2016, 2016-2020, Časová línia, Česko, Južná Morava, Krajina, Moravské, Obce, Polia, Typ krajiny, Zahraničie

Uhřice – obec pod Ždánickym lesom

skala
Hits: 252

Obec Uhři­ce pat­rí do okre­su Hodo­nín, v oblas­ti Hanác­ke­ho Slo­vác­ka (obec​-uhri​ce​.cz). Nemec­ký názov obce je Auhers­chitz (Wiki­pe­dia). Leží v nad­mor­skej výš­ke 227 met­rov nad morom. Na plo­che 7,08 km2 tu žije 750 oby­va­te­ľov. Prvá písom­ná zmien­ka je z roku 1354 (obec​-uhri​ce​.cz). Uhři­ce ležia v maleb­nom údo­lí pod svah­mi prí­rod­né­ho par­ku Ždá­nic­ký les, po oboch bre­hoch poto­ka Vápen­ka. K obci pat­rí aj osa­da Janův hrad, kto­rá sa nachá­dza asi tri km juho­vý­chod­ne od obce. Táto osa­da vznik­la až v 19. sto­ro­čí. Dnes sa tu slá­vi náro­do­pis­ná a folk­lór­na tra­dí­cia zva­ná košt vín, vždy v nede­ľu pred Veľ­kou nocou. V prvej deká­de novem­bra sa poria­da­jú Mar­tin­ské hody. Po nich 14 dní sa koná Kata­rín­ska zába­va. V dru­hej polo­vi­ci júla sa koná Benát­ska noc (obec​-uhri​ce​.cz).

Uhři­ce pat­ri­li za Veľ­ko­mo­rav­skej ríše k význam­ným osa­dám. Dre­ve­nú bazi­li­ku na mies­te kos­to­la nad obcou údaj­ne svä­til Metod. V Uhři­ciach sa zacho­va­li habán­ske prá­ce z kon­ca 16. a 17. sto­ro­čia, vznik­li v miest­nej tou­far­skej diel­ni (obec​-uhri​ce​.cz). Tunaj­šiu kra­ji­nu popí­sal Jan Her­ben: Kra­ji­na, kto­rá sa rozp­res­tie­ra, je nerov­ná, pre­stú­pe­ná pahor­ka­mi, väč­ši­nou pre­chá­dza v kyp­ré, úrod­né a požeh­na­né níži­ny. Rie­ky tu nie sú, len malé stružnice.

V obci sa nachá­dza kos­tol svä­té­ho Jana Krs­ti­te­ľa zo začiat­ku 13. sto­ro­čia. Okrem iné­ho aj pamät­ník na bit­ku troch cisá­rov, kde sa u Spá­le­né­ho mly­nu stre­tol Napo­le­on s Fran­tiš­kom I., aby tu uzav­re­li prí­me­rie (obec​-uhri​ce​.cz). V obci sa v minu­los­ti prav­de­po­dob­ne nachá­dza­la aj pev­nosť. Zrej­me do roku 1645, do vpá­du švé­dov. Oko­lo nej je zatiaľ množ­stvo doha­dov a pro­ti­chod­ných infor­má­cií. Jej súčas­ťou bol pivo­var a lisov­ňa s vín­nou piv­ni­cou (Jan Chme­lař).

V oko­lí Uhříc v 60-​tych rokoch 20. sto­ro­čia pre­bie­hal geolo­gic­ký pries­kum, kto­ré­ho cie­ľom bolo nájsť ropu a zem­ný plyn. V hĺb­ke 2.5 km bolo náj­de­né význam­né ložis­ko. Pokus­nou ťaž­bou sa za deň vyťa­ži­lo 20 ton ropy a 200 tisíc kubí­kov zem­né­ho ply­nu. Pre­to bol na začiat­ku roku 2001 vybu­do­va­ný pod­zem­ný zásob­ník zem­né­ho ply­nu, vraj naj­výz­nam­nej­ší v Čes­kej repub­li­ke (obec​.uhri​ce​.cz). Ten­to zásob­ní má kapa­ci­tu 180 mil. m3 (morav​ske​-kar​pa​ty​.cz). Nece­lý kilo­me­ter od neho vznik­lo v roku 2003 naf­to­vé stre­dis­ko. Z ťaž­by z Dam­bo­říc, Uhříc a Žaro­šíc do nich prú­di ropa (obec​.uhri​ce​.cz). Ropa je v Uhři­ciach aku­mu­lo­va­ná v jur­ských sedi­men­toch auto­ch­tón­ne­ho pale­ogé­nu. Pre udr­ža­nie ložis­ko­vé­ho tla­ku sa vtlá­ča do vrcho­lo­vých par­tií ložísk plyn (morav​ske​-kar​pa​ty​.cz).

Uhři­ce is a muni­ci­pa­li­ty in the Hodo­nín Dis­trict, in the regi­on of Hanác­ké Slo­vác­ko (obec​-uhri​ce​.cz). The Ger­man name of the muni­ci­pa­li­ty is Auhers­chitz (Wiki­pe­dia). It is loca­ted at an alti­tu­de of 227 meters abo­ve sea level. With an area of 7.08 km², it is home to 750 inha­bi­tants. The first writ­ten men­ti­on dates back to 1354 (obec​-uhri​ce​.cz). Uhři­ce is situ­ated in a pic­tu­re­sque val­ley bene­ath the slo­pes of the Ždá­nic­ký les natu­ral park, on both banks of the Vápen­ka stre­am. The muni­ci­pa­li­ty also inc­lu­des the sett­le­ment of Janův hrad, loca­ted about three km sout­he­ast of the vil­la­ge. This sett­le­ment ori­gi­na­ted in the 19th cen­tu­ry. Today, it celeb­ra­tes the eth­nog­rap­hic and folk tra­di­ti­on cal­led ​“košt vín” (wine tas­ting) on the Sun­day befo­re Eas­ter. In the first deca­de of Novem­ber, the­re are Mar­tin­mas celeb­ra­ti­ons. Fol­lo­wing that, the­re is a 14-​day-​long St. Cat­he­ri­ne­’s celeb­ra­ti­on. In the second half of July, the Vene­tian Night takes pla­ce (obec​-uhri​ce​.cz).

