južná Morava

Krajina, TOP

Krajina – najkrajšie fotografie krajiny

24/06/202524/06/2025 skala

Tento vizuálny projekt zachytáva krásu krajiny – častokrát zo Slovenska – no zároveň ide oveľa ďalej. Každý záber ponúka nielen estetický zážitok, ale aj hlbší pohľad na to, ako jedinečná a rôznorodá je krajina – od drsnej horskej prírody, cez tiché jazerné kotliny, po žiarivé obecné námestia. Silný kontrast medzi divokou prírodou a ľudskými zásahmi do nej vystihuje estetický zámer tejto kolekcie. Krajina predstavuje pamäť, pohyb a ticho. Nie je len kulisa, kde sa odohráva náš život. Je to živá štruktúra. Prírodný priestor sa stáva rozprávačom o čase, ktorý utiekol, o sile prvkov, ktoré formujú svet, o človeku, ktorý sa rozhodol len pozorovať a nezasahovať.

Každá snímka pôsobí ako poetický výsek z väčšieho celku. Popradské pleso v rannom opare, cestička strácajúca sa medzi stromami, osamotené duby na horizonte – to všetko sú výjavy, ktoré nás nepozývajú len obdivovať krásu, ale kladú otázky. Čo ostalo z pôvodnej krajiny? Aký je vzťah medzi kultúrnou a divokou prírodou? Prečo nás niektoré miesta emocionálne zasiahnu viac než iné? Fotografie nevnímajú krajinu ako dekoráciu, ale ako zrkadlo vnútornej krajiny človeka – akési emocionálne rozšírenie. Hoci na mnohých záberoch nie sú ľudia, sú hlboko ľudské: svojou osamelosťou, majestátom alebo zvláštnou krehkosťou svetla a priestoru. Sú estetikou percepcie.

Využívam strednú až nízku hĺbku ostrosti, zlatý rez a vrstvenie priestoru, prácu so svetlom okolo východu a západu slnka, kontemplatívnu kompozíciu. Tieto voľby nie sú len vizuálne, ale spomaľujú čas. Pozorovateľ sa do obrazu doslova vnára. Výsledok nie je len fotografia – je to skúsenosť. Vnímam tieto fotografie – obrazy ako vizuálnu ekológiu – tichý apel na to, aby sme krajinu nevnímali ako spotrebný priestor, ale ako bytosť, s ktorou sme v hlbokom vzťahu. Mnohé z týchto obrazov by sa dali nazvať až vizuálnou modlitbou za krajinu.

This visual project captures the beauty of the landscape — often from Slovakia — but also goes far beyond that. Each image offers not only an aesthetic experience but also a deeper insight into the uniqueness and diversity of the landscape — from rugged mountain wilderness, through quiet lake basins, to vibrant village squares. The strong contrast between wild nature and human interventions reflects the aesthetic intent of this collection. The landscape represents memory, movement, and silence. It is not merely a backdrop where life unfolds. It is a living structure. Natural space becomes a storyteller — of time that has passed, of the force of elements that shape the world, of the human being who chooses to observe rather than intervene.

Each photograph appears as a poetic excerpt from a larger whole. Popradské pleso in the morning mist, a path disappearing among trees, solitary oaks on the horizon — these are scenes that not only invite admiration but also raise questions. What remains of the original landscape? What is the relationship between cultural and wild nature? Why do certain places move us more deeply than others? These photographs do not see the landscape as decoration, but as a mirror of the inner landscape of the human being — an emotional extension. Though people are often absent from the frames, they remain deeply human: in their solitude, majesty, or the fragile tenderness of light and space. They represent the aesthetics of perception.

I use medium to shallow depth of field, the golden ratio, layered composition, and light around sunrise and sunset to achieve a contemplative visual. These choices are not only visual — they slow down time. The observer is drawn into the image. The result is not just a photograph — it is an experience. I see these images as visual ecology—a quiet appeal to perceive the landscape not as a consumable space, but as a being with whom we are in deep relationship. Many of these images could be seen as a visual prayer for the land.

Dieses visuelle Projekt fängt die Schönheit der Landschaft ein – oft aus der Slowakei – und geht dabei weit darüber hinaus. Jedes Bild bietet nicht nur ein ästhetisches Erlebnis, sondern auch einen tieferen Einblick in die Einzigartigkeit und Vielfalt der Landschaft – von rauer Bergnatur über stille Seenbecken bis hin zu lebendigen Dorfplätzen. Der starke Kontrast zwischen unberührter Natur und menschlichen Eingriffen spiegelt die ästhetische Absicht dieser Sammlung wider. Die Landschaft steht für Erinnerung, Bewegung und Stille. Sie ist nicht bloß eine Kulisse unseres Lebens. Sie ist eine lebendige Struktur. Der Naturraum wird zum Erzähler – von der verflossenen Zeit, von den Kräften, die die Welt formen, vom Menschen, der sich entschließt, zu beobachten und nicht einzugreifen.

Jedes Foto wirkt wie ein poetischer Ausschnitt aus einem größeren Ganzen. Das Popradské pleso im morgendlichen Nebel, ein Pfad, der sich im Wald verliert, einsame Eichen am Horizont – all das sind Szenen, die nicht nur zur Bewunderung einladen, sondern Fragen aufwerfen. Was ist von der ursprünglichen Landschaft geblieben? Wie ist das Verhältnis zwischen kultureller und wilder Natur? Warum berühren uns manche Orte emotional tiefer als andere? Diese Fotografien verstehen die Landschaft nicht als Dekoration, sondern als Spiegel der inneren Landschaft des Menschen – als emotionale Erweiterung. Auch wenn auf vielen Bildern keine Menschen zu sehen sind, sind sie tief menschlich: durch ihre Einsamkeit, ihre Erhabenheit oder die besondere Zerbrechlichkeit von Licht und Raum. Sie sind eine Ästhetik der Wahrnehmung.

Ich verwende eine mittlere bis geringe Tiefenschärfe, den Goldenen Schnitt, räumliche Schichtung und das Licht rund um Sonnenaufgang und Sonnenuntergang. Diese Entscheidungen sind nicht nur visuell – sie verlangsamen die Zeit. Der Betrachter wird in das Bild hineingezogen. Das Ergebnis ist nicht bloß ein Foto – es ist eine Erfahrung. Ich verstehe diese Bilder als visuelle Ökologie – einen stillen Appell, die Landschaft nicht als Verbrauchsraum zu sehen, sondern als Wesen, mit dem wir in tiefer Beziehung stehen. Viele dieser Bilder könnten als visuelles Gebet für die Landschaft bezeichnet werden.

Ce projet visuel capture la beauté du paysage – souvent en Slovaquie – mais va bien au-delà. Chaque image offre non seulement une expérience esthétique, mais aussi un regard plus profond sur l’unicité et la diversité du paysage – des montagnes sauvages, aux bassins lacustres silencieux, jusqu’aux places de village éclatantes. Le contraste fort entre la nature sauvage et les interventions humaines reflète l’intention esthétique de cette collection. Le paysage incarne la mémoire, le mouvement et le silence. Ce n’est pas simplement un décor où la vie se déroule. C’est une structure vivante. L’espace naturel devient un conteur – du temps qui s’est écoulé, de la force des éléments qui façonnent le monde, de l’humain qui choisit d’observer sans intervenir.

Chaque photographie agit comme un fragment poétique d’un ensemble plus vaste. Le lac de Poprad dans la brume du matin, un chemin se perdant entre les arbres, des chênes solitaires à l’horizon – ces scènes ne nous invitent pas seulement à contempler la beauté, mais posent des questions. Que reste-t-il du paysage originel ? Quelle est la relation entre nature culturelle et sauvage ? Pourquoi certains lieux nous touchent-ils plus profondément que d’autres ? Ces photographies ne considèrent pas le paysage comme une simple décoration, mais comme un miroir du paysage intérieur de l’homme – une extension émotionnelle. Bien que les êtres humains soient souvent absents, ces images sont profondément humaines : par leur solitude, leur majesté, ou la fragilité particulière de la lumière et de l’espace. Elles incarnent une esthétique de la perception.

J’utilise une profondeur de champ moyenne à faible, la règle d’or, une composition en strates, et la lumière autour du lever ou coucher du soleil. Ces choix ne sont pas que visuels – ils ralentissent le temps. L’observateur est littéralement absorbé dans l’image. Le résultat n’est pas juste une photographie – c’est une expérience. Je conçois ces images comme une écologie visuelle – un appel silencieux à ne pas voir le paysage comme un espace à consommer, mais comme un être avec lequel nous entretenons une relation profonde. Beaucoup de ces images pourraient être vues comme une prière visuelle pour la terre.

Smerom na Bratislavu. Bratislavský hrad napravo

Výhľad na námestie spod baziliky svätého Egídia

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Česko, Južná Morava, Mestá, Mestá, Moravské, Typ krajiny, Zahraničie

Telč – moravské Benátky

14/02/202515/02/2025 skala

Telč je mesto nachádzajúce sa v okrese Jihlava. S počtom obyvateľov približne 5 200 je známe predovšetkým svojím historickým centrom. Telč leží v Českomoravskej vrchoviny. Mesto je obklopené rybníkmi, centrom preteká Telčský potok, ktorý sa južne od mesta vlieva do Dyje. Prvá písomná zmienka o Telči pochádza z roku 1335. V polovici 14. storočia tu bol postavený gotický hrad a okolo neho vzniklo opevnené mesto. V 16. storočí, za vlády Zachariáša z Hradca, prešla Telč významnou prestavbou. Pôvodný gotický hrad bol prestavaný na renesančný zámok a mestské domy na námestí dostali renesančné fasády s arkádami. Vďaka týmto úpravám sa Telč stala jedným z najkrajších renesančných miest v strednej Európe (en.wikipedia.org).

