2016, 2016-2020, Časová línia, České, Česko, Južné Čechy, Kostoly, Krajina, Neživé, Obce, Stavby, Zahraničie

Komařice – juhočeská obec so sýpkou pre zabezpečenie pred neúrodnými rokmi

skala
Hits: 715

Obec Koma­ři­ce sa nachá­dza 6 km od Čes­kých Budějo­víc. Nemec­ký názov preň je Komars­chitz. Čes­ké syno­ny­mum je Komá­ŕi­ce. Prvá zmien­ka o obci je z roku 1278 (koma​ri​ce​.cz). Regi­onál­ny his­to­rik Jaro­mír Šimon uvá­dza, že osíd­le­nie tu exis­to­va­lo už oko­lo roku 600. Pome­no­va­nie obce pochá­dza od sta­ro­slo­van­ské­ho komar, komar­no, komar­ník, čo zna­me­ná pas­tvi­ny ďale­ko od osíd­le­nia. Pre Koma­ři­ce bolo veľ­mi dôle­ži­té ryb­nič­né, les­né hos­po­dár­stvo a chov ovcí. Vzni­ka­li mly­ny, hám­re, flu­sár­ňa, v kto­rej sa varil potaš. V obci Koma­ři­ce žije 372 oby­va­te­ľov v 187 domoch na roz­lo­he 10.3 km2. Ležia v nad­mor­skej výš­ke 460 met­rov nad morom (cs​.wiki​pe​dia​.org).

Napro­ti zám­ku vznik­li dve veľ­ké záh­ra­dy, v jed­nej bola oran­žé­ria pre pes­to­va­nie cit­ru­sov a fiku­sov. Tu sa v Čechách po prvý krát začal pes­to­vať šalát. Veľ­ký význam mal pivo­var, kto­rý fun­go­val do roku 1904. O koma­řic­kom pive sa tra­do­va­lo, že sa ho člo­vek môže najesť aj napiť, tak bolo vraj hus­té. Aj pre­to sa tu pes­to­val chmeľ, ale aj vín­na réva, kono­pe, ľan, ovo­cie (koma​ri​ce​.cz).

Domi­nan­tou obce je rene­sanč­ný zámok. Do dneš­nej podo­by ho posta­vi­li v rokoch 1561 – 1566. V roku 1598 zámok vyho­rel. Obdob­ne v rokoch 1621, 1673, 1709 a 1742 odo­lá­val zámok požia­rom. Pred zám­kom sto­jí baro­ko­vá socha Pan­ny Márie Nepo­škvr­ne­nej, prav­de­po­dob­ne posta­ve­ná oko­lo roku 1730 (koma​ri​ce​.cz). Na mies­te zám­ku stá­la pred­tým tvrz. Zámok bol v rešti­tú­cii vrá­te­ný maji­te­ľom, kto­rých pred­ko­via ho zakú­pi­li v roku 1926 (Infor­mač­ná tabuľa).

Kon­tri­buč­ná sýp­ka je vidi­teľ­ná zo všet­kých prí­jaz­do­vých ciest v oko­lí. Zača­la vzni­kať už v 13.6.1689. Je dlhá tak­mer 58 met­rov, viac ako 14 met­rov širo­ká a nie­čo cez 16 met­rov vyso­ká. Vznik­la aj s kapa­cit­ných dôvo­dov a z dôvo­du, aby obi­lie pri čas­tých požia­roch pod­da­ných nez­ho­re­lo. Hla­do­vé roky 1713 – b1714 a 1773 – 1776 vďa­ka nej pre­šli kra­jom bez výraz­nej­ších stôp na tunaj­šom oby­va­teľ­stve (koma​ri​ce​.cz). Do blíz­ke­ho údo­lia Žel­no sa cho­di­lo ku stud­nič­ke svä­tej Bar­ba­ry pre lie­či­vú vodu, s údaj­ne bla­ho­dár­ny­mi účin­ka­mi na zrak. Stud­nič­ka je zacho­va­ná dodnes (Infor­mač­ná tabuľa).

