Krajina, Zahraničie, Česko, Severná Morava

Jurkovičova rozhľadňa

skala
Hits: 45

Rozhľadňa sa nachádza na Karlovom kopci (kudyznudy.cz), tiež na Petřekových stráních (Wikipedia) nad Valašským múzeom v Rožňove pod Radhoštěm (kudyznudy.cz). Postavená bola na základe návrhov architekta Dušana Jurkoviča z roku 1896 (visitroznov.cz). Postavili ju v rokoch 2010 – 2011, oficiálne bola otvorená 28.4.2012. Je vysoká 31 metrov (turistika.cz). Vonkajšia časť je ladená vo farebnom riešení, ktoré odpovedá Jurkovičovým stavbám napríklad na Pustevnách. Vyhliadková plošina je vo výške necelých 19 metrov (kudyznudy.cz). Použilo sa približne 200 m3 guľatiny (Zdeno Vasilišin). Projektu stavby sa ujal architekt Antonín Závada, ktorý sa špecializuje na ľudovú architektúru (roznov-pod-radhostem.cz).

Rozhľadňa sa nachádza v nadmorskej výške približne 480 metrov nad morom (turistika.cz). Prístup na ňu je nenáročný, vedie ku nej lesná turistická označená cesta (visitroznov.cz). Poskytuje výhľad na mesto Rožňov pod Radhoštěm, na obce Hutisko – Solanec, Vigantice, na vrch Radhošť (kudyznudy.cz), obce Hážovice, Tylovice, Kramolišov (visitroznov.cz). Hore vedie 102 schodov (visit-valassko.cz). V medenej vežičke na vrchole je schránka, v ktorej sú mince, miestny časopis „Spektrum Rožňovska“ a malá fľaška slivovice (astrocesty.eu).

The lookout tower is located on Karl Hill (kudyznudy.cz), also known as Petřek Slopes (Wikipedia), above the Wallachian Open-Air Museum in Rožnov pod Radhoštěm (kudyznudy.cz). It was built based on the designs of architect Dušan Jurkovič from 1896 (visitroznov.cz). The construction took place between 2010 and 2011, and the official opening was held on April 28, 2012. The tower is 31 meters high (turistika.cz). Its exterior color scheme follows the style of Jurkovič’s buildings, such as those at Pustevny. The observation platform is located at a height of just under 19 meters (kudyznudy.cz). Approximately 200 m³ of logs were used (Zdeno Vasilišin). The project was overseen by architect Antonín Závada, who specializes in folk architecture (roznov-pod-radhostem.cz).

The lookout tower stands at an elevation of about 480 meters above sea level (turistika.cz). It is easily accessible via a marked forest hiking trail (visitroznov.cz). From the top, visitors can enjoy views of the town of Rožnov pod Radhoštěm, the villages of Hutisko-Solanec and Vigantice, Mount Radhošť (kudyznudy.cz), and the villages of Hážovice, Tylovice, and Kramolišov (visitroznov.cz). There are 102 steps leading to the top (visit-valassko.cz). In the small copper turret at the summit, there is a capsule containing coins, the local magazine Spektrum Rožnovska, and a small bottle of plum brandy (astrocesty.eu).

Rozhledna se nachází na Karlově kopci (kudyznudy.cz), také na Petřekových stráních (Wikipedia), nad Valašským muzeem v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm (kudyznudy.cz). Byla postavena podle návrhů architekta Dušana Jurkoviče z roku 1896 (visitroznov.cz). Stavba probíhala v letech 2010–2011 a oficiálně byla otevřena 28. dubna 2012. Rozhledna je vysoká 31 metrů (turistika.cz). Vnější část je laděna v barevném řešení, které odpovídá Jurkovičovým stavbám například na Pustevnách. Vyhlídková plošina se nachází ve výšce necelých 19 metrů (kudyznudy.cz). Bylo použito přibližně 200 m³ kulatiny (Zdeno Vasilišin). Projektu se ujal architekt Antonín Závada, který se specializuje na lidovou architekturu (roznov-pod-radhostem.cz).

Rozhledna se nachází v nadmořské výšce přibližně 480 metrů (turistika.cz). Přístup k ní je nenáročný a vede k ní značená lesní turistická cesta (visitroznov.cz). Nabízí výhled na město Rožnov pod Radhoštěm, obce Hutisko-Solanec, Vigantice, na vrch Radhošť (kudyznudy.cz) a také na obce Hážovice, Tylovice a Kramolišov (visitroznov.cz). Na vrchol vede 102 schodů (visit-valassko.cz). V měděné věžičce na vrcholu je schránka, ve které jsou mince, místní časopis Spektrum Rožnovska a malá lahvička slivovice (astrocesty.eu).

Odkazy

jurkovicova-rozhladna 28895

Krajina, Zahraničie, Typ krajiny, Obce, Mestá, Česko, Severné Čechy

Mikulášovice – český Solingen

skala
Hits: 1676

Mikulášovice sú rozložité, bez strediska, majú charakter priemyselnej obce. Mikulášovice vznikli asi v 10. alebo 11. storočí. V 12. storočí tu žilo niekoľko rodín, ktoré sa zapodievali pálením uhlia. Neskôr poľnohospodárstvu a chovu dobytka. Početné názvy slovanských miest na okolí nasvedčujú tomu, že tento kraj bol obývaný Slovanmi, konkrétne lužickými Srbmi. V roku 1779 tu žilo 3700 obyvateľov. Vyrastali tu brusiarne, rozmáhalo sa nožiarstvo. V roku 1891 tu bola založená Priemyselná škola nožiarska (mikulasovice.cz). Okrem nožov sa tu vyrábali aj kordy, britvy a chirurgické nástroje (Informačná tabuľa). Po odtrhnutí Sudiet v roku 1938 odišlo z tadeto takmer celé české obyvateľstvo (mikulasovice.cz). Nemecké pomenovanie pre Mikulášovice je Nixdorf (Wikipedia CS).

Mikulášovice sa nachádzajú sa v západnej časti Šluknovského výbežku v nadmorskej výške 414 metrov nad morom. Pred rokom 1914 boli s necelými 8 tisícmi obyvateľmi, najväčšou obcou Rakúsko-Uhorska (Wikipedia CS). V súčasnosti tu na ploche 25.85 km2 žije 2189 obyvateľov. Miestne časti: Mikulášovice, Mikulášovičky, Salmov, Tomášov. Historické názvy: Nixendorf, Nickelsdorff, Nickilstorf, Nicklauszdorff, Niexendorffl, Nyklsdorf, Nikolstorff, Niclsdorf, Nixdorf, Mykulassowic, Mikulassowicz (Wikipedia CS). Obec je dlhá 7 kilometrov (ceskesvycarsko.cz), kopíruje Mikulášovický potok. Nad obcou sa nachádza kaplnka Najsvätejšej trojice. Jej pôdorys je trojúholníkový, je postavená z pieskovcových kvádrov. Kedysi to bola drevená stavba krytá šindelom. Navývala sa „U piatich líp“ (Informačná tabuľa).

Až do roku 1938 sa tu konali veľkonočné jazdy, resp. jazdy križiakov, zvyk ktorý sa do súčasnosti dochoval iba v Lužici (ceskatelevize.cz). V roku 2011 bola veľkonočná jazda obnovená (Wikipedia CS). Sú veľmi obľúbené, počas veľkonočnej nedele prechádzajú jazdci na koňoch. Začnú od kostola, kde od farára dostanú požehnanie. Oblečení sú v čiernych frakoch a s cylindrami na hlavách (Informačná tabuľa). Konajú sa tu aj nožiarske slávnosti na nádvorí továrne Mikov (ceskesvycarsko.cz). Údajne sa tu nachádzajú jedny za najväčších varhanov v Česku. Obec bola prezývaná aj český Solingen (Wikipedia CS).

