Zámky, Krajina, Zahraničie, Objekty, predmety a priestory, Príroda, Rakúsko, Ľudská príroda, Umenie, Stavby, Fotografie, Parky, Záhrady

Barokový Schlosshof

skala
Hits: 2526

slúžilo ako prázdninové sídlo Habsburgovcov. Nachádza sa neďaleko od Devínskej Novej Vsi. Odporúčam prechádzku cez Cyklomost Slobody, bude to príjemná polhodinka.

Schlosshof je osada mestečka Engelhartstetten (schlosshof.cestovanie.biz) v Dolnom Rakúsku, v blízkosti rieky Moravy a -rakúskej (schlosshof.at). V 12. a 13. storočí sa zámok uvádza ako , patriaca ku zámku (Wikipedia). Komplex je najväčším v Strednej Európe – viac ako 50 hektárov (schlosshof.cestovanie.biz). Patrí medzi najvýznamnejšie barokové Rakúska. Rozloha areálu presahuje 50 hektárov a zahŕňa samotný zámok, rozsiahle terasové a hospodársky dvor (schlosshof.at). Pôvod sídla siaha do 12. a 13. storočia, keď sa uvádza ako pevnosť Hof ( Hof), patriaca k panstvu Eckartsau. Strategická hranici území mala obranný význam (aeiou.at). Nachádzajú sa tu záhrady, všade je plno zelene. Okrem toho mini , pre statok, kone, .  je najväčšou barokovou stavbou v Rakúsku. Jeho novodobá história sa datuje od roku 1726, kedy naplnili želanie Eugena Savojského. Architektom bol . dostala tento zámok v roku 1755 ako dar. Koncom 19. storočia Jozef objekt prenechal ríšskej armáde (schlosshof.cestovanie.biz). Schlosshof sa stal miestom významných spoločenských udalostí, slávností a diplomatických stretnutí (austria.info).

Počas 2. svetovej objekt slúžil nemeckej armáde a od roku 1945 sovietskej (schlosshof.cestovanie.biz). Až do roku 1955. Dlhodobé vojenské využívanie spôsobilo výrazné poškodenie budov aj záhrad (schlosshof.at). Rekonštrukcia sa začala v roku 2002. Od roku 2005 je zámok sprístupnený verejnosti (schlosshof.cestovanie.biz). Významná ja , zahŕňajú , banketovú sála, fresková , zlaté . Konajú sa tu celoročne rôzne , napr. veľkonočné a , letné , (mojerakusko.sk).

Záhrady zdobia , a pravidelne upravené partery. Súčasťou areálu je aj rozsiahly hospodársky dvor – , ktorý slúžil na zabezpečenie chodu panstva a dnes prezentuje tradičné a historických plemien hospodárskych zvierat (schlosshof.at). Nachádza sa tu viac ako 200 zvierat vo zverníku, napr. osly, kone, ťavy, kozy, , , alpaky, lamy, , (schlosshof.at).

V záhradách v letných mesiacoch rozkvitá približne 35 000 kvetín. Zámocká záhrada ponúka aj pokojné vhodné na prechádzku či piknik v tieni stromov. Vybudované sú tu terasy podľa francúzskeho vzoru. V priebehu niekoľkých rokov vznikla pod vedením záhradného inžiniera Antona Zinnera jedna z najvýznamnejších barokových záhrad v nemecky hovoriacom priestore. Významnú súčasť tvorí súbor sôch od sochára Johanna Christopha Madera (schlosshof.at). Okrem toho sa sa tu nachádza aj bylinková záhrada, regionálna záhrada štrte Weinviertel s lokálnymi rastlinami, záhrad maškŕt, , záhrada ruží (schlosshof.at).

served as a holiday residence of the dynasty. is located not far from Devínska . I recommend a walk across the Cycle Bridge () – it is a pleasant half-hour stroll.

Schloss Hof is a district of the municipality of Engelhartstetten in Lower Austria, near the Morava (March) River and the Slovak-Austrian border. In the 12th and 13th centuries it was mentioned as “Burg Hof,” a fortress belonging to the Eckartsau estate. Covering more than 50 hectares, the complex is one of the largest Baroque palace estates in Central Europe and ranks among Austria’s most significant Baroque monuments. The grounds include the palace itself, extensive terraced gardens, and a former agricultural estate.

The origins of the site date back to the 12th and 13th centuries, when it functioned as a fortified stronghold. Its strategic border location gave it defensive importance. Today, the area is characterized by lush greenery and landscaped gardens. There is also a small zoo, stables, horses, and various farm animals.

Schloss Hof is considered the largest Baroque palace complex in Austria. Its modern history began in 1726, when Prince Eugene of Savoy fulfilled his vision of a grand summer residence. The architect was Johann Lucas von Hildebrandt. In 1755, Maria Theresa received the palace as a gift. At the end of the 19th century, Emperor Franz Joseph I handed the property over to the imperial army. Schloss Hof became the venue for important social events, celebrations, and diplomatic meetings.

During World War II the complex was used by the German army and, from 1945 until 1955, by the Soviet army. The prolonged military use caused significant damage to the buildings and gardens. Restoration began in 2002, and since 2005 the palace has been open to the public.

A major highlight is the Neptune Fountain. The interiors include representative halls, a banqueting hall, fresco decorations, and gilded stucco ornaments. Throughout the year, various events are held here, including Easter and Christmas markets, summer open-air concerts, and craft festivals.

The gardens are adorned with fountains, sculptures, and carefully maintained parterres. The estate also includes the extensive Meierhof (manor farm), which once ensured the functioning of the estate and today showcases traditional crafts and historical breeds of farm animals. More than 200 animals can be found here, including donkeys, horses, camels, goats, sheep, peacocks, alpacas, llamas, chickens, and pigs.

In the summer months, approximately 35,000 flowers bloom in the gardens. The palace gardens also offer peaceful corners ideal for a walk or a picnic in the shade of trees. The terraces were designed in the French style. Within just a few years, under the direction of garden engineer Anton Zinner, one of the most significant Baroque gardens in the German-speaking world was created. An important part of the decoration is a sculptural ensemble by Johann Christoph Mader. The grounds also include a herb garden, a regional Weinviertel garden with local plants, a “tasting” garden, a garden of diversity, and a rose garden.

Schloss Hof diente als Feriensitz der Habsburger. Es befindet sich unweit von Devínska Nová Ves. Ich empfehle einen Spaziergang über die Fahrradbrücke „Cyklomost Slobody“ (Brücke der Freiheit) – es ist ein angenehmer halbstündiger Weg.

Schloss Hof ist ein Ortsteil der Marktgemeinde Engelhartstetten in , nahe der March (Morava) und der slowakisch-österreichischen Grenze. Im 12. und 13. Jahrhundert wird Hof als „Burg Hof“ erwähnt, die zur Herrschaft Eckartsau gehörte. Mit einer Fläche von über 50 Hektar ist der Komplex einer der größten barocken Schlossanlagen Mitteleuropas und zählt zu den bedeutendsten Barockdenkmälern Österreichs. Das Areal umfasst das Schloss selbst, weitläufige Terrassengärten sowie den Wirtschaftshof.

Der Ursprung der Anlage reicht bis ins 12. und 13. Jahrhundert zurück, als sie als Festung Hof (Burg Hof) erwähnt wurde. Ihre strategische Lage an der Grenze hatte eine defensive Bedeutung. Heute prägen weitläufige Gärten und viel Grün die Umgebung. Zum Areal gehören zudem ein kleiner Tierpark, Stallungen, Pferde und verschiedene Nutztiere.

Schloss Hof gilt als die größte barocke Schlossanlage Österreichs. Seine neuzeitliche Geschichte beginnt 1726, als Prinz Eugen von Savoyen seinen Wunsch nach einem repräsentativen Sommersitz verwirklichte. Architekt war Johann Lucas von Hildebrandt. 1755 erhielt Maria Theresia das Schloss als Geschenk. Ende des 19. Jahrhunderts überließ Kaiser Franz Joseph I. das Anwesen der k.u.k. Armee. Schloss Hof wurde zum Schauplatz bedeutender gesellschaftlicher Ereignisse, Feste und diplomatischer Treffen.

Während des Zweiten Weltkriegs diente die Anlage der deutschen Wehrmacht und ab 1945 bis 1955 der sowjetischen Armee. Die langjährige militärische Nutzung führte zu erheblichen Schäden an Gebäuden und Gärten. Die Restaurierung begann 2002, und seit 2005 ist das Schloss wieder öffentlich zugänglich.

Besonders hervorzuheben ist der Neptunbrunnen. Die Innenräume umfassen repräsentative Säle, einen Festsaal, Fresken und vergoldete Stuckornamente. Das ganze Jahr über finden hier Veranstaltungen statt – darunter Oster- und Weihnachtsmärkte, Sommerkonzerte unter freiem Himmel und Handwerksfeste.

