Krajina, Zahraničie, Mestá, Objekty, predmety a priestory, Umenie, Zámky, Česko, Južná Morava, Moravské mestá, Stavby, Fotografie

Slavkov u Brna

skala
Hits: 372

Slavkov u Brna, známy aj pod nemeckým názvom Austerlitz, je mesto na Južnej Morave, približne 16 kilometrov východne od Brna (en.wikipedia.org) na pravom brehu Litavy (Informačná tabuľa). Pravdepodobný základ pomenovania Austerlitz je zrejme z latinského „Nova sedes“, čo znamená „Nové sídlo“. Vznikol pred koncom 12. storočia, kedy sa územie dostalo do nadvlády rádu Nemeckých rytierov. Chybným prepisom sa pôvodným tvar zmenil na Novosedeliz, Nausedlicz, Neusserlicz, Nausterlitz a v roku 1611 Austerlitz. Pomenovanie Slavkov sa objavuje v roku 1361 a je odvodené o krstného mena Bohuslav, ľudovo Slávek. Už v 10. a 11. storočí bolo údolie Litavy husto osídlené (slavkov.cz).

Mesto má bohatú históriu, ktorá siaha až do 12. storočia, a je známe predovšetkým vďaka bitke pri Slavkove, známej tiež ako bitka troch cisárov, ktorá sa odohrala 2. decembra 1805. Prvá písomná zmienka o Slavkove pochádza z roku 1237, keď bola obec trhovou dedinou s opevneným sídlom a kostolom. V 14. storočí tu vzniklo židovské geto, ktoré spolu s kresťanskou komunitou vytvorilo silnú ekonomickú aglomeráciu. V roku 1416 bol Slavkov povýšený na mesto kráľom Václavom IV. V priebehu storočí mesto často menilo majiteľov, až kým sa v roku 1509 nestalo majetkom šľachtického rodu Kounicov, ktorí ho vlastnili viac ako 400 rokov. Medzi najvýznamnejšie mesta patrí barokový zámok Slavkov, ktorý bol postavený na mieste pôvodnej na konci 16. storočia. Súčasnú barokovú podobu získal vďaka talianskemu architektovi Domenicovi Martinellimu v 80. rokoch 17. storočia. Zámok patrí k najstarším zachovaným šľachtickým sídlam na Morave a v jeho historickom salóne bolo po bitke pri Slavkove podpísané prímerie medzi Rakúskom a Francúzskom. Súčasťou zámku je aj francúzska záhrada, časť ktorej bola upravená na anglický park (en.wikipedia.org). Na 15 hektárovej ploche sa nachádzajú štyri veľké bazény s vodotryskami, 47 plastikami (Informačná tabuľa). 

Na námestí mesta sa nachádza neskororenesančná radnica z roku 1592 a panský dom. Z mestského opevnenia zo 14. a 15. storočia sa dodnes zachovali zvyšky hradieb vysoké približne 4 metre. Kostol Vzkriesenia Pána je neskorobaroková a neoklasicistická stavba postavená v rokoch 1786-1789 podľa návrhu Johanna Ferdinanda Hetzendorfa z Hohenbergu. Kaplnka svätého Jána Krstiteľa je cintorínskou kaplnkou, ktorá stojí na mieste špitálu z 13. storočia a súčasnú podobu získala v roku 1743. Pod kaplnkou sa nachádza hrobka rodu Kounicov (en.wikipedia.org). 

Dnes má Slavkov u Brna približne 7 200 obyvateľov (tripadvisor.com). Kostolík svätého Jána Krstiteľa je miestom večného odpočinku Kounicovcov a nachádza sa na okraji Slavkova v časti nazývanej „Špitálka“. Pod južnou časťou sa nachádza rodinná hrobka, kde sú uložené aj telesné pozostatky grófa Václava Antonína Kounica. Severne od mesta na vrchole kopca stojí kaplnka svätého Urbana. Jej svahy boli do 19. storočia pokryté vinicami. Nie je preto prekvapujúce, že krížová kaplnka bola zasvätená svätému Urbanovi, patrónovi vinárov a záhradníkov. Práve z tohto miesta vystrelili z dela signál, ktorý oznámil pochod spojeneckých vojsk od Olomouca smerom na . Vojaci však kaplnku využívali aj na menej ušľachtilé účely, čo sa odrazilo na jej poškodení, a nakoniec musela byť zbúraná. V rokoch 1858–1861 však na rovnakom mieste postavili novú kaplnku (morava-napoleonska.cz). V blízkosti mesta sa nachádza pamätník Mohyla míru, ktorý pripomína obete bitky pri Slavkove. Je to významné miesto pre tých, ktorí sa zaujímajú o napoleonskú históriu (mistopisy.cz).

Slavkova siaha hlboko do minulosti, čo potvrdzuje jeden z najstarších mestských erbov v Českej republike z roku 1416. Svetovú slávu však mesto získalo až po bitke troch cisárov. Pravdou je, že názov „Slavkov“ sa používa len v českom prostredí. Cudzinci poznajú skôr meno „Austerlitz“, hoci jeho nemecký pôvod je pochybný (slavkov.cz).

Slavkov u Brna sa do svetových dejín zapísal predovšetkým vďaka bitke pri Slavkove, ktorá sa odohrala 2. decembra 1805. V tejto bitke sa stretli armády troch cisárov: Napoleona I. (Francúzsko), Alexandra I. (Rusko) a Františka II. (Rakúsko). Napoleon v tejto bitke dosiahol jedno zo svojich najväčších víťazstiev, keď porazil spojené rusko-rakúske sily. Po bitke bolo v slavkovskom zámku podpísané prímerie medzi Rakúskom a Francúzskom (en.wikipedia.org). Po skončení bitky Napoleon prišiel na slavkovský zámok – sídlo rodu Kounicovcov (morava-napoleonska.cz).

Slavkov u Brna, also known by its German name Austerlitz, is a town in South Moravia, approximately 16 kilometers east of Brno (en.wikipedia.org), located on the right bank of the Litava River (Information board). The likely origin of the name Austerlitz can be traced to the Latin term „Nova sedes,“ meaning „New settlement.“ The town emerged before the end of the 12th century when the area came under the control of the Teutonic Knights. Due to a transcription error, the original name evolved into forms such as Novosedeliz, Nausedlicz, Neusserlicz, Nausterlitz, and eventually Austerlitz in 1611. The name Slavkov first appeared in 1361 and is derived from the Christian name Bohuslav, colloquially Slávek. The Litava Valley had already been densely populated as early as the 10th and 11th centuries (slavkov.cz).

The town has a rich history dating back to the 12th century and is best known for the Battle of Austerlitz, also called the Battle of the Three Emperors, which took place on December 2, 1805. The first written mention of Slavkov dates to 1237, when it was a market village with a fortified manor and a church. In the 14th century, a Jewish ghetto was established, which, together with the Christian community, formed a strong economic hub. In 1416, King Wenceslas IV granted Slavkov town privileges. Over the centuries, the town frequently changed owners until 1509, when it became the property of the noble Kaunitz family, who held it for over 400 years. Among the town’s most significant landmarks is the Baroque Slavkov Castle, built on the site of the original fortress at the end of the 16th century. It acquired its present Baroque form thanks to the Italian architect Domenico Martinelli in the 1680s. The castle is one of the oldest preserved noble residences in Moravia, and in its historic salon, an armistice between Austria and France was signed after the Battle of Austerlitz. The castle grounds include a French garden, part of which was later adapted into an English park (en.wikipedia.org). Covering 15 hectares, the grounds feature four large pools with fountains and 47 sculptures (Information board).

The town square hosts a late Renaissance town hall from 1592 and a manor house. Remnants of the town’s 14th and 15th-century fortifications, with walls approximately 4 meters high, are still visible. The Church of the Resurrection is a late Baroque and Neoclassical structure built between 1786 and 1789, based on designs by Johann Ferdinand Hetzendorf von Hohenberg. The Chapel of St. John the Baptist is a cemetery chapel standing on the site of a 13th-century hospital, which acquired its current form in 1743. Beneath the chapel lies the Kaunitz family crypt (en.wikipedia.org).

Today, Slavkov u Brna has approximately 7,200 inhabitants (tripadvisor.com). The Chapel of St. John the Baptist is the final resting place of the Kaunitz family and is situated on the outskirts of Slavkov in the area called „Špitálka.“ Beneath the southern part of the chapel is the family tomb, which also contains the remains of Count Wenzel Anton Kaunitz. North of the town, on a hilltop, stands the Chapel of St. Urban. Until the 19th century, the slopes around the chapel were covered with vineyards. It is no surprise that the chapel was dedicated to St. Urban, the patron saint of winemakers and gardeners. It was from this site that a cannon shot signaled the march of the allied forces from Olomouc towards Brno. However, the soldiers misused the chapel for less noble purposes, leading to its damage and eventual demolition. A new chapel was built on the same site between 1858 and 1861 (-napoleonska.cz). Near the town is the Cairn of Peace, a memorial commemorating the victims of the Battle of Austerlitz. It is a significant site for those interested in Napoleonic history (mistopisy.cz).

Slavkov’s history runs deep, as evidenced by its coat of arms, one of the oldest in the Czech Republic, dating from 1416. However, the town gained global fame following the Battle of the Three Emperors. Interestingly, the name „Slavkov“ is used only in Czech contexts. Foreigners are more familiar with the name „Austerlitz,“ although its German origin is somewhat uncertain (slavkov.cz).

Slavkov u Brna became part of world history primarily because of the Battle of Austerlitz, which occurred on December 2, 1805. In this battle, the armies of three emperors clashed: Napoleon I (France), Alexander I (Russia), and Francis II (Austria). Napoleon achieved one of his greatest victories by defeating the combined Russo-Austrian forces. Following the battle, an armistice between Austria and France was signed at Slavkov Castle (en.wikipedia.org). After the battle, Napoleon visited the Slavkov Castle, the residence of the Kaunitz family (morava-napoleonska.cz).

