Krajina, Slovensko, Objekty, predmety a priestory, Kostoly, Umenie, Stavby, Fotografie

Kopčiansky kostolík svätej Margity Antiochijskej

skala
Hits: 690

Kostol svätej Margity Antiochijskej v Kopčanoch je jednou z najvýznamnejších historických pamiatok Slovenska, predstavujúcou vzácny príklad predrománskej sakrálnej architektúry s možným pôvodom v období Veľkej Moravy (Andrej Botek). Archeologické výskumy posunuli datovanie do 2. polovice 9. až  1. polovice 10. storočia. Rádiokarbónové datovanie stavebného dreva poskytlo interval približne 891 – 1011 (Martin Illáš). Nachádza pri obci Kopčany neďaleko od Holíča, na ľavom brehu Moravy, v blízkosti –českej hranice (lexikon.sk). Stojí na miernej terénnej vyvýšenine uprostred polí v blízkosti rieky Moravy v Kopčanoch (Andrej Botek). Je situovaný približne 2 km od významného veľkomoravského hradiska Mikulčice-Valy. Stavba je jednoloďovým kostolom s pravouhlým uzáverom , typickým pre malé sakrálne v strednej a západnej Európe v 8. až 11. storočí. Pôvodné bočné múry sú zachované takmer po korunnú rímsu. V 13. storočí došlo k gotickým úpravám, vrátane zamurovania pôvodných okien na severnej strane a pridania nového úzkeho okna vo východnej stene presbytéria (lexikon.sk). V rámci tejto prestavby bol tiež celý interiér vyzdobený freskami. V druhej polovici 15. storočia bol kostolík opevnený a obohnaný priekopou. Tieto úpravy zrejme súviseli s vojnovými stretmi medzi Uhorskom a Českým kráľovstvom, kedy slúžil ako oporný bod neďaleko hraníc (apsida.sk). Trojuholníkový klenák v Kopčanoch je najskôr kultúrny import zo západoeurópskej karolínskej alebo na ňu nadväzujúcej ranorománskej architektúry. V západnej Európe sa používal najmä na reprezentatívnych a sakrálnych stavbách a mal konštrukčnú, dekoratívnu aj pravdepodobne symbolickú funkciu. Klenák je kameň osadený vo vrchole oblúkového záklenku. V Kopčanoch majú pôvodné nezvyčajný trojuholníkový klenák, ktorý pravdepodobne nemal osobitnú statickú funkciu, ale bol výrazným dekoratívnym prvkom a mohol niesť aj kresťanskú symboliku (Martin Illáš). Na základe stavebného typu a stavebnej techniky možno pôvod remeselníkov, ktorí kostol postavili, hľadať v prostredí západoeurópskej merovejsko-karolínskej výtvarnej a staviteľskej . Stavba a analyzované by tak predstavovali kultúrny import z rozvinutejšieho prostredia sakrálneho stavebníctva strednej a západnej Európy (Martin Illáš).

Na južnej fasáde presbytéria sa nachádzajú dva s rytými alebo tesanými znakmi. Sú integrálnou súčasťou pôvodného predrománskeho muriva. Nachádza sa tam znak X, ďalší znak X vpísaný do štvoruholníkového rámu a schematicky znázornená ľudská tvár, nad ktorou sú tri malé rovnoramenné . Prvá celoplošná omietka bola na exteriér nanesená v 11. – 12. storočí a rytiny sa nachádzali pod neskoršími omietkovými úpravami. Illáš preto rytiny rámcovo datuje od druhej polovice 9. storočia do 11.–12. storočia. X je christogram – symbol Krista. X v štvoruholníkovom sa interpretuje ako spojenie Kristovho symbolu so symbolom celého sveta alebo univerza. Tvár s tromi krížmi považuje autor za schematické zobrazenie Krista. Pri troch krížoch môže ísť o redukovaný krížový nimbus Krista, alebo Krista a dvoch lotrov na Golgote, alebo Krista so sv. Petrom a sv. Pavlom, prípadne všeobecnú symboliku čísla tri a Najsvätejšej Trojice. Rytiny mali symbolicky chrániť a sekundárne edukovať (Martin Illáš).

V 17. storočí, v období baroka, boli upravené okná a pravdepodobne došlo k ďalším menším stavebným zásahom. Prvý archeologický výskum kostola a jeho okolia sa začal v roku 1964, v roku 2004 boli v okolí kostola objavené tri hroby so šperkami typickými pre veľkomoravské obdobie, čo naznačuje, že kostol mohol byť postavený už v 9. storočí. Dendrochronologické a rádiokarbónové dreva z muriva kostola však naznačujú jeho vznik v druhej polovici 10. storočia, konkrétne okolo roku 951 (lexikon.sk). Datovanie stavby zostáva predmetom odborného výskumu. Archeologické nálezy umožňujú zaradiť jej najstaršiu stavebnú fázu do druhej polovice 9. až prvej polovice 10. storočia, pričom novšie rádiokarbónové datovanie podporuje možnosť vzniku už v 9. storočí. Illáš preto kostol charakterizuje ako stavbu vybudovanú približne okolo roku 900, teda ešte v kontexte Veľkej Moravy (Martin Illáš). 

Kostol svätej Margity Antiochijskej si zachoval mnoho pôvodných prvkov a architektonických detailov, ako sú pôvodné okenné otvory, povrchová úprava stien či valená klenba v presbytériu. V súčasnosti je kostol národnou kultúrnou pamiatkou a slúži na príležitostné bohoslužby a púte, pripomínajúc bohatú históriu a duchovné dedičstvo regiónu (lexikon.sk). Vrchná vrstva v odhalila fragment ženskej tváre so svätožiarou datovaný od polovice 16. storočia. Takmer s istotou ide o svätú Margitu Antiochijskú (Andrej Botek). V blízkom okolí sa našli nálezy – strážnej z obdobia Veľkej Moravy a západné priečelie kostolíka smeruje priamo smerom k mikulčickému hradisku, ktorého hlavná brána bola zasa orientovaná smerom ku Kopčanom. Pár desiatok metrov južne od kostola sa navyše nachádza areál opevneného zrejme veľmožského dvorca datovaného do veľkomoravského obdobia. V roku 2021 bola ukončená rozsiahla obnova objektu spojená s omietnutím exteriéru. V posledných rokoch sa tu organizuje slávnosť na sviatok svätého Cyrila a Metoda. Vyše 200-ročná lipa pri kostolíku sa v roku 2019 stala finalistom Európsky strom roka (apsida.sk).