Die Gärten sind mit Brunnen, Skulpturen und regelmäßig gepflegten Parterres geschmückt. Zum Ensemble gehört auch der weitläufige Meierhof, der einst der Versorgung des Guts diente und heute traditionelle Handwerke sowie historische Nutztierrassen präsentiert. Mehr als 200 Tiere sind hier zu sehen, darunter , Pferde, Kamele, Ziegen, Schafe, Pfaue, Alpakas, Lamas, Hühner und Schweine.

In den Sommermonaten blühen in den Gärten rund 35.000 Blumen. Die Schlossgärten bieten auch ruhige Ecken für Spaziergänge oder ein Picknick im Schatten der Bäume. Die Terrassen sind nach französischem Vorbild gestaltet. Unter der Leitung des Garteningenieurs Anton Zinner entstand innerhalb weniger Jahre eine der bedeutendsten barocken Gartenanlagen im deutschsprachigen Raum. Einen wesentlichen Bestandteil der Ausstattung bildet eine Skulpturensammlung des Bildhauers Johann Christoph Mader. Zudem gibt es einen Kräutergarten, einen regionalen Weinviertler Garten mit heimischen Pflanzen, einen Naschgarten, einen Garten der Vielfalt sowie einen Rosengarten.

TOP

Zámok

v Schlosshofe

 

,

Moravské mestá, Krajina, Mestá, Objekty, predmety a priestory, Príroda, Rastliny, Ľudská príroda, Zámky, Česko, Južná Morava, Stavby, Organizmy, Fotografie, Botanické záhrady

Valtice – hlavné mesto vína

skala
Hits: 92

sú malým mestom južnej Morave, blízko s Rakúskom. Historicky boli sídlom mocnej šľachtickej Liechtensteinovcov (turistika.cz). sa oficiálne prezentuje ako „“, nachádza sa tu (kudyznudy.cz). Valtice, nemecky patrili do konca 1. svetovej k Dolnému Rakúsku. K Československu boli pripojené na základe Saintgermainskej mierovej z 10. septembra 1919, československá správa prevzala mesto 31. júla 1920. Prvá písomná zmienka o Valticiach pochádza z roku 1193. Už vtedy tu existovalo opevnené sídlo, pravdepodobne s hradom. Majiteľmi sa stali . Celý zámocký a krajinársky komplex Lednicko-valtického areálu bol v roku 1996 zapísaný do zoznamu svetového dedičstva (zamek-valtice.cz).

Vo Valticiach sa zrejme pestovalo už v rímskych časoch. Prvé písomné doklady o valtickom vinárstve pochádzajú z 13. a 14. storočia. kontroloval , zanedbané vinice nechal označiť krížom na znak hanby. Najväčším previnením bola krádež hrozna, nikto okrem majiteľa nesmel vstúpiť do vinice. Tradícia spojená s veselosťou a tancom sa zachovala dodnes. vo Valticiach prežívalo koncom 19. storočia krízu spôsobenú révokazom a perenospórou. Nebezpečenstvu stagnácie zabránila vinárska škola, ktorá pomocou moderných metód ošetrovania viníc dosiahla, napriek silnej konkurencii rakúskych vín, nový rozmach valtického . Pre lepšiu propagáciu vín a zvýšenie prosperity viníc vznikali na prelome 19. a 20. storočia (Informačná tabuľa).

Súčasťou je zámok, ktorý vznikol rozšírením staršieho hradu, ktorý pravdepodobne v 11. storočí (Wikipedia). Počas 17. a 18. storočia dostal zámok svoju súčasnú podobu ako rozsiahla baroková rezidencia (travelking.sk). Jeho súčasťou je jazdiareň, galéra, barokové , kočiarovňa (Wikipedia). Atrakciou je zámocká vinárska pivnica z roku 1430, jedna z najstarších a najväčších vinných pivníc v Česku (zamek-valtice.cz). Nachádzajú sa tu historické s pôvodným nábytkom a umeleckou výzdobou (zamek-valtice.cz).

Neďaleko od Valtíc, na vrchu , prezývanom aj , sa nachádza Kolonáda. Je jedným z posledných architekta Josefa Hardtmutha v službách Liechtensteinov. Hardtmuth navrhol klasickú formu , do ktorej umiestnil voľnú citáciu rímskeho triumfálneho oblúka. Dielo je jeden z vrcholov empírového triumfalizmu v Česku. Kolonáda je rodovým pamätníkom a zároveň krajinárskou pohľadovou dominantou. Stavba bola dokončená v roku 1823 (zamek-valtice.cz).

V blízkosti zámku, na mieste bývalého zámockého záhradníctva sa nachádza bylinková záhrada. Nájsť tu možno približne 300 druhov, ktoré slúžia nielen na liečebné účely, ale napríklad aj na farbenie textílií či dochucovanie pokrmov (zamek-valtice.cz). Začala vznikať v roku 2004 boli Tiree a Ľubomír Chmelarovci z (bylinkovazahradavaltice.cz). V záhrade funguje malý obchodík umiestnený v skleníku, kde si môžu zakúpiť sadenice byliniek, bylinné a upomienkové (zamek-valtice.cz).

Valtice is a small town in South , close to the border with . Historically, was the seat of the powerful noble House of Liechtenstein (.cz). The town officially presents itself as the “capital of wine” and is home to the National Wine Centre (kudyznudy.cz). Valtice, known in German as Feldsberg, belonged to Lower Austria until the end of the World War. It was incorporated into Czechoslovakia on the basis of the Saint-Germain Peace Treaty of 10 September 1919, and Czechoslovak administration took over the town on 31 July 1920. The first written mention of Valtice dates back to 1193. Even at that time, a fortified settlement probably including a castle already existed. The owners became the Seefeld family. The entire château and landscape complex of the –Valtice Cultural Landscape was inscribed on the UNESCO World Heritage List in 1996 (zamek-valtice.cz).

In Valtice, wine was probably cultivated as early as times. The first written records of viticulture in Valtice date back to the 13th and 14th centuries. The vineyards were supervised by a perkmistr (vineyard overseer), and neglected vineyards were marked with a cross as a sign of disgrace. The most serious offence was the theft of grapes, and no one except the owner was allowed to enter a vineyard. The tradition of harvest celebrations accompanied by merriment and dancing has been preserved to this day. At the end of the 19th century, viticulture in Valtice experienced a crisis caused by phylloxera and downy mildew. The threat of stagnation was averted by the viticultural school, which, through modern methods of vineyard treatment, achieved a new revival of Valtice viticulture despite strong competition from Austrian wines. For better promotion of wines and increased vineyard prosperity, wine-growing cooperatives were established at the turn of the 19th and 20th centuries (information panel).

An integral part of the site is the château, which originated through the expansion of an older castle, probably dating back to the 11th century (). During the 17th and 18th centuries, the château acquired its present form as an extensive Baroque residence (travelking.sk). Its components include a riding hall, gallery, Baroque theatre, and carriage house (Wikipedia). A major attraction is the château wine cellar from 1430, one of the oldest and largest wine cellars in the Republic (zamek-valtice.cz). The complex also features historic representative halls with original furniture and artistic decoration (zamek-valtice.cz).

Near Valtice, on Reistenberg Hill, also known as Homole, stands the Colonnade. It is one of the last works of the architect in the service of the Liechtenstein family. Hardtmuth designed a classical colonnade, placing a free quotation of a Roman triumphal arch on its central axis. The structure represents one of the peaks of Empire-style triumphalism in the Czech Republic. The colonnade serves both as a family memorial and as a dominant feature of the surrounding landscape. The construction was completed in 1823 (zamek-valtice.cz).

Near the château, on the site of the former château gardening grounds, there is a herb garden. Approximately 300 species can be found here, which are used not only for medicinal purposes but also, for example, for dyeing textiles or flavouring dishes (zamek-valtice.cz). The garden began to take in 2004 thanks to Tiree and Ľubomír Chmelar from the USA (bylinkovazahradavaltice.cz). Within the garden, there is a small shop located in a greenhouse, where visitors can purchase herb seedlings, herbal teas, and souvenir items (zamek-valtice.cz).

Valtice ist eine kleine Stadt in Südmähren, nahe der Grenze zu . Historisch war sie Sitz der mächtigen Adelsfamilie Liechtenstein (turistika.cz). Die Stadt präsentiert sich offiziell als „Hauptstadt des Weines“ und beherbergt das Nationale Weinzentrum (kudyznudy.cz). Valtice, deutsch Feldsberg, gehörte bis zum Ende des Ersten Weltkriegs zu . Auf Grundlage des Friedensvertrags von Saint-Germain vom 10. September 1919 wurde die Stadt der Tschechoslowakei angeschlossen; die tschechoslowakische Verwaltung übernahm Valtice am 31. Juli 1920. Die erste schriftliche Erwähnung von Valtice stammt aus dem Jahr 1193. Bereits damals bestand hier eine befestigte Siedlung, vermutlich mit einer . Eigentümer wurden die Herren von Seefeld. Der gesamte Schloss- und Landschaftskomplex der Lednicko-valtický-Areal wurde 1996 in die Liste des UNESCO-Welterbes aufgenommen (zamek-valtice.cz).

