Tatry, Krajina, Slovensko, Príroda, TOP, Hory, Biotopy, Fotografie

Vysoké Tatry

skala
Hits: 6195

Vysoké sú asi najväčšou pýchou Slovenska. V každom prípade sú najvyšším pohorím Slovenska. Sú to zrejme najmenšie veľhory svete (). Názov Tatry je často chápaný ako pomenovanie jednotlivých horských celkov – Vysoké Tatry, Nízke Tatry, Západné Tatry, Východné Tatry, Belianske Tatry a sú často považované z pohľadu turizmu ako jedno pohorie, jeden celok alebo ich rozdelenie je chápané ako Vysoké Tatry a Nízke Tatry (sprievodcaposlovensku.com). Celková rozloha je 785 – 790 km². 78 % leží na Slovensku, 22 % v Poľsku (deims.org). Sú najvyšším pohorím Karpát a najvyšším severne od Álp v Európe (Wikipedia). S poľským Tatrzańskim Parkom Narodowym je TANAP súčasťou biosférických rezervácií UNESCO (tanap.org). Hrebeň Vysokých Tatier je dlhý len 26 km (vysoketatry.org), jeho maximálna šírka je 17 km (Wikipedia). Tatry majú ostré hrebeňe, hlboké doliny a charakter alpského reliéfu vzniknutého glaciálnymi procesmi. Západné Tatry majú charakter zložitých horských masívov s rôznymi skalnými formáciami. Východné Tatry tvoria Vysoké Tatry – najvyššie časti pohoria s alpínskym charakterom a Belianske Tatry – nižšie položenée, ale významné pohoria s bohatou geológiou (gov.pl).

Najvyšším vrchom Vysokých Tatier a celého Slovenska je Gerlachovský štít s nadmorskou výškou 2 655 metrov nad morom (vysoketatry.org). Z 35 dolín sú najznámejšie Kôprová, Furkotská, Mlynická, Mengusovská, Batizovská, Velická, Veľká a Malá Studená, Bielovodská, , Dolina Kežmarskej Bielej . Vo Vysokých Tatrách sa nachádza 120 plies, napr. Štrbské pleso, , Popradské pleso, Morské oko, . Sneh sa tu udrží 200 – 250 dní v roku, na niektorých tienistých stráňach sa netopí vôbec, ročný úhrn zrážok tu dosahuje okolo 1 600 mm (Wikipedia). Geologicky sú jadrových pohorím, jadro Tatier vznikalo v prvohorách, v karbóne pred 210 miliónmi rokov (Janák, Plašienka, Petrík). Na reliéf mali hlavný vplyv alpínske , ktoré v ľadových dobách dosahovali na severných stranách až 14 km (Wikipedia). Reliéf bol formovaný počas alpskej orogenézy a následnými glaciálnymi a periglaciálnymi procesmi, ktoré vytvorili typické : , U‑tvarované údolia, , štrbinové doliny a jazerné (unesco.org). Reliéf Tatier je dielom vodných tokov a horských ľadovcov. V čase nejväčšieho rozsahu mali ľadovce vo Vysokých Tatrách plochu asi 15 000 ha (Houdek, Bohuš, 1976). Geologická stavba Tatier zahŕňa granitické a sedimentárne horniny. Vnútorné časti sú prevažne granitové, vonkajšie časti sú sedimentárne – kriedovo‑ a dolomity (deims.org).