Slavkov u Brna, auch bekannt unter dem deutschen Namen Austerlitz, ist eine Stadt in Südmähren, etwa 16 Kilometer östlich von Brünn (en.wikipedia.org), am rechten Ufer des Flusses Litava gelegen (Informačná tabuľa). Der wahrscheinliche Ursprung des Namens Austerlitz stammt vermutlich aus dem lateinischen Ausdruck „Nova sedes“, was „Neuer Sitz“ bedeutet. Die Stadt entstand gegen Ende des 12. Jahrhunderts, als das Gebiet unter die Herrschaft des Deutschen Ordens kam. Durch fehlerhafte Übertragungen entwickelte sich der ursprüngliche Name zu Novosedeliz, Nausedlicz, Neusserlicz, Nausterlitz und schließlich im Jahr 1611 zu Austerlitz. Der Name Slavkov tauchte erstmals 1361 auf und ist vom Vornamen Bohuslav (volkstümlich Slávek) abgeleitet. Bereits im 10. und 11. Jahrhundert war das Tal der Litava dicht besiedelt (slavkov.cz).

Die Stadt hat eine reiche Geschichte, die bis ins 12. Jahrhundert zurückreicht, und ist vor allem durch die Schlacht bei Austerlitz, auch bekannt als die Schlacht der drei Kaiser, berühmt geworden, die am 2. Dezember 1805 stattfand. Die erste schriftliche Erwähnung von Slavkov stammt aus dem Jahr 1237, als die Siedlung ein Marktflecken mit einer befestigten Anlage und einer Kirche war. Im 14. Jahrhundert entstand hier ein jüdisches Ghetto, das zusammen mit der christlichen Gemeinde ein starkes wirtschaftliches Zentrum bildete. Im Jahr 1416 wurde Slavkov von König Wenzel IV. zur Stadt erhoben. Im Laufe der Jahrhunderte wechselte die Stadt häufig die Besitzer, bis sie 1509 in den Besitz der Adelsfamilie Kaunitz gelangte, die sie über 400 Jahre lang besaß. Zu den bedeutendsten Sehenswürdigkeiten der Stadt gehört das Barockschloss Slavkov, das Ende des 16. Jahrhunderts an der Stelle einer ehemaligen Festung erbaut wurde. Seine heutige barocke Gestalt erhielt das Schloss in den 1680er Jahren durch den italienischen Architekten Domenico Martinelli. Das Schloss gehört zu den ältesten erhaltenen Adelssitzen in Mähren, und in seinem historischen Salon wurde nach der Schlacht bei Austerlitz der Waffenstillstand zwischen Österreich und Frankreich unterzeichnet. Zum Schloss gehört ein französischer Garten, von dem ein Teil später in einen englischen Park umgestaltet wurde (en.wikipedia.org). Auf einer Fläche von 15 Hektar befinden sich vier große Becken mit Springbrunnen und 47 Skulpturen (Informačná tabuľa).

Am Stadtplatz befinden sich das spätgotische Rathaus aus dem Jahr 1592 und ein Herrenhaus. Von der Stadtbefestigung aus dem 14. und 15. Jahrhundert sind noch Überreste der etwa 4 Meter hohen Mauern erhalten. Die Kirche der Auferstehung des Herrn ist ein spätbarocker und klassizistischer Bau, der zwischen 1786 und 1789 nach den Plänen von Johann Ferdinand Hetzendorf von Hohenberg errichtet wurde. Die Kapelle des Heiligen Johannes des Täufers ist eine Friedhofskapelle, die an der Stelle eines Spitals aus dem 13. Jahrhundert steht und 1743 ihre heutige Form erhielt. Unter der Kapelle befindet sich die Gruft der Familie Kaunitz (en.wikipedia.org).

Heute hat Slavkov u Brna etwa 7.200 Einwohner (tripadvisor.com). Die Kapelle des Heiligen Johannes des Täufers ist die letzte Ruhestätte der Familie Kaunitz und befindet sich am Stadtrand von Slavkov in einem Bereich, der „Špitálka“ genannt wird. Unter dem südlichen Teil der Kapelle befindet sich die Familiengruft, in der auch die sterblichen Überreste von Graf Wenzel Anton Kaunitz aufbewahrt werden. Nördlich der Stadt steht auf einem Hügel die Kapelle des Heiligen Urban. Bis ins 19. Jahrhundert waren ihre Hänge mit Weinbergen bedeckt. Es überrascht daher nicht, dass die Kapelle dem Heiligen Urban, dem Schutzpatron der Winzer und Gärtner, geweiht wurde. Von diesem Ort wurde mit einer Kanonenkugel das Signal zum Marsch der alliierten Truppen von Olmütz nach Brünn gegeben. Die Soldaten missbrauchten die Kapelle jedoch auch für weniger edle Zwecke, was zu ihrer Beschädigung führte, und schließlich musste sie abgerissen werden. Zwischen 1858 und 1861 wurde an derselben Stelle eine neue Kapelle errichtet (morava-napoleonska.cz). In der Nähe der Stadt befindet sich das Denkmal „Mohyla míru“ (Friedenshügel), das an die Opfer der Schlacht bei Austerlitz erinnert. Es ist ein bedeutender Ort für alle, die sich für die napoleonische Geschichte interessieren (mistopisy.cz).

Die Geschichte von Slavkov reicht weit in die Vergangenheit zurück, was durch eines der ältesten Stadtwappen in der Tschechischen Republik aus dem Jahr 1416 belegt wird. Weltweite Berühmtheit erlangte die Stadt jedoch erst nach der Schlacht der drei Kaiser. Tatsächlich wird der Name „Slavkov“ nur im tschechischen Sprachraum verwendet. Ausländer kennen eher den Namen „Austerlitz“, obwohl sein deutscher Ursprung umstritten ist (slavkov.cz).

Slavkov u Brna ging vor allem durch die Schlacht bei Austerlitz, die am 2. Dezember 1805 stattfand, in die Weltgeschichte ein. In dieser Schlacht trafen die Armeen dreier Kaiser aufeinander: Napoleon I. (Frankreich), Alexander I. (Russland) und Franz II. (Österreich). Napoleon errang in dieser Schlacht einen seiner größten Siege, indem er die vereinten russisch-österreichischen Truppen besiegte. Nach der Schlacht wurde im Schloss Slavkov der Waffenstillstand zwischen Österreich und Frankreich unterzeichnet (en.wikipedia.org). Nach der Schlacht besuchte Napoleon das Schloss Slavkov, den Sitz der Familie Kaunitz (morava-napoleonska.cz).

Slavkov u Brna, známý také pod německým názvem Austerlitz, je město na jižní Moravě, přibližně 16 kilometrů východně od Brna (en.wikipedia.org), na pravém břehu řeky Litavy (Informační tabule). Pravděpodobný základ pojmenování Austerlitz pochází patrně z latinského „Nova sedes“, což znamená „Nové sídlo“. Město vzniklo před koncem 12. století, kdy se území dostalo pod nadvládu řádu Německých rytířů. Chybným přepisem se původní tvar změnil na Novosedeliz, Nausedlicz, Neusserlicz, Nausterlitz a v roce 1611 Austerlitz. Název Slavkov se objevuje v roce 1361 a je odvozen od křestního jména Bohuslav, lidově Slávek. Již v 10. a 11. století bylo údolí Litavy hustě osídlené (slavkov.cz).

Město má bohatou historii sahající až do 12. století a je známé především díky bitvě u Slavkova, známé také jako bitva tří císařů, která se odehrála 2. prosince 1805. První písemná zmínka o Slavkově pochází z roku 1237, kdy byla obec trhovou vsí s opevněným sídlem a kostelem. Ve 14. století zde vzniklo židovské ghetto, které spolu s křesťanskou komunitou vytvořilo silnou ekonomickou aglomeraci. V roce 1416 byl Slavkov povýšen na město králem Václavem IV. V průběhu staletí město často měnilo majitele, až se v roce 1509 stalo majetkem šlechtického rodu Kouniců, kteří jej vlastnili více než 400 let. Mezi nejvýznamnější památky města patří barokní zámek Slavkov, který byl postaven na místě původní pevnosti na konci 16. století. Současnou barokní podobu získal díky italskému architektovi Domenicu Martinellimu v 80. letech 17. století. Zámek patří k nejstarším dochovaným šlechtickým sídlům na Moravě a v jeho historickém salónu bylo po bitvě u Slavkova podepsáno příměří mezi Rakouskem a Francií. Součástí zámku je také francouzská zahrada, jejíž část byla upravena na anglický park (en.wikipedia.org). Na 15hektarové ploše se nacházejí čtyři velké bazény s fontánami a 47 plastikami (Informační tabule).

Na náměstí města se nachází pozdně renesanční radnice z roku 1592 a panský dům. Z městského opevnění ze 14. a 15. století se dodnes dochovaly zbytky hradeb vysoké přibližně 4 metry. Kostel Vzkříšení Páně je pozdně barokní a neoklasicistní stavba postavená v letech 1786–1789 podle návrhu Johanna Ferdinanda Hetzendorfa z Hohenbergu. Kaple svatého Jana Křtitele je hřbitovní kaplí, která stojí na místě špitálu ze 13. století, a svou současnou podobu získala v roce 1743. Pod kaplí se nachází hrobka rodu Kouniců (en.wikipedia.org).

Dnes má Slavkov u Brna přibližně 7 200 obyvatel (tripadvisor.com). Kostelík svatého Jana Křtitele je místem věčného odpočinku rodiny Kouniců a nachází se na okraji Slavkova v části nazývané „Špitálka“. Pod jižní částí kaple se nachází rodinná hrobka, kde jsou uloženy také tělesné ostatky hraběte Václava Antonína Kounice. Severně od města na vrcholu kopce stojí kaple svatého Urbana. Její svahy byly do 19. století pokryté vinicemi. Není proto překvapivé, že křížová kaple byla zasvěcena svatému Urbanovi, patronu vinařů a zahradníků. Právě z tohoto místa vypálili z děla signál, který oznámil pochod spojeneckých vojsk od Olomouce směrem na Brno. Vojáci však kapli využívali i k méně ušlechtilým účelům, což vedlo k jejímu poškození, a nakonec musela být zbořena. V letech 1858–1861 však na stejném místě postavili novou kapli (morava-napoleonska.cz). V blízkosti města se nachází památník Mohyla míru, který připomíná oběti bitvy u Slavkova. Je to významné místo pro ty, kteří se zajímají o napoleonskou historii (mistopisy.cz).