In Valtice wurde Wein vermutlich bereits in römischer Zeit angebaut. Die ersten schriftlichen Zeugnisse über den Valticer Weinbau stammen aus dem 13. und 14. Jahrhundert. Die Weinberge wurden von einem Perkmistr (Weinbergsaufseher) kontrolliert; vernachlässigte Weinberge ließ er als Zeichen der Schande mit einem Kreuz kennzeichnen. Das schwerste Vergehen war der Diebstahl von Trauben, und niemand außer dem Eigentümer durfte einen Weinberg betreten. Die Tradition der Weinlese, verbunden mit Fröhlichkeit und Tanz, hat sich bis heute erhalten. Gegen Ende des 19. Jahrhunderts geriet der Weinbau in Valtice in eine Krise, verursacht durch die Reblaus und den Falschen Mehltau. Der Gefahr der Stagnation begegnete die Weinbauschule, die mithilfe moderner Methoden der Weinbergspflege trotz der starken Konkurrenz österreichischer Weine einen neuen Aufschwung des Valticer Weinbaus erreichte. Zur besseren Vermarktung der Weine und zur Steigerung des Wohlstands der Weinberge entstanden an der Wende vom 19. zum 20. Jahrhundert Winzergenossenschaften (Informationstafel).

Zum Areal gehört das Schloss, das durch den Ausbau einer älteren Burg entstand, die wahrscheinlich aus dem 11. Jahrhundert stammt (Wikipedia). Im 17. und 18. Jahrhundert erhielt das Schloss seine heutige Gestalt als weitläufige barocke Residenz (travelking.sk). Zu seinen Bestandteilen zählen eine Reithalle, eine Galerie, ein barockes Theater und eine Wagenremise (Wikipedia). Eine besondere Attraktion ist der Schlossweinkeller aus dem Jahr 1430, einer der ältesten und größten Weinkeller in Tschechien (zamek-valtice.cz). Außerdem befinden sich hier historische Repräsentationssäle mit originalem Mobiliar und künstlerischer Ausstattung (zamek-valtice.cz).

In der Nähe von Valtice, auf dem Reistenberg, auch Homole genannt, befindet sich die Kolonnade. Sie ist eines der letzten Werke des Architekten Josef Hardtmuth im Dienst der Liechtensteiner. Hardtmuth entwarf eine klassische Kolonnade, in deren Achse er eine freie Anlehnung an einen römischen Triumphbogen platzierte. Das Bauwerk stellt einen der Höhepunkte des Empire-Triumphalismus in Tschechien dar. Die Kolonnade ist sowohl ein Familiengedenkmal als auch eine landschaftliche Blickdominante. Der Bau wurde 1823 vollendet (zamek-valtice.cz).

In der Nähe des Schlosses, auf dem Gelände der ehemaligen Schlossgärtnerei, befindet sich ein Kräutergarten. Hier lassen sich rund 300 Pflanzenarten finden, die nicht nur zu Heilzwecken dienen, sondern beispielsweise auch zum Färben von Textilien oder zum Würzen von Speisen verwendet werden (zamek-valtice.cz). Der Garten begann im Jahr 2004 zu entstehen, initiiert von den Eheleuten Tiree und Ľubomír Chmelar aus den USA (bylinkovazahradavaltice.cz). Im Garten befindet sich ein kleiner Laden in einem Gewächshaus, in dem Besucher Kräutersetzlinge, Kräutertees und Souvenirs erwerben können (zamek-valtice.cz).

Valtice jsou malým městem na jižní Moravě, v blízkosti hranice s Rakouskem. Historicky byly sídlem mocného šlechtického rodu Lichtenštejnů (turistika.cz). Město se oficiálně prezentuje jako „hlavní město “ a nachází se zde Národní vinařské centrum (kudyznudy.cz). Valtice, německy Feldsberg, patřily až do konce první světové války k Dolnímu Rakousku. K Československu byly připojeny na základě saintgermainské mírové smlouvy z 10. září 1919, přičemž československá správa převzala město 31. července 1920. První písemná zmínka o Valticích pochází z roku 1193. Již tehdy zde existovalo opevněné sídlo, pravděpodobně s hradem. Majiteli se stali Seefeldové. Celý zámecký a krajinářský komplex Lednicko-valtického areálu byl v roce 1996 zapsán na seznam světového dědictví UNESCO (zamek-valtice.cz).

Ve Valticích se víno pravděpodobně pěstovalo již v římských dobách. První písemné doklady o valtickém vinařství pocházejí ze 13. a 14. století. Vinice kontroloval perkmistr a zanedbané vinice nechával označit křížem na znamení hanby. Největším proviněním byla krádež hroznů a nikdo kromě majitele nesměl vstoupit do vinice. Tradice vinobraní spojená s veselím a tancem se zachovala dodnes. Vinařství ve Valticích prožívalo na konci 19. století krizi způsobenou révokazem a peronosporou. Nebezpečí stagnace zabránila vinařská škola, která pomocí moderních ošetřování vinic dosáhla navzdory silné konkurenci rakouských vín nového rozmachu valtického vinařství. Pro lepší propagaci vín a zvýšení prosperity vinic vznikala na přelomu 19. a 20. století vinařská družstva (Informační tabule).

Součástí areálu je zámek, který vznikl rozšířením staršího hradu, pravděpodobně založeného již v 11. století (Wikipedia). V průběhu 17. a 18. století získal zámek svou současnou podobu jako rozsáhlá barokní rezidence (travelking.sk). Jeho součástí je jízdárna, galerie, barokní divadlo a kočárovna (Wikipedia). Významnou atrakcí je zámecký vinný sklep z roku 1430, jeden z nejstarších a největších vinných sklepů v České republice (zamek-valtice.cz). Nacházejí se zde také historické reprezentační sály s původním nábytkem a uměleckou výzdobou (zamek-valtice.cz).

Nedaleko Valtic, na vrchu Reistenberg, zvaném také Homole, se nachází Kolonáda. Jedná se o jedno z posledních děl architekta Josefa Hardtmutha ve službách Lichtenštejnů. Hardtmuth navrhl klasickou formu kolonády, do jejíž osy umístil volnou citaci římského triumfálního oblouku. Dílo představuje jeden z vrcholů empírového triumfalismu v Česku. Kolonáda je rodovým památníkem a zároveň výraznou krajinářskou dominantou. Stavba byla dokončena v roce 1823 (zamek-valtice.cz).

V blízkosti zámku, na místě bývalého zámeckého zahradnictví, se nachází bylinková zahrada. Lze zde nalézt přibližně 300 druhů, které slouží nejen k léčebným účelům, ale například také k barvení textilií či dochucování pokrmů (zamek-valtice.cz). Zahrada začala vznikat v roce 2004 zásluhou manželů Tiree a Lubomíra Chmelarových z USA (bylinkovazahradavaltice.cz). V zahradě funguje malý obchůdek umístěný ve skleníku, kde si návštěvníci mohou zakoupit sazenice bylin, bylinné čaje a upomínkové předměty (zamek-valtice.cz).

TOP

Valtický zámok

Valtice

Bylinková záhrada

Krajina, Slovensko, Príroda, Ľudská príroda, Myjava, Vodné nádrže, Fotografie

Chalupy - vodná nádrž pri Matejovci

skala
Hits: 3926

Vodná nádrž sa sa nachádza blízko Matejovec, ktorá je pomerne známa Myjave. Dá sa k nej celkom ľahko prejsť aj pešo. V lete sa v nej dá kúpať. Nádrž tvorí menšiu prírodnú alebo čiastočne upravenú vodnú plochu využívanú miestnymi obyvateľmi a návštevníkmi regiónu ako miesto oddychu a počas teplejších mesiacov. 

Podľa miestnej rybárskych revírov, táto vodná plocha je označená ako , okolie poskytuje pokojné prostredie pre , a rekreačné pobyty v prírode (kamnaryby.sk).

The Chalupy water reservoir is located near the village of , which is relatively well known in the region. is quite easy to reach on foot. In summer, swimming is possible there. The reservoir forms a smaller natural or partially modified body of water, used by local residents and visitors to the region as a place for rest and recreation during the warmer months.

According to the local register of fishing grounds, this water body is designated as VN Matejovec. Its surroundings provide a peaceful environment for fishing, swimming, and recreational stays in nature (kamnaryby.sk).

