2016, 2016-2020, Časová línia, Česko, Južná Morava, Krajina, Mlyny, Moravské, Neživé, Obce, Polia, Stavby, Typ krajiny, Zahraničie

Kunkovice

skala
Hits: 112

Kun­ko­vi­ce sa nachá­dza­jú v okre­se Kro­měříž. Pôso­bia ako časo­vá kap­su­la, kde sa pre­plie­ta tra­dič­ná archi­tek­tú­ra s moder­nou. Sta­ro­by­lé budo­vy, his­to­ric­ké pamiat­ky, miest­na rad­ni­ca a kos­tol nesú prí­be­hy sta­rých čias. Vôkol sa nachá­dza krás­na roz­ma­ni­tá prí­ro­da. Kun­ko­vi­ce udr­žia­va­jú tra­dí­cie a folk­lór v živo­ta­schop­nom sta­ve. Kona­jú sa rôz­ne podu­ja­tia, fes­ti­va­ly, kde sa pre­zen­tu­je ľudo­vý tanec, pies­ne, remes­lá. Tkáč­stvo, kera­mi­kár­stvo, dre­vo­rez­ba tvo­rí cha­rak­ter obce. Miest­ni oby­va­te­lia sú hrdí na svo­je kore­ne a radi ich zdie­ľa­jú. Miest­ne kuli­nár­ske špe­cia­li­ty odrá­ža­jú pre­fe­ren­cie miest­nych obyvateľov.

V Kun­ko­vi­ciach žije na plo­che 7 km2 83 oby­va­te­ľov. Ležia v nad­mor­skej výš­ke 309 met­rov nad morom. Prvá písom­ná zmien­ka je z roku 1141. Nachá­dza sa tu veter­ný mlyn holand­ské­ho typu (Wiki­pe­dia). Asi 300 met­rov seve­ro­vý­chod­ne od obce na náve­ter­nej vyvý­še­ni­ne sto­jí muro­va­ný veter­ný mlyn holand­ské­ho typu. Je v súkrom­ných rukách a jeho maji­teľ sa sna­ží vylep­šiť jeho zlý stav. Mlyn posta­vi­li v 19. sto­ro­čí, pôvod­ne dis­po­no­val otá­ča­cou stre­chou a šind­ľo­vou kry­ti­nou. Nie­koľ­ko­krát ho pos­ti­hol požiar, v roku 1890 bol dôklad­ne opra­ve­ný. Svo­ju fun­kciu vyko­ná­val do roku 1944, vte­dy ho vlast­nil Edmund Molí­nek. Po voj­ne postup­ne chát­ral až do hava­rij­né­ho sta­vu. Dnes sa má už lep­šie, mlyn je dokon­ca zatep­le­ný (kun​ko​vi​ce​.cz).

Kun­ko­vi­ce is loca­ted in the Kro­měříž dis­trict. It acts as a time cap­su­le whe­re tra­di­ti­onal archi­tec­tu­re intert­wi­nes with moder­ni­ty. Ancient buil­dings, his­to­ri­cal land­marks, the local town hall, and church car­ry sto­ries from old times. Beau­ti­ful and diver­se natu­re sur­rounds the area. Kun­ko­vi­ce pre­ser­ve tra­di­ti­ons and folk­lo­re in a vib­rant sta­te. Vari­ous events and fes­ti­vals take pla­ce, sho­wca­sing folk dan­ces, songs, and crafts. Wea­ving, potte­ry, and wood car­ving con­tri­bu­te to the vil­la­ge­’s cha­rac­ter. Local resi­dents take pri­de in the­ir roots and wil­lin­gly sha­re them. Local culi­na­ry spe­cial­ties ref­lect the pre­fe­ren­ces of the inhabitants.

In Kun­ko­vi­ce, 83 inha­bi­tants live on an area of 7 km². The vil­la­ge is situ­ated at an alti­tu­de of 309 meters abo­ve sea level. The first writ­ten men­ti­on dates back to 1141. A Dutch-​type wind­mill stands about 300 meters nort­he­ast of the vil­la­ge on a win­dward ele­va­ti­on. It is pri­va­te­ly owned, and the owner is wor­king to impro­ve its poor con­di­ti­on. The mill was built in the 19th cen­tu­ry, ori­gi­nal­ly fea­tu­ring a rota­ting roof and shin­gle cove­ring. It suf­fe­red seve­ral fires and under­went tho­rough reno­va­ti­on in 1890. It func­ti­oned until 1944, owned by Edmund Molí­nek. After the war, it gra­du­al­ly dete­ri­ora­ted to a sta­te of dis­re­pair. Today, it is in bet­ter con­di­ti­on, even insu­la­ted (kun​ko​vi​ce​.cz).

