chen 1786 und 1789 nach den Plä­nen von Johann Fer­di­nand Het­zen­dorf von Hohen­berg errich­tet wur­de. Die Kapel­le des Hei­li­gen Johan­nes des Täu­fers ist eine Fried­hofs­ka­pel­le, die an der Stel­le eines Spi­tals aus dem 13. Jahr­hun­dert steht und 1743 ihre heuti­ge Form erhielt. Unter der Kapel­le befin­det sich die Gruft der Fami­lie Kau­nitz (en​.wiki​pe​dia​.org).

Heute hat Slav­kov u Brna etwa 7.200 Ein­woh­ner (tri​pad​vi​sor​.com). Die Kapel­le des Hei­li­gen Johan­nes des Täu­fers ist die letz­te Ruhes­tät­te der Fami­lie Kau­nitz und befin­det sich am Stadt­rand von Slav­kov in einem Bere­ich, der Špi­tál­ka” genannt wird. Unter dem süd­li­chen Teil der Kapel­le befin­det sich die Fami­lien­gruft, in der auch die sterb­li­chen Über­res­te von Graf Wen­zel Anton Kau­nitz auf­be­wa­hrt wer­den. Nörd­lich der Stadt steht auf einem Hügel die Kapel­le des Hei­li­gen Urban. Bis ins 19. Jahr­hun­dert waren ihre Hän­ge mit Wein­ber­gen bedec­kt. Es über­rascht daher nicht, dass die Kapel­le dem Hei­li­gen Urban, dem Schutz­pat­ron der Win­zer und Gär­tner, gewe­iht wur­de. Von die­sem Ort wur­de mit einer Kano­nen­ku­gel das Sig­nal zum Marsch der alli­ier­ten Trup­pen von Olmütz nach Brünn gege­ben. Die Sol­da­ten missb­rauch­ten die Kapel­le jedoch auch für weni­ger edle Zwec­ke, was zu ihrer Bes­chä­di­gung führ­te, und sch­lie­ßlich muss­te sie abge­ris­sen wer­den. Zwis­chen 1858 und 1861 wur­de an der­sel­ben Stel­le eine neue Kapel­le errich­tet (mora​va​-napo​le​on​ska​.cz). In der Nähe der Stadt befin­det sich das Denk­mal Mohy­la míru” (Frie­dens­hügel), das an die Opfer der Sch­lacht bei Aus­ter­litz erin­nert. Es ist ein bede­uten­der Ort für alle, die sich für die napo­le­onis­che Ges­chich­te inte­res­sie­ren (mis​to​pi​sy​.cz).

Die Ges­chich­te von Slav­kov reicht weit in die Ver­gan­gen­he­it zurück, was durch eines der ältes­ten Stadt­wap­pen in der Tsche­chis­chen Repub­lik aus dem Jahr 1416 belegt wird. Welt­we­i­te Berühmt­he­it erlang­te die Stadt jedoch erst nach der Sch­lacht der drei Kai­ser. Tat­säch­lich wird der Name Slav­kov” nur im tsche­chis­chen Sprach­raum ver­wen­det. Aus­län­der ken­nen eher den Namen Aus­ter­litz”, obwohl sein deuts­cher Urs­prung ums­trit­ten ist (slav​kov​.cz).

Slav­kov u Brna ging vor allem durch die Sch­lacht bei Aus­ter­litz, die am 2. Dezem­ber 1805 statt­fand, in die Welt­ges­chich­te ein. In die­ser Sch­lacht tra­fen die Arme­en dre­ier Kai­ser aufe­i­nan­der: Napo­le­on I. (Fran­kre­ich), Ale­xan­der I. (Russ­land) und Franz II. (Öster­re­ich). Napo­le­on errang in die­ser Sch­lacht einen sei­ner größten Sie­ge, indem er die vere­in­ten russisch-​österreichischen Trup­pen besieg­te. Nach der Sch­lacht wur­de im Sch­loss Slav­kov der Waf­fens­tills­tand zwis­chen Öster­re­ich und Fran­kre­ich unter­ze­ich­net (en​.wiki​pe​dia​.org). Nach der Sch­lacht besuch­te Napo­le­on das Sch­loss Slav­kov, den Sitz der Fami­lie Kau­nitz (mora​va​-napo​le​on​ska​.cz).


Slav­kov u Brna, zná­mý také pod němec­kým náz­vem Aus­ter­litz, je měs­to na již­ní Mora­vě, přib­liž­ně 16 kilo­met­rů východ­ně od Brna (en​.wiki​pe​dia​.org), na pra­vém bře­hu řeky Lita­vy (Infor­mač­ní tabu­le). Prav­děpo­dob­ný základ poj­me­no­vá­ní Aus­ter­litz pochá­zí patr­ně z latin­ské­ho Nova sedes“, což zna­me­ná Nové síd­lo“. Měs­to vznik­lo před kon­cem 12. sto­le­tí, kdy se úze­mí dosta­lo pod nad­vlá­du řádu Němec­kých rytí­řů. Chyb­ným pře­pi­sem se původ­ní tvar změnil na Novo­se­de­liz, Naused­licz, Neus­ser­licz, Naus­ter­litz a v roce 1611 Aus­ter­litz. Název Slav­kov se obje­vu­je v roce 1361 a je odvo­zen od křest­ní­ho jmé­na Bohu­slav, lido­vě Slá­vek. Již v 10. a 11. sto­le­tí bylo údo­lí Lita­vy hus­tě osíd­le­né (slav​kov​.cz).

Měs­to má boha­tou his­to­rii saha­jí­cí až do 12. sto­le­tí a je zná­mé pře­dev­ším díky bit­vě u Slav­ko­va, zná­mé také jako bit­va tří císa­řů, kte­rá se odeh­rá­la 2. pro­sin­ce 1805. Prv­ní písem­ná zmín­ka o Slav­ko­vě pochá­zí z roku 1237, kdy byla obec trho­vou vsí s opev­něným síd­lem a kos­te­lem. Ve 14. sto­le­tí zde vznik­lo židov­ské ghet­to, kte­ré spo­lu s křes­ťan­skou komu­ni­tou vytvo­ři­lo sil­nou eko­no­mic­kou aglo­me­ra­ci. V roce 1416 byl Slav­kov pový­šen na měs­to krá­lem Vác­la­vem IV. V průběhu sta­le­tí měs­to čas­to měni­lo maji­te­le, až se v roce 1509 sta­lo majet­kem šlech­tic­ké­ho rodu Kou­ni­ců, kte­ří jej vlast­ni­li více než 400 let. Mezi nej­výz­nam­něj­ší památ­ky měs­ta patří barok­ní zámek Slav­kov, kte­rý byl posta­ven na mís­tě původ­ní pev­nos­ti na kon­ci 16. sto­le­tí. Sou­čas­nou barok­ní podo­bu zís­kal díky ital­ské­mu archi­tek­to­vi Dome­ni­cu Mar­ti­nel­li­mu v 80. letech 17. sto­le­tí. Zámek patří k nej­star­ším docho­va­ným šlech­tic­kým síd­lům na Mora­vě a v jeho his­to­ric­kém saló­nu bylo po bit­vě u Slav­ko­va podep­sá­no pří­měří mezi Rakous­kem a Fran­cií. Sou­čás­tí zám­ku je také fran­couz­ská zahra­da, jejíž část byla upra­ve­na na anglic­ký park (en​.wiki​pe​dia​.org). Na 15hektarové plo­še se nachá­ze­jí čty­ři vel­ké bazé­ny s fon­tá­na­mi a 47 plas­ti­ka­mi (Infor­mač­ní tabule).

Na náměs­tí měs­ta se nachá­zí pozdně rene­sanč­ní rad­ni­ce z roku 1592 a pan­ský dům. Z měst­ské­ho opev­nění ze 14. a 15. sto­le­tí se dodnes docho­va­ly zbyt­ky hra­deb vyso­ké přib­liž­ně 4 met­ry. Kos­tel Vzkří­še­ní Páně je pozdně barok­ní a neok­la­si­cist­ní stav­ba posta­ve­ná v letech 1786 – 1789 pod­le návrhu Johan­na Fer­di­nan­da Het­zen­dor­fa z Hohen­ber­gu. Kap­le sva­té­ho Jana Křti­te­le je hřbi­tov­ní kap­lí, kte­rá sto­jí na mís­tě špi­tá­lu ze 13. sto­le­tí, a svou sou­čas­nou podo­bu zís­ka­la v roce 1743. Pod kap­lí se nachá­zí hrob­ka rodu Kou­ni­ců (en​.wiki​pe​dia​.org).

Dnes má Slav­kov u Brna přib­liž­ně 7 200 oby­va­tel (tri​pad​vi​sor​.com). Kos­te­lík sva­té­ho Jana Křti­te­le je mís­tem věč­né­ho odpo­čin­ku rodi­ny Kou­ni­ců a nachá­zí se na okra­ji Slav­ko­va v čás­ti nazý­va­né Špi­tál­ka“. Pod již­ní čás­tí kap­le se nachá­zí rodin­ná hrob­ka, kde jsou ulo­že­ny také těles­né ostat­ky hra­běte Vác­la­va Anto­ní­na Kou­ni­ce. Sever­ně od měs­ta na vrcho­lu kop­ce sto­jí kap­le sva­té­ho Urba­na. Její sva­hy byly do 19. sto­le­tí pokry­té vini­ce­mi. Není pro­to přek­va­pi­vé, že kří­žo­vá kap­le byla zasvěce­na sva­té­mu Urba­no­vi, pat­ro­nu vina­řů a zahrad­ní­ků. Prá­vě z toho­to mís­ta vypá­li­li z děla sig­nál, kte­rý ozná­mil pochod spo­je­nec­kých voj­sk od Olo­mou­ce směrem na Brno. Vojá­ci však kap­li využí­va­li i k méně ušlech­ti­lým úče­lům, což ved­lo k její­mu poško­ze­ní, a nako­nec muse­la být zbo­ře­na. V letech 1858 – 1861 však na stej­ném mís­tě posta­vi­li novou kap­li (mora​va​-napo​le​on​ska​.cz). V blíz­kos­ti měs­ta se nachá­zí památ­ník Mohy­la míru, kte­rý při­po­mí­ná oběti bit­vy u Slav­ko­va. Je to význam­né mís­to pro ty, kte­ří se zají­ma­jí o napo­le­on­skou his­to­rii (mis​to​pi​sy​.cz).

His­to­rie Slav­ko­va sahá hlu­bo­ko do minu­los­ti, což potvr­zu­je jeden z nej­star­ších měst­ských erbů v Čes­ké repub­li­ce z roku 1416. Světo­vou slá­vu však měs­to zís­ka­lo až po bit­vě tří císa­řů. Prav­dou je, že název Slav­kov“ se pou­ží­vá pou­ze v čes­kém pros­tře­dí. Cizin­ci zna­jí spí­še jmé­no Aus­ter­litz“, ačko­liv jeho němec­ký původ je spor­ný (slav​kov​.cz).

Slav­kov u Brna se do světo­vých dějin zapsal pře­dev­ším díky bit­vě u Slav­ko­va, kte­rá se odeh­rá­la 2. pro­sin­ce 1805. V této bit­vě se střet­ly armá­dy tří císa­řů: Napo­le­ona I. (Fran­cie), Ale­xan­dra I. (Rus­ko) a Fran­tiš­ka II. (Rakous­ko). Napo­le­on v této bit­vě dosáhl jed­no­ho ze svých nej­vět­ších vítězs­tví, když pora­zil spo­je­né rusko-​rakouské síly. Po bit­vě bylo na slav­kov­ském zám­ku podep­sá­no pří­měří mezi Rakous­kem a Fran­cií (en​.wiki​pe​dia​.org). Po skon­če­ní bit­vy Napo­le­on dora­zil na slav­kov­ský zámek – síd­lo rodu Kou­ni­ců (mora​va​-napo​le​on​ska​.cz).