Mikulášovice ist eine ausgedehnte Siedlung ohne zentrales Ortszentrum und hat den Charakter einer Industrieortschaft. Entstanden ist sie vermutlich im 10. oder 11. Jahrhundert. Im 12. Jahrhundert lebten hier mehrere Familien, die sich mit der Köhlerei beschäftigten, später mit Landwirtschaft und Viehzucht. Zahlreiche slawische Ortsnamen in der Umgebung deuten darauf hin, dass dieses Gebiet von Slawen, genauer von Lausitzer Sorben, besiedelt war. Im Jahr 1779 hatte der Ort 3.700 Einwohner. Schleifereien entstanden und die Messerherstellung entwickelte sich. 1891 wurde hier die Gewerbliche Messerschule gegründet (mikulasovice.cz). Neben Messern wurden auch Degen, Rasiermesser und chirurgische Instrumente produziert (Informationstafel). Nach der Abtrennung des Sudetenlandes im Jahr 1938 verließ fast die gesamte tschechische Bevölkerung den Ort (mikulasovice.cz). Der deutsche Name für Mikulášovice ist Nixdorf (Wikipedia CS).

Mikulášovice liegt im westlichen Teil des Schluckenauer Zipfels in einer Höhe von 414 Metern über dem Meeresspiegel. Vor 1914 war es mit knapp 8.000 Einwohnern das größte Dorf in Österreich-Ungarn (Wikipedia CS). Heute leben hier auf einer Fläche von 25,85 km² 2.189 Einwohner. Ortsteile: Mikulášovice, Mikulášovičky, Salmov, Tomášov. Historische Namen: Nixendorf, Nickelsdorff, Nickilstorf, Nicklauszdorff, Niexendorffl, Nyklsdorf, Nikolstorff, Niclsdorf, Nixdorf, Mykulassowic, Mikulassowicz (Wikipedia CS). Das Dorf ist 7 Kilometer lang (ceskesvycarsko.cz) und folgt dem Mikulášovice-Bach. Über dem Ort befindet sich die Dreifaltigkeitskapelle mit dreieckigem Grundriss, gebaut aus Sandsteinquadern. Ursprünglich war es ein hölzernes Gebäude mit Schindeldach. Sie wurde „Bei den fünf Linden“ genannt (Informationstafel).

Bis 1938 fanden hier Osterreiten bzw. Kreuzritterritte statt – ein Brauch, der sich bis heute nur in der Lausitz erhalten hat (ceskatelevize.cz). 2011 wurde der Brauch des Osterreitens wiederbelebt (Wikipedia CS). Er ist sehr beliebt: am Ostersonntag reiten Reiter hoch zu Ross durch den Ort. Sie beginnen an der Kirche, wo sie vom Pfarrer den Segen erhalten. Gekleidet sind sie in schwarzen Fräcken und mit Zylindern auf dem Kopf (Informationstafel). Auch Messerfeste finden hier im Hof der Mikov-Fabrik statt (ceskesvycarsko.cz). Angeblich befinden sich hier eine der größten Orgeln in Tschechien. Der Ort wurde auch als „Böhmisches Solingen“ bezeichnet (Wikipedia CS).

Mikulášovice is a sprawling settlement without a central square, having the character of an industrial village. It probably originated in the 10th or 11th century. In the 12th century, several families lived here who engaged in charcoal burning, later in agriculture and livestock breeding. Numerous Slavic place names in the surroundings indicate that this area was inhabited by Slavs, specifically Lusatian Serbs. In 1779, the population numbered 3,700. Grinding shops developed, and cutlery production flourished. In 1891, the Industrial School of Cutlery was founded here (mikulasovice.cz). In addition to knives, swords, razors, and surgical instruments were produced here (information board). After the annexation of the Sudetenland in 1938, almost the entire Czech population left (mikulasovice.cz). The German name for Mikulášovice is Nixdorf (Wikipedia CS).

Mikulášovice is located in the western part of the Šluknov Spur at an altitude of 414 meters above sea level. Before 1914, with almost 8,000 inhabitants, it was the largest village in Austria-Hungary (Wikipedia CS). Today, 2,189 inhabitants live here on an area of 25.85 km². Local parts: Mikulášovice, Mikulášovičky, Salmov, Tomášov. Historical names: Nixendorf, Nickelsdorff, Nickilstorf, Nicklauszdorff, Niexendorffl, Nyklsdorf, Nikolstorff, Niclsdorf, Nixdorf, Mykulassowic, Mikulassowicz (Wikipedia CS). The village is 7 kilometers long (ceskesvycarsko.cz) and follows the Mikulášovice Brook. Above the village stands the Chapel of the Holy Trinity, with a triangular ground plan built of sandstone blocks. Originally, it was a wooden building covered with shingles. It was called “At the Five Lindens” (information board).

Until 1938, Easter rides or crusaders’ rides were held here, a custom that has survived to the present only in Lusatia (ceskatelevize.cz). In 2011, the Easter ride was revived (Wikipedia CS). They are very popular: on Easter Sunday, riders on horseback parade through the village. They start at the church, where they receive a blessing from the priest. They wear black frock coats and top hats (information board). Cutlery festivals are also held here in the courtyard of the Mikov factory (ceskesvycarsko.cz). Allegedly, one of the largest pipe organs in the Czech Republic is located here. The village was also nicknamed the “Czech Solingen” (Wikipedia CS).

Mikulášovice to rozległa miejscowość bez centralnego rynku, o charakterze przemysłowym. Powstała prawdopodobnie w X lub XI wieku. W XII wieku mieszkało tu kilka rodzin zajmujących się wypalaniem węgla drzewnego, później rolnictwem i hodowlą bydła. Liczne słowiańskie nazwy miejscowe w okolicy świadczą o tym, że region ten był zamieszkany przez Słowian, a konkretnie Serbołużyczan. W 1779 roku żyło tu 3700 mieszkańców. Powstawały szlifiernie, rozwijało się nożownictwo. W 1891 roku założono tu Szkołę Przemysłową Nożowniczą (mikulasovice.cz). Oprócz noży produkowano tu także kordy, brzytwy i narzędzia chirurgiczne (tablica informacyjna). Po oderwaniu Sudetów w 1938 roku prawie cała ludność czeska opuściła miejscowość (mikulasovice.cz). Niemiecka nazwa Mikulášovic to Nixdorf (Wikipedia CS).

Mikulášovice leżą w zachodniej części Wysunięcia Szluknowskiego na wysokości 414 m n.p.m. Przed 1914 rokiem, z niemal 8 tysiącami mieszkańców, była to największa wieś w Austro-Węgrzech (Wikipedia CS). Obecnie na powierzchni 25,85 km² mieszka tu 2189 osób. Części miejscowości: Mikulášovice, Mikulášovičky, Salmov, Tomášov. Nazwy historyczne: Nixendorf, Nickelsdorff, Nickilstorf, Nicklauszdorff, Niexendorffl, Nyklsdorf, Nikolstorff, Niclsdorf, Nixdorf, Mykulassowic, Mikulassowicz (Wikipedia CS). Wieś ma 7 km długości (ceskesvycarsko.cz), biegnie wzdłuż potoku Mikulášovický. Nad miejscowością znajduje się Kaplica Trójcy Świętej o trójkątnym planie, zbudowana z bloków piaskowca. Dawniej była to drewniana budowla kryta gontem. Nazywała się „U pięciu lip” (tablica informacyjna).