Pôvod a význam názvu Tatry nie je doteraz spoľahlivo vyriešený. Historici ho pripisujú obyvateľom, ktorí sídlili na našom území ešte pred príchodom Slovanov. Odvodzujú ho od árijského slova , tâtra s významom „temný“ alebo „tmavý“, pripisujú mu význam odvodený z ľudového slova tatra v zmysle kamenistej, neúrodnej zeme. Ako najpravdepodobnejšiu možno akceptovať mienku, že názov Tatry pochádza zo slovanského slova trtri čo znamená bralá (Melich, 1902; Czambel, 1906; Chaloupecký, 1923). Podľa vysoke-tatry.info je označenie “tamtra – tatra = hnedý, tmavý” keltské. Prvá zmienka tohto názvu je z roku 999, spomína sa Tritri montes (wikipedia.sk). V roku 1125 sa v Kosmovej kronike spomína už názov Tatri (Kele, Lučanský, 2001). Poľské písomníctvo a literatúra  do prvej polovice 19. storočia Tatry označovala ako Karpak, Krempak, Sarmackie Alpy, , Wengerskie góry. Maďari používali označenie , Turtur, apod., Tátra. Nemci , Schnee-Gebirge, apod (vysoke-tatry.info).

Ľadovec v Bielovodskej doline bol 14 km dlhý a 330 m hrubý (Houdek, Bohuš, 1976). Geomorfologický celok Tatry sa člení na dva podcelky: Západné Tatry a Východné Tatry. Ľaliové sedlo oddeľuje Západné a Východné Tatry. Východné Tatry sa členia na dve časti: Vysoké Tatry a Belianske Tatry (wikipedia.sk). Bielovodská dolina je najdlhšia dolina Tatier a je jedinou dolinou Tatier alpského rázu (Bohuš, 1996). Na území Tatier sa pôsobením vody vytvorilo množstvo jaskýň, v súčasnosti ich je zmapovaných okolo 330 (Houdek, Bohuš, 1976).  ľadovcového pôvodu v Tatrách majú svoje vlastné pomenovanie, na Slovensku pleso a v Poľsku staw. Nachádza sa ich v Tatrách viac ako 200. Podnebie má prevažne horský až vysokohorský ráz, pretrváva 180, v údoliach, až 250, v najvyšších oblastiach dní v roku. Veterné je až 300 dní v roku. Na južnej strane dochádza často k tzv. padavým vetrom, ktoré spôsobujú vývraty a rozsiahle polomy. Najvhodnejším obdobím pre turistické výstupy v Tatrách je jeseň, kedy je počasie najstabilnejšie (wikipedia.sk).

Tatry patria k najvlhkejším a najchladnejším oblastiam v regióne Poľska i Slovenska. Silné a sa objavujú často, čo ovplyvňuje vegetáciu i erozívne procesy (ecopotential-project.eu). V najvyšších polohách žijú kamzíky a . tatranský je symbolom Vysokých Tatier. V lesoch žijú aj naše veľké šelmy medveď, vlk, rys (vysoketatry.org). V osade Tatranská Polianka nedávno odkryli dávnoveké opevnené sídlisko na tzv. Žltej stene. Podľa toho bola lokalita osídlená na prelome nášho letopočtu. Dnes sú tu liečebné , liečil sa tu aj český básnik . Turistickým a lyžiarskym známym strediskom je Hrebienok na juhovýchodnom úpätí Slavkovského štítu (e-tatry.szm.com). Symbolom Slovenska je vrch Kriváň. Niektoré ďalšie zaujímavé lokality: Malé vodopády Studeného potoka (Peter Kaclík). V Tatrách evidujeme okolo 1400 druhov rastlín (wikipedia.sk).

Existujú zmienky o rudných výskytoch v Tatrách. Prvé zmienky o baníckej činnosti sú z 13. storočia. Niektoré boli najmä v 17. a 18. storočí využívané. Majú len mineralogický význam a nezodpovedajú kritériám ložiska nerastných surovín. Pri Štrbe boli na železnú rudu a na Patrii, ktorú nazývali Kupfenberg boli medené bane. V Bielovodskej doline sa dolovalo od roku 1524. V oblasti Kriváňa, kde sa vyskytovala , na ktorú bolo viazané i zlato (Wikipedia). 

Belianske Tatry sú východnou časťou Vysokých Tatier. Tento 14 km dlhý vápencový hrebeň leží takmer kolmo na hlavný hrebeň Vysokých Tatier. Považujú sa za najkrajšiu a prírodne najbohatšiu časť, rastie tu napr. plesnivec alpínsky – Leontopodium alpinum (e-tatry.szm.com). K vyhľadávaným lokalitám patrí Belianska jaskyňa.