Odka­zy


TOP

Všet­ky

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Biotopy, Česko, Príroda, Severné Čechy, Skaly, Zahraničie

Pravčická brána

Hits: 25

Prav­čic­ká brá­na je prí­rod­ný útvar nachá­dza­jú­ci sa v Národ­nom par­ku Čes­ké Švý­car­sko, neďa­le­ko obce Hřen­sko. S roz­pä­tím oblú­ka 26,5 met­ra a výš­kou otvo­ru 16 met­rov je naj­väč­ším prí­rod­ným skal­ným mos­tom v Euró­pe (pbra​na​.cz). Brá­na je v najs­lab­šom mies­te širo­ká 8 met­rov a hru­bá 2,5 met­ra. Sto­jí na skal­nom ostro­hu vyso­kom viac než 70 met­rov. Prav­čic­ká brá­na sa nachá­dza v nad­mor­skej výš­ke 447 met­rov a týči sa nad rie­kou Labe s pre­vý­še­ním viac než 250 met­rov (Jakub Šaf­rá­nek). Prav­čic­ká brá­na vznik­la pred pri­bliž­ne 90 mili­ón­mi rokov počas nesko­rej krie­dy, keď sa more zača­lo ustu­po­vať a zane­cha­lo za sebou roz­siah­le pies­kov­co­vé plo­ši­ny. Mäk­kosť pies­kov­ca umož­ni­la rie­ke Labe a jej prí­to­kom ero­do­vať ska­lu (pbra​na​.cz). Prav­čic­ká brá­na vznik­la v kvád­ro­vých pies­kov­coch krie­do­vé­ho veku. Pro­ce­sy zvet­rá­va­nia a eró­zie postup­ne for­mo­va­li ten­to impo­zant­ný skal­ný oblúk (cs​.wiki​pe​dia​.org). 

V roku 1826 bola pri brá­ne posta­ve­ná krč­ma, kto­rá slú­ži­la náv­štev­ní­kom. V roku 1881 dal knie­ža Edmund Clary-​Aldringen posta­viť neďa­le­ko brá­ny zámo­ček zná­my ako Soko­lí hníz­do (Fal­ken­nest), kto­rý slú­žil ako hotel s 50 lôž­ka­mi (en​.wiki​pe​dia​.org). V minu­los­ti bolo mož­né vystú­piť na samot­ný skal­ný oblúk, avšak od roku 1980 je vstup na oblúk zaká­za­ný z dôvo­du ochra­ny a bez­peč­nos­ti regi​on​-ces​kes​vy​car​sko​.cz). Prav­čic­ká brá­na bola pomer­ne rea­lis­tic­ky zobra­zo­va­ná maliar­mi už v 19. sto­ro­čí. Pre­to sa dá s rela­tív­ne vyso­kou mie­rou isto­ty tvr­diť, že brá­na sto­jí via­me­nej nemen­ná viac ako 150 rokov. Od roku 1963 je vyhlá­se­ná za chrá­ne­ný prí­rod­ný výtvor (Jakub Šaf­rá­nek). Ved­ci si tiež lámu hla­vu nad tým, ako je mož­no, že sa Prav­čic­ká brá­na už dáv­no nezo­sy­pa­la. Jej skal­ný oblúk je prí­liš ten­ký a kreh­ký, aby udr­žal záťaž svo­jej vlast­nej váhy a roz­ťa­ho­va­nie a zmr­š­ťo­va­nie v závis­los­ti od tep­lo­ty. Ved­ci sa dom­nie­va­jú, že Prav­čic­kú brá­nu tvo­ria dve samos­tat­né ska­ly. Vďa­ka tomu nie je oblúk vysta­ve­ná veľ­ké­mu pnu­tiu (ces​kes​vy​car​sko​.cz).


Prav­čic­ká brá­na is a natu­ral for­ma­ti­on loca­ted in the Bohe­mian Swit­zer­land Nati­onal Park, near the vil­la­ge of Hřen­sko. With an arch span of 26.5 meters and an ope­ning height of 16 meters, it is the lar­gest natu­ral rock brid­ge in Euro­pe (pbra​na​.cz). The brid­ge is 8 meters wide at its nar­ro­west point and 2.5 meters thick. It stands on a roc­ky pro­mon­to­ry more than 70 meters high. Prav­čic­ká brá­na is situ­ated at an alti­tu­de of 447 meters and rises abo­ve the Elbe River with an ele­va­ti­on dif­fe­ren­ce of more than 250 meters (Jakub Šaf­rá­nek). It was for­med app­ro­xi­ma­te­ly 90 mil­li­on years ago during the Late Cre­ta­ce­ous peri­od when the sea began to retre­at, lea­ving behind vast sand­sto­ne pla­te­aus. The soft­ness of the sand­sto­ne allo­wed the Elbe River and its tri­bu­ta­ries to ero­de the rock (pbra​na​.cz). Prav­čic­ká brá­na deve­lo­ped in block sand­sto­nes of the Cre­ta­ce­ous peri­od. Weat­he­ring and ero­si­on pro­ces­ses gra­du­al­ly sha­ped this impres­si­ve rock arch (cs​.wiki​pe​dia​.org).

In 1826, an inn was built near the arch to ser­ve visi­tors. In 1881, Prin­ce Edmund Clary-​Aldringen had a small cast­le built near the arch, kno­wn as Soko­lí hníz­do (Fal­ken­nest), which ser­ved as a hotel with 50 beds (en​.wiki​pe​dia​.org). In the past, it was possib­le to climb onto the rock arch itself, but sin­ce 1980, access has been pro­hi­bi­ted for con­ser­va­ti­on and safe­ty rea­sons (regi​on​-ces​kes​vy​car​sko​.cz). Prav­čic­ká brá­na was depic­ted quite rea­lis­ti­cal­ly by pain­ters as ear­ly as the 19th cen­tu­ry. The­re­fo­re, it can be sta­ted with a rela­ti­ve­ly high degree of cer­tain­ty that the arch has remai­ned more or less unchan­ged for more than 150 years. Sin­ce 1963, it has been dec­la­red a pro­tec­ted natu­ral monu­ment (Jakub Šaf­rá­nek). Scien­tists are still puzz­led by the fact that Prav­čic­ká brá­na has not col­lap­sed yet. Its rock arch is too thin and fra­gi­le to withs­tand the load of its own weight and the expan­si­on and con­trac­ti­on cau­sed by tem­pe­ra­tu­re chan­ges. Scien­tists belie­ve that Prav­čic­ká brá­na con­sists of two sepa­ra­te rock for­ma­ti­ons. Thanks to this, the arch is not expo­sed to sig­ni­fi­cant stress (ces​kes​vy​car​sko​.cz).


Die Prav­čic­ká brá­na ist eine natür­li­che Fels­for­ma­ti­on im Nati­onal­park Böh­mis­che Sch­we­iz, nahe dem Dorf Hřen­sko. Mit einer Spann­we­i­te von 26,5 Metern und einer Öff­nungs­höhe von 16 Metern ist sie die größte natür­li­che Felsb­rüc­ke Euro­pas (pbra​na​.cz). Die Brüc­ke ist an ihrer sch­mals­ten Stel­le 8 Meter bre­it und 2,5 Meter dick. Sie steht auf einem Fels­vor­s­prung, der mehr als 70 Meter hoch ist. Die Prav­čic­ká brá­na befin­det sich auf einer Höhe von 447 Metern und ragt über die Elbe mit einem Höhe­nun­ters­chied von mehr als 250 Metern auf (Jakub Šaf­rá­nek). Sie ents­tand vor etwa 90 Mil­li­onen Jah­ren wäh­rend der spä­ten Kre­i­de­ze­it, als sich das Meer zurück­zog und gro­ße Sand­ste­in­pla­te­aus hin­ter­ließ. Die Weich­he­it des Sand­ste­ins ermög­lich­te es der Elbe und ihren Neben­flüs­sen, den Fel­sen zu ero­die­ren (pbra​na​.cz). Die Prav­čic­ká brá­na bil­de­te sich in den Sand­ste­inb­löc­ken der Kre­i­de­ze­it. Verwitterungs- und Ero­si­ons­pro­zes­se form­ten all­mäh­lich die­sen impo­san­ten Fels­bo­gen (cs​.wiki​pe​dia​.org).

Im Jahr 1826 wur­de in der Nähe des Bogens ein Gast­haus für Besu­cher errich­tet. 1881 ließ Prinz Edmund Clary-​Aldringen in der Nähe des Bogens ein kle­i­nes Sch­loss namens Soko­lí hníz­do (Fal­ken­nest) errich­ten, das als Hotel mit 50 Bet­ten dien­te (en​.wiki​pe​dia​.org). Früher war es mög­lich, auf den Fels­bo­gen selbst zu ste­i­gen, doch seit 1980 ist der Zugang aus Naturschutz- und Sicher­he­itsg­rün­den ver­bo­ten (regi​on​-ces​kes​vy​car​sko​.cz). Die Prav­čic­ká brá­na wur­de bere­its im 19. Jahr­hun­dert von Malern rela­tiv rea­lis­tisch dar­ges­tellt. Daher kann mit einer hohen Wahrs­che­in­lich­ke­it gesagt wer­den, dass der Bogen seit mehr als 150 Jah­ren weit­ge­hend unve­rän­dert geb­lie­ben ist. Seit 1963 ist er als ges­chütz­tes Natur­denk­mal aus­ge­wie­sen (Jakub Šaf­rá­nek). Wis­sen­schaft­ler rät­seln noch immer darüber, warum die Prav­čic­ká brá­na nicht längst ein­ges­türzt ist. Ihr Fels­bo­gen ist zu dünn und fra­gil, um die Last ihres eige­nen Gewichts und die durch Tem­pe­ra­tursch­wan­kun­gen verur­sach­te Aus­deh­nung und Kon­trak­ti­on zu tra­gen. Wis­sen­schaft­ler ver­mu­ten, dass die Prav­čic­ká brá­na aus zwei sepa­ra­ten Fels­for­ma­ti­onen bes­teht. Dadurch ist der Bogen nicht einer star­ken Span­nung aus­ge­setzt (ces​kes​vy​car​sko​.cz).


Prav­čic­ká brá­na to for­mac­ja skal­na znaj­du­jąca się w Par­ku Naro­do­wym Czes­ka Szwaj­ca­ria, nie­da­le­ko miejs­co­wo­ści Hřen­sko. Z roz­pi­ęto­ścią łuku wynos­zącą 26,5 met­ra i wyso­ko­ścią otwo­ru 16 met­rów, jest naj­wi­ęks­zym natu­ral­nym mos­tem skal­nym w Euro­pie (pbra​na​.cz). Most w naj­wężs­zym miejs­cu ma sze­ro­ko­ść 8 met­rów i gru­bo­ść 2,5 met­ra. Stoi na skal­nym urwis­ku o wyso­ko­ści ponad 70 met­rów. Prav­čic­ká brá­na znaj­du­je się na wyso­ko­ści 447 met­rów nad pozi­omem mor­za i wzno­si się nad rze­ką Łabą z prze­wy­żs­ze­niem ponad 250 met­rów (Jakub Šaf­rá­nek). Pows­ta­ła oko­ło 90 mili­onów lat temu w późnej kre­dzie, kie­dy mor­ze zaczęło się cofać, pozos­ta­wia­jąc roz­le­głe płas­ko­wy­że pias­ko­wco­we. Mięk­ko­ść pias­ko­wca pozwo­li­ła rze­ce Łabie i jej dopły­wom na eroz­ję ska­ły (pbra​na​.cz). Prav­čic­ká brá­na ufor­mo­wa­ła się w pias­ko­wcach blo­ko­wych z okre­su kre­do­we­go. Pro­ce­sy wietr­ze­nia i eroz­ji stop­ni­owo uksz­ta­łto­wa­ły ten impo­nu­jący łuk skal­ny (cs​.wiki​pe​dia​.org).

