Autor: Alexandra Podolinská

Krajina, Kostoly, Neživé, Slovenská krajina, Stavby, Záhorie

Kopčiansky kostolík svätej Margity Antiochijskej

22/01/202522/01/2025 skala

Kostol svätej Margity Antiochijskej v Kopčanoch je jednou z najvýznamnejších historických pamiatok Slovenska, predstavujúcou vzácny príklad predrománskej sakrálnej architektúry s možným pôvodom v období Veľkej Moravy. Nachádza pri obci Kopčany neďaleko od Holíča, na ľavom brehu rieky Moravy, v blízkosti slovensko-českej hranice (lexikon.sk). Stojí na miernej terénnej vyvýšenine uprostred polí v blízkosti rieky Moravy v Kopčanoch (Andrej Botek). Je situovaný približne 2 km od významného veľkomoravského hradiska Mikulčice-Valy. Stavba je jednoloďovým kostolom s pravouhlým uzáverom lode, typickým pre malé sakrálne stavby v strednej a západnej Európe v 8. až 11. storočí. Pôvodné bočné múry sú zachované takmer po korunnú rímsu. V 13. storočí došlo k gotickým úpravám, vrátane zamurovania pôvodných okien na severnej strane a pridania nového úzkeho okna vo východnej stene presbytéria (lexikon.sk). V rámci tejto prestavby bol tiež celý interiér vyzdobený freskami. V druhej polovici 15. storočia bol kostolík opevnený a obohnaný priekopou. Tieto úpravy zrejme súviseli s vojnovými stretmi medzi Uhorskom a Českým kráľovstvom, kedy slúžil ako oporný bod neďaleko hraníc (apsida.sk).

V 17. storočí, v období baroka, boli upravené okná a pravdepodobne došlo k ďalším menším stavebným zásahom. Prvý archeologický výskum kostola a jeho okolia sa začal v roku 1964, v roku 2004 boli v okolí kostola objavené tri hroby so šperkami typickými pre veľkomoravské obdobie, čo naznačuje, že kostol mohol byť postavený už v 9. storočí. Dendrochronologické a rádiokarbónové analýzy dreva z muriva kostola však naznačujú jeho vznik v druhej polovici 10. storočia, konkrétne okolo roku 951. Kostol svätej Margity Antiochijskej si zachoval mnoho pôvodných prvkov a architektonických detailov, ako sú pôvodné okenné otvory, povrchová úprava stien či valená klenba v presbytériu. V súčasnosti je kostol národnou kultúrnou pamiatkou a slúži na príležitostné bohoslužby a púte, pripomínajúc bohatú históriu a duchovné dedičstvo regiónu (lexikon.sk). Vrchná vrstva v interiéry odhalila fragment ženskej tváre so svätožiarou datovaný od polovice 16. storočia. Takmer s istotou ide o svätú Margitu Antiochijskú (Andrej Botek). V blízkom okolí sa našli nálezy osídlenia – strážnej osady z obdobia Veľkej Moravy a západné priečelie kostolíka smeruje priamo smerom k mikulčickému hradisku, ktorého hlavná brána bola zasa orientovaná smerom ku Kopčanom. Pár desiatok metrov južne od kostola sa navyše nachádza areál opevneného zrejme veľmožského dvorca datovaného do veľkomoravského obdobia. V roku 2021 bola ukončená rozsiahla obnova objektu spojená s omietnutím exteriéru. V posledných rokoch sa tu organizuje slávnosť na sviatok svätého Cyrila a Metoda. Vyše 200-ročná lipa pri kostolíku sa v roku 2019 stala finalistom súťaže Európsky strom roka (apsida.sk).

The Church of Saint Margaret of Antioch in Kopčany is one of the most significant historical monuments in Slovakia, representing a rare example of pre-Romanesque sacred architecture, possibly originating from the era of Great Moravia. It is located near the village of Kopčany, not far from Holíč, on the left bank of the Morava River, close to the Slovak-Czech border (lexikon.sk). The church stands on a slight elevation in the middle of fields near the Morava River in Kopčany (Andrej Botek). It is situated approximately 2 km from the important Great Moravian hillfort of Mikulčice-Valy. The structure is a single-nave church with a rectangular apse, typical of small sacred buildings in Central and Western Europe from the 8^th to the 11^th centuries. The original side walls are preserved almost to the cornice level. In the 13^th century, Gothic modifications were made, including the bricking up of original windows on the northern side and the addition of a new narrow window in the eastern wall of the presbytery (lexikon.sk). During this renovation, the entire interior was also decorated with frescoes. In the second half of the 15^th century, the church was fortified and surrounded by a moat. These modifications likely corresponded to wartime conflicts between the Kingdom of Hungary and the Kingdom of Bohemia when it served as a defensive outpost near the border (apsida.sk).