Kun­ko­vi­ce se nachá­ze­jí v okre­se Kro­měříž. Půso­bí jako časo­vá kaps­le, kde se pro­lí­ná tra­dič­ní archi­tek­tu­ra s moder­nou. Sta­ro­by­lé budo­vy, his­to­ric­ké památ­ky, míst­ní rad­ni­ce a kos­tel nesou pří­běhy sta­rých časů. Oko­lo se rozk­lá­dá krás­ná a roz­ma­ni­tá pří­ro­da. Kun­ko­vi­ce udr­žu­jí tra­di­ce a folk­lór v živo­ta­schop­ném sta­vu. Kona­jí se zde růz­né udá­los­ti, fes­ti­va­ly, kde se pre­zen­tu­je lido­vý tanec, pís­ně, řemes­la. Tkáč­ství, kera­mi­ka, dře­vo­řez­ba tvo­ří cha­rak­ter obce. Míst­ní oby­va­te­lé jsou hrdí na své koře­ny a rádi je sdí­le­jí. Míst­ní kuli­ná­řs­ké spe­cia­li­ty odrá­že­jí pre­fe­ren­ce míst­ních obyvatel.

V Kun­ko­vi­cích žije na plo­še 7 km² 83 oby­va­tel. Leží v nad­mo­řs­ké výš­ce 309 met­rů nad mořem. Prv­ní písem­ná zmín­ka je z roku 1141. Nachá­zí se zde větr­ný mlýn holand­ské­ho typu (Wiki­pe­dia). Asi 300 met­rů seve­ro­vý­chod­ně od obce na návě­tr­né vyvý­še­ni­ně sto­jí zděný větr­ný mlýn holand­ské­ho typu. Je v souk­ro­mých rukách a jeho maji­tel se sna­ží vylep­šit jeho zlý stav. Mlýn posta­vi­li v 19. sto­le­tí, původ­ně dis­po­no­val otá­či­vou stře­chou a šin­de­lem kry­ti­nou. Něko­li­krát ho pos­tihl požár, v roce 1890 byl důklad­ně opra­ven. Svo­ji fun­kci vyko­ná­val do roku 1944, teh­dy ho vlast­nil Edmund Molí­nek. Po vál­ce postup­ně chát­ral až do hava­rij­ní­ho sta­vu. Dnes se má už lépe, mlýn je dokon­ce zatep­le­ný (kun​ko​vi​ce​.cz).

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

Česko, Krajina, Zahraničie

Najzobrazovanejšie fotografie z Česka

skala
Hits: 136

Use Facebook to Comment on this Post

2016, 2016-2020, Časová línia, Česko, Južná Morava, Krajina, Mestá, Moravské, Zahraničie

Bučovice – mesto unikátneho renesančného zámku

skala
Hits: 195

Bučo­vi­ce ležia v údo­lí Lita­vy medzi Brnom a Uher­ským Hra­diš­ťom. Žije tu 6500 oby­va­te­ľov. V 19. sto­ro­čí tu bol zria­de­ný 12 hek­tá­ro­vý leso­park. V posled­nej štvr­ti­ne 16. sto­ro­čia začal Jan Šem­be­ra Čer­no­hor­ský z Bos­ko­vic budo­vať naj­skvost­nej­ší rene­sanč­ný zámok na Mora­ve s jedi­neč­ný­mi sála­mi a nád­her­ným arká­ro­vých nádvo­rím. V 17. sto­ro­čí pri­bud­la maný­ris­tic­ká fon­tá­na. V roku 1645 švéd­ski voja­ci vyplie­ni­li mes­to až na kos­tol a zámok. V dru­hej polo­vi­ci 18. sto­ro­čí a v prvej v 19. sto­ro­čí boli Bučo­vi­ce jed­ným z naj­výz­nam­nej­ších cen­tier súken­níc­tva. V 20. sto­ro­čí sa stal naj­výz­nam­nej­ším dre­vos­pra­cu­jú­ci prie­my­sel. Koná­va sa tu v máji Zámec­ký košt, kde je pra­vi­del­ne zastú­pe­ných oko­lo 800 vín. V októb­ri je orga­ni­zo­va­ný Fes­ti­val ochot­nic­kých diva­del Miro­sla­va Dole­ža­la (buco​vi​ce​.cz). Mest­ské čas­ti: Bučo­vi­ce, Čern­čín, Klo­bouč­ky, Mare­fy, Více­mi­li­ce. Osob­nos­ti Bučo­víc: herec Miro­slav Dole­žal, spe­vák Bob Frídl (Wiki­pe­dia).

