Krajina, České, Česko, Južné Čechy, Mestá, Mestá, Typ krajiny, Zahraničie

Jindřichův Hradec

skala
Hits: 19

Jin­dři­chův Hra­dec je mes­to v Juho­čes­kom kra­ji Čes­kej repub­li­ky, ležia­ce pri­bliž­ne 43 km seve­ro­vý­chod­ne od Čes­kých Budějo­víc na rie­ke Nežár­ka. S počtom oby­va­te­ľov oko­lo 21 000 je význam­ným kul­túr­nym a his­to­ric­kým cen­trom regi­ó­nu. Prvá písom­ná zmien­ka o Jin­dři­cho­vom Hrad­ci pochá­dza z roku 1220, keď bol na mies­te slo­van­ské­ho hra­dis­ka posta­ve­ný gotic­ký hrad Jin­dři­chom I. Vít­kov­com, zakla­da­te­ľom rodu pánov z Hrad­ca. V polo­vi­ci 13. sto­ro­čia vznik­la pri hra­de osa­da, kto­rá dosta­la meno po svo­jom zakla­da­te­ľo­vi. Súčas­ný názov Jin­dři­chův Hra­dec je dolo­že­ný od roku 1410. V 16. sto­ro­čí, počas vlá­dy posled­ných čle­nov rodu pánov z Hrad­ca, mes­to dosiah­lo vrchol svoj­ho roz­vo­ja. Domy a hrad boli pre­sta­va­né z gotic­ké­ho do rene­sanč­né­ho štý­lu a mes­to sa roz­ší­ri­lo za hrad­by. Po trid­sať­roč­nej voj­ne v roku 1654 bol Jin­dři­chův Hra­dec dru­hým naj­väč­ším mes­tom v Krá­ľov­stve čes­kom s 405 doma­mi. Neskôr však stra­ti­lo poli­tic­ký význam a na kon­ci 17. sto­ro­čia doš­lo aj k hos­po­dár­ske­mu úpad­ku. His­to­ric­ké cen­trum Jin­dři­chov­ho Hrad­ca je mest­skou pamiat­ko­vou rezer­vá­ci­ou, kto­rá zahŕňa námes­tie Mie­ru s pri­ľah­lý­mi ulič­ka­mi a zámok. Medzi domi­nan­ty námes­tia pat­rí býva­lá gotic­ká rad­ni­ca, viac­krát pre­sta­va­ná, a Lan­ge­rov dom, pôvod­ne gotic­ká stav­ba, neskôr pre­sta­va­ná v rene­sanč­nom štý­le (Wiki­pe­dia).

Hrad a zámok Jin­dři­chův Hra­dec je tre­tím naj­väč­ším hrad­ným kom­ple­xom v Čes­kej repub­li­ke po Praž­skom hra­de a zám­ku v Čes­kém Krum­lo­vě. Rozp­res­tie­ra sa na plo­che tak­mer 3 hek­tá­rov a ponú­ka náv­štev­ní­kom pre­hliad­ku vzác­nych inte­ri­é­rov a his­to­ric­kých ume­lec­kých arte­fak­tov (jin​dri​chuvh​ra​dec​.cz). Zámok je pre­sta­va­ný hrad na súto­ku Nežár­ky a Hamer­ské­ho poto­ka. Je národ­nou kul­túr­nou pamiat­kou. Hrad prav­de­po­dob­ne zalo­žil Pře­mysl Ota­kar v prvej polo­vi­ci 13. sto­ro­čia. V 18. sto­ro­čí utr­pe­la stav­ba požiar. K roz­siah­lej rekon­štruk­cii doš­lo až v prvej štvr­ti­ne 20. sto­ro­čia pod vede­ním gró­fa Euge­na Čer­ní­na. Dnes zámok tvo­rí kom­plex, kto­rý zahŕňa aj zámoc­ký pivo­var, mlyn a kožiar­ske objek­ty a objek­ty vod­nej elek­trár­ne. Zámok sa obja­vu­je čas­to aj vo fil­moch, napr. Bat­ho­ry, ​„Z pek­la štěs­tí“ a ​„Tajem­ství sta­ré bam­bit­ky 2“ (Wiki­pe­dia).

Múze­um Jin­dři­choh­ra­dec­ka síd­li v rene­sanč­nej budo­ve, kto­rá bola kedy­si jezu­it­ským semi­ná­rom. Zalo­že­né bolo v roku 1882 a pat­rí medzi naj­star­šie regi­onál­ne múzeá v Čechách. Naj­zná­mej­ším expo­ná­tom sú Krý­zo­vy jes­lič­ky, naj­väč­ší mecha­nic­ký bet­le­hem na sve­te pod­ľa Guin­nes­so­vej kni­hy rekor­dov. Kos­tol svä­té­ho Jána Krs­ti­te­ľa je pôvod­ne gotic­ký kos­tol s pri­ľah­lým kláš­to­rom mino­ri­tov, neskôr slú­žil ako špi­tál. Kos­tol svä­tej Márie Mag­da­lé­ny sa nachá­dza v his­to­ric­kom cen­tre mes­ta. Kos­tol Nane­bov­za­tia Pan­ny Márie je zná­my svo­jou 68,3 m vyso­kou vežou prí­stup­nou verej­nos­ti a 15. polud­ní­kom, kto­rý pre­chá­dza nádvo­rím kos­to­la (Wiki­pe­dia ENG). 

Mes­to leží na súto­ku rie­ky Nežár­ka a poto­ka Hamer­ský potok, pri ryb­ní­ku Vaj­gar s roz­lo­hou 49 ha, kto­rý bol zalo­že­ný v roku 1399. Oko­lie Jin­dři­chov­ho Hrad­ca je boha­té na ryb­ní­ky a lesy, čo posky­tu­je ide­ál­ne pod­mien­ky pre turis­ti­ku a rekre­áciu (Wiki­pe­dia). V blíz­kos­ti mes­ta sa nachá­dza prí­rod­ná rezer­vá­cia Čes­ká Kana­da, zná­ma svo­ji­mi les­mi, jaze­ra­mi a úzko­ko­ľaj­nou želez­ni­cou, kto­rá slú­ži ako turis­tic­ká atrak­cia (visitc​ze​chia​.com). Osob­nos­ti spo­je­né s mes­tom: poli­tik Vla­di­mír Špid­la, ves­lár Vác­lav Cha­lu­pa, fut­ba­lis­ta Karel Pobor­ský, hoke­jis­ti Aleš Kota­lík, Zby­něk Michá­lek (Wiki­pe­dia ENG), Fran­ti­šek II. Rákoc­zi – vod­ca uhor­ské­ho povs­ta­nia v 18. sto­ro­čí, filo­zof a spi­so­va­teľ Sta­ni­slav Komá­rek (Wiki­pe­dia).

Jin­dři­chův Hra­dec is a town in the South Bohe­mian Regi­on of the Czech Repub­lic, loca­ted app­ro­xi­ma­te­ly 43 km nort­he­ast of Čes­ké Budějo­vi­ce on the Nežár­ka River. With a popu­la­ti­on of about 21,000, it is an impor­tant cul­tu­ral and his­to­ri­cal cen­ter of the regi­on. The first writ­ten men­ti­on of Jin­dři­chův Hra­dec dates back to 1220, when a Got­hic cast­le was built on the site of a Sla­vic for­ti­fied sett­le­ment by Jin­dřich I of Vít­kov, the foun­der of the Lords of Hra­dec. In the mid-​13th cen­tu­ry, a sett­le­ment deve­lo­ped near the cast­le, named after its foun­der. The cur­rent name, Jin­dři­chův Hra­dec, has been docu­men­ted sin­ce 1410. During the 16th cen­tu­ry, under the rule of the last mem­bers of the Lords of Hra­dec, the town rea­ched its peak. Hou­ses and the cast­le were rebu­ilt from Got­hic to Renais­san­ce sty­le, and the town expan­ded bey­ond its walls. After the Thir­ty Years’ War, in 1654, Jin­dři­chův Hra­dec beca­me the second-​largest town in the King­dom of Bohe­mia with 405 hou­ses. Howe­ver, it later lost its poli­ti­cal sig­ni­fi­can­ce, and by the late 17th cen­tu­ry, it also faced eco­no­mic dec­li­ne. The his­to­ric cen­ter of Jin­dři­chův Hra­dec is an urban con­ser­va­ti­on area that inc­lu­des Pea­ce Squ­are (Náměs­tí Míru) with its adja­cent stre­ets and the cast­le. Land­marks on the squ­are inc­lu­de the for­mer Got­hic town hall, rebu­ilt mul­tip­le times, and Lan­ger Hou­se, ori­gi­nal­ly a Got­hic struc­tu­re later recons­truc­ted in the Renais­san­ce style.

