Krajina, Česko, Moravské, Obce, Severná Morava, Zahraničie

Štramberk – valašský Betlehem

skala
Hits: 102

Štram­berk je krás­ne mes­teč­ko nachá­dza­jú­ce sa v pod­ho­rí Bes­kýd na seve­re Mora­vy (stram​berk​.cz). Na úpä­tí Bie­lej hory, výbež­kov Ska­liek, Zámoc­ké­ho vrch a Kotú­ča (Aleš Dur­čak – Infor­mač­ná tabu­ľa). Prvá písom­ná zmien­ka o Štram­ber­ku pochá­dza z roku 1211. Kon­com 13. sto­ro­čia bol na vrchu nad mes­tom posta­ve­ný hrad, z kto­ré­ho sa dodnes zacho­va­la domi­nan­ta mes­ta – veža zva­ná Trú­ba (stram​berk​.cz). Je mož­né že hrad bol posta­ve­ný na pro­ti­ľah­lom kop­ci Kotúč. Nie­sol aj pome­no­va­nie cas­trum Stral­len­berg (Aleš Dur­čak – Infor­mač­ná tabuľa).

V roku 1359 zalo­žil morav­ský markg­róf Ján Jin­dřich Luxem­bur­ský na mies­te osa­dy mes­to Štram­berk. Počas 15. sto­ro­čia sa Štram­berk stal cen­trom Morav­skej cir­kvi. V roku 1624 pre­šlo mes­to do vlast­níc­tva jezu­itov. Počas trid­sať­roč­nej voj­ny bolo mes­to viac­krát napad­nu­té a zni­če­né, čo vied­lo k výraz­né­mu poško­de­niu hra­du. V roku 1783 sa pred­ná časť hra­du zrú­ti­la a jeho muri­vo bolo rozo­bra­té. V dru­hej polo­vi­ci 19. sto­ro­čia zača­la v oblas­ti ťaž­ba vápen­ca, čo pris­pe­lo k hos­po­dár­ske­mu ras­tu mes­ta. V roku 1881 bola otvo­re­ná želez­nič­ná trať, kto­rá ešte viac pod­po­ri­la roz­voj Štram­ber­ka. Napriek tomu, že mes­to bolo úpl­ne čes­ké, bolo v rokoch 1938 – 1945 anek­to­va­né nacis­tic­kým Nemec­kom (stram​berk​.cz).

Zo Štram­ber­skej Trú­by sa nasky­tá nád­her­ný výhľad na celé oko­lie. V blíz­kos­ti veže sa nachá­dza aj amfi­te­áter, kde sa počas roka kona­jú rôz­ne kul­túr­ne podu­ja­tia. V oko­lí Štram­ber­ku Národ­ná prí­rod­ná pamiat­ka Šip­ka – jas­ky­ňa, v kto­rej boli obja­ve­né pozos­tat­ky nean­der­tál­ske­ho člo­ve­ka. Jed­ným z naj­väč­ších láka­diel Štram­ber­ka je jeho zacho­va­lá ľudo­vá archi­tek­tú­ra. V cen­tre mes­ta náj­de­te množ­stvo dre­ve­ných domov z 18. a 19. sto­ro­čia, kto­ré dodá­va­jú mes­tu neopa­ko­va­teľ­ný ráz. Prá­ve pre túto jedi­neč­nú atmo­sfé­ru sa Štram­ber­ku čas­to hovo­rí ​“Valaš­ský Bet­le­hem”. Kaž­do­roč­ne sa tu kona­jú rôz­ne folk­lór­ne fes­ti­va­ly, jar­mo­ky a reme­sel­né trhy, kde môže­te spoz­nať miest­ne zvy­ky a tra­dí­cie. Mes­to je tiež domo­vom nie­koľ­kých múzeí, vrá­ta­ne Múzea Zdeň­ka Buria­na, zná­me­ho ilus­trá­to­ra pra­ve­ku. Náv­šte­va Štram­ber­ka by nebo­la kom­plet­ná bez ochut­na­nia miest­nej špe­cia­li­ty – Štram­ber­ských uší. Ide o slad­ké peči­vo z medo­vé­ho ces­ta, tva­ro­va­né do podo­by ucha. Legen­da hovo­rí, že toto peči­vo pri­po­mí­na uši tatár­skych bojov­ní­kov, kto­rých miest­ni oby­va­te­lia pora­zi­li v 13. sto­ro­čí (Wiki­pe­dia).

Medzi osob­nos­ti Štram­ber­ku pat­rí: bás­nik a pro­zaik Peter Bez­ruč, maliar a ilus­trá­tor Zde­něk Burian, hudob­ný skla­da­teľ Leoš Janá­ček (stram​berk​.cz). Rodá­ci: ces­to­va­teľ, spi­so­va­teľ a repor­tér Jiří Han­zel­ka (stram​berk​.sk).

Štram­berk is a beau­ti­ful town loca­ted in the foot­hills of the Bes­kids in nort­hern Mora­via (stram​berk​.cz). It lies at the foot of Bílá hora, the Ska­lí­ky rid­ges, Zámec­ký vrch, and Kotouč (Aleš Dur­čak – Infor­ma­ti­on Board). The first writ­ten men­ti­on of Štram­berk dates back to 1211. At the end of the 13th cen­tu­ry, a cast­le was built on the hill abo­ve the town, and its domi­nant fea­tu­re – a tower cal­led Trú­ba – has been pre­ser­ved to this day (stram​berk​.cz). It is possib­le that the cast­le was ori­gi­nal­ly built on the oppo­si­te hill, Kotouč. It was also kno­wn as cas­trum Stral­len­berg (Aleš Dur­čak – Infor­ma­ti­on Board).

In 1359, Mar­gra­ve John Hen­ry of Luxem­bourg foun­ded the town of Štram­berk on the site of a for­mer sett­le­ment. During the 15th cen­tu­ry, Štram­berk beca­me a cen­ter of the Mora­vian Church. In 1624, the town came under the owners­hip of the Jesu­its. During the Thir­ty Years’ War, the town was repe­a­ted­ly attac­ked and des­tro­y­ed, lea­ding to sig­ni­fi­cant dama­ge to the cast­le. In 1783, the front part of the cast­le col­lap­sed, and its mason­ry was dis­man­tled. In the second half of the 19th cen­tu­ry, limes­to­ne mining began in the area, con­tri­bu­ting to the eco­no­mic gro­wth of the town. In 1881, a rai­lway line was ope­ned, furt­her sup­por­ting Štramberk’s deve­lop­ment. Alt­hough the town was enti­re­ly Czech, it was anne­xed by Nazi Ger­ma­ny bet­we­en 1938 and 1945 (stram​berk​.cz).

From the Štram­berk Trú­ba tower, the­re is a bre­ath­ta­king view of the enti­re sur­roun­ding area. Near the tower is an amp­hit­he­a­ter whe­re vari­ous cul­tu­ral events are held throug­hout the year. In the vici­ni­ty of Štram­berk lies the Nati­onal Natu­ral Monu­ment Šip­ka – a cave whe­re remains of a Nean­dert­hal human were dis­co­ve­red. One of the big­gest att­rac­ti­ons of Štram­berk is its well-​preserved folk archi­tec­tu­re. In the town cen­ter, you will find many wooden hou­ses from the 18th and 19th cen­tu­ries, giving the town its uni­que cha­rac­ter. Becau­se of this spe­cial atmo­sp­he­re, Štram­berk is often cal­led the ​“Wal­la­chian Bet­hle­hem.” Vari­ous folk­lo­re fes­ti­vals, fairs, and craft mar­kets are held here annu­al­ly, whe­re visi­tors can learn about local cus­toms and tra­di­ti­ons. The town is also home to seve­ral muse­ums, inc­lu­ding the Muse­um of Zde­něk Burian, a reno­wned pre­his­to­ric illu­stra­tor. A visit to Štram­berk would not be com­ple­te wit­hout tas­ting its local spe­cial­ty – Štram­berk Ears. The­se are swe­et pas­tries made from honey dough, sha­ped like an ear. Accor­ding to legend, this pas­try resem­bles the ears of Tatar war­ri­ors who were defe­a­ted by the local inha­bi­tants in the 13th cen­tu­ry (Wiki­pe­dia).