,

Krajina, Zahraničie, Mestá, Objekty, predmety a priestory, Príroda, Ľudská príroda, Česko, Južná Morava, Moravské mestá, Stavby, Fotografie, Parky

Brno

skala
Hits: 1061

je metropolou Moravy, je druhým najväčším mestom Českej republiky. Žije tu približne 400 000 obyvateľov (Wikipedia) na ploche 230 km2 (mendelu.cz). Leží pri sútoku Svratky a Svitavy, v predhorí -moravskej vysočiny (Encyclopedia Britannica). Prvá písomná zmienka o Brne je z roku 1091. Historické názvy: , , , . Slovo Brno je odvodené od – , brnný znamená hlinený. V hantec jazyku je Brno pomenované ako , , ale aj Štatl (Wikipedia). má strategickú polohu v srdci Európy a veľké medzinárodné letisko. Disponuje množstvom autobusových a vlakových staníc, čo umožňuje jednoduché cestovanie do ďalších európskych destinácií. v meste je tiež veľmi pohodlná. Brnenské výstavisko funguje od roku 1928. Každoročne sa tu konajú zamerané na vedu, techniku, cestovanie, kultúru a ďalšie oblasti. Jednou z najzaujímavejších častí je sekcia vedy a , kde možno vidieť najnovšie inovácie v , robotike a podobných odboroch. Súčasťou sú aj a špeciálne programy pre deti (alexstaff.agency). Brno je významným vzdelávacím centrom, nachádza sa tu viacero univerzít a vysokých škôl (Wikipedia). 

Brno bolo historicky hlavným mestom Moravy od stredoveku až do roku 1948 (Wikipedia). V stredoveku bolo mesto opevnené (discoverczech.com). Nad mestom sa čnie hrad Špilberk (Wikipedia). Brniansky hrad Špilberk vznikol v 13. storočí a počas posledných 700 rokov slúžil rôznym účelom. Najprv bol kráľovským hradom a sídlom moravských markgrófov. Neskôr sa rozrástol na významnú vojenskú pevnosť, ktorá mala chrániť Brno. Koncom 18. storočia sa zmenil na väzenie pre najťažších zločincov a politických väzňov Rakúsko-Uhorska. V roku 1960 sa Špilberk stal sídlom Múzea mesta Brna (travelinculture.com). Rímskokatolícka stojí na brnianskom vrchu . Zvláštnosťou je, že zvon bije o 11:00 – čo je pripomienka švédskeho obliehania počas Tridsaťročnej vojny a legendy, podľa ktorej sa obyvatelia dohodli, že poludňajší zvon bude zvoniť o hodinu skôr – čo malo prispieť k obrane mesta. Brno má – tzv. chronometer, čierny na Námestí slobody. Každý deň o 11:00 vypustí sklenenú guľôčku z jedného zo štyroch otvorov – šťastný divák si ju môže chytiť a odniesť ako suvenír. Na ktorom mieste sa objaví, však nie je možné predvídať (travelinculture.com). Brnianska s gotickou vežičkou prestala slúžiť svojmu pôvodnému účelu v roku 1935 a dnes je z nej galéria. Dominantou je impozantná od Johanna Bernharda Fischera von Erlacha. Socha „Spravedlnost“ na Moravskom námestí znázorňuje muža dvíhajúceho ťažký blok (travelinculture.com). patrí medzi najrozsiahlejšie námestia v Brne. Okrem iného sa tu nachádza 8-metrová jazdecká socha Luxemburského od Jaroslava Rónu, prezývaná „Odvaha“ (gotobrno.cz). Pod parkom na Žltom kompci neďaleko od centra sa nachádzajú , ktoré nemajú v Európe obdoby. Je to skvelý priestor pre , koncery, vizuálne projekcie (gotobrno.cz). Brno disponuje aj zoologickou záhradou, od roku 1953 (gotobrno.cz).

Na Námestí slobody nájdete aj Morový stĺp z roku 1689 (travelinculture.com). Brnianska kostnica je však s približne 50 000 kostrami najväčšia v Česku a druhá najväčšia v Európe – po parížskych katakombách. Kostnica pri kostole svätého Jakuba vznikla v 17. storočí a rozširovala sa v 18. storočí. Pre nedostatok miesta na cintoríne sa hroby po niekoľkých rokoch otvárali a kosti sa premiestňovali do kostnice, aby vznikol priestor pre nových zosnulých. V roku 1784 cisár . cintorín pri svätom Jakubovi zrušil – a kostnica upadla do zabudnutia. Znovuobjavená bola až v roku 2001 (travelinculture.com). Zaujímavosťou je trhové námestie Zelný trh () v centre s historickými podzemnými chodbami pod ním (Wikipedia). Brna: genetik Gregor Mendel, spisovateľ a Bohumil Hrabal, hudobný skladateľ Leoš Janáček, herec a dramatik Arnošt Goldflam a (Wikipedia).

Vila Tugendhat

Vila Tugendhat sa nachádza na Drobného ulici v Brne. Je pobočkou Muzea Brněnska. Patrí ku nej aj záhrada. Majiteľ Alfred Löw-Beer v roku 1929 daroval hornú časť pozemku svojej dcére, ktorá si na ňom postavila rodinný dom, vilu Tugendhat (vilalowbeer.cz). V 19. storočí tu stály záhradné , vinohrad a záhrada. V roku 1903 tu dal postaviť rodinnú vilu. V roku 1913 dal vilu Alfred Löw-Beer čiastočne upraviť. V roku 1940 zabavili vilu a sídlilo tu gestapo. Po vojne tu krátko fungoval . Od roku 1954 do roku 2012 objekt fungoval ako (vilalowbeer.cz).

Od 50-tych rokov do konca 20. storočia spravená iba čiastočná oprava strechy, inštalácie nového kotla a ústredného kúrenia. Ku pamiatkovej obnove došlo v máji 2013 a trvala do decembra 2014. Súčasťou boli mnohé remeselné interiérové . Rekonštruovaný bol aj záhradný dom, tzv. „Colnica“. Záhrada bola pretvorená do podoby z 30-tych rokov 20. storočia. (vilalowbeer.cz).

Pôvodným názov pre Lužánky je , v hantecu Augec. Leží v nadmorskej výške 214 metrov nad morom (Wikipedia). Lužánky sú prvým verejný parkom v Česku (gotobrno.cz). S rozlohou 22 hektárov je najväčším brnenským parkom (brna.cz). V 16. storočí bol v tomto priestore hospodársky dvorec (Informačná tabuľa). Založený bol v roku 1786 ako jeden z prvých verejných parkov v strednej Európe (gotobrno.cz). Avšak prvé zmienky o Lužánkach sú z 13. storočia, kedy venoval lužnú lúku s hospodárskym dvorcom neďaleko hradieb herburskému kláštoru. V 16. storočí tento majetok prevzali jezuiti a v 18. storočí tu postavili kaplnku a okrasnú záhradu (Wikipedia). Záhrada vznikla na území pôvodnej lužnej lúky pri Ponávke. Jej autorom bol cisársky záhradník Franz Bissinger, ktorý ju osadil do francúzskeho štýlu (brna.cz). Pomenovanie pochádza od pôvodných lužných lesov, ktoré tu kedysi rástli (Informačná tabuľa).

Uprostred parku sa nachádza novorenesančný Pavilon, kde sa aj dnes konajú plesy, koncerty, slávnosti a . Dnes je známy aj pod názvom Kasino a plní aj funkciu detského centra voľného času. Súčasná podoba parku pochádza z roku 1840 a jej autorom je (gotobrno.cz). Šebánek zmenil ráz záhrady na park anlického prírodného štýlu. Park rozšíril na 22.3 ha, stal sa mestským korzom, výletným miestom a miestom kultúrnym a spoločenským (brna.cz). Koncom 19. storočia boli v Lužánkach zastúpené všetky druhy drevín, ktoré sa vyskytujú na Morave (Informačná tabuľa). Lužánky sú aj dnes športovým a spoločenským centrom (gotobrno.cz).  Park je kultúrnou pamiatkou (Wikipedia). Súčasná podoba parku je výsledkom rekonštrukcie z rokov 1991 – 2012 podľa Ivana Otrubu (Otruba). V rokoch 1978, 2015 – 2016 ornitológovia zaznamenali v parku 72 druhov vtákov, z toho 29 hniezdniacich (Černý, Šebela). V roku 2004 bolo v parku vybudované umelé koryto rieky Ponávky, ktorá kedysi cez park tiekla. Dnes je jej tok zvedený do potrubia, ktoré skrýva val tiahnuci sa vedľa Drobného ulice (jecool.net).

Brno is the metropolis of and the second largest city of the Czech Republic. Approximately 400,000 inhabitants live here () on an area of 230 km² (mendelu.cz). It lies at the confluence of the Svratka and Svitava rivers, in the foothills of the Bohemian-Moravian Highlands (Encyclopedia Britannica). The first written mention of Brno dates back to 1091. Historical names include Brnen, Brenne, Brynen, Birnen. The word Brno is derived from “brn” – clay; “brnný” means clayey. In the Hantec slang, Brno is called Brnisko, Bryncl, or Štatl (Wikipedia). The city has a strategic position in the heart of Europe and a large international airport. It has many bus and train stations, which allows easy travel to other European destinations. Transportation within the city is also very convenient.