The cast­le and cha­te­au of Jin­dři­chův Hra­dec is the third-​largest cast­le com­plex in the Czech Repub­lic, after Pra­gue Cast­le and Čes­ký Krum­lov Cast­le. Cove­ring near­ly 3 hec­ta­res, it offers visi­tors a tour of uni­que inte­ri­ors and his­to­ri­cal art arti­facts. The cha­te­au, loca­ted at the con­flu­en­ce of the Nežár­ka River and Hamer­ský Stre­am, is a nati­onal cul­tu­ral monu­ment. The cast­le was like­ly foun­ded by Pře­mysl Ota­kar in the first half of the 13th cen­tu­ry. It suf­fe­red a fire in the 18th cen­tu­ry and under­went exten­si­ve recons­truc­ti­on in the ear­ly 20th cen­tu­ry under Count Eugen Čer­nín. Today, the com­plex inc­lu­des a bre­we­ry, a mill, tan­ning faci­li­ties, and hyd­ro­po­wer buil­dings. The cha­te­au often appe­ars in films, such as Bat­ho­ry, Z pek­la štěs­tí, and Tajem­ství sta­ré bam­bit­ky 2. The Muse­um of Jin­dři­chův Hra­dec is hou­sed in a Renais­san­ce buil­ding that once ser­ved as a Jesu­it semi­na­ry. Foun­ded in 1882, it is one of the oldest regi­onal muse­ums in the Czech Repub­lic. Its most famous exhi­bit is Krýza’s Nati­vi­ty Sce­ne, the world’s lar­gest mecha­ni­cal nati­vi­ty sce­ne accor­ding to the Guin­ness World Records.

The Church of St. John the Bap­tist, ori­gi­nal­ly a Got­hic church with an adjo­ining Mino­ri­te monas­te­ry, later ser­ved as a hos­pi­tal. The Church of St. Mary Mag­da­le­ne is loca­ted in the town’s his­to­ri­cal cen­ter. The Church of the Assump­ti­on of the Vir­gin Mary is notab­le for its 68.3‑meter tower, open to the pub­lic, and the 15th meri­dian pas­sing through its cour­ty­ard. The town lies at the con­flu­en­ce of the Nežár­ka River and Hamer­ský Stre­am, near Vaj­gar Pond, which covers 49 hec­ta­res and was estab­lis­hed in 1399. The sur­roun­ding area is rich in ponds and forests, offe­ring ide­al con­di­ti­ons for tou­rism and rec­re­a­ti­on. Near­by is the Čes­ká Kana­da Natu­re Reser­ve, kno­wn for its forests, lakes, and narrow-​gauge rai­lway, which ser­ves as a tou­rist att­rac­ti­on. Notab­le per­so­na­li­ties asso­cia­ted with the town inc­lu­de poli­ti­cian Vla­di­mír Špid­la, rower Vác­lav Cha­lu­pa, foot­bal­ler Karel Pobor­ský, hoc­key pla­y­ers Aleš Kota­lík and Zby­něk Michá­lek, Fran­cis II Rákóc­zi (lea­der of the Hun­ga­rian upri­sing in the 18th cen­tu­ry), and phi­lo­sop­her and wri­ter Sta­ni­slav Komárek.

Jin­dři­chův Hra­dec je měs­to v Jiho­čes­kém kra­ji Čes­ké repub­li­ky, leží­cí přib­liž­ně 43 km seve­ro­vý­chod­ně od Čes­kých Budějo­vic na řece Nežár­ce. S počtem oby­va­tel oko­lo 21 000 je význam­ným kul­tur­ním a his­to­ric­kým cen­trem regi­onu. Prv­ní písem­ná zmín­ka o Jin­dři­cho­vě Hrad­ci pochá­zí z roku 1220, kdy na mís­tě slo­van­ské­ho hra­diš­tě posta­vil gotic­ký hrad Jin­dřich I. Vít­ko­vec, zakla­da­tel rodu pánů z Hrad­ce. V polo­vi­ně 13. sto­le­tí vznik­la u hra­du osa­da, kte­rá dosta­la jmé­no po svém zakla­da­te­li. Sou­čas­ný název Jin­dři­chův Hra­dec je dolo­žen od roku 1410. V 16. sto­le­tí, za vlá­dy posled­ních čle­nů rodu pánů z Hrad­ce, měs­to dosáh­lo vrcho­lu své­ho roz­vo­je. Domy a hrad byly pře­sta­věny z gotic­ké­ho do rene­sanč­ní­ho sty­lu a měs­to se roz­ší­ři­lo za hrad­by. Po tři­ce­ti­le­té vál­ce v roce 1654 byl Jin­dři­chův Hra­dec dru­hým nej­vět­ším měs­tem v Krá­lov­ství čes­kém s 405 domy. Později však ztra­til poli­tic­ký význam a na kon­ci 17. sto­le­tí doš­lo i k hos­po­dá­řs­ké­mu úpadku.

His­to­ric­ké cen­trum Jin­dři­cho­va Hrad­ce je měst­skou památ­ko­vou rezer­va­cí, kte­rá zahr­nu­je náměs­tí Míru s při­leh­lý­mi ulič­ka­mi a zámek. Mezi domi­nan­ty náměs­tí patří býva­lá gotic­ká rad­ni­ce, něko­li­krát pře­sta­věná, a Lan­ge­rův dům, původ­ně gotic­ká stav­ba, později pře­sta­věná v rene­sanč­ním stylu.

Hrad a zámek Jin­dři­chův Hra­dec je tře­tím nej­vět­ším hrad­ním kom­ple­xem v Čes­ké repub­li­ce po Praž­ském hra­dě a zám­ku v Čes­kém Krum­lo­vě. Rozk­lá­dá se na plo­še téměř 3 hek­ta­rů a nabí­zí návš­těv­ní­kům proh­líd­ku vzác­ných inte­ri­é­rů a his­to­ric­kých umělec­kých arte­fak­tů. Zámek se nachá­zí na sou­to­ku Nežár­ky a Hamer­ské­ho poto­ka a je národ­ní kul­tur­ní památ­kou. Hrad prav­děpo­dob­ně zalo­žil Pře­mysl Ota­kar v prv­ní polo­vi­ně 13. sto­le­tí. V 18. sto­le­tí utr­pěl stav­ba požár a k roz­sáh­lé rekons­truk­ci doš­lo až na počát­ku 20. sto­le­tí pod vede­ním hra­běte Euge­na Čer­ní­na. Dnes are­ál zahr­nu­je také zámec­ký pivo­var, mlýn, kože­luž­ské objek­ty a objek­ty vod­ní elek­trár­ny. Zámek se čas­to obje­vu­je ve fil­mech, napří­klad Bat­ho­ry, Z pek­la štěs­tí a Tajem­ství sta­ré bam­bit­ky 2.

Muze­um Jin­dři­choh­ra­dec­ka síd­lí v rene­sanč­ní budo­vě, kte­rá byla kdy­si jezu­it­ským semi­ná­řem. Zalo­že­no bylo v roce 1882 a patří mezi nej­star­ší regi­onál­ní muzea v Čechách. Nej­zná­měj­ším expo­ná­tem jsou Krý­zo­vy jes­lič­ky, nej­vět­ší mecha­nic­ký bet­lém na světě pod­le Guin­nes­so­vy kni­hy rekordů.

Měs­to leží na sou­to­ku řeky Nežár­ky a Hamer­ské­ho poto­ka, u ryb­ní­ka Vaj­gar s roz­lo­hou 49 ha, kte­rý byl zalo­žen v roce 1399. Oko­lí Jin­dři­cho­va Hrad­ce je boha­té na ryb­ní­ky a lesy, což posky­tu­je ide­ál­ní pod­mín­ky pro turis­ti­ku a rekre­a­ci. Neda­le­ko měs­ta se nachá­zí pří­rod­ní rezer­va­ce Čes­ká Kana­da, zná­má svý­mi lesy, jeze­ry a úzko­ko­lej­nou želez­ni­cí, kte­rá slou­ží jako turis­tic­ká atrakce.

K význam­ným osob­nos­tem spo­je­ným s měs­tem patří poli­tik Vla­di­mír Špid­la, ves­lař Vác­lav Cha­lu­pa, fot­ba­lis­ta Karel Pobor­ský, hoke­jis­té Aleš Kota­lík a Zby­něk Michá­lek, Fran­ti­šek II. Rákoc­zi (vůd­ce uher­ské­ho povs­tá­ní v 18. sto­le­tí) a filo­zof a spi­so­va­tel Sta­ni­slav Komárek.