Notab­le figu­res of Štram­berk inc­lu­de poet and pro­se wri­ter Peter Bez­ruč, pain­ter and illu­stra­tor Zde­něk Burian, and com­po­ser Leoš Janá­ček (stram​berk​.cz). Nati­ves of the town inc­lu­de tra­ve­ler, wri­ter, and jour­na­list Jiří Han­zel­ka (stram​berk​.sk).

Štram­berk to pięk­ne mias­tecz­ko poło­żo­ne u pod­nó­ża Bes­ki­dów na półno­cy Moraw (stram​berk​.cz). Leży u pod­nó­ża Bia­łej Góry, pas­ma Ska­lí­ky, Zámec­ký vrch i Kotouč (Aleš Dur­čak – Tab­li­ca Infor­ma­cyj­na). Pier­ws­za pisem­na wzmian­ka o Štram­ber­ku pocho­dzi z 1211 roku. Pod koniec XIII wie­ku na wzgór­zu nad mias­tem zbu­do­wa­no zamek, któ­re­go domi­nu­jącą częścią do dziś pozos­ta­je wie­ża zwa­na Trú­ba (stram​berk​.cz). Możli­we, że zamek został pier­wot­nie wznie­si­ony na prze­ci­wle­głym wzgór­zu Kotouč. Był również zna­ny pod nazwą cas­trum Stral­len­berg (Aleš Dur­čak – Tab­li­ca Informacyjna).

W 1359 roku mar­gra­bia mora­ws­ki Jan Hen­ryk Luk­sem­bur­ski zało­żył mias­to Štram­berk w miejs­cu wcze­śniejs­zej osa­dy. W XV wie­ku Štram­berk stał się cen­trum Kości­oła Mora­ws­kie­go. W 1624 roku mias­to przes­zło na włas­no­ść jezu­itów. Podc­zas woj­ny trzy­dzies­to­let­niej mias­to było wie­lok­rot­nie ata­ko­wa­ne i niszc­zo­ne, co dopro­wa­dzi­ło do znacz­nych zniszc­zeń zamku. W 1783 roku przed­nia część zamku zawa­li­ła się, a jego mury zosta­ły rozeb­ra­ne. W dru­giej poło­wie XIX wie­ku w oko­li­cy roz­poc­zęto wydo­by­cie wapie­nia, co przyc­zy­ni­ło się do wzros­tu gos­po­darc­ze­go mias­ta. W 1881 roku otwar­to linię kole­jo­wą, któ­ra jeszc­ze bar­dziej wspie­ra­ła rozwój Štram­ber­ka. Mimo że mias­to było całko­wi­cie czes­kie, zosta­ło w latach 1938 – 1945 anek­to­wa­ne przez nazis­to­ws­kie Niem­cy (stram​berk​.cz).

Z wie­ży Štram­ber­skiej Trú­by roz­tac­za się zapie­ra­jący dech w pier­siach widok na całą oko­li­cę. W pobli­żu wie­ży znaj­du­je się amfi­te­atr, w któ­rym przez cały rok odby­wa­ją się różne wydar­ze­nia kul­tu­ral­ne. W oko­li­cach Štram­ber­ka znaj­du­je się Naro­do­wy Pomnik Przy­ro­dy Šip­ka – jas­ki­nia, w któ­rej odkry­to szc­ząt­ki czło­wie­ka nean­der­tal­skie­go. Jed­ną z naj­wi­ęks­zych atrakc­ji Štram­ber­ka jest jego dobr­ze zacho­wa­na archi­tek­tu­ra ludo­wa. W cen­trum mias­ta można zna­le­źć wie­le dre­wnia­nych domów z XVIII i XIX wie­ku, któ­re nada­ją mias­tu nie­po­wtar­zal­ny cha­rak­ter. Ze wzg­lędu na tę wyjąt­ko­wą atmo­s­fe­rę Štram­berk nazy­wa­ny jest częs­to ​“Wołos­kim Bet­le­jem”. Co roku odby­wa­ją się tutaj różne fes­ti­wa­le folk­lo­rys­tycz­ne, jar­mar­ki i tar­gi rze­mie­śl­nic­ze, gdzie można poznać lokal­ne zwyc­za­je i tra­dyc­je. Mias­to jest także sie­dzi­bą kil­ku muze­ów, w tym Muze­um Zdeň­ka Buria­na, zna­ne­go ilu­stra­to­ra pre­his­to­rii. Wizy­ta w Štram­ber­ku nie była­by kom­plet­na bez spró­bo­wa­nia lokal­ne­go spec­ja­łu – Štram­ber­skich Uszu. Są to słod­kie wypie­ki z cias­ta miodo­we­go, ufor­mo­wa­ne w ksz­ta­łt ucha. Legen­da gło­si, że cias­t­ka te przy­po­mi­na­ją uszy tatar­skich wojo­wni­ków, któ­rych miejs­co­wi miesz­ka­ńcy poko­na­li w XIII wie­ku (Wiki­pe­dia).

Do zna­nych posta­ci zwi­ąza­nych z Štram­ber­kiem nale­żą: poeta i pro­zaik Peter Bez­ruč, malarz i ilu­stra­tor Zde­něk Burian oraz kom­po­zy­tor Leoš Janá­ček (stram​berk​.cz). Zna­ni miesz­ka­ńcy: pod­ró­żnik, pisarz i repor­ter Jiří Han­zel­ka (stram​berk​.sk).

Štram­berk je krás­né měs­teč­ko nachá­ze­jí­cí se v pod­hůří Bes­kyd na seve­ru Mora­vy (stram​berk​.cz). Leží na úpa­tí Bílé hory, výběž­ků Ska­liek, Zámec­ké­ho vrchu a Kotú­če (Aleš Dur­čak – Infor­mač­ní tabu­le). Prv­ní písem­ná zmín­ka o Štram­ber­ku pochá­zí z roku 1211. Kon­cem 13. sto­le­tí byl na vrchu nad měs­tem posta­ven hrad, z něhož se dodnes zacho­va­la domi­nan­ta měs­ta – věž zva­ná Trú­ba (stram​berk​.cz). Je mož­né, že hrad byl posta­ven na pro­ti­leh­lém kop­ci Kotúč. Nesl také ozna­če­ní cas­trum Stral­len­berg (Aleš Dur­čak – Infor­mač­ní tabule).

V roce 1359 zalo­žil morav­ský mark­ra­bě Jan Jin­dřich Lucem­bur­ský na mís­tě osa­dy měs­to Štram­berk. Během 15. sto­le­tí se Štram­berk stal cen­trem Morav­ské cír­kve. V roce 1624 přeš­lo měs­to do vlast­nic­tví jezu­itů. Během tři­ce­ti­le­té vál­ky bylo měs­to něko­li­krát napa­de­no a zni­če­no, což ved­lo k výraz­né­mu poško­ze­ní hra­du. V roce 1783 se před­ní část hra­du zří­ti­la a jeho zdi­vo bylo rozeb­rá­no. Ve dru­hé polo­vi­ně 19. sto­le­tí zača­la v oblas­ti těž­ba vápen­ce, což přis­pělo k hos­po­dá­řs­ké­mu růs­tu měs­ta. V roce 1881 byla ote­vře­na želez­nič­ní trať, kte­rá ješ­tě více pod­po­ři­la roz­voj Štram­ber­ku. Přes­to­že měs­to bylo zce­la čes­ké, bylo v letech 1938 – 1945 ane­xo­vá­no nacis­tic­kým Němec­kem (stram​berk​.cz).