Historie Slavkova sahá hluboko do minulosti, což potvrzuje jeden z nejstarších městských erbů v České republice z roku 1416. Světovou slávu však město získalo až po bitvě tří císařů. Pravdou je, že název „Slavkov“ se používá pouze v českém prostředí. Cizinci znají spíše jméno „Austerlitz“, ačkoliv jeho německý původ je sporný (slavkov.cz).

Slavkov u Brna se do světových dějin zapsal především díky bitvě u Slavkova, která se odehrála 2. prosince 1805. V této bitvě se střetly armády tří císařů: Napoleona I. (Francie), Alexandra I. (Rusko) a Františka II. (Rakousko). Napoleon v této bitvě dosáhl jednoho ze svých největších vítězství, když porazil spojené rusko-rakouské síly. Po bitvě bylo na slavkovském zámku podepsáno příměří mezi Rakouskem a Francií (en.wikipedia.org). Po skončení bitvy Napoleon dorazil na slavkovský zámek – sídlo rodu Kouniců (morava-napoleonska.cz).

TOP

Všetky

Krajina, Zahraničie, Príroda, Skaly, Česko, Severné Čechy, Biotopy, Fotografie

Pravčická brána

skala
Hits: 266

Pravčická brána je prírodný útvar nachádzajúci sa v Národnom parku České Švýcarsko, neďaleko Hřensko. S rozpätím oblúka 26,5 metra a výškou otvoru 16 metrov je najväčším prírodným skalným mostom v Európe (pbrana.cz). Brána je v najslabšom mieste široká 8 metrov a hrubá 2,5 metra. Stojí na skalnom ostrohu vysokom viac než 70 metrov. Pravčická brána sa nachádza v nadmorskej výške 447 metrov a týči sa nad riekou Labe s prevýšením viac než 250 metrov (Jakub Šafránek). Pravčická brána vznikla pred približne 90 miliónmi rokov počas neskorej kriedy, keď sa more začalo ustupovať a zanechalo za sebou rozsiahle pieskovcové plošiny. Mäkkosť pieskovca umožnila rieke Labe a jej prítokom erodovať skalu (pbrana.cz). Pravčická brána vznikla v kvádrových pieskovcoch kriedového veku. Procesy zvetrávania a erózie postupne formovali tento impozantný skalný oblúk (cs.wikipedia.org). 

V roku 1826 bola pri bráne postavená krčma, ktorá slúžila návštevníkom. V roku 1881 dal knieža Edmund Clary-Aldringen postaviť neďaleko zámoček známy ako Sokolí hnízdo (Falkennest), ktorý slúžil ako hotel s 50 lôžkami (en.wikipedia.org). V minulosti bolo možné vystúpiť na samotný skalný oblúk, avšak od roku 1980 je vstup na oblúk zakázaný z dôvodu ochrany a bezpečnosti region-ceskesvycarsko.cz). Pravčická brána bola pomerne realisticky zobrazovaná maliarmi už v 19. storočí. Preto sa dá s relatívne vysokou mierou istoty tvrdiť, že brána stojí viamenej nemenná viac ako 150 rokov. Od roku 1963 je vyhlásená za chránený prírodný výtvor (Jakub Šafránek). Vedci si tiež lámu hlavu nad tým, ako je možno, že sa Pravčická brána už dávno nezosypala. Jej skalný oblúk je príliš tenký a krehký, aby udržal záťaž svojej vlastnej váhy a rozťahovanie a zmršťovanie v závislosti od teploty. Vedci sa domnievajú, že Pravčickú bránu tvoria dve samostatné . Vďaka tomu nie je oblúk vystavená veľkému pnutiu (ceskesvycarsko.cz).

Pravčická brána is a natural formation located in the Bohemian Switzerland National Park, near the village of Hřensko. With an arch span of 26.5 meters and an opening height of 16 meters, it is the largest natural rock bridge in Europe (pbrana.cz). The bridge is 8 meters wide at its narrowest point and 2.5 meters thick. It stands on a rocky promontory more than 70 meters high. Pravčická brána is situated at an altitude of 447 meters and rises above the Elbe River with an elevation difference of more than 250 meters (Jakub Šafránek). It was formed approximately 90 million years ago during the Late Cretaceous period when the sea began to retreat, leaving behind vast sandstone plateaus. The softness of the sandstone allowed the Elbe River and its tributaries to erode the rock (pbrana.cz). Pravčická brána developed in block sandstones of the Cretaceous period. Weathering and erosion processes gradually shaped this impressive rock arch (cs.wikipedia.org).

In 1826, an inn was built near the arch to serve visitors. In 1881, Prince Edmund Clary-Aldringen had a small castle built near the arch, known as Sokolí hnízdo (Falkennest), which served as a hotel with 50 beds (en.wikipedia.org). In the past, it was possible to climb onto the rock arch itself, but since 1980, access has been prohibited for conservation and safety reasons (region-ceskesvycarsko.cz). Pravčická brána was depicted quite realistically by painters as early as the 19th century. Therefore, it can be stated with a relatively high degree of certainty that the arch has remained more or less unchanged for more than 150 years. Since 1963, it has been declared a protected natural monument (Jakub Šafránek). Scientists are still puzzled by the fact that Pravčická brána has not collapsed yet. Its rock arch is too thin and fragile to withstand the load of its own weight and the expansion and contraction caused by temperature changes. Scientists believe that Pravčická brána consists of two separate rock formations. Thanks to this, the arch is not exposed to significant stress (ceskesvycarsko.cz).

 

Die Pravčická brána ist eine natürliche Felsformation im Nationalpark Böhmische Schweiz, nahe dem Dorf Hřensko. Mit einer Spannweite von 26,5 Metern und einer Öffnungshöhe von 16 Metern ist sie die größte natürliche Felsbrücke Europas (pbrana.cz). Die Brücke ist an ihrer schmalsten Stelle 8 Meter breit und 2,5 Meter dick. Sie steht auf einem Felsvorsprung, der mehr als 70 Meter hoch ist. Die Pravčická brána befindet sich auf einer Höhe von 447 Metern und ragt über die Elbe mit einem Höhenunterschied von mehr als 250 Metern auf (Jakub Šafránek). Sie entstand vor etwa 90 Millionen Jahren während der späten Kreidezeit, als sich das Meer zurückzog und große Sandsteinplateaus hinterließ. Die Weichheit des Sandsteins ermöglichte es der Elbe und ihren Nebenflüssen, den Felsen zu erodieren (pbrana.cz). Die Pravčická brána bildete sich in den Sandsteinblöcken der Kreidezeit. Verwitterungs- und Erosionsprozesse formten allmählich diesen imposanten Felsbogen (cs.wikipedia.org).

Im Jahr 1826 wurde in der Nähe des Bogens ein Gasthaus für Besucher errichtet. 1881 ließ Prinz Edmund Clary-Aldringen in der Nähe des Bogens ein kleines Schloss namens Sokolí hnízdo (Falkennest) errichten, das als Hotel mit 50 Betten diente (en.wikipedia.org). Früher war es möglich, auf den Felsbogen selbst zu steigen, doch seit 1980 ist der Zugang aus Naturschutz- und Sicherheitsgründen verboten (region-ceskesvycarsko.cz). Die Pravčická brána wurde bereits im 19. Jahrhundert von Malern relativ realistisch dargestellt. Daher kann mit einer hohen Wahrscheinlichkeit gesagt werden, dass der Bogen seit mehr als 150 Jahren weitgehend unverändert geblieben ist. Seit 1963 ist er als geschütztes Naturdenkmal ausgewiesen (Jakub Šafránek). Wissenschaftler rätseln noch immer darüber, warum die Pravčická brána nicht längst eingestürzt ist. Ihr Felsbogen ist zu dünn und fragil, um die Last ihres eigenen Gewichts und die durch Temperaturschwankungen verursachte Ausdehnung und Kontraktion zu tragen. Wissenschaftler vermuten, dass die Pravčická brána aus zwei separaten Felsformationen besteht. Dadurch ist der Bogen nicht einer starken Spannung ausgesetzt (ceskesvycarsko.cz).

Pravčická brána to formacja skalna znajdująca się w Parku Narodowym Czeska Szwajcaria, niedaleko miejscowości Hřensko. Z rozpiętością łuku wynoszącą 26,5 metra i wysokością otworu 16 metrów, jest największym naturalnym mostem skalnym w Europie (pbrana.cz). Most w najwęższym miejscu ma szerokość 8 metrów i grubość 2,5 metra. Stoi na skalnym urwisku o wysokości ponad 70 metrów. Pravčická brána znajduje się na wysokości 447 metrów nad poziomem morza i wznosi się nad rzeką Łabą z przewyższeniem ponad 250 metrów (Jakub Šafránek). Powstała około 90 milionów lat temu w późnej kredzie, kiedy morze zaczęło się cofać, pozostawiając rozległe płaskowyże piaskowcowe. Miękkość piaskowca pozwoliła rzece Łabie i jej dopływom na erozję skały (pbrana.cz). Pravčická brána uformowała się w piaskowcach blokowych z okresu kredowego. Procesy wietrzenia i erozji stopniowo ukształtowały ten imponujący łuk skalny (cs.wikipedia.org).