Založenie Telča je podľa povesti spojené z kniežaťom Ottom II., z roku 1099. Vtedy založil kaplnku, neskôr kostol a osadu, dnešné Staré Mesto. Od roku 1339 je Telč pod palcom pánov z Hradca (Jindřichovho Hradca). V roku 1423 bola Telč dobitá husitmi pod vedením Jana Hvězdu z Vícemilíc. V 18. storočí na telčské panstvo nastúpili Lichtensteinovci-Kastelkornovci. Krátko nato Podstatskí, ktorí spojil oba rody. Spravovanie takéhoto rodu Podstatských – Lichtensteinov trvalo do roku 1945. Poslední jeho členovia boli vysídlení do Rakúska (Ilona Jenčíková).

Dominantou mesta je trojuholníkové námestie Zachariáša z Hradca, ktoré je lemované renesančnými a barokovými meštianskymi domami s charakteristickými štítmi a arkádami. V strede námestia sa nachádza fontána a morový stĺp. Medzi významné stavby patrí radnica, kostol svätého Ducha a farský kostol svätého Jakuba (whc.unesco.org). Telčský zámok je jedným z najzachovalejších renesančných zámkov v Českej republike. Obklopuje ho anglický park a jeho interiéry sú bohaté na pôvodné renesančné a barokové zariadenie (en.wikipedia.org). Historické jadro Telča bolo v roku 1992 zapísané do Zoznamu svetového kultúrneho a prírodného dedičstva UNESCO (Ilona Jenčíková). Na zámku sa sa točili rozprávky Pyšná princezná, Jak se budí princezny, Z pekla šťastie (zamek-telc.eu). Mesto ponúka množstvo kultúrnych podujatí, festivalov a výstav počas celého roka. Vďaka svojej zachovalosti a architektonickému bohatstvu je často nazývané “moravské Benátky” (visitczechia.com).

Telč is a town located in the Jihlava District of the Czech Republic. With a population of approximately 5,200, it is best known for its historic town center. Telč lies in the Bohemian-Moravian Highlands. The town is surrounded by ponds, and the Telč Stream flows through the center, joining the Dyje River south of the town. The first written record of Telč dates back to 1335. In the mid-14th century, a Gothic castle was built here, and a fortified town developed around it. In the 16^th century, under the rule of Zacharias of Hradec, Telč underwent significant reconstruction. The original Gothic castle was converted into a Renaissance chateau, and the townhouses around the square were given Renaissance facades with arcades. These changes made Telč one of the most beautiful Renaissance towns in Central Europe (en.wikipedia.org).

According to legend, the founding of Telč is associated with Prince Otto II in the year 1099. He is said to have established a chapel, later a church, and a settlement — today’s Old Town — as a memorial to his victory. Since 1339, Telč came under the control of the Lords of Hradec (Jindřichův Hradec). In 1423, Telč was captured by the Hussites under the leadership of Jan Hvězda of Vícemilice. In the 18^th century, the Lichtenstein-Kastelkorn family took over the Telč estate. Shortly afterward, the Podstatský family united both lineages. The Podstatský-Lichtenstein family managed the estate until 1945 when its last members were expelled to Austria (Ilona Jenčíková).

The town’s most prominent feature is Zacharias of Hradec Square, a triangular square lined with Renaissance and Baroque townhouses with distinctive gables and arcades. In the center of the square stands a fountain and a Marian plague column. Notable buildings include the town hall, the Church of the Holy Spirit, and the parish Church of St. James (whc.unesco.org). Telč Chateau is one of the best-preserved Renaissance chateaus in the Czech Republic. It is surrounded by an English-style park, and its interiors feature original Renaissance and Baroque furnishings (en.wikipedia.org). The historic center of Telč was inscribed on the UNESCO World Heritage List in 1992 (Ilona Jenčíková).

The chateau has also served as a filming location for well-known Czech fairy tale movies such as Proud Princess, How Princesses Are Awakened, and Hell’s Happiness (zamek-telc.eu). The town hosts a variety of cultural events, festivals, and exhibitions throughout the year. Due to its preservation and architectural richness, it is often referred to as the “Venice of Moravia” (visitczechia.com).

Telč ist eine Stadt im Bezirk Jihlava in der Tschechischen Republik. Mit etwa 5.200 Einwohnern ist sie vor allem für ihr historisches Stadtzentrum bekannt. Telč liegt in der Böhmisch-Mährischen Höhe. Die Stadt ist von Teichen umgeben, durch das Zentrum fließt der Telčský-Bach, der südlich der Stadt in die Thaya (Dyje) mündet. Die erste schriftliche Erwähnung von Telč stammt aus dem Jahr 1335. Mitte des 14. Jahrhunderts wurde hier eine gotische Burg errichtet, um die sich eine befestigte Stadt entwickelte. Im 16. Jahrhundert, unter der Herrschaft von Zacharias von Neuhaus, erfuhr Telč bedeutende bauliche Veränderungen. Die ursprüngliche gotische Burg wurde zu einem Renaissanceschloss umgebaut, und die Häuser am Marktplatz erhielten Renaissancefassaden mit Arkaden. Dank dieser Umgestaltungen wurde Telč zu einer der schönsten Renaissancestädte Mitteleuropas (en.wikipedia.org).

Der Legende nach ist die Gründung von Telč mit dem mährischen Fürsten Otto II. im Jahr 1099 verbunden. Er soll zum Gedenken an seinen Sieg eine Kapelle, später eine Kirche und eine Siedlung – das heutige Alte Stadtviertel – gegründet haben. Seit 1339 stand Telč unter der Herrschaft der Herren von Neuhaus (Jindřichův Hradec). 1423 wurde Telč von den Hussiten unter der Führung von Jan Hvězda von Vícemilice erobert. Im 18. Jahrhundert übernahm die Familie Liechtenstein-Kastelkorn die Herrschaft über Telč. Kurz darauf vereinte die Familie Podstatzky beide Adelsgeschlechter. Die Familie Podstatzky-Liechtenstein verwaltete das Herrschaftsgebiet bis 1945, als die letzten Mitglieder nach Österreich vertrieben wurden (Ilona Jenčíková).

Das Wahrzeichen der Stadt ist der dreieckige Marktplatz Zacharias von Neuhaus, der von Renaissance- und Barockhäusern mit charakteristischen Giebeln und Arkaden gesäumt ist. In der Mitte des Platzes befinden sich ein Brunnen und eine Mariensäule. Zu den bedeutenden Bauwerken zählen das Rathaus, die Kirche des Heiligen Geistes und die Pfarrkirche St. Jakob (whc.unesco.org). Das Schloss Telč gehört zu den am besten erhaltenen Renaissanceschlössern in der Tschechischen Republik. Es ist von einem englischen Park umgeben, und die Innenräume sind reich mit originaler Renaissance- und Barockausstattung ausgestattet (en.wikipedia.org). Das historische Stadtzentrum von Telč wurde 1992 in die Liste des UNESCO-Weltkultur- und Naturerbes aufgenommen (Ilona Jenčíková).

Das Schloss diente auch als Drehort für bekannte tschechische Märchenfilme wie Die stolze Prinzessin (Pyšná princezna), Wie man Prinzessinnen weckt (Jak se budí princezny) und Glück aus der Hölle (Z pekla štěstí) (zamek-telc.eu). Die Stadt bietet das ganze Jahr über zahlreiche kulturelle Veranstaltungen, Festivals und Ausstellungen. Aufgrund ihres gut erhaltenen Zustands und ihres architektonischen Reichtums wird Telč oft als „Mährisches Venedig“ bezeichnet (visitczechia.com).

Telč je město nacházející se v okrese Jihlava v České republice. S počtem obyvatel přibližně 5 200 je známé především svým historickým centrem. Telč leží v oblasti Českomoravské vrchoviny. Město je obklopeno rybníky, centrem protéká Telčský potok, který se jižně od města vlévá do Dyje. První písemná zmínka o Telči pochází z roku 1335. V polovině 14. století zde byl postaven gotický hrad a kolem něj vzniklo opevněné město. V 16. století, za vlády Zachariáše z Hradce, prošla Telč významnou přestavbou. Původní gotický hrad byl přestavěn na renesanční zámek a měšťanské domy na náměstí dostaly renesanční fasády s arkádami. Díky těmto úpravám se Telč stala jedním z nejkrásnějších renesančních měst ve střední Evropě (en.wikipedia.org).

Podle pověsti je založení Telče spojeno s moravským knížetem Otou II. v roce 1099. Tehdy zde měl na památku vítězství založit kapli, později kostel a osadu – dnešní Staré Město. Od roku 1339 patřila Telč pánům z Hradce (Jindřichova Hradce). V roce 1423 byla Telč dobyta husity pod vedením Jana Hvězdy z Vícemilic. V 18. století převzali telčské panství Lichtensteinové-Kastelkornové. Krátce nato jej zdědili Podstatští, kteří spojili oba rody. Správa panství rodu Podstatských-Lichtensteinů trvala až do roku 1945, kdy byli poslední členové rodu odsunuti do Rakouska (Ilona Jenčíková).