Ze Štram­ber­ské Trú­by se naský­tá nád­her­ný výhled na celé oko­lí. V blíz­kos­ti věže se nachá­zí také amfi­te­átr, kde se během roku kona­jí růz­né kul­tur­ní akce. V oko­lí Štram­ber­ku se nachá­zí Národ­ní pří­rod­ní památ­ka Šip­ka – jes­ky­ně, v níž byly obje­ve­ny pozůs­tat­ky nean­der­tál­ské­ho člo­věka. Jed­ním z nej­vět­ších láka­del Štram­ber­ku je jeho zacho­va­lá lido­vá archi­tek­tu­ra. V cen­tru měs­ta naj­de­te množ­ství dře­věných domů z 18. a 19. sto­le­tí, kte­ré dodá­va­jí měs­tu neopa­ko­va­tel­ný ráz. Prá­vě pro tuto jedi­neč­nou atmo­sfé­ru se Štram­ber­ku čas­to říká ​“Valaš­ský Bet­lém”. Kaž­do­roč­ně se zde kona­jí růz­né folk­lór­ní fes­ti­va­ly, jar­mar­ky a řeme­sl­né trhy, kde může­te poznat míst­ní zvy­ky a tra­di­ce. Měs­to je také domo­vem něko­li­ka muzeí, včet­ně Muzea Zdeň­ka Buria­na, zná­mé­ho ilus­trá­to­ra pra­věku. Návš­těva Štram­ber­ku by neby­la kom­plet­ní bez ochut­ná­ní míst­ní spe­cia­li­ty – Štram­ber­ských uší. Jed­ná se o slad­ké peči­vo z medo­vé­ho těs­ta, tva­ro­va­né do podo­by ucha. Legen­da pra­ví, že toto peči­vo při­po­mí­ná uši tatar­ských bojov­ní­ků, kte­ré míst­ní oby­va­te­lé pora­zi­li ve 13. sto­le­tí (Wiki­pe­dia).

Mezi osob­nos­ti Štram­ber­ku patří: bás­ník a pro­zaik Petr Bez­ruč, malíř a ilus­trá­tor Zde­něk Burian, hudeb­ní skla­da­tel Leoš Janá­ček (stram​berk​.cz). Rodá­ci: ces­to­va­tel, spi­so­va­tel a repor­tér Jiří Han­zel­ka (stram​berk​.sk).

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Česko, Južná Morava, Neživé, Stavby, Zahraničie, Zámky

Rájec nad Svitavou

skala
Hits: 62

Zámok Rájec nad Svi­ta­vou je nesko­ro­ba­ro­ko­vý zámok nachá­dza­jú­ci sa v mes­te Rájec-​Jestřebí. Bol posta­ve­ný v rokoch 1763 až 1769 prav­de­po­dob­ne pod­ľa návrhu vie­den­ské­ho archi­tek­ta Isi­do­ra Aman­da Mar­ce­la Cane­va­la. Zámok je výni­moč­ný svo­jou kla­si­cis­tic­kou archi­tek­tú­rou fran­cúz­ske­ho typu, kto­rá je na Mora­ve oje­di­ne­lá (kudyz​nu​dy​.cz). Inte­ri­é­ry zám­ku sú boha­to zdo­be­né a obsa­hu­jú cen­né ume­lec­ké zbier­ky, vrá­ta­ne obra­zov zápa­do­európ­skych, holand­ských a flám­skych maj­strov zo zbie­rok rodi­ny Sal­mov. Zámok tiež dis­po­nu­je roz­siah­ly­mi zbier­ka­mi orien­tál­ne­ho por­ce­lá­nu a jed­nou z naj­väč­ších zámoc­kých kniž­níc s viac ako 60 000 zväz­ka­mi, vrá­ta­ne ruko­pi­sov zo 14. sto­ro­čia a prvo­tla­čí z 15. sto­ro­čia (zamek​-rajec​.cz). Oko­lie zám­ku tvo­rí anglic­ký park zalo­že­ný v roku 1767, kto­rý bol v prvej štvr­ti­ne 19. sto­ro­čia upra­ve­ný do prírodno-​krajinárskeho štý­lu. Park obsa­hu­je vzác­ne dre­vi­ny, vodo­pád a sys­tém troch ryb­níč­kov. Súčas­ťou are­álu je aj záh­rad­níc­tvo, zná­me svo­jou oje­di­ne­lou zbier­kou kamé­lií, kto­rá bola v roku 1973 pre­ve­ze­ná z Průho­nic. Kaž­do­roč­ne kon­com feb­ru­ára sa tu koná tra­dič­ná výsta­va tých­to rast­lín a kve­ti­no­vých aranž­má­nov (kudyz​nu​dy​.cz). 

Na úze­mí Ráj­ca nad Jes­tře­bí boli už v stre­do­ve­ku dve gotic­ké pev­nos­ti, kto­ré boli zni­če­né kon­com 14. sto­ro­čia. V 15. sto­ro­čí bola jed­na z tých­to pev­nos­tí obno­ve­ná a v roku 1570 pre­sta­va­ná na rene­sanč­ný zámok. Ten ale bohu­žiaľ v roku 1757 vyho­rel a mies­to neho bol posta­ve­ný zámok nový, kto­rý je syn­té­zou nesko­ré­ho baro­ka a fran­cúz­ske­ho kla­si­ciz­mu. Dnes je zámok národ­nou kul­túr­nou pamiat­kou (zamek​-rajec​.cz).

Rájec nad Svi­ta­vou Cast­le is a late Baro­que cast­le loca­ted in the town of Rájec-​Jestřebí. It was built bet­we­en 1763 and 1769, most like­ly based on a design by the Vien­ne­se archi­tect Isi­dor Amand Mar­cel Cane­va­le. The cast­le is excep­ti­onal for its French-​style clas­si­cal archi­tec­tu­re, which is uni­que in Mora­via (kudyz​nu​dy​.cz). The cast­le­’s inte­ri­ors are rich­ly deco­ra­ted and hou­se valu­ab­le art col­lec­ti­ons, inc­lu­ding pain­tings by Wes­tern Euro­pe­an, Dutch, and Fle­mish mas­ters from the Salm fami­ly col­lec­ti­on. The cast­le also boasts exten­si­ve col­lec­ti­ons of orien­tal por­ce­lain and one of the lar­gest cast­le lib­ra­ries, with over 60,000 volu­mes, inc­lu­ding manusc­ripts from the 14th cen­tu­ry and incu­na­bu­la from the 15th cen­tu­ry (zamek​-rajec​.cz).

The cast­le­’s sur­roun­dings inc­lu­de an English park, estab­lis­hed in 1767, which was rede­sig­ned in the ear­ly 19th cen­tu­ry into a natu­ra­lis­tic lands­ca­pe sty­le. The park con­tains rare tre­es, a water­fall, and a sys­tem of three ponds. The esta­te also fea­tu­res a hor­ti­cul­tu­ral gar­den kno­wn for its uni­que col­lec­ti­on of camel­lias, which was relo­ca­ted from Průho­ni­ce in 1973. Eve­ry year at the end of Feb­ru­ary, a tra­di­ti­onal exhi­bi­ti­on of the­se plants and flo­ral arran­ge­ments is held here (kudyz​nu​dy​.cz).

In the ter­ri­to­ry of Rájec nad Jes­tře­bí, the­re were two Got­hic for­tres­ses in the Midd­le Ages, which were des­tro­y­ed at the end of the 14th cen­tu­ry. In the 15th cen­tu­ry, one of the­se for­tres­ses was res­to­red and rebu­ilt into a Renais­san­ce cast­le in 1570. Unfor­tu­na­te­ly, this cast­le bur­ned down in 1757, and a new cast­le was built in its pla­ce, com­bi­ning late Baro­que and French clas­si­cism. Today, the cast­le is a nati­onal cul­tu­ral monu­ment (zamek​-rajec​.cz).

Zámek Rájec nad Svi­ta­vou je pozdně barok­ní zámek nachá­ze­jí­cí se ve měs­tě Rájec-​Jestřebí. Byl posta­ven v letech 1763 až 1769, prav­děpo­dob­ně pod­le návrhu vídeňs­ké­ho archi­tek­ta Isi­do­ra Aman­da Mar­ce­la Cane­va­la. Zámek je výji­meč­ný svou kla­si­cist­ní archi­tek­tu­rou fran­couz­ské­ho typu, kte­rá je na Mora­vě oje­di­nělá (kudyz​nu​dy​.cz). Inte­ri­é­ry zám­ku jsou boha­tě zdo­be­né a obsa­hu­jí cen­né umělec­ké sbír­ky, včet­ně obra­zů zápa­do­ev­rop­ských, holand­ských a vlám­ských mis­trů ze sbí­rek rodi­ny Sal­mů. Zámek také dis­po­nu­je roz­sáh­lý­mi sbír­ka­mi orien­tál­ní­ho por­ce­lá­nu a jed­nou z nej­vět­ších zámec­kých kni­ho­ven s více než 60 000 svaz­ky, včet­ně ruko­pi­sů ze 14. sto­le­tí a prvo­tis­ků z 15. sto­le­tí (zamek​-rajec​.cz).