Uhři­ce belo­n­ged to sig­ni­fi­cant sett­le­ments during the Gre­at Mora­vian Empi­re. It is said that Saint Met­ho­dius con­sec­ra­ted a wooden basi­li­ca on the site of the church abo­ve the vil­la­ge. Haban crafts from the late 16th and 17th cen­tu­ries have been pre­ser­ved in Uhři­ce, ori­gi­na­ting from the local potte­r’s works­hop (obec​-uhri​ce​.cz). The local lands­ca­pe was desc­ri­bed by Jan Her­ben: ​“The lands­ca­pe, which stret­ches une­ven­ly, is inter­sper­sed with hills, most­ly trans­i­ti­oning into lush, fer­ti­le, and bles­sed lowlands. The­re are no rivers here, only small streams.”

The vil­la­ge is home to the Church of St. John the Bap­tist from the ear­ly 13th cen­tu­ry. Among other things, the­re is also a monu­ment to the Batt­le of the Three Empe­rors, whe­re Napo­le­on met Fran­cis I by the Bur­ned Mill to conc­lu­de a tru­ce (obec​-uhri​ce​.cz). In the past, the­re was pro­bab­ly also a for­tress in the vil­la­ge, possib­ly until 1645, befo­re the Swe­dish inva­si­on. The­re are still many spe­cu­la­ti­ons and con­tra­dic­to­ry pie­ces of infor­ma­ti­on about it. It inc­lu­ded a bre­we­ry and a pre­ss hou­se with a wine cel­lar (Jan Chmelař).

In the vici­ni­ty of Uhři­ce, geolo­gi­cal explo­ra­ti­on took pla­ce in the 1960s with the aim of fin­ding oil and natu­ral gas. A sig­ni­fi­cant depo­sit was found at a depth of 2.5 km. Expe­ri­men­tal mining yiel­ded 20 tons of oil and 200,000 cubic meters of natu­ral gas per day. The­re­fo­re, in ear­ly 2001, an under­ground natu­ral gas sto­ra­ge faci­li­ty was built, repor­ted­ly the most sig­ni­fi­cant in the Czech Repub­lic (obec​.uhri​ce​.cz). This reser­vo­ir has a capa­ci­ty of 180 mil­li­on cubic meters (morav​ske​-kar​pa​ty​.cz). Less than a kilo­me­ter away, in 2003, an oil cen­ter was estab­lis­hed. Oil from Dam­bo­ři­ce, Uhři­ce, and Žaro­ši­ce flo­ws into it (obec​.uhri​ce​.cz). The oil in Uhři­ce is accu­mu­la­ted in Juras­sic sedi­ments of the auto­cht­ho­nous Pale­oge­ne. To main­tain reser­vo­ir pre­ssu­re, gas is injec­ted into the upper parts of the reser­vo­irs (morav​ske​-kar​pa​ty​.cz).

Obec Uhři­ce patří do okre­su Hodo­nín, v oblas­ti Hanác­ké­ho Slo­vác­ka (obec​-uhri​ce​.cz). Němec­ký název obce je Auhers­chitz (Wiki­pe­dia). Leží v nad­mo­řs­ké výš­ce 227 met­rů nad mořem. Na plo­še 7,08 km² zde žije 750 oby­va­tel. Prv­ní písem­ná zmín­ka je z roku 1354 (obec​-uhri​ce​.cz). Uhři­ce leží v maleb­ném údo­lí pod sva­hy pří­rod­ní­ho par­ku Ždá­nic­ký les, po obou bře­zích poto­ka Vápen­ka. K obci patří i osa­da Janův hrad, kte­rá se nachá­zí asi tři kilo­met­ry jiho­zá­pad­ně od obce. Tato osa­da vznik­la až v 19. sto­le­tí. Dnes se zde sla­ví náro­do­pis­ná a folk­lór­ní tra­di­ce zva­ná košt vín, vždy v neděli před Veli­ko­no­ce­mi. V prv­ní deká­dě lis­to­pa­du se kona­jí Mar­tin­ské hody. Po nich 14 dní násle­du­je Kate­řin­ská zába­va. V dru­hé polo­vi­ně čer­ven­ce se koná Benát­ská noc (obec​-uhri​ce​.cz).

Uhři­ce patři­ly za Vel­ko­mo­rav­ské říše k význam­ným osa­dám. Dře­věnou bazi­li­ku na mís­tě kos­te­la nad obcí údaj­ně světil Meto­děj. V Uhři­cích se zacho­va­ly habán­ské prá­ce z kon­ce 16. a 17. sto­le­tí, vznik­ly v míst­ní tou­far­ské díl­ně (obec​-uhri​ce​.cz). Míst­ní kra­ji­nu pop­sal Jan Her­ben: Kra­ji­na, kte­rá se rozp­ros­tí­rá, je nerov­ná, pros­tou­pe­ná pahor­ky, vět­ši­nou pře­chá­zí v kyp­ré, úrod­né a požeh­na­né níži­ny. Řeky tu nej­sou, pou­ze malé potůčky.

V obci se nachá­zí kos­tel sva­té­ho Jana Křti­te­le z počát­ku 13. sto­le­tí. Kro­mě jiné­ho i památ­ník na bit­vu tří císa­řů, kde se u Spá­le­né­ho mlý­na set­kal Napo­le­on s Fran­tiš­kem I., aby zde uza­vře­li pří­měří (obec​-uhri​ce​.cz). V obci se v minu­los­ti prav­děpo­dob­ně nachá­ze­la i pev­nost. Zřej­mě do roku 1645, do vpá­du Švé­dů. Oko­lo ní je zatím množ­ství dom­něnek a pro­ti­chůd­ných infor­ma­cí. Její sou­čás­tí byl pivo­var a lisov­na s vin­nou skle­pem (Jan Chmelař).

V oko­lí Uhřic v 60. letech 20. sto­le­tí pro­bí­hal geolo­gic­ký průz­kum, jehož cílem bylo najít ropu a zem­ní plyn. V hloub­ce 2,5 km bylo nale­ze­no význam­né ložis­ko. Pokus­nou těž­bou se za den vytěži­lo 20 tun ropy a 200 tisíc kubí­ků zem­ní­ho ply­nu. Pro­to byl na začát­ku roku 2001 vybu­do­ván pod­zem­ní zásob­ník zem­ní­ho ply­nu, prý nej­výz­nam­něj­ší v Čes­ké repub­li­ce (obec​.uhri​ce​.cz). Ten­to zásob­ník má kapa­ci­tu 180 mil. m3 (morav​ske​-kar​pa​ty​.cz). Nece­lý kilo­metr od něj vznik­lo v roce 2003 naf­to­vé stře­dis­ko. Z těž­by z Dam­bo­řic, Uhřic a Žaro­šic do nich prou­dí ropa (obec​.uhri​ce​.cz). Ropa je v Uhři­cích aku­mu­lo­vá­na v jur­ských sedi­men­tech auto­ch­ton­ní­ho pale­ogé­nu. Pro udr­že­ní ložis­ko­vé­ho tla­ku se vtlá­čí do vrcho­lo­vých par­tií loži­sek plyn (morav​ske​-kar​pa​ty​.cz).