The Church of St Margaret of Antioch in Kopčany is one of the most significant historical monuments in Slovakia, representing a rare example of Pre-Romanesque sacral architecture with a possible origin in the period of Great Moravia (Andrej Botek). Archaeological research has shifted its dating to the second half of the 9th to the first half of the 10th century. Radiocarbon dating of construction timber yielded an interval of approximately 891–1011 (Martin Illáš). It is located near the village of Kopčany, not far from Holíč, on the left bank of the River, close to the Slovak-Czech border (lexikon.sk). It stands on a slight elevation amid fields near the Morava River at Kopčany (Andrej Botek). It is situated approximately 2 km from the important Great Moravian fortified settlement of Mikulčice-Valy. The building is a single-nave church with a rectangular termination, a type characteristic of small sacral buildings in Central and Western Europe between the 8th and 11th centuries. The original side walls have survived almost up to the cornice. In the 13th century, Gothic alterations were carried out, including the blocking up of the original windows on the northern side and the addition of a new narrow window in the eastern wall of the presbytery (lexikon.sk). As part of this reconstruction, the entire interior was also decorated with frescoes. In the second half of the 15th century, the small church was fortified and surrounded by a moat. These modifications were probably connected with military conflicts between the Kingdom of Hungary and the Kingdom of Bohemia, when it served as a defensive strongpoint near the border (apsida.sk). The triangular keystone at Kopčany is most likely a cultural import from Western European Carolingian architecture or the Early Romanesque architecture that developed from it. In Western Europe, it was used primarily on representative and sacral buildings and had a structural, decorative and probably also symbolic function. A keystone is a stone placed at the apex of an arch. At Kopčany, the original windows have an unusual triangular keystone which probably had no particular structural function, but was a distinctive decorative element and may also have carried Christian symbolism (Martin Illáš). On the basis of the building type and construction technique, the origins of the craftsmen who built the church can be sought within the Western European Merovingian-Carolingian artistic and architectural tradition. The building and the analysed symbols may therefore represent a cultural import from the more developed environment of sacral architecture in Central and Western Europe (Martin Illáš).

On the southern façade of the presbytery there are two stones bearing incised or carved signs. They are an integral part of the original Pre-Romanesque masonry. They include an X-shaped sign, another X inscribed within a quadrilateral frame, and a schematically depicted human face, above which there are three small equal-armed crosses. The first complete layer of exterior plaster was applied in the 11th–12th century, while the engravings were found beneath later plaster modifications. Illáš therefore broadly dates the engravings from the second half of the 9th century to the 11th–12th century. The X is a Christogram – a symbol of Christ. The X within a quadrilateral frame is interpreted as a combination of the symbol of Christ with the symbol of the entire world or universe. The author considers the face with three crosses to be a schematic representation of Christ. The three crosses may represent a reduced cruciform halo of Christ, Christ and the two thieves on Golgotha, Christ with St Peter and St Paul, or more generally the symbolism of the number three and the Holy Trinity. The engravings were intended primarily to provide symbolic protection and secondarily to educate (Martin Illáš).

In the 17th century, during the Baroque period, the windows were altered and further minor structural interventions probably took place. The first archaeological investigation of the church and its surroundings began in 1964. In 2004, three graves containing jewellery characteristic of the Great Moravian period were discovered near the church, suggesting that the church may have been built as early as the 9th century. Dendrochronological and radiocarbon analyses of wood from the church masonry, however, have suggested an origin in the second half of the 10th century, specifically around the year 951 (lexikon.sk). The dating of the building remains a subject of scholarly research. Archaeological finds allow its earliest construction phase to be placed in the second half of the 9th to the first half of the 10th century, while more recent radiocarbon dating supports the possibility that it originated as early as the 9th century. Martin Illáš therefore characterises the church as a building constructed approximately around the year 900, that is, still within the context of Great Moravia (Martin Illáš).

The Church of St Margaret of Antioch has preserved many original elements and architectural details, including the original window openings, wall surface treatments and the barrel vault in the presbytery. Today, the church is a national cultural monument and is used for occasional religious services and pilgrimages, recalling the rich history and spiritual heritage of the region (lexikon.sk). The upper layer in the interior revealed a fragment of a female face with a halo dating from the mid-16th century onwards. It is almost certainly St Margaret of Antioch (Andrej Botek). Evidence of settlement has been discovered in the immediate surroundings, including a guard settlement dating from the Great Moravian period, while the western façade of the church is oriented directly towards the Mikulčice fortified settlement, whose main gate was in turn oriented towards Kopčany. A few dozen metres south of the church there is also a fortified complex, apparently the residence of a nobleman, dated to the Great Moravian period. In 2021, an extensive restoration of the building was completed, including the replastering of its exterior. In recent years, a celebration has been organised here on the feast of Saints Cyril and Methodius. The more than 200-year-old linden tree beside the church became a finalist in the European Tree of the Year competition in 2019 (apsida.sk).