Dominantou města je trojúhelníkové náměstí Zachariáše z Hradce, které lemují renesanční a barokní měšťanské domy s charakteristickými štíty a podloubími. Uprostřed náměstí stojí kašna a morový sloup. Mezi významné stavby patří radnice, kostel svatého Ducha a farní kostel svatého Jakuba (whc.unesco.org). Telčský zámek patří k nejzachovalejším renesančním zámkům v České republice. Obklopuje ho anglický park a jeho interiéry jsou bohatě vybaveny původním renesančním a barokním zařízením (en.wikipedia.org). Historické jádro Telče bylo v roce 1992 zapsáno na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO (Ilona Jenčíková).

Na zámku se natáčely známé pohádky, například Pyšná princezna, Jak se budí princezny a Z pekla štěstí (zamek-telc.eu). Město nabízí během celého roku mnoho kulturních akcí, festivalů a výstav. Díky své zachovalosti a architektonickému bohatství bývá často nazýváno „moravské Benátky“ (visitczechia.com).

Odkazy

TOP

Všetky

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Česko, Južná Morava, Mestá, Moravské, Neživé, Stavby, Zahraničie, Zámky

Slavkov u Brna

13/02/202513/02/2025 skala

Slavkov u Brna, známy aj pod nemeckým názvom Austerlitz, je mesto na Južnej Morave, približne 16 kilometrov východne od Brna (en.wikipedia.org) na pravom brehu rieky Litavy (Informačná tabuľa). Pravdepodobný základ pomenovania Austerlitz je zrejme z latinského “Nova sedes”, čo znamená “Nové sídlo”. Vznikol pred koncom 12. storočia, kedy sa územie dostalo do nadvlády rádu Nemeckých rytierov. Chybným prepisom sa pôvodným tvar zmenil na Novosedeliz, Nausedlicz, Neusserlicz, Nausterlitz a v roku 1611 Austerlitz. Pomenovanie Slavkov sa objavuje v roku 1361 a je odvodené o krstného mena Bohuslav, ľudovo Slávek. Už v 10. a 11. storočí bolo údolie Litavy husto osídlené (slavkov.cz).

Mesto má bohatú históriu, ktorá siaha až do 12. storočia, a je známe predovšetkým vďaka bitke pri Slavkove, známej tiež ako bitka troch cisárov, ktorá sa odohrala 2. decembra 1805. Prvá písomná zmienka o Slavkove pochádza z roku 1237, keď bola obec trhovou dedinou s opevneným sídlom a kostolom. V 14. storočí tu vzniklo židovské geto, ktoré spolu s kresťanskou komunitou vytvorilo silnú ekonomickú aglomeráciu. V roku 1416 bol Slavkov povýšený na mesto kráľom Václavom IV. V priebehu storočí mesto často menilo majiteľov, až kým sa v roku 1509 nestalo majetkom šľachtického rodu Kounicov, ktorí ho vlastnili viac ako 400 rokov. Medzi najvýznamnejšie pamiatky mesta patrí barokový zámok Slavkov, ktorý bol postavený na mieste pôvodnej pevnosti na konci 16. storočia. Súčasnú barokovú podobu získal vďaka talianskemu architektovi Domenicovi Martinellimu v 80. rokoch 17. storočia. Zámok patrí k najstarším zachovaným šľachtickým sídlam na Morave a v jeho historickom salóne bolo po bitke pri Slavkove podpísané prímerie medzi Rakúskom a Francúzskom. Súčasťou zámku je aj francúzska záhrada, časť ktorej bola upravená na anglický park (en.wikipedia.org). Na 15 hektárovej ploche sa nachádzajú štyri veľké bazény s vodotryskami, 47 plastikami (Informačná tabuľa).

Na námestí mesta sa nachádza neskororenesančná radnica z roku 1592 a panský dom. Z mestského opevnenia zo 14. a 15. storočia sa dodnes zachovali zvyšky hradieb vysoké približne 4 metre. Kostol Vzkriesenia Pána je neskorobaroková a neoklasicistická stavba postavená v rokoch 1786 – 1789 podľa návrhu Johanna Ferdinanda Hetzendorfa z Hohenbergu. Kaplnka svätého Jána Krstiteľa je cintorínskou kaplnkou, ktorá stojí na mieste špitálu z 13. storočia a súčasnú podobu získala v roku 1743. Pod kaplnkou sa nachádza hrobka rodu Kounicov (en.wikipedia.org).

Dnes má Slavkov u Brna približne 7 200 obyvateľov (tripadvisor.com). Kostolík svätého Jána Krstiteľa je miestom večného odpočinku rodiny Kounicovcov a nachádza sa na okraji Slavkova v časti nazývanej „Špitálka“. Pod južnou časťou kaplnky sa nachádza rodinná hrobka, kde sú uložené aj telesné pozostatky grófa Václava Antonína Kounica. Severne od mesta na vrchole kopca stojí kaplnka svätého Urbana. Jej svahy boli do 19. storočia pokryté vinicami. Nie je preto prekvapujúce, že krížová kaplnka bola zasvätená svätému Urbanovi, patrónovi vinárov a záhradníkov. Práve z tohto miesta vystrelili z dela signál, ktorý oznámil pochod spojeneckých vojsk od Olomouca smerom na Brno. Vojaci však kaplnku využívali aj na menej ušľachtilé účely, čo sa odrazilo na jej poškodení, a nakoniec musela byť zbúraná. V rokoch 1858 – 1861 však na rovnakom mieste postavili novú kaplnku (morava-napoleonska.cz). V blízkosti mesta sa nachádza pamätník Mohyla míru, ktorý pripomína obete bitky pri Slavkove. Je to významné miesto pre tých, ktorí sa zaujímajú o napoleonskú históriu (mistopisy.cz).

História Slavkova siaha hlboko do minulosti, čo potvrdzuje jeden z najstarších mestských erbov v Českej republike z roku 1416. Svetovú slávu však mesto získalo až po bitke troch cisárov. Pravdou je, že názov „Slavkov“ sa používa len v českom prostredí. Cudzinci poznajú skôr meno „Austerlitz“, hoci jeho nemecký pôvod je pochybný (slavkov.cz).

Slavkov u Brna sa do svetových dejín zapísal predovšetkým vďaka bitke pri Slavkove, ktorá sa odohrala 2. decembra 1805. V tejto bitke sa stretli armády troch cisárov: Napoleona I. (Francúzsko), Alexandra I. (Rusko) a Františka II. (Rakúsko). Napoleon v tejto bitke dosiahol jedno zo svojich najväčších víťazstiev, keď porazil spojené rusko-rakúske sily. Po bitke bolo v slavkovskom zámku podpísané prímerie medzi Rakúskom a Francúzskom (en.wikipedia.org). Po skončení bitky Napoleon prišiel na slavkovský zámok – sídlo rodu Kounicovcov (morava-napoleonska.cz).

Slavkov u Brna, also known by its German name Austerlitz, is a town in South Moravia, approximately 16 kilometers east of Brno (en.wikipedia.org), located on the right bank of the Litava River (Information board). The likely origin of the name Austerlitz can be traced to the Latin term “Nova sedes,” meaning “New settlement.” The town emerged before the end of the 12^th century when the area came under the control of the Teutonic Knights. Due to a transcription error, the original name evolved into forms such as Novosedeliz, Nausedlicz, Neusserlicz, Nausterlitz, and eventually Austerlitz in 1611. The name Slavkov first appeared in 1361 and is derived from the Christian name Bohuslav, colloquially Slávek. The Litava Valley had already been densely populated as early as the 10^th and 11^th centuries (slavkov.cz).

The town has a rich history dating back to the 12^th century and is best known for the Battle of Austerlitz, also called the Battle of the Three Emperors, which took place on December 2, 1805. The first written mention of Slavkov dates to 1237, when it was a market village with a fortified manor and a church. In the 14^th century, a Jewish ghetto was established, which, together with the Christian community, formed a strong economic hub. In 1416, King Wenceslas IV granted Slavkov town privileges. Over the centuries, the town frequently changed owners until 1509, when it became the property of the noble Kaunitz family, who held it for over 400 years. Among the town’s most significant landmarks is the Baroque Slavkov Castle, built on the site of the original fortress at the end of the 16^th century. It acquired its present Baroque form thanks to the Italian architect Domenico Martinelli in the 1680s. The castle is one of the oldest preserved noble residences in Moravia, and in its historic salon, an armistice between Austria and France was signed after the Battle of Austerlitz. The castle grounds include a French garden, part of which was later adapted into an English park (en.wikipedia.org). Covering 15 hectares, the grounds feature four large pools with fountains and 47 sculptures (Information board).

The town square hosts a late Renaissance town hall from 1592 and a manor house. Remnants of the town’s 14^th and 15^th-century fortifications, with walls approximately 4 meters high, are still visible. The Church of the Resurrection is a late Baroque and Neoclassical structure built between 1786 and 1789, based on designs by Johann Ferdinand Hetzendorf von Hohenberg. The Chapel of St. John the Baptist is a cemetery chapel standing on the site of a 13^th-century hospital, which acquired its current form in 1743. Beneath the chapel lies the Kaunitz family crypt (en.wikipedia.org).

