Zámky, Krajina, Zahraničie, Objekty, predmety a priestory, Príroda, Rakúsko, Ľudská príroda, Umenie, Stavby, Fotografie, Parky, Záhrady

Barokový Schlosshof

skala
Hits: 2510

slúžilo ako prázdninové sídlo Habsburgovcov. Nachádza sa neďaleko od Devínskej Novej Vsi. Odporúčam prechádzku cez Cyklomost Slobody, bude to príjemná polhodinka.

Schlosshof je osada mestečka Engelhartstetten (schlosshof.cestovanie.biz) v Dolnom Rakúsku, v blízkosti rieky Moravy a slovensko-rakúskej (schlosshof.at). V 12. a 13. storočí sa zámok uvádza ako pevnosť Hof, patriaca ku zámku (Wikipedia). Komplex je najväčším v Strednej Európe – viac ako 50 hektárov (schlosshof.cestovanie.biz). Patrí medzi najvýznamnejšie Rakúska. Rozloha areálu presahuje 50 hektárov a zahŕňa samotný zámok, rozsiahle terasové a (schlosshof.at). Pôvod sídla siaha do 12. a 13. storočia, keď sa uvádza ako pevnosť Hof (Burg Hof), patriaca k panstvu Eckartsau. Strategická poloha hranici území mala obranný význam (aeiou.at). Nachádzajú sa tu záhrady, všade je plno zelene. Okrem toho mini , pre , , hospodárske zvieratá.  je najväčšou barokovou stavbou v Rakúsku. Jeho novodobá sa datuje od roku 1726, kedy naplnili želanie Eugena Savojského. Architektom bol . Mária Terézia dostala tento zámok v roku 1755 ako dar. Koncom 19. storočia cisár objekt prenechal ríšskej armáde (schlosshof.cestovanie.biz). Schlosshof sa stal miestom významných spoločenských udalostí, slávností a diplomatických stretnutí (austria.info).

Počas 2. svetovej objekt slúžil nemeckej armáde a od roku 1945 sovietskej (schlosshof.cestovanie.biz). Až do roku 1955. Dlhodobé vojenské využívanie spôsobilo výrazné poškodenie budov aj záhrad (schlosshof.at). Rekonštrukcia sa začala v roku 2002. Od roku 2005 je zámok sprístupnený verejnosti (schlosshof.cestovanie.biz). Významná ja , zahŕňajú , banketovú sála, fresková výzdoba, zlaté štukové ornamenty. Konajú sa tu celoročne rôzne podujatia, napr. veľkonočné a vianočné , letné , (mojerakusko.sk).

Záhrady zdobia , plastiky a pravidelne upravené partery. Súčasťou areálu je aj rozsiahly hospodársky dvor – , ktorý slúžil na zabezpečenie chodu panstva a dnes prezentuje tradičné a historických plemien hospodárskych zvierat (schlosshof.at). Nachádza sa tu viac ako 200 zvierat vo zverníku, napr. osly, kone, ťavy, , , , , , , (schlosshof.at).

V záhradách v letných mesiacoch rozkvitá približne 35 000 kvetín. Zámocká záhrada ponúka aj pokojné zákutia vhodné na prechádzku či piknik v tieni stromov. Vybudované sú tu podľa francúzskeho vzoru. V priebehu niekoľkých rokov vznikla pod vedením záhradného inžiniera Antona Zinnera jedna z najvýznamnejších barokových záhrad v nemecky hovoriacom priestore. Významnú súčasť tvorí súbor sôch od sochára Johanna Christopha Madera (schlosshof.at). Okrem toho sa sa tu nachádza aj bylinková záhrada, regionálna záhrada štrte Weinviertel s lokálnymi rastlinami, záhrad maškŕt, , záhrada ruží (schlosshof.at).

served as a holiday residence of the Habsburg dynasty. is located not far from Devínska . I recommend a walk across the Cycle Bridge (Cyklomost ) – it is a pleasant half-hour stroll.

Schloss Hof is a district of the municipality of Engelhartstetten in Lower , near the Morava () River and the Slovak-Austrian border. In the 12th and 13th centuries it was mentioned as “Burg Hof,” a fortress belonging to the Eckartsau estate. Covering more than 50 hectares, the complex is one of the largest Baroque palace estates in Central Europe and ranks among Austria’s most significant Baroque monuments. The grounds include the palace itself, extensive terraced gardens, and a former agricultural estate.

The origins of the site date back to the 12th and 13th centuries, when it functioned as a fortified stronghold. Its strategic border location gave it defensive importance. Today, the area is characterized by lush greenery and landscaped gardens. There is also a small zoo, stables, horses, and various farm animals.

Schloss Hof is considered the largest Baroque palace complex in Austria. Its modern history began in 1726, when Prince Eugene of Savoy fulfilled his vision of a grand summer residence. The architect was Johann Lucas von Hildebrandt. In 1755, Maria Theresa received the palace as a gift. At the end of the 19th century, Emperor Franz Joseph I handed the property over to the imperial army. Schloss Hof became the venue for important social events, celebrations, and diplomatic meetings.

During World War II the complex was used by the German army and, from 1945 until 1955, by the Soviet army. The prolonged military use caused significant damage to the buildings and gardens. Restoration began in 2002, and since 2005 the palace has been open to the public.

A major highlight is the Neptune Fountain. The interiors include representative halls, a banqueting hall, fresco decorations, and gilded stucco ornaments. Throughout the year, various events are held here, including Easter and Christmas markets, summer open-air concerts, and craft festivals.

The gardens are adorned with fountains, sculptures, and carefully maintained parterres. The estate also includes the extensive Meierhof (manor farm), which once ensured the functioning of the estate and today showcases traditional crafts and historical breeds of farm animals. More than 200 animals can be found here, including donkeys, horses, camels, goats, sheep, peacocks, alpacas, llamas, chickens, and pigs.

In the summer months, approximately 35,000 flowers bloom in the gardens. The palace gardens also offer peaceful corners ideal for a walk or a picnic in the shade of trees. The terraces were designed in the French style. Within just a few years, under the direction of garden engineer Anton Zinner, one of the most significant Baroque gardens in the German-speaking world was created. An important part of the decoration is a sculptural ensemble by Johann Christoph Mader. The grounds also include a herb garden, a regional Weinviertel garden with local plants, a “tasting” garden, a garden of diversity, and a rose garden.

Schloss Hof diente als Feriensitz der Habsburger. Es befindet sich unweit von . Ich empfehle einen Spaziergang über die Fahrradbrücke „“ (Brücke der Freiheit) – es ist ein angenehmer halbstündiger Weg.

Schloss Hof ist ein Ortsteil der Marktgemeinde Engelhartstetten in , nahe der March (Morava) und der slowakisch-österreichischen Grenze. Im 12. und 13. Jahrhundert wird Hof als „Burg Hof“ erwähnt, die zur Herrschaft Eckartsau gehörte. Mit einer Fläche von über 50 Hektar ist der Komplex einer der größten barocken Schlossanlagen Mitteleuropas und zählt zu den bedeutendsten Barockdenkmälern Österreichs. Das Areal umfasst das Schloss selbst, weitläufige Terrassengärten sowie den Wirtschaftshof.

Der Ursprung der Anlage reicht bis ins 12. und 13. Jahrhundert zurück, als sie als Festung Hof (Burg Hof) erwähnt wurde. Ihre strategische Lage an der Grenze hatte eine defensive Bedeutung. Heute prägen weitläufige Gärten und viel Grün die Umgebung. Zum Areal gehören zudem ein kleiner Tierpark, Stallungen, Pferde und verschiedene Nutztiere.

Schloss Hof gilt als die größte barocke Schlossanlage Österreichs. Seine neuzeitliche Geschichte beginnt 1726, als Prinz Eugen von Savoyen seinen Wunsch nach einem repräsentativen Sommersitz verwirklichte. Architekt war Johann Lucas von Hildebrandt. 1755 erhielt Maria Theresia das Schloss als Geschenk. Ende des 19. Jahrhunderts überließ Kaiser Franz Joseph I. das Anwesen der k.u.k. Armee. Schloss Hof wurde zum Schauplatz bedeutender gesellschaftlicher Ereignisse, Feste und diplomatischer Treffen.

Während des Zweiten Weltkriegs diente die Anlage der deutschen Wehrmacht und ab 1945 bis 1955 der sowjetischen Armee. Die langjährige militärische Nutzung führte zu erheblichen Schäden an Gebäuden und Gärten. Die Restaurierung begann 2002, und seit 2005 ist das Schloss wieder öffentlich zugänglich.

Besonders hervorzuheben ist der Neptunbrunnen. Die Innenräume umfassen repräsentative Säle, einen Festsaal, Fresken und vergoldete Stuckornamente. Das ganze Jahr über finden hier Veranstaltungen statt – darunter Oster- und Weihnachtsmärkte, Sommerkonzerte unter freiem Himmel und Handwerksfeste.

Die Gärten sind mit Brunnen, Skulpturen und regelmäßig gepflegten Parterres geschmückt. Zum Ensemble gehört auch der weitläufige Meierhof, der einst der Versorgung des Guts diente und heute traditionelle Handwerke sowie historische Nutztierrassen präsentiert. Mehr als 200 Tiere sind hier zu sehen, darunter , Pferde, Kamele, Ziegen, Schafe, Pfaue, Alpakas, Lamas, Hühner und Schweine.

In den Sommermonaten blühen in den Gärten rund 35.000 Blumen. Die Schlossgärten bieten auch ruhige Ecken für Spaziergänge oder ein Picknick im Schatten der Bäume. Die Terrassen sind nach französischem Vorbild gestaltet. Unter der Leitung des Garteningenieurs Anton Zinner entstand innerhalb weniger Jahre eine der bedeutendsten barocken Gartenanlagen im deutschsprachigen Raum. Einen wesentlichen Bestandteil der Ausstattung bildet eine Skulpturensammlung des Bildhauers Johann Christoph Mader. Zudem gibt es einen Kräutergarten, einen regionalen Weinviertler Garten mit heimischen Pflanzen, einen Naschgarten, einen Garten der Vielfalt sowie einen Rosengarten.

TOP

Zámok

v Schlosshofe

 

,

Tatry, Krajina, Slovensko, Príroda, TOP, Hory, Biotopy, Fotografie

Vysoké Tatry

skala
Hits: 6092

Vysoké Tatry sú asi najväčšou pýchou Slovenska. V každom prípade sú najvyšším pohorím Slovenska. Sú to zrejme najmenšie veľhory na svete (Peter Kaclík). Názov Tatry je často chápaný ako pomenovanie jednotlivých horských celkov – Vysoké Tatry, Nízke Tatry, , Východné Tatry, Belianske Tatry a sú často považované z pohľadu turizmu ako jedno pohorie, jeden celok alebo ich rozdelenie je chápané ako Vysoké Tatry a Nízke Tatry (sprievodcaposlovensku.com). Celková rozloha je 785 – 790 km². 78 % leží na Slovensku, 22 % v Poľsku (deims.org). Sú najvyšším pohorím Karpát a najvyšším severne od Álp v Európe (Wikipedia). S poľským Tatrzańskim Parkom Narodowym je súčasťou biosférických rezervácií (tanap.org). Hrebeň Vysokých Tatier je dlhý len 26 km (vysoketatry.org), jeho maximálna šírka je 17 km (Wikipedia). Tatry majú ostré hrebeňe, hlboké a charakter alpského reliéfu vzniknutého glaciálnymi procesmi. Západné Tatry majú charakter zložitých horských masívov s rôznymi skalnými formáciami. Východné Tatry tvoria Vysoké Tatry – najvyššie časti pohoria s alpínskym charakterom a Belianske Tatry – nižšie položenée, ale významné pohoria s bohatou geológiou (gov.pl).