W 1826 roku przy łuku wybu­do­wa­no gos­po­dę, któ­ra słu­ży­ła turys­tom. W 1881 roku ksi­ążę Edmund Clary-​Aldringen kazał wybu­do­wać w pobli­żu zamko­wy budy­nek zna­ny jako Soko­lí hníz­do (Fal­ken­nest), któ­ry słu­żył jako hotel z 50 miejs­ca­mi noc­le­go­wy­mi (en​.wiki​pe​dia​.org). W przes­zło­ści można było wejść na sam łuk skal­ny, jed­nak od 1980 roku dostęp został zaka­za­ny ze wzg­lędów ochro­ny i bez­piec­ze­ńst­wa (regi​on​-ces​kes​vy​car​sko​.cz). Prav­čic­ká brá­na była sto­sun­ko­wo rea­lis­tycz­nie przed­sta­wia­na przez malar­zy już w XIX wie­ku. Dla­te­go można z dużą dozą pewno­ści stwier­dzić, że łuk pozos­ta­je w dużej mier­ze niez­mie­ni­ony od ponad 150 lat. Od 1963 roku jest uzna­na za chro­ni­ony pomnik przy­ro­dy (Jakub Šaf­rá­nek). Nauko­wcy wci­ąż zasta­na­wia­ją się, dlac­ze­go Prav­čic­ká brá­na jeszc­ze się nie zawa­li­ła. Jej skal­ny łuk jest zbyt cien­ki i kru­chy, by utr­zy­mać ciężar włas­nej masy oraz rozs­zer­za­nie i kurc­ze­nie się w zale­żno­ści od tem­pe­ra­tu­ry. Nauko­wcy uwa­ża­ją, że Prav­čic­ká brá­na skła­da się z dwóch oddziel­nych skał. Dzi­ęki temu łuk nie jest nara­żo­ny na sil­ne napręże­nia (ces​kes​vy​car​sko​.cz).


Prav­čic­ká brá­na je pří­rod­ní útvar nachá­ze­jí­cí se v Národ­ním par­ku Čes­ké Švý­car­sko, neda­le­ko obce Hřen­sko. S roz­pětím oblou­ku 26,5 met­ru a výš­kou otvo­ru 16 met­rů je nej­vět­ším pří­rod­ním skal­ním mos­tem v Evro­pě (pbra​na​.cz). Most je v nejuž­ším mís­tě širo­ký 8 met­rů a sil­ný 2,5 met­ru. Sto­jí na skal­ním ostro­hu vyso­kém více než 70 met­rů. Prav­čic­ká brá­na se nachá­zí v nad­mo­řs­ké výš­ce 447 met­rů a tyčí se nad řekou Labe s pře­vý­še­ním více než 250 met­rů (Jakub Šaf­rá­nek). Vznik­la přib­liž­ně před 90 mili­ony let během pozd­ní kří­dy, kdy se moře zača­lo ustu­po­vat a zane­cha­lo za sebou roz­sáh­lé pís­kov­co­vé plo­ši­ny. Měk­kost pís­kov­ce umož­ni­la řece Labe a jejím pří­to­kům ero­do­vat ská­lu (pbra​na​.cz). Prav­čic­ká brá­na vznik­la v kvád­ro­vých pís­kov­cích kří­do­vé­ho věku. Pro­ce­sy zvět­rá­vá­ní a ero­ze postup­ně for­mo­va­ly ten­to impo­zant­ní skal­ní oblouk (cs​.wiki​pe​dia​.org).

V roce 1826 byla u brá­ny posta­ve­na hos­po­da, kte­rá slou­ži­la návš­těv­ní­kům. V roce 1881 dal kní­že Edmund Clary-​Aldringen posta­vit neda­le­ko brá­ny záme­ček zná­mý jako Soko­lí hníz­do (Fal­ken­nest), kte­rý slou­žil jako hotel s 50 lůž­ky (en​.wiki​pe​dia​.org). V minu­los­ti bylo mož­né vystou­pit na samot­ný skal­ní oblouk, avšak od roku 1980 je vstup na oblouk zaká­zán z důvo­du ochra­ny a bez­peč­nos­ti (regi​on​-ces​kes​vy​car​sko​.cz). Prav­čic­ká brá­na byla poměr­ně rea­lis­tic­ky zobra­zo­vá­na malí­ři již v 19. sto­le­tí. Pro­to se dá s rela­tiv­ně vyso­kou mírou jis­to­ty tvr­dit, že brá­na sto­jí více­mé­ně neměn­ná více než 150 let. Od roku 1963 je vyhlá­še­na za chrá­něný pří­rod­ní výtvor (Jakub Šaf­rá­nek). Věd­ci si také lámou hla­vu nad tím, jak je mož­né, že se Prav­čic­ká brá­na už dáv­no nezří­ti­la. Její skal­ní oblouk je pří­liš ten­ký a křeh­ký, aby udr­žel zátěž vlast­ní váhy a roz­pí­ná­ní a smrš­ťo­vá­ní v závis­los­ti na tep­lo­tě. Věd­ci se dom­ní­va­jí, že Prav­čic­kou brá­nu tvo­ří dvě samos­tat­né ská­ly. Díky tomu není oblouk vysta­ven vel­ké­mu pnu­tí (ces​kes​vy​car​sko​.cz).


Odka­zy


Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Biotopy, Česko, Príroda, Severné Čechy, Skaly, Zahraničie

Panská skála v Kamenickom Šenove

Hits: 49

Kame­nic­ký Šenov je mes­to nachá­dza­jú­ce sa na roz­hra­ní dvoch chrá­ne­ných kra­jin­ných oblas­tí – Čes­ké­ho stre­do­ho­ria a Lužic­kých hôr. V nad­mor­skej výš­ke 350550 met­rov nad morom. Mes­to sa skla­dá z dvoch čas­tí: Kame­nic­ký Šenov a Prá­cheň, s cel­ko­vým počtom pri­bliž­ne 4 000 oby­va­te­ľov. Prvá písom­ná zmien­ka o Kame­nic­kom Šeno­ve pochá­dza z roku 1352, kde je v kro­ni­ke Čes­kej Kame­ni­ce uve­de­ná obec nazý­va­ná Sonov, zalo­že­ná pri­sťa­ho­val­ca­mi z Luži­ce. Kame­nic­ký Šenov je sve­to­zná­my svo­jou tak­mer tri­sto roč­nou nepretr­ži­tou tra­dí­ci­ou výro­by nád­her­ných kriš­tá­ľo­vých lus­trov a ume­lec­ké­ho skla. Prvé zmien­ky o miest­nych sklár­skych maj­stroch pochá­dza­jú zo 17. sto­ro­čia, keď oby­va­te­lia zača­li spra­co­vá­vať sklo dová­ža­né z neďa­le­kých sklár­ní v Chřib­skej, zalo­že­nej už v roku 1414. V roku 1856 tu bola zalo­že­ná prvá odbor­ná sklár­ska ško­la na sve­te, kto­rá dodnes fun­gu­je a je naj­star­šou svoj­ho dru­hu (kame​nic​ky​-senov​.cz). Medzi naj­výz­nam­nej­šie pamiat­ky mes­ta pat­rí kos­tol Naro­de­nia svä­té­ho Jána Krs­ti­te­ľa, baro­ko­vá stav­ba z rokov 1715 – 1718. His­tó­riu sklár­stva v mes­te pred­sta­vu­je Sklár­ske múze­um Kame­nic­ký Šenov, kto­ré síd­li v his­to­ric­kom dome z roku 1770. Mes­to tiež udr­žia­va par­tner­ské vzťa­hy s nemec­kým mes­tom Rhe­in­bach (en​.wiki​pe​dia​.org).

Národ­nou prí­rod­nou pamiat­kou a sym­bo­lom mes­ta je Pan­ská ská­la, zná­ma aj ako kamen­né var­ha­ny”. Ide o čadi­čo­vú ska­lu, kto­rá je naj­nav­šte­vo­va­nej­šou geolo­gic­kou for­má­ci­ou v Čes­kej repub­li­ke (en​.wiki​pe​dia​.org). Nachá­dza sa pri obci Prá­cheň (cs​.wiki​pe​dia​.org). Pan­ská ska­la sa nachá­dza pri­bliž­ne 80 kilo­met­rov sever­ne od Pra­hy, medzi mes­ta­mi Kame­nic­ký Šenov a Nový Bor (ama​zingc​ze​chia​.com). Ten­to geolo­gic­ký feno­mén je pozo­ru­hod­ný svo­jou výraz­nou stĺpo­vi­tou odluč­nos­ťou. Je tvo­re­ná päť až šesť­bo­ký­mi čadi­čo­vý­mi stĺp­mi, kto­ré dosa­hu­jú dĺž­ku až 12 met­rov a prie­mer oko­lo 20 – 25 cen­ti­met­rov. Tie­to stĺpy sú uspo­ria­da­né pre­važ­ne ver­ti­kál­ne, nie­kto­ré sú šik­mo orien­to­va­né. Celý útvar vzni­kol pred pri­bliž­ne 30 mili­ón­mi rokov počas tre­ťo­hôr v dôsled­ku vul­ka­nic­kej čin­nos­ti, keď láva chlad­la a kryš­ta­li­zo­va­la, čo vied­lo k tvor­be tých­to cha­rak­te­ris­tic­kých stĺpov (cs​.wiki​pe​dia​.org). Čadi­čo­vá mag­ma vystú­pi­la z pod­lo­žia, z hĺb­ky väč­šej než 30 km, pri­bliž­ne pred 25 mili­ón­mi rok­mi, ale nikdy nevy­tiek­la na povrch. Chrá­ne­ná pod povr­chom, chlad­la veľ­mi poma­ly, čím zača­la vzni­kať typic­ká čadi­čo­vá odluč­nosť, kto­rú je mož­né dnes pozo­ro­vať (kudyz​nu​dy​.cz).

Ťaž­ba čadi­ča na Pan­skej ska­le pre­bie­ha­la od 19. sto­ro­čia, čo vied­lo k odha­le­niu a zvý­raz­ne­niu stĺpo­vi­tej štruk­tú­ry ska­ly. V roku 1895 bola vyhlá­se­ná za chrá­ne­ný geolo­gic­ký útvar, čím sa sta­la naj­star­šou geolo­gic­kou rezer­vá­ci­ou na úze­mí Čes­kej repub­li­ky. Napriek tomu­to sta­tu­su ťaž­ba pokra­čo­va­la až do roku 1914, keď úze­mie odkú­pi­li miest­ne úra­dy a ťaž­bu defi­ni­tív­ne zasta­vi­li. Po dru­hej sve­to­vej voj­ne bola ochra­na toh­to úze­mia ešte viac posil­ne­ná (ama​zingc​ze​chia​.com). Dnes je Pan­ská ska­la obľú­be­ným turis­tic­kým cie­ľom, pri úpä­tí ska­ly sa nachá­dza malé jazier­ko, kto­ré vznik­lo zapl­ne­ním býva­lé­ho lomu daž­ďo­vou vodou (ces​ke​ho​ry​.cz). Pan­ská ska­la sa sta­la zná­mou aj vďa­ka čes­ké­mu fil­mu Pyš­ná prin­cez­na” z roku 1952, kde poslú­ži­la ako kuli­sa pre nie­kto­ré scé­ny (kudyz​nu​dy​.cz).


Kame­nic­ký Šenov is a town loca­ted at the inter­sec­ti­on of two pro­tec­ted lands­ca­pe are­as – the Čes­ké Stře­do­ho­ří and the Lusa­tian Moun­tains, at an alti­tu­de of 350 to 550 meters abo­ve sea level. The town con­sists of two parts: Kame­nic­ký Šenov and Prá­cheň, with a total popu­la­ti­on of app­ro­xi­ma­te­ly 4,000 inha­bi­tants. The first writ­ten men­ti­on of Kame­nic­ký Šenov dates back to 1352, whe­re a sett­le­ment cal­led Sonov, foun­ded by sett­lers from Lusa­tia, is recor­ded in the chro­nic­le of Čes­ká Kame­ni­ce. Kame­nic­ký Šenov is world-​famous for its near­ly 300-​year-​old con­ti­nu­ous tra­di­ti­on of pro­du­cing mag­ni­fi­cent crys­tal chan­de­liers and artis­tic glass. The first records of local glass­ma­kers date back to the 17th cen­tu­ry when resi­dents began pro­ces­sing glass impor­ted from near­by glas­sworks in Chřib­ská, estab­lis­hed in 1414. In 1856, the first spe­cia­li­zed glass scho­ol in the world was foun­ded here, which still ope­ra­tes today and is the oldest of its kind (kame​nic​ky​-senov​.cz).