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Česko, Južné Čechy, Neživé, Stavby, Zahraničie, Zrúcaniny

Landštejn – stavebno historická perla Českej Kanady

skala
Hits: 34

Hrad Landš­tejn, nachá­dza­jú­ci sa v oblas­ti zná­mej ako Čes­ká Kana­da, pat­rí medzi naj­výz­nam­nej­šie pamiat­ky rané­ho stre­do­ve­ku v Čes­kej repub­li­ke. Jeho mohut­né zrú­ca­ni­ny sa týčia na vrcho­le návršia v nad­mor­skej výš­ke 656 met­rov, pri­bliž­ne tri kilo­met­re seve­ro­zá­pad­ne od Sta­ré­ho Měs­ta pod Landš­tej­nem v okre­se Jin­dři­chův Hra­dec. Landš­tejn bol posta­ve­ný na pre­lo­me 12. a 13. sto­ro­čia nezná­mym sta­vi­te­ľom. Exis­tu­jú doha­dy, že ním mohol byť čes­ký kráľ Pře­mysl Ota­kar I. ale­bo rakús­ki voj­vo­do­via Leopold V. a Leopold VI. Názov hra­du ​“Landš­tejn” odka­zu­je na sta­vi­te­ľa, kto­rý bol zeme­pá­nom, teda pánom zeme (hrad​-land​stejn​.cz). Prvá písom­ná zmien­ka o hra­de pochá­dza z roku 1231, kedy bol naj­väč­ším román­skym hra­dom v čes­kých kra­ji­nách (en​.wiki​pe​dia​.org). V roku 1282 je s hra­dom spo­je­ný Sezi­ma z Tře­bo­ně z rodu Vít­kov­cov, kto­ré­ho potom­ko­via si pod­ľa hra­du dali prí­do­mok ​“páni z Landš­tej­na”. Naj­výz­nam­nej­ším z nich bol Vilém z Landš­tej­na, obrat­ný poli­tik a voj­vod­ca, kto­rý pre cisá­ra Kar­la IV. vyko­ná­val mno­hé dip­lo­ma­tic­ké misie. Po jeho smr­ti v roku 1356 hrad pre­šiel do rúk krá­ľov­skej komo­ry a násled­ne, v roku 1381, ho zís­kal Kon­rád Kra­jíř z Kraj­ku (hrad​-land​stejn​.cz). Kra­jí­řov­ci z Kraj­ku, pôvo­dom zo Šta­jer­ska, vlast­ni­li hrad tak­mer dve sto­ro­čia. Počas ich vlast­níc­tva pre­šiel hrad význam­ný­mi pre­stav­ba­mi, kto­ré z neho uro­bi­li výstav­nú rezi­den­ciu, pat­ria­cu medzi pop­red­né feudál­ne síd­la v Čechách v prvej polo­vi­ci 16. sto­ro­čia (zaji​ma​va​mis​ta​.cz). V roku 1579 pre­da­la Anna Rou­pov­ská, rode­ná Kra­jí­řo­vá, hrad Štěpá­no­vi Eicin­ko­vi z Eicin­ku. Počas trid­sať­roč­nej voj­ny hrad stra­til svoj stra­te­gic­ký význam a postup­ne chát­ral. V roku 1771 do hra­du udrel blesk, spô­so­bil požiar a hrad bol opus­te­ný. Stal sa zrú­ca­ni­nou a až v 20. sto­ro­čí pre­šiel roz­siah­ly­mi opra­va­mi. Prvá náv­štev­níc­ka sezó­na bola zahá­je­ná v roku 1990 (hrad​-land​stejn​.cz).

Pôvod­né hrad­né jad­ro je tvo­re­né dvo­ma hra­no­lo­vý­mi veža­mi, palá­com medzi nimi a vyso­kou hrad­bou, kto­rá uzav­re­la are­ál do päť­bo­ké­ho pôdo­ry­su. V prie­be­hu 14. sto­ro­čia pre­šiel hrad gotic­kou pre­stav­bou, počas kto­rej bol vysta­va­ný obyt­ný don­jon a bol pre­su­nu­tý vstup do jad­ra na dneš­né mies­to. Ďal­šie rene­sanč­né úpra­vy nasle­do­va­li kon­com 15. a v prvej polo­vi­ci 16. sto­ro­čia (hra​dy​-zri​ce​ni​ny​.cz). Zau­jí­ma­vým prv­kom hra­du je kapl­n­ka svä­té­ho Jura­ja, kto­rej zasvä­te­nie je prvý­krát spo­me­nu­té v roku 1495. Kapl­n­ka mala vale­nú klen­bu a v západ­nej čas­ti tri­bú­nu, odkiaľ maji­teľ hra­du sle­do­val boho­služ­by. Zvyš­ky fre­siek dokla­da­jú výni­moč­nosť toh­to mies­ta a pozor­nosť veno­va­nú jeho výzdo­be (hrad​-land​stejn​.cz).

Dnes je hrad Landš­tejn obľú­be­ným turis­tic­kým cie­ľom. Náv­štev­ní­ci môžu voľ­ne pre­chá­dzať roman­tic­ký­mi ruina­mi, obdi­vo­vať ukáž­ky rané­ho hrad­né­ho sta­vi­teľ­stva a z vyso­kej obran­nej veže si vychut­ná­vať krá­sy zvl­ne­nej kra­ji­ny Čes­kej Kana­dy (oprav​do​va​-las​ka​.jiz​ni​ce​chy​.cz). Hrad je vo vlast­níc­tve Národ­né­ho pamiat­ko­vé­ho ústa­vu a je prí­stup­ný verej­nos­ti počas turis­tic­kej sezó­ny. Okrem pre­hliad­ky hra­du ponú­ka aj rôz­ne kul­túr­ne podu­ja­tia a výsta­vy, kto­ré pri­bli­žu­jú jeho boha­tú his­tó­riu a význam v deji­nách Čes­kej repub­li­ky (hrad​-land​stejn​.cz).

Hrad Landš­tejn pat­rí medzi naj­výz­nam­nej­šie stavebno-​historické pamiat­ky Čes­kej Kana­dy. Je jed­ným z mála hra­dov, kde sa vo veľ­kej mie­re zacho­va­lo mohut­né román­ske jad­ro, kto­ré nemá obdo­bu medzi oko­li­tý­mi čes­ký­mi hrad­mi. Jed­na sku­pi­na odbor­ní­kov tvr­dí, že hrad posta­vi­la rakús­ka ale­bo bavor­ská šľach­ta, zatiaľ čo dru­há verí, že jeho prvým sta­veb­ní­kom bol čes­ký kráľ. Kos­tol svä­té­ho Jána Krs­ti­te­ľa v Pome­zí, kto­rý je pova­žo­va­ný za pod­hra­die Landš­tej­na, bol pôvod­ne román­skou stav­bou so sil­ný­mi väz­ba­mi na rakús­ke vzo­ry. Výsku­my odha­li­li, že osíd­le­nie v Pome­zí trva­lo do 16. až 17. sto­ro­čia, kým význam samot­né­ho hra­du pre­tr­vá­val ove­ľa dlh­šie (e‑stredovek.cz). Asi kilo­me­ter od Sta­ré­ho Měs­ta pod Landš­tej­nom je hra­nič­ný kameň, ozna­ču­jú­ci mies­to, kde sa stý­ka­li pôvod­né hra­ni­ce Čiech, Mora­vy a Rakús­ka. Hadí vrch bol vyhlá­se­ný za prí­rod­nú rezer­vá­ciu v roku 1988. Sú to býva­lé pas­tvi­ny s vre­so­vis­ka­mi (Infor­mač­ná tabuľa).