Kostel svaté Markéty Antiochijské v Kopčanech je jednou z nejvýznamnějších historických památek Slovenska a představuje vzácný příklad předrománské sakrální architektury s možným původem v období Velké Moravy (Andrej Botek). Archeologické výzkumy posunuly jeho datování do 2. poloviny 9. až 1. poloviny 10. století. Radiokarbonové datování stavebního dřeva poskytlo interval přibližně 891–1011 (Martin Illáš). Nachází se u Kopčany nedaleko Holíče, na levém břehu řeky Moravy, v blízkosti slovensko-české hranice (lexikon.sk). Stojí na mírné terénní vyvýšenině uprostřed polí nedaleko řeky Moravy v Kopčanech (Andrej Botek). Je situován přibližně 2 km od významného velkomoravského hradiště Mikulčice-Valy. Stavba je jednolodním kostelem s pravoúhlým závěrem, typickým pro malé sakrální stavby ve střední a západní Evropě v 8. až 11. století. Původní boční zdi jsou zachovány téměř až po korunní římsu. Ve 13. století došlo ke gotickým úpravám, včetně zazdění původních oken na severní straně a přidání nového úzkého okna ve východní stěně presbytáře (lexikon.sk). V rámci této přestavby byl také celý interiér vyzdoben freskami. Ve druhé polovině 15. století byl kostelík opevněn a obehnán příkopem. Tyto úpravy zřejmě souvisely s válečnými střety mezi Uherským a Českým královstvím, kdy sloužil jako opěrný bod nedaleko hranic (apsida.sk). Trojúhelníkový klenák v Kopčanech je nejspíše kulturním importem ze západoevropské karolínské architektury nebo z na ni navazující raně románské architektury. V západní Evropě se používal především na reprezentativních a sakrálních stavbách a měl konstrukční, dekorativní a pravděpodobně také symbolickou funkci. Klenák je kámen osazený ve vrcholu obloukového záklenku. V Kopčanech mají původní okna neobvyklý trojúhelníkový klenák, který pravděpodobně neměl zvláštní statickou funkci, ale byl výrazným dekorativním prvkem a mohl nést také křesťanskou symboliku (Martin Illáš). Na základě stavebního typu a stavební techniky lze původ řemeslníků, kteří kostel postavili, hledat v prostředí západoevropské merovejsko-karolínské výtvarné a stavitelské tradice. Stavba a analyzované symboly by tak představovaly kulturní import z rozvinutějšího prostředí sakrálního stavitelství střední a západní Evropy (Martin Illáš).

Na jižní fasádě presbytáře se nacházejí dva kameny s rytými nebo tesanými znaky. Jsou integrální součástí původního předrománského zdiva. Nachází se zde znak X, další znak X vepsaný do čtyřúhelníkového rámu a schematicky znázorněná lidská tvář, nad níž jsou tři malé rovnoramenné kříže. První celoplošná omítka byla na exteriér nanesena v 11.–12. století a rytiny se nacházely pod pozdějšími omítkovými úpravami. Illáš proto rytiny rámcově datuje od druhé poloviny 9. století do 11.–12. století. X je christogram – symbol Krista. X v čtyřúhelníkovém rámu je interpretováno jako spojení Kristova symbolu se symbolem celého světa nebo univerza. Tvář se třemi kříži považuje autor za schematické zobrazení Krista. V případě tří křížů může jít o redukovaný křížový nimbus Krista, o Krista a dva lotry na Golgotě, o Krista se sv. Petrem a sv. Pavlem, případně o obecnou symboliku čísla tři a Nejsvětější Trojice. Rytiny měly symbolicky chránit a sekundárně také vzdělávat (Martin Illáš).

V 17. století, v období baroka, byla upravena okna a pravděpodobně došlo k dalším menším stavebním zásahům. První archeologický výzkum kostela a jeho okolí začal v roce 1964. V roce 2004 byly v okolí kostela objeveny tři hroby se šperky typickými pro velkomoravské období, což naznačuje, že kostel mohl být postaven již v 9. století. Dendrochronologické a radiokarbonové analýzy dřeva ze zdiva kostela však naznačují jeho vznik ve druhé polovině 10. století, konkrétně kolem roku 951 (lexikon.sk). Datování stavby zůstává předmětem odborného výzkumu. Archeologické nálezy umožňují zařadit její nejstarší stavební fázi do druhé poloviny 9. až první poloviny 10. století, přičemž novější radiokarbonové datování podporuje možnost vzniku již v 9. století. Martin Illáš proto kostel charakterizuje jako stavbu vybudovanou přibližně kolem roku 900, tedy ještě v kontextu Velké Moravy (Martin Illáš).

Kostel svaté Markéty Antiochijské si zachoval mnoho původních prvků a architektonických detailů, například původní okenní otvory, povrchovou úpravu stěn či valenou klenbu v presbytáři. V současnosti je kostel národní kulturní památkou a slouží k příležitostným bohoslužbám a poutím, přičemž připomíná bohatou historii a duchovní dědictví regionu (lexikon.sk). Vrchní vrstva v interiéru odhalila fragment ženské tváře se svatozáří datovaný od poloviny 16. století. Téměř s jistotou jde o svatou Markétu Antiochijskou (Andrej Botek). V blízkém okolí byly nalezeny pozůstatky osídlení – strážní osady z období Velké Moravy – a západní průčelí kostelíku směřuje přímo k mikulčickému hradišti, jehož hlavní brána byla naopak orientována směrem ke Kopčanům. Několik desítek metrů jižně od kostela se navíc nachází areál opevněného, zřejmě velmožského dvorce datovaného do velkomoravského období. V roce 2021 byla dokončena rozsáhlá obnova objektu spojená s omítnutím exteriéru. V posledních letech se zde pořádá slavnost při příležitosti svátku svatých Cyrila a Metoděje. Více než 200letá lípa u kostelíku se v roce 2019 stala finalistkou soutěže Evropský strom roku (apsida.sk).

Krajina, Zahraničie, Objekty, predmety a priestory, Príroda, Rakúsko, Ľudská príroda, Umenie, Stavby, Fotografie

Barokový Schlosshof

skala
Hits: 3279

Schlosshof slúžilo ako prázdninové sídlo Habsburgovcov. Nachádza sa neďaleko od Devínskej Novej Vsi. Odporúčam prechádzku cez Cyklomost Slobody, bude to príjemná polhodinka.