The vil­la­ge of Koma­ři­ce is loca­ted 6 km from Čes­ké Budějo­vi­ce. Its Ger­man name is Komars­chitz, and its Czech syno­nym is Komá­ŕi­ce. The first men­ti­on of the vil­la­ge dates back to 1278 (koma​ri​ce​.cz). Regi­onal his­to­rian Jaro­mír Šimon sug­gests that sett­le­ments exis­ted here around the year 600. The name of the vil­la­ge comes from the Old Sla­vic word ​“komar,” mea­ning pas­tu­res far from sett­le­ments. Fis­he­ries, fores­try, and she­ep far­ming were cru­cial for Koma­ři­ce. Mills, ham­mer mills, and a potash boiling faci­li­ty were estab­lis­hed. The vil­la­ge has a popu­la­ti­on of 372 resi­dents in 187 hou­ses, cove­ring an area of 10.3 km². It sits at an alti­tu­de of 460 meters abo­ve sea level (cs​.wiki​pe​dia​.org).

Two lar­ge gar­dens were cre­a­ted oppo­si­te the cast­le, one of which hou­sed an oran­ge­ry for gro­wing cit­rus fru­its and figs. This is whe­re let­tu­ce cul­ti­va­ti­on began for the first time in Bohe­mia. The bre­we­ry was of gre­at impor­tan­ce and ope­ra­ted until 1904. It was said that Koma­ři­ce beer was so thick that one could eat and drink it. The­re­fo­re, hops were gro­wn here, as well as gra­pe­vi­nes, hemp, flax, and fru­it (koma​ri​ce​.cz).

The domi­nant fea­tu­re of the vil­la­ge is the Renais­san­ce cast­le. It was rebu­ilt bet­we­en 1561 and 1566 and suf­fe­red a fire in 1598. Simi­lar­ly, it resis­ted fires in 1621, 1673, 1709, and 1742. In front of the cast­le stands a Baro­que sta­tue of the Imma­cu­la­te Vir­gin Mary, pro­bab­ly erec­ted around 1730 (koma​ri​ce​.cz). A for­tress sto­od on the site of the cast­le befo­re its cons­truc­ti­on. The cast­le was retur­ned to its right­ful owners through res­ti­tu­ti­on, pur­cha­sed by the­ir ances­tors in 1926 (Infor­ma­ti­on plaque).

The Con­tri­bu­ti­on Gra­na­ry is visib­le from all the sur­roun­ding roads. Its cons­truc­ti­on began on 13.6.1689. It is almost 58 meters long, over 14 meters wide, and a litt­le over 16 meters high. It was built for capa­ci­ty rea­sons and to ensu­re that grain would not burn in fre­qu­ent fires. The fami­ne years of 1713 – 1714 and 1773 – 1776 left litt­le impact on the local popu­la­ti­on thanks to it (koma​ri​ce​.cz). Peop­le used to go to the near­by Žel­no val­ley to a well dedi­ca­ted to St. Bar­ba­ra for its hea­ling water, belie­ved to have bene­fi­cial effects on eyesight. The well is still pre­ser­ved today (Infor­ma­ti­on plaque).

Obec Koma­ři­ce se nachá­zí 6 km od Čes­kých Budějo­vic. Němec­ký název pro ni je Komars­chitz. Čes­kým syno­ny­mem je Komá­ři­ce. Prv­ní zmín­ka o obci je z roku 1278 (koma​ri​ce​.cz). Regi­onál­ní his­to­rik Jaro­mír Šimon uvá­dí, že osíd­le­ní tu exis­to­va­lo již kolem roku 600. Poj­me­no­vá­ní obce pochá­zí od sta­ro­slo­van­ské­ho slo­va ​“komar”, což zna­me­ná pas­tvi­ny dale­ko od osíd­le­ní. Pro Koma­ři­ce bylo vel­mi důle­ži­té ryb­níč­ní a les­ní hos­po­dá­řs­tví a chov ovcí. V obci Koma­ři­ce žije 372 oby­va­tel v 187 domech na plo­še 10,3 km². Leží v nad­mo­řs­ké výš­ce 460 met­rů nad mořem (cs​.wiki​pe​dia​.org).

Napro­ti zám­ku vznik­ly dvě vel­ké zahra­dy, v jed­né byla oran­žé­rie pro pěs­to­vá­ní cit­ru­sů a fíků. Zde se v Čechách popr­vé začal pěs­to­vat salát. Vel­ký význam měl pivo­var, kte­rý fun­go­val do roku 1904. O koma­řic­kém pivu se tra­do­va­lo, že ho člo­věk může jíst i pít, tak hus­té prý bylo. Pro­to se zde pěs­to­val chmel, ale také vin­ná réva, kono­pí, len, ovo­ce (koma​ri​ce​.cz).