Do 1938 roku odbywały się tu jazdy wielkanocne, tzw. jazdy krzyżowe, zwyczaj, który do dziś przetrwał jedynie na Łużycach (ceskatelevize.cz). W 2011 roku zwyczaj ten został odnowiony (Wikipedia CS). Cieszy się dużą popularnością – w niedzielę wielkanocną jeźdźcy na koniach przejeżdżają przez miejscowość. Rozpoczynają od kościoła, gdzie od proboszcza otrzymują błogosławieństwo. Ubrani są w czarne fraki i cylindry (tablica informacyjna). Odbywają się tu również święta nożownicze na dziedzińcu fabryki Mikov (ceskesvycarsko.cz). Podobno znajdują się tu jedne z największych organów w Czechach. Miejscowość nazywano także „czeskim Solingen” (Wikipedia CS).

Mikulášovice jsou rozlehlé, bez centrálního střediska, mají charakter průmyslové obce. Vznikly patrně v 10. nebo 11. století. Ve 12. století zde žilo několik rodin, které se věnovaly pálení dřevěného uhlí, později zemědělství a chovu dobytka. Množství slovanských názvů míst v okolí nasvědčuje tomu, že kraj byl obýván Slovany, konkrétně Lužickými Srby. V roce 1779 zde žilo 3 700 obyvatel. Vznikaly brusírny a rozvíjelo se nožířství. V roce 1891 zde byla založena Průmyslová škola nožířská (mikulasovice.cz). Kromě nožů se vyráběly i kordy, břitvy a chirurgické nástroje (informační tabule). Po odtržení Sudet v roce 1938 odtud odešla téměř celá česká populace (mikulasovice.cz). Německé označení pro Mikulášovice je Nixdorf (Wikipedia CS).

Mikulášovice leží v západní části Šluknovského výběžku v nadmořské výšce 414 metrů. Před rokem 1914 byly s necelými 8 tisíci obyvateli největší obcí Rakouska-Uherska (Wikipedia CS). V současnosti zde na ploše 25,85 km² žije 2 189 obyvatel. Místní části: Mikulášovice, Mikulášovičky, Salmov, Tomášov. Historické názvy: Nixendorf, Nickelsdorff, Nickilstorf, Nicklauszdorff, Niexendorffl, Nyklsdorf, Nikolstorff, Niclsdorf, Nixdorf, Mykulassowic, Mikulassowicz (Wikipedia CS). Obec je dlouhá 7 kilometrů (ceskesvycarsko.cz) a kopíruje Mikulášovický potok. Nad obcí se nachází kaple Nejsvětější Trojice s trojúhelníkovým půdorysem, postavená z pískovcových kvádrů. Původně to byla dřevěná stavba krytá šindelem. Nazývala se „U pěti lip“ (informační tabule).

Až do roku 1938 se zde konaly velikonoční jízdy, resp. křižácké jízdy – zvyk, který se do současnosti dochoval už jen v Lužici (ceskatelevize.cz). V roce 2011 byla velikonoční jízda obnovena (Wikipedia CS). Jsou velmi oblíbené: na velikonoční neděli projíždějí jezdci na koních obcí. Začínají u kostela, kde od faráře dostanou požehnání. Jsou oblečeni v černých fracích a cylindrech (informační tabule). Konají se zde také nožířské slavnosti na nádvoří továrny Mikov (ceskesvycarsko.cz). Údajně se zde nacházejí jedny z největších varhan v Česku. Obci se přezdívalo také „český Solingen“ (Wikipedia CS).

Odkazy

 

mikulasovice 45584

Krajina, Zahraničie, Typ krajiny, Mestá, Mestá, Česko, Južná Morava, Moravské

Telč – moravské Benátky

skala
Hits: 263

Telč je mesto nachádzajúce sa v okrese Jihlava. S počtom obyvateľov približne 5 200 je známe predovšetkým svojím historickým centrom. Telč leží v Českomoravskej vrchoviny. Mesto je obklopené rybníkmi, centrom preteká Telčský potok, ktorý sa južne od mesta vlieva do Dyje. Prvá písomná zmienka o Telči pochádza z roku 1335. V polovici 14. storočia tu bol postavený gotický hrad a okolo neho vzniklo opevnené mesto. V 16. storočí, za vlády Zachariáša z Hradca, prešla Telč významnou prestavbou. Pôvodný gotický hrad bol prestavaný na renesančný zámok a mestské domy na námestí dostali renesančné fasády s arkádami. Vďaka týmto úpravám sa Telč stala jedným z najkrajších renesančných miest v strednej Európe (en.wikipedia.org).

Založenie Telča je podľa povesti spojené z kniežaťom Ottom II., z roku 1099. Vtedy založil kaplnku, neskôr kostol a osadu, dnešné Staré Mesto. Od roku 1339 je Telč pod palcom pánov z Hradca (Jindřichovho Hradca). V roku 1423 bola Telč dobitá husitmi pod vedením Jana Hvězdu z Vícemilíc. V 18. storočí na telčské panstvo nastúpili Lichtensteinovci-Kastelkornovci. Krátko nato Podstatskí, ktorí spojil oba rody. Spravovanie takéhoto rodu Podstatských – Lichtensteinov trvalo do roku 1945. Poslední jeho členovia boli vysídlení do Rakúska (Ilona Jenčíková).

Dominantou mesta je trojuholníkové námestie Zachariáša z Hradca, ktoré je lemované renesančnými a barokovými meštianskymi domami s charakteristickými štítmi a arkádami. V strede námestia sa nachádza fontána a morový stĺp. Medzi významné stavby patrí radnica, kostol svätého Ducha a farský kostol svätého Jakuba (whc.unesco.org). Telčský zámok je jedným z najzachovalejších renesančných zámkov v Českej republike. Obklopuje ho anglický park a jeho interiéry sú bohaté na pôvodné renesančné a barokové zariadenie (en.wikipedia.org). Historické jadro Telča bolo v roku 1992 zapísané do Zoznamu svetového kultúrneho a prírodného dedičstva UNESCO (Ilona Jenčíková). Na zámku sa sa točili rozprávky Pyšná princezná, Jak se budí princezny, Z pekla šťastie (zamek-telc.eu). Mesto ponúka množstvo kultúrnych podujatí, festivalov a výstav počas celého roka. Vďaka svojej zachovalosti a architektonickému bohatstvu je často nazývané „moravské Benátky“ (visitczechia.com).

Telč is a town located in the Jihlava District of the Czech Republic. With a population of approximately 5,200, it is best known for its historic town center. Telč lies in the Bohemian-Moravian Highlands. The town is surrounded by ponds, and the Telč Stream flows through the center, joining the Dyje River south of the town. The first written record of Telč dates back to 1335. In the mid-14th century, a Gothic castle was built here, and a fortified town developed around it. In the 16th century, under the rule of Zacharias of Hradec, Telč underwent significant reconstruction. The original Gothic castle was converted into a Renaissance chateau, and the townhouses around the square were given Renaissance facades with arcades. These changes made Telč one of the most beautiful Renaissance towns in Central Europe (en.wikipedia.org).

According to legend, the founding of Telč is associated with Prince Otto II in the year 1099. He is said to have established a chapel, later a church, and a settlement—today’s Old Town—as a memorial to his victory. Since 1339, Telč came under the control of the Lords of Hradec (Jindřichův Hradec). In 1423, Telč was captured by the Hussites under the leadership of Jan Hvězda of Vícemilice. In the 18th century, the Lichtenstein-Kastelkorn family took over the Telč estate. Shortly afterward, the Podstatský family united both lineages. The Podstatský-Lichtenstein family managed the estate until 1945 when its last members were expelled to Austria (Ilona Jenčíková).

The town’s most prominent feature is Zacharias of Hradec Square, a triangular square lined with Renaissance and Baroque townhouses with distinctive gables and arcades. In the center of the square stands a fountain and a Marian plague column. Notable buildings include the town hall, the Church of the Holy Spirit, and the parish Church of St. James (whc.unesco.org). Telč Chateau is one of the best-preserved Renaissance chateaus in the Czech Republic. It is surrounded by an English-style park, and its interiors feature original Renaissance and Baroque furnishings (en.wikipedia.org). The historic center of Telč was inscribed on the UNESCO World Heritage List in 1992 (Ilona Jenčíková).