Schlosshof je osada mestečka Engelhartstetten (schlosshof.cestovanie.biz) v Dolnom Rakúsku, v blízkosti Moravy a -rakúskej hranice (schlosshof.at). V 12. a 13. storočí sa zámok Hof uvádza ako pevnosť Hof, patriaca ku zámku Eckarstau (Wikipedia). Komplex je najväčším v Strednej Európe – viac ako 50 hektárov (schlosshof.cestovanie.biz). Patrí medzi najvýznamnejšie barokové Rakúska. Rozloha areálu presahuje 50 hektárov a zahŕňa samotný zámok, rozsiahle terasové a hospodársky dvor (schlosshof.at). Pôvod sídla siaha do 12. a 13. storočia, keď sa uvádza ako pevnosť Hof (Burg Hof), patriaca k panstvu Eckartsau. Strategická poloha na hranici území mala obranný význam (aeiou.at). Nachádzajú sa tu záhrady, všade je plno zelene. Okrem toho mini , priestor pre statok, , hospodárske zvieratá. Zámok Hof je najväčšou barokovou stavbou v Rakúsku. Jeho novodobá sa datuje od roku 1726, kedy naplnili želanie Eugena Savojského. Architektom bol Johann Lucas von Hildebrandt. Mária Terézia dostala tento zámok v roku 1755 ako dar. Koncom 19. storočia cisár František Jozef objekt prenechal ríšskej armáde (schlosshof.cestovanie.biz). Schlosshof sa stal miestom významných spoločenských udalostí, slávností a diplomatických stretnutí (austria.info).

Počas 2. svetovej objekt slúžil nemeckej armáde a od roku 1945 sovietskej (schlosshof.cestovanie.biz). Až do roku 1955. Dlhodobé vojenské využívanie spôsobilo výrazné poškodenie budov aj záhrad (schlosshof.at). Rekonštrukcia sa začala v roku 2002. Od roku 2005 je zámok sprístupnený verejnosti (schlosshof.cestovanie.biz). Významná ja Neptúnová fontána, zahŕňajú reprezentačné sály, banketovú sála, fresková výzdoba, zlaté štukové ornamenty. Konajú sa tu celoročne rôzne , napr. veľkonočné a vianočné , letné open-air , remeselné (mojerakusko.sk).

Záhrady zdobia , plastiky a pravidelne upravené partery. Súčasťou areálu je aj rozsiahly hospodársky dvor – Meierhof, ktorý slúžil na zabezpečenie chodu panstva a dnes prezentuje a historických plemien hospodárskych zvierat (schlosshof.at). Nachádza sa tu viac ako 200 zvierat vo zverníku, napr. osly, kone, ťavy, kozy, , pávy, alpaky, lamy, sliepky, prasiatka (schlosshof.at). V záhradách v letných mesiacoch rozkvitá približne 35 000 kvetín. Zámocká záhrada ponúka aj pokojné zákutia vhodné na prechádzku či piknik v tieni stromov. Vybudované sú tu terasy podľa francúzskeho vzoru. V priebehu niekoľkých rokov vznikla pod vedením záhradného inžiniera Antona Zinnera jedna z najvýznamnejších barokových záhrad v nemecky hovoriacom priestore. Významnú súčasť výzdoby tvorí súbor sôch od sochára Johanna Christopha Madera (schlosshof.at). Okrem toho sa sa tu nachádza aj bylinková záhrada, regionálna záhrada štrte Weinviertel s lokálnymi rastlinami, záhrad maškŕt, záhrada rozmanitosti, záhrada ruží (schlosshof.at).

Schloss Hof served as a holiday residence of the Habsburg dynasty. It is located not far from Devínska Nová Ves. I recommend a walk across the Freedom Cycle Bridge (Cyklomost Slobody) – it is a pleasant half-hour stroll. Schloss Hof is a district of the municipality of Engelhartstetten in Lower Austria, near the (March) River and the Slovak-Austrian border. In the 12th and 13th centuries it was mentioned as “Burg Hof,” a fortress belonging to the Eckartsau estate. Covering more than 50 hectares, the complex is one of the largest Baroque palace estates in Central Europe and ranks among Austria’s most significant Baroque monuments. The grounds include the palace itself, extensive terraced gardens, and a former agricultural estate. The origins of the site date back to the 12th and 13th centuries, when it functioned as a fortified stronghold. Its strategic border location gave it defensive importance. Today, the area is characterized by lush greenery and landscaped gardens. There is also a small zoo, stables, horses, and various farm animals.

Schloss Hof is considered the largest Baroque palace complex in Austria. Its modern history began in 1726, when Prince Eugene of Savoy fulfilled his vision of a grand summer residence. The architect was Johann Lucas von Hildebrandt. In 1755, Maria Theresa received the palace as a gift. At the end of the 19th century, Emperor Franz Joseph I handed the property over to the imperial army. Schloss Hof became the venue for important social events, celebrations, and diplomatic meetings. During World War II the complex was used by the German army and, from 1945 until 1955, by the Soviet army. The prolonged military use caused significant damage to the buildings and gardens. Restoration began in 2002, and since 2005 the palace has been open to the public. A major highlight is the Neptune Fountain. The interiors include representative halls, a banqueting hall, fresco decorations, and gilded stucco ornaments. Throughout the year, various events are held here, including Easter and Christmas markets, summer open-air concerts, and craft festivals.

The gardens are adorned with fountains, sculptures, and carefully maintained parterres. The estate also includes the extensive Meierhof (manor farm), which once ensured the functioning of the estate and today showcases traditional crafts and historical breeds of farm animals. More than 200 animals can be found here, including donkeys, horses, camels, goats, sheep, peacocks, alpacas, llamas, chickens, and pigs. In the summer months, approximately 35,000 flowers bloom in the gardens. The palace gardens also offer peaceful corners ideal for a walk or a picnic in the shade of trees. The terraces were designed in the French style. Within just a few years, under the direction of garden engineer Anton Zinner, one of the most significant Baroque gardens in the German-speaking world was created. An important part of the decoration is a sculptural ensemble by Johann Christoph Mader. The grounds also include a herb garden, a regional Weinviertel garden with local plants, a “tasting” garden, a garden of diversity, and a rose garden.