Among the town’s most sig­ni­fi­cant land­marks is the Church of the Nati­vi­ty of St. John the Bap­tist, a Baro­que buil­ding from 1715 – 1718. The his­to­ry of glass­ma­king in the town is repre­sen­ted by the Kame­nic­ký Šenov Glass Muse­um, hou­sed in a his­to­ric buil­ding from 1770. The town also main­tains a par­tners­hip with the Ger­man city of Rhe­in­bach (en​.wiki​pe​dia​.org).

The nati­onal natu­ral monu­ment and sym­bol of the town is Pan­ská ská­la, also kno­wn as the Sto­ne Organ.” This basalt rock for­ma­ti­on is the most visi­ted geolo­gi­cal site in the Czech Repub­lic (en​.wiki​pe​dia​.org). It is loca­ted near the vil­la­ge of Prá­cheň (cs​.wiki​pe​dia​.org), about 80 kilo­me­ters north of Pra­gue, bet­we­en the towns of Kame­nic­ký Šenov and Nový Bor (ama​zingc​ze​chia​.com). This geolo­gi­cal phe­no­me­non is remar­kab­le for its dis­tinc­ti­ve colum­nar join­ting. It con­sists of five- to six-​sided basalt columns that reach up to 12 meters in length and have a dia­me­ter of around 20 – 25 cm. The­se columns are pre­do­mi­nan­tly arran­ged ver­ti­cal­ly, whi­le some are til­ted. The enti­re for­ma­ti­on ori­gi­na­ted about 30 mil­li­on years ago during the Ter­tia­ry peri­od due to vol­ca­nic acti­vi­ty when lava cooled and crys­tal­li­zed, for­ming the­se cha­rac­te­ris­tic columns (cs​.wiki​pe​dia​.org). The basalt mag­ma rose from a depth of more than 30 km app­ro­xi­ma­te­ly 25 mil­li­on years ago but never rea­ched the sur­fa­ce. Pro­tec­ted bene­ath the sur­fa­ce, it cooled very slo­wly, lea­ding to the for­ma­ti­on of the typi­cal basal­tic struc­tu­re obser­ved today (kudyz​nu​dy​.cz).

Basalt extrac­ti­on at Pan­ská ská­la took pla­ce from the 19th cen­tu­ry, reve­a­ling and emp­ha­si­zing the roc­k’s colum­nar struc­tu­re. In 1895, it was dec­la­red a pro­tec­ted geolo­gi­cal site, making it the oldest geolo­gi­cal reser­ve in the Czech Repub­lic. Des­pi­te this sta­tus, mining con­ti­nu­ed until 1914, when the local aut­ho­ri­ties pur­cha­sed the area and per­ma­nen­tly hal­ted extrac­ti­on. After World War II, pro­tec­ti­on of this site was furt­her strengt­he­ned (ama​zingc​ze​chia​.com). Today, Pan­ská ská­la is a popu­lar tou­rist des­ti­na­ti­on, with a small lake at its base that was for­med by rain­wa­ter fil­ling the for­mer quar­ry (ces​ke​ho​ry​.cz). Pan­ská ská­la also gai­ned fame thanks to the Czech film The Proud Prin­cess (1952), whe­re it ser­ved as a backd­rop for some sce­nes (kudyz​nu​dy​.cz).


Kame­nic­ký Šenov ist eine Stadt an der Schnitts­tel­le zwe­ier ges­chütz­ter Lands­chafts­ge­bie­te – des Böh­mis­chen Mit­tel­ge­bir­ges (Čes­ké stře­do­ho­ří) und des Lau­sit­zer Gebir­ges (Lužic­ké hory) – in einer Höhe von 350 bis 550 Metern über dem Mee­ress­pie­gel. Die Stadt bes­teht aus zwei Tei­len: Kame­nic­ký Šenov und Prá­cheň, mit einer Gesamt­be­völ­ke­rung von etwa 4.000 Ein­woh­nern. Die ers­te sch­rift­li­che Erwäh­nung von Kame­nic­ký Šenov stammt aus dem Jahr 1352, als in der Chro­nik von Čes­ká Kame­ni­ce eine Sied­lung namens Sonov erwähnt wur­de, die von Sied­lern aus der Lau­sitz geg­rün­det wur­de. Kame­nic­ký Šenov ist welt­we­it bekannt für sei­ne fast 300-​jährige unun­terb­ro­che­ne Tra­di­ti­on in der Hers­tel­lung präch­ti­ger Kris­tall­lüs­ter und künst­le­ris­cher Gla­swa­ren. Ers­te Auf­ze­ich­nun­gen über loka­le Glas­me­is­ter stam­men aus dem 17. Jahr­hun­dert, als die Bewoh­ner began­nen, Glas aus nahe­ge­le­ge­nen Glas­hüt­ten in Chřib­ská zu verar­be­i­ten, die bere­its 1414 geg­rün­det wur­de. Im Jahr 1856 wur­de hier die ers­te Fachs­chu­le für Glas welt­we­it geg­rün­det, die noch heute exis­tiert und die ältes­te ihrer Art ist (kame​nic​ky​-senov​.cz).

Zu den bede­utend­sten Sehen­swür­dig­ke­i­ten der Stadt gehört die Kir­che der Geburt Johan­nes des Täu­fers, ein baroc­kes Bau­werk aus den Jah­ren 1715 – 1718. Die Ges­chich­te der Glas­hers­tel­lung in der Stadt wird im Glas­mu­se­um Kame­nic­ký Šenov doku­men­tiert, das sich in einem his­to­ris­chen Gebä­u­de aus dem Jahr 1770 befin­det. Die Stadt pflegt außer­dem eine Städ­te­par­tners­chaft mit der deuts­chen Stadt Rhe­in­bach (en​.wiki​pe​dia​.org). Das nati­ona­le Natur­denk­mal und Wahr­ze­i­chen der Stadt ist die Pan­ská ská­la, auch bekannt als die Ste­i­ner­ne Orgel“. Die­se Basalt­for­ma­ti­on ist die meist­be­such­te geolo­gis­che Sehen­swür­dig­ke­it in der Tsche­chis­chen Repub­lik (en​.wiki​pe​dia​.org). Sie befin­det sich in der Nähe des Dor­fes Prá­cheň (cs​.wiki​pe​dia​.org), etwa 80 Kilo­me­ter nörd­lich von Prag, zwis­chen den Städ­ten Kame­nic­ký Šenov und Nový Bor (ama​zingc​ze​chia​.com). Die­ses geolo­gis­che Phä­no­men ist bemer­ken­swert für sei­ne aus­gep­räg­te säu­len­för­mi­ge Abson­de­rung. Es bes­teht aus fünf- bis sech­sec­ki­gen Basalt­sä­u­len, die bis zu 12 Meter lang sind und einen Durch­mes­ser von etwa 20 – 25 cm haben. Die­se Säu­len sind über­wie­gend ver­ti­kal ange­ord­net, eini­ge sind jedoch sch­räg aus­ge­rich­tet. Die gesam­te For­ma­ti­on ents­tand vor etwa 30 Mil­li­onen Jah­ren wäh­rend des Ter­ti­ärs durch vul­ka­nis­che Akti­vi­tät, als Lava abkü­hl­te und kris­tal­li­sier­te, wodurch die­se cha­rak­te­ris­tis­chen Säu­len ents­tan­den (cs​.wiki​pe​dia​.org). Die basal­tis­che Mag­ma stieg vor etwa 25 Mil­li­onen Jah­ren aus einer Tie­fe von mehr als 30 km auf, erre­ich­te jedoch nie die Erdo­berf­lä­che. Ges­chützt unter der Erdk­rus­te kühl­te sie sehr lang­sam ab, was zur typis­chen basal­te­nen Abson­de­rung führ­te, die heute beobach­tet wer­den kann (kudyz​nu​dy​.cz).

Der Basal­tab­bau an der Pan­ská ská­la begann im 19. Jahr­hun­dert und führ­te zur Fre­i­le­gung und Her­vor­he­bung der säu­len­för­mi­gen Struk­tur des Ges­te­ins. Im Jahr 1895 wur­de sie als ges­chütz­tes geolo­gis­ches Natur­denk­mal aus­ge­wie­sen und ist somit das ältes­te geolo­gis­che Reser­vat in der Tsche­chis­chen Repub­lik. Trotz die­ses Schutzs­ta­tus’ wur­de der Berg­bau bis 1914 fort­ge­setzt, als die ört­li­chen Behör­den das Gebiet erwar­ben und den Abbau end­gül­tig eins­tell­ten. Nach dem Zwe­i­ten Weltk­rieg wur­de der Schutz die­ses Gebiets wei­ter vers­tär­kt (ama​zingc​ze​chia​.com). Heute ist die Pan­ská ská­la ein belieb­tes Tou­ris­ten­ziel. Am Fuße des Fel­sens befin­det sich ein kle­i­ner See, der durch Regen­was­ser ents­tan­den ist, das den ehe­ma­li­gen Ste­inb­ruch füll­te (ces​ke​ho​ry​.cz). Die Pan­ská ská­la wur­de auch durch den tsche­chis­chen Film Die stol­ze Prin­zes­sin (1952) bekannt, in dem sie als Kulis­se für eini­ge Sze­nen dien­te (kudyz​nu​dy​.cz).


Kame­nic­ký Šenov to mias­to poło­żo­ne na sty­ku dwóch chro­ni­onych obsza­rów kra­job­ra­zo­wych – Czes­kie­go Śred­ni­ogór­za (Čes­ké stře­do­ho­ří) i Gór Łużyc­kich (Lužic­ké hory), na wyso­ko­ści od 350 do 550 m n.p.m. Mias­to skła­da się z dwóch części: Kame­nic­ký Šenov i Prá­cheň, z łącz­ną licz­bą miesz­ka­ńców oko­ło 4 000. Pier­ws­za pisem­na wzmian­ka o Kame­nic­kým Šeno­vie pocho­dzi z 1352 roku, gdzie w kro­ni­ce Čes­kiej Kame­ni­ce wspom­nia­no o osa­dzie Sonov, zało­żo­nej przez osad­ni­ków z Łużyc. Kame­nic­ký Šenov jest zna­ny na całym świe­cie ze swo­jej pra­wie 300-​letniej niepr­zer­wa­nej tra­dyc­ji pro­dukc­ji wspa­nia­łych krysz­ta­ło­wych żyran­do­li i szkła artys­tycz­ne­go. Pier­ws­ze wzmian­ki o miejs­co­wych hut­ni­kach szkła pocho­dzą z XVII wie­ku, kie­dy miesz­ka­ńcy zaczęli przet­war­zać szkło spro­wa­dza­ne z poblis­kich hut w Chřib­skiej, zało­żo­nych już w 1414 roku. W 1856 roku pows­ta­ła tutaj pier­ws­za na świe­cie spec­ja­lis­tycz­na szko­ła szk­lar­ska, któ­ra dzia­ła do dziś i jest naj­stars­zą tego typu pla­có­wką (kame​nic​ky​-senov​.cz). Do naj­wa­żniejs­zych zabyt­ków mias­ta nale­ży kości­ół Naro­dze­nia św. Jana Chrz­ci­cie­la, baro­ko­wa budo­wla z lat 1715 – 1718. His­to­rię hut­nict­wa szkła w mie­ście przed­sta­wia Muze­um Szkła w Kame­nic­kým Šeno­vie, mieszc­zące się w zabyt­ko­wym budyn­ku z 1770 roku. Mias­to utr­zy­mu­je także par­tnerst­wo z nie­miec­kim Rhe­in­ba­chem (en​.wiki​pe​dia​.org).