Landš­tejn Cast­le, loca­ted in the area kno­wn as Bohe­mian Cana­da, is one of the most sig­ni­fi­cant monu­ments of the ear­ly Midd­le Ages in the Czech Repub­lic. Its mas­si­ve ruins rise on top of a hill at an alti­tu­de of 656 meters, app­ro­xi­ma­te­ly three kilo­me­ters nort­hwest of Sta­ré Měs­to pod Landš­tej­nem in the Jin­dři­chův Hra­dec dis­trict. Landš­tejn was built at the turn of the 12th and 13th cen­tu­ries by an unkno­wn buil­der. The­re are spe­cu­la­ti­ons that it could have been the Czech King Pře­mysl Ota­kar I or the Aus­trian dukes Leopold V and Leopold VI. The name ​“Landš­tejn” refers to the buil­der, who was a land­lord, or ​“lord of the land” (hrad​-land​stejn​.cz). The first writ­ten men­ti­on of the cast­le dates back to 1231, when it was the lar­gest Roma­ne­sque cast­le in the Czech lands (en​.wiki​pe​dia​.org). In 1282, the cast­le was asso­cia­ted with Sezi­ma of Tře­boň from the Vít­kov­ci fami­ly, who­se des­cen­dants adop­ted the sur­na­me ​“Lords of Landš­tejn” after the cast­le. The most pro­mi­nent of them was Vilém of Landš­tejn, a skil­led poli­ti­cian and mili­ta­ry lea­der who under­to­ok many dip­lo­ma­tic mis­si­ons for Empe­ror Char­les IV. After his death in 1356, the cast­le pas­sed to the roy­al cham­ber and later, in 1381, was acqu­ired by Kon­rád Kra­jíř of Kraj­ku (hrad​-land​stejn​.cz). The Kra­jíř fami­ly, ori­gi­nal­ly from Sty­ria, owned the cast­le for near­ly two cen­tu­ries. During the­ir owners­hip, the cast­le under­went sig­ni­fi­cant recons­truc­ti­ons, trans­for­ming it into a grand resi­den­ce that ran­ked among the lea­ding feudal esta­tes in Bohe­mia in the first half of the 16th cen­tu­ry (zaji​ma​va​mis​ta​.cz). In 1579, Anna Rou­pov­ská, née Kra­jí­řo­vá, sold the cast­le to Štěpán Eicink of Eicink. During the Thir­ty Years’ War, the cast­le lost its stra­te­gic impor­tan­ce and gra­du­al­ly fell into dis­re­pair. In 1771, a light­ning stri­ke cau­sed a fire, lea­ving the cast­le aban­do­ned. It beca­me a ruin until exten­si­ve repairs began in the 20th cen­tu­ry, with the first visi­tor sea­son ope­ning in 1990 (hrad​-land​stejn​.cz).

The ori­gi­nal cast­le core con­sists of two pri­sma­tic towers, a pala­ce bet­we­en them, and a high wall that enc­lo­sed the area into a pen­ta­go­nal lay­out. During the 14th cen­tu­ry, the cast­le under­went Got­hic recons­truc­ti­on, during which a resi­den­tial don­jon was built, and the entran­ce to the core was moved to its cur­rent loca­ti­on. Furt­her Renais­san­ce modi­fi­ca­ti­ons fol­lo­wed in the late 15th and ear­ly 16th cen­tu­ries (hra​dy​-zri​ce​ni​ny​.cz). An inte­res­ting fea­tu­re of the cast­le is the Cha­pel of St. Geor­ge, first men­ti­oned in 1495. The cha­pel had a bar­rel vault and a gal­le­ry in the wes­tern part from which the cast­le owner could obser­ve ser­vi­ces. Rem­nants of fres­co­es attest to the uni­qu­e­ness of this pla­ce and the atten­ti­on given to its deco­ra­ti­on (hrad​-land​stejn​.cz).

Today, Landš­tejn Cast­le is a popu­lar tou­rist des­ti­na­ti­on. Visi­tors can fre­e­ly explo­re the roman­tic ruins, admi­re exam­ples of ear­ly cast­le archi­tec­tu­re, and enjoy the rol­ling lands­ca­pes of Bohe­mian Cana­da from the high defen­si­ve tower (oprav​do​va​-las​ka​.jiz​ni​ce​chy​.cz). The cast­le is owned by the Nati­onal Heri­ta­ge Ins­ti­tu­te and is open to the pub­lic during the tou­rist sea­son. In addi­ti­on to cast­le tours, it hosts vari­ous cul­tu­ral events and exhi­bi­ti­ons that high­light its rich his­to­ry and sig­ni­fi­can­ce in Czech his­to­ry (hrad​-land​stejn​.cz).

Landš­tejn Cast­le is among the most impor­tant archi­tec­tu­ral and his­to­ri­cal land­marks of Bohe­mian Cana­da. It is one of the few cast­les whe­re a sig­ni­fi­cant Roma­ne­sque core has been pre­ser­ved, unpa­ral­le­led among neigh­bo­ring Czech cast­les. One group of experts belie­ves that the cast­le was built by Aus­trian or Bava­rian nobi­li­ty, whi­le anot­her argu­es that its first buil­der was a Czech king. The Church of St. John the Bap­tist in Pome­zí, con­si­de­red the sett­le­ment below Landš­tejn, was ori­gi­nal­ly a Roma­ne­sque struc­tu­re with strong ties to Aus­trian designs. Rese­arch reve­a­led that sett­le­ment in Pome­zí las­ted until the 16th or 17th cen­tu­ry, whi­le the sig­ni­fi­can­ce of the cast­le itself endu­red much lon­ger (e‑stredovek.cz). About a kilo­me­ter from Sta­ré Měs­to pod Landš­tej­nem is a boun­da­ry sto­ne mar­king the pla­ce whe­re the ori­gi­nal bor­ders of Bohe­mia, Mora­via, and Aus­tria met. Hadí vrch was dec­la­red a natu­re reser­ve in 1988. The­se are for­mer pas­tu­res with heat­hlands (Infor­ma­ti­on board).

Die Burg Landš­tejn, gele­gen in der Regi­on bekannt als Böh­mis­ches Kana­da, gehört zu den bede­utend­sten Denk­mä­lern des frühen Mit­te­lal­ters in der Tsche­chis­chen Repub­lik. Ihre mäch­ti­gen Ruinen erhe­ben sich auf einem Hügel in einer Höhe von 656 Metern, etwa drei Kilo­me­ter nor­dwest­lich von Sta­ré Měs­to pod Landš­tej­nem im Bez­irk Jin­dři­chův Hra­dec. Landš­tejn wur­de um die Wen­de vom 12. zum 13. Jahr­hun­dert von einem unbe­kann­ten Erbau­er errich­tet. Es wird spe­ku­liert, dass dies der böh­mis­che König Pře­mysl Ota­kar I. oder die öster­re­i­chis­chen Her­zöge Leopold V. und Leopold VI. gewe­sen sein könn­ten. Der Name ​“Landš­tejn” ver­we­ist auf den Erbau­er, der ein Grund­herr, also ein ​“Herr des Lan­des”, war (hrad​-land​stejn​.cz). Die ers­te sch­rift­li­che Erwäh­nung der Burg stammt aus dem Jahr 1231, als sie die größte roma­nis­che Burg in den böh­mis­chen Län­dern war (en​.wiki​pe​dia​.org). Im Jahr 1282 wur­de die Burg mit Sezi­ma von Tře­boň aus der Fami­lie der Vít­kov­ci in Ver­bin­dung geb­racht, deren Nach­kom­men den Namens­zu­satz ​“Her­ren von Landš­tejn” annah­men. Der bede­utend­ste unter ihnen war Vilém von Landš­tejn, ein ges­chic­kter Poli­ti­ker und Mili­tär­füh­rer, der vie­le dip­lo­ma­tis­che Mis­si­onen für Kai­ser Karl IV. durch­fü­hr­te. Nach sei­nem Tod im Jahr 1356 ging die Burg in den Besitz der könig­li­chen Kam­mer über und wur­de spä­ter, im Jahr 1381, von Kon­rád Kra­jíř von Kraj­ku erwor­ben (hrad​-land​stejn​.cz). Die Fami­lie Kra­jíř, urs­prün­glich aus der Ste­ier­mark, besaß die Burg fast zwei Jahr­hun­der­te lang. Wäh­rend ihrer Herrs­chaft wur­de die Burg umfas­send umge­baut und zu einer präch­ti­gen Resi­denz, die zu den füh­ren­den feuda­len Anwe­sen in Böh­men in der ers­ten Hälf­te des 16. Jahr­hun­derts zähl­te (zaji​ma​va​mis​ta​.cz). Im Jahr 1579 ver­kauf­te Anna Rou­pov­ská, gebo­re­ne Kra­jí­řo­vá, die Burg an Štěpán Eicink von Eicink. Wäh­rend des Dre­i­ßig­jäh­ri­gen Krie­ges ver­lor die Burg ihre stra­te­gis­che Bede­utung und ver­fiel all­mäh­lich. Im Jahr 1771 sch­lug ein Blitz ein, verur­sach­te einen Brand, und die Burg wur­de ver­las­sen. Sie ver­fiel zur Ruine, bis im 20. Jahr­hun­dert umfan­gre­i­che Res­tau­rie­rung­sar­be­i­ten began­nen. Die ers­te Besu­cher­sai­son wur­de 1990 eröff­net (hrad​-land​stejn​.cz).