The chateau has also served as a filming location for well-known Czech fairy tale movies such as Proud Princess, How Princesses Are Awakened, and Hell’s Happiness (zamek-telc.eu). The town hosts a variety of cultural events, festivals, and exhibitions throughout the year. Due to its preservation and architectural richness, it is often referred to as the „Venice of Moravia“ (visitczechia.com).

Telč ist eine Stadt im Bezirk Jihlava in der Tschechischen Republik. Mit etwa 5.200 Einwohnern ist sie vor allem für ihr historisches Stadtzentrum bekannt. Telč liegt in der Böhmisch-Mährischen Höhe. Die Stadt ist von Teichen umgeben, durch das Zentrum fließt der Telčský-Bach, der südlich der Stadt in die Thaya (Dyje) mündet. Die erste schriftliche Erwähnung von Telč stammt aus dem Jahr 1335. Mitte des 14. Jahrhunderts wurde hier eine gotische Burg errichtet, um die sich eine befestigte Stadt entwickelte. Im 16. Jahrhundert, unter der Herrschaft von Zacharias von Neuhaus, erfuhr Telč bedeutende bauliche Veränderungen. Die ursprüngliche gotische Burg wurde zu einem Renaissanceschloss umgebaut, und die Häuser am Marktplatz erhielten Renaissancefassaden mit Arkaden. Dank dieser Umgestaltungen wurde Telč zu einer der schönsten Renaissancestädte Mitteleuropas (en.wikipedia.org).

Der Legende nach ist die Gründung von Telč mit dem mährischen Fürsten Otto II. im Jahr 1099 verbunden. Er soll zum Gedenken an seinen Sieg eine Kapelle, später eine Kirche und eine Siedlung – das heutige Alte Stadtviertel – gegründet haben. Seit 1339 stand Telč unter der Herrschaft der Herren von Neuhaus (Jindřichův Hradec). 1423 wurde Telč von den Hussiten unter der Führung von Jan Hvězda von Vícemilice erobert. Im 18. Jahrhundert übernahm die Familie Liechtenstein-Kastelkorn die Herrschaft über Telč. Kurz darauf vereinte die Familie Podstatzky beide Adelsgeschlechter. Die Familie Podstatzky-Liechtenstein verwaltete das Herrschaftsgebiet bis 1945, als die letzten Mitglieder nach Österreich vertrieben wurden (Ilona Jenčíková).

Das Wahrzeichen der Stadt ist der dreieckige Marktplatz Zacharias von Neuhaus, der von Renaissance- und Barockhäusern mit charakteristischen Giebeln und Arkaden gesäumt ist. In der Mitte des Platzes befinden sich ein Brunnen und eine Mariensäule. Zu den bedeutenden Bauwerken zählen das Rathaus, die Kirche des Heiligen Geistes und die Pfarrkirche St. Jakob (whc.unesco.org). Das Schloss Telč gehört zu den am besten erhaltenen Renaissanceschlössern in der Tschechischen Republik. Es ist von einem englischen Park umgeben, und die Innenräume sind reich mit originaler Renaissance- und Barockausstattung ausgestattet (en.wikipedia.org). Das historische Stadtzentrum von Telč wurde 1992 in die Liste des UNESCO-Weltkultur- und Naturerbes aufgenommen (Ilona Jenčíková).

Das Schloss diente auch als Drehort für bekannte tschechische Märchenfilme wie Die stolze Prinzessin (Pyšná princezna), Wie man Prinzessinnen weckt (Jak se budí princezny) und Glück aus der Hölle (Z pekla štěstí) (zamek-telc.eu). Die Stadt bietet das ganze Jahr über zahlreiche kulturelle Veranstaltungen, Festivals und Ausstellungen. Aufgrund ihres gut erhaltenen Zustands und ihres architektonischen Reichtums wird Telč oft als „Mährisches Venedig“ bezeichnet (visitczechia.com).

Telč je město nacházející se v okrese Jihlava v České republice. S počtem obyvatel přibližně 5 200 je známé především svým historickým centrem. Telč leží v oblasti Českomoravské vrchoviny. Město je obklopeno rybníky, centrem protéká Telčský potok, který se jižně od města vlévá do Dyje. První písemná zmínka o Telči pochází z roku 1335. V polovině 14. století zde byl postaven gotický hrad a kolem něj vzniklo opevněné město. V 16. století, za vlády Zachariáše z Hradce, prošla Telč významnou přestavbou. Původní gotický hrad byl přestavěn na renesanční zámek a měšťanské domy na náměstí dostaly renesanční fasády s arkádami. Díky těmto úpravám se Telč stala jedním z nejkrásnějších renesančních měst ve střední Evropě (en.wikipedia.org).

Podle pověsti je založení Telče spojeno s moravským knížetem Otou II. v roce 1099. Tehdy zde měl na památku vítězství založit kapli, později kostel a osadu – dnešní Staré Město. Od roku 1339 patřila Telč pánům z Hradce (Jindřichova Hradce). V roce 1423 byla Telč dobyta husity pod vedením Jana Hvězdy z Vícemilic. V 18. století převzali telčské panství Lichtensteinové-Kastelkornové. Krátce nato jej zdědili Podstatští, kteří spojili oba rody. Správa panství rodu Podstatských-Lichtensteinů trvala až do roku 1945, kdy byli poslední členové rodu odsunuti do Rakouska (Ilona Jenčíková).

Dominantou města je trojúhelníkové náměstí Zachariáše z Hradce, které lemují renesanční a barokní měšťanské domy s charakteristickými štíty a podloubími. Uprostřed náměstí stojí kašna a morový sloup. Mezi významné stavby patří radnice, kostel svatého Ducha a farní kostel svatého Jakuba (whc.unesco.org). Telčský zámek patří k nejzachovalejším renesančním zámkům v České republice. Obklopuje ho anglický park a jeho interiéry jsou bohatě vybaveny původním renesančním a barokním zařízením (en.wikipedia.org). Historické jádro Telče bylo v roce 1992 zapsáno na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO (Ilona Jenčíková).

Na zámku se natáčely známé pohádky, například Pyšná princezna, Jak se budí princezny a Z pekla štěstí (zamek-telc.eu). Město nabízí během celého roku mnoho kulturních akcí, festivalů a výstav. Díky své zachovalosti a architektonickému bohatství bývá často nazýváno „moravské Benátky“ (visitczechia.com).

Odkazy

TOP

Všetky

telc 233795

Krajina, Zahraničie, Príroda, Skaly, Česko, Severné Čechy, Biotopy

Panská skála v Kamenickom Šenove

skala
Hits: 204

Kamenický Šenov je mesto nachádzajúce sa na rozhraní dvoch chránených krajinných oblastí – Českého stredohoria a Lužických hôr. V nadmorskej výške 350 až 550 metrov nad morom. Mesto sa skladá z dvoch častí: Kamenický Šenov a Prácheň, s celkovým počtom približne 4 000 obyvateľov. Prvá písomná zmienka o Kamenickom Šenove pochádza z roku 1352, kde je v kronike Českej Kamenice uvedená obec nazývaná Sonov, založená prisťahovalcami z Lužice. Kamenický Šenov je svetoznámy svojou takmer tristo ročnou nepretržitou tradíciou výroby nádherných krištáľových lustrov a umeleckého skla. Prvé zmienky o miestnych sklárskych majstroch pochádzajú zo 17. storočia, keď obyvatelia začali spracovávať sklo dovážané z neďalekých sklární v Chřibskej, založenej už v roku 1414. V roku 1856 tu bola založená prvá odborná sklárska škola na svete, ktorá dodnes funguje a je najstaršou svojho druhu (kamenicky-senov.cz). Medzi najvýznamnejšie pamiatky mesta patrí kostol Narodenia svätého Jána Krstiteľa, baroková stavba z rokov 1715–1718. Históriu sklárstva v meste predstavuje Sklárske múzeum Kamenický Šenov, ktoré sídli v historickom dome z roku 1770. Mesto tiež udržiava partnerské vzťahy s nemeckým mestom Rheinbach (en.wikipedia.org). Kamenický Šenov je sídlom najväčšieho českého výrobcu lustrov a svitidiel Preciosa Lustry (Informačná tabuľa).