Naro­do­wym pomni­kiem przy­ro­dy i sym­bo­lem mias­ta jest Pan­ská ská­la, zna­na również jako Kamien­ne Orga­ny”. Ta bazal­to­wa for­mac­ja skal­na jest najc­zęściej odwie­dza­ną atrakc­ją geolo­gicz­ną w Cze­chach (en​.wiki​pe​dia​.org). Znaj­du­je się w pobli­żu wsi Prá­cheň (cs​.wiki​pe​dia​.org), oko­ło 80 kilo­met­rów na północ od Pra­gi, między mias­ta­mi Kame­nic­ký Šenov i Nový Bor (ama​zingc​ze​chia​.com). To zja­wis­ko geolo­gicz­ne wyró­żnia się cha­rak­te­rys­tycz­ną kolum­no­wą struk­tu­rą. Skła­da się z pięcio- i sze­ści­okąt­nych kolumn bazal­to­wych, któ­re osi­ąga­ją dłu­go­ść do 12 met­rów i śred­ni­cę oko­ło 20 – 25 cm. Kolum­ny te są uło­żo­ne głó­wnie piono­wo, choć nie­któ­re są nachy­lo­ne. Cała for­mac­ja pows­ta­ła oko­ło 30 mili­onów lat temu w okre­sie trze­ci­or­zędu w wyni­ku dzia­łal­no­ści wul­ka­nicz­nej, gdy lawa styg­nęła i krys­ta­li­zo­wa­ła, twor­ząc te cha­rak­te­rys­tycz­ne kolum­ny (cs​.wiki​pe​dia​.org). Mag­ma bazal­to­wa wynur­zy­ła się z głębo­ko­ści ponad 30 km oko­ło 25 mili­onów lat temu, ale nig­dy nie wypły­nęła na powierzch­nię. Chro­ni­ona pod zie­mią, ochła­dza­ła się bar­dzo powo­li, co dopro­wa­dzi­ło do pows­ta­nia typo­wej struk­tu­ry bazal­to­wej, któ­rą można dziś podzi­wiać (kudyz​nu​dy​.cz). Wydo­by­cie bazal­tu na Pan­skiej ska­le roz­poc­zęło się w XIX wie­ku, co pozwo­li­ło na odsło­ni­ęcie i uwy­dat­nie­nie kolum­no­wej struk­tu­ry ska­ły. W 1895 roku zosta­ła ona uzna­na za chro­ni­ony pomnik geolo­gicz­ny, co czy­ni ją naj­stars­zym rezer­wa­tem geolo­gicz­nym w Cze­chach. Pomi­mo tego sta­tu­su wydo­by­cie trwa­ło do 1914 roku, kie­dy wła­dze lokal­ne wyku­pi­ły teren i defi­ni­ty­wnie zako­ńc­zy­ły eksp­lo­atac­ję. Po II woj­nie świa­to­wej ochro­na tego obsza­ru zosta­ła dodat­ko­wo wzmoc­ni­ona (ama​zingc​ze​chia​.com).

Dziś Pan­ská ská­la jest popu­lar­nym celem turys­tycz­nym, u pod­nó­ża któ­rej znaj­du­je się nie­wiel­kie jezi­oro pows­ta­łe w wyni­ku wype­łnie­nia dawne­go kamie­ni­oło­mu wodą deszc­zo­wą (ces​ke​ho​ry​.cz). Pan­ská ská­la zys­ka­ła także sła­wę dzi­ęki czes­kie­mu fil­mo­wi Dum­na ksi­ężnicz­ka (1952), w któ­rym posłu­ży­ła jako tło dla nie­któ­rych scen (kudyz​nu​dy​.cz).


Kame­nic­ký Šenov je měs­to nachá­ze­jí­cí se na roz­hra­ní dvou chrá­něných kra­jin­ných oblas­tí – Čes­ké­ho stře­do­ho­ří a Lužic­kých hor, v nad­mo­řs­ké výš­ce 350550 met­rů. Měs­to se sklá­dá ze dvou čás­tí: Kame­nic­ký Šenov a Prá­cheň, s cel­ko­vým počtem přib­liž­ně 4 000 oby­va­tel. Prv­ní písem­ná zmín­ka o Kame­nic­kém Šeno­vě pochá­zí z roku 1352, kdy je v kro­ni­ce Čes­ké Kame­ni­ce uve­de­na obec nazý­va­ná Sonov, zalo­že­ná přis­těho­val­ci z Luži­ce. Kame­nic­ký Šenov je světo­vě pros­lu­lý svou téměř třis­ta­le­tou nepřetr­ži­tou tra­di­cí výro­by nád­her­ných křiš­ťá­lo­vých lus­trů a umělec­ké­ho skla. Prv­ní zmín­ky o míst­ních sklá­řs­kých mis­trech pochá­ze­jí ze 17. sto­le­tí, kdy oby­va­te­lé zača­li zpra­co­vá­vat sklo dová­že­né z neda­le­kých sklá­ren v Chřib­ské, kte­ré byly zalo­že­ny již v roce 1414. V roce 1856 zde byla zalo­že­na prv­ní odbor­ná sklá­řs­ká ško­la na světě, kte­rá fun­gu­je dodnes a je nej­star­ší své­ho dru­hu (kame​nic​ky​-senov​.cz). Mezi nej­výz­nam­něj­ší památ­ky měs­ta patří kos­tel Naro­ze­ní sva­té­ho Jana Křti­te­le, barok­ní stav­ba z let 1715 – 1718. His­to­rii sklá­řs­tví v měs­tě před­sta­vu­je Sklá­řs­ké muze­um Kame­nic­ký Šenov, kte­ré síd­lí v his­to­ric­kém domě z roku 1770. Měs­to také udr­žu­je par­tner­ské vzta­hy s němec­kým měs­tem Rhe­in­bach (en​.wiki​pe​dia​.org).

Národ­ní pří­rod­ní památ­kou a sym­bo­lem měs­ta je Pan­ská ská­la, zná­má také jako kamen­né var­ha­ny“. Tato čedi­čo­vá skal­ní for­ma­ce je nej­navš­těvo­va­něj­ší geolo­gic­kou loka­li­tou v Čes­ké repub­li­ce (en​.wiki​pe​dia​.org). Nachá­zí se poblíž obce Prá­cheň (cs​.wiki​pe​dia​.org), přib­liž­ně 80 kilo­met­rů sever­ně od Pra­hy, mezi měs­ty Kame­nic­ký Šenov a Nový Bor (ama​zingc​ze​chia​.com). Ten­to geolo­gic­ký feno­mén je pozo­ru­hod­ný svou výraz­nou sloup­co­vi­tou odluč­nos­tí. Tvo­ří ho pěti­bo­ké až šes­ti­bo­ké čedi­čo­vé sloup­ce, kte­ré dosa­hu­jí dél­ky až 12 met­rů a průměru oko­lo 20 – 25 cm. Tyto sloup­ce jsou pře­váž­ně uspo­řá­dá­ny ver­ti­kál­ně, něk­te­ré jsou však naklo­něné. Celý útvar vznikl přib­liž­ně před 30 mili­ony let během tře­ti­hor v důsled­ku vul­ka­nic­ké čin­nos­ti, kdy láva chlad­la a krys­ta­li­zo­va­la, což ved­lo k tvor­bě těch­to cha­rak­te­ris­tic­kých sloup­ců (cs​.wiki​pe​dia​.org). Čedi­čo­vá mag­ma vystou­pi­la z hloub­ky vět­ší než 30 km přib­liž­ně před 25 mili­ony let, ale nikdy nevy­tek­la na povrch. Chrá­ní­na pod povr­chem chlad­la vel­mi poma­lu, což ved­lo ke vzni­ku typic­ké čedi­čo­vé odluč­nos­ti, kte­rou je mož­né dnes pozo­ro­vat (kudyz​nu​dy​.cz).

Těž­ba čedi­če na Pan­ské ská­le pro­bí­ha­la od 19. sto­le­tí, což ved­lo k odha­le­ní a zvý­raz­nění sloup­co­vi­té struk­tu­ry ská­ly. V roce 1895 byla vyhlá­še­na chrá­něným geolo­gic­kým útva­rem, čímž se sta­la nej­star­ší geolo­gic­kou rezer­va­cí na úze­mí Čes­ké repub­li­ky. Navzdo­ry tomu­to sta­tu­su těž­ba pokra­čo­va­la až do roku 1914, kdy míst­ní úřa­dy úze­mí odkou­pi­ly a těž­bu defi­ni­tiv­ně zasta­vi­ly. Po dru­hé světo­vé vál­ce byla ochra­na toho­to úze­mí ješ­tě více posí­le­na (ama​zingc​ze​chia​.com). Dnes je Pan­ská ská­la oblí­be­ným turis­tic­kým cílem, u její­ho úpa­tí se nachá­zí malé jezír­ko, kte­ré vznik­lo zapl­něním býva­lé­ho lomu deš­ťo­vou vodou (ces​ke​ho​ry​.cz). Pan­ská ská­la se sta­la zná­mou i díky čes­ké­mu fil­mu Pyš­ná prin­cez­na (1952), kde poslou­ži­la jako kuli­sa pro něk­te­ré scé­ny (kudyz​nu​dy​.cz).


Odka­zy


TOP

Všet­ky

Use Facebook to Comment on this Post

České, Česko, Krajina, Mestá, Mestá, Typ krajiny, Východné Čechy, Zahraničie

Hradec Králové – salón Republiky

Hits: 5099

Hra­dec Krá­lo­vé (nemec­ky Königg­rätz) Kle­ží na súto­ku Labe a Orli­ce. Žije tu asi 100 000 oby­va­te­ľov. V roku 995 sa sta­lo síd­lom knie­ža­ťa za vlá­dy Pře­mys­lov­cov. Spo­lu s neďa­le­ký­mi Par­du­bi­ca­mi tvo­rí met­ro­po­lit­nú oblasť s pri­bliž­ne 340 000 oby­va­teľ­mi (wiki​pe​dia​.cz). Prvá písom­ná zmien­ka o Hrad­ci Krá­lo­vé pochá­dza z roku 1225. V stre­do­ve­ku bolo mes­to zná­me ako krá­ľov­ské veno”, pre­to­že slú­ži­lo ako maje­tok čes­kých krá­ľo­vien. Počas husit­ských vojen zohra­lo mes­to význam­nú úlo­hu a v 18. sto­ro­čí sa sta­lo dôle­ži­tou pev­nos­ťou (en​.wiki​pe​dia​.org). V 2. polo­vi­ci 13. sto­ro­čia mes­to kolo­ni­zo­va­li nemci (Wirth, Tichý). V 13. sto­ro­čí sa stal slo­bod­ným krá­ľov­ským mes­tom. V roku 1567 tu bolo 780 domov. V roku 1864 tu vznik­la sve­to­zná­ma tová­reň na pia­na Anto­nín Pet­rof. V 80-​tych rokoch 19. sto­ro­čia bolo posta­ve­né Klic­pe­ro­ve divad­lo (wiki​pe​dia​.cz).

Hra­dec Krá­lo­vé sa nachá­dza na seve­ro­vý­cho­de Čes­ka, pri­bliž­ne 100 kilo­met­rov východ­ne od Pra­hy. Je význam­ným mest­ským cen­trom. Veľ­mi výraz­nou črtou je archi­tek­tú­ra. Mes­to je domo­vom via­ce­rých gotic­kých a baro­ko­vých sta­vieb, napr. Kated­rá­la svä­té­ho Ducha a aj his­to­ric­kej rad­ni­ce (wiki​pe​dia​.cz). 