Domi­nan­tou obce je rene­sanč­ní zámek. Do dneš­ní podo­by ho posta­vi­li v letech 1561 – 1566. V roce 1598 zámek vyho­řel. Podob­ně v letech 1621, 1673, 1709 a 1742 odo­lá­val zámek požá­rům. Před zám­kem sto­jí barok­ní socha Pan­ny Marie Nepos­kvr­něné, prav­děpo­dob­ně posta­ve­ná kolem roku 1730 (koma​ri​ce​.cz). Na mís­tě zám­ku stá­la před­tím tvrz. Zámek byl v res­ti­tu­ci vrá­cen maji­te­lům, jejichž před­ko­vé ho zakou­pi­li v roce 1926 (Infor­mač­ní tabule).

Kon­tri­buč­ní sýp­ka je vidi­tel­ná ze všech pří­jez­do­vých cest v oko­lí. Zača­la vzni­kat již v 13.6.1689. Je dlou­há téměř 58 met­rů, více než 14 met­rů širo­ká a něco přes 16 met­rů vyso­ká. Vznik­la i z kapa­cit­ních důvo­dů a z důvo­du, aby obi­lí při čas­tých požá­rech pod­da­ných nez­ho­re­lo. Hla­do­vé roky 1713 – 1714 a 1773 – 1776 díky ní proš­ly kra­jem bez výraz­něj­ších stop na tam­ním oby­va­tels­tvu (koma​ri​ce​.cz). Do blíz­ké­ho údo­lí Žel­no se cho­di­lo ke stu­dán­ce sva­té Bar­bo­ry pro léči­vou vodu, s údaj­ně bla­ho­dár­ný­mi účin­ky na zrak. Stu­dán­ka je zacho­vá­na dodnes (Infor­mač­ní tabule).

Odka­zy

Komařice

Use Facebook to Comment on this Post

2016, 2016-2020, Časová línia, Česko, Južná Morava, Krajina, Technika, Zahraničie

Vysielač Kojál stojí na mieste kde narieka vietor

skala
Hits: 349

Vysie­lač Kojál je 340 met­rov vyso­ký vysie­lač, kto­rý je posta­ve­ný na rov­no­men­nom vrcho­le medzi obca­mi Lipo­vec a Krá­sen­ska, asi 25 km seve­ro­vý­chod­ne od Brna. Je naj­vyš­šou stav­bou na Mora­ve, a tre­ťou naj­vyš­šou v Čes­ku. Sig­ná­lom pokrý­va juž­nú a stred­nú Mora­vu a časť východ­ných Čiech. Posta­ve­ný bol v rokoch 1957 – 1958. V pre­vádz­ke je od 1.1.1959 (Wiki­pe­dia CS).

V roku 1968 sa stal mies­tom odpo­ru. Po invá­zii voj­sk Var­šav­skej zmlu­vy vo vysie­la­ní pokra­čo­va­lo brnen­ské štú­dio, z kto­ré­ho uni­kol pre­no­so­vý auto­bus s 20-​timi pra­cov­ník­mi a na Kojá­li mu radi­oko­mu­ni­kač­ní kole­go­via poskyt­li záze­mie. Vďa­ka sil­né­mu sig­ná­lu z vysie­la­ča dosa­ho­va­lo neskôr vysie­la­nie z Brna a Dědíc až na úze­mie Rakús­ka, kde ho pre­be­ra­la tele­ví­zia ORF a šíri­la ďalej. V 80-​tych rokoch pre­beh­la na vysie­la­či rekon­štruk­cia. Pri pre­cho­de ana­ló­go­vé­ho vysie­la­nia na digi­tál­ne pre­beh­la moder­ni­zá­cia, v roku 2009 tu bol vypnu­tý ana­ló­go­vý sig­nál ČT2 a v roku 2011 Novy, ČT1, a Pri­my. Maxi­mál­ne pra­co­va­lo na vysie­la­či zhru­ba 60 zamest­nan­cov, v roku 2019 ho obslu­ho­va­li dva­ja sta­li zamest­nan­ci (Wiki­pe­dia CS).