Der urs­prün­gli­che Burg­kern bes­teht aus zwei pri­sma­tis­chen Tür­men, einem Palast dazwis­chen und einer hohen Mau­er, die das Are­al in eine fün­fec­ki­ge Anord­nung ein­sch­loss. Im 14. Jahr­hun­dert wur­de die Burg gotisch umge­baut, wobei ein Wohn-​Donjon errich­tet und der Ein­gang zum Kern an die heuti­ge Stel­le ver­legt wur­de. Wei­te­re Renaissance-​Modifikationen folg­ten im spä­ten 15. und frühen 16. Jahr­hun­dert (hra​dy​-zri​ce​ni​ny​.cz). Ein inte­res­san­tes Merk­mal der Burg ist die Kapel­le des hei­li­gen Georg, die ers­tmals 1495 erwähnt wur­de. Die Kapel­le hat­te ein Ton­nen­ge­wöl­be und eine Gale­rie im west­li­chen Teil, von der aus der Burg­herr die Got­tes­diens­te beobach­ten konn­te. Fres­ken­res­te zeugen von der Ein­zi­gar­tig­ke­it die­ses Ortes und der Auf­merk­sam­ke­it, die sei­ner Ges­tal­tung gewid­met wur­de (hrad​-land​stejn​.cz).

Heute ist die Burg Landš­tejn ein belieb­tes Tou­ris­ten­ziel. Besu­cher kön­nen frei durch die roman­tis­chen Ruinen stre­i­fen, Beis­pie­le früher Bur­gar­chi­tek­tur bewun­dern und von der hohen Ver­te­i­di­gung­sturm aus die Hügel­lands­chaf­ten des Böh­mis­chen Kana­da genie­ßen (oprav​do​va​-las​ka​.jiz​ni​ce​chy​.cz). Die Burg befin­det sich im Besitz des Nati­ona­len Denk­mals­chut­zins­ti­tuts und ist wäh­rend der Tou­ris­mus­sai­son für die Öffen­tlich­ke­it zugän­glich. Neben Burg­füh­run­gen wer­den auch vers­chie­de­ne kul­tu­rel­le Verans­tal­tun­gen und Auss­tel­lun­gen ange­bo­ten, die die rei­che Ges­chich­te und Bede­utung der Burg in der tsche­chis­chen Ges­chich­te her­vor­he­ben (hrad​-land​stejn​.cz).

Die Burg Landš­tejn gehört zu den bede­utend­sten bau­his­to­ris­chen Denk­mä­lern des Böh­mis­chen Kana­da. Sie ist eine der weni­gen Bur­gen, in denen ein bede­uten­der roma­nis­cher Kern erhal­ten geb­lie­ben ist, der sei­nesg­le­i­chen unter den benach­bar­ten tsche­chis­chen Bur­gen sucht. Eine Grup­pe von Exper­ten glaubt, dass die Burg von öster­re­i­chis­chem oder bay­eris­chem Adel erbaut wur­de, wäh­rend eine ande­re argu­men­tiert, dass ihr ers­ter Erbau­er ein böh­mis­cher König war. Die Kir­che des hei­li­gen Johan­nes des Täu­fers in Pome­zí, die als die Sied­lung unter­halb von Landš­tejn gilt, war urs­prün­glich ein roma­nis­cher Bau mit star­ken Ver­bin­dun­gen zu öster­re­i­chis­chen Designs. Fors­chun­gen haben erge­ben, dass die Besied­lung in Pome­zí bis ins 16. oder 17. Jahr­hun­dert andau­er­te, wäh­rend die Bede­utung der Burg selbst viel län­ger bes­tand (e‑stredovek.cz). Etwa einen Kilo­me­ter von Sta­ré Měs­to pod Landš­tej­nem ent­fernt befin­det sich ein Grenzs­te­in, der den Ort mar­kiert, an dem die urs­prün­gli­chen Gren­zen Böh­mens, Mäh­rens und Öster­re­ichs aufe­i­nan­der­tra­fen. Der Hadí vrch wur­de 1988 zum Naturs­chutz­ge­biet erk­lärt. Es han­delt sich um ehe­ma­li­ge Wei­den mit Hei­def­lä­chen (Infor­ma­ti­onss­child).

Use Facebook to Comment on this Post

Česko, Južná Morava, Krajina, Mestá, Moravské, Zahraničie

Bučovice – mesto unikátneho renesančného zámku

skala
Hits: 328

Bučo­vi­ce ležia v údo­lí Lita­vy medzi Brnom a Uher­ským Hra­diš­ťom. Žije tu 6500 oby­va­te­ľov. V 19. sto­ro­čí tu bol zria­de­ný 12 hek­tá­ro­vý leso­park. V posled­nej štvr­ti­ne 16. sto­ro­čia začal Jan Šem­be­ra Čer­no­hor­ský z Bos­ko­vic budo­vať naj­skvost­nej­ší rene­sanč­ný zámok na Mora­ve s jedi­neč­ný­mi sála­mi a nád­her­ným arká­ro­vých nádvo­rím. V 17. sto­ro­čí pri­bud­la maný­ris­tic­ká fon­tá­na. V roku 1645 švéd­ski voja­ci vyplie­ni­li mes­to až na kos­tol a zámok. V dru­hej polo­vi­ci 18. sto­ro­čí a v prvej v 19. sto­ro­čí boli Bučo­vi­ce jed­ným z naj­výz­nam­nej­ších cen­tier súken­níc­tva. V 20. sto­ro­čí sa stal naj­výz­nam­nej­ším dre­vos­pra­cu­jú­ci prie­my­sel. Koná­va sa tu v máji Zámec­ký košt, kde je pra­vi­del­ne zastú­pe­ných oko­lo 800 vín. V októb­ri je orga­ni­zo­va­ný Fes­ti­val ochot­nic­kých diva­del Miro­sla­va Dole­ža­la (buco​vi​ce​.cz). Mest­ské čas­ti: Bučo­vi­ce, Čern­čín, Klo­bouč­ky, Mare­fy, Více­mi­li­ce. Osob­nos­ti Bučo­víc: herec Miro­slav Dole­žal, spe­vák Bob Frídl (Wiki­pe­dia). Bučo­vic­ký zámok je uni­kát­nou stav­bou talian­skej rene­san­cie na sever od Álp. Kon­krét­ne typu ​“palaz­zo in for­tez­za”. Arká­do­vé nádvo­rie tvo­rí aj 90 boha­to vyzdo­be­ných stĺpov 540 reli­éf­mi (zamek​-buco​vi​ce​.cz). Pome­no­va­nie pochá­dza o pome­no­va­nia oby­va­te­ľov, zákla­dom bolo meno Budeš, Buď­še, Budeč, Buď­če, Buč. Tie­to mená boli domác­ky­mi podo­ba­mi Budi­mí­ra, Budi­sla­va, Dra­ho­bu­da (Wiki­pe­dia).

Bučo­vi­ce sa nachá­dza­jú v juho­mo­rav­skom kra­ji, majú boha­tú minu­losť a zacho­va­né dedič­stvo. Zako­re­ne­ná his­tó­ria sia­ha až do stre­do­ve­ku. Prvá písom­ná zmien­ka je z roku 1237. Domi­nan­tou je rene­sanč­ný zámok posta­ve­ný v 16. sto­ro­čí. Je obklo­pe­ný roz­siah­lou záh­ra­dou so sta­ro­by­lý­mi fon­tá­na­mi a socha­mi. Kos­tol sv. Mar­ti­na je posta­ve­ný v gotic­kom slo­hu. Kuz­mo­va kaš­na je jed­na z najk­raj­ších rene­sanč­ných fon­tán v Čes­ku. Posta­ve­ná bola v 16. sto­ro­čí, sta­la sa mies­tom, kde si oby­va­te­lia aj náv­štev­ní­ci cho­dia pose­dieť a rela­xo­vať. Kul­túr­na scé­na si v Bučo­vi­ciach prí­de na svo­je. Pra­vi­del­ne hos­tia rôz­ne podu­ja­tia a fes­ti­va­ly hud­by, divad­la, tra­dič­ných reme­siel. Napr. Bučo­vic­ký hudob­ný fes­ti­val. Regi­ón je zná­my svo­ji­mi vini­ca­mi, na kto­rých sa dorá­ba vyni­ka­jú­ce morav­ské víno. Bučo­vic­ký zámok, nesie cha­rak­te­ris­tic­ké prv­ky rene­sanč­nej archi­tek­tú­ry, vrá­ta­ne symet­rie, oblú­kov, pilas­trá­cie a zdo­be­ných oken­ných otvo­rov. Fasá­dy zám­ku sú pozo­ru­hod­ne zdo­be­né reli­éf­mi a štu­ka­tú­ra­mi, čo pri­dá­va dojem ele­gan­cie a umenia.