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

2016, 2016-2020, Časová línia, Česko, Krajina, Mlyny, Moravské, Neživé, Obce, Severná Morava, Stavby, Technika, Zahraničie

Štípa – obec s najmenším veterným mlynom v Českej republike

skala
Hits: 329

Ští­pa je miest­na časť Zlí­na. Pôvod­ne to bola obec ležia­ca 6 km seve­ro­vý­chod­ne od Zlí­na sme­rom na Fryš­ták vo Vizo­vic­kých vrchoch. Meno pochá­dza z muž­ské­ho krst­né­ho mena Ščí­pa, kto­ré je od slo­va ščí­pa­ti – ští­pat. Prvá písom­ná zmien­ka je z roku 1391 a via­že sa na hrad Lukov. Nachá­dza sa tu pút­nic­ký chrám Naro­de­nia Pan­ny Márie s býva­lým kar­tu­zián­ským kláš­to­rom (Wiki­pe­dia CZ). Výstav­ba chrá­mu bola umož­ne­ná vďa­ka mece­náš­stvu pani Luk­ré­cie Neke­šo­vej, maji­teľ­ky lukov­ské­ho pan­stva, man­žel­ky Albrech­ta z Valdš­tej­na, voj­vo­du frýd­lant­ské­ho (ado​.cz). 

Veter­ný mlyn pri obci bol vybu­do­va­ný v rokoch 1858 až 1860 sta­rou­sad­lí­kom Kris­tiá­nom Ková­řom. Mlyn fun­go­val ešte počas 2. sve­to­vej voj­ny. Dnes je to kul­túr­na a tech­nic­ká pamiat­ka (Wiki­pe­dia CZ), je aj zapí­sa­ný do Ústred­né­ho zozna­mu kul­túr­nych pamia­tok ČR. Leží v nad­mor­skej výš­ke 340 met­rov v čas­ti nazý­va­nej Pod Vět­rá­kem na juž­nom úpä­tí Hos­týn­skych vrchov. Hovo­rí sa mu aj Ková­řův vět­rák. Po roku 1945 mlel mlyn len prí­le­ži­tost­ne, v 50-​tych rokoch dom­lel. Mlyn postup­ne chát­ral, ale bol prie­bež­ne opra­vo­va­ný. V roku 1989 bol vrá­te­ný poto­mo­kom posled­né­ho mly­ná­ra Rudol­fa Ková­řa. Kríd­la mly­na majú prie­mer 10 met­rov, plo­cha lopat­ky je 5.6 m2. Vyso­ký je 8.5 met­ra (Wiki­pe­dia CZ). Je naj­men­ším mly­nom holand­ské­ho typu v ČR. Je jedi­nou stav­bou toh­to dru­hu na Zlín­sku (Sas­kia Mišo­vá). Výni­moč­nou kon­štruk­ci­ou je mecha­niz­mus otá­ča­nia stre­chy, kto­rá sa otá­ča pomo­cou sli­ma­čie­ho pre­vo­du (pove​tr​nik​.cz).

Ští­pa is a dis­trict of Zlín. Ori­gi­nal­ly, it was a vil­la­ge loca­ted 6 km nort­he­ast of Zlín towards Fryš­ták in the Vizo­vi­ce Hills. The name comes from the male given name Ščí­pa, deri­ved from the word ​“ščí­pa­ti” mea­ning ​“to split.” The first writ­ten men­ti­on dates back to 1391 and is rela­ted to Lukov Cast­le. The­re is a pilg­ri­ma­ge church of the Nati­vi­ty of the Vir­gin Mary with a for­mer Cart­hu­sian monas­te­ry loca­ted here (Wiki­pe­dia CZ). The cons­truc­ti­on of the church was made possib­le thanks to the pat­ro­na­ge of Mrs. Luk­ré­cia Neke­šo­vá, the owner of the Lukov esta­te, wife of Albrecht of Valdš­tejn, the Duke of Frýd­lant (ado​.cz).

The wind­mill near the vil­la­ge was built bet­we­en 1858 and 1860 by the long­ti­me resi­dent Kris­tián Kovář. The mill ope­ra­ted even during World War II. Today, it is a cul­tu­ral and tech­ni­cal monu­ment (Wiki­pe­dia CZ) and is also lis­ted in the Cen­tral List of Cul­tu­ral Monu­ments of the Czech Repub­lic. It is loca­ted at an alti­tu­de of 340 meters in a part cal­led Pod Vět­rá­kem on the sout­hern foot­hills of the Hos­týn Hills. It is also kno­wn as Ková­řův vět­rák. After 1945, the mill only occa­si­onal­ly ground grain, and in the 1950s, it cea­sed ope­ra­ti­on. The mill gra­du­al­ly dete­ri­ora­ted but was con­ti­nu­ous­ly repai­red. In 1989, it was retur­ned to the des­cen­dants of the last mil­ler, Rudolf Kovář. The mil­l’s wings have a dia­me­ter of 10 meters, and the bla­de area is 5.6 m². It is 8.5 meters high (Wiki­pe­dia CZ). It is the smal­lest Dutch-​type mill in the Czech Repub­lic and the only one of its kind in the Zlín regi­on (Sas­kia Mišo­vá). A remar­kab­le fea­tu­re is the mecha­nism for rota­ting the roof, which rota­tes using a worm gear (pove​tr​nik​.cz).

Ští­pa je míst­ní čás­tí Zlí­na. Původ­ně to byla obec leží­cí 6 km seve­ro­vý­chod­ně od Zlí­na směrem na Fryš­ták ve Vizo­vic­kých vrších. Jmé­no pochá­zí z muž­ské­ho křest­ní­ho jmé­na Ščí­pa, kte­ré je od slo­va ščí­pa­ti – ští­pat. Prv­ní písem­ná zmín­ka je z roku 1391 a váže se na hrad Lukov. Nachá­zí se tu pout­ní chrám Naro­ze­ní Pan­ny Marie s býva­lým kar­tu­zián­ským klášterem.