W 1826 roku przy łuku wybudowano gospodę, która służyła turystom. W 1881 roku książę Edmund Clary-Aldringen kazał wybudować w pobliżu zamkowy budynek znany jako Sokolí hnízdo (Falkennest), który służył jako hotel z 50 miejscami noclegowymi (en.wikipedia.org). W przeszłości można było wejść na sam łuk skalny, jednak od 1980 roku dostęp został zakazany ze względów ochrony i bezpieczeństwa (region-ceskesvycarsko.cz). Pravčická brána była stosunkowo realistycznie przedstawiana przez malarzy już w XIX wieku. Dlatego można z dużą dozą pewności stwierdzić, że łuk pozostaje w dużej mierze niezmieniony od ponad 150 lat. Od 1963 roku jest uznana za chroniony pomnik przyrody (Jakub Šafránek). Naukowcy wciąż zastanawiają się, dlaczego Pravčická brána jeszcze się nie zawaliła. Jej skalny łuk jest zbyt cienki i kruchy, by utrzymać ciężar własnej masy oraz rozszerzanie i kurczenie się w zależności od temperatury. Naukowcy uważają, że Pravčická brána składa się z dwóch oddzielnych skał. Dzięki temu łuk nie jest narażony na silne naprężenia (ceskesvycarsko.cz).

Pravčická brána je přírodní útvar nacházející se v Národním parku České Švýcarsko, nedaleko obce Hřensko. S rozpětím oblouku 26,5 metru a výškou otvoru 16 metrů je největším přírodním skalním mostem v Evropě (pbrana.cz). Most je v nejužším místě široký 8 metrů a silný 2,5 metru. Stojí na skalním ostrohu vysokém více než 70 metrů. Pravčická brána se nachází v nadmořské výšce 447 metrů a tyčí se nad řekou Labe s převýšením více než 250 metrů (Jakub Šafránek). Vznikla přibližně před 90 miliony let během pozdní křídy, kdy se moře začalo ustupovat a zanechalo za sebou rozsáhlé pískovcové plošiny. Měkkost pískovce umožnila řece Labe a jejím přítokům erodovat skálu (pbrana.cz). Pravčická brána vznikla v kvádrových pískovcích křídového věku. Procesy zvětrávání a eroze postupně formovaly tento impozantní skalní oblouk (cs.wikipedia.org).

V roce 1826 byla u brány postavena hospoda, která sloužila návštěvníkům. V roce 1881 dal kníže Edmund Clary-Aldringen postavit nedaleko brány zámeček známý jako Sokolí hnízdo (Falkennest), který sloužil jako hotel s 50 lůžky (en.wikipedia.org). V minulosti bylo možné vystoupit na samotný skalní oblouk, avšak od roku 1980 je vstup na oblouk zakázán z důvodu ochrany a bezpečnosti (region-ceskesvycarsko.cz). Pravčická brána byla poměrně realisticky zobrazována malíři již v 19. století. Proto se dá s relativně vysokou mírou jistoty tvrdit, že brána stojí víceméně neměnná více než 150 let. Od roku 1963 je vyhlášena za chráněný přírodní výtvor (Jakub Šafránek). Vědci si také lámou hlavu nad tím, jak je možné, že se Pravčická brána už dávno nezřítila. Její skalní oblouk je příliš tenký a křehký, aby udržel zátěž vlastní váhy a rozpínání a smršťování v závislosti na teplotě. Vědci se domnívají, že Pravčickou bránu tvoří dvě samostatné skály. Díky tomu není oblouk vystaven velkému pnutí (ceskesvycarsko.cz).

Krajina, Zahraničie, Príroda, Skaly, Česko, Severné Čechy, Biotopy, Fotografie

Panská skála v Kamenickom Šenove

skala
Hits: 321

Kamenický Šenov je mesto nachádzajúce sa na rozhraní dvoch chránených krajinných oblastí – Českého stredohoria a Lužických hôr. V nadmorskej výške 350 až 550 metrov nad morom. Mesto sa skladá z dvoch častí: Kamenický Šenov a Prácheň, s celkovým počtom približne 4 000 obyvateľov. Prvá písomná zmienka o Kamenickom Šenove pochádza z roku 1352, kde je v kronike Českej Kamenice uvedená obec nazývaná Sonov, založená prisťahovalcami z Lužice. Kamenický Šenov je svetoznámy svojou takmer tristo ročnou nepretržitou tradíciou výroby nádherných krištáľových lustrov a umeleckého skla. Prvé zmienky o miestnych sklárskych majstroch pochádzajú zo 17. storočia, keď obyvatelia začali spracovávať sklo dovážané z neďalekých sklární v Chřibskej, založenej už v roku 1414. V roku 1856 tu bola založená prvá odborná sklárska škola na svete, ktorá dodnes funguje a je najstaršou svojho druhu (kamenicky-senov.cz). Medzi najvýznamnejšie mesta patrí kostol Narodenia svätého Jána Krstiteľa, baroková stavba z rokov 1715–1718. Históriu sklárstva v meste predstavuje Sklárske múzeum Kamenický Šenov, ktoré sídli v historickom dome z roku 1770. Mesto tiež udržiava partnerské vzťahy s nemeckým mestom Rheinbach (en.wikipedia.org). Kamenický Šenov je sídlom najväčšieho českého výrobcu lustrov a svitidiel Preciosa Lustry (Informačná tabuľa).

Národnou prírodnou pamiatkou a symbolom mesta je Panská skála, známa aj ako „kamenné varhany“. Ide o čadičovú skalu, ktorá je najnavštevovanejšou geologickou formáciou v Českej republike (en.wikipedia.org). Nachádza sa pri obci Prácheň (cs.wikipedia.org). Panská skala sa nachádza približne 80 kilometrov severne od Prahy, medzi mestami Kamenický Šenov a Nový Bor (amazingczechia.com). Tento geologický fenomén je pozoruhodný svojou výraznou stĺpovitou odlučnosťou. Je tvorená päť až šesťbokými čadičovými stĺpmi, ktoré dosahujú dĺžku až 12 metrov a priemer okolo 20–25 centimetrov. Tieto stĺpy sú usporiadané prevažne vertikálne, niektoré sú šikmo orientované. Celý útvar vznikol pred približne 30 miliónmi rokov počas treťohôr v dôsledku vulkanickej činnosti, keď láva chladla a kryštalizovala, čo viedlo k tvorbe týchto charakteristických stĺpov (cs.wikipedia.org). Čadičová magma vystúpila z podložia, z hĺbky väčšej než 30 km, približne pred 25 miliónmi rokmi, ale nikdy nevytiekla na povrch. Chránená pod povrchom, chladla veľmi pomaly, čím začala vznikať typická čadičová odlučnosť, ktorú je možné dnes pozorovať (kudyznudy.cz).

Ťažba čadiča na Panskej skale prebiehala od 19. storočia, čo viedlo k odhaleniu a zvýrazneniu stĺpovitej štruktúry . V roku 1895 bola vyhlásená za chránený geologický útvar, čím sa stala najstaršou geologickou rezerváciou na území Českej republiky. Napriek tomuto statusu ťažba pokračovala až do roku 1914, keď územie odkúpili miestne úrady a ťažbu definitívne zastavili. Po druhej svetovej vojne bola tohto územia ešte viac posilnená (amazingczechia.com). Dnes je Panská skala obľúbeným turistickým cieľom, pri úpätí skaly sa nachádza malé jazierko, ktoré vzniklo zaplnením bývalého lomu dažďovou vodou (ceskehory.cz). Panská skala sa stala známou aj vďaka českému filmu „Pyšná princezna“ z roku 1952, kde poslúžila ako kulisa pre niektoré scény (kudyznudy.cz).

Kamenický Šenov is a town located at the intersection of two protected landscape areas – the České Středohoří and the Lusatian Mountains, at an altitude of 350 to 550 meters above sea level. The town consists of two parts: Kamenický Šenov and Prácheň, with a total population of approximately 4,000 inhabitants. The first written mention of Kamenický Šenov dates back to 1352, where a settlement called Sonov, founded by settlers from Lusatia, is recorded in the chronicle of Česká Kamenice. Kamenický Šenov is world-famous for its nearly 300-year-old continuous tradition of producing magnificent crystal chandeliers and artistic glass. The first records of local glassmakers date back to the 17th century when residents began processing glass imported from nearby glassworks in Chřibská, established in 1414. In 1856, the first specialized glass school in the world was founded here, which still operates today and is the oldest of its kind (kamenicky-senov.cz).

Among the town’s most significant landmarks is the Church of the Nativity of St. John the Baptist, a Baroque building from 1715–1718. The history of glassmaking in the town is represented by the Kamenický Šenov Glass Museum, housed in a historic building from 1770. The town also maintains a partnership with the German city of Rheinbach (en.wikipedia.org). Kamenický Šenov is home to Preciosa Lustry, the largest Czech manufacturer of chandeliers and lighting fixtures (Information board).

The national natural monument and symbol of the town is Panská skála, also known as the „Stone Organ.“ This basalt rock formation is the most visited geological site in the Czech Republic (en.wikipedia.org). It is located near the village of Prácheň (cs.wikipedia.org), about 80 kilometers north of Prague, between the towns of Kamenický Šenov and Nový Bor (amazingczechia.com). This geological phenomenon is remarkable for its distinctive columnar jointing. It consists of five- to six-sided basalt columns that reach up to 12 meters in length and have a diameter of around 20–25 cm. These columns are predominantly arranged vertically, while some are tilted. The entire formation originated about 30 million years ago during the Tertiary period due to volcanic activity when lava cooled and crystallized, forming these characteristic columns (cs.wikipedia.org). The basalt magma rose from a depth of more than 30 km approximately 25 million years ago but never reached the surface. Protected beneath the surface, it cooled very slowly, leading to the formation of the typical basaltic structure observed today (kudyznudy.cz).

Basalt extraction at Panská skála took place from the 19th century, revealing and emphasizing the rock’s columnar structure. In 1895, it was declared a protected geological site, making it the oldest geological reserve in the Czech Republic. Despite this status, mining continued until 1914, when the local authorities purchased the area and permanently halted extraction. After World War II, protection of this site was further strengthened (amazingczechia.com). Today, Panská skála is a popular tourist destination, with a small lake at its base that was formed by rainwater filling the former quarry (ceskehory.cz). Panská skála also gained fame thanks to the Czech film The Proud Princess (1952), where it served as a backdrop for some scenes (kudyznudy.cz).