Najvyšším vrchom Vysokých Tatier a celého Slovenska je Gerlachovský štít s nadmorskou výškou 2 655 metrov nad morom (vysoketatry.org). Z 35 dolín sú najznámejšie Kôprová, Furkotská, Mlynická, Mengusovská, Batizovská, Velická, Veľká a Malá Studená, Bielovodská, , . Vo Vysokých Tatrách sa nachádza 120 plies, napr. Štrbské pleso, Veľké Hincovo pleso, Popradské pleso, Morské oko, Wielki Staw Polski. sa tu udrží 200 – 250 dní v roku, na niektorých tienistých stráňach sa netopí vôbec, ročný úhrn zrážok tu dosahuje okolo 1 600 mm (Wikipedia). Geologicky sú jadrových pohorím, jadro Tatier vznikalo v prvohorách, v karbóne pred 210 miliónmi rokov (Janák, Plašienka, Petrík). Na reliéf mali hlavný vplyv alpínske , ktoré v ľadových dobách dosahovali na severných stranách až 14 km (Wikipedia). Reliéf bol formovaný počas alpskej orogenézy a následnými glaciálnymi a periglaciálnymi procesmi, ktoré vytvorili typické tvary: firnové kotle, U‑tvarované údolia, morény, a (unesco.org). Reliéf Tatier je dielom vodných tokov a horských ľadovcov. V čase nejväčšieho rozsahu mali ľadovce vo Vysokých Tatrách plochu asi 15 000 ha (Houdek, Bohuš, 1976). Geologická stavba Tatier zahŕňa granitické a sedimentárne . Vnútorné časti sú prevažne granitové, vonkajšie krajné časti sú sedimentárne – kriedovo‑ a dolomity (deims.org).

Pôvod a význam názvu Tatry nie je doteraz spoľahlivo vyriešený. ho pripisujú obyvateľom, ktorí sídlili na našom území ešte pred príchodom Slovanov. Odvodzujú ho od árijského slova tamtra, tâtra s významom „temný“ alebo „tmavý“, pripisujú mu význam odvodený z ľudového slova tatra v zmysle kamenistej, neúrodnej zeme. Ako najpravdepodobnejšiu možno akceptovať mienku, že názov Tatry pochádza zo slovanského slova čo znamená bralá (Melich, 1902; Czambel, 1906; Chaloupecký, 1923). Podľa vysoke-tatry.info je označenie “tamtra – tatra = hnedý, tmavý” keltské. Prvá zmienka tohto názvu je z roku 999, spomína sa  (wikipedia.sk). V roku 1125 sa v Kosmovej kronike spomína už názov Tatri (Kele, Lučanský, 2001). Poľské písomníctvo a  do prvej polovice 19. storočia Tatry označovala ako , Krempak, Sarmackie , Góry Tatarskie, Wengerskie góry. Maďari používali označenie Turtul, Turtur, apod., Tátra.  , Schnee-Gebirge, Zentralkarpathen apod (vysoke-tatry.info).

Ľadovec v Bielovodskej doline bol 14 km dlhý a 330 m hrubý (Houdek, Bohuš, 1976). Geomorfologický celok Tatry sa člení na dva podcelky: Západné Tatry a Východné Tatry. Ľaliové sedlo oddeľuje Západné a Východné Tatry. Východné Tatry sa členia na dve časti: Vysoké Tatry a Belianske Tatry (wikipedia.sk).  je najdlhšia dolina Tatier a je jedinou dolinou Tatier alpského rázu (Bohuš, 1996). Na území Tatier sa pôsobením vody vytvorilo množstvo jaskýň, v súčasnosti ich je zmapovaných okolo 330 (Houdek, Bohuš, 1976). Jazerá ľadovcového pôvodu v Tatrách majú svoje vlastné pomenovanie, na Slovensku pleso a v Poľsku staw. Nachádza sa ich v Tatrách viac ako 200. Podnebie má prevažne horský až vysokohorský ráz, snehová pokrývka pretrváva 180, v údoliach, až 250, v najvyšších oblastiach dní v roku. Veterné je až 300 dní v roku. Na južnej strane dochádza často k tzv. padavým vetrom, ktoré spôsobujú vývraty a rozsiahle polomy. Najvhodnejším obdobím pre turistické v Tatrách je jeseň, kedy je počasie najstabilnejšie (wikipedia.sk).

Tatry patria k najvlhkejším a najchladnejším oblastiam v regióne Poľska i Slovenska. Silné a snehové sa objavujú často, čo ovplyvňuje vegetáciu i erozívne procesy (ecopotential-project.eu). V najvyšších polohách žijú kamzíky a svište. Kamzík vrchovský tatranský tatrica je symbolom Vysokých Tatier. V lesoch žijú aj naše veľké medveď, vlk, rys (vysoketatry.org). V osade Tatranská Polianka nedávno odkryli dávnoveké opevnené sídlisko na tzv. Žltej stene. Podľa toho bola lokalita osídlená na prelome nášho letopočtu. Dnes sú tu liečebné ústavy, liečil sa tu aj český básnik . Turistickým a lyžiarskym známym strediskom je Hrebienok na juhovýchodnom úpätí Slavkovského štítu (e-tatry.szm.com). Symbolom Slovenska je vrch Kriváň. Niektoré ďalšie zaujímavé lokality: Malé vodopády Studeného potoka (Peter Kaclík). V Tatrách evidujeme okolo 1400 druhov rastlín (wikipedia.sk).

Existujú zmienky o rudných výskytoch v Tatrách. Prvé zmienky o baníckej činnosti sú z 13. storočia. Niektoré boli najmä v 17. a 18. storočí využívané. Majú len mineralogický význam a nezodpovedajú kritériám ložiska nerastných surovín. Pri Štrbe boli bane na železnú rudu a na Patrii, ktorú nazývali boli medené bane. V Bielovodskej doline sa dolovalo od roku 1524. V oblasti Kriváňa, kde sa vyskytovala , na ktorú bolo viazané i zlato (Wikipedia). 

Belianske Tatry sú východnou časťou Vysokých Tatier. Tento 14 km dlhý vápencový hrebeň leží takmer kolmo na hlavný hrebeň Vysokých Tatier. Považujú sa za najkrajšiu a prírodne najbohatšiu časť, rastie tu napr. – (e-tatry.szm.com). K vyhľadávaným lokalitám patrí Belianska jaskyňa.

V Tatrách je najvyššie položená osada Štrbské Pleso vo výške 1 355 nad morom. Na Lomnický štít (2632 m) vedie visutá lanovka. Najvyššie položená chata „Chata pod Rysmi“ sa nachádza vo výške 2 250 metrov (vysoketatry.org). Okrem nej množstvo iných, napr. Téryho chata, Zbojnícka chata, , (na Skalnatom plese), Skalnatá chata, , Chata pri Zelenom plese, Zamkovského chata, , Bilíková chata (Wikipedia).

The High Tatras are probably the greatest pride of . In any case, they are the highest mountain range in the . They are often described as the smallest high mountains in the world (Peter Kaclík). The name Tatras is frequently understood as a collective designation for several mountain units — the High Tatras, Low Tatras, Western Tatras, Eastern Tatras and Belianske Tatras — which are often perceived, especially from a tourism perspective, as one unified mountain range, or are simply divided into the High and Low Tatras (sprievodcaposlovensku.com). The total area is about 785–790 km², of which 78% lies in Slovakia and 22% in (deims.org). They are the highest mountains of the Carpathians and the highest north of the Alps in Europe (). Together with Poland’s Tatra National Park (Tatrzański Park Narodowy), the Slovak TANAP forms part of the UNESCO Biosphere Reserves (tanap.org). The main ridge of the High Tatras is only 26 km long (vysoketatry.org), with a maximum width of 17 km (Wikipedia). The Tatras feature sharp ridges, deep valleys and a distinctly alpine relief formed by glacial processes. The Western Tatras are characterized by complex mountain massifs with diverse formations, while the Eastern Tatras consist of the High Tatras — the highest and most alpine part — and the Belianske Tatras, which are lower but geologically very rich (gov.pl).

The highest peak of both the High Tatras and Slovakia is Gerlachovský štít (2,655 m a.s.l.) (vysoketatry.org). Of the 35 valleys, the best known are Kôprová, Furkotská, Mlynická, Mengusovská, Batizovská, Velická, Veľká and Malá Studená, Bielovodská, Javorová, and Kežmarská Biela voda. The High Tatras contain about 120 glacial lakes, including Štrbské Pleso, Veľké Hincovo Pleso, Popradské Pleso, Morskie Oko, and Wielki Staw Polski. Snow remains for 200–250 days per year, and on some shaded slopes does not melt at all; annual precipitation reaches around 1,600 mm (Wikipedia). Geologically, the Tatras are a core mountain range, whose crystalline basement formed in the Carboniferous period about 210 million years ago (Janák, Plašienka, Petrík). Alpine glaciers played a dominant role in shaping the relief; during glacial periods, northern glaciers reached lengths of up to 14 km (Wikipedia). The relief was formed during the Alpine orogeny and subsequent glacial and periglacial processes, producing cirques, U-shaped valleys, moraines, gorge valleys and lake basins (unesco.org). At their maximum extent, High Tatra glaciers covered about 15,000 ha (Houdek & Bohuš, 1976). The geological structure includes granite cores in the interior and Mesozoic limestones and dolomites in the outer zones (deims.org).

The origin of the name Tatras is not definitively resolved. Some scholars link it to pre-Slavic inhabitants and to the Aryan words tamtra or tâtra meaning “dark”. Others relate it to a folk word meaning rocky, barren land. The most widely accepted view derives the name from the Slavic word trtri meaning “cliffs” (Melich 1902; Czambel 1906; Chaloupecký 1923). The first written record dates to 999, as Tritri montes (wikipedia.sk), and by 1125 it appeared as Tatri in Cosmas‘ Chronicle (Kele & Lučanský, 2001).