In the 17^th century, during the Baroque period, windows were modified, and further minor construction works likely took place. The first archaeological research of the church and its surroundings began in 1964, and in 2004, three graves with jewelry typical of the Great Moravian period were discovered near the church, suggesting that it could have been built as early as the 9^th century. However, dendrochronological and radiocarbon analyses of the wood in the church masonry indicate its construction in the second half of the 10^th century, specifically around 951. The Church of Saint Margaret of Antioch has preserved many original elements and architectural details, such as original window openings, wall surface treatments, and the barrel vault in the presbytery. Today, the church is a national cultural monument and is used for occasional services and pilgrimages, commemorating the rich history and spiritual heritage of the region (lexikon.sk). The upper layer of the interior revealed a fragment of a female face with a halo dated to the mid-16th century. It is almost certainly Saint Margaret of Antioch (Andrej Botek). Nearby, remnants of a settlement – a guard settlement from the Great Moravian period – were discovered. The western facade of the church points directly toward the Mikulčice hillfort, whose main gate was oriented toward Kopčany. A few dozen meters south of the church lies the site of a fortified noble court, likely from the Great Moravian era. In 2021, an extensive restoration of the church was completed, including the exterior plastering. In recent years, a celebration has been held here on the feast of Saints Cyril and Methodius. The more than 200-year-old linden tree near the church became a finalist in the European Tree of the Year competition in 2019 (apsida.sk).

Kostel svaté Markéty Antiochijské v Kopčanech je jednou z nejvýznamnějších historických památek Slovenska, představující vzácný příklad předrománské sakrální architektury s možným původem z období Velké Moravy. Nachází se poblíž obce Kopčany nedaleko Holíče, na levém břehu řeky Moravy, blízko slovensko-české hranice (lexikon.sk). Kostel stojí na mírném terénním vyvýšení uprostřed polí poblíž řeky Moravy v Kopčanech (Andrej Botek). Je situován přibližně 2 km od významného velkomoravského hradiště Mikulčice-Valy. Stavba je jednolodní kostel s pravoúhlým závěrem lodi, typickým pro malé sakrální stavby ve střední a západní Evropě v 8. až 11. století. Původní boční zdi jsou zachovány téměř po korunovou římsu. V^e 13. století došlo k gotickým úpravám, včetně zazdění původních oken na severní straně a přidání nového úzkého okna ve východní stěně presbytáře (lexikon.sk). Během této přestavby byl také celý interiér vyzdoben freskami. V druhé polovině 15. století byl kostel opevněn a obklopen příkopem. Tyto úpravy pravděpodobně souvisely s válečnými střety mezi Uherskem a Českým královstvím, kdy sloužil jako opěrný bod nedaleko hranic (apsida.sk).

V 17. století, v období baroka, byla upravena okna a pravděpodobně došlo k dalším drobným stavebním zásahům. První archeologický výzkum kostela a jeho okolí začal v roce 1964 a v roce 2004 byly v okolí kostela objeveny tři hroby se šperky typickými pro velkomoravské období, což naznačuje, že kostel mohl být postaven již v 9. století. Dendrochronologické a radiokarbonové analýzy dřeva ve zdivu kostela však naznačují jeho vznik ve druhé polovině 10. století, konkrétně kolem roku 951. Kostel svaté Markéty Antiochijské si zachoval mnoho původních prvků a architektonických detailů, jako jsou původní okenní otvory, povrchová úprava zdí a valená klenba v presbytáři. V současnosti je kostel národní kulturní památkou a slouží k příležitostným bohoslužbám a poutím, připomínajícím bohatou historii a duchovní dědictví regionu (lexikon.sk). Vrchní vrstva v interiéru odhalila fragment ženské tváře se svatozáří datovaný do poloviny 16. století. Téměř jistě jde o svatou Markétu Antiochijskou (Andrej Botek). V blízkém okolí byly nalezeny zbytky osídlení – strážní osady z období Velké Moravy. Západní průčelí kostelíka směřuje přímo na mikulčické hradiště, jehož hlavní brána byla orientována směrem na Kopčany. Pár desítek metrů jižně od kostela se nachází areál opevněného pravděpodobně velmožského dvorce datovaného do období Velké Moravy. V roce 2021 byla dokončena rozsáhlá obnova objektu spojená s omítnutím exteriéru. V posledních letech se zde pořádá slavnost k svátku svatých Cyrila a Metoděje. Více než 200letá lípa u kostelíka se v roce 2019 stala finalistou soutěže Evropský strom roku (apsida.sk).

Odkazy

Use Facebook to Comment on this Post

Devínské Karpaty, Hrady, Krajina, Malé Karpaty, Neživé, Slovenská krajina, Stavby, Záhorie, Zrúcaniny

Hrad Devín

10/06/202121/01/2025 skala

Známe zrúcaniny hradu Devín, ležiace na skalnom brale nad sútokom Moravy a Dunaja, patria k významným pamätníkom slovenskej minulosti (bratislava.sk). Za vlády Trajána a Valentiana I. bola na Devíne predsunutá rímska strážna stanica. Opevnenie vybudovala rímska posádka a bolo súčasťou hraničného obranného systému Rímskej ríše – Limes romanus (devin.sk). Na hradnej výšine existovala významná keltská osada už od začiatku posledného storočia pred n.l.. (slovenskehrady.sk). Mimoriadne významná strategická poloha, známa už Keltom a Rimanom, bola príčinou aj k založeniu mohutného slovanského hradiska na hradnom návrší, ktoré sa roku 864 prvý raz písomne uvádza pod menom Dowina (bratislava.sk), čo znamená deva, dievča (devin.sk). Najstaršie stopy po Slovanoch pochádzajú z 8. storočia, vyskytujú sa na celej ploche centrálneho hradiska, z čoho si možno utvoriť predstavu o intenzívnej sídliskovej zástavby. Dodnes sa zachovali zvyšky zemného valu na severnej strane hradiska, ktorý bol vybudovaný už v rímskej dobe. Slovania ho spevnili drevenou palisádou (slovenskehrady.sk).