Oko­lí zám­ku tvo­ří anglic­ký park zalo­že­ný v roce 1767, kte­rý byl v prv­ní čtvr­ti­ně 19. sto­le­tí upra­ven do přírodně-​krajinářského sty­lu. Park obsa­hu­je vzác­né dře­vi­ny, vodo­pád a sys­tém tří ryb­ní­ků. Sou­čás­tí are­álu je také zahrad­nic­tví, zná­mé svou oje­di­nělou sbír­kou kamé­lií, kte­rá byla v roce 1973 pře­ve­ze­na z Průho­nic. Kaž­do­roč­ně kon­cem úno­ra se zde koná tra­dič­ní výsta­va těch­to rost­lin a květi­no­vých aranž­má (kudyz​nu​dy​.cz).

Na úze­mí Ráj­ce nad Jes­tře­bí byly již ve stře­do­věku dvě gotic­ké pev­nos­ti, kte­ré byly zni­če­ny kon­cem 14. sto­le­tí. V 15. sto­le­tí byla jed­na z těch­to pev­nos­tí obno­ve­na a v roce 1570 pře­sta­věna na rene­sanč­ní zámek. Ten však bohu­žel v roce 1757 vyho­řel a mís­to něj byl posta­ven nový zámek, kte­rý je syn­té­zou pozdní­ho baro­ka a fran­couz­ské­ho kla­si­cis­mu. Dnes je zámek národ­ní kul­tur­ní památ­kou (zamek​-rajec​.cz).

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Biotopy, Česko, Hory, Organizmy, Príroda, Rastliny, Severná Morava, Zahraničie

Vresovisko Bílová

skala
Hits: 81

Vre­so­vis­ko Bílo­vá je prí­rod­ná pamiat­ka nachá­dza­jú­ca sa v Hos­týn­skych vrchoch na Mora­ve, v blíz­kos­ti osa­dy Bílo­vá, pri­bliž­ne 1,9 km východ­ne od obce Raj­no­cho­vi­ce (kudyz​nu​dy​.cz). Táto loka­li­ta bola vyhlá­se­ná za chrá­ne­né úze­mie 1. októb­ra 1982 a roz­kla­dá sa na plo­che 3 ha (mapy​.cz). Je situ­ova­ná na mier­nom, pre­važ­ne juho­vý­chod­nom sva­hu vrcho­lu Klí­nec (kudyz​nu​dy​.cz). Vre­so­vis­ko Bílo­vá pred­sta­vu­je jedi­né súvis­lé vre­so­vis­ko s boha­tým výsky­tom jalov­ca oby­čaj­né­ho (Juni­pe­rus com­mu­nis) a vre­su oby­čaj­né­ho (Cal­lu­na vul­ga­ris) v celých Hos­týn­skych vrchoch. Ten­to bio­top je v Kar­pat­skej fyto­ge­o­gra­fic­kej oblas­ti Čes­kej repub­li­ky veľ­mi vzác­ny. Okrem domi­nant­ných dru­hov tu ras­tú aj smil­ka tuhá (Nar­dus stric­ta), pla­vúň vid­lač­ka (Lyco­po­dium cla­va­tum), brus­ni­ca čučo­ried­ko­vá (Vac­ci­nium myr­til­lus), mate­ri­na dúš­ka vaj­co­vi­tá (Thy­mus pule­gi­oides), nátrž­ník vzpria­me­ný (Poten­til­la erec­ta), púpa­va bez­by­ľo­vá (Car­li­na acau­lis), fial­ka les­ná (Viola rei­chen­ba­chia­na), hlu­chav­ka škvr­ni­tá (Lamium macu­la­tum), (Stel­la­ria gra­mi­nea), nezá­bud­ka les­ná (Myo­so­tis syl­va­ti­ca) a mlieč­nik chvoj­ko­vý (Eup­hor­bia cypa­ris­sias). Pôvod­ne bola loka­li­ta využí­va­ná ako pod­hor­ská pas­tvi­na. Po ukon­če­ní pase­nia oviec však doš­lo k ohro­ze­niu vre­so­vis­ka zaras­ta­ním nále­to­vý­mi dre­vi­na­mi, pre­dov­šet­kým smre­kom a bre­zou. V posled­ných rokoch je lúka cie­le­ne kose­ná ako náh­ra­da pase­nia a sú odstra­ňo­va­né nále­to­vé dre­vi­ny. Časť loka­li­ty je však, vďa­ka nedos­ta­toč­nej sta­rost­li­vos­ti v minu­los­ti, ako uni­kát­ny bio­top už stra­te­ná (Jana Hum­po­líč­ko­vá).

Táto loka­li­ta je význam­ná nie­len z bota­nic­ké­ho hľa­dis­ka, ale aj ako ukáž­ka tra­dič­né­ho hos­po­dá­re­nia v pod­hor­ských oblas­tiach. Udr­žia­va­nie vre­so­vis­ka je kľú­čo­vé pre zacho­va­nie bio­di­ver­zi­ty a ochra­nu vzác­nych dru­hov rast­lín. Vre­so­vis­ko Bílo­vá je prí­stup­né po čer­ve­no zna­če­nom turis­tic­kom chod­ní­ku medzi Raj­no­cho­vi­ca­mi a osa­dou Lázy. Náv­štev­ní­ci by mali rešpek­to­vať pra­vid­lá ochra­ny prí­ro­dy a pohy­bo­vať sa len po vyzna­če­ných ces­tách, aby nedoš­lo k poško­de­niu cit­li­vé­ho eko­sys­té­mu vre­so­vis­ka (turis​ti​ka​.cz).

The Bílo­vá Heat­hland is a natu­ral monu­ment loca­ted in the Hos­týn Hills in Mora­via, near the Bílo­vá sett­le­ment, app­ro­xi­ma­te­ly 1.9 km east of the vil­la­ge of Raj­no­cho­vi­ce (kudyz​nu​dy​.cz). This area was dec­la­red a pro­tec­ted site on Octo­ber 1, 1982, and covers an area of 3 hec­ta­res (mapy​.cz). It is situ­ated on a gen­tle, pre­do­mi­nan­tly sout­he­as­tern slo­pe of the Klí­nec hill (kudyz​nu​dy​.cz). The Bílo­vá Heat­hland repre­sents the only con­ti­nu­ous heat­hland with a rich pre­sen­ce of com­mon juni­per (Juni­pe­rus com­mu­nis) and com­mon heat­her (Cal­lu­na vul­ga­ris) in the enti­re Hos­týn Hills. This habi­tat is very rare in the Car­pat­hian phy­to­ge­og­rap­hic regi­on of the Czech Republic.

In addi­ti­on to the domi­nant spe­cies, other plants found here inc­lu­de mat grass (Nar­dus stric­ta), stag’s‑horn club­moss (Lyco­po­dium cla­va­tum), bil­ber­ry (Vac­ci­nium myr­til­lus), broad-​leaved thy­me (Thy­mus pule­gi­oides), upright cinqu­e­fo­il (Poten­til­la erec­ta), dwarf car­li­ne thist­le (Car­li­na acau­lis), ear­ly dog-​violet (Viola rei­chen­ba­chia­na), spot­ted dead-​nettle (Lamium macu­la­tum), les­ser stitch­wort (Stel­la­ria gra­mi­nea), wood forget-​me-​not (Myo­so­tis syl­va­ti­ca), and cyp­ress spur­ge (Eup­hor­bia cypa­ris­sias).

Ori­gi­nal­ly, the site was used as a sub­mon­ta­ne pas­tu­re. Howe­ver, after gra­zing cea­sed, the heat­hland beca­me thre­a­te­ned by the enc­ro­ach­ment of pione­er tre­es, espe­cial­ly spru­ce and birch. In recent years, the mea­dow has been inten­ti­onal­ly mown as a sub­sti­tu­te for gra­zing, and inva­si­ve tree gro­wth is being remo­ved. Nevert­he­less, due to insuf­fi­cient care in the past, part of this uni­que habi­tat has alre­a­dy been lost (Jana Humpolíčková).