The Bielovodská Valley glacier was 14 km long and 330 m thick (Houdek & Bohuš, 1976). The Tatras are divided into Western and Eastern Tatras, separated by Ľaliové Saddle; the Eastern Tatras consist of the High Tatras and the Belianske Tatras. Bielovodská Valley is the longest and the only fully alpine-type valley (Bohuš, 1996). About 330 caves have been mapped. There are over 200 glacial lakes (pleso in Slovak, staw in Polish). The climate is alpine to high-alpine, with snow cover lasting 180–250 days per year and wind occurring on up to 300 days. Foehn-type downslope winds often cause forest blowdowns. Autumn is the best season for hiking (wikipedia.sk). The Tatras are among the coldest and wettest regions of Slovakia and Poland. Strong precipitation shapes vegetation and erosion (ecopotential-project.eu). The mountains are home to chamois and marmots, and to large carnivores such as brown bear, wolf and lynx. The Tatra chamois (Rupicapra rupicapra tatrica) is a symbol of the High Tatras. Archaeological remains of a fortified prehistoric settlement were discovered at near Tatranská Polianka. Kriváň is Slovakia’s national mountain. About 1,400 plant species grow in the Tatras. Mining activity dates back to the 13th century; iron, copper, antimony and were extracted, though only of mineralogical significance. The Belianske Tatras form a 14-km limestone ridge and are among the most scenic parts of the range, famous for Edelweiss (Leontopodium alpinum) and the Belianska Cave. The highest settlement is Štrbské Pleso (1,355 m). A cable car leads to Lomnický Peak (2,632 m). The highest mountain hut is Chata pod Rysmi (2,250 m), followed by many famous huts such as Téryho chata, Zbojnícka chata, Zamkovského chata, Sliezsky dom, and Chata pri Zelenom plese.

Die Hohe Tatra ist vermutlich der größte Stolz der Slowakei. In jedem Fall stellt sie das höchste Gebirge des Landes dar. Sie gilt zugleich als das kleinste Hochgebirge der Welt (Peter Kaclík). Der Name Tatra wird häufig als Sammelbezeichnung mehrerer Gebirgseinheiten verstanden – Hohe Tatra, Niedere Tatra, Westtatra, Osttatra und Belaer Tatra – die besonders aus touristischer Sicht oft als ein zusammenhängendes Gebirgssystem betrachtet werden oder vereinfacht in Hohe und Niedere Tatra gegliedert werden (sprievodcaposlovensku.com). Die Gesamtfläche beträgt 785–790 km², wovon 78 % in der Slowakei und 22 % in Polen liegen (deims.org). Die Tatra ist das höchste Gebirge der Karpaten und zugleich das höchste Gebirge nördlich der Alpen in Europa (Wikipedia). Zusammen mit dem polnischen Tatrzański Park Narodowy ist der slowakische TANAP Teil des UNESCO-Biosphärenreservates (tanap.org). Der Hauptkamm der Hohen Tatra ist lediglich 26 km lang (vysoketatry.org), seine maximale Breite beträgt 17 km (Wikipedia). Das Gebirge ist geprägt von scharfen Graten, tiefen Tälern und einem stark alpinen Relief, das durch glaziale Prozesse entstand. Die Westtatra besitzt den Charakter komplexer Gebirgsmassive mit vielfältigen Felsformationen, während die Osttatra aus der Hohen Tatra – dem höchsten und alpinsten Teil – sowie der Belaer Tatra besteht, die niedriger liegt, jedoch geologisch äußerst reich ist (gov.pl). Der höchste Gipfel der Hohen Tatra und der gesamten Slowakei ist der Gerlachovský štít mit 2 655 m ü. M. (vysoketatry.org). Von insgesamt 35 Tälern sind besonders bekannt: Kôprová-, Furkotská-, Mlynická-, Mengusovská-, Batizovská-, Velická-, Große und Kleine Studená-Tal, Bielovodská-Tal, Javorová-Tal und das Tal der Kežmarská Biela voda. In der Hohen Tatra befinden sich etwa 120 Gletscherseen, darunter Štrbské pleso, Veľké Hincovo pleso, Popradské pleso, Morskie Oko und Wielki Staw Polski. Die Schneedecke hält hier 200–250 Tage im Jahr, in schattigen Lagen oft ganzjährig, und der jährliche Niederschlag erreicht etwa 1 600 mm (Wikipedia). 

Geologisch ist die Tatra ein Kerngebirge. Das kristalline Grundgebirge entstand bereits im Karbon vor etwa 210 Millionen Jahren (Janák, Plašienka, Petrík). Die heutige Form des Reliefs wurde wesentlich durch alpine Gletscher geprägt, die während der Eiszeiten auf der Nordseite bis zu 14 km Länge erreichten (Wikipedia). Die Gebirgsform entstand während der alpidischen Gebirgsbildung sowie durch glaziale und periglaziale Prozesse, wodurch typische Formen wie Kar-Kessel, U-Täler, Moränen, Schlucht-Täler und Seebecken entstanden (unesco.org). Zur Zeit der größten Vereisung bedeckten die Gletscher der Hohen Tatra rund 15 000 ha (Houdek & Bohuš, 1976). Die geologische Struktur besteht aus granitischen Gesteinen im Inneren und mesozoischen Kalk- und Dolomitgesteinen an den Randzonen (deims.org).

Der Ursprung des Namens Tatra ist bis heute nicht eindeutig geklärt. Einige Historiker führen ihn auf vor-slawische Bevölkerungen und die arischen Begriffe tamtra oder tâtra („dunkel“) zurück, andere auf ein Volkswort für steinige, unfruchtbare Landschaft. Am wahrscheinlichsten gilt die Ableitung vom slawischen Wort „trtri“ („Felsklippen“) (Melich 1902; Czambel 1906; Chaloupecký 1923). Die erste Erwähnung stammt aus dem Jahr 999 (Tritri montes), später 1125 erscheint der Name Tatri in der Chronik des Kosmas (Kele & Lučanský, 2001).

Der Gletscher im Bielovodská-Tal war 14 km lang und 330 m mächtig (Houdek & Bohuš, 1976). Die Tatra gliedert sich in West- und Osttatra, getrennt durch das Ľaliové-Joch. Die Osttatra besteht aus der Hohen Tatra und der Belaer Tatra (wikipedia.sk). Das Bielovodská-Tal ist das längste Tal und das einzige mit vollständig alpinem Charakter (Bohuš, 1996). In der Tatra sind rund 330 Höhlen bekannt. Es gibt über 200 Gletscherseen, die auf Slowakisch pleso und auf Polnisch staw heißen. Das Klima ist hochgebirgig bis alpinen Typs. Die Schneedecke hält 180–250 Tage an, und an bis zu 300 Tagen im Jahr weht starker Wind. Häufig treten Fallwinde auf der Südseite auf, die zu großflächigen Windwürfen führen. Die beste Zeit für Bergtouren ist der Herbst, wenn das Wetter am stabilsten ist (wikipedia.sk). Die Tatra zählt zu den kältesten und niederschlagsreichsten Regionen der Slowakei und Polens. Häufige Regen- und Schneefälle beeinflussen Vegetation und Erosionsprozesse (ecopotential-project.eu). In den höchsten Lagen leben Gämsen und Murmeltiere. Die Tatra-Gämse (Rupicapra rupicapra tatrica) ist ein Symbol der Hohen Tatra. In den Wäldern kommen auch große Beutegreifer wie Bär, Wolf und Luchs vor (vysoketatry.org). In Tatranská Polianka wurde eine vorgeschichtliche befestigte Siedlung entdeckt. Der Kriváň gilt als Symbolberg der Slowakei. Insgesamt wachsen in der Tatra rund 1 400 Pflanzenarten (wikipedia.sk).

Seit dem 13. Jahrhundert gibt es Hinweise auf Bergbau, insbesondere auf Eisen, Kupfer, Antimon und Gold, allerdings nur von mineralogischer Bedeutung. Die Belaer Tatra bildet einen 14 km langen Kalksteinkamm und gilt als der landschaftlich und biologisch reichste Teil, bekannt u. a. für das Edelweiß (Leontopodium alpinum) und die Belaer Tropfsteinhöhle. Die höchstgelegene Siedlung ist Štrbské Pleso (1 355 m). Eine Seilbahn führt auf den (2 632 m). Die höchstgelegene Hütte ist die Chata pod Rysmi (2 250 m), daneben existieren zahlreiche bekannte Berghütten wie Téryho chata, Zbojnícka chata, Zamkovského chata, Sliezsky dom und Chata pri Zelenom plese.

Tatry Wysokie są prawdopodobnie największą dumą Słowacji. W każdym razie stanowią najwyższe pasmo górskie tego kraju. Często określa się je jako najmniejsze góry wysokie świata (Peter Kaclík). Nazwa Tatry bywa rozumiana jako wspólne określenie kilku jednostek górskich – Tatr Wysokich, Tatr Niskich, Tatr Zachodnich, Tatr Wschodnich oraz Tatr Bielskich – które, zwłaszcza z punktu widzenia turystyki, są często postrzegane jako jedno pasmo górskie lub dzielone jedynie na Tatry Wysokie i Niskie  (sprievodcaposlovensku.com). Całkowita powierzchnia Tatr wynosi 785–790 km², z czego 78% leży na Słowacji, a 22% w Polsce (deims.org). Są one najwyższym pasmem Karpat oraz najwyższymi górami Europy na północ od Alp (Wikipedia). Wraz z polskim Tatrzańskim Parkiem Narodowym słowacki TANAP stanowi część Rezerwatu Biosfery UNESCO (tanap.org). Główny grzbiet Tatr Wysokich ma zaledwie 26 km długości (vysoketatry.org), a jego maksymalna szerokość wynosi 17 km (Wikipedia). Tatry charakteryzują się ostrymi graniami, głębokimi dolinami oraz typowo alpejską rzeźbą terenu, ukształtowaną przez procesy glacjalne. Tatry Zachodnie mają charakter złożonych masywów górskich o zróżnicowanych formacjach skalnych, natomiast Tatry Wschodnie tworzą Tatry Wysokie – najwyższą i najbardziej alpejską część pasma – oraz Tatry Bielskie, które są niższe, lecz wyjątkowo bogate geologicznie (gov.pl). Najwyższym szczytem Tatr Wysokich i całej Słowacji jest Gerlachovský štít (2655 m n.p.m.) (vysoketatry.org). Spośród 35 dolin do najbardziej znanych należą: Kôprovská, Furkotská, Mlynická, Mengusovská, Batizovská, Velická, Wielka i Mała Studená, Bielovodská, Jaworowa oraz Dolina Kieżmarskiej Białej Wody. W Tatrach Wysokich znajduje się około 120 jezior polodowcowych, m.in. Štrbské Pleso, Veľké Hincovo Pleso, Popradské Pleso, Morskie Oko oraz Wielki Staw Polski. Pokrywa śnieżna utrzymuje się 200–250 dni w roku, a na niektórych zacienionych stokach nie znika wcale; roczna suma opadów sięga około 1600 mm (Wikipedia).

Pod względem geologicznym Tatry są pasmem zrębowym. Krystaliczne jądro Tatr powstało w karbonie, około 210 milionów lat temu (Janák, Plašienka, Petrík). Decydujący wpływ na rzeźbę terenu miały lodowce alpejskie, które w okresach zlodowaceń osiągały po północnej stronie długość nawet 14 km (Wikipedia). Rzeźba była kształtowana podczas orogenezy alpejskiej oraz przez procesy glacjalne i peryglacjalne, tworząc charakterystyczne formy: kotły firnowe, doliny U-kształtne, moreny, doliny szczelinowe i misy jeziorne (unesco.org). W okresie największego zlodowacenia lodowce Tatr Wysokich zajmowały powierzchnię około 15 000 ha (Houdek & Bohuš, 1976). Budowa geologiczna obejmuje granitowe skały w części wewnętrznej oraz osadowe wapienie i dolomity jurajsko-kredowe w strefach zewnętrznych (deims.org).