Hra­dec Krá­lo­vé je zná­me svo­jou kom­bi­ná­ci­ou gotic­kej, rene­sanč­nej, baro­ko­vej a moder­nej archi­tek­tú­ry. Medzi naj­výz­nam­nej­šie pamiat­ky pat­rí Bie­la veža (Bílá věž), kto­rá je naj­vyš­šou domi­nan­tou mes­ta. Z jej galé­rií je jedi­neč­ný výhľad na mes­to a pri­ľah­lé vrchy Krko­nôš a Orlic­kých hôr. Veža ukrý­va tre­tí naj­väč­ší a naj­ťaž­ší zvon v Čes­kej repub­li­ke – zvon Augus­tín (en​.wiki​pe​dia​.org). Námes­tie Vel­ké náměs­tí pôso­bí ako srd­ce mes­ta. Hra­dec Krá­lo­vé je aj kul­túr­nym cen­trom, koná sa tu Let­ná fil­mo­vá ško­la a Medzi­ná­rod­ný fes­ti­val báb­ko­vé­ho divad­la (wiki​pe​dia​.cz), fes­ti­val Rock for Peop­le. Nachá­dza­jú sa tu krás­ne par­ky a záh­ra­dy, napr. park Zahra­da na Valech, park Let­ní láz­ně (wiki​pe​dia​.cz). Hra­dec Krá­lo­vé je tiež význam­ným vzde­lá­va­cím cen­trom s nie­koľ­ký­mi uni­ver­zi­ta­mi a vyso­ký­mi ško­la­mi. Uni­ver­zi­ta Hra­dec Krá­lo­vé a Lekár­ska fakul­ta Uni­ver­zi­ty Kar­lo­vej pat­ria medzi najp­res­tíž­nej­šie vzde­lá­va­cie inšti­tú­cie v kra­ji­ne (en​.wiki​pe​dia​.org).


Hra­dec Krá­lo­vé (Ger­man: Königg­rätz) lies at the con­flu­en­ce of the Elbe and Orli­ce rivers. The city has app­ro­xi­ma­te­ly 100,000 inha­bi­tants. In 995, it beca­me the seat of a prin­ce during the rule of the Pře­mys­lid dynas­ty. Toget­her with near­by Par­du­bi­ce, it forms a met­ro­po­li­tan area with app­ro­xi­ma­te­ly 340,000 resi­dents (wiki​pe​dia​.cz).

The first writ­ten men­ti­on of Hra­dec Krá­lo­vé dates back to 1225. In the Midd­le Ages, the city was kno­wn as the roy­al dowry” becau­se it ser­ved as the pro­per­ty of Czech que­ens. During the Hus­si­te Wars, the city pla­y­ed a sig­ni­fi­cant role, and in the 18th cen­tu­ry, it beca­me an impor­tant for­tress (en​.wiki​pe​dia​.org). In the second half of the 13th cen­tu­ry, the city was colo­ni­zed by Ger­mans (Wirth, Tichý). During the 13th cen­tu­ry, it beca­me a free roy­al city. In 1567, the­re were 780 hou­ses in the city. In 1864, the world-​famous Anto­nín Pet­rof pia­no fac­to­ry was estab­lis­hed here. In the 1880s, the Klic­pe­ra The­at­re was built (wiki​pe​dia​.cz).

Hra­dec Krá­lo­vé is loca­ted in the nort­he­as­tern part of the Czech Repub­lic, app­ro­xi­ma­te­ly 100 kilo­me­ters east of Pra­gue. It is an impor­tant urban cen­ter. One of its most dis­tinc­ti­ve fea­tu­res is its archi­tec­tu­re. The city is home to seve­ral Got­hic and Baro­que buil­dings, such as the Cat­hed­ral of the Holy Spi­rit and the his­to­ric town hall (wiki​pe​dia​.cz).

Hra­dec Krá­lo­vé is kno­wn for its com­bi­na­ti­on of Got­hic, Renais­san­ce, Baro­que, and modern archi­tec­tu­re. One of the most sig­ni­fi­cant land­marks is the Whi­te Tower (Bílá věž), the tal­lest struc­tu­re in the city. From its gal­le­ry, visi­tors can enjoy a uni­que view of the city and the sur­roun­ding moun­tains of the Krko­no­še and Orlic­ké ran­ges. The tower hou­ses the third-​largest and hea­viest bell in the Czech Repub­lic – the Augus­tin bell (en​.wiki​pe​dia​.org). Vel­ké náměs­tí (Gre­at Squ­are) ser­ves as the heart of the city.

Hra­dec Krá­lo­vé is also a cul­tu­ral hub, hos­ting events such as the Sum­mer Film Scho­ol, the Inter­na­ti­onal Pup­pet The­at­re Fes­ti­val (wiki​pe​dia​.cz), and the Rock for Peop­le fes­ti­val. The city is ador­ned with beau­ti­ful parks and gar­dens, such as the Zahra­da na Valech park and Let­ní láz­ně park (wiki​pe​dia​.cz).

Hra­dec Krá­lo­vé is also a sig­ni­fi­cant edu­ca­ti­onal cen­ter, with seve­ral uni­ver­si­ties and hig­her edu­ca­ti­on ins­ti­tu­ti­ons. The Uni­ver­si­ty of Hra­dec Krá­lo­vé and the Facul­ty of Medi­ci­ne of Char­les Uni­ver­si­ty are among the most pre­sti­gi­ous edu­ca­ti­onal ins­ti­tu­ti­ons in the coun­try (en​.wiki​pe​dia​.org).


Hra­dec Krá­lo­vé (deutsch: Königg­rätz) liegt am Zusam­men­fluss der Flüs­se Elbe und Orli­ce. Die Stadt hat etwa 100.000 Ein­woh­ner. Im Jahr 995 wur­de sie wäh­rend der Herrs­chaft der Pře­mys­li­den zur Fürs­ten­re­si­denz. Zusam­men mit dem nahe­ge­le­ge­nen Par­du­bi­ce bil­det sie eine Met­ro­pol­re­gi­on mit etwa 340.000 Ein­woh­nern (wiki​pe​dia​.cz).

Die ers­te sch­rift­li­che Erwäh­nung von Hra­dec Krá­lo­vé stammt aus dem Jahr 1225. Im Mit­te­lal­ter war die Stadt als könig­li­ches Hei­rats­gut“ bekannt, da sie im Besitz der böh­mis­chen Köni­gin­nen war. Wäh­rend der Hus­si­ten­krie­ge spiel­te die Stadt eine bede­uten­de Rol­le, und im 18. Jahr­hun­dert wur­de sie zu einer wich­ti­gen Fes­tung (en​.wiki​pe​dia​.org). In der zwe­i­ten Hälf­te des 13. Jahr­hun­derts wur­de die Stadt von Deuts­chen kolo­ni­siert (Wirth, Tichý). Im 13. Jahr­hun­dert wur­de sie zur fre­ien könig­li­chen Stadt. Im Jahr 1567 gab es hier 780 Häu­ser. 1864 wur­de in der Stadt die welt­be­rühm­te Kla­vier­fab­rik Anto­nín Pet­rof geg­rün­det. In den 1880er Jah­ren wur­de das Klicpera-​Theater erbaut (wiki​pe​dia​.cz).

Hra­dec Krá­lo­vé liegt im Nor­dos­ten Tsche­chiens, etwa 100 Kilo­me­ter öst­lich von Prag. Die Stadt ist ein wich­ti­ges urba­nes Zen­trum. Beson­ders auf­fäl­lig ist die Archi­tek­tur. Sie beher­bergt zahl­re­i­che gotis­che und baroc­ke Bau­wer­ke, darun­ter die Kat­hed­ra­le des Hei­li­gen Geis­tes und das his­to­ris­che Rat­haus (wiki​pe​dia​.cz).

Hra­dec Krá­lo­vé ist bekannt für sei­ne Kom­bi­na­ti­on aus gotis­cher, Renaissance‑, baroc­ker und moder­ner Archi­tek­tur. Zu den wich­tigs­ten Sehen­swür­dig­ke­i­ten gehört der Wei­ße Turm (Bílá věž), das höchs­te Wahr­ze­i­chen der Stadt. Von sei­ner Gale­rie aus hat man einen ein­zi­gar­ti­gen Blick auf die Stadt und die umlie­gen­den Gebir­gs­züge des Rie­sen­ge­bir­ges und des Adler­ge­bir­ges. Der Turm beher­bergt die drittg­rößte und sch­wers­te Gloc­ke Tsche­chiens – die Augustin-​Glocke (en​.wiki​pe​dia​.org). Der Vel­ké náměs­tí (Gro­ße Platz) bil­det das Herz der Stadt.

Hra­dec Krá­lo­vé ist auch ein kul­tu­rel­les Zen­trum, in dem Verans­tal­tun­gen wie die Som­mer­films­chu­le, das Inter­na­ti­ona­le Pup­pent­he­a­ter­fes­ti­val (wiki​pe​dia​.cz) und das Fes­ti­val Rock for Peop­le statt­fin­den. Die Stadt ist zudem von wun­ders­chönen Parks und Gär­ten umge­ben, darun­ter der Zahra­da na Valech-​Park und der Let­ní lázně-​Park (wiki​pe​dia​.cz).

Hra­dec Krá­lo­vé ist auch ein bede­uten­des Bil­dungs­zen­trum mit meh­re­ren Uni­ver­si­tä­ten und Hochs­chu­len. Die Uni­ver­si­tät Hra­dec Krá­lo­vé und die Medi­zi­nis­che Fakul­tät der Karls-​Universität gehören zu den renom­mier­tes­ten Bil­dung­se­in­rich­tun­gen des Lan­des (en​.wiki​pe​dia​.org).


Hra­dec Krá­lo­vé (nie­miec­ki: Königg­rätz) leży u zbie­gu rzek Łaba i Orli­ca. Mias­to lic­zy oko­ło 100 000 miesz­ka­ńców. W 995 roku sta­ło się sie­dzi­bą ksi­ęcia za pano­wa­nia dynas­tii Prze­my­śli­dów. Wraz z poblis­ki­mi Par­du­bi­ca­mi twor­zy obszar met­ro­po­li­tal­ny zamiesz­ki­wa­ny przez oko­ło 340 000 osób (wiki​pe​dia​.cz).

Pier­ws­za pisem­na wzmian­ka o Hrad­cu Krá­lo­vé pocho­dzi z 1225 roku. W śred­ni­owiec­zu mias­to było zna­ne jako kró­le­ws­ki posag”, ponie­waż nale­ża­ło do czes­kich kró­lo­wych. W cza­sie wojen husyc­kich odeg­ra­ło znac­zącą rolę, a w XVIII wie­ku sta­ło się ważną twier­dzą (en​.wiki​pe​dia​.org). W dru­giej poło­wie XIII wie­ku mias­to zosta­ło sko­lo­ni­zo­wa­ne przez Niem­ców (Wirth, Tichý). W XIII wie­ku uzys­ka­ło sta­tus wol­ne­go mias­ta kró­le­ws­kie­go. W 1567 roku znaj­do­wa­ło się tutaj 780 domów. W 1864 roku pows­ta­ła tu świa­to­wej sła­wy fab­ry­ka for­te­pia­nów Anto­ní­na Pet­ro­fa. W latach 80. XIX wie­ku zbu­do­wa­no Teatr Klic­pe­ry (wiki​pe​dia​.cz).

Hra­dec Krá­lo­vé znaj­du­je się w północno-​wschodnich Cze­chach, oko­ło 100 kilo­met­rów na wschód od Pra­gi. Jest ważnym ośrod­kiem miej­skim. Cha­rak­te­rys­tycz­ną cechą mias­ta jest jego archi­tek­tu­ra. Można tu zna­le­źć wie­le gotyc­kich i baro­ko­wych budo­wli, takich jak Kated­ra Świ­ęte­go Ducha czy his­to­rycz­ny ratusz (wiki​pe​dia​.cz).

Hra­dec Krá­lo­vé jest zna­ne z połąc­ze­nia gotyc­kiej, rene­san­so­wej, baro­ko­wej i nowoc­zes­nej archi­tek­tu­ry. Jed­nym z naj­wa­żniejs­zych zabyt­ków jest Bia­ła Wie­ża (Bílá věž), naj­wy­żs­za budo­wla mias­ta. Z jej gale­rii roz­tac­za się wyjąt­ko­wy widok na mias­to oraz oko­licz­ne pas­ma gór­skie – Kar­ko­nos­ze i Góry Orlic­kie. Wie­ża skry­wa trze­ci naj­wi­ęks­zy i naj­ci­ężs­zy dzwon w Cze­chach – dzwon Augus­tin (en​.wiki​pe​dia​.org). Plac Vel­ké náměs­tí (Wiel­ki Rynek) sta­no­wi ser­ce miasta.