This loca­ti­on is sig­ni­fi­cant not only from a bota­ni­cal per­spec­ti­ve but also as an exam­ple of tra­di­ti­onal far­ming prac­ti­ces in sub­mon­ta­ne are­as. Main­tai­ning the heat­hland is cru­cial for pre­ser­ving bio­di­ver­si­ty and pro­tec­ting rare plant spe­cies. The Bílo­vá Heat­hland is acces­sib­le via the red-​marked hiking trail bet­we­en Raj­no­cho­vi­ce and the Lázy sett­le­ment. Visi­tors should res­pect natu­re con­ser­va­ti­on rules and stick to desig­na­ted paths to avo­id dama­ging the sen­si­ti­ve heat­hland eco­sys­tem (turis​ti​ka​.cz).

Vře­so­viš­tě Bílo­vá je pří­rod­ní památ­ka nachá­ze­jí­cí se v Hos­týn­ských vrších na Mora­vě, poblíž osa­dy Bílo­vá, přib­liž­ně 1,9 km východ­ně od obce Raj­no­cho­vi­ce (kudyz​nu​dy​.cz). Tato loka­li­ta byla vyhlá­še­na chrá­něným úze­mím 1. říj­na 1982 a rozk­lá­dá se na plo­še 3 hek­ta­rů (mapy​.cz). Nachá­zí se na mír­ném, pře­váž­ně jiho­vý­chod­ním sva­hu vrcho­lu Klí­nec (kudyz​nu​dy​.cz). Vře­so­viš­tě Bílo­vá před­sta­vu­je jedi­né sou­vis­lé vře­so­viš­tě s boha­tým výsky­tem jalov­ce obec­né­ho (Juni­pe­rus com­mu­nis) a vře­su obec­né­ho (Cal­lu­na vul­ga­ris) v celých Hos­týn­ských vrších. Ten­to bio­top je v kar­pat­ské fyto­ge­o­gra­fic­ké oblas­ti Čes­ké repub­li­ky vel­mi vzácný.

Kro­mě domi­nan­tních dru­hů zde ros­tou také smil­ka tuhá (Nar­dus stric­ta), pla­vuň vid­lač­ka (Lyco­po­dium cla­va­tum), brus­ni­ce borův­ka (Vac­ci­nium myr­til­lus), mate­ří­douš­ka vej­či­tá (Thy­mus pule­gi­oides), moch­na pří­má (Poten­til­la erec­ta), pupa­va bez­lo­dyž­ná (Car­li­na acau­lis), viol­ka les­ní (Viola rei­chen­ba­chia­na), hlu­chav­ka skvr­ni­tá (Lamium macu­la­tum), pta­či­nec trá­vo­vi­tý (Stel­la­ria gra­mi­nea), pomněn­ka les­ní (Myo­so­tis syl­va­ti­ca) a pry­šec chvoj­ka (Eup­hor­bia cypa­ris­sias).

Původ­ně byla loka­li­ta využí­vá­na jako pod­hor­ská pas­tvi­na. Po ukon­če­ní pas­tvy ovcí však doš­lo k ohro­že­ní vře­so­viš­tě zarůs­tá­ním nále­to­vý­mi dře­vi­na­mi, zej­mé­na smr­kem a bří­zou. V posled­ních letech je lou­ka cíle­ně kose­ná jako náh­ra­da pas­tvy a jsou odstra­ňo­vá­ny nále­to­vé dře­vi­ny. Část loka­li­ty však, díky nedos­ta­teč­né péči v minu­los­ti, jako uni­kát­ní bio­top již nená­vrat­ně zanik­la (Jana Humpolíčková).

Tato loka­li­ta je význam­ná nejen z bota­nic­ké­ho hle­dis­ka, ale i jako ukáz­ka tra­dič­ní­ho hos­po­da­ře­ní v pod­hor­ských oblas­tech. Udr­žo­vá­ní vře­so­viš­tě je klí­čo­vé pro zacho­vá­ní bio­di­ver­zi­ty a ochra­nu vzác­ných dru­hů rost­lin. Vře­so­viš­tě Bílo­vá je pří­stup­né po čer­ve­ně zna­če­né turis­tic­ké stez­ce mezi Raj­no­cho­vi­ce­mi a osa­dou Lázy. Návš­těv­ní­ci by měli res­pek­to­vat pra­vid­la ochra­ny pří­ro­dy a pohy­bo­vat se pou­ze po vyzna­če­ných ces­tách, aby nedoš­lo k poško­ze­ní cit­li­vé­ho eko­sys­té­mu vře­so­viš­tě (turis​ti​ka​.cz).

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

Česko, Južná Morava, Krajina, Mestá, Moravské, Zahraničie

Bučovice – mesto unikátneho renesančného zámku

skala
Hits: 405

Bučo­vi­ce ležia v údo­lí Lita­vy medzi Brnom a Uher­ským Hra­diš­ťom. Žije tu 6500 oby­va­te­ľov. V 19. sto­ro­čí tu bol zria­de­ný 12 hek­tá­ro­vý leso­park. V posled­nej štvr­ti­ne 16. sto­ro­čia začal Jan Šem­be­ra Čer­no­hor­ský z Bos­ko­vic budo­vať naj­skvost­nej­ší rene­sanč­ný zámok na Mora­ve s jedi­neč­ný­mi sála­mi a nád­her­ným arká­ro­vých nádvo­rím. V 17. sto­ro­čí pri­bud­la maný­ris­tic­ká fon­tá­na. V roku 1645 švéd­ski voja­ci vyplie­ni­li mes­to až na kos­tol a zámok. V dru­hej polo­vi­ci 18. sto­ro­čí a v prvej v 19. sto­ro­čí boli Bučo­vi­ce jed­ným z naj­výz­nam­nej­ších cen­tier súken­níc­tva. V 20. sto­ro­čí sa stal naj­výz­nam­nej­ším dre­vos­pra­cu­jú­ci prie­my­sel. Koná­va sa tu v máji Zámec­ký košt, kde je pra­vi­del­ne zastú­pe­ných oko­lo 800 vín. V októb­ri je orga­ni­zo­va­ný Fes­ti­val ochot­nic­kých diva­del Miro­sla­va Dole­ža­la (buco​vi​ce​.cz). Mest­ské čas­ti: Bučo­vi­ce, Čern­čín, Klo­bouč­ky, Mare­fy, Více­mi­li­ce. Osob­nos­ti Bučo­víc: herec Miro­slav Dole­žal, spe­vák Bob Frídl (Wiki­pe­dia). Bučo­vic­ký zámok je uni­kát­nou stav­bou talian­skej rene­san­cie na sever od Álp. Kon­krét­ne typu ​“palaz­zo in for­tez­za”. Arká­do­vé nádvo­rie tvo­rí aj 90 boha­to vyzdo­be­ných stĺpov 540 reli­éf­mi (zamek​-buco​vi​ce​.cz). Pome­no­va­nie pochá­dza o pome­no­va­nia oby­va­te­ľov, zákla­dom bolo meno Budeš, Buď­še, Budeč, Buď­če, Buč. Tie­to mená boli domác­ky­mi podo­ba­mi Budi­mí­ra, Budi­sla­va, Dra­ho­bu­da (Wiki­pe­dia).

Bučo­vi­ce sa nachá­dza­jú v juho­mo­rav­skom kra­ji, majú boha­tú minu­losť a zacho­va­né dedič­stvo. Zako­re­ne­ná his­tó­ria sia­ha až do stre­do­ve­ku. Prvá písom­ná zmien­ka je z roku 1237. Domi­nan­tou je rene­sanč­ný zámok posta­ve­ný v 16. sto­ro­čí. Je obklo­pe­ný roz­siah­lou záh­ra­dou so sta­ro­by­lý­mi fon­tá­na­mi a socha­mi. Kos­tol sv. Mar­ti­na je posta­ve­ný v gotic­kom slo­hu. Kuz­mo­va kaš­na je jed­na z najk­raj­ších rene­sanč­ných fon­tán v Čes­ku. Posta­ve­ná bola v 16. sto­ro­čí, sta­la sa mies­tom, kde si oby­va­te­lia aj náv­štev­ní­ci cho­dia pose­dieť a rela­xo­vať. Kul­túr­na scé­na si v Bučo­vi­ciach prí­de na svo­je. Pra­vi­del­ne hos­tia rôz­ne podu­ja­tia a fes­ti­va­ly hud­by, divad­la, tra­dič­ných reme­siel. Napr. Bučo­vic­ký hudob­ný fes­ti­val. Regi­ón je zná­my svo­ji­mi vini­ca­mi, na kto­rých sa dorá­ba vyni­ka­jú­ce morav­ské víno. Bučo­vic­ký zámok, nesie cha­rak­te­ris­tic­ké prv­ky rene­sanč­nej archi­tek­tú­ry, vrá­ta­ne symet­rie, oblú­kov, pilas­trá­cie a zdo­be­ných oken­ných otvo­rov. Fasá­dy zám­ku sú pozo­ru­hod­ne zdo­be­né reli­éf­mi a štu­ka­tú­ra­mi, čo pri­dá­va dojem ele­gan­cie a umenia.