Pochodzenie nazwy Tatry nie zostało jednoznacznie wyjaśnione. Jedna z teorii wywodzi ją od przed-słowiańskich mieszkańców i aryjskich słów tamtra lub tâtra oznaczających „ciemny”. Inni łączą ją z ludowym określeniem kamienistej, jałowej ziemi. Najbardziej prawdopodobne jest jednak pochodzenie od słowiańskiego słowa „trtri”, oznaczającego skały i urwiska (Melich 1902; Czambel 1906; Chaloupecký 1923). Najstarsza wzmianka pochodzi z roku 999 jako Tritri montes (wikipedia.sk), a w 1125 w Kronice Kosmasa pojawia się forma Tatri (Kele & Lučanský, 2001). Lodowiec w Dolinie Białej Wody miał 14 km długości i 330 m grubości (Houdek & Bohuš, 1976). Tatry dzielą się na Tatry Zachodnie i Wschodnie, rozdzielone Przełęczą Liliową (Ľaliové sedlo). Tatry Wschodnie obejmują Tatry Wysokie i Tatry Bielskie (wikipedia.sk). Dolina Białej Wody jest najdłuższą doliną Tatr i jedyną o w pełni alpejskim charakterze (Bohuš, 1996). Znanych jest około 330 jaskiń. W Tatrach znajduje się ponad 200 jezior polodowcowych – na Słowacji zwanych pleso, w Polsce staw. Klimat ma charakter górski do wysokogórskiego. Pokrywa śnieżna utrzymuje się 180–250 dni w roku, a silne wiatry występują nawet 300 dni w roku. Szczególnie częste są wiatry halne powodujące wiatrołomy. Jesień jest najlepszym okresem do wędrówek (wikipedia.sk).

Tatry należą do najchłodniejszych i najbardziej wilgotnych regionów Polski i Słowacji. Częste opady deszczu i śniegu wpływają na roślinność i procesy erozyjne (ecopotential-project.eu). W najwyższych partiach żyją kozice i świstaki. Kozica tatrzańska (Rupicapra rupicapra tatrica) jest symbolem Tatr Wysokich. W lasach występują także niedźwiedź, wilk i ryś (vysoketatry.org). W Tatrzańskiej Poliance odkryto pozostałości pradawnej osady obronnej na tzw. Żółtej Ścianie. Krywań (Kriváň) jest symbolem narodowym Słowacji. W Tatrach rośnie około 1400 gatunków roślin (wikipedia.sk). Pierwsze wzmianki o górnictwie pochodzą z XIII wieku; wydobywano rudę żelaza, miedź, antymon i złoto, jednak tylko o znaczeniu mineralogicznym. Tatry Bielskie tworzą 14-kilometrowy grzbiet wapienny i uchodzą za najpiękniejszą i najbogatszą przyrodniczo część pasma, znaną m.in. z występowania szarotki alpejskiej (Leontopodium alpinum) oraz Jaskini Bielskiej. Najwyżej położoną miejscowością jest Štrbské Pleso (1355 m n.p.m.). Kolej linowa prowadzi na Łomnicki Szczyt (2632 m). Najwyżej położone schronisko to Chata pod Rysmi (2250 m), obok wielu innych, m.in. Téryho chata, Zbojnícka chata, Zamkovského chata, Sliezsky dom i Chata pri Zelenom plese.

Vysoké Tatry jsou pravděpodobně největší pýchou Slovenska. V každém případě představují nejvyšší pohoří země. Často jsou označovány jako nejmenší velehory světa (Peter Kaclík). Název Tatry je často chápán jako souhrnné označení několika horských celků – Vysokých Tater, Nízkých Tater, Západních Tater, Východních Tater a Belianských Tater – které jsou zejména z pohledu cestovního ruchu považovány za jedno pohoří nebo jsou zjednodušeně rozdělovány na Vysoké a Nízké Tatry (sprievodcaposlovensku.com).

Celková rozloha činí 785–790 km², z čehož 78 % leží na Slovensku a 22 % v Polsku (deims.org). Tatry jsou nejvyšším pohořím Karpat a zároveň nejvyššími horami Evropy severně od Alp (Wikipedia). Společně s polským Tatrzańskim Parkem Narodowym je slovenský TANAP součástí biosférické rezervace UNESCO (tanap.org). Hřeben Vysokých Tater je dlouhý pouze 26 km (vysoketatry.org) a jeho maximální šířka činí 17 km (Wikipedia). Tatry se vyznačují ostrými hřebeny, hlubokými dolinami a výrazně alpínským reliéfem, vytvořeným glaciálními procesy. Západní Tatry mají charakter složitých horských masivů s rozmanitými skalními formacemi, zatímco Východní Tatry tvoří Vysoké Tatry – nejvyšší a nejvíce alpínskou část pohoří – a Belianské Tatry, které jsou nižší, avšak geologicky mimořádně bohaté (gov.pl). Nejvyšším vrcholem Vysokých Tater i celého Slovenska je Gerlachovský štít (2 655 m n. m.) (vysoketatry.org). Z celkem 35 dolin patří k nejznámějším Kôprová, Furkotská, Mlynická, Mengusovská, Batizovská, Velická, Velká a Malá Studená, Bielovodská, Javorová a dolina Kežmarské Bílé vody. Ve Vysokých Tatrách se nachází přibližně 120 ledovcových jezer, například Štrbské pleso, Veľké Hincovo pleso, Popradské pleso, Morské oko a Wielki Staw Polski. Sněhová pokrývka zde přetrvává 200–250 dní v roce, na některých stinných svazích se neroztaje vůbec a roční úhrn srážek dosahuje přibližně 1 600 mm (Wikipedia).

Z geologického hlediska jsou Tatry jádrovým pohořím. Krystalické jádro Tater vznikalo v karbonu před přibližně 210 miliony let (Janák, Plašienka, Petrík). Zásadní vliv na utváření reliéfu měly alpínské ledovce, které v dobách zalednění dosahovaly na severních svazích délky až 14 km (Wikipedia). Reliéf byl formován během alpínské orogeneze a následnými glaciálními a periglaciálními procesy, které vytvořily typické tvary – karové kotliny, údolí ve tvaru U, morény, soutěsková údolí a jezerní pánve (unesco.org).

V době maximálního zalednění dosahovala plocha ledovců ve Vysokých Tatrách přibližně 15 000 ha (Houdek & Bohuš, 1976). Geologická stavba zahrnuje ve vnitřních částech a mezozoické vápence a dolomity ve vnějších okrajových zónách (deims.org).

Původ názvu Tatry nebyl dosud jednoznačně objasněn. Někteří badatelé jej odvozují od předslovanských obyvatel a árijských slov tamtra či tâtra ve významu „tmavý“, jiní jej spojují s lidovým označením kamenité, neúrodné půdy. Za nejpravděpodobnější se však považuje odvození od slovanského slova „trtri“, znamenajícího skalní bradla (Melich 1902; Czambel 1906; Chaloupecký 1923). Nejstarší písemná zmínka pochází z roku 999 jako Tritri montes (wikipedia.sk), v roce 1125 se v Kosmově kronice objevuje tvar Tatri (Kele & Lučanský, 2001).

Ledovec v Bielovodské dolině měl délku 14 km a mocnost 330 m (Houdek & Bohuš, 1976). Tatry se člení na Západní a Východní Tatry, oddělené Ľaliovým sedlem. Východní Tatry se dále dělí na Vysoké Tatry a Belianské Tatry (wikipedia.sk). Bielovodská dolina je nejdelší dolinou Tater a jedinou s plně alpínským charakterem (Bohuš, 1996). V Tatrách je zmapováno přibližně 330 jeskyní. Nachází se zde více než 200 ledovcových jezer – na Slovensku zvaných pleso, v Polsku staw. Podnebí má převážně horské až vysokohorské . Sněhová pokrývka trvá 180–250 dní ročně a silný vítr vane až 300 dní v roce. Na jižní straně se často vyskytují padavé větry, které způsobují rozsáhlé polomy. Nejvhodnějším obdobím pro turistiku je podzim, kdy je počasí nejstabilnější (wikipedia.sk). Tatry patří k nejchladnějším a nejvlhčím oblastem Slovenska i Polska. Časté deště a sněhové srážky ovlivňují vegetaci i erozní procesy (ecopotential-project.eu). V nejvyšších polohách žijí kamzíci a svišti. Kamzík vrchovský tatranský (Rupicapra rupicapra tatrica) je symbolem Vysokých Tater. V lesích se vyskytují i medvěd, vlk a rys (vysoketatry.org). V Tatranské Poliance byly odkryty pozůstatky pravěkého opevněného sídla na tzv. Žluté stěně. Kriváň je považován za symbol Slovenska. V Tatrách roste přibližně 1 400 druhů rostlin (wikipedia.sk).

První zmínky o hornické činnosti pocházejí ze 13. století; těžila se především železná ruda, měď, antimon a zlato, avšak pouze s mineralogickým významem. Belianské Tatry tvoří 14 km dlouhý vápencový hřeben a jsou považovány za nejkrásnější a přírodně nejbohatší část pohoří, známou například výskytem protěže alpské (Leontopodium alpinum) a Belianské jeskyně. Nejvýše položenou osadou je Štrbské Pleso (1 355 m n. m.). Na Lomnický štít (2 632 m) vede visutá lanovka. Nejvýše položenou horskou chatou je Chata pod Rysy (2 250 m), dále například Téryho chata, Zbojnícka chata, Zamkovského chata, Sliezský dom a Chata pri Zelenom plese.

Niektoré príspevky

Literatúra

Odkazy

, , ,

Malé Karpaty, Krajina, Slovensko, Príroda, Rastliny, Organizmy, Fotografie

Sandberg – svedok minulosti, klenot súčasnosti

skala
Hits: 9186

je súčasťou Devínskej Kobyly. Mnohí Bratislavčania chodia často Sandberg. Z Devínskej Novej Vsi je to naozaj na skok.

Sandberg je mladotreťohorná paleontologická lokalita európskeho významu. Bola odkrytá lomom na ťažbu piesku. Tvoria ho zvyšky treťohorného mora, ktoré sa rozprestieralo vo Viedenskej panve. Na jurské a spodnokriedové spred 160 – 180 miliónov rokov, boli pri mohutnom zdvihnutí mora pre 14 – 16 miliónmi rokov, vodorovne uložené piesky s vložkami štrkopieskov, pieskovce a brekcie. V pieskovej stene sú viditeľné vodorovné lavice odolnejšieho pieskovca a litotamniového vápenca. Na svahoch a na úpätí sú mohutné z pieskovca a litotamniového vápenca, ktoré tu ostali po poslednom komorovom odstrele. Našlo sa tu okolo 300 druhov skamenelín ulitníkov, lastúrnikov, ježoviek, hubiek, dierkavcov a väčších morských a suchozemských živočíchov. Najznámejšie sú nálezy zubov žralokov a kostnatých rýb, stavca , pozostatkov korytnačiek, opíc, tuleňa, nosorožca srstnatého, jaskynného medveďa a vtákov. V súčasnej flóre sú zastúpené viaceré ohrozené a chránené pieskomilné druhy ako napr. , Minuartia glaucina, Gypsophila paniculata (Informačná tabuľa). Vek najstarších geologických vrstiev je viac ako 100 miliónov rokov. V období treťohôr bol Sandberg striedavo morským dnom, útesom, či súčasťou pobrežného ostrovného systému (devinskakobyla.sk). Sandberg sa nachádza na západných svahoch Devínskej Kobyly, je súčasťou národnej prírodnej rezervácie Devínska Kobyla (slovakia.travel).