Hra­dec Krá­lo­vé to także ważne cen­trum kul­tu­ral­ne, gdzie odby­wa­ją się wydar­ze­nia takie jak Let­nia Szko­ła Fil­mo­wa, Między­na­ro­do­wy Fes­ti­wal Teat­rów Lal­ko­wych (wiki​pe​dia​.cz) oraz fes­ti­wal Rock for Peop­le. W mie­ście znaj­du­ją się pięk­ne par­ki i ogro­dy, m.in. Zahra­da na Valech oraz park Let­ní láz­ně (wiki​pe​dia​.cz).

Hra­dec Krá­lo­vé jest również istot­nym ośrod­kiem edu­ka­cyj­nym, z kil­ko­ma uni­wer­sy­te­ta­mi i szko­ła­mi wyżs­zy­mi. Uni­wer­sy­tet w Hrad­cu Krá­lo­vé oraz Wydział Lekar­ski Uni­wer­sy­te­tu Karo­la nale­żą do naj­bar­dziej pre­sti­żo­wych ins­ty­tuc­ji edu­ka­cyj­nych w kra­ju (en​.wiki​pe​dia​.org).


Hra­dec Krá­lo­vé (němec­ky Königg­rätz) leží na sou­to­ku řek Labe a Orli­ce. Žije zde přib­liž­ně 100 000 oby­va­tel. V roce 995 se stal síd­lem kní­že­te za vlá­dy Pře­mys­lov­ců. Spo­lu s neda­le­ký­mi Par­du­bi­ce­mi tvo­ří met­ro­po­lit­ní oblast s přib­liž­ně 340 000 oby­va­te­li (wiki​pe​dia​.cz).

Prv­ní písem­ná zmín­ka o Hrad­ci Krá­lo­vé pochá­zí z roku 1225. Ve stře­do­věku bylo měs­to zná­mé jako krá­lov­ské věno“, pro­to­že patři­lo čes­kým krá­lov­nám. Během husit­ských válek seh­rá­lo význam­nou roli a v 18. sto­le­tí se sta­lo důle­ži­tou pev­nos­tí (en​.wiki​pe​dia​.org). Ve dru­hé polo­vi­ně 13. sto­le­tí bylo měs­to kolo­ni­zo­vá­no Něm­ci (Wirth, Tichý). Ve 13. sto­le­tí se sta­lo svo­bod­ným krá­lov­ským měs­tem. V roce 1567 zde bylo 780 domů. V roce 1864 zde byla zalo­že­na světo­zná­má továr­na na pia­na Anto­ní­na Pet­ro­fa. V 80. letech 19. sto­le­tí bylo posta­ve­no Klic­pe­ro­vo divad­lo (wiki​pe​dia​.cz).

Hra­dec Krá­lo­vé se nachá­zí v seve­ro­vý­chod­ní čás­ti Čes­ka, přib­liž­ně 100 kilo­met­rů východ­ně od Pra­hy. Je význam­ným měst­ským cen­trem. Vel­mi výraz­nou cha­rak­te­ris­ti­kou měs­ta je jeho archi­tek­tu­ra. Nachá­zí se zde mno­ho gotic­kých a barok­ních sta­veb, napří­klad Kated­rá­la sva­té­ho Ducha a his­to­ric­ká rad­ni­ce (wiki​pe​dia​.cz).

Hra­dec Krá­lo­vé je zná­mý svou kom­bi­na­cí gotic­ké, rene­sanč­ní, barok­ní a moder­ní archi­tek­tu­ry. Mezi nej­výz­nam­něj­ší památ­ky patří Bílá věž, nej­vyš­ší domi­nan­ta měs­ta. Z její gale­rie je jedi­neč­ný výhled na měs­to a při­leh­lé vrchy Krko­noš a Orlic­kých hor. Věž ukrý­vá tře­tí nej­vět­ší a nej­těž­ší zvon v Čes­ké repub­li­ce – zvon Augus­tin (en​.wiki​pe​dia​.org). Vel­ké náměs­tí je srd­cem města.

Hra­dec Krá­lo­vé je také kul­tur­ním cen­trem, kde se kona­jí akce jako Let­ní fil­mo­vá ško­la, Mezi­ná­rod­ní fes­ti­val lout­ko­vé­ho divad­la (wiki​pe​dia​.cz) a fes­ti­val Rock for Peop­le. Ve měs­tě se nachá­zí krás­né par­ky a zahra­dy, napří­klad Zahra­da na Valech a park Let­ní láz­ně (wiki​pe​dia​.cz).

Hra­dec Krá­lo­vé je také význam­ným vzdělá­va­cím cen­trem s něko­li­ka uni­ver­zi­ta­mi a vyso­ký­mi ško­la­mi. Uni­ver­zi­ta Hra­dec Krá­lo­vé a Léka­řs­ká fakul­ta Uni­ver­zi­ty Kar­lo­vy patří mezi nejp­res­tiž­něj­ší vzdělá­va­cí ins­ti­tu­ce v zemi (en​.wiki​pe​dia​.org).


Odka­zy


TOP

Všet­ky

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Nemecko, Neživé, Pevnosti, Stavby, Zahraničie

Königstein – saská Bastila

Hits: 67

Pev­nosť Königs­te­in, zná­ma aj ako Sas­ká Bas­ti­la”, je impo­zant­ná pev­nosť nachá­dza­jú­ca sa v Sas­kom Švaj­čiar­sku, pri­bliž­ne 30 kilo­met­rov juho­vý­chod­ne od Dráž­ďan, na ľavom bre­hu rie­ky Labe. Svo­jou polo­hou na sto­lo­vej hore s nad­mor­skou výš­kou 247 met­rov nad údo­lím Labe a roz­lo­hou 9,5 hek­tá­ra pat­rí medzi naj­väč­šie hor­ské pev­nos­ti v Euró­pe. Jej hrad­by, posta­ve­né z pies­kov­ca, dosa­hu­jú dĺž­ku 1 800 met­rov a výš­ku až 42 met­rov. V cen­tre pev­nos­ti sa nachá­dza 152,5 met­ra hlbo­ká stud­ňa, kto­rá je naj­hl­b­šou v Sas­ku a dru­hou naj­hl­b­šou v Euró­pe (cs​.wiki​pe​dia​.org).

Prvá písom­ná zmien­ka o hra­de na mies­te dneš­nej pev­nos­ti pochá­dza z roku 1233. V tom čase bola oblasť roz­de­le­ná medzi Čes­ké krá­ľov­stvo a bis­kup­stvo Míšeň. Hrad pôvod­ne pat­ril Čes­ké­mu krá­ľov­stvu a slú­žil na kon­tro­lu obchod­nej ces­ty po rie­ke Labe. V roku 1408 počas Dohnian­skej voj­ny hrad obsa­di­li markg­ró­fi z Míš­ně a v roku 1459 bol ofi­ciál­ne pri­čle­ne­ný k Míšeňs­ké­mu markg­rófs­tvu na zákla­de Eger­skej zmlu­vy. V rokoch 15891591 nechal sas­ký kur­first Chris­tian I. pre­sta­vať hrad na moder­nú pev­nosť. Počas nasle­du­jú­cich sto­ro­čí bola pev­nosť ďalej roz­ši­ro­va­ná a moder­ni­zo­va­ná, pri­čom vznik­li význam­né stav­by ako Tor­haus (Brá­na), Alte Kaser­ne (Sta­rá kasá­reň), Fried­richs­burg a Altes Zeug­haus (Sta­rá zbroj­ni­ca). V rokoch 17221725 nechal August Sil­ný posta­viť obrov­ský vín­ny sud s kapa­ci­tou tak­mer 250 000 lit­rov, kto­rý bol v tom čase naj­väč­ší na sve­te. Pev­nosť Königs­te­in slú­ži­la rôz­nym úče­lom. Počas voj­no­vých kon­flik­tov posky­to­va­la úto­čis­ko sas­kým panov­ní­kom a ucho­vá­va­la štát­ny poklad a ume­lec­ké die­la. V prie­be­hu sto­ro­čí bola využí­va­ná aj ako štát­ne väze­nie pre význam­ných poli­tic­kých väz­ňov. Po dru­hej sve­to­vej voj­ne bola pev­nosť v roku 1955 sprí­stup­ne­ná verej­nos­ti ako múze­um vojen­skej his­tó­rie (en​.wiki​pe​dia​.org).

Dnes je pev­nosť Königs­te­in jed­nou z naj­nav­šte­vo­va­nej­ších turis­tic­kých atrak­cií v Sas­ku, s roč­nou náv­štev­nos­ťou oko­lo 700 000 ľudí. Náv­štev­ní­ci môžu pre­skú­mať viac ako 50 his­to­ric­kých budov, vrá­ta­ne kasár­ní, zbroj­níc a kos­to­la, a prejsť sa po 1,7 kilo­met­ra dlhom pano­ra­ma­tic­kom chod­ní­ku s nád­her­ný­mi výhľad­mi na oko­li­tú kra­ji­nu. Pev­nosť tiež ponú­ka množ­stvo výstav (fes​tung​-koenigs​te​in​.de).


Königs­te­in For­tress, also kno­wn as the Saxon Bas­til­le,” is an impres­si­ve for­tress loca­ted in Saxon Swit­zer­land, app­ro­xi­ma­te­ly 30 kilo­me­ters sout­he­ast of Dres­den, on the left bank of the Elbe River. Situ­ated on a tab­le­top moun­tain at an alti­tu­de of 247 meters abo­ve the Elbe Val­ley and cove­ring an area of 9.5 hec­ta­res, it is one of the lar­gest moun­tain for­tres­ses in Euro­pe. Its sand­sto­ne walls stretch 1,800 meters in length and rise up to 42 meters in height. At the cen­ter of the for­tress is a 152.5‑meter-deep well, which is the dee­pest in Saxo­ny and the second dee­pest in Euro­pe (cs​.wiki​pe​dia​.org).

The first writ­ten men­ti­on of a cast­le on the site of today’s for­tress dates back to 1233. At that time, the regi­on was divi­ded bet­we­en the King­dom of Bohe­mia and the Bis­hop­ric of Meis­sen. The cast­le ori­gi­nal­ly belo­n­ged to the King­dom of Bohe­mia and ser­ved to con­trol the tra­de rou­te along the Elbe River. In 1408, during the Dohna Feud, the cast­le was sei­zed by the Mar­gra­ves of Meis­sen, and in 1459, it was offi­cial­ly incor­po­ra­ted into the Mar­gra­via­te of Meis­sen under the Tre­a­ty of Eger. Bet­we­en 1589 and 1591, the Saxon Elec­tor Chris­tian I had the cast­le trans­for­med into a modern for­tress. Over the fol­lo­wing cen­tu­ries, the for­tress was expan­ded and moder­ni­zed, with notab­le buil­dings such as the Tor­haus (Gate­hou­se), Alte Kaser­ne (Old Bar­racks), Fried­richs­burg, and Altes Zeug­haus (Old Armo­ry) being cons­truc­ted. From 1722 to 1725, Augus­tus the Strong com­mis­si­oned the cons­truc­ti­on of a giant wine bar­rel with a capa­ci­ty of almost 250,000 liters, which was the lar­gest in the world at that time.

Königs­te­in For­tress ser­ved vari­ous pur­po­ses. During war­ti­me con­flicts, it pro­vi­ded shel­ter for Saxon rulers and safe­gu­ar­ded the sta­te tre­a­su­ry and works of art. Over the cen­tu­ries, it was also used as a sta­te pri­son for pro­mi­nent poli­ti­cal pri­so­ners. After World War II, the for­tress was ope­ned to the pub­lic in 1955 as a muse­um of mili­ta­ry his­to­ry (en​.wiki​pe​dia​.org).