Schloss Hof diente als Feriensitz der Habsburger. Es befindet sich unweit von Devínska Nová Ves. Ich empfehle einen Spaziergang über die Fahrradbrücke „Cyklomost Slobody“ (Brücke der Freiheit) – es ist ein angenehmer halbstündiger Weg. Schloss Hof ist ein Ortsteil der Marktgemeinde Engelhartstetten in Niederösterreich, nahe der March (Morava) und der slowakisch-österreichischen Grenze. Im 12. und 13. Jahrhundert wird Hof als „Burg Hof“ erwähnt, die zur Herrschaft Eckartsau gehörte. Mit einer Fläche von über 50 Hektar ist der Komplex einer der größten barocken Schlossanlagen Mitteleuropas und zählt zu den bedeutendsten Barockdenkmälern Österreichs. Das Areal umfasst das Schloss selbst, weitläufige Terrassengärten sowie den Wirtschaftshof. Der Ursprung der Anlage reicht bis ins 12. und 13. Jahrhundert zurück, als sie als Festung Hof (Burg Hof) erwähnt wurde. Ihre strategische Lage an der Grenze hatte eine defensive Bedeutung. Heute prägen weitläufige Gärten und viel Grün die Umgebung. Zum Areal gehören zudem ein kleiner Tierpark, Stallungen, Pferde und verschiedene Nutztiere.

Schloss Hof gilt als die größte barocke Schlossanlage Österreichs. Seine neuzeitliche Geschichte beginnt 1726, als Prinz Eugen von Savoyen seinen Wunsch nach einem repräsentativen Sommersitz verwirklichte. Architekt war Johann Lucas von Hildebrandt. 1755 erhielt Maria Theresia das Schloss als Geschenk. Ende des 19. Jahrhunderts überließ Kaiser Franz Joseph I. das Anwesen der k.u.k. Armee. Schloss Hof wurde zum Schauplatz bedeutender gesellschaftlicher Ereignisse, Feste und diplomatischer Treffen. Während des Zweiten Weltkriegs diente die Anlage der deutschen Wehrmacht und ab 1945 bis 1955 der sowjetischen Armee. Die langjährige militärische Nutzung führte zu erheblichen Schäden an Gebäuden und Gärten. Die Restaurierung begann 2002, und seit 2005 ist das Schloss wieder öffentlich zugänglich.

Besonders hervorzuheben ist der Neptunbrunnen. Die Innenräume umfassen repräsentative Säle, einen Festsaal, Fresken und vergoldete Stuckornamente. Das ganze Jahr über finden hier Veranstaltungen statt – darunter Oster- und Weihnachtsmärkte, Sommerkonzerte unter freiem Himmel und Handwerksfeste. Die Gärten sind mit Brunnen, Skulpturen und regelmäßig gepflegten Parterres geschmückt. Zum Ensemble gehört auch der weitläufige Meierhof, der einst der Versorgung des Guts diente und heute traditionelle Handwerke sowie historische Nutztierrassen präsentiert. Mehr als 200 Tiere sind hier zu sehen, darunter Esel, Pferde, Kamele, Ziegen, Schafe, Pfaue, Alpakas, Lamas, Hühner und Schweine. In den Sommermonaten blühen in den Gärten rund 35.000 Blumen. Die Schlossgärten bieten auch ruhige Ecken für Spaziergänge oder ein Picknick im Schatten der Bäume. Die Terrassen sind nach französischem Vorbild gestaltet. Unter der Leitung des Garteningenieurs Anton Zinner entstand innerhalb weniger Jahre eine der bedeutendsten barocken Gartenanlagen im deutschsprachigen Raum. Einen wesentlichen Bestandteil der Ausstattung bildet eine Skulpturensammlung des Bildhauers Johann Christoph Mader. Zudem gibt es einen Kräutergarten, einen regionalen Weinviertler Garten mit heimischen Pflanzen, einen Naschgarten, einen Garten der Vielfalt sowie einen Rosengarten.

TOP

Zámok

v Schlosshofe

Zvieratá

 

Krajina, Mestá, Objekty, predmety a priestory, Príroda, Rastliny, Ľudská príroda, Česko, Južná Morava, Stavby, Organizmy, Fotografie

Valtice – hlavné mesto vína

skala
Hits: 215

Valtice sú malým mestom na južnej Morave, blízko hranice s Rakúskom. Historicky boli sídlom mocnej šľachtickej Liechtensteinovcov (turistika.cz). Mesto sa oficiálne prezentuje ako „hlavné mesto vína“, nachádza sa tu Národné vinárske centrum (kudyznudy.cz). Valtice, nemecky Feldsberg patrili do konca 1. svetovej k Dolnému Rakúsku. K Československu boli pripojené na základe Saintgermainskej mierovej zmluvy z 10. septembra 1919, československá správa prevzala mesto 31. júla 1920. Prvá písomná zmienka o Valticiach pochádza z roku 1193. Už vtedy tu existovalo opevnené sídlo, pravdepodobne s hradom. Majiteľmi sa stali Seefeldovci. Celý zámocký a krajinársky komplex Lednicko-valtického areálu bol v roku 1996 zapísaný do zoznamu svetového dedičstva UNESCO (zamek-valtice.cz).

Vo Valticiach sa víno zrejme pestovalo už v rímskych časoch. Prvé písomné doklady o valtickom vinárstve pochádzajú z 13. a 14. storočia. kontroloval perkmistr, zanedbané vinice nechal označiť krížom na znak hanby. Najväčším previnením bola krádež hrozna, nikto okrem majiteľa nesmel vstúpiť do vinice. Tradícia vinobrania spojená s veselosťou a tancom sa zachovala dodnes. Vinárstvo vo Valticiach prežívalo koncom 19. storočia krízu spôsobenú révokazom a perenospórou. Nebezpečenstvu stagnácie zabránila vinárska škola, ktorá pomocou moderných metód ošetrovania viníc dosiahla, napriek silnej konkurencii rakúskych vín, nový rozmach valtického vinárstva. Pre lepšiu propagáciu vín a zvýšenie prosperity viníc vznikali na prelome 19. a 20. storočia vinárske družstvá (Informačná tabuľa).

Súčasťou je zámok, ktorý vznikol rozšírením staršieho hradu, ktorý pravdepodobne v 11. storočí (Wikipedia). Počas 17. a 18. storočia dostal zámok svoju súčasnú podobu ako rozsiahla baroková rezidencia (travelking.sk). Jeho súčasťou je jazdiareň, galéra, barokové , kočiarovňa (Wikipedia). Atrakciou je zámocká vinárska pivnica z roku 1430, jedna z najstarších a najväčších vinných pivníc v Česku (zamek-valtice.cz). Nachádzajú sa tu historické reprezentačné sály s pôvodným nábytkom a umeleckou výzdobou (zamek-valtice.cz).