Kedysi sa tu ťažil piesok, k prístavu na rieke Morava sa dopravoval nadzemnou lanovkou. V treťohorách, pred 14 – 16 miliónmi rokov sa na tomto území rozprestieralo more (panorama.sk). Ako už aj názov napovedá, Sandberg je tvorený pieskami, pieskovcami, litotamniovým, lumachelovými a piesčitými vápencami a brekciami a piesčitými ílovcami. Z geologického hľadiska sú tieto usadené len krátku dobu, preto sú len málo spevnené. Aj vďaka tomu je Sandberg svetoznáma lokalita neogénnych skamenelín. Našlo sa tu viac ako 300 druhov skamenelých organizmov. Napr. lastúrniky, , , ustrice, , ježovky, , dierkavce, žraloky, tulene, a samozrejme ryby. Našiel sa tu dokonca stavec veľryby . Sandberg bol aj morským dnom 60 metrov hlbokého mora, aj plážou, útesom, či pevninou. Splavené sem boli hlavne zo severných svahov zvyšky organizmov príbuzné dnešným nosorožcom, antilopám, psovitým šelmám, mastodontov a deinoteriov. Významné sú nálezy fragmentov opice a darwini, ktoré sa pokladajú za predkov dnešných indických gibonov. Našli sa tu aj zuby Dryopiteka, ktorý sa zaraďuje ku predchodcom dnešných ľudoopov (devinska.sk). Morské organizmy, ktoré sa tu našli ako pochádzali spred 14 – 16 miliónov rokov (sazp.sk). Našiel sa tu aj stavec chrbtice treťohornej veľryby, ktorý objavili Albína Brunovského (Vodička). Ohromujúci je nález takmer celého panciera (panorama.sk). vytvorili pieskovcové vrstvy, ktoré sú dnes odkryté v podobe žltých stien bývalého pieskovca (slovakia.travel).

Vďaka teplomilným a suchomilným podmienkam sa tu vyskytuje množstvo vzácnych druhov rastlín a živočíchov. Medzi najvýznamnejšie rôzne druhy orchideí a teplomilného hmyzu (ibot.sav.sk). Na Sandbergu prebieha voľné , výhodou je že si sami vyberajú potravu, nevznikajú tak intenzívne spasené , ale pestrá mozaika. Takáto extenzívna pastva je predpokladom pre obnovu a . Potláča sa zarastanie územia drevinami – zalesňovaniu, čo je v tomto prípade žiadúce. Umožňuje sa tak návrat lesostepných spoločenstiev a vzácnych druhov rastlín a živočíchov. Zvieratá prirodzene roznášajú rastlín. Podporuje sa tým špecifické živočíchy, ktoré viazané na takéto podmienky. Narúšanie povrchu pôdy napomáha klíčeniu vzácnych druhov rastlín, resp. vytvárajú sa tak . Súčasťou je zoologický a botanický monitoring, pri ktorom sa sleduje vplyv na vybrané druhy (Informačná tabuľa).

Zoznam druhov (25)

  1. Adonis vernalis
  2. Anemone ranunculoides
  3. Artemisia campestris
  4. Aster alpinus
  5. Aurinia saxatilis
  6. Capsella bursa-pastoris
  7. Carlina vulgaris
  8. cyparissias
  9. Galanthus nivalis
  10. Globularia vulgaris
  11. Hepatica nobilis
  12. Hyssopus cretaceus
  13. Inula ensifolia
  14. Iris pumila
  15. Isopyrum thalictroides
  17. Potentilla arenaria
  18. Potentilla crantzii
  19. mahaleb
  20. Prunus spinosa
  22. grandis
  23. Pulsatilla pratensis
  24. Schoenus nigricans
  25. Viola hirta

Sandberg is part of Devínska Kobyla. Many residents of frequently visit Sandberg. From , is just a short trip away.

Sandberg is a Late Tertiary paleontological site of European significance. It was uncovered by a sand quarry. It consists of remnants of the Tertiary sea, which once covered the Vienna Basin. On Jurassic and Lower Cretaceous limestones, which are 160 – 180 million years old, sands with layers of gravel sands, sandstones, and breccias were deposited 14 – 16 million years ago when the sea significantly rose. The sand wall contains visible horizontal layers of more resistant sandstone and lithothamnion limestone. On the slopes and at the base, large boulders of sandstone and lithothamnion limestone remain, left behind after the last chamber explosion.

Around 300 fossilized species have been discovered here, including gastropods, bivalves, sea urchins, sponges, foraminifera, and larger marine and terrestrial animals. The most famous finds include shark teeth, bony fish, a whale vertebra, remains of turtles, monkeys, seals, woolly rhinoceroses, cave bears, and birds. The current flora includes several endangered and protected psammophilous species, such as Peucedanum arenarium, Minuartia glaucina, and Gypsophila paniculata (Information board). The oldest geological layers here are over 100 million years old. During the Tertiary period, Sandberg was alternately a sea bottom, a reef, or part of a coastal island system (devinskakobyla.sk). Sandberg is located on the western slopes of Devínska Kobyla and is part of the Devínska Kobyla National Nature Reserve (.travel).

Sand was once mined here and transported via an overhead cableway to a port on the Morava River. During the Tertiary period, 14 – 16 million years ago, a sea covered this area (panorama.sk). As the name suggests, Sandberg is composed of sands, sandstones, lithothamnion, lumachelle, and sandy limestones, as well as breccias and sandy clays. Geologically, these rocks have been deposited for only a short time, so they are only slightly consolidated. This is one of the reasons why Sandberg is a world-famous site for Neogene fossils. More than 300 fossilized species have been found here, including bivalves, worms, sponges, oysters, gastropods, sea urchins, bryozoans, foraminifera, sharks, seals, and various fish. A vertebra of the whale Mesocetus hungaricus was even discovered here.

Sandberg was once the seabed of a 60-meter-deep ocean, as well as a beach, a reef, and dry land. Washed-down remains of organisms related to modern rhinos, antelopes, canines, mastodons, and deinotheriums were mainly deposited here from northern slopes. Significant discoveries include fragments of the primates Pliopithecus antiguus and , considered ancestors of modern Indian gibbons. Teeth of Dryopithecus were also found here, which is classified as a precursor of modern great apes (devinska.sk). Marine organisms fossilized here date back 14 – 16 million years (sazp.sk). A Tertiary whale vertebra was discovered here by children of Albín Brunovský (Vodička). An astonishing find was the nearly complete shell of a turtle (panorama.sk). Marine sediments formed sandstone layers, which are now exposed as yellow faces of the former sandstone quarry (slovakia.travel).

Due to its warm and dry conditions, Sandberg is home to many rare plant and animal species. The most notable include various orchids and thermophilic insects (ibot.sav.sk). Free grazing is currently taking place on Sandberg, with the advantage that animals choose their food themselves, preventing overgrazing and creating a diverse landscape. Such extensive grazing is essential for the restoration and maintenance of biodiversity. It suppresses tree overgrowth, allowing the return of forest-steppe ecosystems and rare plant and animal species. Animals also naturally disperse plant seeds, supporting specialized species adapted to these conditions. The disturbance of the soil surface helps rare plant species germinate and creates favorable conditions for insects. The process is monitored zoologically and botanically to assess the impact of grazing on selected species (Information board).

Sandberg ist Teil des Devínska Kobyla. Viele Bratislavaer besuchen Sandberg regelmäßig. Von Devínska ist es nur ein kurzer Weg.

Sandberg ist eine jungtertiäre paläontologische Fundstätte von europäischer Bedeutung. Sie wurde durch den Abbau von Sand freigelegt. Sie besteht aus Überresten des tertiären Meeres, das sich einst über das Wiener Becken erstreckte. Auf jurassische und unterkreidezeitliche Kalke, die 160 – 180 Millionen Jahre alt sind, wurden durch eine starke Meeresanhebung vor 14 – 16 Millionen Jahren Sandschichten mit Einlagerungen von Kies- und Sandsteinen sowie Brekzien horizontal abgelagert. In der Sandsteinwand sind sichtbare horizontale Schichten von widerstandsfähigerem Sandstein und Lithothamnienkalk. An den Hängen und am Fuß der Wand befinden sich mächtige Sandstein- und Lithothamnienkalkblöcke, die nach der letzten kammerweisen Sprengung zurückgeblieben sind.

Hier wurden etwa 300 fossile Arten entdeckt, darunter Schnecken, Muscheln, Seeigel, Schwämme, Foraminiferen und größere marine sowie terrestrische Tiere. Die bekanntesten Funde sind Haifischzähne, Knochenfische, ein Wirbel eines Wals, Überreste von Schildkröten, Affen, Robben, Wollnashörnern, Höhlenbären und Vögeln. Die heutige Flora umfasst mehrere bedrohte und geschützte sandliebende Arten, wie z. B. Peucedanum arenarium, Minuartia glaucina und Gypsophila paniculata (Informationstafel). Die ältesten geologischen Schichten hier sind über 100 Millionen Jahre alt. Während des Tertiärs war Sandberg abwechselnd Meeresboden, ein Riff oder Teil eines küstennahen Inselsystems (devinskakobyla.sk). Sandberg befindet sich an den westlichen Hängen des Devínska Kobyla und ist Teil des Nationalen Naturschutzgebiets Devínska Kobyla (slovakia.travel).

Früher wurde hier Sand abgebaut und mit einer Luftseilbahn zum Hafen an der transportiert. Während des Tertiärs, vor 14 – 16 Millionen Jahren, erstreckte sich ein Meer über dieses Gebiet (panorama.sk). Wie der Name bereits andeutet, besteht Sandberg aus Sanden, Sandsteinen, Lithothamnien-, Lumachellen- und sandhaltigen Kalksteinen sowie Brekzien und sandigen Tonen. Aus geologischer Sicht wurden diese Gesteine nur für kurze Zeit abgelagert, sodass sie wenig verfestigt sind. Dies ist einer der Gründe, warum Sandberg als weltweit bedeutende Fundstelle für neogene Fossilien gilt. Mehr als 300 fossile Arten wurden hier gefunden, darunter Muscheln, Würmer, Schwämme, Austern, Schnecken, Seeigel, Moostierchen, Foraminiferen, Haie, Robben und verschiedene Fischarten. Sogar ein Wirbel des Wals Mesocetus hungaricus wurde hier entdeckt.