Větr­ný mlýn v obci byl posta­ven v letech 1858 až 1860 sta­rou­sed­lí­kem Kris­tiá­nem Ková­řem. Mlýn fun­go­val ješ­tě během 2. světo­vé vál­ky. Dnes je to kul­tur­ní a tech­nic­ká památ­ka, je i zapsán do Ústřed­ní­ho sez­na­mu kul­tur­ních pamá­tek ČR. Leží v nad­mo­řs­ké výš­ce 340 met­rů v čás­ti nazý­va­né Pod Vět­rá­kem na již­ním úpa­tí Hos­týn­ských vrchů. Hovo­ří se mu také Ková­řův vět­rák. Po roce 1945 mlýn mlel jen pří­le­ži­tost­ně, v 50. letech doslou­žil. Mlýn postup­ně chát­ral, ale byl průběž­ně opra­vo­ván. V roce 1989 byl vrá­cen potom­kům posled­ní­ho mly­ná­ře Rudol­fa Ková­ře. Kříd­la mlý­na mají průměr 10 met­rů, plo­cha lopat­ky je 5,6 m². Vyso­ký je 8,5 met­ra. Je nej­men­ším mlý­nem holand­ské­ho typu v ČR a jedi­nou stav­bou toho­to dru­hu na Zlín­sku. Výji­meč­nou kons­truk­cí je mecha­nis­mus otá­če­ní stře­chy, kte­rá se otá­čí pomo­cí šne­ko­vé­ho převodu.

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

2016, 2016-2020, Časová línia, České, Česko, Krajina, Mestá, Mestá, Severná Morava, Typ krajiny, Zahraničie

Kelč – mesto s bohatou históriou

skala
Hits: 368

Kelč leží neďa­le­ko od Valaš­ské­ho Mezi­ří­čí, a Hra­ni­ce. Prvá písom­ná zmien­ka je z roku 1131 (kelc​.cz). Žije tu 2685 oby­va­te­ľov na plo­che nece­lých 28 km2. Osob­nos­ti Kel­če: hudob­ný skla­da­teľ Jaro­slav Křič­ka, kato­líc­ky kňaz, peda­góg, teológ, arci­bis­kup praž­ský, prí­mas čes­ký, kar­di­nál Fran­ti­šek Tomá­šek, česko-​americký sce­ná­ris­ta, reži­sér Voj­těch Jas­ný (Wiki­pe­dia), hoke­jis­ta a fut­ba­lis­ta Vlas­ti­mil Bub­ník (Wiki­pe­dia CZ). Pôvod­ný názov obce bol Keleč, odvo­de­ný od mena Kelec, Kelek. Kel zna­me­ná mohut­ný (zvie­ra­cí) zub. Význa­mo­vo šlo o Kel­cov, resp. Kel­kov maje­tok (Hosák, Šrá­mek). Čas­ti mes­ta: Kelč, Babi­ce, Komá­ro­vi­ce, Lho­ta, Něme­ti­ce (Wiki­pe­dia CZ).

Naj­star­šie sto­py člo­ve­ka na tom­to úze­mí sú z mlad­šej doby kamen­nej. Prvé dočas­né síd­la vzni­ka­li cca 5000 rokov pred naším leto­poč­tom. Súvis­lé osíd­le­nie je dato­va­né oko­lo roku 1000. Na Stráž­nom bol ulo­že­ný poklad min­cí a zlom­ko­vé­ho strieb­ra. Veľ­ké­ho roz­kve­tu dosiah­la Kelč za bis­ku­pa Bru­na z Šaum­bur­ku. Vte­dy bolo zalo­že­né Nové měs­to Kelč, zalo­že­ná obec Posvát­no, kto­rá bola samos­tat­ná do roku 1850. Kon­com 14. sto­ro­čia pre­bie­ha­li voj­ny medzi morav­ský­mi mark­ra­bat­mi Još­tom a Pro­ko­pom a na začiat­ku 15. sto­ro­čia husit­ské voj­ny, kedy bola Kelč spus­to­še­ná. V 16. sto­ro­čí tu exis­to­val pivo­var a zača­li vzni­kať reme­sel­né cechy. V roku 1621 bola Kelč nie­koľ­ko krát vyplie­ne­ná a vypá­le­ná sused­mi s ​“valaš­ských pans­tiev natoľ­ko, že tu zosta­la sot­va päti­na oby­va­te­ľov. Kelč pre­sta­lo byť mes­tom. Mes­tom sa opäť sta­lo až na kon­ci 18. sto­ro­čia. Začiat­kom 19. sto­ro­čia sa tu roz­ší­ri­la výro­ba fajok (Ladi­slav Balet­ka).

V Kel­či sa nachá­dza pôvod­ne nesko­ro­go­tic­ký zámok zo 16. sto­ro­čia, rene­sanč­ne a baro­ko­vo upra­ve­ný v 17. sto­ro­čí. V súčas­nos­ti slú­ži ako uči­liš­te a prak­tic­ká ško­la. Far­ský kos­tol svä­té­ho Pet­ra a Pav­la a kos­tol svä­tej Kata­rí­ny, kto­rý bol pôvod­ne zámoc­kou kapl­n­kou zo 16. sto­ro­čia. Rad­ni­ca je zo začiat­ku u 17. sto­ro­čia (Ladi­slav Balet­ka).

Kelč is loca­ted near Valaš­ské Mezi­ří­čí and Hra­ni­ce. The first writ­ten men­ti­on dates back to 1131 (kelc​.cz). The­re are 2685 inha­bi­tants living on an area of​almost 28 km². Per­so­na­li­ties of Kelč inc­lu­de music com­po­ser Jaro­slav Křič­ka, Cat­ho­lic priest, edu­ca­tor, the­olo­gian, Arch­bis­hop of Pra­gue, Czech pri­ma­te, car­di­nal Fran­ti­šek Tomá­šek, Czech-​American scre­en­wri­ter, direc­tor Voj­těch Jas­ný (Wiki­pe­dia), hoc­key pla­y­er and foot­bal­ler Vlas­ti­mil Bub­ník (Wiki­pe­dia CZ). The ori­gi­nal name of the vil­la­ge was Keleč, deri­ved from the name Kelec, Kelek. Kel means stur­dy (ani­mal) tooth. In terms of mea­ning, it was the pro­per­ty of Kelc or Kel­kov (Hosák, Šrá­mek). Parts of the city: Kelč, Babi­ce, Komá­ro­vi­ce, Lho­ta, Něme­ti­ce (Wiki­pe­dia CZ).