V 9. storočí tu sídlil Mojmír, Rastislav aj Svätopluk, ktorý tu v roku 871 porazil Nemcov (kastiel.org). Z letopisov vyplýva, že na Devíne sa opevnilo veľkomoravského knieža Rastislav, ktorý hľadal útočisko pred východofranským kráľom Ľudovítom Nemcom (i15.cz). V období Veľkomoravskej ríše to bol najvýznamnejší pohraničný hrad (bratislava.sk). Toto rozsiahle hradisko, chránené od Dunaja vysokým bralom a od severovýchodu priekopami a zemnými valmi, bolo v období Veľkej Moravy jednou z najdôležitejších pevností proti expanzii Franskej ríše (bratislava.sk). Po roku 892 bol Devín jedným z dôležitých bodov reťaze obranných hradísk proti útokom starých Maďarov z potiských oblastí (slovenskehrady.sk). Po zániku Veľkej Moravy nadobudol Devín strategický význam v 13. storočí, v období rakúsko-uhorských bojov o Devínsku bránu. Na hradnom kopci vznikol menší kamenný pohraničný strážny hrad (wikipedia sk). V roku 1272 ovládol hrad Přemysl Otakar, ktorý zvíťazil nad uhorským kráľom Štefanom (kastiel.org).

K rozsiahlejšej výstavbe potom prišlo až v roku 1460, keď sa stali vlastníkmi hradu grófi zo Svätého Jura a Pezinka. Horný hrad prestavovali a iné úpravy v dôsledku tureckého nebezpečenstva vykonali Báthoryovci, ktorí boli majiteľmi v rokoch 1527 – 1606. Posledné opevňovacie práce sa viažu rovnako ku Turkom a ku Pálfyovcom v druhej polovici 17. storočia. Po zániku tureckého nebezpečenstva sa Devín začal v 18. storočí rozpadávať, k čomu prispel (wikipedia sk) v máji 1809 Napoleon, ktorý obsadil Viedeň a v júni vyhodil hrad do povetria. Odvtedy je v ruinách. Jeho slávu oživil v roku 1836 Ľudovít Štúr, pre ktorého bol Devín symbolom slovanskej vzájomnosti a národného uvedomenia (sazp.sk). Od čias slovenského národného hnutia, po štúrovských vychádzkach na hradné zrúcaniny, sa Devín stal pre svoju veľkomoravskú tradíciu symbolom nielen dávnej slovanskej slávy, ale aj symbolom slovanskej družby a priateľstva medzi národmi. Zrúcanina hradu Devín je národná kultúrna pamiatka a spravuje ju mestské múzeum v Bratislave (bratislava.sk).

Na hrade sa nachádzajú pozostatky rímskej stavby. Jedna z nich sa nachádza na hornom nádvorí, pred vstupom do expozičnej interiérovej časti. Citujem z informačnej tabule, ktorá sa nachádza pri týchto pozostatkoch. “Objavili ju počas archeologického výskumu v 30. rokoch 20. storočia. Podstatná časť nálezov bola zničená počas II. svetovej vojny. Zistilo sa, že stavba pozostáva zo štyroch miestností, z ktorých jedna je zakončená apsidou orientovanou na juh. Na základe stavebnej techniky sa môže datovať do 3. storočia – obdobie vlády dynastie Severovcov, s nasledujúcou prestavbou, ktorá sa mohla realizovať za vlády cisára Valentiniána I. (364 – 375).” Budovu možno charakterizovať ako súčasť civilnej usadlosti (Informačná tabuľa na Devíne). V rokoch 1921 – 1922 vo východnej časti hradiska objavili a neskôr identifikovali veľkomoravský kostol datovaný do 10 – 11. storočia (apsida.sk).

Západné Karpaty vznikli v dôsledku kolízie africkej a eurázijskej platne. Malé Karpaty a Hundsheimské vrchy sú ich súčasťou. V kotlinách sa postupne vytvoril riečny systém Dunaja a Moravy. A práve nad sútokom spomínaných riek sa nachádza bralo Devínskeho hradu. Predstavuje vyzdvihnutú časť pohoria uťatú zlomom voči poklesnutej Devínskej bráne. Devínska hradná skala je národnou prírodnou pamiatkou. Hradné bralo je mohutné a členité, dosahuje výšku takmer 70 metrov. Vyskytujú sa tu na skale belemnity. Celý hradný kopec je významný aj ako botanická lokalita s výskytom mnohých chránených a ohrozených druhov rastlín. Vegetáciu hradného vrchu po stáročia ovplyvňoval človek. Rastie tu napr. Dianthus praecox lumnitzeri, Campanula xylorrhiza, Xeranthnemum annuum, Artemisia austriaca, Gagea pusilla, Medigago monspeliaca, Senecio erucifolis tenuifolius, Allium sphaerocephalon, Stipa capillata, Papaver dubium austromoravicum. Skalná stena poskytuje hniezdne podmienky pre vtáctvo. Teplé južné svahy sú významným biotopom najmä pre plazy a hmyz. V puklinách hniezdia napr.: sokol Falco tinnunculus, Apus apus. Z hmyzu vidlochvost Iphiclides podalirius, jasoň Parnassius mnemosyne, Saga pedo, fúzač Cerambyx cerdo (Informačná tabuľa).