Today, Slavkov u Brna has approximately 7,200 inhabitants (tripadvisor.com). The Chapel of St. John the Baptist is the final resting place of the Kaunitz family and is situated on the outskirts of Slavkov in the area called “Špitálka.” Beneath the southern part of the chapel is the family tomb, which also contains the remains of Count Wenzel Anton Kaunitz. North of the town, on a hilltop, stands the Chapel of St. Urban. Until the 19^th century, the slopes around the chapel were covered with vineyards. It is no surprise that the chapel was dedicated to St. Urban, the patron saint of winemakers and gardeners. It was from this site that a cannon shot signaled the march of the allied forces from Olomouc towards Brno. However, the soldiers misused the chapel for less noble purposes, leading to its damage and eventual demolition. A new chapel was built on the same site between 1858 and 1861 (morava-napoleonska.cz). Near the town is the Cairn of Peace, a memorial commemorating the victims of the Battle of Austerlitz. It is a significant site for those interested in Napoleonic history (mistopisy.cz).

Slavkov’s history runs deep, as evidenced by its coat of arms, one of the oldest in the Czech Republic, dating from 1416. However, the town gained global fame following the Battle of the Three Emperors. Interestingly, the name “Slavkov” is used only in Czech contexts. Foreigners are more familiar with the name “Austerlitz,” although its German origin is somewhat uncertain (slavkov.cz).

Slavkov u Brna became part of world history primarily because of the Battle of Austerlitz, which occurred on December 2, 1805. In this battle, the armies of three emperors clashed: Napoleon I (France), Alexander I (Russia), and Francis II (Austria). Napoleon achieved one of his greatest victories by defeating the combined Russo-Austrian forces. Following the battle, an armistice between Austria and France was signed at Slavkov Castle (en.wikipedia.org). After the battle, Napoleon visited the Slavkov Castle, the residence of the Kaunitz family (morava-napoleonska.cz).

Slavkov u Brna, auch bekannt unter dem deutschen Namen Austerlitz, ist eine Stadt in Südmähren, etwa 16 Kilometer östlich von Brünn (en.wikipedia.org), am rechten Ufer des Flusses Litava gelegen (Informačná tabuľa). Der wahrscheinliche Ursprung des Namens Austerlitz stammt vermutlich aus dem lateinischen Ausdruck “Nova sedes”, was “Neuer Sitz” bedeutet. Die Stadt entstand gegen Ende des 12. Jahrhunderts, als das Gebiet unter die Herrschaft des Deutschen Ordens kam. Durch fehlerhafte Übertragungen entwickelte sich der ursprüngliche Name zu Novosedeliz, Nausedlicz, Neusserlicz, Nausterlitz und schließlich im Jahr 1611 zu Austerlitz. Der Name Slavkov tauchte erstmals 1361 auf und ist vom Vornamen Bohuslav (volkstümlich Slávek) abgeleitet. Bereits im 10. und 11. Jahrhundert war das Tal der Litava dicht besiedelt (slavkov.cz).

Die Stadt hat eine reiche Geschichte, die bis ins 12. Jahrhundert zurückreicht, und ist vor allem durch die Schlacht bei Austerlitz, auch bekannt als die Schlacht der drei Kaiser, berühmt geworden, die am 2. Dezember 1805 stattfand. Die erste schriftliche Erwähnung von Slavkov stammt aus dem Jahr 1237, als die Siedlung ein Marktflecken mit einer befestigten Anlage und einer Kirche war. Im 14. Jahrhundert entstand hier ein jüdisches Ghetto, das zusammen mit der christlichen Gemeinde ein starkes wirtschaftliches Zentrum bildete. Im Jahr 1416 wurde Slavkov von König Wenzel IV. zur Stadt erhoben. Im Laufe der Jahrhunderte wechselte die Stadt häufig die Besitzer, bis sie 1509 in den Besitz der Adelsfamilie Kaunitz gelangte, die sie über 400 Jahre lang besaß. Zu den bedeutendsten Sehenswürdigkeiten der Stadt gehört das Barockschloss Slavkov, das Ende des 16. Jahrhunderts an der Stelle einer ehemaligen Festung erbaut wurde. Seine heutige barocke Gestalt erhielt das Schloss in den 1680^er Jahren durch den italienischen Architekten Domenico Martinelli. Das Schloss gehört zu den ältesten erhaltenen Adelssitzen in Mähren, und in seinem historischen Salon wurde nach der Schlacht bei Austerlitz der Waffenstillstand zwischen Österreich und Frankreich unterzeichnet. Zum Schloss gehört ein französischer Garten, von dem ein Teil später in einen englischen Park umgestaltet wurde (en.wikipedia.org). Auf einer Fläche von 15 Hektar befinden sich vier große Becken mit Springbrunnen und 47 Skulpturen (Informačná tabuľa).

Am Stadtplatz befinden sich das spätgotische Rathaus aus dem Jahr 1592 und ein Herrenhaus. Von der Stadtbefestigung aus dem 14. und 15. Jahrhundert sind noch Überreste der etwa 4 Meter hohen Mauern erhalten. Die Kirche der Auferstehung des Herrn ist ein spätbarocker und klassizistischer Bau, der zwischen 1786 und 1789 nach den Plänen von Johann Ferdinand Hetzendorf von Hohenberg errichtet wurde. Die Kapelle des Heiligen Johannes des Täufers ist eine Friedhofskapelle, die an der Stelle eines Spitals aus dem 13. Jahrhundert steht und 1743 ihre heutige Form erhielt. Unter der Kapelle befindet sich die Gruft der Familie Kaunitz (en.wikipedia.org).

Heute hat Slavkov u Brna etwa 7.200 Einwohner (tripadvisor.com). Die Kapelle des Heiligen Johannes des Täufers ist die letzte Ruhestätte der Familie Kaunitz und befindet sich am Stadtrand von Slavkov in einem Bereich, der “Špitálka” genannt wird. Unter dem südlichen Teil der Kapelle befindet sich die Familiengruft, in der auch die sterblichen Überreste von Graf Wenzel Anton Kaunitz aufbewahrt werden. Nördlich der Stadt steht auf einem Hügel die Kapelle des Heiligen Urban. Bis ins 19. Jahrhundert waren ihre Hänge mit Weinbergen bedeckt. Es überrascht daher nicht, dass die Kapelle dem Heiligen Urban, dem Schutzpatron der Winzer und Gärtner, geweiht wurde. Von diesem Ort wurde mit einer Kanonenkugel das Signal zum Marsch der alliierten Truppen von Olmütz nach Brünn gegeben. Die Soldaten missbrauchten die Kapelle jedoch auch für weniger edle Zwecke, was zu ihrer Beschädigung führte, und schließlich musste sie abgerissen werden. Zwischen 1858 und 1861 wurde an derselben Stelle eine neue Kapelle errichtet (morava-napoleonska.cz). In der Nähe der Stadt befindet sich das Denkmal “Mohyla míru” (Friedenshügel), das an die Opfer der Schlacht bei Austerlitz erinnert. Es ist ein bedeutender Ort für alle, die sich für die napoleonische Geschichte interessieren (mistopisy.cz).

Die Geschichte von Slavkov reicht weit in die Vergangenheit zurück, was durch eines der ältesten Stadtwappen in der Tschechischen Republik aus dem Jahr 1416 belegt wird. Weltweite Berühmtheit erlangte die Stadt jedoch erst nach der Schlacht der drei Kaiser. Tatsächlich wird der Name “Slavkov” nur im tschechischen Sprachraum verwendet. Ausländer kennen eher den Namen “Austerlitz”, obwohl sein deutscher Ursprung umstritten ist (slavkov.cz).

Slavkov u Brna ging vor allem durch die Schlacht bei Austerlitz, die am 2. Dezember 1805 stattfand, in die Weltgeschichte ein. In dieser Schlacht trafen die Armeen dreier Kaiser aufeinander: Napoleon I. (Frankreich), Alexander I. (Russland) und Franz II. (Österreich). Napoleon errang in dieser Schlacht einen seiner größten Siege, indem er die vereinten russisch-österreichischen Truppen besiegte. Nach der Schlacht wurde im Schloss Slavkov der Waffenstillstand zwischen Österreich und Frankreich unterzeichnet (en.wikipedia.org). Nach der Schlacht besuchte Napoleon das Schloss Slavkov, den Sitz der Familie Kaunitz (morava-napoleonska.cz).

Slavkov u Brna, známý také pod německým názvem Austerlitz, je město na jižní Moravě, přibližně 16 kilometrů východně od Brna (en.wikipedia.org), na pravém břehu řeky Litavy (Informační tabule). Pravděpodobný základ pojmenování Austerlitz pochází patrně z latinského „Nova sedes“, což znamená „Nové sídlo“. Město vzniklo před koncem 12. století, kdy se území dostalo pod nadvládu řádu Německých rytířů. Chybným přepisem se původní tvar změnil na Novosedeliz, Nausedlicz, Neusserlicz, Nausterlitz a v roce 1611 Austerlitz. Název Slavkov se objevuje v roce 1361 a je odvozen od křestního jména Bohuslav, lidově Slávek. Již v 10. a 11. století bylo údolí Litavy hustě osídlené (slavkov.cz).