Bučo­vic­ký zámok je uni­kát­nou stav­bou talian­skej rene­san­cie na sever od Álp. Kon­krét­ne typu ​“palaz­zo in for­tez­za”. Arká­do­vé nádvo­rie tvo­rí aj 90 boha­to vyzdo­be­ných stĺpov 540 reli­éf­mi (zamek​-buco​vi​ce​.cz). Pome­no­va­nie pochá­dza o pome­no­va­nia oby­va­te­ľov, zákla­dom bolo meno Budeš, Buď­še, Budeč, Buď­če, Buč. Tie­to mená boli domác­ky­mi podo­ba­mi Budi­mí­ra, Budi­sla­va, Dra­ho­bu­da (Wiki­pe­dia).

Bučo­vi­ce sa nachá­dza­jú v juho­mo­rav­skom kra­ji, majú boha­tú minu­losť a zacho­va­né dedič­stvo. Zako­re­ne­ná his­tó­ria sia­ha až do stre­do­ve­ku. Prvá písom­ná zmien­ka je z roku 1237. Domi­nan­tou je rene­sanč­ný zámok posta­ve­ný v 16. sto­ro­čí. Je obklo­pe­ný roz­siah­lou záh­ra­dou so sta­ro­by­lý­mi fon­tá­na­mi a socha­mi. Kos­tol sv. Mar­ti­na je posta­ve­ný v gotic­kom slo­hu. Kuz­mo­va kaš­na je jed­na z najk­raj­ších rene­sanč­ných fon­tán v Čes­ku. Posta­ve­ná bola v 16. sto­ro­čí, sta­la sa mies­tom, kde si oby­va­te­lia aj náv­štev­ní­ci cho­dia pose­dieť a relaxovať.

Kul­túr­na scé­na si v Bučo­vi­ciach prí­de na svo­je. Pra­vi­del­ne hos­tia rôz­ne podu­ja­tia a fes­ti­va­ly hud­by, divad­la, tra­dič­ných reme­siel. Napr. Bučo­vic­ký hudob­ný fes­ti­val. Regi­ón je zná­my svo­ji­mi vini­ca­mi, na kto­rých sa dorá­ba vyni­ka­jú­ce morav­ské víno. Bučo­vic­ký zámok, nesie cha­rak­te­ris­tic­ké prv­ky rene­sanč­nej archi­tek­tú­ry, vrá­ta­ne symet­rie, oblú­kov, pilas­trá­cie a zdo­be­ných oken­ných otvo­rov. Fasá­dy zám­ku sú pozo­ru­hod­ne zdo­be­né reli­éf­mi a štu­ka­tú­ra­mi, čo pri­dá­va dojem ele­gan­cie a umenia.

Bučo­vi­ce lies in the val­ley of the Lita­va River bet­we­en Brno and Uher­ské Hra­diš­tě. It is home to 6,500 inha­bi­tants. In the 19th cen­tu­ry, a 12-​hectare forest park was estab­lis­hed here. In the late 16th cen­tu­ry, Jan Šem­be­ra Čer­no­hor­ský z Bos­ko­vic began cons­truc­ting the most splen­did Renais­san­ce cast­le in Mora­via, with uni­que halls and a beau­ti­ful arca­ded cour­ty­ard. A man­ne­rist foun­tain was added in the 17th cen­tu­ry. In 1645, Swe­dish sol­diers rava­ged the town, lea­ving only the church and the cast­le stan­ding. In the second half of the 18th cen­tu­ry and the first half of the 19th cen­tu­ry, Bučo­vi­ce were one of the most sig­ni­fi­cant cen­ters of the wool indus­try. In the 20th cen­tu­ry, it beca­me the most sig­ni­fi­cant wood pro­ces­sing indus­try. In May, the Cast­le Wine Tas­ting takes pla­ce, with around 800 wines regu­lar­ly repre­sen­ted. In Octo­ber, the Miro­slav Dole­žal Ama­te­ur The­a­ter Fes­ti­val is orga­ni­zed (buco​vi​ce​.cz).