Sandberg war sowohl Meeresboden eines 60 Meter tiefen Meeres, als auch Strand, Riff und Festland. Hauptsächlich wurden von den nördlichen Hängen Überreste von Organismen verwandter heutiger Nashörner, Antilopen, Hundeartigen, Mastodonten und Deinotherien angeschwemmt. Bedeutend sind auch die Funde von Fragmenten der Primaten Pliopithecus antiguus und Sivapithecus darwini, die als Vorfahren der heutigen indischen Gibbons gelten. Zudem wurden Zähne des Dryopithecus gefunden, der als Vorfahre der heutigen Menschenaffen eingestuft wird (devinska.sk). Die hier als Fossilien gefundenen Meeresorganismen stammen aus der Zeit vor 14 – 16 Millionen Jahren (sazp.sk). Ein tertärer Walwirbel wurde von den Kindern von Albín Brunovský entdeckt (Vodička). Ein besonders beeindruckender Fund war der fast vollständige Panzer einer Schildkröte (panorama.sk). Marine Ablagerungen bildeten Sandsteinschichten, die heute als gelbe Felswände des ehemaligen Sandsteinbruchs freigelegt sind (slovakia.travel).

Aufgrund der warmen und trockenen Bedingungen ist Sandberg die Heimat vieler seltener Pflanzen- und Tierarten. Besonders hervorzuheben sind verschiedene Orchideenarten und wärmeliebende Insekten (ibot.sav.sk). Freilandbeweidung findet derzeit auf Sandberg statt, wobei die Tiere ihre Nahrung selbst wählen, was Überweidung verhindert und eine vielfältige Landschaft schafft. Diese extensive Beweidung ist entscheidend für die Wiederherstellung und Erhaltung der Biodiversität. Sie verhindert das Überwuchern durch Gehölze, wodurch die Wiederkehr von Waldsteppen-Ökosystemen und seltenen Pflanzen- sowie Tierarten ermöglicht wird. Die Tiere verteilen außerdem Pflanzensamen auf natürliche Weise, wodurch spezialisierte Arten gefördert werden, die an solche Bedingungen angepasst sind. Die Bodenstörung hilft seltenen Pflanzenarten beim Keimen und schafft günstige Bedingungen für Insekten. Der Prozess wird zoologisch und botanisch überwacht, um die Auswirkungen der Beweidung auf ausgewählte Arten zu analysieren (Informationstafel).

Sandberg a Devínska Kobyla része. Sok pozsonyi lakos rendszeresen látogatja Sandberget. Devínska Nová Vesből csak egy rövid séta.

Sandberg egy késő harmadidőszaki paleontológiai lelőhely, amely európai jelentőségű. Egykor egy homokbánya tárta fel. A harmadidőszaki tenger maradványai alkotják, amely egykor a Bécsi-medencét borította. A 160 – 180 millió éves és alsó kréta kori mészkövekre 14 – 16 millió évvel ezelőtt, amikor a tenger jelentősen megemelkedett, vízszintesen rakódtak le a homokrétegek kavicsos homokrétegekkel, homokkövekkel és breccsákkal. A homokkőfalban láthatók vízszintes rétegek ellenállóbb homokkőből és lithothamnium mészkőből. A lejtőkön és a lábánál nagy homokkő- és lithothamnium mészkősziklák maradtak hátra az utolsó robbantás után.

Itt körülbelül 300 fosszilis fajt fedeztek fel, köztük csigákat, kagylókat, tengeri sünöket, szivacsokat, likacsoshéjúakat és nagyobb tengeri és szárazföldi állatokat. A legismertebb leletek közé tartoznak a cápa fogai, csontos halak, egy bálna csigolyája, teknős maradványai, majmok, fókák, gyapjas orrszarvúk, barlangi medvék és madarak. A jelenlegi növényvilág számos veszélyeztetett és védett homokkedvelő fajt tartalmaz, például Peucedanum arenarium, Minuartia glaucina és Gypsophila paniculata (Információs tábla). A legidősebb geológiai rétegek több mint 100 millió évesek. A harmadidőszakban Sandberg tengerfenék, zátony vagy part menti szigetlánc része volt (devinskakobyla.sk). Sandberg a Devínska Kobyla nyugati lejtőjén található, és része a Devínska Kobyla Nemzeti Természetvédelmi Területnek (slovakia.travel).

Régen itt homokot bányásztak, amelyet egy légkábelpályán szállítottak a Morva folyó kikötőjébe. A harmadidőszakban, 14 – 16 millió évvel ezelőtt, ezen a területen egy tenger terült el (panorama.sk). Nevéhez hűen Sandberg homokból, homokkövekből, lithothamnium, lumachella és homokos mészkövekből, breccsából és homokos agyagból áll. Geológiai szempontból ezek a kőzetek csak rövid ideig rakódtak le, ezért kevésbé szilárdak. Ez az egyik oka annak, hogy Sandberg világhírű fosszilis lelőhely. Több mint 300 fosszilis fajt találtak itt, köztük kagylókat, férgeket, szivacsokat, osztrigákat, csigákat, tengeri sünöket, mohatelepeseket, likacsoshéjúakat, cápákat, fókákat és különféle halakat. Itt fedezték fel egy bálna csigolyáját (Mesocetus hungaricus) is.

Sandberg egykor egy 60 méter mély tengerfenék, valamint strand, zátony és szárazföld volt. A északi lejtőkről főként orrszarvúkhoz, antilopokhoz, kutyafélékhez, masztodonokhoz és deinotheriumokhoz hasonló élőlények maradványai sodródtak ide. Fontos leletek a majmok (Pliopithecus antiguus és Sivapithecus darwini) fosszilis maradványai, amelyeket a mai indiai gibbonok őseinek tartanak. Dryopithecus fogai is előkerültek, amelyeket a mai emberszabású majmok elődeinek tekintenek (devinska.sk). A fosszilizált tengeri élőlények itt 14 – 16 millió évvel ezelőtt éltek (sazp.sk). Egy harmadidőszaki bálna csigolya is előkerült, amelyet Albín Brunovský gyermekei fedeztek fel (Vodička). Egy különösen lenyűgöző lelet egy majdnem teljes teknőspáncél volt (panorama.sk). A tengerfenék üledékei homokkőrétegeket alkottak, amelyek ma a régi homokkőbánya sárga szikláiként láthatók (slovakia.travel).

A meleg és száraz körülményeknek köszönhetően Sandberg számos ritka növény- és állatfaj otthona. Kiemelkedő jelentőségűek a különböző orchideák és szárazságtűrő rovarok (ibot.sav.sk). Szabad legeltetés folyik Sandbergen, amelynek előnye, hogy az állatok maguk választják ki a táplálékukat, így nem alakulnak ki túllegeltetett területek, hanem mozaikos tájkép jön létre. Az ilyen extenzív legeltetés kulcsfontosságú a biodiverzitás helyreállítása és fenntartása szempontjából. Megakadályozza a fás növények elburjánzását, ami lehetővé teszi a erdős-sztyepp ökoszisztémák és ritka növény- és állatfajok visszatérését. Az állatok természetes módon terjesztik a növények magvait, így támogatják az erre a környezetre specializálódott fajokat. A talaj bolygatása segíti a ritka növényfajok csírázását, valamint megfelelő élőhelyet teremt a rovarok számára. A folyamatot zoológiai és botanikai megfigyelés kíséri, hogy nyomon követhessék a legeltetés hatását a kiválasztott fajokra (Információs tábla).

:

TOP (13)

Jar na Sandbergu (63)

na Sandbergu (17)

Waitov lom (29)

Sandberg a krajina (29)

(27)

Sandberg ostatné (22)

Poniklece (98)

(75)

(57)

(14)

(7)

Ostatmá na Sandbergu (55)

na Sandbergu (37)

, , , , , , ,

Rastliny, Príroda, Organizmy, Fotografie, Atlasy

Atlas rastlín

skala
Hits: 26413

Zoznam druhov v galériach (508)

(7)

  1. Aloe arborescens
  2. Aloe bakeri
  3. Aloe bellatula
  4. Aloe juvenna
  5. Aloe variegata
  6. Aloe vera
  7. Aloe viguieri

(5)

  1. Aquilegia alpina
  2. Aquilegia caerulea
  3. Aquilegia vulgaris
  4. Aquilegia vulgaris ‚Black Barlow‘
  5. Aquilegia vulgaris ‚Nora Barlow‘

Agave (3)

  1. Agave americana
  2. Agave parryi
  3. Agave victoriae-reginae

(5)

  1. Allium altaicum
  2. Allium cepa
  3. Allium commutatum
  4. Allium giganteum
  5. Allium schoenoprasum

Asplenium (3)

  1. Asplenium nidus
  2. Asplenium scolopendrium
  3. Asplenium trichomanes

A (45)

  2. Acanthus hungaricus
  3. Achillea millefolium
  4. Adiantum capillus-veneris
  5. Adonis vernalis
  6. Aechmea fasciata
  7. Aechmea fasciata variegata
  8. Aegopodium podagraria ‚Variegatum‘
  9. Aethionema grandiflorum
  10. Agapanthus africanus
  11. Agastache rugosa
  12. Aglaonema commutatum
  13. Agrimonia procera
  14. Achillea tomentosa
  15. Alchemilla arvensis
  16. Alternanthera bettzickiana
  18. Amaranthus cruentus
  19. Amaranthus hypochondriacus
  20. Ananas comosus
  21. Anemone nemorosa
  22. Anemone sylvestris
  23. Angelica arguta
  24. Anisodontea capensis
  25. Antennaria dioica
  26. Anthemis cotula
  27. Antirrhinum majus
  28. Argyranthemum frutescens
  29. Aristolochia macrophylla
  30. Armeria caespitosa
  31. Armeria maritima
  32. Artemisia abrotanum
  33. Artemisia absinthium
  34. Asparagus officinalis
  35. Asparagus setaceus
  36. Aster alpinus
  37. Aster amellus
  38. japonica
  39. Astragalus monspessulanus
  40. Athyrium niponicum
  41. Athyrium niponicum ‚Pictum‘
  42. Aubrieta deltoidea
  43. Aucuba japonica
  44. Aucuba japonica ‚Variegata‘
  45. Aurinia saxatilis

Begonia (4)

  1. Begonia boliviensis
  2. Begonia coccinea
  3. Begonia cucullata
  4. Begonia grandis

(3)

  1. Bougainvillea glabra
  2. Bougainvillea glabra Choisy
  3. Bougainvillea spectabilis

B (8)

  2. Betonica officinalis
  3. Bidens bipinnata
  4. Borago officinalis
  5. Brachyscome iberidifolia
  6. Brassia arachnoidea
  7. Brassia caudata
  8. Buddleja japonica

Carex (9)

  1. Carex acuta
  2. Carex caryophylllea
  3. Carex elata
  4. Carex flagellifera
  5. Carex globularis
  6. Carex humilis
  7. Carex morrowii
  8. Carex ornithopoda
  9. Carex rostrata

Centaurea (3)

  1. Centaurea jacea
  2. Centaurea montana
  3. Centaurea napifolia

C (42)