Obyvatelia osady v dolnej časti hradiska pochovávali svojich mŕtvych na tomto mieste ešte v čase Veľkej Moravy. Priemerný vek pochovaných je 32 rokov, ležali v hĺbka 70 – 130 cm tesne jeden vedľa druhého, miestami i vo viacerých vrstvách nad sebou. Zaniknutý kostol z 9. storočia nahradila v 10. storočí kaplnka.

The famous ruins of Devin Castle, perched on a rocky cliff above the confluence of the Morava and Danube rivers, are among the significant landmarks of Slovak history (bratislava.sk). During the rule of Trajan and Valentinian I, a Roman guard station was stationed at Devin. The fortifications were built by a Roman garrison and were part of the Roman Empire’s border defense system – Limes romanus (devin.sk). At the hilltop, there was a significant Celtic settlement from the beginning of the last century BC (slovenskehrady.sk). The exceptionally strategic location, known to both Celts and Romans, led to the establishment of a massive Slavic fortress on the hill, first mentioned in writing in 864 under the name Dowina, meaning a girl (devin.sk). The oldest traces of Slavs date back to the 8^th century, covering the entire central fortress area, providing insight into intensive settlement patterns. Remnants of an earthen wall on the northern side, built in Roman times, reinforced by Slavs with a wooden palisade, are still visible today (slovenskehrady.sk).

In the 9^th century, Devin was the residence of Mojmír, Rastislav, and Svätopluk, who defeated the Germans here in 871 (kastiel.org). According to chronicles, the Great Moravian prince Rastislav fortified Devin, seeking refuge from the East Frankish king Louis the German (i15.cz). During the Great Moravian Empire, Devin was the most significant border fortress (bratislava.sk). In the period after 892, Devin became one of the important points in the chain of defensive fortresses against attacks by the old Hungarians from the areas beyond the river (slovenskehrady.sk). After the decline of the Great Moravian Empire, Devin gained strategic importance in the 13^th century during the Austrian-Hungarian struggles for the Devin Gate. A smaller stone border guard castle was built on the castle hill during this time (wikipedia sk). In 1272, Přemysl Otakar captured the castle, defeating Hungarian King Stephen (kastiel.org).

More extensive construction occurred in 1460 when the counts of Svätý Jur and Pezinok became the owners of the castle. The upper castle was reconstructed, and other modifications were made due to the threat of the Turks by the Báthory family, who owned it from 1527 to 1606. The last fortification works were associated with the Turks and the Pálfy family in the second half of the 17^th century. After the decline of the Turkish threat, Devin began to decay in the 18^th century, and in May 1809, Napoleon, who occupied Vienna, blew up the castle in June. Since then, it has been in ruins. Its glory was revived in 1836 by Ľudovít Štúr, for whom Devin symbolized Slavic solidarity and national awareness (sazp.sk). Since the times of the Slovak national movement and Štúr’s walks to the castle ruins, Devin has become a symbol not only of ancient Slavic glory but also of Slavic friendship and camaraderie among nations. The ruins of Devin Castle are a national cultural monument managed by the City Museum in Bratislava (bratislava.sk).

On the castle grounds, there are remnants of a Roman structure. One of them is located in the upper courtyard, in front of the entrance to the interior exhibition section. Quoting from an information board near these remnants: “It was discovered during archaeological research in the 1930s. A substantial part of the findings was destroyed during World War II. It was found that the structure consists of four rooms, one of which is terminated by an apse oriented to the south. Based on construction techniques, it can be dated to the 3^rd century – the period of the Severan dynasty, with subsequent modifications that could have been carried out during the rule of Emperor Valentinian I. (364 – 375).” The building can be characterized as part of a civilian settlement (Information board at Devin). In 1921 – 1922, in the eastern part of the fortress, archaeologists discovered and later identified a Great Moravian church dating from the 10^th-11th century (apsida.sk).

The Western Carpathians formed due to the collision of the African and Eurasian plates. The Small Carpathians and Hainburg Mountains are part of this structure. The Danube and Morava river systems gradually developed in the basins. The Devin Gate is situated above the confluence of these rivers, representing an elevated part of the mountain separated by a fault from the subsided Devin Gate. The Devin Castle cliff is a national natural monument, and the castle hill is also a significant botanical site with many protected and endangered plant species. The entire castle hill is essential for bird nesting conditions. The warm southern slopes are crucial habitats, especially for reptiles and insects. Species like the falcon Falco tinnunculus, Apus apus, swallowtail Iphiclides podalirius, Parnassius mnemosyne, Saga pedo, and longhorn Cerambyx cerdo nest in the crevices of the rock (Information board at Devin). In the lower part of the fortress, inhabitants buried their dead in the Great Moravian era. The average age of the buried is 32 years, and they were buried at a depth of 70 – 130 cm, closely next to each other, sometimes in several layers above each other. The extinct church from the 9^th century was replaced by a chapel in the 10^th century.