Město má bohatou historii sahající až do 12. století a je známé především díky bitvě u Slavkova, známé také jako bitva tří císařů, která se odehrála 2. prosince 1805. První písemná zmínka o Slavkově pochází z roku 1237, kdy byla obec trhovou vsí s opevněným sídlem a kostelem. V^e 14. století zde vzniklo židovské ghetto, které spolu s křesťanskou komunitou vytvořilo silnou ekonomickou aglomeraci. V roce 1416 byl Slavkov povýšen na město králem Václavem IV. V průběhu staletí město často měnilo majitele, až se v roce 1509 stalo majetkem šlechtického rodu Kouniců, kteří jej vlastnili více než 400 let. Mezi nejvýznamnější památky města patří barokní zámek Slavkov, který byl postaven na místě původní pevnosti na konci 16. století. Současnou barokní podobu získal díky italskému architektovi Domenicu Martinellimu v 80. letech 17. století. Zámek patří k nejstarším dochovaným šlechtickým sídlům na Moravě a v jeho historickém salónu bylo po bitvě u Slavkova podepsáno příměří mezi Rakouskem a Francií. Součástí zámku je také francouzská zahrada, jejíž část byla upravena na anglický park (en.wikipedia.org). Na 15hektarové ploše se nacházejí čtyři velké bazény s fontánami a 47 plastikami (Informační tabule).

Na náměstí města se nachází pozdně renesanční radnice z roku 1592 a panský dům. Z městského opevnění ze 14. a 15. století se dodnes dochovaly zbytky hradeb vysoké přibližně 4 metry. Kostel Vzkříšení Páně je pozdně barokní a neoklasicistní stavba postavená v letech 1786 – 1789 podle návrhu Johanna Ferdinanda Hetzendorfa z Hohenbergu. Kaple svatého Jana Křtitele je hřbitovní kaplí, která stojí na místě špitálu ze 13. století, a svou současnou podobu získala v roce 1743. Pod kaplí se nachází hrobka rodu Kouniců (en.wikipedia.org).

Dnes má Slavkov u Brna přibližně 7 200 obyvatel (tripadvisor.com). Kostelík svatého Jana Křtitele je místem věčného odpočinku rodiny Kouniců a nachází se na okraji Slavkova v části nazývané „Špitálka“. Pod jižní částí kaple se nachází rodinná hrobka, kde jsou uloženy také tělesné ostatky hraběte Václava Antonína Kounice. Severně od města na vrcholu kopce stojí kaple svatého Urbana. Její svahy byly do 19. století pokryté vinicemi. Není proto překvapivé, že křížová kaple byla zasvěcena svatému Urbanovi, patronu vinařů a zahradníků. Právě z tohoto místa vypálili z děla signál, který oznámil pochod spojeneckých vojsk od Olomouce směrem na Brno. Vojáci však kapli využívali i k méně ušlechtilým účelům, což vedlo k jejímu poškození, a nakonec musela být zbořena. V letech 1858 – 1861 však na stejném místě postavili novou kapli (morava-napoleonska.cz). V blízkosti města se nachází památník Mohyla míru, který připomíná oběti bitvy u Slavkova. Je to významné místo pro ty, kteří se zajímají o napoleonskou historii (mistopisy.cz).

Historie Slavkova sahá hluboko do minulosti, což potvrzuje jeden z nejstarších městských erbů v České republice z roku 1416. Světovou slávu však město získalo až po bitvě tří císařů. Pravdou je, že název „Slavkov“ se používá pouze v českém prostředí. Cizinci znají spíše jméno „Austerlitz“, ačkoliv jeho německý původ je sporný (slavkov.cz).

Slavkov u Brna se do světových dějin zapsal především díky bitvě u Slavkova, která se odehrála 2. prosince 1805. V této bitvě se střetly armády tří císařů: Napoleona I. (Francie), Alexandra I. (Rusko) a Františka II. (Rakousko). Napoleon v této bitvě dosáhl jednoho ze svých největších vítězství, když porazil spojené rusko-rakouské síly. Po bitvě bylo na slavkovském zámku podepsáno příměří mezi Rakouskem a Francií (en.wikipedia.org). Po skončení bitvy Napoleon dorazil na slavkovský zámek – sídlo rodu Kouniců (morava-napoleonska.cz).

Odkazy

TOP

Všetky

Use Facebook to Comment on this Post

Príroda, Česko, Južná Morava, Krajina, Organizmy, Vtáky, Zahraničie, Živočíchy, Zoologické záhrady

Papouščí ZOO v Bošoviciach

06/02/202506/02/2025 skala

Papouščí zoologická zahrada v Bošoviciach je jedinečným miestom nielen v rámci Českej republiky, ale aj celej Európy. Ako jediná špecializovaná ZOO zameraná výhradne na chov papagájov ponúka návštevníkom možnosť spoznať takmer 60 druhov týchto pestrofarebných vtákov z rôznych kútov sveta (kudyznudy.cz). Založená bola v roku 2008 manželmi Škrhákovými, ktorí tým nadviazali na dlhoročnú chovateľskú činnosť pána Vlastimila Škrháka, venujúceho sa chovu papagájov už od konca 60. rokov minulého storočia. Pre verejnosť bola otvorená v roku 2011 (hustopece.cz). V súčasnosti sa tu nachádza viac než 100 voliér, v ktorých je možné vidieť papagáje zo štyroch kontinentov: napr. žako sivý, korely chocholaté, kakadu, aratingy, amazóniky, ary, amazoňany. Medzi najvzácnejšie patria amazoňan kubánsky, kakadu žltolíci celebeský, ara zelenokrídly (kudyznudy.cz).

V roku 2023 bola otvorená detská ZOO, kde sa najmä najmladší návštevníci môžu zoznámiť s rôznymi druhmi zvierat, ako sú morčatá, králiky, ovce, kozy a klokany. Súčasťou areálu je aj jazierko s karasmi zlatými a ornitologický náučný chodník (kudyznudy.cz). V zoologickej záhrade v Bošoviciach boli inštalované hmyzie hotely, ktoré poskytujú útočisko samotárskym včelám, čmeliakom a ďalším opeľovačom. Pre jašterice obyčajné – Lacerta agilis sa vytvárajú špeciálne miesta na slnenie a kladenie vajec (papouscizoo.cz).

ZOO sa snaží rozmnožovať všetky ohrozené druhy papagájov, prirodzeným spôsobom, pri ktorom sú mláďatá kŕmené rodičmi. Pre vybrané druhy papagájov sú vytvorené medzinárodné záchranné chovné programy, ktoré sa usilujú o vytvorenie stabilnej populácie daných druhov v starostlivosti človeka. V minulosti bol početným druhom, ktorého obrovské kŕdle podľa pozorovateľov „zakrývali celú oblohu“ pri preletoch. Dnes je však tento druh veľmi ohrozený. Príčinou je strata prirodzených lesov s araukáriami. Taktiež je prenasledovaný farmármi kvôli škodám na poľnohospodárskych plodinách (papouscizoo.cz).

Je skvelé, že ZOO nie je len o samotnej ZOO. Napr. je to aj o starostlivosti o hniezdne búdky a o ochrane voľne žijúcich živočíchov. V Bošoviciach sa už niekoľko rokov realizuje projekt vyvesovania hniezdnych búdok pre dutinové spevavce, ktorý pomáha udržiavať biodiverzitu a podporovať miestne vtáctvo. Hniezdne búdky sú zabezpečené pred predátormi. Na jar 2024 bola zaznamenaná prítomnosť plcha lesného – Muscardinus avellanarius, čo inšpirovalo zakúpenie špeciálnych hniezdnych domčekov pre tento druh. V^o spolupráci s Českým zväzom ochrancov prírody sa Bošovice venujú aj starostlivosti o búdky pre väčšie vtáky, ako sú poštolky a sovy. Poštolky – Falco tinnunculus sú dôležitým prvkom ekologickej regulácie hrabošov a hlodavcov na farmách. Sovy pálené – Tyto alba hniezdia v búdkach umiestnených na kostolných vežiach a farmách, okrem toho boli inštalované špeciálne búdky pre dudky chocholaté – Upupa epops. Bošovice sa aktívne zapájajú do monitorovania vtákov, vrátane zimných sčítaní Asio otus a akustického monitoringu kriticky ohrozeného Athene noctua. Súčasťou projektov je aj ochrana migrujúcich žiab, ktoré čelia riziku na cestách počas svojej jarnej migrácie. Dočasné bariéry a aktívny prenos žiab cez komunikácie významne prispievajú k ich ochrane (papouscizoo.cz).

The Parrot Zoological Garden in Bošovice is a unique place not only within the Czech Republic but also across Europe. As the only specialized zoo exclusively focused on breeding parrots, it offers visitors the chance to see nearly 60 species of these colorful birds from various parts of the world (kudyznudy.cz). It was founded in 2008 by the Škrhák couple, continuing the long-standing breeding efforts of Mr. Vlastimil Škrhák, who had been breeding parrots since the late 1960s. The zoo opened to the public in 2011 (hustopece.cz). Currently, there are more than 100 aviaries housing parrots from four continents, including African grey parrots, cockatiels, cockatoos, conures, parrotlets, macaws, and amazons. Among the rarest are the Cuban Amazon, the Sulphur-crested Cockatoo, and the Green-winged Macaw (kudyznudy.cz).