Dis­tricts: Bučo­vi­ce, Čern­čín, Klo­bouč­ky, Mare­fy, Více­mi­li­ce. Notab­le peop­le from Bučo­vi­ce inc­lu­de actor Miro­slav Dole­žal and sin­ger Bob Frídl (Wiki­pe­dia).

The Bučo­vi­ce Cast­le is a uni­que exam­ple of Ita­lian Renais­san­ce archi­tec­tu­re north of the Alps, spe­ci­fi­cal­ly of the ​“palaz­zo in for­tez­za” type. The arca­ded cour­ty­ard fea­tu­res 90 rich­ly deco­ra­ted columns and 540 reliefs (zamek​-buco​vi​ce​.cz). The name ​“Bučo­vi­ce” deri­ves from the names of its inha­bi­tants, based on the name Budeš, Buď­še, Budeč, Buď­če, Buč. The­se names were dimi­nu­ti­ves of Budi­mír, Budi­slav, Dra­ho­bud (Wiki­pe­dia).

Bučo­vi­ce, loca­ted in the South Mora­vian regi­on, have a rich his­to­ry and pre­ser­ved heri­ta­ge. Its rooted his­to­ry dates back to the Midd­le Ages, with the first writ­ten men­ti­on dating back to 1237. The domi­nant fea­tu­re is the Renais­san­ce cast­le built in the 16th cen­tu­ry, sur­roun­ded by exten­si­ve gar­dens with ancient foun­tains and sculp­tu­res. The Church of St. Mar­tin is built in the Got­hic sty­le. The Kuz­ma Foun­tain is one of the most beau­ti­ful Renais­san­ce foun­tains in the Czech Repub­lic, built in the 16th cen­tu­ry, and has beco­me a pla­ce for resi­dents and visi­tors to sit and relax.

The cul­tu­ral sce­ne thri­ves in Bučo­vi­ce, regu­lar­ly hos­ting vari­ous events and fes­ti­vals of music, the­a­ter, and tra­di­ti­onal crafts, such as the Bučo­vi­ce Music Fes­ti­val. The regi­on is kno­wn for its vine­y­ards, pro­du­cing excel­lent Mora­vian wine. The Bučo­vi­ce Cast­le exhi­bits cha­rac­te­ris­tic fea­tu­res of Renais­san­ce archi­tec­tu­re, inc­lu­ding sym­met­ry, arches, pilas­ters, and deco­ra­ted win­dow ope­nings. The cast­le­’s faca­des are remar­kab­ly ador­ned with reliefs and stuc­co­es, adding an impres­si­on of ele­gan­ce and artistry.

Bučo­vi­ce leží v údo­lí Lita­vy mezi Brnem a Uher­ským Hra­diš­těm. Žije zde 6500 oby­va­tel. V 19. sto­le­tí zde byl zří­zen 12 hek­ta­ro­vý leso­park. V posled­ní čtvr­ti­ně 16. sto­le­tí začal Jan Šem­be­ra Čer­no­hor­ský z Bos­ko­vic budo­vat nej­skvost­něj­ší rene­sanč­ní zámek na Mora­vě s jedi­neč­ný­mi sály a nád­her­ným arká­do­vým nád­vo­řím. V 17. sto­le­tí při­by­la maný­ris­tic­ká fon­tá­na. V roce 1645 švédš­tí vojá­ci vyple­ni­li měs­to až na kos­tel a zámek. Ve dru­hé polo­vi­ně 18. sto­le­tí a v prv­ní polo­vi­ně 19. sto­le­tí byly Bučo­vi­ce jed­ním z nej­výz­nam­něj­ších cen­ter suke­nic­tví. V 20. sto­le­tí se stal nej­výz­nam­něj­ším dře­vozp­ra­cu­jí­cím průmys­lem. Koná se zde v květ­nu Zámec­ký košt, kde je pra­vi­del­ně zastou­pe­no kolem 800 vín. V říj­nu je orga­ni­zo­ván Fes­ti­val ochot­nic­kých diva­del Miro­sla­va Dole­ža­la (buco​vi​ce​.cz). Měst­ské čás­ti: Bučo­vi­ce, Čern­čín, Klo­bouč­ky, Mare­fy, Více­mi­li­ce. Osob­nos­ti Bučo­víc: herec Miro­slav Dole­žal, zpěvák Bob Frídl (Wiki­pe­dia).