  1. Caladium bicolor
  2. Calendula officinalis
  3. Calibrachoa parviflora
  4. Callicarpa japonica
  5. Callistemon viminalis
  6. Callistephus chinensis
  7. Calluna vulgaris
  8. Calceolaria georgiana
  9. portenschlagiana
  10. Campanula rapunculoides
  11. Canistropsis billbergioides
  12. Carpobrotus acinaciformis
  13. Cattleya wittigiana
  14. Celosia argentea
  15. Cenchrus setaceus
  16. Cerastium tomentosum
  17. Chrysanthemum × morifolium
  18. Cirsium arvense
  19. Cissus discolor
  20. Cladrastis kentukea
  21. Cleistocactus strausii
  22. Clematis patens
  23. Cleome gynandra
  25. Clerodendrum speciosissimum
  26. Clerodendrum thomsoniae
  27. Codiaeum variegatum
  28. Codiaeum variegatum ‚Petra‘
  29. Coleus scutellarioides
  30. Colletia paradoxa
  31. Corydalis ochroleuca
  32. Cosmos bipinnatus
  33. Cosmos caudatus
  34. Cota tinctoria
  35. Crossandra infundibuliformis
  36. Cryptanthus bahianus
  37. Cryptomeria japonica
  38. Cuphea hyssopifolia
  39. Cuphea ignea
  40. Cymbalaria muralis
  41. Cymbidium devonianum
  42. Cytisus scoparius

Dianthus (5)

  1. Dianthus barbatus
  2. Dianthus caryophyllus
  3. Dianthus deltoides
  4. Dianthus gratianopolitanus
  5. Dianthus plumarius

Dimorphotheca (4)

  1. Dimorphotheca ecklonis
  2. Dimorphotheca jucunda
  3. Dimorphotheca pluvialis
  4. Dimorphotheca sinuata

D (14)

  1. Dactylis glomerata
  2. Dactylorhiza fuchsii
  3. Dactylorhiza maculata
  4. Dahlia pinnata
  5. Dahlia × cultorum
  6. congestum
  7. Delosperma nubigenum
  8. Delphinium consolida
  9. Delphinium elatum
  10. Dieffenbachia seguine
  11. Disocactus ackermannii
  12. Doronicum columnae
  13. Dracaena aletriformis
  14. Dracaena marginata ‚Tricolor‘

(3)

  1. Echinacea angustifolia
  2. Echinacea pallida

Euphorbia (7)

  1. Euphorbia cooperi
  3. Euphorbia epithymoides
  4. Euphorbia hypericifolia
  5. Euphorbia milii
  6. Euphorbia myrsinites
  7. Euphorbia polychroma

E (11)

  1. Echinocactus grusonii
  2. Echinopsis pachanoi
  3. Echinops sphaerocephalus
  4. Echinopsis terscheckii
  5. Elaeagnus pungens
  6. Epipremnum aureum ‚Marble ‚
  7. Eremurus robustus
  8. Erigeron strigosus
  9. Eriocapitella hupehensis
  10. Eucharis grandiflora
  11. Eustoma russellianum

Festuca (3)

  1. Festuca glauca
  2. Festuca scabriculmis
  3. Festuca valesiaca

(5)

  1. Fuchsia hatschbachii
  2. Fuchsia magellanica
  3. Fuchsia paniculata
  4. Fuchsia triphylla
  5. Fuchsia × standishii

F (3)

  1. Fagopyrum esculentum
  2. Foeniculum vulgare
  3. Freesia refracta

Geranium (4)

  1. Geranium macrorrhizum
  2. Geranium phaeum
  3. Geranium pratense
  4. Geranium sanguineum

G (15)

  1. Galatella sedifolia
  2. Galega officinalis
  3. Gasteraloe ‚Flow‘
  4. Gasteria bicolor
  5. Gazania linearis
  6. Genista tinctoria
  7. acaulis
  8. Gentiana angustifolia
  9. Gerbera jamesonii
  10. Geum coccineum
  11. Glebionis coronaria
  12. Globularia cordifolia
  13. Guzmania lingulata
  14. Guzmania monostachia
  15. Gypsophila repens

Hibiscus (3)

  1. Hibiscus arnottianus
  2. Hibiscus fragilis
  3. Hibiscus rosa-sinensis

Hosta (5)

  1. Hosta ‚Golden Tiara‘
  2. Hosta ‚Undulata Albomarginata‘
  3. Hosta plantaginea
  4. Hosta sieboldiana
  5. Hosta sieboldii

Hydrangea (5)

  1. Hydrangea arborescens
  2. Hydrangea macrophylla
  3. Hydrangea petiolaris
  4. Hydrangea quercifolia
  5. Hydrangea serrata

Hypericum (5)

  1. Hypericum olympicum
  2. Hypericum perfoliatum
  3. Hypericum perforatum
  4. Hypericum polyphyllum
  5. Hypericum reptans

H (15)

  1. Hamamelis mollis
  2. Hedera helix
  3. Heleborus lividus
  4. Helenium autumnale
  5. nummularium
  6. annuus
  7. Helichrysum bracteatum
  8. Heliconia rostrata
  9. Heliotropium arborescens
  10. fulva
  11. Heuchera micrantha
  12. Heuchera villosa
  13. Houttuynia cordata
  14. Hyacinthoides non-scripta
  15. Hyacinthus orientalis

(5)

  1. Iris chrysographes
  2. Iris germanica
  4. Iris pumila
  5. Iris sibirica

I (5)

  1. Iberis sempervirens
  2. Impatiens glandulifera
  3. Impatiens walleriana
  4. Inula helenium
  5. Isopyrum thalictroides

J (3)

  1. Jasminum nudiflorum
  2. Justicia brandegeeana
  3. Justicia carnea

K (5)

  1. Kalanchoe blossfeldiana
  2. Kalanchoe crenata
  3. Karpatiosorbus latifolia
  4. Knautia dipsacifolia
  5. Kniphofia uvaria

L (25)

  1. Lactuca sativa
  2. Lamium maculatum
  3. Lamprocapnos spectabilis
  4. Lantana camara
  5. Lantana canescens
  6. angustifolia
  8. maximum
  9. Leucanthemum vulgare
  10. Leonurus cardiaca
  11. Lewisia cotyledon
  12. Lewisia longipetala
  13. Liatris spicata
  14. Libellula depressa
  15. Lilium bulbiferum
  16. Lilium candidum
  17. usitatissimum
  18. Limonium sinuatum
  19. Linum flavum
  20. Lobelia erinus
  21. Lobularia maritima
  22. Lotus berthelotii
  23. Lupinus perennis
  24. Lupinus polyphyllus
  25. Lysimachia nummularia

Melaleuca (3)

  1. Melaleuca bracteata
  2. Melaleuca citrina
  3. Melaleuca rugulosa

(3)

  1. Muscari armeniacum
  2. Muscari botryoides
  3. Muscari neglectum

M (11)

  1. Malephora crocea
  2. Malva sylvestris
  3. Mandevilla laxa
  4. Matricaria chamomilla
  5. Mertensia alpina
  6. Miltoniopsis phalaenopsis
  7. Miscanthus sinensis
  8. Monarda fistulosa
  9. Monarda didyma
  10. Moricandia arvensis
  11. Myosotis sylvatica

Nymphaea (9)

  1. Nymphaea alba
  2. Nymphaea ampla
  3. Nymphaea candida
  4. Nymphaea lotus
  5. Nymphaea mexicana
  6. Nymphaea nouchali
  7. Nymphaea odorata
  8. Nymphaea pubescens
  9. Nymphaea rubra

N (7)

  1. Nassella tenuissima
  2. Nelumbo nucifera
  3. Nemesia strumosa
  4. Nepenthes mirabilis
  5. Nepeta racemosa
  6. Nigella damascena
  7. Nymphoides peltata

O (10)

  1. basilicum
  2. Odontonema strictum
  3. Oenothera gaura
  4. Ononis arvensis
  5. Opuntia ficus-indica
  6. Opuntia phaeacantha
  7. Origanum onites
  8. Origanum vulgare
  9. Ornithogalum arabicum
  10. Osmunda regalis

(4)

  1. Papaver cambricum
  2. Papaver dubium
  3. Papaver nudicaule
  4. Papaver rhoeas

(3)

  1. Petunia axillari
  2. Petunia × atkinsiana
  3. Petunia × atkinsiana Sweet

Phlox (5)

  1. Phlox diffusa
  2. Phlox divaricata
  3. Phlox drummondii
  4. Phlox paniculata
  5. Phlox subulata

Primula (3)

  1. Primula elatior
  2. Primula japonica
  3. Primula × polyantha

P (36)

  1. Pachystachys lutea
  2. Panicum virgatum
  3. Parthenocissus quinquefolia
  4. Pelargonium peltatum
  6. Pericallis lanata
  7. Perilla frutescens
  8. Peucedanum officinale
  9. Phacelia tanacetifolia
  10. Phalaenopsis amabilis
  11. Phalaenopsis × singuliflora
  12. Phedimus kamtschaticus
  13. Phedimus spurius
  14. Philodendron bipinnatifidum
  15. Physostegia virginiana
  16. Pieris japonica
  17. Pilea cadierei
  18. Pilosella cymosa
  19. Pilosella officinarum
  20. Plantago media
  21. Plectranthus ciliatus
  22. Plumbago auriculata
  23. Poa macrantha
  24. Polypodium × mantoniae
  25. Polyscias filicifolia
  26. Polyscias fruticosa
  27. Polystichum setiferum
  28. Portulacaria afra
  29. Potentilla indica
  30. Pourthiaea villosa
  31. Protea caffra
  32. Pterocarya fraxinifolia
  33. Pterocarya stenoptera
  35. Pulsatilla pratensis
  36. Pyracantha crenulata

Rosa (10)

  1. Rosa banksiae
  3. Rosa canina
  4. Rosa chinensis
  5. Rosa foetida
  6. Rosa gallica
  7. Rosa lucieae
  8. Rosa pendulina
  9. Rosa × damascena
  10. Rosa × odorata

R (8)

  1. Ranunculus asiaticus
  2. Rehmannia glutinosa
  3. Rhodothamnus chamaecistus
  4. Rhus typhina
  5. Rubus fruticosus
  6. Rudbeckia laciniata
  7. Rumex sanguineus
  8. Ruta graveolens

Salvia (6)

  1. Salvia arrabidae
  2. Salvia farinacea
  3. Salvia nemorosa
  4. Salvia officinalis
  5. Salvia sclarea
  6. Salvia verticillata

Saxifraga (6)

  1. Saxifraga × arendsii
  3. Saxifraga rosacea
  4. Saxifraga rotundifolia
  5. Saxifraga squarrosa
  6. Saxifraga valdensis

(9)

  1. Sedum acre
  2. Sedum album
  3. Sedum brevifolium
  4. Sedum forsterianum
  5. Sedum forsterianum ‚Angelina‘
  6. Sedum hispanicum
  7. Sedum kamtschaticum
  8. Sedum sexangulare
  9. Sedum spurium

(4)

  1. Sempervivum calcareum
  2. Sempervivum montanum
  3. Sempervivum tectorum
  4. Sempervivum × barbulatum

Silene (5)

  1. Silene coronaria
  2. Silene dioica
  3. Silene saxifraga
  4. Silene viscaria
  5. Silene vulgaris

S (28)