Bučo­vi­ce sú maleb­né mes­to nachá­dza­jú­ce sa v okre­se Vyškov v Juho­mo­rav­skom kra­ji, pri­bliž­ne 29 km východ­ne od Brna. Ležia na sever­nom okra­ji Ždá­nic­ké­ho lesa v nad­mor­skej výš­ke 226 met­rov nad morom a pre­te­ká nimi rie­ka Lita­va. Mes­to má pri­bliž­ne 6 900 oby­va­te­ľov (Wiki­pe­dia). Prvá písom­ná zmien­ka o Bučo­vi­ciach pochá­dza z roku 1322, hoci arche­olo­gic­ké nále­zy naz­na­ču­jú exis­ten­ciu osíd­le­nia už v prvej polo­vi­ci 13. sto­ro­čia. V 16. sto­ro­čí zaži­lo mes­to roz­kvet pod vede­ním Jana Čer­no­hor­ské­ho z Bos­ko­vic, kto­rý dal posta­viť rene­sanč­ný zámok, pova­žo­va­ný za jed­nu z naj­cen­nej­ších rene­sanč­ných sta­vieb na sever od Talian­ska. Medzi význam­né pamiat­ky pat­rí rene­sanč­ný zámok s fran­cúz­skou záh­ra­dou, kto­rý bol posta­ve­ný v rokoch 1567 – 1582. Na nádvo­rí zám­ku sa nachá­dza baro­ko­vá fon­tá­na s posta­vou bak­chan­ta. Ďal­ší­mi zau­jí­ma­vos­ťa­mi sú far­ský kos­tol Nane­bov­za­tia Pan­ny Márie z rokov 1637 – 1641, baro­ko­vé sochy svä­té­ho Jána Nepo­muc­ké­ho a svä­té­ho Jána Sar­kan­dra, Stra­kos­chov dom na námes­tí z kon­ca 18. sto­ro­čia a kubis­tic­ký Obec­ný dom z rokov 1913 – 1914, kto­rý v súčas­nos­ti slú­ži ako síd­lo mest­ské­ho úra­du. Vo východ­nej čas­ti Bučo­víc sa nachá­dza roz­siah­ly židov­ský cin­to­rín s náhrob­ka­mi zo 17. až 20. sto­ro­čia, kto­rý pri­po­mí­na prí­tom­nosť židov­skej komu­ni­ty a jej prí­nos k hos­po­dár­ske­mu roz­vo­ju mes­ta v minu­los­ti (mis​to​pi​sy​.cz).

Na kop­ci nad mes­tom sa rozp­res­tie­ra pri­bliž­ne 12 hek­tá­ro­vý leso­park Kal­vá­rie, kto­rý vzni­kol v 80. a 90. rokoch 19. sto­ro­čia z ini­cia­tí­vy knie­ža­ťa Jána II. z Lich­ten­štajn­ska. Po roz­siah­lej obno­ve v rokoch 2019 a 2020 slú­ži ako obľú­be­né mies­to na oddych a rekre­áciu pre miest­nych oby­va­te­ľov aj náv­štev­ní­kov. V miest­nej čas­ti Více­mi­li­ce sa nachá­dza bio­cen­trum s dvo­ma ryb­ník­mi, kto­ré láka na pre­chádz­ky a ponú­ka prí­le­ži­tosť na pozo­ro­va­nie miest­nej fau­ny a fló­ry v pri­ro­dze­nom pro­stre­dí (kam​po​ces​ku​.cz). Bučo­vi­ce ponú­ka­jú boha­té mož­nos­ti pre pešiu turis­ti­ku a cyk­lo­tu­ris­ti­ku vďa­ka svo­jej polo­he na úpä­tí Ždá­nic­ké­ho lesa. Mes­to je hos­po­dár­skym a vzde­lá­va­cím stre­dis­kom oblas­ti, s dvo­ma základ­ný­mi ško­la­mi a dvo­ma stred­ný­mi ško­la­mi – gym­ná­zi­om a obchod­nou aka­dé­mi­ou. Medzi špor­to­vé a rekre­ač­né zaria­de­nia pat­rí pla­vec­ký bazén, špor­to­vý are­ál v Háj­ku s teni­so­vý­mi kurt­mi a fut­ba­lo­vým ihris­kom a nové von­kaj­šie kúpa­lis­ko otvo­re­né v roku 2007. (rodin​ne​vy​le​ty​.cz). Bučo­vi­ce sú zná­me svo­jím boha­tým kul­túr­nym živo­tom. Mes­to pra­vi­del­ne orga­ni­zu­je rôz­ne podu­ja­tia, ako sú jar­mo­ky, kon­cer­ty a spo­lo­čen­ské akcie (topv​stu​pen​ky​.sk).

Bučo­vi­ce lies in the Lita­va val­ley bet­we­en Brno and Uher­ské Hra­diš­tě, with a popu­la­ti­on of app­ro­xi­ma­te­ly 6,500. In the 19th cen­tu­ry, a 12-​hectare forest park was estab­lis­hed here. In the last quar­ter of the 16th cen­tu­ry, Jan Šem­be­ra Čer­no­hor­ský of Bos­ko­vi­ce began buil­ding the most mag­ni­fi­cent Renais­san­ce châte­au in Mora­via, fea­tu­ring uni­que halls and a stun­ning arca­ded cour­ty­ard. In the 17th cen­tu­ry, a Man­ne­rist foun­tain was added. In 1645, Swe­dish sol­diers plun­de­red the town, spa­ring only the church and the châte­au. In the late 18th and ear­ly 19th cen­tu­ries, Bučo­vi­ce beca­me one of the most impor­tant cen­ters of cloth-​making. In the 20th cen­tu­ry, the woodwor­king indus­try beca­me the most sig­ni­fi­cant. Each May, the ​“Zámec­ký košt” is held, sho­wca­sing around 800 wines. In Octo­ber, the Miro­slav Dole­žal Fes­ti­val of Ama­te­ur The­at­re takes pla­ce (buco​vi​ce​.cz).

City dis­tricts inc­lu­de Bučo­vi­ce, Čern­čín, Klo­bouč­ky, Mare­fy, and Více­mi­li­ce. Notab­le figu­res from Bučo­vi­ce inc­lu­de actor Miro­slav Dole­žal and sin­ger Bob Frídl (Wiki­pe­dia). The Bučo­vi­ce châte­au is a uni­que exam­ple of Ita­lian Renais­san­ce archi­tec­tu­re north of the Alps, spe­ci­fi­cal­ly of the ​“palaz­zo in for­tez­za” type. Its arca­ded cour­ty­ard boasts 90 rich­ly deco­ra­ted columns with 540 reliefs (zamek​-buco​vi​ce​.cz). The name Bučo­vi­ce ori­gi­na­tes from the name Budeš, Buď­še, Budeč, Buď­če, or Buč, which were dimi­nu­ti­ves of Budi­mír, Budi­slav, or Dra­ho­bud (Wiki­pe­dia).

Bučo­vi­ce is loca­ted in the South Mora­vian Regi­on, with a rich his­to­ry and pre­ser­ved heri­ta­ge dating back to the Midd­le Ages. The first writ­ten men­ti­on is from 1237. Its land­mark is the Renais­san­ce châte­au built in the 16th cen­tu­ry, sur­roun­ded by exten­si­ve gar­dens with ancient foun­tains and sta­tu­es. The Church of St. Mar­tin is built in Got­hic sty­le. The Kuz­ma Foun­tain, one of the most beau­ti­ful Renais­san­ce foun­tains in the Czech Repub­lic, was cons­truc­ted in the 16th cen­tu­ry and is a popu­lar spot for relaxation.