Die berühmten Ruinen von Schloss Devin, hoch oben auf einem Felsen über der Mündung der Morava und der Donau, gehören zu den bedeutenden Denkmälern der slowakischen Geschichte (bratislava.sk). Während der Herrschaft von Trajan und Valentinian I. befand sich auf Devin eine römische Wachstation. Die Befestigungen wurden von einer römischen Garnison errichtet und waren Teil des Grenzverteidigungssystems des Römischen Reiches – Limes Romanus (devin.sk). Auf dem Hügel gab es eine bedeutende keltische Siedlung seit Beginn des letzten vorchristlichen Jahrhunderts (slovenskehrady.sk). Die außergewöhnlich strategische Lage, bekannt sowohl bei Kelten als auch bei Römern, führte zur Errichtung einer massiven slawischen Festung auf dem Hügel, die erstmals 864 unter dem Namen Dowina, was Mädchen bedeutet (devin.sk), schriftlich erwähnt wurde. Die ältesten Spuren der Slawen stammen aus dem 8. Jahrhundert und erstrecken sich über das gesamte zentrale Festungsgelände, was Einblick in intensive Siedlungsmuster ermöglicht. Reste einer Erdmauer auf der Nordseite, die in römischer Zeit gebaut und von den Slawen mit einem hölzernen Palisadenwall verstärkt wurde, sind heute noch sichtbar (slovenskehrady.sk).

Im 9. Jahrhundert war Devin der Wohnsitz von Mojmír, Rastislav und Svätopluk, die hier 871 die Deutschen besiegten (kastiel.org). Laut Chroniken befestigte der Großmährische Fürst Rastislav Devin und suchte Schutz vor dem ostfränkischen König Ludwig dem Deutschen (i15.cz). Während des Großmährischen Reiches war Devin die bedeutendste Grenzfeste (bratislava.sk). In der Zeit nach 892 wurde Devin einer der wichtigen Punkte in der Kette von Verteidigungsfestungen gegen Angriffe der alten Ungarn aus den Gebieten jenseits des Flusses (slovenskehrady.sk). Nach dem Niedergang des Großmährischen Reiches erlangte Devin im 13. Jahrhundert während der österreichisch-ungarischen Kämpfe um das Devin-Tor strategische Bedeutung. In dieser Zeit wurde auf dem Burgberg eine kleinere steinerne Grenzwächterburg errichtet (wikipedia sk). Im Jahr 1272 eroberte Přemysl Otakar die Burg und besiegte den ungarischen König Stephan (kastiel.org).

Umfangreichere Bauarbeiten erfolgten 1460, als die Grafen von Svätý Jur und Pezinok die Besitzer der Burg wurden. Die Oberburg wurde rekonstruiert, und andere Änderungen wurden aufgrund der Bedrohung durch die Türken von der Familie Báthory vorgenommen, die sie von 1527 bis 1606 besaß. Die letzten Befestigungsarbeiten wurden mit den Türken und der Familie Pálfy in der zweiten Hälfte des 17. Jahrhunderts in Verbindung gebracht. Nach dem Rückgang der türkischen Bedrohung begann Devin im 18. Jahrhundert zu verfallen, und im Mai 1809 sprengte Napoleon, der Wien besetzt hatte, die Burg im Juni. Seitdem liegt sie in Ruinen. Ihre Glorie wurde 1836 von Ľudovít Štúr wiederbelebt, für den Devin ein Symbol der slawischen Solidarität und nationalen Bewusstseins war (sazp.sk). Seit den Zeiten der slowakischen Nationalbewegung und der Spaziergänge von Štúr zu den Burgüberresten ist Devin zu einem Symbol nicht nur des alten slawischen Ruhms, sondern auch der slawischen Freundschaft und Kameradschaft zwischen den Völkern geworden. Die Ruinen von Schloss Devin sind ein nationales Kulturdenkmal, das vom Stadtmuseum in Bratislava verwaltet wird (bratislava.sk).

Auf dem Burghügel befinden sich Überreste einer römischen Struktur. Eine von ihnen befindet sich im oberen Hof, vor dem Eingang zum Innenbereich der Ausstellung. Ich zitiere von einer Informationstafel in der Nähe dieser Überreste: “Sie wurde während archäologischer Forschungen in den 1930^er Jahren entdeckt. Ein wesentlicher Teil der Funde wurde während des Zweiten Weltkriegs zerstört. Es stellte sich heraus, dass die Struktur aus vier Räumen besteht, von denen einer mit einer Apsis nach Süden abgeschlossen ist. Basierend auf der Bautechnik kann sie auf das 3. Jahrhundert datiert werden – die Zeit der Herrschaft der Dynastie der Severer, mit nachfolgenden Modifikationen, die während der Herrschaft von Kaiser Valentinian I. (364 – 375) durchgeführt worden sein könnten.” Das Gebäude kann als Teil einer zivilen Siedlung charakterisiert werden (Informationstafel am Devin). In den Jahren 1921 – 1922 wurde im östlichen Teil der Festung ein großmährisches Kirchengebäude aus dem 10. – 11. Jahrhundert entdeckt und später identifiziert (apsida.sk).