Vysie­lač Kojál pat­rí k dôle­ži­tej­ším súčas­tiam infra­štruk­tú­ry Čes­kých Radi­oko­mu­ni­ká­cií. Mal vyni­ka­jú­ci dosah, nala­de­ný ho malo asi 2.5 mili­ó­na oby­va­te­ľov býva­lé­ho Čes­ko­slo­ven­ska (para​bo​la​.cz). Vzni­kol ako štvr­tý tele­víz­ny vysie­lač Čes­ko­slo­ven­ska. Jeho oce­ľo­vá kon­štruk­cia je die­lom vyni­ka­jú­ce­ho tvor­cu inži­nier­ských diel Jose­fa Wan­ke­ho, kto­rý vte­dy pra­co­val v Hut­ním pro­jek­tu v Pra­he. Vo vnút­ri sto­žia­ru bol výťah, kto­rý šiel do výš­ky 290.62 met­ra a trva­lo mu to asi 10 minút. Raz vypa­dol sig­nál počas Ver­di­ho ope­ry a obslu­ha zara­di­la mono­skop a k nemu meló­diu ​“Ole, olé, kup­te si zas, ole, olé náš ana­nas …”. Priš­li mno­hé sťaž­nos­ti, že Kojál obslu­hu­jú bar­ba­ri. V roku 1963 tu nasta­la myšia kala­mi­ta a bol nasa­de­ný zdat­ný hubi­teľ kocúr Mar­kup, kto­rý poznal všet­ky káb­lo­vé roz­vo­dy. Pri potre­be nie­kam prie­tiah­nuť nový kábel bol Mar­kup nepo­strá­da­teľ­ný pomoc­ník (Jakub Kará­sek). Vysie­la­ču pat­rí 800 kW zálož­ný gene­rá­tor, kto­rý doká­že do 20 sekúnd dodať celú spot­re­bu pri výpad­ku elek­tri­ny (pira​.cz).

Vysie­lač je posta­ve­ný na nevľúd­nom kop­ci o kto­rom sa vra­ví, že na ňom narie­ka vie­tor. Kedy­si dáv­no v 14. sto­ro­čí na kop­ci odpo­čí­va­li mat­ky a koji­li svo­je deti (idnes​.cz). Vrch sa pôvod­ne nazý­val Kujál, od slo­va kuja­ti – fou­ka­ti, huče­tí (Jan Celý).

The Kojál trans­mit­ter is a 340-​meter-​tall bro­ad­cas­ting tower situ­ated on the hill of the same name bet­we­en the vil­la­ges of Lipo­vec and Krá­sen­sko, app­ro­xi­ma­te­ly 25 km nort­he­ast of Brno. It is the tal­lest struc­tu­re in Mora­via and the third tal­lest in the Czech Repub­lic. Its sig­nal covers sout­hern and cen­tral Mora­via and parts of eas­tern Bohe­mia. Cons­truc­ted bet­we­en 1957 and 1958, it has been in ope­ra­ti­on sin­ce Janu­ary 1, 1959 (Wiki­pe­dia CS).

In 1968, it beca­me a site of resis­tan­ce. After the inva­si­on of the War­saw Pact for­ces, bro­ad­cas­ting con­ti­nu­ed from the Brno stu­dio, and a trans­mis­si­on bus with 20 emplo­y­ees fled to Kojál, whe­re the­ir col­le­a­gu­es pro­vi­ded sup­port. Thanks to the strong sig­nal from the trans­mit­ter, bro­ad­cas­ting from Brno and Dědi­ce rea­ched as far as Aus­tria, whe­re it was pic­ked up by ORF tele­vi­si­on and rela­y­ed furt­her. In the 1980s, the trans­mit­ter under­went recons­truc­ti­on. During the trans­i­ti­on from ana­log to digi­tal bro­ad­cas­ting, moder­ni­za­ti­on took pla­ce. In 2009, the ana­log sig­nal of ČT2 was swit­ched off here, fol­lo­wed by Nova, ČT1, and Pri­ma in 2011. Ini­tial­ly, around 60 emplo­y­ees wor­ked at the trans­mit­ter, but by 2019, only two per­ma­nent emplo­y­ees ope­ra­ted it (Wiki­pe­dia CS).