Bučo­vi­ce sú maleb­né mes­to nachá­dza­jú­ce sa v okre­se Vyškov v Juho­mo­rav­skom kra­ji, pri­bliž­ne 29 km východ­ne od Brna. Ležia na sever­nom okra­ji Ždá­nic­ké­ho lesa v nad­mor­skej výš­ke 226 met­rov nad morom a pre­te­ká nimi rie­ka Lita­va. Mes­to má pri­bliž­ne 6 900 oby­va­te­ľov (Wiki­pe­dia). Prvá písom­ná zmien­ka o Bučo­vi­ciach pochá­dza z roku 1322, hoci arche­olo­gic­ké nále­zy naz­na­ču­jú exis­ten­ciu osíd­le­nia už v prvej polo­vi­ci 13. sto­ro­čia. V 16. sto­ro­čí zaži­lo mes­to roz­kvet pod vede­ním Jana Čer­no­hor­ské­ho z Bos­ko­vic, kto­rý dal posta­viť rene­sanč­ný zámok, pova­žo­va­ný za jed­nu z naj­cen­nej­ších rene­sanč­ných sta­vieb na sever od Talian­ska. Medzi význam­né pamiat­ky pat­rí rene­sanč­ný zámok s fran­cúz­skou záh­ra­dou, kto­rý bol posta­ve­ný v rokoch 1567 – 1582. Na nádvo­rí zám­ku sa nachá­dza baro­ko­vá fon­tá­na s posta­vou bak­chan­ta. Ďal­ší­mi zau­jí­ma­vos­ťa­mi sú far­ský kos­tol Nane­bov­za­tia Pan­ny Márie z rokov 1637 – 1641, baro­ko­vé sochy svä­té­ho Jána Nepo­muc­ké­ho a svä­té­ho Jána Sar­kan­dra, Stra­kos­chov dom na námes­tí z kon­ca 18. sto­ro­čia a kubis­tic­ký Obec­ný dom z rokov 1913 – 1914, kto­rý v súčas­nos­ti slú­ži ako síd­lo mest­ské­ho úra­du. Vo východ­nej čas­ti Bučo­víc sa nachá­dza roz­siah­ly židov­ský cin­to­rín s náhrob­ka­mi zo 17. až 20. sto­ro­čia, kto­rý pri­po­mí­na prí­tom­nosť židov­skej komu­ni­ty a jej prí­nos k hos­po­dár­ske­mu roz­vo­ju mes­ta v minu­los­ti (mis​to​pi​sy​.cz).

Na kop­ci nad mes­tom sa rozp­res­tie­ra pri­bliž­ne 12 hek­tá­ro­vý leso­park Kal­vá­rie, kto­rý vzni­kol v 80. a 90. rokoch 19. sto­ro­čia z ini­cia­tí­vy knie­ža­ťa Jána II. z Lich­ten­štajn­ska. Po roz­siah­lej obno­ve v rokoch 2019 a 2020 slú­ži ako obľú­be­né mies­to na oddych a rekre­áciu pre miest­nych oby­va­te­ľov aj náv­štev­ní­kov. V miest­nej čas­ti Více­mi­li­ce sa nachá­dza bio­cen­trum s dvo­ma ryb­ník­mi, kto­ré láka na pre­chádz­ky a ponú­ka prí­le­ži­tosť na pozo­ro­va­nie miest­nej fau­ny a fló­ry v pri­ro­dze­nom pro­stre­dí (kam​po​ces​ku​.cz). Bučo­vi­ce ponú­ka­jú boha­té mož­nos­ti pre pešiu turis­ti­ku a cyk­lo­tu­ris­ti­ku vďa­ka svo­jej polo­he na úpä­tí Ždá­nic­ké­ho lesa. Mes­to je hos­po­dár­skym a vzde­lá­va­cím stre­dis­kom oblas­ti, s dvo­ma základ­ný­mi ško­la­mi a dvo­ma stred­ný­mi ško­la­mi – gym­ná­zi­om a obchod­nou aka­dé­mi­ou. Medzi špor­to­vé a rekre­ač­né zaria­de­nia pat­rí pla­vec­ký bazén, špor­to­vý are­ál v Háj­ku s teni­so­vý­mi kurt­mi a fut­ba­lo­vým ihris­kom a nové von­kaj­šie kúpa­lis­ko otvo­re­né v roku 2007. (rodin​ne​vy​le​ty​.cz). Bučo­vi­ce sú zná­me svo­jím boha­tým kul­túr­nym živo­tom. Mes­to pra­vi­del­ne orga­ni­zu­je rôz­ne podu­ja­tia, ako sú jar­mo­ky, kon­cer­ty a spo­lo­čen­ské akcie (topv​stu​pen​ky​.sk).

Bučo­vi­ce lies in the Lita­va val­ley bet­we­en Brno and Uher­ské Hra­diš­tě, with a popu­la­ti­on of app­ro­xi­ma­te­ly 6,500. In the 19th cen­tu­ry, a 12-​hectare forest park was estab­lis­hed here. In the last quar­ter of the 16th cen­tu­ry, Jan Šem­be­ra Čer­no­hor­ský of Bos­ko­vi­ce began buil­ding the most mag­ni­fi­cent Renais­san­ce châte­au in Mora­via, fea­tu­ring uni­que halls and a stun­ning arca­ded cour­ty­ard. In the 17th cen­tu­ry, a Man­ne­rist foun­tain was added. In 1645, Swe­dish sol­diers plun­de­red the town, spa­ring only the church and the châte­au. In the late 18th and ear­ly 19th cen­tu­ries, Bučo­vi­ce beca­me one of the most impor­tant cen­ters of cloth-​making. In the 20th cen­tu­ry, the woodwor­king indus­try beca­me the most sig­ni­fi­cant. Each May, the ​“Zámec­ký košt” is held, sho­wca­sing around 800 wines. In Octo­ber, the Miro­slav Dole­žal Fes­ti­val of Ama­te­ur The­at­re takes pla­ce (buco​vi​ce​.cz).

City dis­tricts inc­lu­de Bučo­vi­ce, Čern­čín, Klo­bouč­ky, Mare­fy, and Více­mi­li­ce. Notab­le figu­res from Bučo­vi­ce inc­lu­de actor Miro­slav Dole­žal and sin­ger Bob Frídl (Wiki­pe­dia). The Bučo­vi­ce châte­au is a uni­que exam­ple of Ita­lian Renais­san­ce archi­tec­tu­re north of the Alps, spe­ci­fi­cal­ly of the ​“palaz­zo in for­tez­za” type. Its arca­ded cour­ty­ard boasts 90 rich­ly deco­ra­ted columns with 540 reliefs (zamek​-buco​vi​ce​.cz). The name Bučo­vi­ce ori­gi­na­tes from the name Budeš, Buď­še, Budeč, Buď­če, or Buč, which were dimi­nu­ti­ves of Budi­mír, Budi­slav, or Dra­ho­bud (Wiki­pe­dia).

Bučo­vi­ce is loca­ted in the South Mora­vian Regi­on, with a rich his­to­ry and pre­ser­ved heri­ta­ge dating back to the Midd­le Ages. The first writ­ten men­ti­on is from 1237. Its land­mark is the Renais­san­ce châte­au built in the 16th cen­tu­ry, sur­roun­ded by exten­si­ve gar­dens with ancient foun­tains and sta­tu­es. The Church of St. Mar­tin is built in Got­hic sty­le. The Kuz­ma Foun­tain, one of the most beau­ti­ful Renais­san­ce foun­tains in the Czech Repub­lic, was cons­truc­ted in the 16th cen­tu­ry and is a popu­lar spot for relaxation.

Bučo­vi­ce hosts vari­ous cul­tu­ral events, inc­lu­ding the Bučo­vi­ce Music Fes­ti­val. The regi­on is reno­wned for its vine­y­ards pro­du­cing excel­lent Mora­vian wines. The châte­au fea­tu­res cha­rac­te­ris­tic ele­ments of Renais­san­ce archi­tec­tu­re, such as sym­met­ry, arches, pilas­ters, and orna­te win­dow ope­nings. Its faca­des are ador­ned with remar­kab­le reliefs and stuc­co, adding ele­gan­ce and artistry.

Bučo­vi­ce is a pic­tu­re­sque town loca­ted in the Vyškov dis­trict of the South Mora­vian Regi­on, about 29 km east of Brno. It lies on the nort­hern edge of the Ždá­ni­ce Forest at an alti­tu­de of 226 meters abo­ve sea level, with the Lita­va River flo­wing through it. The first writ­ten men­ti­on of Bučo­vi­ce dates back to 1322, though archa­e­olo­gi­cal fin­dings sug­gest sett­le­ment in the ear­ly 13th cen­tu­ry. The town flou­ris­hed in the 16th cen­tu­ry under Jan Čer­no­hor­ský of Bos­ko­vi­ce, who built the Renais­san­ce châte­au, con­si­de­red one of the finest Renais­san­ce buil­dings north of Italy.