In 2023, a children’s zoo was opened, where the youngest visitors can meet various animals, such as guinea pigs, rabbits, sheep, goats, and kangaroos. The zoo also features a pond with goldfish and an ornithological educational trail (kudyznudy.cz). In the Bošovice Zoological Garden, insect hotels have been installed to provide shelter for solitary bees, bumblebees, and other pollinators. Special sunning and egg-laying areas have been created for sand lizards (Lacerta agilis) (papouscizoo.cz).

The zoo aims to breed all endangered parrot species naturally, with chicks being fed by their parents. Selected parrot species are part of international conservation breeding programs that strive to establish stable populations of these species under human care. In the past, some parrot species were so numerous that their massive flocks reportedly “covered the entire sky” during flights. However, these species are now critically endangered due to the loss of natural forests with araucarias and persecution by farmers for crop damage (papouscizoo.cz).

It’s remarkable that the zoo is not just about the zoo itself. For instance, it is also about caring for nesting boxes and protecting wildlife. In Bošovice, a project of installing nesting boxes for cavity-nesting birds has been ongoing for several years, helping to maintain biodiversity and support local birdlife. The nesting boxes are predator-proof. In spring 2024, the presence of the hazel dormouse (Muscardinus avellanarius) was recorded, inspiring the purchase of special nesting homes for this species. In collaboration with the Czech Union for Nature Conservation, Bošovice also takes care of nesting boxes for larger birds, such as kestrels and owls. Kestrels (Falco tinnunculus) are essential for ecological control of voles and rodents on farms. Barn owls (Tyto alba) nest in boxes placed on church towers and farms, and special boxes have also been installed for hoopoes (Upupa epops). Bošovice actively participates in bird monitoring, including winter counts of long-eared owls (Asio otus) and acoustic monitoring of the critically endangered little owl (Athene noctua). The projects also include protecting migrating frogs, which face risks on roads during their spring migration. Temporary barriers and active transportation of frogs across roads significantly contribute to their conservation (papouscizoo.cz).

Der Papageien-Zoologische Garten in Bošovice ist ein einzigartiger Ort, nicht nur innerhalb der Tschechischen Republik, sondern auch in ganz Europa. Als einziges spezialisiertes Zoo, das sich ausschließlich der Zucht von Papageien widmet, bietet es den Besuchern die Möglichkeit, fast 60 Arten dieser farbenfrohen Vögel aus verschiedenen Teilen der Welt zu sehen (kudyznudy.cz). Gegründet wurde der Zoo im Jahr 2008 von dem Ehepaar Škrhák, das damit die langjährige Zuchtarbeit von Herrn Vlastimil Škrhák fortsetzte, der bereits seit Ende der 1960^er Jahre Papageien züchtete. Für die Öffentlichkeit wurde der Zoo im Jahr 2011 eröffnet (hustopece.cz).

Derzeit gibt es dort mehr als 100 Volieren, in denen Papageien von vier Kontinenten zu sehen sind, darunter Graupapageien, Nymphensittiche, Kakadus, Sonnensittiche, Sperlingspapageien, Aras und Amazonen. Zu den seltensten Arten gehören der Kubanische Amazonenpapagei, der Gelbwangenkakadu von Sulawesi und der Grünflügelara (kudyznudy.cz).

Im Jahr 2023 wurde ein Kinderzoo eröffnet, in dem insbesondere die jüngsten Besucher verschiedene Tiere wie Meerschweinchen, Kaninchen, Schafe, Ziegen und Kängurus kennenlernen können. Zum Areal gehört auch ein Teich mit Goldfischen sowie ein ornithologischer Lehrpfad (kudyznudy.cz). Im Zoologischen Garten Bošovice wurden Insektenhotels installiert, die solitär lebenden Bienen, Hummeln und anderen Bestäubern Schutz bieten. Für die Zauneidechsen (Lacerta agilis) wurden spezielle Sonnen- und Eiablageplätze geschaffen (papouscizoo.cz).

Das Ziel des Zoos ist es, alle bedrohten Papageienarten auf natürliche Weise zu züchten, wobei die Küken von ihren Eltern aufgezogen werden. Für ausgewählte Papageienarten gibt es internationale Erhaltungszuchtprogramme, die darauf abzielen, stabile Populationen dieser Arten unter menschlicher Obhut zu sichern. In der Vergangenheit gab es Papageienarten, deren riesige Schwärme laut Beobachtern „den gesamten Himmel bedeckten“ während ihrer Flüge. Heute sind diese Arten jedoch stark gefährdet, insbesondere durch den Verlust natürlicher Wälder mit Araukarien und die Verfolgung durch Landwirte aufgrund von Schäden an landwirtschaftlichen Kulturen (papouscizoo.cz).

Bemerkenswert ist, dass der Zoo sich nicht nur mit der Tierhaltung beschäftigt, sondern sich auch aktiv für den Naturschutz einsetzt. So engagiert sich der Zoo beispielsweise für den Schutz von Nistkästen und Wildtieren. In Bošovice läuft seit mehreren Jahren ein Projekt zur Anbringung von Nistkästen für Höhlenbrüter, um die Biodiversität zu erhalten und die heimische Vogelwelt zu unterstützen. Die Nistkästen sind gegen Raubtiere gesichert. Im Frühjahr 2024 wurde das Vorkommen der Haselmaus (Muscardinus avellanarius) festgestellt, was zur Anschaffung spezieller Nistkästen für diese Art führte. In Zusammenarbeit mit dem Tschechischen Naturschutzverband kümmert sich Bošovice auch um Nistkästen für größere Vögel wie Turmfalken und Eulen. Turmfalken (Falco tinnunculus) sind für die ökologische Kontrolle von Wühlmäusen und Nagetieren auf landwirtschaftlichen Flächen von großer Bedeutung. Schleiereulen (Tyto alba) nisten in Kästen, die an Kirchtürmen und Bauernhöfen angebracht wurden, zudem wurden spezielle Nistkästen für Wiedehopfe (Upupa epops) installiert. Bošovice beteiligt sich aktiv an der Vogelbeobachtung, darunter Winterzählungen von Waldohreulen (Asio otus) und akustische Überwachung der vom Aussterben bedrohten Steinkäuze (Athene noctua). Die Projekte umfassen auch den Schutz wandernder Frösche, die während ihrer Frühjahrswanderung auf Straßen gefährdet sind. Temporäre Barrieren und der aktive Transport der Frösche über Straßen tragen wesentlich zu ihrem Schutz bei (papouscizoo.cz).

Papouščí zoologická zahrada v Bošovicích je jedinečným místem nejen v rámci České republiky, ale i celé Evropy. Jako jediná specializovaná ZOO zaměřená výhradně na chov papoušků nabízí návštěvníkům možnost poznat téměř 60 druhů těchto pestrobarevných ptáků z různých koutů světa (kudyznudy.cz). Byla založena v roce 2008 manželi Škrhákovými, kteří tak navázali na dlouholetou chovatelskou činnost pana Vlastimila Škrháka, jenž se chovu papoušků věnoval již od konce 60. let minulého století. Pro veřejnost byla zahrada otevřena v roce 2011 (hustopece.cz).

V současnosti se zde nachází více než 100 voliér, ve kterých lze spatřit papoušky ze čtyř kontinentů, například žaka šedého, korely chocholaté, kakaduy, aratingy, amazónky, ary a amazoňany. Mezi nejvzácnější patří amazoňan kubánský, kakadu žloutnolící celebeský a ara zelenokřídlý (kudyznudy.cz).

V roce 2023 byla otevřena dětská ZOO, kde se mohou zejména nejmladší návštěvníci seznámit s různými druhy zvířat, jako jsou morčata, králíci, ovce, kozy a klokani. Součástí areálu je také jezírko se zlatými karasy a ornitologická naučná stezka (kudyznudy.cz). V zoologické zahradě v Bošovicích byly instalovány hmyzí hotely, které poskytují útočiště samotářským včelám, čmelákům a dalším opylovačům. Pro ještěrky obecné (Lacerta agilis) byla vytvořena speciální místa ke slunění a kladení vajec (papouscizoo.cz).

ZOO se snaží rozmnožovat všechny ohrožené druhy papoušků přirozeným způsobem, při kterém jsou mláďata krmena rodiči. Pro vybrané druhy papoušků jsou vytvořeny mezinárodní záchranné chovné programy, které usilují o vytvoření stabilních populací těchto druhů v lidské péči. V minulosti existovaly druhy papoušků, jejichž obrovská hejna podle pozorovatelů „zakrývala celou oblohu“ během přeletů. Dnes jsou však tyto druhy silně ohroženy, především ztrátou přirozených lesů s araukáriemi a pronásledováním farmáři kvůli škodám na zemědělských plodinách (papouscizoo.cz).