The Kojál trans­mit­ter is among the essen­tial com­po­nents of the Czech Radi­ocom­mu­ni­ca­ti­ons infras­truc­tu­re. It had an excel­lent reach, rea­ching app­ro­xi­ma­te­ly 2.5 mil­li­on inha­bi­tants of the for­mer Cze­cho­slo­va­kia. It was estab­lis­hed as the fourth tele­vi­si­on trans­mit­ter in Cze­cho­slo­va­kia. Its ste­el struc­tu­re was desig­ned by the outs­tan­ding engi­ne­er Josef Wan­ke, who wor­ked at Hut­ní pro­jekt in Pra­gue at the time. Insi­de the tower, the­re was an ele­va­tor rea­ching a height of 290.62 meters, taking about 10 minu­tes to ascend. Once, during a bro­ad­cast of a Ver­di ope­ra, the sig­nal fai­led, and the staff pla­y­ed a tape with the melo­dy ​“Ole, olé, buy our pine­app­le again, ole, olé…”. Many com­plaints were rece­i­ved, accu­sing the staff of being bar­ba­ric. In 1963, the­re was a mou­se pla­gue, and a pro­fi­cient mou­se exter­mi­na­tor named Mar­kup, who knew all the cab­le rou­tes, was dep­lo­y­ed. Mar­kup was an indis­pen­sab­le hel­per whe­ne­ver a new cab­le needed to be pul­led some­whe­re (Jakub Kará­sek). The trans­mit­ter is equ­ip­ped with an 800 kW bac­kup gene­ra­tor capab­le of supp­ly­ing the enti­re elect­ri­ci­ty demand wit­hin 20 seconds of a power outa­ge (pira​.cz).

The trans­mit­ter is loca­ted on a ble­ak hill, said to be whe­re the wind mourns. In the 14th cen­tu­ry, mot­hers res­ted on the hill and bre­ast­fed the­ir chil­dren. The hill was ori­gi­nal­ly cal­led Kujál, from the word ​“kuja­ti,” mea­ning to blow or roar (Jan Celý).

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

2016, 2016-2020, Časová línia, Česko, Južná Morava, Krajina, Mlyny, Moravské, Neživé, Obce, Stavby, Zahraničie

Chválkovický mlyn – Vítkův mlýn

skala
Hits: 286

Chvál­ko­vi­ce sa nachá­dza­jú v okre­se Vyškov (Wiki­pe­dia CS). Vo Chval­ko­vi­ci­cah sa na nachá­dza veter­ný mlyn holand­ské­ho typu (kudyz​nu​dy​.cz). Mlyn je zapí­sa­ný do Ústred­né­ho zozna­mu kul­túr­nych pamia­tok ČR (Wiki­pe­dia CS). Je posta­ve­ný z teh­lí, stre­cha je šind­ľo­vá. Mle­lo sa tu od roku 1873. Jeho pre­zýv­ka Vít­kův mlýn pochá­dza od prvé­ho mly­ná­ra, kto­rým bol Josef Vítek. Mle­la sa v ňom do roku 1941. Mlyn bol postup­ne tech­nic­ky vylep­še­ný na ben­zí­no­vý motor, neskôr bol pre­ro­be­ný na koks. Dnes je mlyn verej­nos­ti neprí­stup­ný. Mlyn je vyso­ký tak­mer 11 met­rov (kudyz​nu​dy​.cz). Pri plnom výko­ne dosa­ho­val 119 otá­čok za minú­tu – 5.67 m/​s (Wiki­pe­dia CS). V roku 1972 bol mlyn ešte raz napráz­dno roz­to­če­ný. Neskôr chát­ral a pod­lie­hal van­da­lom. Súčas­ný maji­teľ je pra­vnuk posled­né­ho mly­ná­ra. Začal s roz­siah­lou opra­vou (pove​tr​nik​.cz).

Chval­ko­vi­ce is loca­ted in the Vyškov Dis­trict (Wiki­pe­dia CS). In Chval­ko­vi­ce, the­re is a Dutch-​style wind­mill (kudyz​nu​dy​.cz). The mill is lis­ted in the Cen­tral List of Cul­tu­ral Monu­ments of the Czech Repub­lic (Wiki­pe­dia CS). It is built of bricks, with a shin­gle roof. Grin­ding began here in 1873. Its nick­na­me, Víte­k’s Mill, comes from the first mil­ler, Josef Vítek. It ope­ra­ted until 1941. The mill was gra­du­al­ly moder­ni­zed with a gaso­li­ne engi­ne, later con­ver­ted to coke. Today, the mill is inac­ces­sib­le to the pub­lic. The mill stands almost 11 meters high (kudyz​nu​dy​.cz). At full capa­ci­ty, it rea­ched 119 revo­lu­ti­ons per minu­te – 5.67 m/​s (Wiki­pe­dia CS). In 1972, the mill was once again tur­ned emp­ty. Later, it fell into dis­re­pair and was van­da­li­zed. The cur­rent owner is the great-​grandson of the last mil­ler. He began exten­si­ve repairs (pove​tr​nik​.cz).