Kamenický Šenov ist eine Stadt an der Schnittstelle zweier geschützter Landschaftsgebiete – des Böhmischen Mittelgebirges (České středohoří) und des Lausitzer Gebirges (Lužické ) – in einer Höhe von 350 bis 550 Metern über dem Meeresspiegel. Die Stadt besteht aus zwei Teilen: Kamenický Šenov und Prácheň, mit einer Gesamtbevölkerung von etwa 4.000 Einwohnern. Die erste schriftliche Erwähnung von Kamenický Šenov stammt aus dem Jahr 1352, als in der Chronik von Česká Kamenice eine Siedlung namens Sonov erwähnt wurde, die von Siedlern aus der Lausitz gegründet wurde. Kamenický Šenov ist weltweit bekannt für seine fast 300-jährige ununterbrochene Tradition in der Herstellung prächtiger Kristalllüster und künstlerischer Glaswaren. Erste Aufzeichnungen über lokale Glasmeister stammen aus dem 17. Jahrhundert, als die Bewohner begannen, Glas aus nahegelegenen Glashütten in Chřibská zu verarbeiten, die bereits 1414 gegründet wurde. Im Jahr 1856 wurde hier die erste Fachschule für Glas weltweit gegründet, die noch heute existiert und die älteste ihrer Art ist (kamenicky-senov.cz).

Zu den bedeutendsten Sehenswürdigkeiten der Stadt gehört die Kirche der Geburt Johannes des Täufers, ein barockes Bauwerk aus den Jahren 1715–1718. Die Geschichte der Glasherstellung in der Stadt wird im Glasmuseum Kamenický Šenov dokumentiert, das sich in einem historischen Gebäude aus dem Jahr 1770 befindet. Die Stadt pflegt außerdem eine Städtepartnerschaft mit der deutschen Stadt Rheinbach (en.wikipedia.org). Kamenický Šenov ist Sitz des größten tschechischen Herstellers von Kronleuchtern und Leuchten, Preciosa Lustry (Informationstafel).

Das nationale Naturdenkmal und Wahrzeichen der Stadt ist die Panská skála, auch bekannt als die „Steinerne Orgel“. Diese Basaltformation ist die meistbesuchte geologische Sehenswürdigkeit in der Tschechischen Republik (en.wikipedia.org). Sie befindet sich in der Nähe des Dorfes Prácheň (cs.wikipedia.org), etwa 80 Kilometer nördlich von Prag, zwischen den Städten Kamenický Šenov und Nový Bor (amazingczechia.com). Dieses geologische Phänomen ist bemerkenswert für seine ausgeprägte säulenförmige Absonderung. Es besteht aus fünf- bis sechseckigen Basaltsäulen, die bis zu 12 Meter lang sind und einen Durchmesser von etwa 20–25 cm haben. Diese Säulen sind überwiegend vertikal angeordnet, einige sind jedoch schräg ausgerichtet. Die gesamte Formation entstand vor etwa 30 Millionen Jahren während des Tertiärs durch vulkanische Aktivität, als Lava abkühlte und kristallisierte, wodurch diese charakteristischen Säulen entstanden (cs.wikipedia.org). Die basaltische Magma stieg vor etwa 25 Millionen Jahren aus einer Tiefe von mehr als 30 km auf, erreichte jedoch nie die Erdoberfläche. Geschützt unter der Erdkruste kühlte sie sehr langsam ab, was zur typischen basaltenen Absonderung führte, die heute beobachtet werden kann (kudyznudy.cz).

Der Basaltabbau an der Panská skála begann im 19. Jahrhundert und führte zur Freilegung und Hervorhebung der säulenförmigen Struktur des Gesteins. Im Jahr 1895 wurde sie als geschütztes geologisches Naturdenkmal ausgewiesen und ist somit das älteste geologische Reservat in der Tschechischen Republik. Trotz dieses Schutzstatus‘ wurde der Bergbau bis 1914 fortgesetzt, als die örtlichen Behörden das Gebiet erwarben und den Abbau endgültig einstellten. Nach dem Zweiten Weltkrieg wurde der Schutz dieses Gebiets weiter verstärkt (amazingczechia.com). Heute ist die Panská skála ein beliebtes Touristenziel. Am Fuße des Felsens befindet sich ein kleiner See, der durch Regenwasser entstanden ist, das den ehemaligen Steinbruch füllte (ceskehory.cz). Die Panská skála wurde auch durch den tschechischen Film Die stolze Prinzessin (1952) bekannt, in dem sie als Kulisse für einige Szenen diente (kudyznudy.cz).

Kamenický Šenov to miasto położone na styku dwóch chronionych obszarów krajobrazowych – Czeskiego Średniogórza (České středohoří) i Gór Łużyckich (Lužické hory), na wysokości od 350 do 550 m n.p.m. Miasto składa się z dwóch części: Kamenický Šenov i Prácheň, z łączną liczbą mieszkańców około 4 000. Pierwsza pisemna wzmianka o Kamenickým Šenovie pochodzi z 1352 roku, gdzie w kronice Českiej Kamenice wspomniano o osadzie Sonov, założonej przez osadników z Łużyc. Kamenický Šenov jest znany na całym świecie ze swojej prawie 300-letniej nieprzerwanej tradycji produkcji wspaniałych kryształowych żyrandoli i szkła artystycznego. Pierwsze wzmianki o miejscowych hutnikach szkła pochodzą z XVII wieku, kiedy mieszkańcy zaczęli przetwarzać szkło sprowadzane z pobliskich hut w Chřibskiej, założonych już w 1414 roku. W 1856 roku powstała tutaj pierwsza na świecie specjalistyczna szkoła szklarska, która działa do dziś i jest najstarszą tego typu placówką (kamenicky-senov.cz). Do najważniejszych zabytków miasta należy kościół Narodzenia św. Jana Chrzciciela, barokowa budowla z lat 1715–1718. Historię hutnictwa szkła w mieście przedstawia Muzeum Szkła w Kamenickým Šenovie, mieszczące się w zabytkowym budynku z 1770 roku. Miasto utrzymuje także partnerstwo z niemieckim Rheinbachem (en.wikipedia.org). Kamenický Šenov jest siedzibą największego czeskiego producenta żyrandoli i oświetlenia, Preciosa Lustry (Tablica informacyjna).

Narodowym pomnikiem przyrody i symbolem miasta jest Panská skála, znana również jako „Kamienne Organy”. Ta bazaltowa formacja skalna jest najczęściej odwiedzaną atrakcją geologiczną w Czechach (en.wikipedia.org). Znajduje się w pobliżu wsi Prácheň (cs.wikipedia.org), około 80 kilometrów na północ od Pragi, między miastami Kamenický Šenov i Nový Bor (amazingczechia.com). To zjawisko geologiczne wyróżnia się charakterystyczną kolumnową strukturą. Składa się z pięcio- i sześciokątnych kolumn bazaltowych, które osiągają długość do 12 metrów i średnicę około 20–25 cm. Kolumny te są ułożone głównie pionowo, choć niektóre są nachylone. Cała formacja powstała około 30 milionów lat temu w okresie trzeciorzędu w wyniku działalności wulkanicznej, gdy lawa stygnęła i krystalizowała, tworząc te charakterystyczne kolumny (cs.wikipedia.org). Magma bazaltowa wynurzyła się z głębokości ponad 30 km około 25 milionów lat temu, ale nigdy nie wypłynęła na powierzchnię. Chroniona pod ziemią, ochładzała się bardzo powoli, co doprowadziło do powstania typowej struktury bazaltowej, którą można dziś podziwiać (kudyznudy.cz). Wydobycie bazaltu na Panskiej skale rozpoczęło się w XIX wieku, co pozwoliło na odsłonięcie i uwydatnienie kolumnowej struktury skały. W 1895 roku została ona uznana za chroniony pomnik geologiczny, co czyni ją najstarszym rezerwatem geologicznym w Czechach. Pomimo tego statusu wydobycie trwało do 1914 roku, kiedy władze lokalne wykupiły teren i definitywnie zakończyły eksploatację. Po II wojnie światowej ochrona tego obszaru została dodatkowo wzmocniona (amazingczechia.com).

Dziś Panská skála jest popularnym celem turystycznym, u podnóża której znajduje się niewielkie jezioro powstałe w wyniku wypełnienia dawnego kamieniołomu wodą deszczową (ceskehory.cz). Panská skála zyskała także sławę dzięki czeskiemu filmowi Dumna księżniczka (1952), w którym posłużyła jako tło dla niektórych scen (kudyznudy.cz).

Kamenický Šenov je město nacházející se na rozhraní dvou chráněných krajinných oblastí – Českého středohoří a Lužických hor, v nadmořské výšce 350 až 550 metrů. Město se skládá ze dvou částí: Kamenický Šenov a Prácheň, s celkovým počtem přibližně 4 000 obyvatel. První písemná zmínka o Kamenickém Šenově pochází z roku 1352, kdy je v kronice České Kamenice uvedena obec nazývaná Sonov, založená přistěhovalci z Lužice. Kamenický Šenov je světově proslulý svou téměř třistaletou nepřetržitou tradicí výroby nádherných křišťálových lustrů a uměleckého skla. První zmínky o místních sklářských mistrech pocházejí ze 17. století, kdy obyvatelé začali zpracovávat sklo dovážené z nedalekých skláren v Chřibské, které byly založeny již v roce 1414. V roce 1856 zde byla založena první odborná sklářská škola na světě, která funguje dodnes a je nejstarší svého druhu (kamenicky-senov.cz). Mezi nejvýznamnější památky města patří kostel Narození svatého Jana Křtitele, barokní stavba z let 1715–1718. Historii sklářství v městě představuje Sklářské muzeum Kamenický Šenov, které sídlí v historickém domě z roku 1770. Město také udržuje partnerské vztahy s německým městem Rheinbach (en.wikipedia.org). Kamenický Šenov je sídlem největšího českého výrobce lustrů a svítidel Preciosa Lustry (Informační tabule).