Die Westkarpaten entstanden aufgrund der Kollision der afrikanischen und eurasischen Platten. Die Kleinen Karpaten und die Hainburger Berge sind Teil dieser Struktur. In den Becken bildete sich allmählich das Flusssystem der Donau und der Morava. Das Devin-Tor liegt genau über der Mündung dieser Flüsse und repräsentiert einen erhöhten Teil des Gebirges, der durch einen Bruch vom gesunkenen Devin-Tor getrennt ist. Die Devin-Burgklippe ist ein nationales Naturdenkmal, und der Burgberg ist auch ein bedeutender botanischer Ort mit vielen geschützten und gefährdeten Pflanzenarten. Der gesamte Burgberg ist für Vogelnistbedingungen von Bedeutung. Die warmen Südhänge sind vor allem für Reptilien und Insekten wichtige Lebensräume. Arten wie der Falke Falco tinnunculus, Apus apus, Schwalbenschwanz Iphiclides podalirius, Parnassius mnemosyne, Saga pedo und Hirschkäfer Cerambyx cerdo nisten in den Spalten des Felsens (Informationstafel am Devin). Im unteren Teil der Festung begruben die Bewohner ihre Toten noch während der Großmährischen Ära. Das durchbrochene Kirchengebäude aus dem 9. Jahrhundert wurde im 10. Jahrhundert durch eine Kapelle ersetzt.

Az ismert Devin vár romjai, amelyek egy sziklás gerincrél emelkednek fel a Morva és a Duna torkolatánál, a szlovák történelem jelentős emlékeihez tartoznak (bratislava.sk). Traján és Valentianus I. uralma alatt egy római őrségi állomás található volt Devinben. A római csapatok építették fel a erődítményt, és az a Római Birodalom határának védelmi rendszerének, a Limes Romanusnak része volt (devin.sk). A várhegyen már a Kr. e. első századától egy fontos kelta település állt (slovenskehrady.sk).

Különösen fontos stratégiai helyzetét, amely már ismert volt a kelták és a rómaiak előtt, a slovák terület ostromának köszönhette. Devín várán egy hatalmas szlovák várat alapítottak, amelyet először 864-ben írtak le Dowina néven (bratislava.sk), ami azt jelenti, lány (devin.sk). A legrégebbi nyomok a szlávokról a 8. századból származnak, és az egész várat érintik, ami alapján elképzelhetjük az intenzív települési beépítésről. Az északi oldalon még ma is fennmaradt a római korból származó földsánc maradványa, amelyet a szlávok fa kerítéssel erősítettek meg (slovenskehrady.sk).

A 9. században Mojmír, Rastislav és Svätopluk székhelye volt, aki 871-ben a németek elleni győzelemmel végződött (kastiel.org). Az írásokból az derül ki, hogy Rastislav, a nagymorvai fejedelem, megerősítette Devínt, amikor menedéket keresett a keleti Frank király, Ludwig német elől (i15.cz). A Nagymorvai Birodalom idején ez volt a legfontosabb határőrző vár (bratislava.sk). Ebben az időszakban a Devín hegyi várárok volt az egyik legfontosabb erődítmény a Frank Birodalom terjeszkedése ellen (bratislava.sk). 892 után Devín az egyik fontos pontja volt a védelmi erődök láncának a régi magyar területek támadásai ellen (slovenskehrady.sk). A Nagy-Morva Birodalom bukása után Devín a 13. században nyerte el stratégiai jelentőségét, az osztrák-magyar harcok idején a Devín kapujáért. A hegyi várból egy kisebb kőhatárállomás alakult ki a 13. század végén, a Báthory család építette át a török veszély miatt, akik a várat 1527 és 1606 között birtokolták. Az utolsó erődítési munkák azonban a török veszély és a 17. század második felének Pálfyokhoz kapcsolódnak. A török veszély megszűnését követően a 18. században kezdett szétesni a Devín, amit (wikipedia sk) 1809 májusában Napóleon okozott, aki elfoglalta Bécset és júniusban felrobbantotta a várat. Azóta romokban hever. Dicsőségét 1836-ban Žudovít Štúr élesztette fel, aki számára a Devín a szláv kölcsönösesség és a nemzeti öntudat szimbóluma volt (sazp.sk). A szlovák nemzeti mozgalom idején, a hegyi romokra tett séta után a Devín a régi szláv dicsőség nem csak a nemzet szimbóluma lett, hanem a szláv barátság és a népek közötti barátság jelképe is. A Devín romja nemzeti kulturális emlékmű, amelyet Pozsony városi múzeuma kezel (bratislava.sk).

A váron római épületek maradványai találhatók. Az egyik közülük a felső udvaron található, az interiőr kiállítási részéhez vezető bejárat előtt. Idézem az információs tábláról származó információkat, amelyek ezen maradványok mellett találhatók. „A 30-as években, egy 1945-ös II. világháborús bombázás során felfedezték. Megállapították, hogy az épület négy helyiségből áll, amelyek közül az egyik déli irányba orientált apsidával zárul. Az építészeti technika alapján a 3. századra datálható, a Severan dinasztia uralma idejére, a következő átalakítással, amelyet Valentianus I. uralkodása alatt hajtottak végre (364 – 375)”. Az épületet civil település részeként lehetne jellemezni (Devín információs tábla). Az 1921 – 22-es években a várkegyetem keleti részén találták meg és később azonosították a 10 – 11. századra datálható nagymorvai templomot (apsida.sk).

A Nyugati-Kárpátok az afrikai és az eurázsiai lemez ütközésének eredményeként keletkeztek. A Kis-Kárpátok és a Hunsheimi hegyek részét képezik. A medencékben fokozatosan kialakult a Duna és a Morva folyórendszer. És éppen a Morva és a Duna összefolyásánál található a Devin várhágája. A Devin várháza egy kiemelkedő részét képezi a hegynek, amelyet levágott egy hibával a Devin kapuval szemben. A Devin várhágai külön nemzeti természeti emlékmű. A várházi hágó erős és tagolt, majdnem 70 méteres magasságban. Itt találhatók a belemnitesek is (Információs tábla).