Chvál­ko­vi­ce se nachá­ze­jí v okre­se Vyškov. Ve Chvál­ko­vi­cích se nachá­zí větr­ný mlýn holand­ské­ho typu. Mlýn je zapsán do Ústřed­ní­ho sez­na­mu kul­tur­ních pamá­tek Čes­ké repub­li­ky. Je posta­ven z cihel a má šin­de­lo­vou stře­chu. Mle­lo se v něm od roku 1873. Jeho přez­dív­ka ​“Vít­kův mlýn” pochá­zí od prv­ní­ho mly­ná­ře, Josef Vítek. Mlýn byl tech­nic­ky vylep­šen na ben­zí­no­vý motor a později na koks. Dnes je mlýn veřej­nos­ti nepří­stup­ný. Mlýn je vyso­ký téměř 11 met­rů. Při plném výko­nu dosa­ho­val 119 otá­ček za minu­tu, což je 5.67 m/​s. V roce 1972 byl mlýn ješ­tě jed­nou roz­to­čen napráz­dno. Později chát­ral a pod­lé­hal van­da­lům. Sou­čas­ným maji­te­lem je pra­vnuk posled­ní­ho mly­ná­ře, kte­rý začal s roz­sáh­lou opravou.

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

2016, 2016-2020, Časová línia, České, Česko, Južné Čechy, Krajina, Obce, Zahraničie

Blato pri Jindřichovom Hradci

skala
Hits: 263

Bla­to, do roku 1956 Žiš­pa­chy je obec, časť mes­ta Nová Bys­tři­ce v okre­se Jin­dři­chov Hra­dec. 5.5 km od Novej Bys­tři­ce. Źije tu 33 oby­va­te­ľov. Nachá­dza sa tu kos­tol svä­tej Márie Mag­da­lé­ny. Prvá písom­ná zmien­ka je z roku 1487 (Wiki­pe­dia CZ).

Bla­to, for­mer­ly kno­wn as Žiš­pa­chy until 1956, is a vil­la­ge and part of the town of Nová Bys­tři­ce in the Jin­dři­chův Hra­dec Dis­trict. It is loca­ted 5.5 kilo­me­ters from Nová Bys­tři­ce and has a popu­la­ti­on of 33 inha­bi­tants. The vil­la­ge is home to the Church of St. Mary Mag­da­le­ne. The first writ­ten men­ti­on of Bla­to dates back to 1487 (Wiki­pe­dia CZ).

Use Facebook to Comment on this Post

2016, 2016-2020, Časová línia, Česko, Krajina, Mestá, Mestá, Moravské, Severná Morava, Typ krajiny, Zahraničie