V Tatrách je najvyššie položená osada Štrbské Pleso vo výške 1 355 nad morom. Na Lomnický štít (2632 m) vedie visutá lanovka. Najvyššie položená chata „Chata pod Rysmi“ sa nachádza vo výške 2 250 metrov (vysoketatry.org). Okrem nej množstvo iných, napr. Téryho chata, Zbojnícka chata, , Encián (na Skalnatom plese), Skalnatá chata, Sliezsky dom, Chata pri Zelenom plese, Zamkovského chata, , Bilíková chata (Wikipedia).

The High Tatras are probably the greatest pride of Slovakia. In any case, they are the highest mountain range in the . They are often described as the smallest high mountains in the world (Peter Kaclík). The name Tatras is frequently understood as a collective designation for several mountain units — the High Tatras, Low Tatras, Western Tatras, Eastern Tatras and Belianske Tatras — which are often perceived, especially from a tourism perspective, as one unified mountain range, or are simply divided into the High and Low Tatras (sprievodcaposlovensku.com). The total area is about 785–790 km², of which 78% lies in Slovakia and 22% in Poland (deims.org). They are the highest mountains of the Carpathians and the highest north of the Alps in Europe (). Together with Poland’s Tatra National Park (Tatrzański Park Narodowy), the Slovak TANAP forms part of the UNESCO Biosphere Reserves (tanap.org). The main ridge of the High Tatras is only 26 km long (vysoketatry.org), with a maximum width of 17 km (Wikipedia). The Tatras feature sharp ridges, deep valleys and a distinctly alpine relief formed by glacial processes. The Western Tatras are characterized by complex mountain massifs with diverse rock formations, while the Eastern Tatras consist of the High Tatras — the highest and most alpine part — and the Belianske Tatras, which are lower but geologically very rich (gov.pl).

The highest peak of both the High Tatras and Slovakia is Gerlachovský štít (2,655 m a.s.l.) (vysoketatry.org). Of the 35 valleys, the best known are Kôprová, Furkotská, Mlynická, Mengusovská, Batizovská, Velická, Veľká and Malá Studená, Bielovodská, Javorová, and Kežmarská Biela voda. The High Tatras contain about 120 glacial lakes, including Štrbské Pleso, Veľké Hincovo Pleso, Popradské Pleso, Morskie Oko, and Wielki Staw Polski. Snow remains for 200–250 days per year, and on some shaded slopes it does not melt at all; annual precipitation reaches around 1,600 mm (Wikipedia). Geologically, the Tatras are a core mountain range, whose crystalline basement formed in the Carboniferous period about 210 million years ago (Janák, Plašienka, Petrík). Alpine glaciers played a dominant role in shaping the relief; during glacial periods, northern glaciers reached lengths of up to 14 km (Wikipedia). The relief was formed during the Alpine orogeny and subsequent glacial and periglacial processes, producing cirques, U-shaped valleys, moraines, gorge valleys and lake basins (unesco.org). At their maximum extent, High Tatra glaciers covered about 15,000 ha (Houdek & Bohuš, 1976). The geological structure includes granite cores in the interior and Mesozoic limestones and dolomites in the outer zones (deims.org).

The origin of the name Tatras is not definitively resolved. Some scholars link it to pre-Slavic inhabitants and to the Aryan words tamtra or tâtra meaning “dark”. Others relate it to a word meaning rocky, barren land. The most widely accepted view derives the name from the Slavic word trtri meaning “cliffs” (Melich 1902; Czambel 1906; Chaloupecký 1923). The first written record dates to 999, as Tritri montes (wikipedia.sk), and by 1125 it appeared as Tatri in Cosmas‘ Chronicle (Kele & Lučanský, 2001).