The oldest tra­ces of human pre­sen­ce in this area are from the youn­ger Sto­ne Age. The first tem­po­ra­ry sett­le­ments were estab­lis­hed around 5000 years befo­re our era. Con­ti­nu­ous sett­le­ment is dated around the year 1000. A tre­a­su­re tro­ve of coins and frag­ments of sil­ver was depo­si­ted on Stráž­ný. Kelč flou­ris­hed under Bis­hop Bru­no of Schaum­burg. At that time, Nové měs­to Kelč was foun­ded, and the vil­la­ge of Posvát­no, which remai­ned inde­pen­dent until 1850, was foun­ded. Wars bet­we­en the Mora­vian mar­gra­ves Jošt and Pro­kop took pla­ce at the end of the 14th cen­tu­ry, and at the begin­ning of the 15th cen­tu­ry, the Hus­si­te wars, during which Kelč was devas­ta­ted. In the 16th cen­tu­ry, the­re was a bre­we­ry and craft guilds began to emer­ge. In 1621, Kelč was plun­de­red seve­ral times and bur­ned by neigh­bors from ​“Valaš­ských pans­tiev” to such an extent that bare­ly a fifth of the inha­bi­tants remai­ned. Kelč cea­sed to be a city. It beca­me a city again only at the end of the 18th cen­tu­ry. At the begin­ning of the 19th cen­tu­ry, pipe pro­duc­ti­on expan­ded here (Ladi­slav Baletka).

In Kelč, the­re is an ori­gi­nal­ly late Got­hic cast­le from the 16th cen­tu­ry, reno­va­ted in the Renais­san­ce and Baro­que sty­les in the 17th cen­tu­ry. It cur­ren­tly ser­ves as a voca­ti­onal scho­ol. The parish church of St. Peter and Paul and the church of St. Cat­he­ri­ne, which was ori­gi­nal­ly a cast­le cha­pel from the 16th cen­tu­ry. The town hall dates back to the ear­ly 17th cen­tu­ry (Ladi­slav Baletka).

Kelč leží neda­le­ko od Valaš­ské­ho Mezi­ří­čí a Hra­nic. Prv­ní písem­ná zmín­ka je z roku 1131 (kelc​.cz). Žije zde 2685 oby­va­tel na plo­še nece­lých 28 km². Osob­nos­ti Kel­če: hudeb­ní skla­da­tel Jaro­slav Křič­ka, kato­lic­ký kněz, peda­gog, teolog, arci­bis­kup praž­ský, pri­mas čes­ký, kar­di­nál Fran­ti­šek Tomá­šek, česko-​americký sce­ná­ris­ta, reži­sér Voj­těch Jas­ný (Wiki­pe­dia), hoke­jis­ta a fot­ba­lis­ta Vlas­ti­mil Bub­ník (Wiki­pe­dia CZ). Původ­ní název obce byl Keleč, odvo­ze­ný od jmé­na Kelec, Kelek. Kel zna­me­ná mohut­ný (zví­ře­cí) zub. Význa­mo­vě šlo o Kel­cov, resp. Kel­kov maje­tek (Hosák, Šrá­mek). Čás­ti měs­ta: Kelč, Babi­ce, Komá­ro­vi­ce, Lho­ta, Něme­ti­ce (Wiki­pe­dia CZ).

Nej­star­ší sto­py člo­věka na tom­to úze­mí jsou z mlad­ší doby kamen­né. Prv­ní dočas­né síd­la vzni­ka­la asi před 5000 lety. Sou­vis­lé osíd­le­ní je dato­vá­no kolem roku 1000. Na Stráž­ném byl ulo­žen poklad min­cí a zlom­ko­vé­ho stříb­ra. Vel­ké­ho rozk­větu dosáh­la Kelč za bis­ku­pa Bru­na z Šaum­bur­ku. Teh­dy bylo zalo­že­no Nové měs­to Kelč, zalo­že­ná obec Posvát­no, kte­rá byla samos­tat­ná do roku 1850. Kon­cem 14. sto­le­tí pro­bí­ha­ly vál­ky mezi morav­ský­mi mark­ra­ba­ty Još­tem a Pro­ko­pem a na začát­ku 15. sto­le­tí husit­ské vál­ky, kdy byla Kelč spus­to­še­na. V 16. sto­le­tí zde exis­to­val pivo­var a zača­ly vzni­kat řeme­sl­né cechy. V roce 1621 byla Kelč něko­li­krát vyple­něna a vypá­le­na sou­se­dy ​“valaš­ských pans­tiev nato­lik, že tu zůs­ta­la sot­va pěti­na oby­va­tel. Kelč přes­ta­lo být měs­tem. Měs­tem se opět sta­lo až na kon­ci 18. sto­le­tí. Začát­kem 19. sto­le­tí se tu roz­ší­ři­la výro­ba dýmek (Ladi­slav Baletka).

V Kel­či se nachá­zí původ­ně pozdně gotic­ký zámek z 16. sto­le­tí, rene­sanč­ně a barok­ně upra­ve­ný v 17. sto­le­tí. V sou­čas­nos­ti slou­ží jako uči­liš­tě a prak­tic­ká ško­la. Far­ní kos­tel sva­té­ho Pet­ra a Pav­la a kos­tel sva­té Kate­ři­ny, kte­rý byl původ­ně zámec­kou kap­lí ze 16. sto­le­tí. Rad­ni­ce je z počát­ku 17. sto­le­tí (Ladi­slav Baletka).

Lite­ra­tú­ra

Hosák, Šrá­mek, 1970: Míst­ní jmé­na na Mora­vě a ve Slez­sku I, Pra­ha, p. 388, 389

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

2011-2015, 2015, Časová línia, České, Česko, Krajina, Mestá, Mestá, Severné Čechy, Typ krajiny, Zahraničie