Národnou prírodnou pamiatkou a symbolom mesta je Panská skála, známa aj ako „kamenné varhany“. Ide o čadičovú skalu, ktorá je najnavštevovanejšou geologickou formáciou v Českej republike (en.wikipedia.org). Nachádza sa pri obci Prácheň (cs.wikipedia.org). Panská skala sa nachádza približne 80 kilometrov severne od Prahy, medzi mestami Kamenický Šenov a Nový Bor (amazingczechia.com). Tento geologický fenomén je pozoruhodný svojou výraznou stĺpovitou odlučnosťou. Je tvorená päť až šesťbokými čadičovými stĺpmi, ktoré dosahujú dĺžku až 12 metrov a priemer okolo 20–25 centimetrov. Tieto stĺpy sú usporiadané prevažne vertikálne, niektoré sú šikmo orientované. Celý útvar vznikol pred približne 30 miliónmi rokov počas treťohôr v dôsledku vulkanickej činnosti, keď láva chladla a kryštalizovala, čo viedlo k tvorbe týchto charakteristických stĺpov (cs.wikipedia.org). Čadičová magma vystúpila z podložia, z hĺbky väčšej než 30 km, približne pred 25 miliónmi rokmi, ale nikdy nevytiekla na povrch. Chránená pod povrchom, chladla veľmi pomaly, čím začala vznikať typická čadičová odlučnosť, ktorú je možné dnes pozorovať (kudyznudy.cz).

Ťažba čadiča na Panskej skale prebiehala od 19. storočia, čo viedlo k odhaleniu a zvýrazneniu stĺpovitej štruktúry skaly. V roku 1895 bola vyhlásená za chránený geologický útvar, čím sa stala najstaršou geologickou rezerváciou na území Českej republiky. Napriek tomuto statusu ťažba pokračovala až do roku 1914, keď územie odkúpili miestne úrady a ťažbu definitívne zastavili. Po druhej svetovej vojne bola ochrana tohto územia ešte viac posilnená (amazingczechia.com). Dnes je Panská skala obľúbeným turistickým cieľom, pri úpätí skaly sa nachádza malé jazierko, ktoré vzniklo zaplnením bývalého lomu dažďovou vodou (ceskehory.cz). Panská skala sa stala známou aj vďaka českému filmu „Pyšná princezna“ z roku 1952, kde poslúžila ako kulisa pre niektoré scény (kudyznudy.cz).

Kamenický Šenov is a town located at the intersection of two protected landscape areas – the České Středohoří and the Lusatian Mountains, at an altitude of 350 to 550 meters above sea level. The town consists of two parts: Kamenický Šenov and Prácheň, with a total population of approximately 4,000 inhabitants. The first written mention of Kamenický Šenov dates back to 1352, where a settlement called Sonov, founded by settlers from Lusatia, is recorded in the chronicle of Česká Kamenice. Kamenický Šenov is world-famous for its nearly 300-year-old continuous tradition of producing magnificent crystal chandeliers and artistic glass. The first records of local glassmakers date back to the 17th century when residents began processing glass imported from nearby glassworks in Chřibská, established in 1414. In 1856, the first specialized glass school in the world was founded here, which still operates today and is the oldest of its kind (kamenicky-senov.cz).

Among the town’s most significant landmarks is the Church of the Nativity of St. John the Baptist, a Baroque building from 1715–1718. The history of glassmaking in the town is represented by the Kamenický Šenov Glass Museum, housed in a historic building from 1770. The town also maintains a partnership with the German city of Rheinbach (en.wikipedia.org). Kamenický Šenov is home to Preciosa Lustry, the largest Czech manufacturer of chandeliers and lighting fixtures (Information board).

The national natural monument and symbol of the town is Panská skála, also known as the „Stone Organ.“ This basalt rock formation is the most visited geological site in the Czech Republic (en.wikipedia.org). It is located near the village of Prácheň (cs.wikipedia.org), about 80 kilometers north of Prague, between the towns of Kamenický Šenov and Nový Bor (amazingczechia.com). This geological phenomenon is remarkable for its distinctive columnar jointing. It consists of five- to six-sided basalt columns that reach up to 12 meters in length and have a diameter of around 20–25 cm. These columns are predominantly arranged vertically, while some are tilted. The entire formation originated about 30 million years ago during the Tertiary period due to volcanic activity when lava cooled and crystallized, forming these characteristic columns (cs.wikipedia.org). The basalt magma rose from a depth of more than 30 km approximately 25 million years ago but never reached the surface. Protected beneath the surface, it cooled very slowly, leading to the formation of the typical basaltic structure observed today (kudyznudy.cz).

Basalt extraction at Panská skála took place from the 19th century, revealing and emphasizing the rock’s columnar structure. In 1895, it was declared a protected geological site, making it the oldest geological reserve in the Czech Republic. Despite this status, mining continued until 1914, when the local authorities purchased the area and permanently halted extraction. After World War II, protection of this site was further strengthened (amazingczechia.com). Today, Panská skála is a popular tourist destination, with a small lake at its base that was formed by rainwater filling the former quarry (ceskehory.cz). Panská skála also gained fame thanks to the Czech film The Proud Princess (1952), where it served as a backdrop for some scenes (kudyznudy.cz).

Kamenický Šenov ist eine Stadt an der Schnittstelle zweier geschützter Landschaftsgebiete – des Böhmischen Mittelgebirges (České středohoří) und des Lausitzer Gebirges (Lužické hory) – in einer Höhe von 350 bis 550 Metern über dem Meeresspiegel. Die Stadt besteht aus zwei Teilen: Kamenický Šenov und Prácheň, mit einer Gesamtbevölkerung von etwa 4.000 Einwohnern. Die erste schriftliche Erwähnung von Kamenický Šenov stammt aus dem Jahr 1352, als in der Chronik von Česká Kamenice eine Siedlung namens Sonov erwähnt wurde, die von Siedlern aus der Lausitz gegründet wurde. Kamenický Šenov ist weltweit bekannt für seine fast 300-jährige ununterbrochene Tradition in der Herstellung prächtiger Kristalllüster und künstlerischer Glaswaren. Erste Aufzeichnungen über lokale Glasmeister stammen aus dem 17. Jahrhundert, als die Bewohner begannen, Glas aus nahegelegenen Glashütten in Chřibská zu verarbeiten, die bereits 1414 gegründet wurde. Im Jahr 1856 wurde hier die erste Fachschule für Glas weltweit gegründet, die noch heute existiert und die älteste ihrer Art ist (kamenicky-senov.cz).

Zu den bedeutendsten Sehenswürdigkeiten der Stadt gehört die Kirche der Geburt Johannes des Täufers, ein barockes Bauwerk aus den Jahren 1715–1718. Die Geschichte der Glasherstellung in der Stadt wird im Glasmuseum Kamenický Šenov dokumentiert, das sich in einem historischen Gebäude aus dem Jahr 1770 befindet. Die Stadt pflegt außerdem eine Städtepartnerschaft mit der deutschen Stadt Rheinbach (en.wikipedia.org). Kamenický Šenov ist Sitz des größten tschechischen Herstellers von Kronleuchtern und Leuchten, Preciosa Lustry (Informationstafel).