Other notab­le land­marks inc­lu­de the parish Church of the Assump­ti­on of the Vir­gin Mary (1637 – 1641), Baro­que sta­tu­es of St. John of Nepo­muk and St. John Sar­kan­der, the Stra­kosch Hou­se from the late 18th cen­tu­ry, and the Cubist Muni­ci­pal Hou­se (1913 – 1914), now the town hall. In the eas­tern part of Bučo­vi­ce is a lar­ge Jewish ceme­te­ry with tomb­sto­nes dating from the 17th to the 20th cen­tu­ry, ref­lec­ting the Jewish com­mu­ni­ty­’s his­to­ri­cal con­tri­bu­ti­on to the town’s eco­no­mic development.

On the hill abo­ve the town lies the 12-​hectare Kal­vá­rie forest park, estab­lis­hed in the 19th cen­tu­ry by Prin­ce Jan II of Liech­tens­te­in. After exten­si­ve res­to­ra­ti­on in 2019 and 2020, it ser­ves as a popu­lar rec­re­a­ti­on area. In the local dis­trict of Více­mi­li­ce, a bio­cen­ter with two ponds offers oppor­tu­ni­ties for walks and wild­li­fe obser­va­ti­on. Bučo­vi­ce is a hub for hiking and cyc­ling, thanks to its loca­ti­on at the foot of the Ždá­ni­ce Forest. The town is an edu­ca­ti­onal and eco­no­mic cen­ter with two ele­men­ta­ry scho­ols and two secon­da­ry scho­ols – a gym­na­sium and a busi­ness aca­de­my. Its sports faci­li­ties inc­lu­de a swim­ming pool, sports com­plex in Hájek with ten­nis courts and a foot­ball pitch, and an out­do­or swim­ming pool ope­ned in 2007. Bučo­vi­ce is also kno­wn for its vib­rant cul­tu­ral life, hos­ting mar­kets, con­certs, and social events (rodin​ne​vy​le​ty​.cz, kam​po​ces​ku​.cz).

Bučo­vi­ce leží v údo­lí Lita­vy mezi Brnem a Uher­ským Hra­diš­těm, s přib­liž­ně 6 500 oby­va­te­li. V 19. sto­le­tí zde byl zalo­žen leso­park o roz­lo­ze 12 hek­ta­rů. V posled­ní čtvr­ti­ně 16. sto­le­tí začal Jan Šem­be­ra Čer­no­hor­ský z Bos­ko­vic budo­vat nej­skvost­něj­ší rene­sanč­ní zámek na Mora­vě s jedi­neč­ný­mi sály a nád­her­ným arká­do­vým nád­vo­řím. V 17. sto­le­tí při­by­la maný­ris­tic­ká fon­tá­na. Roku 1645 měs­to vyple­ni­li švédš­tí vojá­ci, uše­tře­ny zůs­ta­ly pou­ze kos­tel a zámek. Na pře­lo­mu 18. a 19. sto­le­tí se Bučo­vi­ce sta­ly jed­ním z nej­výz­nam­něj­ších cen­ter sou­ke­nic­tví. Ve 20. sto­le­tí se nej­důle­ži­těj­ším průmys­lem sta­lo zpra­co­vá­ní dře­va. Kaž­dý květen se zde koná ​„Zámec­ký košt“, na kte­rém je zastou­pe­no přib­liž­ně 800 vín. V říj­nu se orga­ni­zu­je Fes­ti­val ochot­nic­kých diva­del Miro­sla­va Dole­ža­la (buco​vi​ce​.cz).

Měst­ské čás­ti: Bučo­vi­ce, Čern­čín, Klo­bouč­ky, Mare­fy, Více­mi­li­ce. Mezi osob­nos­ti Bučo­vic patří herec Miro­slav Dole­žal a zpěvák Bob Frídl (Wiki­pe­dia). Bučo­vic­ký zámek je uni­kát­ní stav­bou ital­ské rene­san­ce sever­ně od Alp, kon­krét­ně typu ​„palaz­zo in for­tez­za“. Arká­do­vé nád­vo­ří tvo­ří 90 boha­tě zdo­be­ných slou­pů se 540 reli­é­fy (zamek​-buco​vi​ce​.cz). Název Bučo­vi­ce pochá­zí od osob­ních jmen Budeš, Buď­še, Budeč, Buď­če, Buč, což byly domác­ké podo­by jmen Budi­mír, Budi­slav či Dra­ho­bud (Wiki­pe­dia).

Bučo­vi­ce se nachá­zí v Jiho­mo­rav­ském kra­ji, s boha­tou his­to­rií saha­jí­cí až do stře­do­věku. Prv­ní písem­ná zmín­ka je z roku 1237. Domi­nan­tou je rene­sanč­ní zámek z 16. sto­le­tí, obklo­pe­ný roz­sáh­lý­mi zahra­da­mi se sta­ro­by­lý­mi fon­tá­na­mi a socha­mi. Kos­tel sv. Mar­ti­na je posta­ven v gotic­kém slo­hu. Kuz­mo­va kaš­na, jed­na z nejk­rás­něj­ších rene­sanč­ních fon­tán v Čes­ku, byla posta­ve­na v 16. sto­le­tí a slou­ží jako oblí­be­né mís­to pro odpočinek.

Bučo­vi­ce hos­tí růz­né kul­tur­ní akce, napří­klad Bučo­vic­ký hudeb­ní fes­ti­val. Regi­on je zná­mý svý­mi vini­ce­mi pro­du­ku­jí­cí­mi vyni­ka­jí­cí morav­ská vína. Zámek má cha­rak­te­ris­tic­ké prv­ky rene­sanč­ní archi­tek­tu­ry, jako jsou symet­rie, oblou­ky, pilas­try a zdo­be­né oken­ní otvo­ry. Fasá­dy zám­ku jsou boha­tě zdo­be­né reli­é­fy a štu­ka­tu­rou, což dodá­vá pocit ele­gan­ce a umění.

Bučo­vi­ce jsou maleb­né měs­to v okre­se Vyškov, Jiho­mo­rav­ský kraj, asi 29 km východ­ně od Brna. Leží na sever­ním okra­ji Ždá­nic­ké­ho lesa v nad­mo­řs­ké výš­ce 226 m, pro­té­ká jimi řeka Lita­va. Prv­ní písem­ná zmín­ka pochá­zí z roku 1322, přes­to arche­olo­gic­ké nále­zy doklá­da­jí osíd­le­ní již ve 13. sto­le­tí. Měs­to zaži­lo rozk­vět v 16. sto­le­tí za Jana Čer­no­hor­ské­ho z Bos­ko­vic, kte­rý dal posta­vit rene­sanč­ní zámek pova­žo­va­ný za jed­nu z nej­cen­něj­ších rene­sanč­ních sta­veb sever­ně od Itálie.

Mezi dal­ší památ­ky patří kos­tel Nane­bev­ze­tí Pan­ny Marie (1637 – 1641), barok­ní sochy sv. Jana Nepo­muc­ké­ho a sv. Jana Sar­kan­de­ra, Stra­kos­chův dům z 18. sto­le­tí a kubis­tic­ký Obec­ní dům (1913 – 1914), kte­rý dnes slou­ží jako rad­ni­ce. Ve východ­ní čás­ti Bučo­vic se nachá­zí židov­ský hřbi­tov s náhrob­ky ze 17. – 20. sto­le­tí, při­po­mí­na­jí­cí židov­skou komu­ni­tu a její pří­nos k roz­vo­ji města.

Na kop­ci nad měs­tem se rozk­lá­dá 12hektarový leso­park Kal­vá­rie, vznik­lý v 19. sto­le­tí z ini­cia­ti­vy kní­že­te Jana II. z Lich­ten­štej­na. Po rekons­truk­ci v letech 2019 – 2020 slou­ží jako oblí­be­né mís­to pro odpo­či­nek. V míst­ní čás­ti Více­mi­li­ce se nachá­zí bio­cen­trum s dvěma ryb­ní­ky, kte­ré láká na pro­cház­ky a pozo­ro­vá­ní pří­ro­dy. Bučo­vi­ce jsou cen­trem turis­ti­ky a cyk­lo­tu­ris­ti­ky na úpa­tí Ždá­nic­ké­ho lesa. Nabí­ze­jí spor­tov­ní záze­mí, napří­klad pla­vec­ký bazén, teni­so­vé kur­ty, fot­ba­lo­vé hřiš­tě a kou­pa­liš­tě (rodin​ne​vy​le​ty​.cz, kam​po​ces​ku​.cz).