Neďaleko od Valtíc, na vrchu Reistenberg, prezývanom aj Homole, sa nachádza Kolonáda. Je jedným z posledných diel architekta Josefa Hardtmutha v službách Liechtensteinov. Hardtmuth navrhol klasickú formu kolonády, do ktorej osi umiestnil voľnú citáciu rímskeho triumfálneho oblúka. Dielo je jeden z vrcholov empírového triumfalizmu v Česku. Kolonáda je rodovým pamätníkom a zároveň krajinárskou pohľadovou dominantou. Stavba bola dokončená v roku 1823 (zamek-valtice.cz).

V blízkosti zámku, na mieste bývalého zámockého záhradníctva sa nachádza bylinková záhrada. Nájsť tu možno približne 300 druhov, ktoré slúžia nielen na liečebné účely, ale napríklad aj na farbenie textílií či dochucovanie pokrmov (zamek-valtice.cz). Začala vznikať v roku 2004 boli manželia Tiree a Ľubomír Chmelarovci z (bylinkovazahradavaltice.cz). V záhrade funguje malý obchodík umiestnený v skleníku, kde si návštevníci môžu zakúpiť sadenice byliniek, bylinné čaje a upomienkové predmety (zamek-valtice.cz).

Valtice is a small town in South Moravia, close to the border with Austria. Historically, it was the seat of the powerful noble House of Liechtenstein (.cz). The town officially presents itself as the “capital of wine” and is home to the National Wine Centre (kudyznudy.cz). Valtice, known in German as Feldsberg, belonged to Lower Austria until the end of the First World War. It was incorporated into Czechoslovakia on the basis of the Saint-Germain Peace Treaty of 10 September 1919, and Czechoslovak administration took over the town on 31 July 1920. The first written mention of Valtice dates back to 1193. Even at that time, a fortified settlement probably including a castle already existed. The owners became the Seefeld family. The entire château and landscape complex of the Lednice–Valtice Cultural Landscape was inscribed on the UNESCO World Heritage List in 1996 (zamek-valtice.cz).

In Valtice, wine was probably cultivated as early as Roman times. The first written records of viticulture in Valtice date back to the 13th and 14th centuries. The vineyards were supervised by a perkmistr (vineyard overseer), and neglected vineyards were marked with a cross as a sign of disgrace. The most serious offence was the theft of grapes, and no one except the owner was allowed to enter a vineyard. The tradition of grape harvest celebrations accompanied by merriment and dancing has been preserved to this day. At the end of the 19th century, viticulture in Valtice experienced a crisis caused by phylloxera and downy mildew. The threat of stagnation was averted by the viticultural school, which, through modern methods of vineyard treatment, achieved a new revival of Valtice viticulture despite strong competition from Austrian wines. For better promotion of wines and increased vineyard prosperity, wine-growing cooperatives were established at the turn of the 19th and 20th centuries (information panel).

An integral part of the site is the château, which originated through the expansion of an older castle, probably dating back to the 11th century (Wikipedia). During the 17th and 18th centuries, the château acquired its present form as an extensive Baroque residence (travelking.sk). Its components include a riding hall, gallery, Baroque theatre, and carriage house (Wikipedia). A major attraction is the château wine cellar from 1430, one of the oldest and largest wine cellars in the Czech Republic (zamek-valtice.cz). The complex also features historic representative halls with original furniture and artistic decoration (zamek-valtice.cz).

Near Valtice, on Reistenberg Hill, also known as Homole, stands the Colonnade. It is one of the last works of the architect Josef Hardtmuth in the service of the Liechtenstein family. Hardtmuth designed a classical colonnade, placing a free quotation of a Roman triumphal arch on its central axis. The structure represents one of the peaks of Empire-style triumphalism in the Czech Republic. The colonnade serves both as a family memorial and as a dominant feature of the surrounding landscape. The construction was completed in 1823 (zamek-valtice.cz).

Near the château, on the site of the former château gardening grounds, there is a herb garden. Approximately 300 species can be found here, which are used not only for medicinal purposes but also, for example, for dyeing textiles or flavouring dishes (zamek-valtice.cz). The garden began to take shape in 2004 thanks to Tiree and Ľubomír Chmelar from the USA (bylinkovazahradavaltice.cz). Within the garden, there is a small shop located in a greenhouse, where visitors can purchase herb seedlings, herbal teas, and souvenir items (zamek-valtice.cz).

Valtice ist eine kleine Stadt in Südmähren, nahe der Grenze zu Österreich. Historisch war sie Sitz der mächtigen Adelsfamilie Liechtenstein (turistika.cz). Die Stadt präsentiert sich offiziell als „Hauptstadt des Weines“ und beherbergt das Nationale Weinzentrum (kudyznudy.cz). Valtice, deutsch Feldsberg, gehörte bis zum Ende des Ersten Weltkriegs zu Niederösterreich. Auf Grundlage des Friedensvertrags von Saint-Germain vom 10. September 1919 wurde die Stadt der Tschechoslowakei angeschlossen; die tschechoslowakische Verwaltung übernahm Valtice am 31. Juli 1920. Die erste schriftliche Erwähnung von Valtice stammt aus dem Jahr 1193. Bereits damals bestand hier eine befestigte Siedlung, vermutlich mit einer Burg. Eigentümer wurden die Herren von Seefeld. Der gesamte Schloss- und Landschaftskomplex der Lednicko-valtický-Areal wurde 1996 in die Liste des UNESCO-Welterbes aufgenommen (zamek-valtice.cz).