Národní přírodní památkou a symbolem města je Panská skála, známá také jako „kamenné varhany“. Tato čedičová skalní formace je nejnavštěvovanější geologickou lokalitou v České republice (en.wikipedia.org). Nachází se poblíž Prácheň (cs.wikipedia.org), přibližně 80 kilometrů severně od Prahy, mezi městy Kamenický Šenov a Nový Bor (amazingczechia.com). Tento geologický fenomén je pozoruhodný svou výraznou sloupcovitou odlučností. Tvoří ho pětiboké až šestiboké čedičové sloupce, které dosahují délky až 12 metrů a průměru okolo 20–25 cm. Tyto sloupce jsou převážně uspořádány vertikálně, některé jsou však nakloněné. Celý útvar vznikl přibližně před 30 miliony let během třetihor v důsledku vulkanické činnosti, kdy láva chladla a krystalizovala, což vedlo k tvorbě těchto charakteristických sloupců (cs.wikipedia.org). Čedičová magma vystoupila z hloubky větší než 30 km přibližně před 25 miliony let, ale nikdy nevytekla na povrch. Chránína pod povrchem chladla velmi pomalu, což vedlo ke vzniku typické čedičové odlučnosti, kterou je možné dnes pozorovat (kudyznudy.cz).

Těžba čediče na Panské skále probíhala od 19. století, což vedlo k odhalení a zvýraznění sloupcovité struktury skály. V roce 1895 byla vyhlášena chráněným geologickým útvarem, čímž se stala nejstarší geologickou rezervací na území České republiky. Navzdory tomuto statusu těžba pokračovala až do roku 1914, kdy místní úřady území odkoupily a těžbu definitivně zastavily. Po druhé světové válce byla ochrana tohoto území ještě více posílena (amazingczechia.com). Dnes je Panská skála oblíbeným turistickým cílem, u jejího úpatí se nachází malé jezírko, které vzniklo zaplněním bývalého lomu dešťovou vodou (ceskehory.cz). Panská skála se stala známou i díky českému filmu Pyšná princezna (1952), kde posloužila jako kulisa pro některé scény (kudyznudy.cz).

Odkazy

TOP

Všetky

Krajina, Zahraničie, Typ krajiny, Mestá, České mestá, Mestá, Česko, Fotografie, Východné Čechy

Hradec Králové – salón Republiky

skala
Hits: 5995

(nemecky Königgrätz) Kleží na sútoku Labe a Orlice. Žije tu asi 100 000 obyvateľov. V roku 995 sa stalo sídlom kniežaťa za vlády Přemyslovcov. Spolu s neďalekými Pardubicami tvorí metropolitnú oblasť s približne 340 000 obyvateľmi (wikipedia.cz). Prvá písomná zmienka o Hradci Králové pochádza z roku 1225. V stredoveku bolo mesto známe ako „kráľovské veno“, pretože slúžilo ako majetok českých kráľovien. Počas husitských vojen zohralo mesto významnú úlohu a v 18. storočí sa stalo dôležitou pevnosťou (en.wikipedia.org). V 2. polovici 13. storočia mesto kolonizovali (Wirth, Tichý). V 13. storočí sa stal slobodným kráľovským mestom. V roku 1567 tu bolo 780 . V roku 1864 tu vznikla svetoznáma továreň na piana Antonín Petrof. V 80-tych rokoch 19. storočia bolo postavené Klicperove  (wikipedia.cz).

Hradec Králové sa nachádza na severovýchode Česka, približne 100 kilometrov východne od Prahy. Je významným mestským centrom. Veľmi výraznou črtou je . Mesto je domovom viacerých gotických a barokových stavieb, napr. Katedrála svätého Ducha a aj historickej radnice (wikipedia.cz). 

Hradec Králové je známe svojou kombináciou gotickej, renesančnej, barokovej a modernej architektúry. Medzi najvýznamnejšie patrí Biela veža (Bílá věž), ktorá je najvyššou dominantou mesta. Z jej galérií je jedinečný výhľad na mesto a priľahlé vrchy Krkonôš a Orlických hôr. Veža ukrýva tretí najväčší a najťažší zvon v Českej republike – zvon Augustín (en.wikipedia.org). Námestie Velké náměstí pôsobí ako srdce mesta. Hradec Králové je aj kultúrnym centrom, koná sa tu Letná filmová škola a Medzinárodný festival bábkového divadla (wikipedia.cz), festival Rock for People. Nachádzajú sa tu krásne a , napr. park Zahrada na Valech, park Letní lázně (wikipedia.cz). Hradec Králové je tiež významným vzdelávacím centrom s niekoľkými univerzitami a vysokými školami. Univerzita Hradec Králové a Lekárska fakulta Univerzity Karlovej medzi najprestížnejšie vzdelávacie inštitúcie v krajine (en.wikipedia.org).

Hradec Králové (German: Königgrätz) lies at the confluence of the Elbe and Orlice rivers. The city has approximately 100,000 inhabitants. In 995, it became the seat of a prince during the rule of the Přemyslid dynasty. Together with nearby Pardubice, it forms a metropolitan area with approximately 340,000 residents (wikipedia.cz).

The first written mention of Hradec Králové dates back to 1225. In the Middle Ages, the city was known as the „royal dowry“ because it served as the property of Czech queens. During the Hussite Wars, the city played a significant role, and in the 18th century, it became an important fortress (en.wikipedia.org). In the second half of the 13th century, the city was colonized by Germans (Wirth, Tichý). During the 13th century, it became a free royal city. In 1567, there were 780 houses in the city. In 1864, the world-famous Antonín Petrof piano factory was established here. In the 1880s, the Klicpera Theatre was built (wikipedia.cz).

Hradec Králové is located in the northeastern part of the Czech Republic, approximately 100 kilometers east of Prague. It is an important urban center. One of its most distinctive features is its architecture. The city is home to several Gothic and Baroque buildings, such as the Cathedral of the Holy Spirit and the historic town hall (wikipedia.cz).

Hradec Králové is known for its combination of Gothic, Renaissance, Baroque, and modern architecture. One of the most significant landmarks is the White Tower (Bílá věž), the tallest structure in the city. From its gallery, visitors can enjoy a unique view of the city and the surrounding mountains of the Krkonoše and Orlické ranges. The tower houses the third-largest and heaviest bell in the Czech Republic – the Augustin bell (en.wikipedia.org). Velké náměstí (Great Square) serves as the heart of the city.

Hradec Králové is also a cultural hub, hosting events such as the Summer Film School, the International Puppet Theatre Festival (wikipedia.cz), and the Rock for People festival. The city is adorned with beautiful parks and gardens, such as the Zahrada na Valech park and Letní lázně park (wikipedia.cz).

Hradec Králové is also a significant educational center, with several universities and higher education institutions. The University of Hradec Králové and the Faculty of Medicine of Charles University are among the most prestigious educational institutions in the country (en.wikipedia.org).

Hradec Králové (deutsch: Königgrätz) liegt am Zusammenfluss der Flüsse Elbe und Orlice. Die Stadt hat etwa 100.000 Einwohner. Im Jahr 995 wurde sie während der Herrschaft der Přemysliden zur Fürstenresidenz. Zusammen mit dem nahegelegenen Pardubice bildet sie eine Metropolregion mit etwa 340.000 Einwohnern (wikipedia.cz).

Die erste schriftliche Erwähnung von Hradec Králové stammt aus dem Jahr 1225. Im Mittelalter war die Stadt als „königliches Heiratsgut“ bekannt, da sie im Besitz der böhmischen Königinnen war. Während der Hussitenkriege spielte die Stadt eine bedeutende Rolle, und im 18. Jahrhundert wurde sie zu einer wichtigen Festung (en.wikipedia.org). In der zweiten Hälfte des 13. Jahrhunderts wurde die Stadt von Deutschen kolonisiert (Wirth, Tichý). Im 13. Jahrhundert wurde sie zur freien königlichen Stadt. Im Jahr 1567 gab es hier 780 Häuser. 1864 wurde in der Stadt die weltberühmte Klavierfabrik Antonín Petrof gegründet. In den 1880er Jahren wurde das Klicpera-Theater erbaut (wikipedia.cz).

Hradec Králové liegt im Nordosten Tschechiens, etwa 100 Kilometer östlich von Prag. Die Stadt ist ein wichtiges urbanes Zentrum. Besonders auffällig ist die Architektur. Sie beherbergt zahlreiche gotische und barocke Bauwerke, darunter die Kathedrale des Heiligen Geistes und das historische Rathaus (wikipedia.cz).

Hradec Králové ist bekannt für seine Kombination aus gotischer, Renaissance-, barocker und moderner Architektur. Zu den wichtigsten Sehenswürdigkeiten gehört der Weiße Turm (Bílá věž), das höchste Wahrzeichen der Stadt. Von seiner Galerie aus hat man einen einzigartigen Blick auf die Stadt und die umliegenden Gebirgszüge des Riesengebirges und des Adlergebirges. Der Turm beherbergt die drittgrößte und schwerste Glocke Tschechiens – die Augustin-Glocke (en.wikipedia.org). Der Velké náměstí (Große Platz) bildet das Herz der Stadt.

Hradec Králové ist auch ein kulturelles Zentrum, in dem Veranstaltungen wie die Sommerfilmschule, das Internationale Puppentheaterfestival (wikipedia.cz) und das Festival Rock for People stattfinden. Die Stadt ist zudem von wunderschönen Parks und Gärten umgeben, darunter der Zahrada na Valech-Park und der Letní lázně-Park (wikipedia.cz).

Hradec Králové ist auch ein bedeutendes Bildungszentrum mit mehreren Universitäten und Hochschulen. Die Universität Hradec Králové und die Medizinische Fakultät der Karls-Universität gehören zu den renommiertesten Bildungseinrichtungen des Landes (en.wikipedia.org).

Hradec Králové (niemiecki: Königgrätz) leży u zbiegu rzek Łaba i Orlica. Miasto liczy około 100 000 mieszkańców. W 995 roku stało się siedzibą księcia za panowania dynastii Przemyślidów. Wraz z pobliskimi Pardubicami tworzy obszar metropolitalny zamieszkiwany przez około 340 000 osób (wikipedia.cz).