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

Horné Považie, Krajina, Slovenská krajina, TOP

Horné Považie

skala
Hits: 3687

Hor­né Pova­žie je regi­ón na zápa­de Slo­ven­ska, kto­rý sa rozp­res­tie­ra v oko­lí rie­ky Váh. Medzi význam­né mes­tá v regi­ó­ne pat­rí naprí­klad Tren­čín, Považ­ská Bys­tri­ca a Ila­va. Na seve­re sa nachá­dza poho­rie Malá Fat­ra, vhod­ná na turis­ti­ku a iné out­do­oro­vé akti­vi­ty. V minu­los­ti sa na Hor­nom Pova­ží ťaži­la želez­ná ruda.

Hor­né Pova­žie tvo­ria okre­sy Žili­na, Byt­ča, Považ­ská Bys­tri­ca a sever­ná časť okre­su Púchov (slo​vak​re​gi​on​.sk).

Hor­né Pova­žie is a regi­on in wes­tern Slo­va­kia, spra­wling around the Váh River. Notab­le cities in the regi­on inc­lu­de Tren­čín, Považ­ská Bys­tri­ca, and Ila­va. To the north lies the moun­tain ran­ge cal­led Malá Fat­ra, suitab­le for hiking and other out­do­or acti­vi­ties. In the past, Hor­né Pova­žie was kno­wn for iron ore mining.

Hor­né Pova­žie com­pri­ses the dis­tricts of Žili­na, Byt­ča, Považ­ská Bys­tri­ca, and the nort­hern part of the Púchov dis­trict (slo​vak​re​gi​on​.sk).

Use Facebook to Comment on this Post

Biotopy, Jaskyne, Krajina, Príroda, Slovenská krajina, Tatry

Belianska jaskyňa – jediná verejne prístupná jaskyňa vo Vysokých Tatrách

skala
Hits: 4477

Belian­ska jas­ky­ňa sa nachá­dza v Tatrans­kej Kot­li­ne. Je jedi­nou verej­ne prí­stup­nou jas­ky­ňou vo Vyso­kých Tat­rách. Nie­kto­ré čas­ti jas­ky­ne, kto­rá leží v masí­ve Koby­lie­ho vrchu, majú zau­jí­ma­vé náz­vy: Stĺpo­vý dóm, Prie­pasť Pek­lo, Kal­vá­ria, Dóm SNP, Pal­mo­vá sieň, Vodo­pá­do­vý dóm, Hudob­ná sieň, Rúro­vý dóm, Hli­ne­ná chod­ba, Prie­pasť Čer­to­ve hrd­lo, Dóm tro­siek (Zdroj: Infor­mač­ná tabu­ľa). O jas­ky­ni vede­li hľa­da­či pokla­dov už v 18. sto­ro­čí, o čom sved­čia uhlí­ko­vé nápi­sy na ste­nách. Naj­star­ší je dato­va­ný do roku 1713. Neskôr sa na jas­ky­ňu zabud­lo, až kým ju Július Husz a Ján Britz 5.8.1881 zno­vu neob­ja­vi­li. Dnes je zná­mych 3825 met­rov cho­dieb (Ján Laci­ka). Jas­ky­ňa pat­rí ku naj­nav­šte­vo­va­nej­ším u nás. Sprí­stup­ne­ných je 1370 met­rov (Terem). Cez pre­hliad­ky sprie­vod­co­via púš­ťa­jú hud­bu, čo umoc­ňu­je záži­tok a krá­su tej­to jas­ky­ne. Na tej­to tra­se domi­nu­jú pago­do­vi­té sta­lag­mi­ty a sin­tro­vé vodo­pá­dy s dĺž­kou viac ako 50 met­rov (poznaj​slo​ven​sko​.sk). Vyhliad­ko­vá tra­sa má pre­vý­še­nie 125 met­rov, je na nej 860 scho­dov. Náv­štev­ník počas nej vidí jazier­ka, Hudob­nú sieň pome­no­va­nú pod­ľa zvu­kov dopa­da­jú­cich kva­piek vody na hla­di­nu jazier­ka. Ten­to pries­tor má vyni­ka­jú­ce akus­tic­ké vlast­nos­ti, pre­to sa tu orga­ni­zo­va­li kon­cer­ty (wordp​ress​.com).

Belian­ska Cave is loca­ted in the Tatrans­ká Kot­li­na (Tat­ra Basin). It is the only pub­lic­ly acces­sib­le cave in the High Tatras. Some parts of the cave, situ­ated in the mas­sif of Koby­lí Vrch (Mare­’s Hill), have inte­res­ting names such as Column Dome, Hell Abyss, Cal­va­ry, SNP Dome, Palm Hall, Water­fall Dome, Music Hall, Tube Dome, Clay Pas­sa­ge, Devi­l’s Thro­at Abyss, Dome of Deb­ris (Sour­ce: Infor­ma­ti­on Board). Tre­a­su­re hun­ters were alre­a­dy awa­re of the cave in the 18th cen­tu­ry, as evi­den­ced by car­bon insc­rip­ti­ons on the walls. The oldest insc­rip­ti­on dates back to 1713. The cave was later for­got­ten until it was redis­co­ve­red by Július Husz and Ján Britz on August 5, 1881. Today, it is kno­wn for its 3,825 meters of pas­sa­ges (Ján Laci­ka). The cave is among the most visi­ted in the coun­try, with 1,370 meters acces­sib­le to the pub­lic (Terem). During guided tours, guides play music, enhan­cing the expe­rien­ce and beau­ty of the cave. Pagoda-​shaped sta­lag­mi­tes and sin­ter water­falls over 50 meters long domi­na­te this rou­te (poznaj​slo​ven​sko​.sk). The sight­se­e­ing rou­te has an ele­va­ti­on gain of 125 meters, fea­tu­ring 860 steps. Visi­tors can see ponds, the Music Hall named after the sounds of water drop­lets fal­ling into the pond. This spa­ce has excel­lent acous­tic pro­per­ties, making it a venue for con­certs (wordp​ress​.com).

Jas­ki­nia Belian­ska znaj­du­je się w Kot­li­nie Tatr­za­ńs­kiej. Jest jedy­ną pub­licz­nie dostęp­ną jas­ki­nią w Wyso­kich Tat­rach. Nie­któ­re części jas­ki­ni, poło­żo­nej w masy­wie Koby­lie­go Wzgór­za, mają inte­re­su­jące nazwy, takie jak Kolum­no­wy Dół, Prze­pa­ść Pie­kło, Kalwa­ria, Dół SNP, Sala Pal­mo­wa, Wodos­pa­do­wy Dół, Sala Muzycz­na, Rur­ko­wy Dół, Kory­tarz Gli­nia­ny, Prze­pa­ść Dia­bel­ska Gar­dło, Dół Gru­zy (Źró­dło: Tab­li­ca Infor­ma­cyj­na). Poszu­ki­wac­ze skar­bów byli już świa­do­mi ist­nie­nia jas­ki­ni w XVIII wie­ku, o czym świadc­zą węg­lo­we napi­sy na ścia­nach. Naj­stars­zy napis pocho­dzi z 1713 roku. Później jas­ki­nia zosta­ła zapom­nia­na, aż do momen­tu jej pono­wne­go odkry­cia przez Júliu­sa Hus­za i Jána Brit­za 5 sierp­nia 1881 roku. Obe­cnie zna­na jest z 3825 met­rów kory­tar­zy (Ján Laci­ka). Jas­ki­nia nale­ży do najc­zęściej odwie­dza­nych w kra­ju, udos­tęp­ni­ono dla zwie­dza­jących 1370 met­rów (Terem). Podc­zas pro­wa­dzo­nych wyciec­zek prze­wod­ni­cy odtwar­za­ją muzy­kę, co wzmac­nia wra­że­nia i pięk­no jas­ki­ni. Na tej tra­sie domi­nu­ją pago­do­wa­te sta­lag­mi­ty i wodos­pa­dy sin­te­ro­we o dłu­go­ści ponad 50 met­rów (poznaj​slo​ven​sko​.sk). Tra­sa wido­ko­wa ma prze­wy­żs­ze­nie 125 met­rów, na któ­rej znaj­du­je się 860 scho­dów. Odwie­dza­jący mogą zobac­zyć sta­wy, Salę Muzycz­ną nazwa­ną od dźwi­ęków krop­li wody spa­da­jących na powierzch­nię sta­wu. To miejs­ce cha­rak­te­ry­zu­je się dosko­na­ły­mi wła­ści­wo­ścia­mi akus­tycz­ny­mi, co spra­wia, że orga­ni­zo­wa­ne są tu kon­cer­ty (wordp​ress​.com).

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post