Je pozoruhodné, že ZOO se nezaměřuje pouze na samotnou zoologickou zahradu, ale věnuje se také péči o hnízdní budky a ochraně volně žijících živočichů. V Bošovicích již několik let probíhá projekt vyvěšování hnízdních budek pro dutinové pěvce, který pomáhá udržovat biodiverzitu a podporovat místní populaci ptáků. Hnízdní budky jsou zabezpečeny proti predátorům. Na jaře 2024 byl zaznamenán výskyt plcha lesního (Muscardinus avellanarius), což inspirovalo k zakoupení speciálních hnízdních domečků pro tento druh. V^e spolupráci s Českým svazem ochránců přírody se Bošovice starají také o budky pro větší ptáky, jako jsou poštolky a sovy. Poštolka obecná (Falco tinnunculus) je důležitým prvkem ekologické regulace hrabošů a hlodavců na farmách. Sova pálená (Tyto alba) hnízdí v budkách umístěných na kostelních věžích a farmách, navíc byly instalovány speciální budky pro dudky chocholaté (Upupa epops). Bošovice se aktivně zapojují do monitorování ptáků, včetně zimního sčítání kalousů ušatých (Asio otus) a akustického monitoringu kriticky ohrožené sovy pálené (Athene noctua). Projekty zahrnují také ochranu migrujících žab, které čelí nebezpečí na silnicích během své jarní migrace. Dočasné bariéry a aktivní přenášení žab přes komunikace významně přispívají k jejich ochraně (papouscizoo.cz).

Odkazy

Use Facebook to Comment on this Post

Dokumenty, České, Neživé, Pamätníky, Stavby, Zahraničné

Mohyla mieru – Újezd u Brna

03/02/202504/02/2025 skala

Mohyla míru je významný pamätník nachádzajúci sa približne 10 kilometrov juhovýchodne od Brna. Tento monument bol postavený na počesť obetí bitky pri Slavkove, známej aj ako Bitka troch cisárov, ktorá sa odohrala 2. decembra 1805. Pamätník je považovaný za prvý mierový monument v Európe a symbolizuje zmierenie a pamiatku padlých vojakov zo všetkých zúčastnených armád (kudyznudy.cz) Myšlienka vybudovať pamätník na počesť obetí bitky pri Slavkove vznikla na začiatku 20. storočia z iniciatívy brnianskeho kňaza Aloisa Slováka. Jeho cieľom bolo vytvoriť pietne miesto, ktoré by slúžilo ako memento vojnových hrôz a podporovalo myšlienku mieru. Projektu sa ujal architekt Josef Fanta, ktorý navrhol secesný pamätník v tvare mohutnej mohyly zakončenej krížom. Stavba prebiehala v rokoch 1910 až 1912 a slávnostné odhalenie sa uskutočnilo 4. júla 1912 (mohylamiru.muzeumbrnenska.cz).

Mohyla má výšku 26 metrov a je postavená z lomového kameňa. Na vrchole sa týči 10-metrový kríž, ktorý symbolizuje utrpenie a nádej. V spodnej časti pamätníka sa nachádzajú sochy štyroch bojovníkov, predstavujúcich štyri armády zúčastnené v bitke – francúzsku, ruskú, rakúsku a pruskú. V interiéri sa nachádza kaplnka s ossáriom, kde sú uložené pozostatky padlých vojakov nájdené na bojisku (turistika.cz). V tesnej blízkosti Mohyly míru sa nachádza múzeum, ktoré ponúka multimediálnu expozíciu venovanú bitke pri Slavkove. Návštevníci tu môžu získať podrobné informácie o priebehu bitky, strategických manévroch, výzbroji a výstroji armád, ako aj o živote vojakov a civilistov v tom období. Expozícia využíva moderné technológie, vrátane audiovizuálnych prezentácií a interaktívnych prvkov, čo umožňuje návštevníkom hlbšie pochopiť historický kontext a význam bitky (mohylamiru.muzeumbrnenska.cz)

Mohyla je postavená na najvyššom bode bojiska. V roku 1805 nebolo zalesnené, umožňovalo prehľad veľkej časti vtedajšieho bojového poľa. Na začiatku bitky tu bol rakúsky cisár František a ruský cár Alexander. Dobyli ho francúzske jednotky o 11-hodine dopoludnia (Informačná tabuľa). Každoročne sa na prelome novembra a decembra pri Mohyle míru konajú pietne akty na počesť padlých vojakov. Tieto podujatia sú súčasťou širších spomienkových akcií pri príležitosti výročia bitky pri Slavkove. Okrem toho sa v areáli pamätníka organizujú rôzne kultúrne a vzdelávacie podujatia, prednášky, výstavy a rekonštrukcie historických udalostí, ktoré prispievajú k uchovávaniu a šíreniu povedomia o tejto významnej historickej udalosti (kudyznudy.cz).

The Cairn of Peace is a significant monument located approximately 10 kilometers southeast of Brno. This monument was built to honor the victims of the Battle of Austerlitz, also known as the Battle of the Three Emperors, which took place on December 2, 1805. The memorial is considered the first peace monument in Europe and symbolizes reconciliation and remembrance of fallen soldiers from all participating armies (kudyznudy.cz). The idea to build a memorial in honor of the victims of the Battle of Austerlitz emerged in the early 20^th century, initiated by the Brno priest Alois Slovák. His goal was to create a place of reverence that would serve as a reminder of the horrors of war and promote the idea of peace. The project was undertaken by architect Josef Fanta, who designed an Art Nouveau-style monument in the form of a massive cairn topped with a cross. The construction took place between 1910 and 1912, and the grand unveiling was held on July 4, 1912 (mohylamiru.muzeumbrnenska.cz).

The monument is 26 meters high and built from quarry stone. At the top stands a 10-meter cross, symbolizing suffering and hope. At the base of the memorial, there are sculptures of four warriors, representing the four armies involved in the battle – the French, Russian, Austrian, and Prussian. Inside, there is a chapel with an ossuary, where the remains of fallen soldiers discovered on the battlefield are preserved (turistika.cz). Close to the Cairn of Peace is a museum that offers a multimedia exhibition dedicated to the Battle of Austerlitz. Visitors can gain detailed insights into the course of the battle, strategic maneuvers, weaponry, and equipment of the armies, as well as the lives of soldiers and civilians during that period. The exhibition uses modern technology, including audiovisual presentations and interactive elements, allowing visitors to gain a deeper understanding of the historical context and significance of the battle (mohylamiru.muzeumbrnenska.cz).

The Cairn is built on the highest point of the battlefield. In 1805, the area was not forested, allowing a clear view of a large part of the battlefield. At the beginning of the battle, the Austrian Emperor Francis and Russian Tsar Alexander were present here. French forces captured the position at 11 a.m. (Information board). Every year, at the turn of November and December, commemorative ceremonies take place at the Cairn of Peace in honor of the fallen soldiers. These events are part of broader remembrance activities marking the anniversary of the Battle of Austerlitz. Additionally, various cultural and educational events, lectures, exhibitions, and historical reenactments are organized at the memorial site, helping to preserve and promote awareness of this significant historical event (kudyznudy.cz).

Le Cairn de la Paix est un monument important situé à environ 10 kilomètres au sud-est de Brno. Ce monument a été érigé en hommage aux victimes de la bataille d’Austerlitz, également connue sous le nom de Bataille des Trois Empereurs, qui s’est déroulée le 2 décembre 1805. Ce mémorial est considéré comme le premier monument de la paix en Europe et symbolise la réconciliation et le souvenir des soldats tombés de toutes les armées impliquées (kudyznudy.cz). L’idée de construire un mémorial en hommage aux victimes de la bataille d’Austerlitz est née au début du XX^e siècle à l’initiative du prêtre de Brno, Alois Slovák. Son objectif était de créer un lieu de recueillement servant de rappel des horreurs de la guerre et de promouvoir l’idée de paix. Le projet a été confié à l’architecte Josef Fanta, qui a conçu un monument de style Art nouveau sous la forme d’un grand cairn surmonté d’une croix. La construction a eu lieu entre 1910 et 1912, et l’inauguration officielle s’est tenue le 4 juillet 1912 (mohylamiru.muzeumbrnenska.cz).

Le monument mesure 26 mètres de hauteur et est construit en pierre de carrière. Au sommet se dresse une croix de 10 mètres, symbolisant la souffrance et l’espoir. À la base du mémorial, on trouve des sculptures de quatre guerriers, représentant les quatre armées impliquées dans la bataille – les Français, les Russes, les Autrichiens et les Prussiens. À l’intérieur, une chapelle abrite un ossuaire contenant les restes des soldats tombés retrouvés sur le champ de bataille (turistika.cz). À proximité du Cairn de la Paix se trouve un musée proposant une exposition multimédia consacrée à la bataille d’Austerlitz. Les visiteurs peuvent y découvrir des informations détaillées sur le déroulement de la bataille, les manœuvres stratégiques, l’armement et l’équipement des armées, ainsi que sur la vie des soldats et des civils de l’époque. L’exposition utilise des technologies modernes, notamment des présentations audiovisuelles et des éléments interactifs, permettant aux visiteurs de mieux comprendre le contexte historique et l’importance de la bataille (mohylamiru.muzeumbrnenska.cz).