Chřibská – starodávna, kľukatá

skala
Hits: 1676

Mes­to Chřib­ská leží v naj­zá­pad­nej­šej čas­ti Lužic­kých hôr, v juž­nej čas­ti Šluk­nov­ské­ho výbež­ku. Je obklo­pe­né Kyt­lic­kou pahor­ka­ti­nou, Lužic­kých chr­bá­tom a Jetři­chov­ský­mi ste­na­mi. Na úze­mí Chrá­ne­nej kra­jin­nej oblas­ti Lužic­ké hory a CHKO Lab­ské pies­kov­ce a Národ­né­ho par­ku Čes­ké Švaj­čiar­sko. Miest­ne čas­ti mes­ta: Chřib­ská, Dol­ní Chřib­ská, Hor­ní Chřib­ská, Krás­ne Pole. Žije tu 1399 oby­va­te­ľov (mes​to​-chrib​ska​.cz). Prvá písom­ná zmien­ka je z roku 1352, avšak mes­to exis­to­va­lo pod­ľa nápi­su na kame­ni, už pre rokom 1144. Nemec­ký názov je Kre­i­bitz, je slo­van­ské­ho pôvo­du zo slo­va Krzy­wyc­za, vyjad­ru­je mean­dru­jú­ci potok. Súčas­ný názov je sta­ro­čes­ký od slo­va chřib – paho­rok (mes​to​-chrib​ska​.cz). Bola tu naj­star­šia sklár­ska huta v Stred­nej Euró­pe, exis­to­va­la už v roku 1414 (Ale­xan­dr Van­žu­ra). Po roku 1946 tu dra­ma­tic­ky pokle­sol počet oby­va­te­ľov po odsu­ne Nemcov. Zno­vu­osíd­le­nie nebo­lo úspeš­né. Opus­te­né domy chát­ra­li, boli niče­né, aj mno­ho z nich bolo zbú­ra­ných. Naj­viac v rokoch 1955, 1965 a 1967. Boli zbú­ra­né súvis­lé línie poscho­do­vých domov a prak­tic­ky bolo zlik­vi­do­va­né aj námes­tie. Mno­ho cen­ných ľudo­vých domov. Mno­ho tých­to sta­vieb zachrá­ni­li cha­lu­pá­ri, kto­rých počet tak­mer dosa­hu­je počet trva­lo žijú­cich oby­va­te­ľov (mes​to​-chrib​ska​.cz). V mla­dos­ti tu žil Chris­toph Wil­li­bald Gluck (1714 – 1787), kto­ré­ho otec bol v rokoch 1722 – 1727 les­maj­strom na kame­nic­kom pan­stve Kin­ských (Jiří Kühn).

V oko­lí a pria­mo v Chřib­ské ras­tú tisí­ce orchi­deí na pod­má­ča­ných lúkach, napr. na lúke u Brod­ských a v prí­rod­nej rezer­vá­cii Mar­schne­ro­va lúka (Infor­mač­né letáky).

The town of Chřib­ská is loca­ted in the wes­tern­most part of the Lusa­tian Moun­tains, in the sout­hern part of the Šluk­nov Hook. It is sur­roun­ded by the Kyt­li­ce Upland, the Lusa­tian Rid­ge, and the Jetři­cho­vi­ce Walls. It falls wit­hin the Pro­tec­ted Lands­ca­pe Area of the Lusa­tian Moun­tains and the Lab­ské Pís­kov­ce PLA, as well as the Čes­ké Švaj­čiar­sko Nati­onal Park. The local parts of the town are Chřib­ská, Dol­ní Chřib­ská, Hor­ní Chřib­ská, and Krás­ne Pole. The popu­la­ti­on is 1399 inha­bi­tants (mes​to​-chrib​ska​.cz). The first writ­ten men­ti­on is from 1352, but accor­ding to an insc­rip­ti­on on a sto­ne, the town exis­ted alre­a­dy befo­re 1144. The Ger­man name is Kre­i­bitz, of Sla­vic ori­gin from the word Krzy­wyc­za, mea­ning mean­de­ring stre­am. The cur­rent name is Old Czech from the word ​“chřib” – hill (mes​to​-chrib​ska​.cz). The­re was the oldest glas­sworks in Cen­tral Euro­pe, alre­a­dy exis­ting in 1414 (Ale­xan­dr Van­žu­ra). After 1946, the popu­la­ti­on dra­ma­ti­cal­ly dec­li­ned after the expul­si­on of Ger­mans. Resett­le­ment was not suc­cess­ful. Aban­do­ned hou­ses dete­ri­ora­ted, were des­tro­y­ed, and many of them were demo­lis­hed. Most notab­ly in the years 1955, 1965, and 1967. Con­ti­nu­ous lines of multi-​story hou­ses were demo­lis­hed, and the squ­are was prac­ti­cal­ly obli­te­ra­ted. Many valu­ab­le folk hou­ses. Many of the­se buil­dings were saved by cot­ta­gers, who­se num­ber almost equ­als the num­ber of per­ma­nent resi­dents (mes​to​-chrib​ska​.cz). Chris­toph Wil­li­bald Gluck (1714 – 1787) lived here in his youth; his fat­her was a fores­ter at the Kin­sky­’s sto­ne­ma­son­ry esta­te from 1722 to 1727 (Jiří Kühn).

In the vici­ni­ty and direct­ly in Chřib­ská, thou­sands of orchids grow in mars­hy mea­do­ws, for exam­ple, in the mea­dow near Brod­ský and in the Mar­schne­ro­va Mea­dow natu­re reser­ve (Infor­ma­ti­on leaflets).

Die Stadt Chřib­ská liegt im west­lichs­ten Teil des Lau­sit­zer Gebir­ges, im süd­li­chen Teil des Šluknovský-​Vorgebirges. Sie ist umge­ben von der Kytlice-​Hochfläche, dem Lau­sit­zer Kamm und den Jetři­cho­vi­cer Wän­den. Sie liegt im Ges­chütz­ten Lands­chafts­ge­biet des Lau­sit­zer Gebir­ges, im Lands­chaftss­chutz­ge­biet Lab­ské Pís­kov­ce und im Nati­onal­park Čes­ké Švaj­čiar­sko. Die Orts­te­i­le der Stadt sind Chřib­ská, Dol­ní Chřib­ská, Hor­ní Chřib­ská und Krás­ne Pole. Die Bevöl­ke­rungs­zahl bet­rägt 1399 Ein­woh­ner (mes​to​-chrib​ska​.cz). Die ers­te sch­rift­li­che Erwäh­nung stammt aus dem Jahr 1352, aber laut einer Insch­rift auf einem Ste­in exis­tier­te die Stadt bere­its vor 1144. Der deuts­che Name lau­tet Kre­i­bitz, sla­wis­chen Urs­prungs vom Wort Krzy­wyc­za, was sich auf einen mäan­dern­den Bach bez­ieht. Der aktu­el­le Name stammt aus dem Altc­ze­gis­chen Wort ​“chřib” – Hügel (mes​to​-chrib​ska​.cz). Hier befand sich die ältes­te Glas­hüt­te in Mit­te­le­uro­pa, die bere­its 1414 exis­tier­te (Ale­xan­dr Van­žu­ra). Nach 1946 ging die Bevöl­ke­rungs­zahl dra­ma­tisch zurück, nach­dem die Deuts­chen ver­trie­ben wur­den. Die Umsied­lung war nicht erfolg­re­ich. Ver­las­se­ne Häu­ser ver­fie­len, wur­den zers­tört und vie­le von ihnen abge­ris­sen. Am bemer­ken­swer­tes­ten in den Jah­ren 1955, 1965 und 1967. Kon­ti­nu­ier­li­che Rei­hen von mehrs­töc­ki­gen Häu­sern wur­den abge­ris­sen, und der Platz wur­de prak­tisch aus­ge­löscht. Vie­le wer­tvol­le Volkskunst-​Häuser. Vie­le die­ser Gebä­u­de wur­den von Som­merf­risch­lern geret­tet, deren Zahl fast der Zahl der stän­di­gen Bewoh­ner ents­pricht (mes​to​-chrib​ska​.cz). Chris­toph Wil­li­bald Gluck (1714 – 1787) leb­te hier in sei­ner Jugend; sein Vater war Förs­ter auf dem Ste­in­metz­gut der Kin­skýs von 1722 bis 1727 (Jiří Kühn).