The Bielovodská Valley glacier was 14 km long and 330 m thick (Houdek & Bohuš, 1976). The Tatras are divided into Western and Eastern Tatras, separated by Ľaliové Saddle; the Eastern Tatras consist of the High Tatras and the Belianske Tatras. Bielovodská Valley is the longest and the only fully alpine-type valley (Bohuš, 1996). About 330 caves have been mapped. There are over 200 glacial lakes (pleso in Slovak, staw in Polish). The climate is alpine to high-alpine, with snow cover lasting 180–250 days per year and wind occurring on up to 300 days. Foehn-type downslope winds often cause forest blowdowns. Autumn is the best season for hiking (wikipedia.sk). The Tatras are among the coldest and wettest regions of Slovakia and Poland. Strong precipitation shapes vegetation and erosion (ecopotential-project.eu). The mountains are home to chamois and marmots, and to large carnivores such as brown bear, wolf and lynx. The Tatra chamois ( tatrica) is a symbol of the High Tatras. Archaeological remains of a fortified prehistoric settlement were discovered at near Tatranská . is Slovakia’s national mountain. About 1,400 plant species grow in the Tatras. Mining activity dates back to the 13th century; iron, copper, antimony and gold were extracted, though only of mineralogical significance. The Belianske Tatras form a 14-km limestone ridge and are among the most scenic parts of the range, famous for Edelweiss (Leontopodium alpinum) and the Belianska Cave. The highest settlement is Štrbské Pleso (1,355 m). A cable car leads to Lomnický Peak (2,632 m). The highest mountain hut is Chata pod Rysmi (2,250 m), followed by many famous huts such as Téryho chata, Zbojnícka chata, , Sliezsky dom, and Chata pri Zelenom plese.

Die Hohe Tatra ist vermutlich der größte Stolz der Slowakei. In jedem Fall stellt sie das höchste Gebirge des Landes dar. Sie gilt zugleich als das kleinste Hochgebirge der Welt (Peter Kaclík). Der Name Tatra wird häufig als Sammelbezeichnung mehrerer Gebirgseinheiten verstanden – Hohe Tatra, Niedere Tatra, Westtatra, Osttatra und Belaer Tatra – die besonders aus touristischer Sicht oft als ein zusammenhängendes Gebirgssystem betrachtet werden oder vereinfacht in Hohe und Niedere Tatra gegliedert werden (sprievodcaposlovensku.com). Die Gesamtfläche beträgt 785–790 km², wovon 78 % in der Slowakei und 22 % in Polen liegen (deims.org). Die Tatra ist das höchste Gebirge der Karpaten und zugleich das höchste Gebirge nördlich der Alpen in Europa (Wikipedia). Zusammen mit dem polnischen Tatrzański Park Narodowy ist der slowakische TANAP Teil des UNESCO-Biosphärenreservates (tanap.org). Der Hauptkamm der Hohen Tatra ist lediglich 26 km lang (vysoketatry.org), seine maximale Breite beträgt 17 km (Wikipedia). Das Gebirge ist geprägt von scharfen Graten, tiefen Tälern und einem stark alpinen Relief, das durch glaziale Prozesse entstand. Die Westtatra besitzt den Charakter komplexer Gebirgsmassive mit vielfältigen Felsformationen, während die Osttatra aus der Hohen Tatra – dem höchsten und alpinsten Teil – sowie der Belaer Tatra besteht, die niedriger liegt, jedoch geologisch äußerst reich ist (gov.pl). Der höchste Gipfel der Hohen Tatra und der gesamten Slowakei ist der Gerlachovský štít mit 2 655 m ü. M. (vysoketatry.org). Von insgesamt 35 Tälern sind besonders bekannt: Kôprová-, Furkotská-, Mlynická-, Mengusovská-, Batizovská-, Velická-, Große und Kleine Studená-Tal, Bielovodská-Tal, Javorová-Tal und das Tal der Kežmarská Biela voda. In der Hohen Tatra befinden sich etwa 120 Gletscherseen, darunter Štrbské pleso, Veľké Hincovo pleso, Popradské pleso, Morskie Oko und Wielki Staw Polski. Die Schneedecke hält hier 200–250 Tage im Jahr, in schattigen Lagen oft ganzjährig, und der jährliche Niederschlag erreicht etwa 1 600 mm (Wikipedia). 