Le Cairn est construit sur le point le plus élevé du champ de bataille. En 1805, la zone n’était pas boisée, ce qui permettait une vue dégagée sur une grande partie du champ de bataille. Au début de la bataille, l’empereur autrichien François et le tsar russe Alexandre étaient présents ici. Les forces françaises ont capturé cette position à 11 heures du matin (panneau d’information). Chaque année, entre fin novembre et début décembre, des cérémonies commémoratives ont lieu au Cairn de la Paix en hommage aux soldats tombés. Ces événements font partie des commémorations plus larges marquant l’anniversaire de la bataille d’Austerlitz. En outre, divers événements culturels et éducatifs, conférences, expositions et reconstitutions historiques sont organisés sur le site du mémorial, contribuant à préserver et à diffuser la mémoire de cet événement historique majeur (kudyznudy.cz).

Могила Мира — это значимый мемориал, расположенный примерно в 10 километрах к юго-востоку от Брно. Этот монумент был построен в честь жертв битвы под Аустерлицем, также известной как Битва трёх императоров, которая состоялась 2 декабря 1805 года. Мемориал считается первым памятником мира в Европе и символизирует примирение и память о погибших солдатах всех участвовавших армий (kudyznudy.cz). Идея создания памятника в честь жертв битвы под Аустерлицем возникла в начале XX века по инициативе брненского священника Алоиса Словака. Его целью было создание места памяти, которое бы служило напоминанием об ужасах войны и поддерживало идею мира. Проект был поручен архитектору Йозефу Фанте, который разработал монумент в стиле модерн в виде массивного кургана, увенчанного крестом. Строительство проходило с 1910 по 1912 год, а торжественное открытие состоялось 4 июля 1912 года (mohylamiru.muzeumbrnenska.cz).

Монумент имеет высоту 26 метров и построен из камня. На вершине возвышается 10-метровый крест, символизирующий страдания и надежду. В нижней части мемориала расположены скульптуры четырёх воинов, представляющих четыре армии, участвовавшие в битве – французскую, русскую, австрийскую и прусскую. Внутри находится часовня с оссуарием, где хранятся останки погибших солдат, найденные на поле боя (turistika.cz). Вблизи Могилы Мира находится музей, который предлагает мультимедийную экспозицию, посвящённую битве под Аустерлицем. Посетители могут получить подробную информацию о ходе сражения, стратегических манёврах, вооружении и снаряжении армий, а также о жизни солдат и гражданского населения в тот период. Экспозиция использует современные технологии, включая аудиовизуальные презентации и интерактивные элементы, что позволяет глубже понять исторический контекст и значение битвы (mohylamiru.muzeumbrnenska.cz).

Могила расположена на самой высокой точке поля боя. В 1805 году эта территория не была покрыта лесами, что позволяло иметь хороший обзор значительной части поля сражения. В начале битвы здесь находились австрийский император Франц I и русский царь Александр I. Французские войска захватили высоту в 11 часов утра (Информационный стенд). Ежегодно в конце ноября – начале декабря у Могилы Мира проходят памятные мероприятия в честь погибших солдат. Эти события являются частью более масштабных мероприятий, приуроченных к годовщине битвы под Аустерлицем. Кроме того, в мемориальном комплексе организуются различные культурные и образовательные мероприятия, лекции, выставки и исторические реконструкции, способствующие сохранению и популяризации знаний об этом значительном историческом событии (kudyznudy.cz).

Das Friedensdenkmal (Mohyla míru) ist ein bedeutendes Denkmal, das etwa 10 Kilometer südöstlich von Brünn liegt. Dieses Monument wurde zu Ehren der Opfer der Schlacht bei Austerlitz errichtet, die auch als Schlacht der Drei Kaiser bekannt ist und am 2. Dezember 1805 stattfand. Das Denkmal gilt als das erste Friedensdenkmal in Europa und symbolisiert die Versöhnung sowie das Gedenken an die gefallenen Soldaten aller beteiligten Armeen (kudyznudy.cz). Die Idee zur Errichtung des Denkmals entstand Anfang des 20. Jahrhunderts auf Initiative des Brünner Priesters Alois Slovák. Sein Ziel war es, einen Gedenkort zu schaffen, der als Mahnmal für die Schrecken des Krieges dient und den Gedanken des Friedens fördert. Das Projekt wurde vom Architekten Josef Fanta übernommen, der das Denkmal im Jugendstil entwarf – als eine massive Grabanlage mit einem großen Kreuz an der Spitze. Der Bau fand zwischen 1910 und 1912 statt, und die feierliche Enthüllung erfolgte am 4. Juli 1912 (mohylamiru.muzeumbrnenska.cz).

Das Denkmal ist 26 Meter hoch und aus Bruchstein erbaut. An der Spitze steht ein 10 Meter hohes Kreuz, das für Leid und Hoffnung steht. Im unteren Teil des Denkmals befinden sich Statuen von vier Kriegern, die die vier an der Schlacht beteiligten Armeen – die französische, russische, österreichische und preußische – repräsentieren. Im Inneren befindet sich eine Kapelle mit einem Ossarium, in dem die Überreste gefallener Soldaten aufbewahrt werden, die auf dem Schlachtfeld gefunden wurden (turistika.cz). In unmittelbarer Nähe des Friedensdenkmals befindet sich ein Museum, das eine multimediale Ausstellung zur Schlacht bei Austerlitz bietet. Besucher können detaillierte Informationen über den Schlachtverlauf, strategische Manöver, Bewaffnung und Ausrüstung der Armeen sowie das Leben der Soldaten und Zivilisten jener Zeit erhalten. Die Ausstellung nutzt moderne Technologien wie audiovisuelle Präsentationen und interaktive Elemente, um den historischen Kontext und die Bedeutung der Schlacht besser verständlich zu machen (mohylamiru.muzeumbrnenska.cz).

Das Denkmal wurde auf dem höchsten Punkt des Schlachtfelds errichtet. Im Jahr 1805 war das Gelände nicht bewaldet, sodass ein weiter Blick über das Schlachtfeld möglich war. Zu Beginn der Schlacht befanden sich hier der österreichische Kaiser Franz I. und der russische Zar Alexander I. Um 11 Uhr vormittags wurde die Anhöhe von den französischen Truppen eingenommen (Informationstafel). Jährlich finden Ende November und Anfang Dezember am Friedensdenkmal Gedenkveranstaltungen zu Ehren der gefallenen Soldaten statt. Diese Veranstaltungen sind Teil einer umfassenderen Erinnerungskultur zum Jahrestag der Schlacht bei Austerlitz. Zudem werden auf dem Gelände des Denkmals verschiedene kulturelle und bildungspolitische Veranstaltungen, Vorträge, Ausstellungen und historische Nachstellungen organisiert, um das Bewusstsein für dieses bedeutende historische Ereignis zu bewahren und zu fördern (kudyznudy.cz).

Mohyla míru je významný památník nacházející se přibližně 10 kilometrů jihovýchodně od Brna. Tento monument byl postaven na počest obětí bitvy u Slavkova, známé také jako Bitva tří císařů, která se odehrála 2. prosince 1805. Památník je považován za první mírový monument v Evropě a symbolizuje smíření a vzpomínku na padlé vojáky ze všech zúčastněných armád (kudyznudy.cz).

Myšlenka vybudovat památník na počest obětí bitvy u Slavkova vznikla na začátku 20. století z iniciativy brněnského kněze Aloise Slováka. Jeho cílem bylo vytvořit pietní místo, které by sloužilo jako memento válečných hrůz a podporovalo myšlenku míru. Projektu se ujal architekt Josef Fanta, který navrhl secesní památník ve tvaru mohutné mohyly zakončené křížem. Stavba probíhala v letech 1910 až 1912 a slavnostní odhalení se uskutečnilo 4. července 1912 (mohylamiru.muzeumbrnenska.cz).

Mohyla má výšku 26 metrů a je postavena z lomového kamene. Na vrcholu se tyčí 10metrový kříž, který symbolizuje utrpení a naději. V^e spodní části památníku se nacházejí sochy čtyř bojovníků, představující čtyři armády zúčastněné v bitvě – francouzskou, ruskou, rakouskou a pruskou. V interiéru se nachází kaple s ossariem, kde jsou uloženy pozůstatky padlých vojáků nalezené na bojišti (turistika.cz).

V těsné blízkosti Mohyly míru se nachází muzeum, které nabízí multimediální expozici věnovanou bitvě u Slavkova. Návštěvníci zde mohou získat podrobné informace o průběhu bitvy, strategických manévrech, výzbroji a výstroji armád, stejně jako o životě vojáků a civilistů v té době. Expozice využívá moderní technologie, včetně audiovizuálních prezentací a interaktivních prvků, což návštěvníkům umožňuje hlouběji pochopit historický kontext a význam bitvy (mohylamiru.muzeumbrnenska.cz).

Mohyla je postavena na nejvyšším bodě bojiště. V roce 1805 nebyla tato oblast zalesněná, což umožňovalo přehled o velké části tehdejšího bojiště. Na začátku bitvy zde byl rakouský císař František a ruský car Alexandr. Francouzské jednotky tento bod dobyly v 11 hodin dopoledne (Informační tabule).

Každoročně se na přelomu listopadu a prosince u Mohyly míru konají pietní akty na počest padlých vojáků. Tyto akce jsou součástí širších vzpomínkových událostí při příležitosti výročí bitvy u Slavkova. Kromě toho se v areálu památníku organizují různé kulturní a vzdělávací akce, přednášky, výstavy a rekonstrukce historických událostí, které přispívají k uchování a šíření povědomí o této významné historické události (kudyznudy.cz).

Odkazy