In Valtice wurde Wein vermutlich bereits in römischer Zeit angebaut. Die ersten schriftlichen Zeugnisse über den Valticer Weinbau stammen aus dem 13. und 14. Jahrhundert. Die Weinberge wurden von einem Perkmistr (Weinbergsaufseher) kontrolliert; vernachlässigte Weinberge ließ er als Zeichen der Schande mit einem Kreuz kennzeichnen. Das schwerste Vergehen war der Diebstahl von Trauben, und niemand außer dem Eigentümer durfte einen Weinberg betreten. Die Tradition der Weinlese, verbunden mit Fröhlichkeit und Tanz, hat sich bis heute erhalten. Gegen Ende des 19. Jahrhunderts geriet der Weinbau in Valtice in eine Krise, verursacht durch die Reblaus und den Falschen Mehltau. Der Gefahr der Stagnation begegnete die Weinbauschule, die mithilfe moderner Methoden der Weinbergspflege trotz der starken Konkurrenz österreichischer Weine einen neuen Aufschwung des Valticer Weinbaus erreichte. Zur besseren Vermarktung der Weine und zur Steigerung des Wohlstands der Weinberge entstanden an der Wende vom 19. zum 20. Jahrhundert Winzergenossenschaften (Informationstafel).

Zum Areal gehört das Schloss, das durch den Ausbau einer älteren Burg entstand, die wahrscheinlich aus dem 11. Jahrhundert stammt (Wikipedia). Im 17. und 18. Jahrhundert erhielt das Schloss seine heutige Gestalt als weitläufige barocke Residenz (travelking.sk). Zu seinen Bestandteilen zählen eine Reithalle, eine Galerie, ein barockes Theater und eine Wagenremise (Wikipedia). Eine besondere Attraktion ist der Schlossweinkeller aus dem Jahr 1430, einer der ältesten und größten Weinkeller in Tschechien (zamek-valtice.cz). Außerdem befinden sich hier historische Repräsentationssäle mit originalem Mobiliar und künstlerischer Ausstattung (zamek-valtice.cz).

In der Nähe von Valtice, auf dem Reistenberg, auch Homole genannt, befindet sich die Kolonnade. Sie ist eines der letzten Werke des Architekten Josef Hardtmuth im Dienst der Liechtensteiner. Hardtmuth entwarf eine klassische Kolonnade, in deren Achse er eine freie Anlehnung an einen römischen Triumphbogen platzierte. Das Bauwerk stellt einen der Höhepunkte des Empire-Triumphalismus in Tschechien dar. Die Kolonnade ist sowohl ein Familiengedenkmal als auch eine landschaftliche Blickdominante. Der Bau wurde 1823 vollendet (zamek-valtice.cz).

In der Nähe des Schlosses, auf dem Gelände der ehemaligen Schlossgärtnerei, befindet sich ein Kräutergarten. Hier lassen sich rund 300 Pflanzenarten finden, die nicht nur zu Heilzwecken dienen, sondern beispielsweise auch zum Färben von Textilien oder zum Würzen von Speisen verwendet werden (zamek-valtice.cz). Der Garten begann im Jahr 2004 zu entstehen, initiiert von den Eheleuten Tiree und Ľubomír Chmelar aus den USA (bylinkovazahradavaltice.cz). Im Garten befindet sich ein kleiner Laden in einem Gewächshaus, in dem Besucher Kräutersetzlinge, Kräutertees und Souvenirs erwerben können (zamek-valtice.cz).

Valtice jsou malým městem na jižní Moravě, v blízkosti hranice s Rakouskem. Historicky byly sídlem mocného šlechtického rodu Lichtenštejnů (turistika.cz). Město se oficiálně prezentuje jako „hlavní město vína“ a nachází se zde Národní vinařské centrum (kudyznudy.cz). Valtice, německy Feldsberg, patřily až do konce první světové války k Dolnímu Rakousku. K Československu byly připojeny na základě saintgermainské mírové smlouvy z 10. září 1919, přičemž československá správa převzala město 31. července 1920. První písemná zmínka o Valticích pochází z roku 1193. Již tehdy zde existovalo opevněné sídlo, pravděpodobně s hradem. Majiteli se stali Seefeldové. Celý zámecký a krajinářský komplex Lednicko-valtického areálu byl v roce 1996 zapsán na seznam světového dědictví UNESCO (zamek-valtice.cz).

Ve Valticích se víno pravděpodobně pěstovalo již v římských dobách. První písemné doklady o valtickém vinařství pocházejí ze 13. a 14. století. Vinice kontroloval perkmistr a zanedbané vinice nechával označit křížem na znamení hanby. Největším proviněním byla krádež hroznů a nikdo kromě majitele nesměl vstoupit do vinice. Tradice vinobraní spojená s veselím a tancem se zachovala dodnes. Vinařství ve Valticích prožívalo na konci 19. století krizi způsobenou révokazem a peronosporou. Nebezpečí stagnace zabránila vinařská škola, která pomocí moderních metod ošetřování vinic dosáhla navzdory silné konkurenci rakouských vín nového rozmachu valtického vinařství. Pro lepší propagaci vín a zvýšení prosperity vinic vznikala na přelomu 19. a 20. století vinařská družstva (Informační tabule).

Součástí areálu je zámek, který vznikl rozšířením staršího hradu, pravděpodobně založeného již v 11. století (Wikipedia). V průběhu 17. a 18. století získal zámek svou současnou podobu jako rozsáhlá barokní rezidence (travelking.sk). Jeho součástí je jízdárna, galerie, barokní divadlo a kočárovna (Wikipedia). Významnou atrakcí je zámecký vinný sklep z roku 1430, jeden z nejstarších a největších vinných sklepů v České republice (zamek-valtice.cz). Nacházejí se zde také historické reprezentační sály s původním nábytkem a uměleckou výzdobou (zamek-valtice.cz).

Nedaleko Valtic, na vrchu Reistenberg, zvaném také Homole, se nachází Kolonáda. Jedná se o jedno z posledních děl architekta Josefa Hardtmutha ve službách Lichtenštejnů. Hardtmuth navrhl klasickou formu kolonády, do jejíž osy umístil volnou citaci římského triumfálního oblouku. Dílo představuje jeden z vrcholů empírového triumfalismu v Česku. Kolonáda je rodovým památníkem a zároveň výraznou krajinářskou dominantou. Stavba byla dokončena v roce 1823 (zamek-valtice.cz).

V blízkosti zámku, na místě bývalého zámeckého zahradnictví, se nachází bylinková zahrada. Lze zde nalézt přibližně 300 druhů, které slouží nejen k léčebným účelům, ale například také k barvení textilií či dochucování pokrmů (zamek-valtice.cz). Zahrada začala vznikat v roce 2004 zásluhou manželů Tiree a Lubomíra Chmelarových z USA (bylinkovazahradavaltice.cz). V zahradě funguje malý obchůdek umístěný ve skleníku, kde si návštěvníci mohou zakoupit sazenice bylin, bylinné čaje a upomínkové předměty (zamek-valtice.cz).