Bučo­vi­ce hosts vari­ous cul­tu­ral events, inc­lu­ding the Bučo­vi­ce Music Fes­ti­val. The regi­on is reno­wned for its vine­y­ards pro­du­cing excel­lent Mora­vian wines. The châte­au fea­tu­res cha­rac­te­ris­tic ele­ments of Renais­san­ce archi­tec­tu­re, such as sym­met­ry, arches, pilas­ters, and orna­te win­dow ope­nings. Its faca­des are ador­ned with remar­kab­le reliefs and stuc­co, adding ele­gan­ce and artistry.

Bučo­vi­ce is a pic­tu­re­sque town loca­ted in the Vyškov dis­trict of the South Mora­vian Regi­on, about 29 km east of Brno. It lies on the nort­hern edge of the Ždá­ni­ce Forest at an alti­tu­de of 226 meters abo­ve sea level, with the Lita­va River flo­wing through it. The first writ­ten men­ti­on of Bučo­vi­ce dates back to 1322, though archa­e­olo­gi­cal fin­dings sug­gest sett­le­ment in the ear­ly 13th cen­tu­ry. The town flou­ris­hed in the 16th cen­tu­ry under Jan Čer­no­hor­ský of Bos­ko­vi­ce, who built the Renais­san­ce châte­au, con­si­de­red one of the finest Renais­san­ce buil­dings north of Italy.

Other notab­le land­marks inc­lu­de the parish Church of the Assump­ti­on of the Vir­gin Mary (1637 – 1641), Baro­que sta­tu­es of St. John of Nepo­muk and St. John Sar­kan­der, the Stra­kosch Hou­se from the late 18th cen­tu­ry, and the Cubist Muni­ci­pal Hou­se (1913 – 1914), now the town hall. In the eas­tern part of Bučo­vi­ce is a lar­ge Jewish ceme­te­ry with tomb­sto­nes dating from the 17th to the 20th cen­tu­ry, ref­lec­ting the Jewish com­mu­ni­ty­’s his­to­ri­cal con­tri­bu­ti­on to the town’s eco­no­mic development.

On the hill abo­ve the town lies the 12-​hectare Kal­vá­rie forest park, estab­lis­hed in the 19th cen­tu­ry by Prin­ce Jan II of Liech­tens­te­in. After exten­si­ve res­to­ra­ti­on in 2019 and 2020, it ser­ves as a popu­lar rec­re­a­ti­on area. In the local dis­trict of Více­mi­li­ce, a bio­cen­ter with two ponds offers oppor­tu­ni­ties for walks and wild­li­fe obser­va­ti­on. Bučo­vi­ce is a hub for hiking and cyc­ling, thanks to its loca­ti­on at the foot of the Ždá­ni­ce Forest. The town is an edu­ca­ti­onal and eco­no­mic cen­ter with two ele­men­ta­ry scho­ols and two secon­da­ry scho­ols – a gym­na­sium and a busi­ness aca­de­my. Its sports faci­li­ties inc­lu­de a swim­ming pool, sports com­plex in Hájek with ten­nis courts and a foot­ball pitch, and an out­do­or swim­ming pool ope­ned in 2007. Bučo­vi­ce is also kno­wn for its vib­rant cul­tu­ral life, hos­ting mar­kets, con­certs, and social events (rodin​ne​vy​le​ty​.cz, kam​po​ces​ku​.cz).

Bučo­vi­ce leží v údo­lí Lita­vy mezi Brnem a Uher­ským Hra­diš­těm, s přib­liž­ně 6 500 oby­va­te­li. V 19. sto­le­tí zde byl zalo­žen leso­park o roz­lo­ze 12 hek­ta­rů. V posled­ní čtvr­ti­ně 16. sto­le­tí začal Jan Šem­be­ra Čer­no­hor­ský z Bos­ko­vic budo­vat nej­skvost­něj­ší rene­sanč­ní zámek na Mora­vě s jedi­neč­ný­mi sály a nád­her­ným arká­do­vým nád­vo­řím. V 17. sto­le­tí při­by­la maný­ris­tic­ká fon­tá­na. Roku 1645 měs­to vyple­ni­li švédš­tí vojá­ci, uše­tře­ny zůs­ta­ly pou­ze kos­tel a zámek. Na pře­lo­mu 18. a 19. sto­le­tí se Bučo­vi­ce sta­ly jed­ním z nej­výz­nam­něj­ších cen­ter sou­ke­nic­tví. Ve 20. sto­le­tí se nej­důle­ži­těj­ším průmys­lem sta­lo zpra­co­vá­ní dře­va. Kaž­dý květen se zde koná ​„Zámec­ký košt“, na kte­rém je zastou­pe­no přib­liž­ně 800 vín. V říj­nu se orga­ni­zu­je Fes­ti­val ochot­nic­kých diva­del Miro­sla­va Dole­ža­la (buco​vi​ce​.cz).

Měst­ské čás­ti: Bučo­vi­ce, Čern­čín, Klo­bouč­ky, Mare­fy, Více­mi­li­ce. Mezi osob­nos­ti Bučo­vic patří herec Miro­slav Dole­žal a zpěvák Bob Frídl (Wiki­pe­dia). Bučo­vic­ký zámek je uni­kát­ní stav­bou ital­ské rene­san­ce sever­ně od Alp, kon­krét­ně typu ​„palaz­zo in for­tez­za“. Arká­do­vé nád­vo­ří tvo­ří 90 boha­tě zdo­be­ných slou­pů se 540 reli­é­fy (zamek​-buco​vi​ce​.cz). Název Bučo­vi­ce pochá­zí od osob­ních jmen Budeš, Buď­še, Budeč, Buď­če, Buč, což byly domác­ké podo­by jmen Budi­mír, Budi­slav či Dra­ho­bud (Wiki­pe­dia).

Bučo­vi­ce se nachá­zí v Jiho­mo­rav­ském kra­ji, s boha­tou his­to­rií saha­jí­cí až do stře­do­věku. Prv­ní písem­ná zmín­ka je z roku 1237. Domi­nan­tou je rene­sanč­ní zámek z 16. sto­le­tí, obklo­pe­ný roz­sáh­lý­mi zahra­da­mi se sta­ro­by­lý­mi fon­tá­na­mi a socha­mi. Kos­tel sv. Mar­ti­na je posta­ven v gotic­kém slo­hu. Kuz­mo­va kaš­na, jed­na z nejk­rás­něj­ších rene­sanč­ních fon­tán v Čes­ku, byla posta­ve­na v 16. sto­le­tí a slou­ží jako oblí­be­né mís­to pro odpočinek.

Bučo­vi­ce hos­tí růz­né kul­tur­ní akce, napří­klad Bučo­vic­ký hudeb­ní fes­ti­val. Regi­on je zná­mý svý­mi vini­ce­mi pro­du­ku­jí­cí­mi vyni­ka­jí­cí morav­ská vína. Zámek má cha­rak­te­ris­tic­ké prv­ky rene­sanč­ní archi­tek­tu­ry, jako jsou symet­rie, oblou­ky, pilas­try a zdo­be­né oken­ní otvo­ry. Fasá­dy zám­ku jsou boha­tě zdo­be­né reli­é­fy a štu­ka­tu­rou, což dodá­vá pocit ele­gan­ce a umění.

Bučo­vi­ce jsou maleb­né měs­to v okre­se Vyškov, Jiho­mo­rav­ský kraj, asi 29 km východ­ně od Brna. Leží na sever­ním okra­ji Ždá­nic­ké­ho lesa v nad­mo­řs­ké výš­ce 226 m, pro­té­ká jimi řeka Lita­va. Prv­ní písem­ná zmín­ka pochá­zí z roku 1322, přes­to arche­olo­gic­ké nále­zy doklá­da­jí osíd­le­ní již ve 13. sto­le­tí. Měs­to zaži­lo rozk­vět v 16. sto­le­tí za Jana Čer­no­hor­ské­ho z Bos­ko­vic, kte­rý dal posta­vit rene­sanč­ní zámek pova­žo­va­ný za jed­nu z nej­cen­něj­ších rene­sanč­ních sta­veb sever­ně od Itálie.

Mezi dal­ší památ­ky patří kos­tel Nane­bev­ze­tí Pan­ny Marie (1637 – 1641), barok­ní sochy sv. Jana Nepo­muc­ké­ho a sv. Jana Sar­kan­de­ra, Stra­kos­chův dům z 18. sto­le­tí a kubis­tic­ký Obec­ní dům (1913 – 1914), kte­rý dnes slou­ží jako rad­ni­ce. Ve východ­ní čás­ti Bučo­vic se nachá­zí židov­ský hřbi­tov s náhrob­ky ze 17. – 20. sto­le­tí, při­po­mí­na­jí­cí židov­skou komu­ni­tu a její pří­nos k roz­vo­ji města.