Bučo­vic­ký zámek je uni­kát­ní stav­bou ital­ské rene­san­ce na sever od Alp. Kon­krét­ně typu ​“palaz­zo in for­tez­za”. Arká­do­vé nád­vo­ří tvo­ří i 90 boha­tě zdo­be­ných slou­pů 540 reli­é­fy (zamek​-buco​vi​ce​.cz). Původ jmé­na pochá­zí z ozna­če­ní oby­va­tel, zákla­dem bylo jmé­no Budeš, Buď­še, Budeč, Buď­če, Buč. Tato jmé­na byla domác­ký­mi podo­ba­mi Budi­mí­ra, Budi­sla­va, Dra­ho­bu­da (Wiki­pe­dia).

Bučo­vi­ce se nachá­ze­jí v již­ním Morav­ském kra­ji, mají boha­tou minu­lost a zacho­va­né dědic­tví. Zakot­ve­ná his­to­rie sahá až do stře­do­věku. Prv­ní písem­ná zmín­ka je z roku 1237. Domi­nan­tou je rene­sanč­ní zámek posta­ve­ný ve 16. sto­le­tí. Je obklo­pen roz­sáh­lou zahra­dou s sta­ro­by­lý­mi fon­tá­na­mi a socha­mi. Kos­tel sv. Mar­ti­na je posta­ve­ný v gotic­kém slo­hu. Kuz­mo­va kaš­na je jed­na z nejk­rás­něj­ších rene­sanč­ních fon­tán v Čes­ku. Byla posta­ve­na ve 16. sto­le­tí, sta­la se mís­tem, kde si oby­va­te­lé i návš­těv­ní­ci cho­dí pose­dět a relaxovat.

Kul­tur­ní scé­na si v Bučo­vi­cích přij­de na své. Pra­vi­del­ně hos­tí růz­ná podu­ja­tí a fes­ti­va­ly hud­by, divad­la, tra­dič­ních řeme­sel. Napří­klad Bučo­vic­ký hudeb­ní fes­ti­val. Regi­on je zná­mý svý­mi vini­ce­mi, na kte­rých se pěs­tu­je vyni­ka­jí­cí morav­ské víno. Bučo­vic­ký zámek nese cha­rak­te­ris­tic­ké prv­ky rene­sanč­ní archi­tek­tu­ry, včet­ně sym­met­ry, oblou­ků, pilas­tra­ce a zdo­be­ných oken­ních otvo­rů. Fasá­dy zám­ku jsou pozo­ru­hod­ně zdo­be­ny reli­é­fy a štu­ka­tu­ra­mi, což při­dá­vá dojem ele­gan­ce a umění.

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

2016, 2016-2020, Časová línia, České, Česko, Dokumenty, Južná Morava, Krajina, Mestá, Moravské, Neživé, Stavby, Stavby, Zahraničie, Zahraničné

Vila Tugendhat v Brne

skala
Hits: 177

Vila Tue­gend­hat sa nachá­dza na Drob­né­ho uli­ci v Brne. Je poboč­kou Muzea Brněn­ska. Pat­rí ku nej aj záh­ra­da. Maji­teľ Alf­red Löw-​Beer v roku 1929 daro­val hor­nú časť pozem­ku svo­jej dcé­re, kto­rá si na ňom posta­vi­la rodin­ný dom, vilu Tugend­hat (vila​lo​wbe​er​.cz). V 19. sto­ro­čí tu stá­ly záh­rad­né domy, vinoh­rad a záh­ra­da. V roku 1903 tu dal posta­viť Moriz Fuhr­mann rodin­nú vilu. V roku 1913 dal vilu Alf­red Löw-​Beer čias­toč­ne upra­viť. V roku 1940 zaba­vi­li vilu Nemci a síd­li­lo tu ges­ta­po. Po voj­ne tu krát­ko fun­go­val Ame­ric­ký ústav. Od roku 1954 do roku 2012 objekt fun­go­val ako Masa­ry­kov štu­dent­ský domov (vila​lo​wbe​er​.cz).