In der Umge­bung und direkt in Chřib­ská wach­sen Tau­sen­de von Orchi­de­en auf sump­fi­gen Wie­sen, zum Beis­piel auf der Wie­se bei Brod­ský und im Naturs­chutz­ge­biet Mar­schne­ro­va lou­ka (Infor­ma­ti­onsb­ros­chüren).

Měs­to Chřib­ská leží v nej­zá­pad­něj­ší čás­ti Lužic­kých hor, v již­ní čás­ti Šluk­nov­ské­ho výběž­ku. Je obklo­pe­né Kyt­lic­kou pahor­ka­ti­nou, Lužic­kým hřbe­tem a Jetři­chov­ský­mi stěna­mi. Nachá­zí se na úze­mí Chrá­něné kra­jin­né oblas­ti Lužic­ké hory a CHKO Lab­ské pís­kov­ce a Národ­ní­ho par­ku Čes­ké Švý­car­sko. Míst­ní čás­ti měs­ta jsou: Chřib­ská, Dol­ní Chřib­ská, Hor­ní Chřib­ská, Krás­né Pole. Žije zde 1399 oby­va­tel (mes​to​-chrib​ska​.cz). Prv­ní písem­ná zmín­ka je z roku 1352, ale měs­to exis­to­va­lo pod­le nápi­su na kame­ni již před rokem 1144. Němec­ký název je Kre­i­bitz, je slo­van­ské­ho půvo­du ze slo­va Krzy­wyc­za, vyja­dřu­je mean­dru­jí­cí potok. Sou­čas­ný název je sta­ro­čes­ký od slo­va chřib – paho­rek (mes​to​-chrib​ska​.cz). Byla zde nej­star­ší sklá­řs­ká huť ve střed­ní Evro­pě, exis­to­va­la již v roce 1414 (Ale­xan­dr Van­žu­ra). Po roce 1946 zde dra­ma­tic­ky poklesl počet oby­va­tel po odsu­nu Něm­ců. Zno­vu­osíd­le­ní neby­lo úspěš­né. Opuš­těné domy chát­ra­ly, byly niče­ny, a mno­ho z nich bylo zbo­ře­no. Nej­ví­ce v letech 1955, 1965 a 1967. Byly zbo­ře­ny sou­vis­lé linie pat­ro­vých domů a prak­tic­ky bylo zlik­vi­do­vá­no i náměs­tí. Mno­ho cen­ných lido­vých domů. Mno­ho těch­to sta­veb zachrá­ni­li cha­lu­pá­ři, jejichž počet téměř dosa­hu­je počtu trva­le žijí­cích oby­va­tel (mes​to​-chrib​ska​.cz). V mlá­dí zde žil Chris­toph Wil­li­bald Gluck (1714 – 1787), jehož otec byl v letech 1722 – 1727 les­mis­trem na kame­nic­kém pan­ství Kin­ských (Jiří Kühn).

V oko­lí a pří­mo v Chřib­ské ros­tou tisí­ce orchi­de­jí na pod­má­če­ných lou­kách, např. na lou­ce u Brod­ských a v pří­rod­ní rezer­va­ci Mar­schne­ro­va lou­ka (Infor­mač­ní letáky).

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

2011-2015, 2015, Časová línia, České, Česko, Krajina, Mestá, Obce, Severné Čechy, Typ krajiny, Zahraničie

Mikulášovice – český Solingen

skala
Hits: 869

Miku­lá­šo­vi­ce sú roz­lo­ži­té, bez stre­dis­ka, majú cha­rak­ter prie­my­sel­nej obce. Miku­lá­šo­vi­ce vznik­li asi v 10. ale­bo 11. sto­ro­čí. V 12. sto­ro­čí tu žilo nie­koľ­ko rodín, kto­ré sa zapo­die­va­li pále­ním uhlia. Neskôr poľ­no­hos­po­dár­stvu a cho­vu dobyt­ka. Počet­né náz­vy slo­van­ských miest na oko­lí nasved­ču­jú tomu, že ten­to kraj bol obý­va­ný Slo­van­mi, kon­krét­ne lužic­ký­mi Srb­mi. V roku 1779 tu žilo 3700 oby­va­te­ľov. Vyras­ta­li tu bru­siar­ne, roz­má­ha­lo sa nožiar­stvo. V roku 1891 tu bola zalo­že­ná Prie­my­sel­ná ško­la nožiar­ska. Po odtr­hnu­tí Sudiet v roku 1938 odiš­lo z tade­to tak­mer celé čes­ké oby­va­teľ­stvo (miku​la​so​vi​ce​.cz). Nemec­ké pome­no­va­nie pre Miku­lá­šo­vi­ce je Nixdorf. Miku­lá­šo­vi­ce sa nachá­dza­jú sa v západ­nej čas­ti Šluk­nov­ské­ho výbež­ku v nad­mor­skej výš­ke 414 met­rov nad morom. Pred rokom 1914 boli s nece­lý­mi 8 tisíc­mi oby­va­teľ­mi, naj­väč­šou obcou Rakúsko-​Uhorska (Wiki­pe­dia CS). V súčast­nos­ti tu na plo­che 25.85 km2 žije 2189 oby­va­te­ľov. Miest­ne čas­ti: Miku­lá­šo­vi­ce, Miku­lá­šo­vič­ky, Sal­mov, Tomá­šov. His­to­ric­ké náz­vy: Nixen­dorf, Nic­kels­dorff, Nic­kils­torf, Nick­lausz­dorff, Nie­xen­dorffl, Nykls­dorf, Nikols­torff, Nicls­dorf, Nixdorf, Myku­las­so­wic, Miku­las­so­wicz (Wiki­pe­dia CS). Obec je dlhá 7 kilo­met­rov (ces​kes​vy​car​sko​.cz). Až do roku 1938 sa tu kona­li veľ­ko­noč­né jaz­dy, resp. jaz­dy kri­žia­kov, zvyk kto­rý sa do súčast­nos­ti docho­val iba v Luži­ci (ces​ka​te​le​vi​ze​.cz). V roku 2011 bola veľ­ko­noč­ná jaz­da obno­ve­ná (Wiki­pe­dia CS). Kona­jú sa tu aj nožiar­ske sláv­nos­ti na nádvo­rí továr­ne Mikov (ces​kes​vy​car​sko​.cz). Údaj­ne sa tu nachá­dza­jú jed­ny za naj­väč­ších var­ha­nov v Čes­ku. Obec bola pre­zý­va­ná aj čes­ký Solin­gen.