Pierwsza pisemna wzmianka o Hradcu Králové pochodzi z 1225 roku. W średniowieczu miasto było znane jako „królewski posag”, ponieważ należało do czeskich królowych. W czasie wojen husyckich odegrało znaczącą rolę, a w XVIII wieku stało się ważną twierdzą (en.wikipedia.org). W drugiej połowie XIII wieku miasto zostało skolonizowane przez Niemców (Wirth, Tichý). W XIII wieku uzyskało status wolnego miasta królewskiego. W 1567 roku znajdowało się tutaj 780 domów. W 1864 roku powstała tu światowej sławy fabryka fortepianów Antonína Petrofa. W latach 80. XIX wieku zbudowano Teatr Klicpery (wikipedia.cz).

Hradec Králové znajduje się w północno-wschodnich Czechach, około 100 kilometrów na wschód od Pragi. Jest ważnym ośrodkiem miejskim. Charakterystyczną cechą miasta jest jego architektura. Można tu znaleźć wiele gotyckich i barokowych budowli, takich jak Katedra Świętego Ducha czy historyczny ratusz (wikipedia.cz).

Hradec Králové jest znane z połączenia gotyckiej, renesansowej, barokowej i nowoczesnej architektury. Jednym z najważniejszych zabytków jest Biała Wieża (Bílá věž), najwyższa budowla miasta. Z jej galerii roztacza się wyjątkowy widok na miasto oraz okoliczne pasma górskie – Karkonosze i Góry Orlickie. Wieża skrywa trzeci największy i najcięższy dzwon w Czechach – dzwon Augustin (en.wikipedia.org). Plac Velké náměstí (Wielki Rynek) stanowi serce miasta.

Hradec Králové to także ważne centrum kulturalne, gdzie odbywają się wydarzenia takie jak Letnia Szkoła Filmowa, Międzynarodowy Festiwal Teatrów Lalkowych (wikipedia.cz) oraz festiwal Rock for People. W mieście znajdują się piękne parki i ogrody, m.in. Zahrada na Valech oraz park Letní lázně (wikipedia.cz).

Hradec Králové jest również istotnym ośrodkiem edukacyjnym, z kilkoma uniwersytetami i szkołami wyższymi. Uniwersytet w Hradcu Králové oraz Wydział Lekarski Uniwersytetu Karola należą do najbardziej prestiżowych instytucji edukacyjnych w kraju (en.wikipedia.org).

Hradec Králové (německy Königgrätz) leží na soutoku řek Labe a Orlice. Žije zde přibližně 100 000 obyvatel. V roce 995 se stal sídlem knížete za vlády Přemyslovců. Spolu s nedalekými Pardubicemi tvoří metropolitní oblast s přibližně 340 000 obyvateli (wikipedia.cz).

První písemná zmínka o Hradci Králové pochází z roku 1225. Ve středověku bylo město známé jako „královské věno“, protože patřilo českým královnám. Během husitských válek sehrálo významnou roli a v 18. století se stalo důležitou pevností (en.wikipedia.org). Ve druhé polovině 13. století bylo město kolonizováno Němci (Wirth, Tichý). Ve 13. století se stalo svobodným královským městem. V roce 1567 zde bylo 780 domů. V roce 1864 zde byla založena světoznámá továrna na piana Antonína Petrofa. V 80. letech 19. století bylo postaveno Klicperovo divadlo (wikipedia.cz).

Hradec Králové se nachází v severovýchodní části Česka, přibližně 100 kilometrů východně od Prahy. Je významným městským centrem. Velmi výraznou charakteristikou města je jeho architektura. Nachází se zde mnoho gotických a barokních staveb, například Katedrála svatého Ducha a historická radnice (wikipedia.cz).

Hradec Králové je známý svou kombinací gotické, renesanční, barokní a moderní architektury. Mezi nejvýznamnější památky patří Bílá věž, nejvyšší dominanta města. Z její galerie je jedinečný výhled na město a přilehlé vrchy Krkonoš a Orlických hor. Věž ukrývá třetí největší a nejtěžší zvon v České republice – zvon Augustin (en.wikipedia.org). Velké náměstí je srdcem města.

Hradec Králové je také kulturním centrem, kde se konají akce jako Letní filmová škola, Mezinárodní festival loutkového divadla (wikipedia.cz) a festival Rock for People. Ve městě se nachází krásné parky a zahrady, například Zahrada na Valech a park Letní lázně (wikipedia.cz).

Hradec Králové je také významným vzdělávacím centrem s několika univerzitami a vysokými školami. Univerzita Hradec Králové a Lékařská fakulta Univerzity Karlovy patří mezi nejprestižnější vzdělávací instituce v zemi (en.wikipedia.org).

TOP

Všetky

,

Krajina, Zahraničie, Príroda, Živočíchy, Česko, Vtáky, Organizmy, Biotopy, Fotografie, Južné Čechy, Mokrade

Veľký a Malý Lomnický rybník

skala
Hits: 265

Veľký a Malý Lomnický rybník sú významné nachádzajúce sa v blízkosti mesta Lomnice nad Lužnicí v Juhočeskom kraji, v oblasti známej ako Třeboňsko. Tieto sú súčasťou rozsiahlej rybničnej sústavy, ktorá bola vytvorená v priebehu storočí a dnes predstavuje unikátny príklad harmonického súžitia človeka a prírody. Veľký Lomnický rybník sa nachádza približne 3 kilometre severovýchodne od centra Lomnice nad Lužnicí. Jeho rozloha je približne 70 hektárov, čo z neho robí jeden z väčších rybníkov v oblasti. Malý Lomnický rybník leží v tesnej blízkosti Veľkého Lomnického rybníka a je podstatne menší. Oba rybníky sú napájané vodami Zlaté stoky, umelého kanála vybudovaného na reguláciu vodného režimu v Třeboňskej panve (kct-tabor.cz).

Rybníky v okolí Lomnice nad Lužnicí majú bohatú históriu siahajúcu až do stredoveku. Výstavba týchto vodných diel bola úzko spojená s rozvojom rybnikárstva v južných Čechách, najmä v období 15. a 16. storočia, keď sa táto oblasť stala centrom chovu rýb, predovšetkým kaprov. Zlatá stoka, ktorá napája aj Veľký a Malý Lomnický rybník, bola vybudovaná v 16. storočí pod vedením významného rybnikára Štěpánka Netolického (lomnice-nl.cz). Pre návštevníkov, ktorí sa chcú dozvedieť viac o histórii, prírode a hospodárskom význame tejto oblasti, bol vybudovaný náučný chodník Velký a Malý Lomnický. Táto náučná trasa má dĺžku približne 6,5 kilometra a obsahuje 15 zastavení s informačnými tabuľami. Trasa vedie okolo oboch rybníkov a poskytuje návštevníkom možnosť spoznať miestnu faunu, flóru, históriu rybnikárstva a význam Zlaté stoky. Súčasťou trasy sú aj odpočinkové miesta, vyhliadková veža a pozorovací kryt na vode, ktoré umožňujú nerušené sledovanie vtáctva a iných živočíchov v ich prirodzenom prostredí (lomnice-nl.cz). Rybníky sú atraktívne pre pozorovateľov vtáctva, keďže oblasť je významným hniezdiskom a migračnou zastávkou pre rôzne druhy vodného vtáctva (kudyznudy.cz).

Oblasť okolo Veľkého a Malého Lomnického rybníka je bohatá na biodiverzitu. Pobrežné zóny sú pokryté litorálnymi spoločenstvami, ktoré poskytujú útočisko pre množstvo druhov vtákov, obojživelníkov a hmyzu. V okolí rybníkov sa nachádzajú aj lužné , ktoré sú domovom pre rôzne druhy rastlín a živočíchov (nature.cz). Veľký a Malý Lomnický rybník sú súčasťou Chránenej krajinnej oblasti Třeboňsko, ktorá bola vyhlásená v roku 1979 na ochranu unikátnej rybničnej krajiny, mokradí a lužných lesov. Oblasť je tiež zapísaná do zoznamu biosférických rezervácií UNESCO (lomnice-nl.cz).

Z vtákov tu možno pozorovať napr. Acrocephalus scirpaceus, Remiz pendulinus, Circus aeruginosus, Rallus aquaticus (lomnice-nl.cz), Acrocephalus arundinaceus, Luscinia svecica, Tachybaptus ruficollis, Ixobrychus minutus (lomnice-nl.cz). Z vážok: Calopteryx splendens, Lestes sponsa, Enallagma cyathigerum, Ischnura pumilio, Anax imperator, Libellula depresa (lomnice-nl.cz). Zo obojživelníkov: Hyla arborea, Bufo bufo, Bombina bombina, Pelophylax esculentus, Rana arvalis, Lissotriton vulgaris (lomnice-nl.cz). Z chrobákov: Cerambyx cerdo, Osmoderma eremita, Gnorimus nobilis,  Gnorimus variabilis, Tenebrio obscurus, Clytus tropicus, Agrilus biguttatus, Coraebus undatus (lomnice-nl.cz). Z cicavcov: Ondatra zibethicus, Lutra lutra, Neovison vison, Myotis daubentonii, Neomys fodiens (lomnice-nl.cz).

Lomnice nad Lužnicí je obec, v ktorej žije 1780 obyvateľov. Prvá zmienka o nej je z roku 1220, vždy bola ovplyvňovaná riekou Lužnicou. Rieka preteká asi dva kilometra na východ od mesta. Tam sa tiež nachádza najnižší bod Třeboňskej panvy, ktorá je svojou rozlohou najväčším geomorfologickým celkom tohto druhu v Česku. Rieka v histórii meandrovala, ale regulácia toku pod rybníkom Rožmberk v 20-tych rokoch 20. storočia koryto napriamila. Tok Lužnice je spojený niekoľkými regulačnými kanálmi s Nežárkou (Nová řeka) a s rybníkmi (Zlatá stoka) (Informačná tabuľa).