  1. Sabulina michauxii
  2. Sagina procumbens
  3. Santolina chamaecyparissus
  4. Sanvitalia procumbens
  5. Saponaria officinalis
  7. Sarracenia flava
  8. Sarracenia purpurea
  9. Satureja hortensis
  10. Satureja montana
  11. Scutellaria baicalensis
  12. Senecio serpens
  13. Solanum lycopersicum
  14. Solidago canadensis
  15. Spartium junceum
  16. Spathiphyllum blandum
  17. Spathiphyllum wallisii
  18. Spathoglottis plicata
  19. Sphaeropteris cooperi
  20. Spiraea japonica
  21. Spiraea thunbergii
  22. Strelitzia reginae
  23. Streptocarpus ionanthus
  24. Stromanthe sanguinea ‚Triostar‘
  25. Symphyotrichum ericoides
  26. Symphyotrichum novi-belgii
  27. Symphytum orientale
  28. Syngonium podophyllum

Thymus (5)

  1. Thymus praecox
  2. Thymus pulegioide
  3. Thymus serpyllum
  4. Thymus teucrioides
  5. Thymus vulgaris

Tilandsia (6)

  1. Tilandsia capitata
  2. Tillandsia bergeri
  3. Tillandsia brachycaulos
  4. Tillandsia festucoides
  5. Tillandsia ionantha
  6. Tillandsia usneoides

T (11)

  1. Tagetes patula
  2. Tagetes tenuifolia
  3. Tanacetum corymbosum
  4. Tanacetum parthenium
  5. Teucrium chamaedrys
  6. Thalictrum flavum
  8. Trollius europaeus
  9. gesneriana
  10. Tulipa kaufmanniana
  11. Typha latifolia

(5)

  1. Valeriana angustifolia
  2. Valeriana officinalis
  3. Valeriana lecoqii
  4. Valeriana rubra
  5. Valeriana tripteri

Verbascum (3)

  1. Verbascum chaixii
  2. Verbascum lychnitis
  3. Verbascum nigrum

Veronica (5)

  1. Veronica brachysiphon
  2. Veronica chamaedrys
  3. Veronica longifolia
  4. Veronica prostrata
  5. Veronica spicata

(8)

  1. Viola alba
  2. Viola cornuta
  3. Viola hirta
  4. Viola kitaibeliana
  5. Viola odorata
  7. Viola tricolor
  8. Viola × wittrockiana

V (6)

  1. Vanessa cardui
  2. Verbena × hybrida
  3. Verbena bonariensis
  5. Vriesea fosteriana
  6. Vriesea gigantea

Z (1)

  • Zea mays

Zinnia (3)

  1. Zinnia elegans
  2. Zinnia haageana
  3. Zinnia peruviana

podľa typu

Močiarne rastliny (173)

Kobercovky (111)

(94)

Skalničky (64)

Sukulenty (30)

Aranžované kvety (228)

Bylinky (139)

Koreniny (17)

Rastliny podľa rodov

Lekná – Nymphaea (151)

Kosatce – Iris (99)

Ruže – Rosa (75)

Lišajovce – Phalaeonopsis (65)

– Tulipa (63)

Hlaváčiky – Adonis (51)

Levandule – Lavandula (46)

Rozchodníky – Sedum (41)

Fuchsie – Fuchsia (38)

– Papaver (37)

Viktórie – Victoria (35)

Fialky – Viola (35)

Hortenzie – Hydrangea (32)

Ostrice – Carex (27)

Ľaliovky – Hemerocallis (25)

Poniklece – Pulsatilla (24)

Klinčeky – Dianthus (24)

Mliečniky – Euphorbia (22)

Narcisy – (22)

Dálie – Dahlia (21)

– Guzmania (20)

Slnečnice – Helianthus (18)

Rožce – Cerastium (16)

– Saxifraga (16)

Floxy – Phlox (14)

Ostatné rastliny podľa abecedy

A (173)

B (41)

C (104)

D (56)

E (63)

F (18)

G (56)

H (67)

CH (2)

I (33)

J (3)

K (5)

L (65)

M (45)

N (20)

O (34)

P (108)

R (18)

S (113)

T (67)

V (42)

Z (8)

, , , , , , , , , , ,

Orava, Krajina, Slovensko, Typ krajiny, Príroda, TOP, Hory, Hory, Biotopy, Fotografie

Roháče

skala
Hits: 3483

sú najvyššou časťou hrebeňa západných Tatier. Svoje meno dostali podľa v podobe ostrého rohu, čnejúceho z vrcholového skalnatého hrebeňa Ostrého Roháča (aktuality.sk). Roháče sú pohorie nachádzajúce sa v Západných Tatrách. , najvyšší vrch, dosahuje nadmorskú výšku 2 178 metrov nad morom. Ďalšie významné sú: , Ostrý a . Región je charakterizovaný bohatou biodiverzitou s alpskými lúkami, smrekovými lesmi a plesami. Tento región je súčasťou Tatranského národného parku, čo prispieva k jeho ochrane a zachovaniu (Wikipédia).

Roháče majú altitudinálne výrazne diferencovanú morfológiu. Vyššie partie sú tvarované glaciálnou eróziou a morénovými akumuláciami, ktoré sú typické pre vyše 2 000 m nad morom. Ich skalnaté hrebená a poukazujú intenzívne kvartérne , ktoré formovali krajinu počas posledných štvrtohôr. Litologicky dominujú v okolí jadra Tatier v kombinácii s rôznymi sedimentárnymi formáciami, čo ovplyvňuje aj morfológiu svahov a stabilitu svahových procesov. Roháče sú súčasťou Západných Tatier – ide o oblasť s výraznou kvartérnou morfogenézou a glaciálnymi formami. Podliehali rovnakému geologickému vývoju ako zvyšok Tatier – od príkrovovej , cez až po neotektonickú aktivitu. Najprv boli prekryté príkrovmi, neskôr odhalené počas poklesu orogénneho tlaku. Ich súčasná forma je výsledkom kombinácie alpínskej kolízie, glaciálnej erózie a neotektonických zdvihov, čím vznikol dramatický (Silvia Králiková, Rastislav Vojtko, Ľubomír Sliva, Jozef Minár, Bernhard Fügenschuh, Michal Kováč, Jozef Hók). Roháče sú typické aj prítomnosťou ľadovcových plies, ktoré vznikli v glaciálnych kotloch ako dôsledok akumulácie v depresiách po ústupe starších ľadovcov. Tieto formy sú významnými geomorfologickými a hydrologickými prvkami územia a sú súčasťou koncentrácie glaciálnych foriem (Wikipédia).

Niektoré

The Roháče Mountains form the highest part of the ridge of the Western Tatras. Their name derives from the silhouette resembling a sharp horn rising from the rocky summit ridge of (aktuality.sk). Roháče is a mountain range located in the Western Tatras. Baníkov, the highest peak, reaches an elevation of 2,178 metres above sea level. Other prominent peaks include Volovec, Ostrý Roháč, and Plačlivé. The region is characterised by rich biodiversity, with alpine meadows, spruce forests, and mountain lakes (tarns). is part of the National Park, which contributes to its protection and conservation ().

The Roháče Mountains display a strongly differentiated altitudinal morphology. Higher elevations are shaped by glacial erosion and moraine accumulations typical of areas above 2,000 metres above sea level. Their rocky ridges and steep walls testify to intense Quaternary glacial processes that shaped the landscape during the late Quaternary period. Lithologically, the area is dominated by metamorphosed rocks of the Tatra crystalline core combined with various sedimentary formations, which also influence slope morphology and the stability of slope processes. Roháče form part of the Western Tatras, an area marked by pronounced Quaternary morphogenesis and glacial landforms. They underwent the same geological evolution as the rest of the Tatras—from nappe structures, through exposure of the crystalline core, to neotectonic activity. Initially covered by nappes, they were later exposed during a reduction in orogenic pressure. Their present form is the result of a combination of Alpine collision, glacial erosion, and neotectonic uplift, giving rise to a dramatic mountain relief (Silvia Králiková, Vojtko, Ľubomír Sliva, Jozef Minár, Bernhard Fügenschuh, , Jozef Hók). The Roháče Mountains are also characterised by the presence of glacial lakes formed in cirques as a result of water accumulation in depressions after the retreat of ancient glaciers. These features are important geomorphological and hydrological elements of the area and form part of a concentration of glacial landforms (Wikipedia).

Some posts

  • Roháče Tarns (Lakes)
  • Valley
  • Smutná Valley

Rohacze stanowią najwyższą część grzbietu Tatr Zachodnich. Swoją nazwę zawdzięczają sylwetce przypominającej ostry róg, wyłaniający się ze skalistej grani szczytowej Ostrego Rohacza (aktuality.sk). Rohacze to pasmo górskie położone w Tatrach Zachodnich. Baníkov, najwyższy szczyt, osiąga wysokość 2 178 metrów n.p.m. Inne ważne wierzchołki to Volovec, Ostrý Roháč oraz Plačlivé. Region ten charakteryzuje się bogatą bioróżnorodnością, z alpejskimi halami, lasami świerkowymi oraz jeziorami polodowcowymi. Obszar ten wchodzi w skład Tatrzańskiego Parku Narodowego, co sprzyja jego ochronie i zachowaniu (Wikipedia).

Rohacze cechują się wyraźnie zróżnicowaną morfologią wysokościową. Wyższe partie zostały ukształtowane przez erozję glacjalną oraz akumulacje morenowe, typowe dla obszarów położonych powyżej 2 000 metrów n.p.m. Ich skaliste grzbiety i strome ściany świadczą o intensywnych czwartorzędowych procesach lodowcowych, które modelowały krajobraz w późnym czwartorzędzie. Pod względem litologicznym dominują tu przeobrażone skały krystalicznego jądra Tatr w połączeniu z różnorodnymi formacjami osadowymi, co wpływa również na morfologię stoków i stabilność procesów stokowych. Rohacze są częścią Tatr Zachodnich – obszaru o wyraźnej morfogenezie czwartorzędowej i licznych formach glacjalnych. Przechodziły one taki sam rozwój geologiczny jak pozostała część Tatr – od budowy płaszczowinowej, przez odsłonięcie krystalinikum, aż po aktywność neotektoniczną. Początkowo były przykryte płaszczowinami, a następnie odsłonięte w wyniku osłabienia nacisku orogenicznego. Ich obecny kształt jest efektem połączenia kolizji alpejskiej, erozji lodowcowej oraz neotektonicznych ruchów wznoszących, co doprowadziło do powstania dramatycznej rzeźby górskiej (Silvia Králiková, Rastislav Vojtko, Ľubomír Sliva, Jozef Minár, Bernhard Fügenschuh, Michal Kováč, Jozef Hók). Rohacze są również charakterystyczne ze względu na obecność jezior polodowcowych, które powstały w kotłach lodowcowych w wyniku akumulacji wody w zagłębieniach po ustąpieniu dawnych lodowców. Formy te stanowią istotne elementy geomorfologiczne i hydrologiczne obszaru oraz są częścią koncentracji form glacjalnych (Wikipedia).

Niektóre wpisy

  • Stawy Rohackie
  • Dolina Spalona
  • Dolina Smutna