Vizovice – mesto slivovice

skala
Hits: 231

Vizo­vi­ce sa nachá­dza­jú 14 km východ­ne od Zlí­na v pod­ho­rí Vizo­vic­kých vrchov, na súto­ku Luto­nín­ky a Bra­tře­jov­ky. Žije tu 4800 oby­va­te­ľov. Nemec­ký názov je Wiso­witz. Má dve čas­ti: Vizo­vi­ce a Chras­těšov. His­to­ric­ké jad­ro je pamiat­ko­vou zónou. Domi­nan­tou je baro­ko­vý zámok, nachá­dza­jú sa tu dve tro­j­u­hol­ní­ko­vé námes­tia, kos­tol svä­té­ho Vavřin­ca z roku 1792. Názov mes­ta je odvo­de­ný od krst­né­ho mena Viz, čo bol variant mena Vid. Osa­da Vizo­vi­ce bola zalo­že­ná pred rokom 864 (mes​to​vi​zo​vi​ce​.cz). Vte­dy si Slo­va­nia sta­va­li opev­ne­né hra­dis­ká. Sta­re­ši­na (vla­dy­ka) Viza (Vizov) tu mal pod­ľa tere­zí­án­ske­ho kata­stra z roku 1754 na poli v Hodi­šo­ve (Josef Čiž­mář). Prvá písom­ná zmien­ka je z roku 1261. Mest­ské výsa­dy zís­ka­li v roku 1570 (mes​to​vi​zo​vi​ce​.cz). Vizo­vi­ce sú mes­tom s tra­dí­ci­ou pále­nia sli­vo­vi­ce (Wiki­pe­dia CZ). V 13. sto­ro­čí tu bol vybu­do­va­ný kláš­tor Smil­he­im. Ku nemu pat­ri­li osa­dy: Chras­te­šov, Luto­ni­na, Drno­vi­ce, Vyso­ká Lho­ta (dnes Vyso­ké Pole), Halu­zi­ce, Zmi­lo­ňov, dedi­ny: Lič (dnes buď Lideč­ko, ale­bo Louč­ka) a Šanov, čas­ti obcí: Zád­ve­ři­ce, Žele­cho­vi­ce, Slop­né, Niv­ni­ce. Kláš­tor osi­rel v roku 1484. Uja­li sa ho v roku 1493 páni z Kun­štá­tu. Boček z Kun­štá­tu dal kláš­tor opra­viť (Josef Čiž­mář).

Rodá­ci: herec, komik Bolek Polív­ka (mes​to​vi​zo​vi​ce​.cz). Vo Vizo­vi­ciach sa koná už desiat­ky rokov fes­ti­val Vizo­vic­ké Trn­kob­ra­ní. Je naj­výz­nam­nej­šou kul­túr­nou uda­los­ťou v Zlín­skom kra­ji. Tra­dič­nou súčas­ťou je súťaž v jede­ní sliv­ko­vých gulí (vizo​vic​ke​tr​n​kob​ra​ni​.cz). Koná sa tu aj folk­o­vý fes­ti­val Valaš­ský frgál, kto­rý poria­da hudob­ná sku­pi­na Fle­ret. Ďal­ší­mi kul­túr­ny­mi akci­ami sú: Roc­ko­vý fes­ti­val Mas­ters of Rock, Vizo­vic­ké kul­túr­ne leto (Wiki­pe­dia CZ).

Vizo­vi­ce is loca­ted 14 kilo­me­ters east of Zlín in the foot­hills of the Vizo­vic­ké vrchy (Vizo­vi­ce Hills), at the con­flu­en­ce of the Luto­nín­ka and Bra­tře­jov­ka rivers. It has a popu­la­ti­on of 4,800 inha­bi­tants. The Ger­man name is Wiso­witz. It con­sists of two parts: Vizo­vi­ce and Chras­těšov. The his­to­ric cen­ter is a monu­ment zone. The domi­nant fea­tu­re is the Baro­que cast­le, and the­re are two trian­gu­lar squ­ares and the Church of St. Lawren­ce from 1792. The name of the town is deri­ved from the bap­tis­mal name Viz, which was a variant of the name Vid. The sett­le­ment of Vizo­vi­ce was foun­ded befo­re 864 AD (mes​to​vi​zo​vi​ce​.cz). At that time, the Slavs built for­ti­fied sett­le­ments. The elder (chief­tain) Viza (Vizov) had fields in Hodi­šov accor­ding to the The­re­sian Cadas­tre of 1754 (Josef Čiž­mář). The first writ­ten men­ti­on is from 1261. The town rece­i­ved its town pri­vi­le­ges in 1570 (mes​to​vi​zo​vi​ce​.cz). Vizo­vi­ce is a town with a tra­di­ti­on of plum bran­dy dis­til­la­ti­on (Wiki­pe­dia CZ). In the 13th cen­tu­ry, the Smil­he­im monas­te­ry was built here. Its esta­tes inc­lu­ded the sett­le­ments of Chras­te­šov, Luto­ni­na, Drno­vi­ce, Vyso­ká Lho­ta (now Vyso­ké Pole), Halu­zi­ce, Zmi­lo­ňov, the vil­la­ges of Lič (now eit­her Lideč­ko or Louč­ka) and Šanov, and parts of the muni­ci­pa­li­ties Zád­ve­ři­ce, Žele­cho­vi­ce, Slop­né, and Niv­ni­ce. The monas­te­ry beca­me orp­ha­ned in 1484. It was taken over by the lords of Kun­štát in 1493. Boček of Kun­štát had the monas­te­ry repai­red (Josef Čižmář).