Az egész vár domb egyben fontos botanikai hely is, sok védett és veszélyeztetett növényfaj előfordulásával. Például a következők is nőnek itt: Dianthus praecox lumnitzeri, Campanula xylorrhiza, Xeranthnemum annuum, Artemisia austriaca, Gagea pusilla, Medigago monspeliaca, Senecio erucifolis tenuifolius, Allium sphaerocephalon, Stipa capillata, Papaver dubium austromoravicum (Információs tábla).

A sziklafal madárnak biztosít fészkelési feltételeket. A déli melegek fontos élőhelyet jelentenek különösen a hüllők és a rovarok számára. A hasadékokban például fészkelt a kestrel Falco tinnunculus, Apus apus. Az emlősöktől például a Iphiclides podalirius, a Parnassius mnemosyne, a Saga pedo, a Cerambyx cerdo (Információs tábla).

A hegy lábánál fekvő település lakói még a Nagymorvai Birodalom idején is itt temették el halottaikat. A temető átlagos életkora 32 év volt, 70 – 130 cm mélységben feküdtek egymás mellett, néha több rétegben is. A 9. században lerombolták a nagymorvai templomot, helyébe a 10. században egy kápolna lépett.

Odkazy

TOP

Všetky

Devínska Kobyla (vzadu) je unikátna oblasť. Nachádza sa tu množstvo biotopov. Od xerotermných lúk po lesy. Vzhľadom na rozlohu sa tu vyskytuje najväčšie množstvo druhov rastlín v rámci celého Slovenska

V diaľke hrad Devín, napravo mestská časť Devín

Use Facebook to Comment on this Post

Horné Považie, Krajina, Neživé, Obce, Považské, Slovenská krajina, Slovenské, Umenie

Slovenský Betlehem v Rajeckej Lesnej

23/09/201930/12/2024 skala

Rajecká Lesná patrí do okresu Žilina. Je známym pútnickym miestom. Od roku 1900 sa súčasťou obce stala osada Trstená. V obci sa nachádza Slovenský betlehem, ktorý sa nachádza neďaleko od kostola Narodenia Panny Márie. Kostol bol v roku 2002 vyhlásený za Baziliku minor. K obci patrí aj kalvária s krížovou cestou (rajeckalesna.info). Rajecká Lesná leží v Rajeckej kotline, na západnom úpätí Lúčanskej Malej Fatry v nadmorskej výške 508 metrov nad morom. Jej rozloha je 39.26 km² . Žije tu 1188 obyvateľov (Wikipedia).

Prvá písomná zmienka o obci je z roku 1413. Podľa historických prameňov obec vznikla v rokoch 1393 až 1413. Názov obce je odvodený od nemeckého názvu Freiwald (slobodný /voľný les). V 17. storočí sa písalo, že Frivald je obkolesený a ukrytý hustým lesom a vedie k nemu úzka cesta, ktorú bolo ťažko nájsť. Zvláštnosťou bolo, že každý osadlík používal prímenie Frivaldský (rajeckalesna.info). V obci stál kedysi stredoveký kostolík z konca 13. storočia, z ktorého sa zachovala už len svätyňa (Wikipedia). Bol to románsko-gotický kostolík Panny Márie, slúžil ako mariánske pútnické miesto. Začiatkom 20. storočia slúžil ako farská sýpka, v 50-tych rokoch 20. storočia ako sklad nafty (Alexandra a Štefan Podolinský).

Slovenský betlehem

Veľkou atrakciou Rajeckej Lesnej je pohyblivý Slovenský betlehem, ktorého autorom je domáci rezbár Jozef Pekara. Betlehem nezobrazuje len náboženské motívy, ale aj dejiny slovenského národa. Unikátrny je aj svojou veľkosťou, dlhý je 8.5 metra, široký 2.5 metra a vysoký 3 metre. Otvorený bol v novembri 1995 (muzeum.sk). Jozef Pekara na ňom pracoval od roku 1980. Sú na ňom zobrazené práce a remeslá, zvyky, kroje, ktoré sú späté so slovenským ľudom. Zastúpené sú tu všetky slovenské regióny. Nachádza sa tu približne 30 postáv, z ktorých sa asi polovica pohybuje (Jozef Terem).

Gejzír

Gejzír sa nachádza za obcou. Vyviera do výšky asi desať metrov, v zime niekedy vytvára 6 metrový ľadový kužeľ (slovakianguide.com).

Rajecká Lesná belongs to the Žilina district and is a well-known pilgrimage site. Since 1900, the settlement of Trstená has been part of the municipality. The Slovak Bethlehem, located near the Church of the Nativity of the Virgin Mary, is found in the village. In 2002, the church was declared a Minor Basilica. The village also includes a calvary with a Stations of the Cross (rajeckalesna.info). Rajecká Lesná is situated in the Rajecká kotlina, at the western foothills of the Lúčanská Malá Fatra, at an elevation of 508 meters above sea level. Its area is 39.26 km², and it is home to 1,188 residents (Wikipedia).