The Brno Exhibition Centre has been operating since 1928. Every year, trade fairs focused on science, technology, travel, culture, and other areas are held here. One of the most interesting parts is the science and technology section, where visitors can see the newest innovations in IT, robotics, and similar fields. Concerts and special programs for children are also included (alexstaff.agency). Brno is an important educational center, home to several universities and colleges (Wikipedia).

Historically, Brno was the capital of Moravia from the Middle Ages until 1948 (Wikipedia). In the Middle Ages, the city was fortified (discoverczech.com). Above the city rises Špilberk Castle (Wikipedia). Špilberk was founded in the 13th century and has served various purposes over the last 700 years. First, it was a royal castle and the seat of the Margraves of Moravia. Later, it grew into a major military fortress designed to protect Brno. At the end of the 18th century, it was turned into a prison for the worst criminals and political prisoners of the Austro-Hungarian Empire. In 1960, Špilberk became the seat of the Brno City Museum (travelinculture.com).

The Catholic Cathedral of Saints Peter and Paul stands on Petrov Hill. Its uniqueness lies in the fact that the bell rings at 11:00 – a reminder of the Swedish siege during the Thirty Years‘ War and a legend saying that locals agreed the noon bell would ring an hour earlier, which was meant to help in the city’s defense. Brno has an astronomical clock – a chronometer, a black obelisk on Freedom Square. Every day at 11:00 it releases a glass marble from one of four openings – a lucky viewer may catch it and take it home as a souvenir. However, it is impossible to predict which opening it will fall from (travelinculture.com).

The Old Town Hall with a Gothic turret stopped serving its original purpose in 1935 and today it is a gallery. A dominant landmark of the square is the impressive Parnas Fountain by Johann Bernhard Fischer von Erlach. The statue “Justice” on Moravian Square depicts a man lifting a heavy block (travelinculture.com). Moravian Square is one of the largest squares in Brno. Among other things, it features the 8-meter equestrian statue of Jošt of Luxembourg by Jaroslav Róna, nicknamed “Courage” (gotobrno.cz).

Under the park on Yellow Hill near the center are water reservoirs unlike any others in Europe. It is an excellent space for art, concerts, and visual projections (gotobrno.cz). Brno also has a zoo, established in 1953 (gotobrno.cz).

On Freedom Square you can also find the Plague Column from 1689 (travelinculture.com). The Brno ossuary, with approximately 50,000 skeletons, is the largest in the Czech Republic and the second largest in Europe after the Paris catacombs. The ossuary by the Church of St. James was created in the 17th century and expanded in the 18th century. Due to lack of space in the cemetery, graves were opened after several years and the bones were moved to the ossuary to make room for new burials. In 1784, Emperor Joseph II abolished the cemetery by St. James – and the ossuary fell into oblivion. It was rediscovered only in 2001 (travelinculture.com). The market square Zelný trh (Zelňák) in the center is interesting due to the historic underground passageways beneath it (Wikipedia).

Famous personalities of Brno: geneticist Gregor Mendel, writers Milan Kundera and Bohumil Hrabal, composer Leoš Janáček, actor and playwright Arnošt Goldflam, and actor Bolek Polívka (Wikipedia).

Vila Tugendhat

Villa Tugendhat is located on Drobného Street in Brno. It is a branch of the Brno Museum. It also includes a garden. Owner Alfred Löw-Beer donated the upper part of the property to his daughter in 1929, who built a family house there – Villa Tugendhat (vilalowbeer.cz). In the 19th century, garden houses, a vineyard, and a garden stood here. In 1903, Moriz Fuhrmann built a family villa on the site. In 1913, Alfred Löw-Beer partially modified it. In 1940, the villa was seized by the Germans and housed the Gestapo. After the war, the American Institute briefly operated here. From 1954 to 2012 the building served as the Masaryk Student Dormitory (vilalowbeer.cz).

From the 1950s to the end of the 20th century, only minor repairs were carried out, such as roof improvements and installation of a new boiler and central heating. Monument restoration took place from May 2013 to December 2014, including many craft interior works. The garden house, called the “Customs House,” was also restored. The garden was redesigned to its form from the 1930s (vilalowbeer.cz).

Lužánky

The original name for Lužánky is Augarten, in Hantec: Augec. It lies at an elevation of 214 meters above sea level (Wikipedia). Lužánky is the first public park in Czechia (gotobrno.cz). With an area of 22 hectares, it is the largest park in Brno (brna.cz). In the 16th century, there was an agricultural estate on this site (information board). The park was established in 1786 as one of the first public parks in Central Europe (gotobrno.cz). However, the first mentions date back to the 13th century, when Niger donated a wet meadow with a farm near the city walls to the Herbertine monastery. In the 16th century, the Jesuits took over the property, and in the 18th century they built a chapel and ornamental garden (Wikipedia).

The garden was created on what used to be a floodplain meadow near the . Its designer was imperial gardener Franz Bissinger, who arranged it in French style (brna.cz). The name comes from the original floodplain forests that once grew here (information board).

In the middle of the park stands a Neo-Renaissance Pavilion, where balls, concerts, celebrations, and exhibitions take place even today. Today it is also known as the Casino and serves as a children’s leisure center. The present form of the park dates back to 1840, designed by Antonín Šebánek (gotobrno.cz). Šebánek transformed the garden into a park in the English landscape style. He expanded it to 22.3 hectares, and it became a city promenade, excursion area, and cultural and social place (brna.cz). At the end of the 19th century, every tree species occurring in Moravia was represented in Lužánky (information board).

Lužánky is still a sports and social center (gotobrno.cz). The park is a cultural monument (Wikipedia). Its present appearance is the result of reconstruction between 1991 and 2012 based on designs by Ivan Otruba (Otruba). In 1978 and 2015–2016, ornithologists recorded 72 bird species in the park, 29 of them nesting (Černý, Šebela). In 2004, an artificial channel of the Ponávka River was built in the park; the river itself is now led through a pipe hidden in an embankment along Drobného Street (jecool.net).

Brno je metropolí Moravy a druhým největším městem České republiky. Žije zde přibližně 400 000 obyvatel (Wikipedia) na ploše 230 km² (mendelu.cz). Leží u soutoku Svratky a Svitavy, v podhůří Českomoravské vrchoviny (Encyclopedia Britannica). První písemná zmínka o Brně pochází z roku 1091. Historické názvy: Brnen, Brenne, Brynen, Birnen. Slovo Brno je odvozeno od „brn“ – hlína, „brnný“ znamená hliněný. V hantecu se Brno nazývá Brnisko, Bryncl nebo také Štatl (Wikipedia). Město má strategickou polohu v srdci Evropy a velké mezinárodní letiště. Má mnoho autobusových a vlakových nádraží, což umožňuje snadné cestování do dalších evropských destinací. Doprava ve městě je rovněž velmi pohodlná.

Brněnské výstaviště funguje od roku 1928. Každoročně se zde konají veletrhy zaměřené na vědu, techniku, cestování, kulturu a další obory. Jednou z nejzajímavějších částí je sekce vědy a techniky, kde je možné vidět nejnovější inovace v IT, robotice a podobných odvětvích. Součástí jsou také koncerty a speciální programy pro děti (alexstaff.agency). Brno je významným vzdělávacím centrem, nachází se zde několik univerzit a vysokých škol (Wikipedia).

Brno bylo historicky hlavním městem Moravy od středověku až do roku 1948 (Wikipedia). Ve středověku bylo město opevněné (discoverczech.com). Nad městem se tyčí hrad Špilberk (Wikipedia). Brněnský hrad Špilberk vznikl ve 13. století a během posledních 700 let sloužil různým účelům. Nejprve byl královským hradem a sídlem moravských markrabat. Později se rozrostl na významnou vojenskou pevnost, která měla chránit Brno. Koncem 18. století se změnil na vězení pro nejtěžší zločince a politické vězně Rakousko-Uherska. V roce 1960 se Špilberk stal sídlem Muzea města Brna (travelinculture.com).

Římskokatolická katedrála svatých Petra a Pavla stojí na brněnském vrchu Petrov. Zvláštností je, že zvon odbíjí v 11:00 – což je připomínka švédského obléhání během třicetileté války a legendy, podle níž se obyvatelé dohodli, že polední zvon bude zvonit o hodinu dříve – což mělo přispět k obraně města. Brno má astronomické hodiny – tzv. chronometr, černý obelisk na Náměstí svobody. Každý den v 11:00 vypustí skleněnou kuličku z jednoho ze čtyř otvorů – šťastný divák si ji může chytit a odnést jako suvenýr. Nelze však předvídat, odkud vypadne (travelinculture.com).