Notab­le nati­ves inc­lu­de actor and come­dian Bolek Polív­ka (mes​to​vi​zo​vi​ce​.cz). The Vizo­vic­ké Trn­kob­ra­ní fes­ti­val has been held in Vizo­vi­ce for deca­des. It is the most sig­ni­fi­cant cul­tu­ral event in the Zlín Regi­on. A tra­di­ti­onal part of the fes­ti­val is a plum dum­pling eating con­test (vizo​vic​ke​tr​n​kob​ra​ni​.cz). The Valaš­ský frgál folk fes­ti­val, orga­ni­zed by the music group Fle­ret, also takes pla­ce here. Other cul­tu­ral events inc­lu­de the Mas­ters of Rock rock fes­ti­val and Vizo­vi­ce Cul­tu­ral Sum­mer (Wiki­pe­dia CZ).

Vizo­vi­ce se nachá­ze­jí 14 km východ­ně od Zlí­na v pod­hůří Vizo­vic­kých vrchů, na sou­to­ku Luto­nín­ky a Bra­tře­jov­ky. Žije zde 4800 oby­va­tel. Němec­ký název je Wiso­witz. Má dvě čás­ti: Vizo­vi­ce a Chras­těšov. His­to­ric­ké jád­ro je památ­ko­vou zónou. Domi­nan­tou je barok­ní zámek, nachá­ze­jí se zde dvě tro­j­ú­hel­ní­ko­vá náměs­tí, kos­tel sva­té­ho Vavřin­ce z roku 1792. Název měs­ta je odvo­zen od křest­ní­ho jmé­na Viz, což byla varian­ta jmé­na Vid. Osa­da Vizo­vi­ce byla zalo­že­na před rokem 864 (mes​to​vi​zo​vi​ce​.cz). Teh­dy si Slo­va­né sta­věli opev­něná hra­diš­tě. Sta­ros­ta (vla­di­ka) Viza (Vizov) zde měl pod­le tere­zián­ské­ho kata­stru z roku 1754 pole v Hodi­šo­vě (Josef Čiž­mář). Prv­ní písem­ná zmín­ka je z roku 1261. Měst­ská prá­va zís­ka­li v roce 1570 (mes​to​vi​zo​vi​ce​.cz). Vizo­vi­ce jsou měs­tem s tra­di­cí pále­ní sli­vo­vi­ce (Wiki­pe­dia CZ). Ve 13. sto­le­tí zde byl posta­ven kláš­ter Smil­he­im. K němu patři­ly osa­dy: Chras­te­šov, Luto­ni­na, Drno­vi­ce, Vyso­ká Lho­ta (dnes Vyso­ké Pole), Halu­zi­ce, Zmi­lo­ňov, ves­ni­ce: Lič (dnes buď Lideč­ko, nebo Louč­ka) a Šanov, čás­ti obcí: Zád­ve­ři­ce, Žele­cho­vi­ce, Slop­né, Niv­ni­ce. Kláš­ter osi­řel v roce 1484. Ujal se ho v roce 1493 pán z Kun­štá­tu. Boček z Kun­štá­tu dal kláš­ter opra­vit (Josef Čižmář).

Rodá­ci: herec, komik Bolek Polív­ka (mes​to​vi​zo​vi​ce​.cz). Ve Vizo­vi­cích se koná již desít­ky let fes­ti­val Vizo­vic­ké Trn­kob­ra­ní. Je nej­výz­nam­něj­ší kul­tur­ní udá­los­tí ve Zlín­ském kra­ji. Tra­dič­ní sou­čás­tí je sou­těž v jíd­le šves­tko­vých kned­lí­ků (vizo​vic​ke​tr​n​kob​ra​ni​.cz). Koná se zde také folk­lór­ní fes­ti­val Valaš­ský frgál, kte­rý pořá­dá hudeb­ní sku­pi­na Fle­ret. Dal­ší­mi kul­tur­ní­mi akce­mi jsou: Roc­ko­vý fes­ti­val Mas­ters of Rock, Vizo­vic­ké kul­tur­ní léto (Wiki­pe­dia CZ).

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post