TOP

Valtický zámok

Valtice

Bylinková záhrada

Reportáže, Objekty, predmety a priestory, Reportáže zo Slovenska, Umenie, Fotografie

Foto Slovakia

skala
Hits: 3403

Foto Slovakia je výstava a podujatie pre fotografov a nadšencov , profesionálov aj amatérov. Na jednom mieste sa stretávajú výrobcovia fototechniky, odborníci a fanúšikovia fotografie. Podujatie ponúka výstavu fotoaparátov, objektívov a príslušenstva, a diskusie so známymi fotografmi, workshopy a otvorený fotoateliér, praktické ukážky techník a fotografovania, možnosť vyskúšať si techniku (citylife.sk).

Foto Slovakia 2011 prebehla 21.-22.10.2011 v rovnakých priestoroch ako predtým. Veľmi som sa tešil na toto podujatie a úspešne som ho absolvoval. Prezentácie sa mi páčili, zdalo sa mi, že ich obsadenie bolo trochu viac regionálne. Aj tovar, ktorý bol ponúkaný sa mi zdal skromnejší. Každopádne teším sa opäť na ďalší ročník. Opäť bol prítomný Vrabko, užil som si Aleša Fremuta, Strobist Karola Srnca a Petra Praženku, Nepál Zuzany Minarovičovej.

Foto Slovakia 2010 sa uskutočnila v Dome kultúry Ružinov v Bratislave 22.-23.10.2010. Program bol bohatý, od stánkov s fototematikou, cez prednášky a prezentácie. Ja sám som navštívil viacero. Pamätám si veľmi dobre a rád si spomeniem na Martina Vrabka, ktorý nám hovoril o možnostiach svietenia a fotografovania modeliek. Poučná bola pre mňa aj prednáška o autorských právach v súvislosti s fotografiami. Niektoré prednášky boli venované skôr pre remeselnú zručnosť s fotografovaním, iné boli skôr cestovateľské, poznávacie. V strede, hlavnej haly bol priestor na fotografovanie modeliek, ktoré sa menili. Účasť bola veľmi vysoká, priestory DK Ružinov boli miestami pre takéto podujatie malé.

Foto Slovakia is an exhibition and event for photographers and photography enthusiasts, both professionals and amateurs. In one place, manufacturers of photographic equipment, experts, and fans of photography come together. The event offers an exhibition of cameras, lenses, and accessories, lectures and discussions with well-known photographers, workshops and an open photo studio, practical demonstrations of techniques and photography, and the opportunity to try out equipment (citylife.sk).

Foto Slovakia 2011 took place on October 21–22, 2011, in the same venue as before. I was very much looking forward to this event and attended it successfully. I enjoyed the presentations; it seemed to me that their lineup was somewhat more regionally oriented. The range of products on offer also appeared more modest. In any case, I am already looking forward to the next edition. Martin Vrabko was present again; I enjoyed Aleš Fremut, Strobist Karol Srnec, Peter Praženka, and Zuzana Minarovičová’s presentation about Nepal.

Foto Slovakia 2010 was held at the Ružinov House of Culture in on October 22–23, 2010. The program was rich, ranging from photography-related booths to lectures and presentations, several of which I attended personally. I remember very well—and fondly—Martin Vrabko, who spoke about lighting options and photographing models. A lecture on copyright issues related to photography was also very instructive for me. Some lectures focused more on technical craftsmanship in photography, while others were more travel- and exploration-oriented. In the center of the main hall, there was a space for photographing models, who rotated regularly. Attendance was very high, and at times the premises of the Ružinov House of Culture were too small for an event of this scale.

Krajina, Slovensko, Objekty, predmety a priestory, Obce, Slovenské, Podunajsko, Kostoly, Umenie, Stavby, Fotografie

Štvrtok na Ostrove

skala
Hits: 612

Štvrtok na Ostrove je obec v okrese Dunajská Streda. Maďarský názov je Csallóközcsütörtök (Wikipedia). Prvá písomná zmienka o obci je z roku 1217. Obec leží približne 22 km juhovýchodne od Bratislavy. Jej rozloha je okolo 13 km², žije tu 1 740 obyvateľov (Wikipédia). Historické názvy : Cheturtuc, Cheturtuckheil, Chetertekhel. Názov obce zrejme pochádza z udelenia jarmočného práva práve na štvrtok. Nemecký názov obce je Villa Liupoldi, Leopoldsdorf (stvrtoknaostrove.sk), Loipersdorf, Leopoldsdorf, Donnersmarkt (Wikipedia).

Štvrtok na Ostrove is a municipality in the Dunajská Streda District. Its Hungarian name is Csallóközcsütörtök (Wikipedia). The first written mention of the village dates back to 1217. The municipality is located approximately 22 km southeast of . It covers an area of about 13 km² and has a population of 1,740 inhabitants (Wikipedia). Historical names of the village include Cheturtuc, Cheturtuckheil, and Chetertekhel. The name of the village most likely derives from the granting of market rights held on Thursdays. The German names of the village include Villa Liupoldi, Leopoldsdorf (stvrtoknaostrove.sk), Loipersdorf, Leopoldsdorf, and Donnersmarkt (Wikipedia).

Štvrtok na Ostrove község a Dunaszerdahelyi járásban található. Magyar neve Csallóközcsütörtök (Wikipedia). A település első írásos említése 1217-ből származik. A község körülbelül 22 km-re délkeletre fekszik Pozsonytól. Területe mintegy 13 km², lakosainak száma 1 740 fő (Wikipedia). A település történelmi elnevezései: Cheturtuc, Cheturtuckheil, Chetertekhel. A község neve feltehetően abból ered, hogy vásártartási jogot kapott csütörtöki napokra. A település német nevei: Villa Liupoldi, Leopoldsdorf (stvrtoknaostrove.sk), Loipersdorf, Leopoldsdorf, Donnersmarkt (Wikipedia).