Na kop­ci nad měs­tem se rozk­lá­dá 12hektarový leso­park Kal­vá­rie, vznik­lý v 19. sto­le­tí z ini­cia­ti­vy kní­že­te Jana II. z Lich­ten­štej­na. Po rekons­truk­ci v letech 2019 – 2020 slou­ží jako oblí­be­né mís­to pro odpo­či­nek. V míst­ní čás­ti Více­mi­li­ce se nachá­zí bio­cen­trum s dvěma ryb­ní­ky, kte­ré láká na pro­cház­ky a pozo­ro­vá­ní pří­ro­dy. Bučo­vi­ce jsou cen­trem turis­ti­ky a cyk­lo­tu­ris­ti­ky na úpa­tí Ždá­nic­ké­ho lesa. Nabí­ze­jí spor­tov­ní záze­mí, napří­klad pla­vec­ký bazén, teni­so­vé kur­ty, fot­ba­lo­vé hřiš­tě a kou­pa­liš­tě (rodin​ne​vy​le​ty​.cz, kam​po​ces​ku​.cz).

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

Česko, Južná Morava, Krajina, Mlyny, Moravské, Neživé, Obce, Polia, Stavby, Typ krajiny, Zahraničie

Kunkovice

skala
Hits: 288

Kun­ko­vi­ce sa nachá­dza­jú v okre­se Kro­měříž. Pôso­bia ako časo­vá kap­su­la, kde sa pre­plie­ta tra­dič­ná archi­tek­tú­ra s moder­nou. Sta­ro­by­lé budo­vy, his­to­ric­ké pamiat­ky, miest­na rad­ni­ca a kos­tol nesú prí­be­hy sta­rých čias. Vôkol sa nachá­dza krás­na roz­ma­ni­tá prí­ro­da. Kun­ko­vi­ce udr­žia­va­jú tra­dí­cie a folk­lór v živo­ta­schop­nom sta­ve. Kona­jú sa rôz­ne podu­ja­tia, fes­ti­va­ly, kde sa pre­zen­tu­je ľudo­vý tanec, pies­ne, remes­lá. Tkáč­stvo, kera­mi­kár­stvo, dre­vo­rez­ba tvo­rí cha­rak­ter obce. Miest­ni oby­va­te­lia sú hrdí na svo­je kore­ne a radi ich zdie­ľa­jú. Miest­ne kuli­nár­ske špe­cia­li­ty odrá­ža­jú pre­fe­ren­cie miest­nych obyvateľov.

V Kun­ko­vi­ciach žije na plo­che 7 km2 83 oby­va­te­ľov. Ležia v nad­mor­skej výš­ke 309 met­rov nad morom. Prvá písom­ná zmien­ka je z roku 1141. Nachá­dza sa tu veter­ný mlyn holand­ské­ho typu (Wiki­pe­dia). Asi 300 met­rov seve­ro­vý­chod­ne od obce na náve­ter­nej vyvý­še­ni­ne sto­jí muro­va­ný veter­ný mlyn holand­ské­ho typu. Je v súkrom­ných rukách a jeho maji­teľ sa sna­ží vylep­šiť jeho zlý stav. Mlyn posta­vi­li v 19. sto­ro­čí, pôvod­ne dis­po­no­val otá­ča­cou stre­chou a šind­ľo­vou kry­ti­nou. Nie­koľ­ko­krát ho pos­ti­hol požiar, v roku 1890 bol dôklad­ne opra­ve­ný. Svo­ju fun­kciu vyko­ná­val do roku 1944, vte­dy ho vlast­nil Edmund Molí­nek. Po voj­ne postup­ne chát­ral až do hava­rij­né­ho sta­vu. Dnes sa má už lep­šie, mlyn je dokon­ca zatep­le­ný (kun​ko​vi​ce​.cz).

Kun­ko­vi­ce is loca­ted in the Kro­měříž dis­trict. It acts as a time cap­su­le whe­re tra­di­ti­onal archi­tec­tu­re intert­wi­nes with moder­ni­ty. Ancient buil­dings, his­to­ri­cal land­marks, the local town hall, and church car­ry sto­ries from old times. Beau­ti­ful and diver­se natu­re sur­rounds the area. Kun­ko­vi­ce pre­ser­ve tra­di­ti­ons and folk­lo­re in a vib­rant sta­te. Vari­ous events and fes­ti­vals take pla­ce, sho­wca­sing folk dan­ces, songs, and crafts. Wea­ving, potte­ry, and wood car­ving con­tri­bu­te to the vil­la­ge­’s cha­rac­ter. Local resi­dents take pri­de in the­ir roots and wil­lin­gly sha­re them. Local culi­na­ry spe­cial­ties ref­lect the pre­fe­ren­ces of the inhabitants.

In Kun­ko­vi­ce, 83 inha­bi­tants live on an area of 7 km². The vil­la­ge is situ­ated at an alti­tu­de of 309 meters abo­ve sea level. The first writ­ten men­ti­on dates back to 1141. A Dutch-​type wind­mill stands about 300 meters nort­he­ast of the vil­la­ge on a win­dward ele­va­ti­on. It is pri­va­te­ly owned, and the owner is wor­king to impro­ve its poor con­di­ti­on. The mill was built in the 19th cen­tu­ry, ori­gi­nal­ly fea­tu­ring a rota­ting roof and shin­gle cove­ring. It suf­fe­red seve­ral fires and under­went tho­rough reno­va­ti­on in 1890. It func­ti­oned until 1944, owned by Edmund Molí­nek. After the war, it gra­du­al­ly dete­ri­ora­ted to a sta­te of dis­re­pair. Today, it is in bet­ter con­di­ti­on, even insu­la­ted (kun​ko​vi​ce​.cz).

Kun­ko­vi­ce se nachá­ze­jí v okre­se Kro­měříž. Půso­bí jako časo­vá kaps­le, kde se pro­lí­ná tra­dič­ní archi­tek­tu­ra s moder­nou. Sta­ro­by­lé budo­vy, his­to­ric­ké památ­ky, míst­ní rad­ni­ce a kos­tel nesou pří­běhy sta­rých časů. Oko­lo se rozk­lá­dá krás­ná a roz­ma­ni­tá pří­ro­da. Kun­ko­vi­ce udr­žu­jí tra­di­ce a folk­lór v živo­ta­schop­ném sta­vu. Kona­jí se zde růz­né udá­los­ti, fes­ti­va­ly, kde se pre­zen­tu­je lido­vý tanec, pís­ně, řemes­la. Tkáč­ství, kera­mi­ka, dře­vo­řez­ba tvo­ří cha­rak­ter obce. Míst­ní oby­va­te­lé jsou hrdí na své koře­ny a rádi je sdí­le­jí. Míst­ní kuli­ná­řs­ké spe­cia­li­ty odrá­že­jí pre­fe­ren­ce míst­ních obyvatel.

V Kun­ko­vi­cích žije na plo­še 7 km² 83 oby­va­tel. Leží v nad­mo­řs­ké výš­ce 309 met­rů nad mořem. Prv­ní písem­ná zmín­ka je z roku 1141. Nachá­zí se zde větr­ný mlýn holand­ské­ho typu (Wiki­pe­dia). Asi 300 met­rů seve­ro­vý­chod­ně od obce na návě­tr­né vyvý­še­ni­ně sto­jí zděný větr­ný mlýn holand­ské­ho typu. Je v souk­ro­mých rukách a jeho maji­tel se sna­ží vylep­šit jeho zlý stav. Mlýn posta­vi­li v 19. sto­le­tí, původ­ně dis­po­no­val otá­či­vou stře­chou a šin­de­lem kry­ti­nou. Něko­li­krát ho pos­tihl požár, v roce 1890 byl důklad­ně opra­ven. Svo­ji fun­kci vyko­ná­val do roku 1944, teh­dy ho vlast­nil Edmund Molí­nek. Po vál­ce postup­ně chát­ral až do hava­rij­ní­ho sta­vu. Dnes se má už lépe, mlýn je dokon­ce zatep­le­ný (kun​ko​vi​ce​.cz).

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post