Od 50-​tych rokov do kon­ca 20. sto­ro­čia spra­ve­ná iba čias­toč­ná opra­va stre­chy, inšta­lá­cie nové­ho kot­la a ústred­né­ho kúre­nia. Ku pamiat­ko­vej obno­ve doš­lo v máji 2013 a trva­la do decem­bra 2014. Súčas­ťou boli mno­hé reme­sel­né inte­ri­é­ro­vé prá­ce. Rekon­štru­ova­ný bol aj záh­rad­ný dom, tzv. ​“Col­ni­ca”. Záh­ra­da bola pre­tvo­re­ná do podo­by z 30-​tych rokov 20. sto­ro­čia. (vila​lo​wbe​er​.cz).

Vil­la Tugend­hat is loca­ted on Drob­né­ho Stre­et in Brno. It is a branch of the Brno Muse­um. It also inc­lu­des a gar­den. Owner Alf­red Löw-​Beer dona­ted the upper part of the land to his daugh­ter in 1929, who built a fami­ly hou­se on it, Vil­la Tugend­hat (vila​lo​wbe​er​.cz). In the 19th cen­tu­ry, the­re were gar­den hou­ses, a vine­y­ard, and a gar­den. In 1903, Moriz Fuhr­mann built a fami­ly vil­la here. In 1913, Alf­red Löw-​Beer par­tial­ly reno­va­ted the vil­la. In 1940, the vil­la was con­fis­ca­ted by the Ger­mans and used as a Ges­ta­po hea­dqu­ar­ters. After the war, the Ame­ri­can Ins­ti­tu­te brief­ly ope­ra­ted here. From 1954 to 2012, the buil­ding ser­ved as the Masa­ryk Stu­dent Resi­den­ce (vila​lo​wbe​er​.cz).

From the 1950s to the end of the 20th cen­tu­ry, only par­tial repairs were made to the roof, ins­tal­la­ti­on of a new boiler, and cen­tral hea­ting sys­tem. Monu­men­tal res­to­ra­ti­on took pla­ce from May 2013 to Decem­ber 2014. Many craft inte­ri­or works were inc­lu­ded. The gar­den hou­se, kno­wn as the ​“Cus­toms Hou­se,” was also reno­va­ted. The gar­den was trans­for­med to resem­ble its appe­a­ran­ce in the 1930s (vila​lo​wbe​er​.cz).

Vila Tugend­hat se nachá­zí na uli­ci Drob­né­ho v Brně. Je sou­čás­tí Muzea Brněn­ska a zahr­nu­je také zahra­du. Maji­tel Alf­red Löw-​Beer v roce 1929 daro­val hor­ní část pozem­ku své dce­ři, kte­rá na něm posta­vi­la rodin­ný dům, vilu Tugendhat.

V 19. sto­le­tí zde stá­ly zahrad­ní domy, vini­ce a zahra­dy. V roce 1903 nechal Moriz Fuhr­mann posta­vit rodin­nou vilu. V roce 1913 nechal Alf­red Löw-​Beer vilu čás­teč­ně upra­vit. V roce 1940 byla vila zabrá­na Něm­ci a slou­ži­la jako síd­lo ges­ta­pa. Po vál­ce zde krát­ce fun­go­val Ame­ric­ký ústav. Od roku 1954 do roku 2012 slou­žil objekt jako Masa­ry­kův stu­dent­ský dům.

Od 50. let do kon­ce 20. sto­le­tí byla pro­ve­de­na pou­ze čás­teč­ná opra­va stře­chy, ins­ta­la­ce nové­ho kot­le a ústřed­ní­ho tope­ní. Památ­ko­vá obno­va pro­běh­la v květ­nu 2013 a trva­la do pro­sin­ce 2014. Zahr­no­va­la mno­ho řeme­sl­ných inte­ri­é­ro­vých pra­cí. Byl také zre­kons­tru­ován zahrad­ní dům, tzv. ​“Col­ni­ca”. Zahra­da byla přet­vo­ře­na do podo­by z 30. let 20. století.