Brněnská Stará radnice s gotickou věžičkou přestala sloužit svému původnímu účelu v roce 1935 a dnes je z ní galerie. Dominantou náměstí je impozantní Parnasova kašna od Johanna Bernharda Fischera von Erlacha. Socha „Spravedlnost“ na Moravském náměstí znázorňuje muže zvedajícího těžký blok (travelinculture.com). Moravské náměstí patří mezi nejrozsáhlejší náměstí v Brně. Nachází se zde i 8metrová jezdecká socha Jošta Lucemburského od Jaroslava Róny, přezdívaná „Odvaha“ (gotobrno.cz).

Pod parkem na Žlutém kopci nedaleko centra se nacházejí vodojemy, které nemají v Evropě obdoby. Využívají se pro umění, koncerty a vizuální projekce (gotobrno.cz). Brno disponuje také zoologickou zahradou, založenou roku 1953 (gotobrno.cz).

Na Náměstí svobody najdete také Morový sloup z roku 1689 (travelinculture.com). Brněnská kostnice je však s přibližně 50 000 kostrami největší v Česku a druhá největší v Evropě – po pařížských katakombách. Kostnice u kostela svatého Jakuba vznikla v 17. století a rozšiřovala se v 18. století. Z důvodu nedostatku místa na hřbitově se hroby po několika letech otevíraly a kosti se přesouvaly do kostnice, aby vznikl prostor pro nové zemřelé. V roce 1784 císař Josef II. zrušil hřbitov u sv. Jakuba – a kostnice upadla v zapomnění. Znovuobjevena byla až v roce 2001 (travelinculture.com). Zajímavostí je tržní náměstí Zelný trh (Zelňák) v centru s historickými podzemními chodbami pod ním (Wikipedia).

Osobnosti Brna: genetik Gregor Mendel, spisovatelé Milan Kundera a Bohumil Hrabal, hudební skladatel Leoš Janáček, herec a dramatik Arnošt Goldflam a Bolek Polívka (Wikipedia).

Vila Tugendhat

Vila Tugendhat se nachází na ulici Drobného v Brně. Je pobočkou Muzea Brněnska. Patří k ní také zahrada. Majitel Alfred Löw-Beer v roce 1929 daroval horní část pozemku své dceři, která si na něm postavila rodinný dům – vilu Tugendhat (vilalowbeer.cz). V 19. století zde stály zahradní domky, vinice a zahrada. Roku 1903 zde nechal Moriz Fuhrmann postavit rodinnou vilu. V roce 1913 dal Alfred Löw-Beer vilu částečně upravit. V roce 1940 vilu zabavili Němci a sídlilo zde gestapo. Po válce zde krátce fungoval Americký ústav. Od roku 1954 do roku 2012 objekt sloužil jako Masarykův studentský domov (vilalowbeer.cz).

Od 50. let do konce 20. století se provedly pouze menší opravy, například střecha či instalace nového kotle a ústředního topení. K památkové obnově došlo od května 2013 do prosince 2014. Součástí bylo mnoho řemeslných interiérových prací. Rekonstruován byl také zahradní dům, tzv. „Celnice“. Zahrada byla upravena do podoby z 30. let 20. století (vilalowbeer.cz).

Lužánky

Původní název pro Lužánky je Augarten, v hantecu Augec. Leží v nadmořské výšce 214 metrů (Wikipedia). Lužánky jsou prvním veřejným parkem v Česku (gotobrno.cz). S rozlohou 22 hektarů jsou největším brněnským parkem (brna.cz). V 16. století zde stál hospodářský dvůr (informační tabule). Založeny byly v roce 1786 jako jeden z prvních veřejných parků ve střední Evropě (gotobrno.cz). První zmínky však pocházejí již ze 13. století, kdy Niger daroval lužní louku s dvorem herburskému klášteru. V 16. století majetek převzali jezuité a v 18. století zde postavili kapli a okrasnou zahradu (Wikipedia).

Zahrada vznikla na území původní lužní louky u Ponávky. Jejím autorem byl císařský zahradník Franz Bissinger, který ji osadil do francouzského stylu (brna.cz). Název pochází od původních lužních lesů, které zde kdysi rostly (informační tabule).

Uprostřed parku stojí novorenesanční Pavilon, kde se dodnes konají plesy, koncerty, slavnosti a výstavy. Dnes je znám také jako Kasino a slouží jako dětské centrum volného času. Současná podoba parku pochází z roku 1840 a jejím autorem je Antonín Šebánek (gotobrno.cz). Šebánek změnil charakter zahrady na park anglického přírodního stylu. Park rozšířil na 22,3 ha, stal se městským korzem, výletním místem a prostorem kulturním a společenským (brna.cz). Koncem 19. století byly v Lužánkách zastoupeny všechny druhy dřevin vyskytujících se na Moravě (informační tabule).

Lužánky jsou i dnes sportovním a společenským centrem (gotobrno.cz). Park je kulturní památkou (Wikipedia). Současná podoba je výsledkem rekonstrukce z let 1991–2012 podle Ivana Otruby (Otruba). V letech 1978 a 2015–2016 zaznamenali ornitologové v parku 72 druhů ptáků, z toho 29 hnízdících (Černý, Šebela). V roce 2004 bylo v parku vybudováno umělé koryto Ponávky; její proud je dnes sveden do potrubí skrytého v valu vedle ulice Drobného (jecool.net).

Brünn (Brno) ist die Metropole Mährens und die zweitgrößte Stadt der Tschechischen Republik. Hier leben etwa 400.000 Einwohner (Wikipedia) auf einer Fläche von 230 km² (mendelu.cz). Die Stadt liegt am Zusammenfluss von Svratka (Schwarzach) und Svitava (Zwitta) im Vorland der Böhmisch-Mährischen Höhe (Encyclopedia Britannica). Die erste schriftliche Erwähnung stammt aus dem Jahr 1091. Historische Bezeichnungen: Brnen, Brenne, Brynen, Birnen. Das Wort Brno leitet sich von „brn“ – Ton – ab; „brnný“ bedeutet tonhaltig. Im Hantec-Slang heißt Brno Brnisko, Bryncl oder Štatl (Wikipedia). Die Stadt hat eine strategische Lage im Herzen Europas und einen großen internationalen Flughafen. Zahlreiche Bus- und Bahnhöfe ermöglichen eine einfache Reise in weitere europäische Ziele. Auch der öffentliche Verkehr in der Stadt ist sehr bequem.

Das Brünner Messegelände existiert seit 1928. Jedes Jahr finden hier Messen zu Wissenschaft, Technik, Reisen, Kultur und weiteren Themen statt. Besonders interessant ist der Bereich für Wissenschaft und Technik, in dem man die neuesten Innovationen aus IT, Robotik und ähnlichen Bereichen sehen kann. Bestandteil sind auch Konzerte und spezielle Programme für Kinder (alexstaff.agency). Brünn ist ein bedeutendes Bildungszentrum mit mehreren Universitäten und Hochschulen (Wikipedia).

Historisch war Brünn von dem Mittelalter bis 1948 die Hauptstadt Mährens (Wikipedia). Im Mittelalter war die Stadt befestigt (discoverczech.com). Über der Stadt erhebt sich die Spielberg (Špilberk) (Wikipedia). Sie entstand im 13. Jahrhundert und diente in den letzten 700 Jahren verschiedenen Zwecken. Zunächst war sie eine königliche Burg und Sitz der mährischen Markgrafen. Später wurde sie zu einer wichtigen Militärfestung ausgebaut, die Brünn schützen sollte. Ende des 18. Jahrhunderts wurde sie zu einem Gefängnis für Schwerverbrecher und politische Gefangene der österreichisch-ungarischen Monarchie. 1960 wurde sie zum Sitz des Brünner Stadtmuseums (travelinculture.com).

Die römisch-katholische Kathedrale der Heiligen Peter und Paul steht auf dem Petersberg (Petrov). Eine Besonderheit besteht darin, dass die Glocke bereits um 11:00 Uhr läutet – als Erinnerung an die schwedische Belagerung während des Dreißigjährigen Krieges. Der Legende zufolge vereinbarten die Bewohner, den Mittagsschlag eine Stunde früher ertönen zu lassen, um zur Verteidigung der Stadt beizutragen. Brünn hat eine astronomische Uhr – einen Chronometer, einen schwarzen Obelisken auf dem Freiheitsplatz. Jeden Tag um 11:00 Uhr lässt er eine Glaskugel aus einer von vier Öffnungen fallen – ein glücklicher Besucher kann sie fangen und als Souvenir behalten. Wo sie erscheint, ist jedoch unvorhersehbar (travelinculture.com).

Das Alte Rathaus mit seinem gotischen Türmchen verlor 1935 seine ursprüngliche Funktion und dient heute als Galerie. Eine Dominante des Platzes ist der imposante Parnas-Brunnen von Johann Bernhard Fischer von Erlach. Die Statue „Gerechtigkeit“ auf dem Mährischen Platz zeigt einen Mann, der einen schweren Block hebt (travelinculture.com). Der Mährische Platz gehört zu den größten Plätzen Brünns. Zu finden ist dort auch die 8 Meter hohe Reiterstatue von Johann von Luxemburg (Jošt), geschaffen von Jaroslav Róna und „Mut“ genannt (gotobrno.cz).