Das nationale Naturdenkmal und Wahrzeichen der Stadt ist die Panská skála, auch bekannt als die „Steinerne Orgel“. Diese Basaltformation ist die meistbesuchte geologische Sehenswürdigkeit in der Tschechischen Republik (en.wikipedia.org). Sie befindet sich in der Nähe des Dorfes Prácheň (cs.wikipedia.org), etwa 80 Kilometer nördlich von Prag, zwischen den Städten Kamenický Šenov und Nový Bor (amazingczechia.com). Dieses geologische Phänomen ist bemerkenswert für seine ausgeprägte säulenförmige Absonderung. Es besteht aus fünf- bis sechseckigen Basaltsäulen, die bis zu 12 Meter lang sind und einen Durchmesser von etwa 20–25 cm haben. Diese Säulen sind überwiegend vertikal angeordnet, einige sind jedoch schräg ausgerichtet. Die gesamte Formation entstand vor etwa 30 Millionen Jahren während des Tertiärs durch vulkanische Aktivität, als Lava abkühlte und kristallisierte, wodurch diese charakteristischen Säulen entstanden (cs.wikipedia.org). Die basaltische Magma stieg vor etwa 25 Millionen Jahren aus einer Tiefe von mehr als 30 km auf, erreichte jedoch nie die Erdoberfläche. Geschützt unter der Erdkruste kühlte sie sehr langsam ab, was zur typischen basaltenen Absonderung führte, die heute beobachtet werden kann (kudyznudy.cz).

Der Basaltabbau an der Panská skála begann im 19. Jahrhundert und führte zur Freilegung und Hervorhebung der säulenförmigen Struktur des Gesteins. Im Jahr 1895 wurde sie als geschütztes geologisches Naturdenkmal ausgewiesen und ist somit das älteste geologische Reservat in der Tschechischen Republik. Trotz dieses Schutzstatus’ wurde der Bergbau bis 1914 fortgesetzt, als die örtlichen Behörden das Gebiet erwarben und den Abbau endgültig einstellten. Nach dem Zweiten Weltkrieg wurde der Schutz dieses Gebiets weiter verstärkt (amazingczechia.com). Heute ist die Panská skála ein beliebtes Touristenziel. Am Fuße des Felsens befindet sich ein kleiner See, der durch Regenwasser entstanden ist, das den ehemaligen Steinbruch füllte (ceskehory.cz). Die Panská skála wurde auch durch den tschechischen Film Die stolze Prinzessin (1952) bekannt, in dem sie als Kulisse für einige Szenen diente (kudyznudy.cz).

Kamenický Šenov to miasto położone na styku dwóch chronionych obszarów krajobrazowych – Czeskiego Średniogórza (České středohoří) i Gór Łużyckich (Lužické hory), na wysokości od 350 do 550 m n.p.m. Miasto składa się z dwóch części: Kamenický Šenov i Prácheň, z łączną liczbą mieszkańców około 4 000. Pierwsza pisemna wzmianka o Kamenickým Šenovie pochodzi z 1352 roku, gdzie w kronice Českiej Kamenice wspomniano o osadzie Sonov, założonej przez osadników z Łużyc. Kamenický Šenov jest znany na całym świecie ze swojej prawie 300-letniej nieprzerwanej tradycji produkcji wspaniałych kryształowych żyrandoli i szkła artystycznego. Pierwsze wzmianki o miejscowych hutnikach szkła pochodzą z XVII wieku, kiedy mieszkańcy zaczęli przetwarzać szkło sprowadzane z pobliskich hut w Chřibskiej, założonych już w 1414 roku. W 1856 roku powstała tutaj pierwsza na świecie specjalistyczna szkoła szklarska, która działa do dziś i jest najstarszą tego typu placówką (kamenicky-senov.cz). Do najważniejszych zabytków miasta należy kościół Narodzenia św. Jana Chrzciciela, barokowa budowla z lat 1715–1718. Historię hutnictwa szkła w mieście przedstawia Muzeum Szkła w Kamenickým Šenovie, mieszczące się w zabytkowym budynku z 1770 roku. Miasto utrzymuje także partnerstwo z niemieckim Rheinbachem (en.wikipedia.org). Kamenický Šenov jest siedzibą największego czeskiego producenta żyrandoli i oświetlenia, Preciosa Lustry (Tablica informacyjna).

Narodowym pomnikiem przyrody i symbolem miasta jest Panská skála, znana również jako „Kamienne Organy”. Ta bazaltowa formacja skalna jest najczęściej odwiedzaną atrakcją geologiczną w Czechach (en.wikipedia.org). Znajduje się w pobliżu wsi Prácheň (cs.wikipedia.org), około 80 kilometrów na północ od Pragi, między miastami Kamenický Šenov i Nový Bor (amazingczechia.com). To zjawisko geologiczne wyróżnia się charakterystyczną kolumnową strukturą. Składa się z pięcio- i sześciokątnych kolumn bazaltowych, które osiągają długość do 12 metrów i średnicę około 20–25 cm. Kolumny te są ułożone głównie pionowo, choć niektóre są nachylone. Cała formacja powstała około 30 milionów lat temu w okresie trzeciorzędu w wyniku działalności wulkanicznej, gdy lawa stygnęła i krystalizowała, tworząc te charakterystyczne kolumny (cs.wikipedia.org). Magma bazaltowa wynurzyła się z głębokości ponad 30 km około 25 milionów lat temu, ale nigdy nie wypłynęła na powierzchnię. Chroniona pod ziemią, ochładzała się bardzo powoli, co doprowadziło do powstania typowej struktury bazaltowej, którą można dziś podziwiać (kudyznudy.cz). Wydobycie bazaltu na Panskiej skale rozpoczęło się w XIX wieku, co pozwoliło na odsłonięcie i uwydatnienie kolumnowej struktury skały. W 1895 roku została ona uznana za chroniony pomnik geologiczny, co czyni ją najstarszym rezerwatem geologicznym w Czechach. Pomimo tego statusu wydobycie trwało do 1914 roku, kiedy władze lokalne wykupiły teren i definitywnie zakończyły eksploatację. Po II wojnie światowej ochrona tego obszaru została dodatkowo wzmocniona (amazingczechia.com).

Dziś Panská skála jest popularnym celem turystycznym, u podnóża której znajduje się niewielkie jezioro powstałe w wyniku wypełnienia dawnego kamieniołomu wodą deszczową (ceskehory.cz). Panská skála zyskała także sławę dzięki czeskiemu filmowi Dumna księżniczka (1952), w którym posłużyła jako tło dla niektórych scen (kudyznudy.cz).

Kamenický Šenov je město nacházející se na rozhraní dvou chráněných krajinných oblastí – Českého středohoří a Lužických hor, v nadmořské výšce 350 až 550 metrů. Město se skládá ze dvou částí: Kamenický Šenov a Prácheň, s celkovým počtem přibližně 4 000 obyvatel. První písemná zmínka o Kamenickém Šenově pochází z roku 1352, kdy je v kronice České Kamenice uvedena obec nazývaná Sonov, založená přistěhovalci z Lužice. Kamenický Šenov je světově proslulý svou téměř třistaletou nepřetržitou tradicí výroby nádherných křišťálových lustrů a uměleckého skla. První zmínky o místních sklářských mistrech pocházejí ze 17. století, kdy obyvatelé začali zpracovávat sklo dovážené z nedalekých skláren v Chřibské, které byly založeny již v roce 1414. V roce 1856 zde byla založena první odborná sklářská škola na světě, která funguje dodnes a je nejstarší svého druhu (kamenicky-senov.cz). Mezi nejvýznamnější památky města patří kostel Narození svatého Jana Křtitele, barokní stavba z let 1715–1718. Historii sklářství v městě představuje Sklářské muzeum Kamenický Šenov, které sídlí v historickém domě z roku 1770. Město také udržuje partnerské vztahy s německým městem Rheinbach (en.wikipedia.org). Kamenický Šenov je sídlem největšího českého výrobce lustrů a svítidel Preciosa Lustry (Informační tabule).