Use Facebook to Comment on this Post

2016, 2016-2020, Časová línia, České, Česko, Južná Morava, Krajina, Mestá, Zahraničie

Třebíč – unikátne mnohoraké mesto

skala
Hits: 213

Tře­bíč leží na rie­ke Jihla­va v nad­mor­skej výš­ke 405 met­rov nad morom, z veľ­kej čas­ti na Tře­bíčs­kom masí­ve. Žije tu na plo­che 58 km² 39700 oby­va­te­ľov. Prvá písom­ná zmien­ka je z roku 1277 (Wiki­pe­dia). Začiat­ky mes­ta súvi­sia s bene­dek­tín­skym kláš­to­rom v roku 1101, na jeho mies­te dnes sto­jí zámok. Pome­no­va­nie pochá­dza zrej­me z miest­ne­ho náz­vu ​“Tře­bečs­ké­ho lesa”. V roku 1863 bola zalo­že­ná spo­ri­teľ­ňa, Národ­ný dom a gym­ná­zi­um (1871), súso­šie Cyri­la a Meto­da na Kar­lo­vom námes­tí (1885). Od roku 1886 je Tře­bíč pri­po­je­ný k želez­ni­ci. Začiat­kom 20. sto­ro­čia vznik­la vďa­ka leká­ro­vi Jaro­sla­vo­vi Bake­šo­vi nemoc­ni­ca. V 70-​tych rokoch 20. sto­ro­čia sa zača­li budo­vať nové síd­lis­ká, ško­ly apod.. Dôvo­dom bola jad­ro­vý elek­trá­reň Duko­va­ny. V roku 2003 sa židov­ské ghet­to a bazi­li­ka sta­li súčas­ťou zozna­mu kul­túr­ne­ho dedič­stva UNESCO. Na ľavom bre­hu rie­ky Jihla­va je jed­na z naj­väč­ších židov­ských štvr­tí v Euró­pe. Je jedi­nou židov­skou pamiat­kou mimo Izra­e­la, kto­rá je samos­tat­ne zapí­sa­ná v zozna­me UNESCO. Kona­jú sa tu via­ce­ré fes­ti­va­ly, od roku 1997 Zámos­tí. Pra­vi­del­ne sa koná Tře­bíčs­ké Bram­bo­rob­ra­ní, Fes­ti­val divad­la 2−3−4 her­cov, Šama­jim. Fun­gu­je tu galé­ria Malo­va­ný dům, galé­ria Fran­ta, eko­tech­nic­ké cen­trum Alter­ná­tor. Zná­me osob­nos­ti Tře­bí­ča: umel­ci Ladi­slav Novák, Miro­slav Donu­til, Jiří Pecha, Vítěz­slav Nezval, Oldřich Navrá­til, poli­ti­ci Lud­vík Svo­bo­da, Bohu­mír Šme­ral, fut­ba­lis­ta The­odor Geb­re Selas­sie cyk­lis­ta Pavel Padr­nos, hoke­jis­ta Pat­rik Eliáš, Mar­tin Erat (Wiki­pe­dia CS).