Today, Königs­te­in For­tress is one of the most visi­ted tou­rist att­rac­ti­ons in Saxo­ny, with an annu­al atten­dan­ce of around 700,000 peop­le. Visi­tors can explo­re more than 50 his­to­ri­cal buil­dings, inc­lu­ding bar­racks, armo­ries, and a cha­pel, and walk along the 1.7‑kilometer pano­ra­mic trail offe­ring stun­ning vie­ws of the sur­roun­ding lands­ca­pe. The for­tress also hosts nume­rous exhi­bi­ti­ons (fes​tung​-koenigs​te​in​.de).


Die Fes­tung Königs­te­in, auch bekannt als die Säch­sis­che Bas­til­le”, ist eine bee­in­druc­ken­de Fes­tung im Elb­sand­ste­in­ge­bir­ge, etwa 30 Kilo­me­ter südöst­lich von Dres­den am lin­ken Ufer der Elbe gele­gen. Sie befin­det sich auf einem Tafel­berg in einer Höhe von 247 Metern über dem Elb­tal und umfasst eine Flä­che von 9,5 Hek­tar, was sie zu einer der größten Berg­fes­tun­gen Euro­pas macht. Ihre Sand­ste­in­mau­ern haben eine Län­ge von 1.800 Metern und eine Höhe von bis zu 42 Metern. Im Zen­trum der Fes­tung befin­det sich ein 152,5 Meter tie­fer Brun­nen, der tiefs­te in Sach­sen und der zwe­it­tiefs­te in Euro­pa (cs​.wiki​pe​dia​.org).

Die ers­te urkund­li­che Erwäh­nung einer Burg an der Stel­le der heuti­gen Fes­tung stammt aus dem Jahr 1233. Zu die­ser Zeit war die Regi­on zwis­chen dem König­re­ich Böh­men und dem Bis­tum Mei­ßen auf­ge­te­ilt. Die Burg gehör­te urs­prün­glich dem König­re­ich Böh­men und dien­te der Kon­trol­le der Han­dels­rou­te entlang der Elbe. 1408 wur­de die Burg wäh­rend der Dohna­er Feh­de von den Mei­ßner Mark­gra­fen ein­ge­nom­men, und 1459 wur­de sie durch den Ver­trag von Eger offi­ziell dem Mark­gra­fen­tum Mei­ßen zuge­ord­net. Zwis­chen 1589 und 1591 ließ der säch­sis­che Kur­fürst Chris­tian I. die Burg zu einer moder­nen Fes­tung umbau­en. In den fol­gen­den Jahr­hun­der­ten wur­de die Fes­tung wei­ter aus­ge­baut und moder­ni­siert, wobei bede­uten­de Gebä­u­de wie das Tor­haus, die Alte Kaser­ne, die Fried­richs­burg und das Alte Zeug­haus ents­tan­den. Zwis­chen 1722 und 1725 ließ August der Star­ke ein rie­si­ges Wein­fass mit einem Fas­sungs­ver­mögen von fast 250.000 Litern bau­en, das damals das größte der Welt war.

Die Fes­tung Königs­te­in dien­te vers­chie­de­nen Zwec­ken. Wäh­rend krie­ge­ris­cher Kon­flik­te bot sie den säch­sis­chen Herrs­chern Schutz und bewa­hr­te den Sta­atss­chatz sowie Kunst­wer­ke auf. Im Lau­fe der Jahr­hun­der­te wur­de sie auch als Sta­ats­ge­fäng­nis für bede­uten­de poli­tis­che Gefan­ge­ne genutzt. Nach dem Zwe­i­ten Weltk­rieg wur­de die Fes­tung 1955 der Öffen­tlich­ke­it als Mili­tär­his­to­ris­ches Muse­um zugän­glich gemacht (en​.wiki​pe​dia​.org).

Heute ist die Fes­tung Königs­te­in eine der meist­be­such­ten Tou­ris­te­natt­rak­ti­onen in Sach­sen, mit rund 700.000 Besu­chern jähr­lich. Besu­cher kön­nen über 50 his­to­ris­che Gebä­u­de erkun­den, darun­ter Kaser­nen, Zeug­hä­u­ser und eine Kapel­le, sowie den 1,7 Kilo­me­ter lan­gen Pano­ra­map­fad mit herr­li­chem Blick auf die umlie­gen­de Lands­chaft entlang­ge­hen. Die Fes­tung bie­tet außer­dem zahl­re­i­che Auss­tel­lun­gen (fes​tung​-koenigs​te​in​.de).


Twier­dza Königs­te­in, zna­na również jako Sas­ka Bas­ty­lia”, to impo­nu­jąca twier­dza poło­żo­na w Szwaj­ca­rii Sak­so­ńs­kiej, oko­ło 30 kilo­met­rów na połud­ni­owy wschód od Drez­na, na lewym brze­gu Łaby. Usy­tu­owa­na na płas­ko­wy­żu na wyso­ko­ści 247 met­rów nad doli­ną Łaby i zaj­mu­jąca powierzch­nię 9,5 hek­ta­ra, jest jed­ną z naj­wi­ęks­zych twierdz gór­skich w Euro­pie. Jej pias­ko­wco­we mury mają dłu­go­ść 1 800 met­rów i wyso­ko­ść do 42 met­rów. W cen­trum twier­dzy znaj­du­je się stud­nia o głębo­ko­ści 152,5 met­ra, naj­głębs­za w Sak­so­nii i dru­ga naj­głębs­za w Euro­pie (cs​.wiki​pe​dia​.org).

Pier­ws­za pisem­na wzmian­ka o zamku na miejs­cu dzi­siejs­zej twier­dzy pocho­dzi z 1233 roku. W tam­tym cza­sie regi­on był podzie­lo­ny między Kró­lest­wo Czech a Bis­kupst­wo Miśni. Zamek pier­wot­nie nale­żał do Kró­lest­wa Czech i słu­żył do kon­tro­lo­wa­nia szla­ku hand­lo­we­go wzdłuż Łaby. W 1408 roku, podc­zas woj­ny Dohna, zamek został zdo­by­ty przez mar­gra­bi­ów Miśni, a w 1459 roku ofic­jal­nie włąc­zo­ny do Mar­grab­st­wa Miśni na mocy trak­ta­tu z Che­bu. W latach 1589 – 1591 sas­ki elek­tor Chrys­tian I przeksz­ta­łcił zamek w nowoc­zes­ną twier­dzę. W kolej­nych wie­kach twier­dza była roz­bu­do­wy­wa­na i moder­ni­zo­wa­na, pows­ta­wa­ły takie budyn­ki jak Tor­haus (Bra­ma), Alte Kaser­ne (Sta­re Kos­za­ry), Fried­richs­burg i Altes Zeug­haus (Sta­ra Zbro­jo­wnia). W latach 1722 – 1725 August Moc­ny zle­cił budo­wę ogrom­nej becz­ki na wino o pojem­no­ści pra­wie 250 000 lit­rów, któ­ra była wówc­zas naj­wi­ęks­za na świecie.

Twier­dza Königs­te­in pełni­ła różne fun­kc­je. Podc­zas kon­flik­tów zbroj­nych zape­wnia­ła sch­ro­nie­nie wład­com sak­so­ńs­kim i prze­cho­wy­wa­ła skar­by państ­wo­we oraz dzie­ła sztu­ki. W ciągu wie­ków była również wykor­zys­ty­wa­na jako państ­wo­we więzie­nie dla ważnych więźni­ów poli­tycz­nych. Po II woj­nie świa­to­wej twier­dza zosta­ła otwar­ta dla pub­licz­no­ści w 1955 roku jako muze­um his­to­rii woj­sko­wo­ści (en​.wiki​pe​dia​.org).

Obe­cnie Twier­dza Königs­te­in jest jed­ną z najc­zęściej odwie­dza­nych atrakc­ji turys­tycz­nych w Sak­so­nii, z rocz­ną frek­wenc­ją oko­ło 700 000 osób. Odwie­dza­jący mogą zwie­dzać ponad 50 his­to­rycz­nych budyn­ków, w tym kos­za­ry, zbro­jo­wnie i kap­li­cę, a także spa­ce­ro­wać 1,7‑kilometrową tra­są wido­ko­wą, ofe­ru­jącą wspa­nia­łe wido­ki na oko­licz­ny kra­job­raz. Twier­dza ofe­ru­je również wie­le wys­taw (fes​tung​-koenigs​te​in​.de).


Pev­nost Königs­te­in, zná­má také jako Sas­ká Bas­ti­la“, je impo­zant­ní pev­nost nachá­ze­jí­cí se v Sas­kém Švý­car­sku, přib­liž­ně 30 kilo­met­rů jiho­vý­chod­ně od Dráž­ďan, na levém bře­hu Labe. Nachá­zí se na sto­lo­vé hoře ve výš­ce 247 met­rů nad Lab­ským údo­lím a její roz­lo­ha činí 9,5 hek­ta­ru, což z ní činí jed­nu z nej­vět­ších hor­ských pev­nos­tí v Evro­pě. Její pís­kov­co­vé hrad­by dosa­hu­jí dél­ky 1 800 met­rů a výš­ky až 42 met­rů. Upros­třed pev­nos­ti se nachá­zí stud­na hlu­bo­ká 152,5 met­ru, kte­rá je nejh­lub­ší v Sas­ku a dru­hou nejh­lub­ší v Evro­pě (cs​.wiki​pe​dia​.org).

Prv­ní písem­ná zmín­ka o hra­du na mís­tě dneš­ní pev­nos­ti pochá­zí z roku 1233. Teh­dy bylo úze­mí roz­děle­no mezi Čes­ké krá­lov­ství a bis­kup­ství Míšeň. Hrad původ­ně patřil Čes­ké­mu krá­lov­ství a slou­žil ke kon­tro­le obchod­ní ces­ty podél Labe. V roce 1408 během Dohnian­ské vál­ky hrad obsa­di­li míšeňš­tí mark­ra­bí a v roce 1459 byl ofi­ciál­ně při­po­jen k Míšeňs­ké­mu mark­rab­ství na zákla­dě Cheb­ské smlou­vy. V letech 15891591 nechal sas­ký kur­fi­řt Kris­tián I. pře­sta­vět hrad na moder­ní pev­nost. Během násle­du­jí­cích sto­le­tí byla pev­nost roz­ši­řo­vá­na a moder­ni­zo­vá­na, při­čemž vznik­ly význam­né stav­by jako Tor­haus (Brá­na), Alte Kaser­ne (Sta­ré kasár­ny), Fried­richs­burg a Altes Zeug­haus (Sta­ré zbroj­ni­ce). V letech 17221725 nechal August Sil­ný posta­vit obrov­ský vin­ný sud s kapa­ci­tou téměř 250 000 lit­rů, kte­rý byl teh­dy nej­vět­ší na světě.

Pev­nost Königs­te­in slou­ži­la růz­ným úče­lům. Během váleč­ných kon­flik­tů posky­to­va­la úto­čiš­tě sas­kým panov­ní­kům a ucho­vá­va­la stát­ní poklad a umělec­ká díla. V průběhu sta­le­tí byla využí­vá­na také jako stát­ní věze­ní pro význam­né poli­tic­ké věz­ně. Po dru­hé světo­vé vál­ce byla pev­nost v roce 1955 zpří­stup­něna veřej­nos­ti jako muze­um vojen­ské his­to­rie (en​.wiki​pe​dia​.org).

Dnes je pev­nost Königs­te­in jed­nou z nej­navš­těvo­va­něj­ších turis­tic­kých atrak­cí v Sas­ku s roč­ní návš­těv­nos­tí oko­lo 700 000 lidí. Návš­těv­ní­ci mohou proz­kou­mat více než 50 his­to­ric­kých budov, včet­ně kasá­ren, zbroj­nic a kap­le, a pro­jít se po 1,7 kilo­met­ru dlou­hé pano­ra­ma­tic­ké tra­se s nád­her­ný­mi výhle­dy na okol­ní kra­ji­nu. Pev­nost také nabí­zí mno­ho výstav (fes​tung​-koenigs​te​in​.de).


Odka­zy


TOP

Všet­ky

Use Facebook to Comment on this Post