Miku­lá­šo­vi­ce is a spread-​out, cen­ter­less town with the cha­rac­ter of an indus­trial vil­la­ge. Miku­lá­šo­vi­ce emer­ged around the 10th or 11th cen­tu­ry. In the 12th cen­tu­ry, seve­ral fami­lies lived here, enga­ged in coal bur­ning. Later, agri­cul­tu­re and catt­le far­ming beca­me pre­va­lent. Nume­rous Sla­vic names of near­by towns sug­gest that this regi­on was inha­bi­ted by Slavs, spe­ci­fi­cal­ly the Lusa­tian Serbs. In 1779, the­re were 3,700 inha­bi­tants here. Grin­ding mills grew up here, and cut­le­ry making flou­ris­hed. In 1891, the Indus­trial Kni­fe Scho­ol was foun­ded here. After the Sude­ten­land was anne­xed in 1938, almost the enti­re Czech popu­la­ti­on left here (miku​la​so​vi​ce​.cz). The Ger­man name for Miku­lá­šo­vi­ce is Nixdorf. Miku­lá­šo­vi­ce is loca­ted in the wes­tern part of the Šluk­nov Upland at an alti­tu­de of 414 meters abo­ve sea level. Befo­re 1914, with just under 8,000 inha­bi­tants, it was the lar­gest muni­ci­pa­li­ty in Austria-​Hungary (Wiki­pe­dia CS). Cur­ren­tly, 2,189 inha­bi­tants live here in an area of 25.85 km². Local parts: Miku­lá­šo­vi­ce, Miku­lá­šo­vič­ky, Sal­mov, Tomá­šov. His­to­ri­cal names: Nixen­dorf, Nic­kels­dorff, Nic­kils­torf, Nick­lausz­dorff, Nie­xen­dorffl, Nykls­dorf, Nikols­torff, Nicls­dorf, Nixdorf, Myku­las­so­wic, Miku­las­so­wicz (Wiki­pe­dia CS). The vil­la­ge is 7 kilo­me­ters long (ces​kes​vy​car​sko​.cz). Until 1938, Eas­ter rides, or cru­sa­der rides, were held here, a cus­tom that has sur­vi­ved only in Lusa­tia to the pre­sent day (ces​ka​te​le​vi​ze​.cz). In 2011, the Eas­ter ride was revi­ved (Wiki­pe­dia CS). Cut­le­ry fes­ti­vals are also held in the cour­ty­ard of the Mikov fac­to­ry (ces​kes​vy​car​sko​.cz). Sup­po­sed­ly, some of the lar­gest organs in the Czech Repub­lic are loca­ted here. The vil­la­ge was also cal­led the Czech Solingen.

Miku­lá­šo­vi­ce ist eine aus­ge­dehn­te, zen­trums­lo­se Stadt mit dem Cha­rak­ter eines Indus­trie­dorfs. Miku­lá­šo­vi­ce ents­tand im 10. oder 11. Jahr­hun­dert. Im 12. Jahr­hun­dert leb­ten hier meh­re­re Fami­lien, die sich mit der Koh­len­verb­ren­nung bes­chäf­tig­ten. Spä­ter domi­nier­ten Lan­dwirts­chaft und Vieh­zucht. Zahl­re­i­che sla­wis­che Orts­na­men in der Umge­bung legen nahe, dass die­se Regi­on von Sla­wen bewohnt war, ins­be­son­de­re von den Sor­ben. Im Jahr 1779 leb­ten hier 3700 Ein­woh­ner. Es ents­tan­den Sch­le­if­müh­len und die Mes­ser­hers­tel­lung flo­rier­te. Im Jahr 1891 wur­de hier die Indus­trie­mes­sers­chu­le geg­rün­det. Nach der Anne­xi­on des Sude­ten­lan­des im Jahr 1938 ver­lie­ßen fast die gesam­ten tsche­chis­chen Bevöl­ke­rung die­sen Ort (miku​la​so​vi​ce​.cz). Der deuts­che Name für Miku­lá­šo­vi­ce lau­tet Nixdorf. Miku­lá­šo­vi­ce liegt im west­li­chen Teil des Sch­lag­gen­walds in einer Höhe von 414 Metern über dem Mee­ress­pie­gel. Vor 1914 war es mit knapp unter 8000 Ein­woh­nern die größte Geme­in­de in Österreich-​Ungarn (Wiki­pe­dia CS). Der­ze­it leben hier 2189 Ein­woh­ner auf einer Flä­che von 25,85 km². Loka­le Tei­le: Miku­lá­šo­vi­ce, Miku­lá­šo­vič­ky, Sal­mov, Tomá­šov. His­to­ris­che Namen: Nixen­dorf, Nic­kels­dorff, Nic­kils­torf, Nick­lausz­dorff, Nie­xen­dorffl, Nykls­dorf, Nikols­torff, Nicls­dorf, Nixdorf, Myku­las­so­wic, Miku­las­so­wicz (Wiki­pe­dia CS). Das Dorf ist 7 Kilo­me­ter lang (ces​kes​vy​car​sko​.cz). Bis 1938 fan­den hier Oster­rit­te oder Kre­uz­rit­ter­rit­te statt, ein Brauch, der nur in der Lau­sitz bis heute über­lebt hat (ces​ka​te​le​vi​ze​.cz). Im Jahr 2011 wur­de der Oster­ritt wie­der­be­lebt (Wiki­pe­dia CS). In der Hof des Mikov-​Werks fin­den auch Mes­ser­fes­te statt (ces​kes​vy​car​sko​.cz). Angeb­lich befin­den sich hier eini­ge der größten Orgeln in der Tsche­chis­chen Repub­lik. Das Dorf wur­de auch als tsche­chis­ches Solin­gen bezeichnet.

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post