Národní přírodní památkou a symbolem města je Panská skála, známá také jako „kamenné varhany“. Tato čedičová skalní formace je nejnavštěvovanější geologickou lokalitou v České republice (en.wikipedia.org). Nachází se poblíž obce Prácheň (cs.wikipedia.org), přibližně 80 kilometrů severně od Prahy, mezi městy Kamenický Šenov a Nový Bor (amazingczechia.com). Tento geologický fenomén je pozoruhodný svou výraznou sloupcovitou odlučností. Tvoří ho pětiboké až šestiboké čedičové sloupce, které dosahují délky až 12 metrů a průměru okolo 20–25 cm. Tyto sloupce jsou převážně uspořádány vertikálně, některé jsou však nakloněné. Celý útvar vznikl přibližně před 30 miliony let během třetihor v důsledku vulkanické činnosti, kdy láva chladla a krystalizovala, což vedlo k tvorbě těchto charakteristických sloupců (cs.wikipedia.org). Čedičová magma vystoupila z hloubky větší než 30 km přibližně před 25 miliony let, ale nikdy nevytekla na povrch. Chránína pod povrchem chladla velmi pomalu, což vedlo ke vzniku typické čedičové odlučnosti, kterou je možné dnes pozorovat (kudyznudy.cz).

Těžba čediče na Panské skále probíhala od 19. století, což vedlo k odhalení a zvýraznění sloupcovité struktury skály. V roce 1895 byla vyhlášena chráněným geologickým útvarem, čímž se stala nejstarší geologickou rezervací na území České republiky. Navzdory tomuto statusu těžba pokračovala až do roku 1914, kdy místní úřady území odkoupily a těžbu definitivně zastavily. Po druhé světové válce byla ochrana tohoto území ještě více posílena (amazingczechia.com). Dnes je Panská skála oblíbeným turistickým cílem, u jejího úpatí se nachází malé jezírko, které vzniklo zaplněním bývalého lomu dešťovou vodou (ceskehory.cz). Panská skála se stala známou i díky českému filmu Pyšná princezna (1952), kde posloužila jako kulisa pro některé scény (kudyznudy.cz).

Odkazy

TOP

Všetky

panska-skala 207498

Krajina, Zahraničie, Typ krajiny, Mestá, České, Mestá, Česko

Hradec Králové – salón Republiky

skala
Hits: 5323

Hradec Králové (nemecky Königgrätz) Kleží na sútoku Labe a Orlice. Žije tu asi 100 000 obyvateľov. V roku 995 sa stalo sídlom kniežaťa za vlády Přemyslovcov. Spolu s neďalekými Pardubicami tvorí metropolitnú oblasť s približne 340 000 obyvateľmi (wikipedia.cz). Prvá písomná zmienka o Hradci Králové pochádza z roku 1225. V stredoveku bolo mesto známe ako „kráľovské veno“, pretože slúžilo ako majetok českých kráľovien. Počas husitských vojen zohralo mesto významnú úlohu a v 18. storočí sa stalo dôležitou pevnosťou (en.wikipedia.org). V 2. polovici 13. storočia mesto kolonizovali nemci (Wirth, Tichý). V 13. storočí sa stal slobodným kráľovským mestom. V roku 1567 tu bolo 780 domov. V roku 1864 tu vznikla svetoznáma továreň na piana Antonín Petrof. V 80-tych rokoch 19. storočia bolo postavené Klicperove divadlo (wikipedia.cz).

Hradec Králové sa nachádza na severovýchode Česka, približne 100 kilometrov východne od Prahy. Je významným mestským centrom. Veľmi výraznou črtou je architektúra. Mesto je domovom viacerých gotických a barokových stavieb, napr. Katedrála svätého Ducha a aj historickej radnice (wikipedia.cz).

Hradec Králové je známe svojou kombináciou gotickej, renesančnej, barokovej a modernej architektúry. Medzi najvýznamnejšie pamiatky patrí Biela veža (Bílá věž), ktorá je najvyššou dominantou mesta. Z jej galérií je jedinečný výhľad na mesto a priľahlé vrchy Krkonôš a Orlických hôr. Veža ukrýva tretí najväčší a najťažší zvon v Českej republike – zvon Augustín (en.wikipedia.org). Námestie Velké náměstí pôsobí ako srdce mesta. Hradec Králové je aj kultúrnym centrom, koná sa tu Letná filmová škola a Medzinárodný festival bábkového divadla (wikipedia.cz), festival Rock for People. Nachádzajú sa tu krásne parky a záhrady, napr. park Zahrada na Valech, park Letní lázně (wikipedia.cz). Hradec Králové je tiež významným vzdelávacím centrom s niekoľkými univerzitami a vysokými školami. Univerzita Hradec Králové a Lekárska fakulta Univerzity Karlovej patria medzi najprestížnejšie vzdelávacie inštitúcie v krajine (en.wikipedia.org).

Hradec Králové (German: Königgrätz) lies at the confluence of the Elbe and Orlice rivers. The city has approximately 100,000 inhabitants. In 995, it became the seat of a prince during the rule of the Přemyslid dynasty. Together with nearby Pardubice, it forms a metropolitan area with approximately 340,000 residents (wikipedia.cz).

The first written mention of Hradec Králové dates back to 1225. In the Middle Ages, the city was known as the „royal dowry“ because it served as the property of Czech queens. During the Hussite Wars, the city played a significant role, and in the 18th century, it became an important fortress (en.wikipedia.org). In the second half of the 13th century, the city was colonized by Germans (Wirth, Tichý). During the 13th century, it became a free royal city. In 1567, there were 780 houses in the city. In 1864, the world-famous Antonín Petrof piano factory was established here. In the 1880s, the Klicpera Theatre was built (wikipedia.cz).

Hradec Králové is located in the northeastern part of the Czech Republic, approximately 100 kilometers east of Prague. It is an important urban center. One of its most distinctive features is its architecture. The city is home to several Gothic and Baroque buildings, such as the Cathedral of the Holy Spirit and the historic town hall (wikipedia.cz).

Hradec Králové is known for its combination of Gothic, Renaissance, Baroque, and modern architecture. One of the most significant landmarks is the White Tower (Bílá věž), the tallest structure in the city. From its gallery, visitors can enjoy a unique view of the city and the surrounding mountains of the Krkonoše and Orlické ranges. The tower houses the third-largest and heaviest bell in the Czech Republic – the Augustin bell (en.wikipedia.org). Velké náměstí (Great Square) serves as the heart of the city.

Hradec Králové is also a cultural hub, hosting events such as the Summer Film School, the International Puppet Theatre Festival (wikipedia.cz), and the Rock for People festival. The city is adorned with beautiful parks and gardens, such as the Zahrada na Valech park and Letní lázně park (wikipedia.cz).

Hradec Králové is also a significant educational center, with several universities and higher education institutions. The University of Hradec Králové and the Faculty of Medicine of Charles University are among the most prestigious educational institutions in the country (en.wikipedia.org).

Hradec Králové (deutsch: Königgrätz) liegt am Zusammenfluss der Flüsse Elbe und Orlice. Die Stadt hat etwa 100.000 Einwohner. Im Jahr 995 wurde sie während der Herrschaft der Přemysliden zur Fürstenresidenz. Zusammen mit dem nahegelegenen Pardubice bildet sie eine Metropolregion mit etwa 340.000 Einwohnern (wikipedia.cz).