Unter dem Park am Gelben Hügel (Žlutý kopec) nahe dem Zentrum befinden sich Wasserreservoire, die in Europa einzigartig sind. Sie dienen heute als Raum für Kunst, Konzerte und visuelle Projektionen (gotobrno.cz). Brünn besitzt auch einen Zoologischen Garten, gegründet 1953 (gotobrno.cz).

Auf dem Freiheitsplatz befindet sich auch die Pestsäule von 1689 (travelinculture.com). Das Brünner Beinhaus mit etwa 50.000 Skeletten ist das größte in Tschechien und das zweitgrößte in Europa nach den Pariser Katakomben. Das Beinhaus bei der Jakobskirche entstand im 17. Jahrhundert und wurde im 18. Jahrhundert erweitert. Wegen Platzmangels auf dem Friedhof wurden Gräber nach einigen Jahren geöffnet und die Gebeine in das Beinhaus übertragen. 1784 ließ Kaiser Josef II. den Friedhof bei St. Jakob aufheben – und das Beinhaus geriet in Vergessenheit. Erst 2001 wurde es wiederentdeckt (travelinculture.com). Eine Besonderheit ist der Marktplatz Zelný trh („Kohlmarkt“) im Zentrum mit historischen unterirdischen Gängen (Wikipedia).

Berühmte Persönlichkeiten Brünns: der Genetiker Gregor Mendel, die Schriftsteller Milan Kundera und Bohumil Hrabal, der Komponist Leoš Janáček, der Schauspieler und Dramatiker Arnošt Goldflam sowie Bolek Polívka (Wikipedia).

Villa Tugendhat

Die Villa Tugendhat befindet sich in der Drobného-Straße in Brünn. Sie ist eine Außenstelle des Museums der Region Brünn. Zur Villa gehört auch ein Garten. Eigentümer Alfred Löw-Beer schenkte 1929 den oberen Teil des Grundstücks seiner Tochter, die darauf die Familienvilla – die Villa Tugendhat – errichtete (vilalowbeer.cz). Im 19. Jahrhundert standen hier Gartenhäuser, ein Weinberg und ein Garten. 1903 ließ Moriz Fuhrmann eine Familienvilla erbauen. 1913 ließ Alfred Löw-Beer das Gebäude teilweise umbauen. 1940 beschlagnahmten die Deutschen die Villa, und die Gestapo war dort untergebracht. Nach dem Krieg befand sich dort kurz das American Institute. Von 1954 bis 2012 diente das Gebäude als Masaryk-Studentenwohnheim (vilalowbeer.cz).

Von den 1950er-Jahren bis zum Ende des 20. Jahrhunderts wurden nur kleinere Reparaturen durchgeführt – unter anderem am Dach, sowie die Installation eines neuen Kessels und Zentralheizsystems. Eine denkmalpflegerische Restaurierung fand von Mai 2013 bis Dezember 2014 statt. Zahlreiche kunsthandwerkliche Innenarbeiten wurden ausgeführt. Auch das Gartenhaus, die sogenannte „Zollstation“, wurde restauriert. Der Garten wurde in den Zustand der 1930er Jahre zurückversetzt (vilalowbeer.cz).

Lužánky

Der ursprüngliche Name für Lužánky lautet Augarten, im Hantec-Slang Augec. Der Park liegt auf 214 m ü. M. (Wikipedia). Lužánky ist der älteste öffentliche Park Tschechiens (gotobrno.cz). Mit 22 Hektar ist er der größte Park Brünns (brna.cz). Im 16. Jahrhundert befand sich hier ein Wirtschaftshof (Informationstafel). Der Park wurde 1786 als einer der ersten öffentlichen Parks Mitteleuropas angelegt (gotobrno.cz). Erste Erwähnungen reichen jedoch bis ins 13. Jahrhundert zurück, als Niger eine Auenwiese mit Wirtschaftshof nahe den Stadtmauern dem Herburtinerkloster schenkte. Im 16. Jahrhundert übernahmen die Jesuiten den Besitz und errichteten im 18. Jahrhundert eine Kapelle und einen Ziergarten (Wikipedia).

Der Garten entstand auf einer ehemaligen Auenwiese am Fluss Ponávka. Sein Gestalter war der kaiserliche Gärtner Franz Bissinger, der ihn im französischen Stil anlegte (brna.cz). Der Name stammt von den ursprünglichen Auenwäldern, die hier einst wuchsen (Informationstafel).

In der Mitte des Parks steht ein neorenaissance Pavillon, in dem bis heute Bälle, Konzerte, Feste und Ausstellungen stattfinden. Er ist auch unter dem Namen Kasino bekannt und dient als Zentrum für Kinderfreizeit. Die heutige Form des Parks stammt aus dem Jahr 1840 und wurde von Antonín Šebánek gestaltet (gotobrno.cz). Šebánek verwandelte den Garten in einen Park im englischen Landschaftsstil. Er erweiterte ihn auf 22,3 ha, und er wurde zur Stadtpromenade, zum Ausflugsziel sowie zu einem kulturellen und gesellschaftlichen Zentrum (brna.cz). Ende des 19. Jahrhunderts waren im Park alle Baumarten vertreten, die in Mähren vorkommen (Informationstafel).

Lužánky ist bis heute ein sportliches und gesellschaftliches Zentrum (gotobrno.cz). Der Park steht unter Denkmalschutz (Wikipedia). Sein heutiges Aussehen ist das Ergebnis einer Rekonstruktion von 1991 bis 2012 nach Plänen von Ivan Otruba (Otruba). In den Jahren 1978 sowie 2015–2016 verzeichneten Ornithologen 72 Vogelarten im Park, davon 29 brütende (Černý, Šebela). 2004 wurde im Park ein künstliches Flussbett der Ponávka gebaut; ihr Wasserlauf wird heute in einem Rohr entlang der Drobného-Straße geführt (jecool.net).

TOP

Brno

Lužánky

Vila Tugendhat

Botanické záhrady, Príroda, Rastliny, Ľudská príroda, Organizmy, Fotografie

Arborétum Mlyňany

skala
Hits: 421

Arborétum Mlyňany je botanickým zariadením, ktoré sa pýši najbohatšou zbierkou cudzokrajných drevín na Slovensku. Patrí medzi najvýznamnejšie arboréta v strednej Európe. Nachádza sa medzi obcami Tesárske Mlyňany a Vieska nad Žitavou, rozprestiera sa na ploche 67 hektárov (Slovakia Travel). Založené bolo v roku 1892 grófom Dr. Štefanom Ambrózy-Migazzim, vášnivým milovníkom prírody a dendrológie. Jeho cieľom bolo vytvoriť „vždyzelený park“ (Semper Vireo), kde by sa aklimatizovali cudzokrajné vždyzelené dreviny v našich klimatických podmienkach. Pod vedením záhradníka Jozefa Mišáka boli postupne vysádzané dreviny dovážané z rôznych častí sveta, najmä z Nemecka, Francúzska a Anglicka (es.wikipedia.org). Ambrózy získal časť mlynianskeho veľkostatku, ku ktorému neskôr prikúpil les pri Vieske nad Žitavou. Výsadby sa začali na terasách pod kaštieľom, ktorý dal predtým postaviť. Presúvali sa obrovské objemy zeme, balvany na stavbu sa dovážali z Prílep a Kľačian. Ambrózy sa spojil s poprednými botanikmi a dendrológmi ako boli , A. Silva-Tarouca, Moesz, , (sav.sk).

Arborétum je situované na severnom okraji Podunajskej nížiny. Pôvodne nebola príliš vhodná pre stálozelenú flóru, preto si zo začiatku zakladateľ nechal dovážať humus a rašelinu. Pôvodný Ambrózyho park bol založený na pôvodnom dubovo-hrabovom lese. Postupne sa vyrúbaval pôvodný porast a sadili sa ušľachtilé dreviny. Na okraji je možné aj dnes nájsť zvyšky pôvodného lesa (slovenskycestovatel.sk). Po odchode grófa Ambrózy-Migazziho v roku 1914 prevzal starostlivosť o arborétum . V roku 1951 bolo arborétum vyhlásené za chránený areál a stalo sa vedeckým pracoviskom Slovenskej akadémie vied (SAV). Dnes je arborétum otvorené pre verejnosť počas celého roka a slúži nielen ako miesto oddychu, ale aj ako centrum výskumu a vzdelávania v botaniky a ekológie (sk.wikipedia.org). Významné Arboréta: Ambrózy, Jozef Mišák, , Gejza Steinhübel, František Nábělek, Daniel Kovalovský, František Benčať, Ivan Tomaško (arboretum.sav.sk).