The first written mention of the village dates back to 1413. Historical sources indicate that the village was established between 1393 and 1413. The name of the village is derived from the German name Freiwald (free/uncultivated forest). In the 17^th century, it was described that Frivald was surrounded and hidden by dense forest, with a narrow path that was difficult to find. A peculiarity was that every resident used the surname Frivaldský (rajeckalesna.info). In the past, there was a medieval church from the late 13^th century in the village, of which only the sanctuary has been preserved (Wikipedia). It was a Romanesque-Gothic church of the Virgin Mary, serving as a Marian pilgrimage site. In the early 20^th century, it served as a parish granary, and in the 1950s, it functioned as a fuel oil warehouse (Alexandra and Štefan Podolinský).

Slovak Bethlehem

A major attraction in Rajecká Lesná is the movable Slovak Bethlehem, created by local sculptor Jozef Pekara. The Bethlehem depicts not only religious motifs but also the history of the Slovak nation. It is unique in its size, measuring 8.5 meters in length, 2.5 meters in width, and 3 meters in height. It was unveiled in November 1995 (muzeum.sk). Jozef Pekara worked on it since 1980. The artwork portrays the works and crafts, customs, and costumes associated with the Slovak people. All Slovak regions are represented, featuring approximately 30 figures, with about half of them in motion (Jozef Terem).

Geyser

The geyser is located beyond the village. It erupts to a height of about ten meters, sometimes forming a 6‑meter ice cone in winter (slovakianguide.com).

Rajecká Lesná należy do okręgu Žilina i jest znanym miejscem pielgrzymkowym. Od roku 1900 osada Trstená stanowi część tej miejscowości. W wiosce znajduje się Słowackie Betlejem, położone niedaleko Kościoła Narodzenia Najświętszej Maryi Panny. Kościół ten w 2002 roku został uznany za Bazylikę Mniejszą. Do wsi należy również kalwaria z Drogą Krzyżową (rajeckalesna.info). Rajecká Lesná położona jest w kotlinie Rajeckiej, u zachodnich podnóży Małej Fatry Lúčanskiej, na wysokości 508 metrów nad poziomem morza. Jej obszar wynosi 39,26 km², a zamieszkuje ją 1188 mieszkańców (Wikipedia).

Pierwsza pisemna wzmianka o wsi pochodzi z roku 1413. Źródła historyczne wskazują, że wieś powstała w latach 1393 – 1413. Nazwa wsi wywodzi się od niemieckiej nazwy Freiwald (wolny/nie uprawiany las). W XVII wieku opisano, że Frivald był otoczony i ukryty w gęstym lesie, do którego prowadziła wąska ścieżka, trudna do znalezienia. Nietypowe było to, że każdy mieszkaniec używał nazwiska Frivaldský (rajeckalesna.info). W przeszłości w miejscowości istniał średniowieczny kościół z końca XIII wieku, z którego zachowała się tylko świątynia (Wikipedia). Był to kościół romańsko-gotycki Najświętszej Maryi Panny, służący jako miejsce pielgrzymkowe maryjne. Na początku XX wieku pełnił funkcję parafialnego spichlerza, a w latach 50. XX wieku funkcjonował jako magazyn oleju opałowego (Alexandra i Štefan Podolinský).

Słowackie Betlejem

Jedną z głównych atrakcji w Rajecká Lesná jest ruchome Słowackie Betlejem, stworzone przez lokalnego rzeźbiarza Jozefa Pekarę. Betlejem nie przedstawia tylko motywów religijnych, ale także historię narodu słowackiego. Jest unikalne ze względu na swój rozmiar, mierząc 8,5 metra długości, 2,5 metra szerokości i 3 metry wysokości. Zostało odsłonięte w listopadzie 1995 roku (muzeum.sk). Jozef Pekara pracował nad nim od 1980 roku. Praca przedstawia prace i rzemiosła, zwyczaje i stroje związane ze słowackim narodem. Wszystkie regiony Słowacji są reprezentowane, obejmując około 30 postaci, z których około połowa jest w ruchu (Jozef Terem).

Gejzer

Gejzer znajduje się poza wsią. Wyrasta na wysokość około dziesięciu metrów, czasem tworząc w zimie sześciometrowy stożek lodowy (slovakianguide.com).

Odkazy

Use Facebook to Comment on this Post

Kostoly, Krajina, Liptov, Neživé, Slovenská krajina, Stavby

Kostol Bobrovník na Liptovskej Mare

27/01/201926/09/2024 skala

Kostolná veža v Bobrovníku sa nachádza na brehu Liptovskej Mary. Realitu, ktorú som tam videl by som opísal takto. Pôvodný kostol slúži snobsky. Tesne vedľa neho sú v lete nastavané autá a vnútri je na prvý pohľad klientela, ktorá nezodpovedá môjmu výberu ani len pasívnej spoločnosti. Nepovažujem za normálne, z priestorov kostola vytvoriť bar, bufet, reštauráciu, krčmu, alebo čo to chce byť. Je to kultúrne barbarstvo. Napravo od “kostola” je čosi ako pláž, kde sa už kúpu ľudia, ktorých môžem.

The Church Tower in Bobrovník is located on the shore of Liptovská Mara. The reality I witnessed there could be described as follows. The original church now serves in a snobbish manner. Right next to it, cars are haphazardly parked in the summer, and inside, at first glance, is a clientele that doesn’t align with my preferences or even a casual gathering. I find it abnormal to turn the spaces of a church into a bar, buffet, restaurant, pub, or whatever it claims to be. It’s a cultural barbarism. To the right of the ‘church,’ there is something resembling a beach where people are already swimming, those I can tolerate.

Odkazy