Die erste schriftliche Erwähnung von Hradec Králové stammt aus dem Jahr 1225. Im Mittelalter war die Stadt als „königliches Heiratsgut“ bekannt, da sie im Besitz der böhmischen Königinnen war. Während der Hussitenkriege spielte die Stadt eine bedeutende Rolle, und im 18. Jahrhundert wurde sie zu einer wichtigen Festung (en.wikipedia.org). In der zweiten Hälfte des 13. Jahrhunderts wurde die Stadt von Deutschen kolonisiert (Wirth, Tichý). Im 13. Jahrhundert wurde sie zur freien königlichen Stadt. Im Jahr 1567 gab es hier 780 Häuser. 1864 wurde in der Stadt die weltberühmte Klavierfabrik Antonín Petrof gegründet. In den 1880er Jahren wurde das Klicpera-Theater erbaut (wikipedia.cz).

Hradec Králové liegt im Nordosten Tschechiens, etwa 100 Kilometer östlich von Prag. Die Stadt ist ein wichtiges urbanes Zentrum. Besonders auffällig ist die Architektur. Sie beherbergt zahlreiche gotische und barocke Bauwerke, darunter die Kathedrale des Heiligen Geistes und das historische Rathaus (wikipedia.cz).

Hradec Králové ist bekannt für seine Kombination aus gotischer, Renaissance-, barocker und moderner Architektur. Zu den wichtigsten Sehenswürdigkeiten gehört der Weiße Turm (Bílá věž), das höchste Wahrzeichen der Stadt. Von seiner Galerie aus hat man einen einzigartigen Blick auf die Stadt und die umliegenden Gebirgszüge des Riesengebirges und des Adlergebirges. Der Turm beherbergt die drittgrößte und schwerste Glocke Tschechiens – die Augustin-Glocke (en.wikipedia.org). Der Velké náměstí (Große Platz) bildet das Herz der Stadt.

Hradec Králové ist auch ein kulturelles Zentrum, in dem Veranstaltungen wie die Sommerfilmschule, das Internationale Puppentheaterfestival (wikipedia.cz) und das Festival Rock for People stattfinden. Die Stadt ist zudem von wunderschönen Parks und Gärten umgeben, darunter der Zahrada na Valech-Park und der Letní lázně-Park (wikipedia.cz).

Hradec Králové ist auch ein bedeutendes Bildungszentrum mit mehreren Universitäten und Hochschulen. Die Universität Hradec Králové und die Medizinische Fakultät der Karls-Universität gehören zu den renommiertesten Bildungseinrichtungen des Landes (en.wikipedia.org).

Hradec Králové (niemiecki: Königgrätz) leży u zbiegu rzek Łaba i Orlica. Miasto liczy około 100 000 mieszkańców. W 995 roku stało się siedzibą księcia za panowania dynastii Przemyślidów. Wraz z pobliskimi Pardubicami tworzy obszar metropolitalny zamieszkiwany przez około 340 000 osób (wikipedia.cz).

Pierwsza pisemna wzmianka o Hradcu Králové pochodzi z 1225 roku. W średniowieczu miasto było znane jako „królewski posag”, ponieważ należało do czeskich królowych. W czasie wojen husyckich odegrało znaczącą rolę, a w XVIII wieku stało się ważną twierdzą (en.wikipedia.org). W drugiej połowie XIII wieku miasto zostało skolonizowane przez Niemców (Wirth, Tichý). W XIII wieku uzyskało status wolnego miasta królewskiego. W 1567 roku znajdowało się tutaj 780 domów. W 1864 roku powstała tu światowej sławy fabryka fortepianów Antonína Petrofa. W latach 80. XIX wieku zbudowano Teatr Klicpery (wikipedia.cz).

Hradec Králové znajduje się w północno-wschodnich Czechach, około 100 kilometrów na wschód od Pragi. Jest ważnym ośrodkiem miejskim. Charakterystyczną cechą miasta jest jego architektura. Można tu znaleźć wiele gotyckich i barokowych budowli, takich jak Katedra Świętego Ducha czy historyczny ratusz (wikipedia.cz).

Hradec Králové jest znane z połączenia gotyckiej, renesansowej, barokowej i nowoczesnej architektury. Jednym z najważniejszych zabytków jest Biała Wieża (Bílá věž), najwyższa budowla miasta. Z jej galerii roztacza się wyjątkowy widok na miasto oraz okoliczne pasma górskie – Karkonosze i Góry Orlickie. Wieża skrywa trzeci największy i najcięższy dzwon w Czechach – dzwon Augustin (en.wikipedia.org). Plac Velké náměstí (Wielki Rynek) stanowi serce miasta.

Hradec Králové to także ważne centrum kulturalne, gdzie odbywają się wydarzenia takie jak Letnia Szkoła Filmowa, Międzynarodowy Festiwal Teatrów Lalkowych (wikipedia.cz) oraz festiwal Rock for People. W mieście znajdują się piękne parki i ogrody, m.in. Zahrada na Valech oraz park Letní lázně (wikipedia.cz).

Hradec Králové jest również istotnym ośrodkiem edukacyjnym, z kilkoma uniwersytetami i szkołami wyższymi. Uniwersytet w Hradcu Králové oraz Wydział Lekarski Uniwersytetu Karola należą do najbardziej prestiżowych instytucji edukacyjnych w kraju (en.wikipedia.org).

Hradec Králové (německy Königgrätz) leží na soutoku řek Labe a Orlice. Žije zde přibližně 100 000 obyvatel. V roce 995 se stal sídlem knížete za vlády Přemyslovců. Spolu s nedalekými Pardubicemi tvoří metropolitní oblast s přibližně 340 000 obyvateli (wikipedia.cz).

První písemná zmínka o Hradci Králové pochází z roku 1225. Ve středověku bylo město známé jako „královské věno“, protože patřilo českým královnám. Během husitských válek sehrálo významnou roli a v 18. století se stalo důležitou pevností (en.wikipedia.org). Ve druhé polovině 13. století bylo město kolonizováno Němci (Wirth, Tichý). Ve 13. století se stalo svobodným královským městem. V roce 1567 zde bylo 780 domů. V roce 1864 zde byla založena světoznámá továrna na piana Antonína Petrofa. V 80. letech 19. století bylo postaveno Klicperovo divadlo (wikipedia.cz).

Hradec Králové se nachází v severovýchodní části Česka, přibližně 100 kilometrů východně od Prahy. Je významným městským centrem. Velmi výraznou charakteristikou města je jeho architektura. Nachází se zde mnoho gotických a barokních staveb, například Katedrála svatého Ducha a historická radnice (wikipedia.cz).

Hradec Králové je známý svou kombinací gotické, renesanční, barokní a moderní architektury. Mezi nejvýznamnější památky patří Bílá věž, nejvyšší dominanta města. Z její galerie je jedinečný výhled na město a přilehlé vrchy Krkonoš a Orlických hor. Věž ukrývá třetí největší a nejtěžší zvon v České republice – zvon Augustin (en.wikipedia.org). Velké náměstí je srdcem města.

Hradec Králové je také kulturním centrem, kde se konají akce jako Letní filmová škola, Mezinárodní festival loutkového divadla (wikipedia.cz) a festival Rock for People. Ve městě se nachází krásné parky a zahrady, například Zahrada na Valech a park Letní lázně (wikipedia.cz).

Hradec Králové je také významným vzdělávacím centrem s několika univerzitami a vysokými školami. Univerzita Hradec Králové a Lékařská fakulta Univerzity Karlovy patří mezi nejprestižnější vzdělávací instituce v zemi (en.wikipedia.org).

Odkazy

TOP

Všetky

,
hradec-kralove 246782