V Arboréte Mlyňany sa nachádza viac ako 2 300 druhov rastlín z rôznych kútov sveta, vrátane východnej Ázie, Kórey a Severnej Ameriky. Medzi najvzácnejšie exempláre patrí 35-metrový sekvojovec mamutí – a zimokvet včasný – Chimonanthus praecox, ktorý kvitne už v januári. Unikátom sú aj mnohé , ktoré sa okrem svojho pôvodného prostredia vyskytujú len v tomto arboréte (Slovakia Travel). Areál je rozdelený na niekoľko tematických častí: Ambrózyho park je najstaršia časť arboréta s rozlohou 40 ha, kde sú sústredené vždyzelené a . Ďalšie časti: severoamerická plocha, východoázijská plocha, kórejská plocha a slovenská plocha, ktorá bola založená v roku 1992 (slovenskycestovatel.sk). Jednou z hlavných dominánt arboréta je romantický kaštieľ postavený v roku 1894 s charakteristickou vežou, ktorý slúži ako sídlo správy arboréta a miesto konania rôznych podujatí. Hlavná vychádzková trasa pre návštevníkov meria 4,5 km a vedie cez najzaujímavejšie časti areálu (Slovakia Travel).

Zoznam druhov (162)

  1. Abies concolor
  2. Acer campestre
  3. Acer davidii
  4. Acer japonicum
  5. Acer oliverianum
  6. Acer palmatum
  7. Acer pictum
  8. Acer platanoides
  9. Acer rubrum
  10. Acer saccharum
  11. Acer triflorum
  12. Agave americana
  13. Ajuga genevensis
  14. Alopecurus pratensis
  15. Amelanchier × lamarckii
  16. alpina
  17. Asparagus setaceus
  18. Aucuba japonica
  19. Berberis aquifolium
  20. Berberis bealei
  21. Berberis japonica
  22. Berberis julianae
  23. Berberis thunbergii
  24. Betula papyrifera
  25. Betula pendula
  26. Calocybe gambosa
  28. Carpinus orientalis
  29. Castanea crenata
  30. Castanea dentata
  31. Castanea sativa
  33. Catalpa ovata
  34. Cedrus atlantica
  35. Cercidiphyllum japonicum
  36. Cercis canadensis
  37. Chamaecyparis lawsoniana
  38. Chamaecyparis pisifera
  39. Cladrastis kentukea
  40. Clematis vitalba
  42. Cornus kousa
  43. Cotinus coggygria
  44. Cotoneaster acutifolius
  45. Cotoneaster bullatus
  48. Cylindropuntia imbricata
  49. Deutzia ningpoensis
  50. barbatus
  51. Dianthus deltoides
  53. Erigeron strigosus
  55. Euonymus grandiflorus
  56. Euonymus sachalinensis
  57. Fagus orientalis
  58. Festuca pallens
  59. Festuca valesiaca
  60. viridissima
  61. Fraxinus americana
  62. Geranium macrorrhizum
  63. Gleditsia aquatica
  64. Gleditsia triacanthos
  65. Gymnocladus dioicus
  66. Hedera helix
  67. Hydrangea arborescens
  68. Hydrangea petiolaris
  69. Iberis sempervirens
  71. Isatis tinctoria
  72. Juglans mandshurica
  73. Juniperus horizontalis
  74. Karpatiosorbus latifolia
  75. Koelreuteria paniculata `Golden Rain Tree`
  76. Kniphofia uvaria
  77. Koelreuteria paniculata
  78. Larix decidua
  79. angustifolia
  80. Lavandula latifolia
  81. Libellula depressa
  82. Ligustrum obtusifolium
  1. Ligustrum vulgare
  2. Liquidambar formosana
  3. Liquidambar styraciflua
  4. Liriodendron tulipifera
  5. Metasequoia glyptostroboides
  6. Nymphaea alba
  7. Nymphaea candida
  8. Nymphaea mexicana
  9. Nymphaea odorata
  10. Nymphoides peltata
  11. Parthenocissus quinquefolia
  12. Phedimus kamtschaticus
  14. Pinus armandi
  15. Pinus pinaster
  16. Pinus ponderosa
  17. Pinus resinosa
  18. Pinus sylvestris
  20. Potentilla indica
  21. Pourthiaea villosa
  22. Prunus avium
  23. Prunus cerasifera
  24. Prunus laurocerasus
  25. Pterocarya fraxinifolia
  26. Pterocarya stenoptera
  27. Pyracantha crenulata
  28. Quercus acutissima
  29. Quercus coccinea
  30. Quercus palustris
  31. Quercus petraea
  33. Quercus velutina
  34. Rhododendron × detonsum
  35. Rhododendron albrechtii
  36. Rhododendron argyrophyllum
  37. Rhododendron calendulaceum
  38. Rhododendron catawbiense
  39. Rhododendron decorum
  40. Rhododendron degronianum
  41. Rhododendron ferrugineum
  42. Rhododendron luteum
  43. Rhododendron maximum
  44. Rhododendron mimetes
  45. Rhododendron ponticum
  46. Rhododendron roseum
  47. Rhododendron smirnowii
  48. Rhododendron wadanum
  49. Rhododendron yakushimanum
  50. Rhododendron yedoense
  51. Rhus typhina
  52. × odorata
  53. Rosa arvensis
  54. Rosa gallica
  55. Rosa lucieae
  56. Salix babylonica
  57. Salix integra
  58. Salix viminalis
  59. officinalis
  60. Sedum album
  61. Sequoia sempervirens
  62. Sequoiadendron giganteum
  63. Syringa oblata
  65. Syringa reticulata
  66. Taxus canadensis
  67. Thuja occidentalis
  68. Thuja plicata
  69. Tilia cordata
  71. Ulmus laevis
  74. Viburnum lantana
  75. Viburnum opulus
  76. Viburnum prunifolium
  77. Viburnum rhytidophyllum
  78. Weigela florida
  79. Wisteria floribunda
  80. Zelkova serrata

Arboretum Mlyňany is a botanical facility that boasts the richest collection of exotic woody plants in . is one of the most significant arboreta in Central . Located between the villages of Tesárske Mlyňany and Vieska nad Žitavou, it covers an area of 67 hectares (Slovakia Travel). It was founded in 1892 by Count Dr. , a passionate nature lover and dendrologist. His goal was to create an „evergreen park“ (Semper Vireo) where exotic evergreen trees could acclimatize to the local climatic conditions. Under the supervision of gardener Jozef Mišák, trees imported from various parts of the world, primarily from Germany, , and England, were gradually planted (es.wikipedia.org). Ambrózy acquired part of the Mlyňany estate, to which he later added a forest near Vieska nad Žitavou. The plantings began on terraces below the manor house, which he had previously built. Enormous volumes of soil were moved, and boulders for the construction of an alpine garden were brought from and Kľačany. Ambrózy collaborated with leading botanists and dendrologists such as C. K. Schneider, A. Silva-Tarouca, Moesz, Gáyer, and Rédl (sav.sk).

The arboretum is situated on the northern edge of the Danubian Lowland. Initially, the soil was not very suitable for evergreen flora, so the founder had humus and peat imported at the beginning. The original Ambrózy Park was established on a native oak-hornbeam forest. Over time, the native vegetation was gradually cut down and replaced with noble tree species. Remnants of the original forest can still be found on the edges of the arboretum today (slovenskycestovatel.sk). After Count Ambrózy-Migazzi left in 1914, Jozef Mišák took over the care of the arboretum. In 1951, it was declared a protected area and became a scientific institution under the Slovak Academy of Sciences (SAV). Today, the arboretum is open to the public year-round, serving not only as a place for relaxation but also as a center for botanical and ecological research and education (sk.wikipedia.org). Notable Figures of the Arboretum: , Jozef Mišák, Jozef Richtár, Gejza Steinhübel, František Nábělek, Daniel Kovalovský, František Benčať, Ivan Tomaško (arboretum.sav.sk).

Arboretum Mlyňany contains more than 2,300 plant species from various parts of the world, including East Asia, Korea, and North America. Among the rarest specimens is a 35-meter-tall giant sequoia (Sequoiadendron giganteum) and wintersweet (Chimonanthus praecox), which blooms as early as January. Many Asian tree species that exist only in their native environment or this arboretum are also unique (Slovakia Travel). The area is divided into several thematic sections: Ambrózy Park – the oldest part of the arboretum (40 hectares), focusing on evergreen broadleaf trees and conifers, North American section, East Asian section, Korean section, Slovak section – established in 1992 (slovenskycestovatel.sk).One of the main landmarks of the arboretum is a romantic manor house built in 1894, featuring a characteristic tower. It serves as the administrative headquarters of the arboretum and hosts various events. The main visitor walking trail is 4.5 km long and leads through the most interesting parts of the area (Slovakia Travel).

TOP (85)

Jeseň (212)

(152)

Jazierka (30)

Javory (87)

(72)

(42)

Duby (37)

Levandule (28)

Gaštany (16)

(15)

(13)

(11)

Borovice (10)

, kaliny, orgovány, slivky, tuje (32)

Ostatné dreviny (103)

Ostatné (96)

 

,