Tře­bíč lies on the Jihla­va River at an alti­tu­de of 405 meters abo­ve sea level, lar­ge­ly on the Tře­bíč Mas­sif. It is home to 39,700 inha­bi­tants on an area of​58 km². The first writ­ten men­ti­on dates back to 1277. The ori­gins of the city are lin­ked to the Bene­dic­ti­ne monas­te­ry in 1101, which now hou­ses the cast­le. The name like­ly comes from the local name ​“Tře­bečs­ký les.” In 1863, a savings bank was foun­ded, fol­lo­wed by the Nati­onal Hou­se and gym­na­sium (1871), the Cyril and Met­ho­dius monu­ment on Kar­lo­vo Squ­are (1885). Sin­ce 1886, Tře­bíč has been con­nec­ted to the rai­lway. In the ear­ly 20th cen­tu­ry, thanks to doc­tor Jaro­slav Bakeš, a hos­pi­tal was estab­lis­hed. In the 1970s, new hou­sing esta­tes, scho­ols, etc., were built, dri­ven by the Duko­va­ny nuc­le­ar power plant. In 2003, the Jewish ghet­to and basi­li­ca beca­me part of the UNESCO World Heri­ta­ge List. On the left bank of the Jihla­va River is one of the lar­gest Jewish quar­ters in Euro­pe. It is the only Jewish monu­ment out­si­de of Isra­el that is sepa­ra­te­ly lis­ted in the UNESCO list. Seve­ral fes­ti­vals are held here, inc­lu­ding Zámos­tí sin­ce 1997. The Tře­bíč Pota­to Fes­ti­val, the Fes­ti­val of The­a­ter with 2−3−4 Actors, and Šama­jim are regu­lar events. The­re are gal­le­ries such as the Pain­ted Hou­se Gal­le­ry, Fran­ta Gal­le­ry, and the Alter­na­tor Eco­tech­ni­cal Cen­ter. Famous per­so­na­li­ties from Tře­bíč inc­lu­de artists Ladi­slav Novák, Miro­slav Donu­til, Jiří Pecha, Vítěz­slav Nezval, Oldřich Navrá­til, poli­ti­cians Lud­vík Svo­bo­da, Bohu­mír Šme­ral, foot­bal­ler The­odor Geb­re Selas­sie, cyc­list Pavel Padr­nos, hoc­key pla­y­er Pat­rik Eliáš, and Mar­tin Erat.

Tře­bíč leží na řece Jihla­va v nad­mo­řs­ké výš­ce 405 met­rů nad mořem, z vel­ké čás­ti na Tře­bíčs­kém masí­vu. Žije zde na plo­še 58 km² 39 700 oby­va­tel. Prv­ní písem­ná zmín­ka je z roku 1277 (Wiki­pe­dia). Začát­ky měs­ta sou­vi­se­jí s bene­dik­tin­ským kláš­te­rem v roce 1101, na jehož mís­tě dnes sto­jí zámek. Původ jmé­na je prav­děpo­dob­ně odvo­ze­no z míst­ní­ho náz­vu ​“Tře­bečs­ké­ho lesa”. V roce 1863 byla zalo­že­na spo­ři­tel­na, Národ­ní dům a gym­ná­zi­um (1871), socha Cyri­la a Meto­děje na Kar­lo­vě náměs­tí (1885). Od roku 1886 je Tře­bíč při­po­je­ná k želez­ni­ci. Začát­kem 20. sto­le­tí vznik­la díky léka­ři Jaro­sla­vu Bake­šo­vi nemoc­ni­ce. V 70. letech 20. sto­le­tí zača­la výstav­ba nových síd­lišť, škol apod. Důvo­dem byla jader­ná elek­trár­na Duko­va­ny. V roce 2003 se židov­ské ghet­to a bazi­li­ka sta­ly sou­čás­tí sez­na­mu kul­tur­ní­ho dědic­tví UNESCO. Na levém bře­hu řeky Jihla­va je jed­na z nej­vět­ších židov­ských čtvr­tí v Evro­pě. Je jedi­nou židov­skou památ­kou mimo Izra­el, kte­rá je samos­tat­ně zapsá­na v sez­na­mu UNESCO. Kona­jí se zde růz­né fes­ti­va­ly, od roku 1997 Zámos­tí. Pra­vi­del­ně se koná Tře­bíčs­ké Bram­bo­rob­ra­ní, Fes­ti­val divad­la 2−3−4 her­ců, Šama­jim. Fun­gu­je zde gale­rie Malo­va­ný dům, gale­rie Fran­ta, eko­tech­nic­ké cen­trum Alter­ná­tor. Zná­mé osob­nos­ti Tře­bí­če: uměl­ci Ladi­slav Novák, Miro­slav Donu­til, Jiří Pecha, Vítěz­slav Nezval, Oldřich Navrá­til, poli­ti­ci Lud­vík Svo­bo­da, Bohu­mír Šme­ral, fot­ba­lis­ta The­odor Geb­re Selas­sie, cyk­lis­ta Pavel Padr­nos, hoke­jis­té Pat­rik Eliáš, Mar­tin Erat (Wiki­pe­dia CS).

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post