The Great and Small Lomnický Ponds are significant water bodies located near the town of Lomnice nad Lužnicí in the South Bohemian Region, in an area known as Třeboňsko. These ponds are part of an extensive system of fishponds created over centuries, representing a unique example of harmonious coexistence between humans and nature. The Great Lomnický Pond is situated approximately 3 kilometers northeast of the center of Lomnice nad Lužnicí. Its area is about 70 hectares, making it one of the larger ponds in the region. The Small Lomnický Pond lies in close proximity to the Great Lomnický Pond and is significantly smaller. Both ponds are fed by the waters of Zlatá stoka, an artificial canal built to regulate the water system in the Třeboň Basin (kct-tabor.cz).

The ponds around Lomnice nad Lužnicí have a rich history dating back to the Middle Ages. The construction of these waterworks was closely connected with the development of fish farming in South Bohemia, especially in the 15th and 16th centuries, when the area became a center for fish breeding, primarily carp. Zlatá stoka, which also feeds the Great and Small Lomnický Ponds, was built in the 16th century under the guidance of the notable fish farmer Štěpánek Netolický (lomnice-nl.cz). For visitors interested in learning more about the history, nature, and economic significance of the area, an educational trail around the Great and Small Lomnický Ponds has been established. This trail is about 6.5 kilometers long and includes 15 stops with informational boards. The route goes around both ponds, offering visitors a chance to explore the local , flora, the history of fish farming, and the significance of Zlatá stoka. The trail also includes rest areas, a lookout tower, and a water observation hide for uninterrupted birdwatching and wildlife observation (lomnice-nl.cz). The ponds are attractive to birdwatchers, as the area is an important nesting site and migration stopover for various species of waterfowl (kudyznudy.cz).

The area around the Great and Small Lomnický Ponds is rich in biodiversity. The shoreline zones are covered by littoral communities, providing shelter for numerous species of birds, amphibians, and insects. The surrounding floodplain forests are home to various plant and animal species (nature.cz). The Great and Small Lomnický Ponds are part of the Třeboňsko Protected Landscape Area, declared in 1979 to protect the unique pond landscape, wetlands, and floodplain forests. The area is also listed as a UNESCO Biosphere Reserve (lomnice-nl.cz).

Birds observed here include Acrocephalus scirpaceus, Remiz pendulinus, Circus aeruginosus, Rallus aquaticus (lomnice-nl.cz), Acrocephalus arundinaceus, Luscinia svecica, Tachybaptus ruficollis, and Ixobrychus minutus (lomnice-nl.cz). Dragonflies include Calopteryx splendens, Lestes sponsa, Enallagma cyathigerum, Ischnura pumilio, Anax imperator, and Libellula depressa (lomnice-nl.cz). Amphibians include Hyla arborea, Bufo bufo, Bombina bombina, Pelophylax esculentus, Rana arvalis, and Lissotriton vulgaris (lomnice-nl.cz). Beetles include Cerambyx cerdo, Osmoderma eremita, Gnorimus nobilis, Gnorimus variabilis, Tenebrio obscurus, Clytus tropicus, Agrilus biguttatus, and Coraebus undatus (lomnice-nl.cz). Mammals include Ondatra zibethicus, Lutra lutra, Neovison vison, Myotis daubentonii, and Neomys fodiens (lomnice-nl.cz).

Lomnice nad Lužnicí is a town with a population of 1,780. The first mention of it dates back to 1220, and it has always been influenced by the Lužnice River. The river flows about two kilometers east of the town. The lowest point of the Třeboň Basin, the largest geomorphological formation of its kind in the Czech Republic, is also located there. Historically, the river meandered, but its flow was straightened in the 1920s during the regulation of the Rožmberk Pond. The Lužnice River is connected by several regulatory canals to the Nežárka River (Nová řeka) and the ponds (Zlatá stoka) (Information board).

Der Große und Kleine Lomnický-Teich sind bedeutende Wasserflächen in der Nähe der Stadt Lomnice nad Lužnicí in der Region Südböhmen, in einer Gegend, die als Třeboňsko bekannt ist. Diese Teiche sind Teil eines umfangreichen Teichsystems, das über Jahrhunderte hinweg geschaffen wurde und heute ein einzigartiges Beispiel für das harmonische Zusammenleben von Mensch und Natur darstellt. Der Große Lomnický-Teich befindet sich etwa 3 Kilometer nordöstlich des Zentrums von Lomnice nad Lužnicí. Seine Fläche beträgt etwa 70 Hektar, was ihn zu einem der größeren Teiche der Region macht. Der Kleine Lomnický-Teich liegt in unmittelbarer Nähe des Großen Lomnický-Teichs und ist deutlich kleiner. Beide Teiche werden von den Gewässern der Zlatá stoka gespeist, einem künstlichen Kanal, der zur Regulierung des Wasserhaushalts im Třeboň-Becken angelegt wurde (kct-tabor.cz).

Die Teiche rund um Lomnice nad Lužnicí haben eine reiche Geschichte, die bis ins Mittelalter zurückreicht. Der Bau dieser Wasseranlagen war eng mit der Entwicklung der Teichwirtschaft in Südböhmen verbunden, insbesondere im 15. und 16. Jahrhundert, als diese Region zum Zentrum der Fischzucht, vor allem von Karpfen, wurde. Die Zlatá stoka, die auch den Großen und Kleinen Lomnický-Teich speist, wurde im 16. Jahrhundert unter der Leitung des bekannten Teichbauers Štěpánek Netolický angelegt (lomnice-nl.cz). Für Besucher, die mehr über die Geschichte, Natur und wirtschaftliche Bedeutung dieses Gebiets erfahren möchten, wurde ein Lehrpfad rund um den Großen und Kleinen Lomnický-Teich angelegt. Dieser Lehrpfad ist etwa 6,5 Kilometer lang und umfasst 15 Stationen mit Informationstafeln. Die Route führt um beide Teiche herum und bietet den Besuchern die Möglichkeit, die lokale Fauna, Flora, die Geschichte der Fischzucht und die Bedeutung der Zlatá stoka kennenzulernen. Der Lehrpfad umfasst auch Rastplätze, einen Aussichtsturm und eine Beobachtungshütte auf dem Wasser, die ungestörtes Beobachten von Vögeln und anderen Tieren in ihrer natürlichen Umgebung ermöglichen (lomnice-nl.cz). Die Teiche sind attraktiv für Vogelbeobachter, da das Gebiet ein bedeutendes Brut- und Rastgebiet für verschiedene Arten von Wasservögeln ist (kudyznudy.cz).

Der Bereich um den Großen und Kleinen Lomnický-Teich ist reich an Biodiversität. Die Uferzonen sind von Ufergemeinschaften bedeckt, die vielen Vogel-, Amphibien- und Insektenarten Schutz bieten. Die umgebenden Auenwälder beherbergen verschiedene Pflanzen- und Tierarten (nature.cz). Der Große und Kleine Lomnický-Teich sind Teil des Landschaftsschutzgebiets Třeboňsko, das 1979 zum Schutz der einzigartigen Teichlandschaft, Feuchtgebiete und Auenwälder ausgewiesen wurde. Das Gebiet ist auch als UNESCO-Biosphärenreservat gelistet (lomnice-nl.cz).

Velký a Malý Lomnický rybník jsou významné vodní plochy nacházející se v blízkosti města Lomnice nad Lužnicí v Jihočeském kraji, v oblasti známé jako Třeboňsko. Tyto rybníky jsou součástí rozsáhlé rybniční soustavy, která byla vytvořena v průběhu staletí a dnes představuje unikátní příklad harmonického soužití člověka a přírody. Velký Lomnický rybník se nachází přibližně 3 kilometry severovýchodně od centra Lomnice nad Lužnicí. Jeho rozloha činí přibližně 70 hektarů, což z něj dělá jeden z větších rybníků v oblasti. Malý Lomnický rybník leží v těsné blízkosti Velkého Lomnického rybníka a je podstatně menší. Oba rybníky jsou napájeny vodami Zlaté stoky, umělého kanálu vybudovaného k regulaci vodního režimu v Třeboňské pánvi (kct-tabor.cz).

Rybníky v okolí Lomnice nad Lužnicí mají bohatou historii sahající až do středověku. Výstavba těchto vodních děl byla úzce spjata s rozvojem rybníkářství v jižních Čechách, zejména v 15. a 16. století, kdy se tato oblast stala centrem chovu ryb, především kaprů. Zlatá stoka, která napájí i Velký a Malý Lomnický rybník, byla vybudována v 16. století pod vedením významného rybníkáře Štěpánka Netolického (lomnice-nl.cz). Pro návštěvníky, kteří se chtějí dozvědět více o historii, přírodě a hospodářském významu této oblasti, byl vybudován naučný chodník Velký a Malý Lomnický. Tato naučná trasa má délku přibližně 6,5 kilometru a obsahuje 15 zastavení s informačními tabulemi. Trasa vede kolem obou rybníků a poskytuje návštěvníkům možnost poznat místní faunu, flóru, historii rybníkářství a význam Zlaté stoky. Součástí trasy jsou také odpočinková místa, vyhlídková věž a pozorovací kryt na vodě, které umožňují nerušené sledování ptactva a dalších živočichů v jejich přirozeném prostředí (lomnice-nl.cz). Rybníky jsou atraktivní pro pozorovatele ptactva, neboť oblast je významným hnízdištěm a migrační zastávkou pro různé druhy vodních ptáků (kudyznudy.cz).

Okolí Velkého a Malého Lomnického rybníka je bohaté na biodiverzitu. Pobřežní zóny jsou pokryty litorálními společenstvy, která poskytují útočiště mnoha druhům ptáků, obojživelníků a hmyzu. V okolí rybníků se nacházejí také lužní lesy, které jsou domovem pro různé druhy rostlin a živočichů (nature.cz). Velký a Malý Lomnický rybník jsou součástí Chráněné krajinné oblasti Třeboňsko, která byla vyhlášena v roce 1979 k ochraně unikátní rybniční krajiny, mokřadů a lužních lesů. Oblast je rovněž zapsána na seznam biosférických rezervací UNESCO (lomnice-nl.cz).