Geologisch ist die Tatra ein Kerngebirge. Das kristalline Grundgebirge entstand bereits im Karbon vor etwa 210 Millionen Jahren (Janák, Plašienka, Petrík). Die heutige Form des Reliefs wurde wesentlich durch alpine Gletscher geprägt, die während der Eiszeiten auf der Nordseite bis zu 14 km Länge erreichten (Wikipedia). Die Gebirgsform entstand während der alpidischen Gebirgsbildung sowie durch glaziale und periglaziale Prozesse, wodurch typische Formen wie -Kessel, U-Täler, Moränen, Schlucht-Täler und Seebecken entstanden (unesco.org). Zur Zeit der größten Vereisung bedeckten die Gletscher der Hohen Tatra rund 15 000 ha (Houdek & Bohuš, 1976). Die geologische Struktur besteht aus granitischen Gesteinen im Inneren und mesozoischen Kalk- und Dolomitgesteinen an den Randzonen (deims.org).

Der Ursprung des Namens Tatra ist bis heute nicht eindeutig geklärt. Einige Historiker führen ihn auf vor-slawische Bevölkerungen und die arischen Begriffe tamtra oder tâtra („dunkel“) zurück, andere auf ein Volkswort für steinige, unfruchtbare Landschaft. Am wahrscheinlichsten gilt die Ableitung vom slawischen Wort „trtri“ („Felsklippen“) (Melich 1902; Czambel 1906; Chaloupecký 1923). Die erste Erwähnung stammt aus dem Jahr 999 (Tritri montes), später 1125 erscheint der Name Tatri in der Chronik des Kosmas (Kele & Lučanský, 2001).

Der Gletscher im Bielovodská-Tal war 14 km lang und 330 m mächtig (Houdek & Bohuš, 1976). Die Tatra gliedert sich in West- und Osttatra, getrennt durch das Ľaliové-Joch. Die Osttatra besteht aus der Hohen Tatra und der Belaer Tatra (wikipedia.sk). Das Bielovodská-Tal ist das längste Tal und das einzige mit vollständig alpinem Charakter (Bohuš, 1996). In der Tatra sind rund 330 Höhlen bekannt. Es gibt über 200 Gletscherseen, die auf Slowakisch pleso und auf Polnisch staw heißen. Das Klima ist hochgebirgig bis alpinen Typs. Die Schneedecke hält 180–250 Tage an, und an bis zu 300 Tagen im Jahr weht starker Wind. Häufig treten Fallwinde auf der Südseite auf, die zu großflächigen Windwürfen führen. Die beste Zeit für Bergtouren ist der Herbst, wenn das Wetter am stabilsten ist (wikipedia.sk). Die Tatra zählt zu den kältesten und niederschlagsreichsten Regionen der Slowakei und Polens. Häufige Regen- und Schneefälle beeinflussen Vegetation und Erosionsprozesse (ecopotential-project.eu). In den höchsten Lagen leben Gämsen und Murmeltiere. Die Tatra-Gämse (Rupicapra rupicapra tatrica) ist ein Symbol der Hohen Tatra. In den Wäldern kommen auch große Beutegreifer wie Bär, Wolf und Luchs vor (vysoketatry.org). In Tatranská Polianka wurde eine vorgeschichtliche befestigte Siedlung entdeckt. Der Kriváň gilt als Symbolberg der Slowakei. Insgesamt wachsen in der Tatra rund 1 400 Pflanzenarten (wikipedia.sk).

Seit dem 13. Jahrhundert gibt es Hinweise auf Bergbau, insbesondere auf Eisen, Kupfer, Antimon und Gold, allerdings nur von mineralogischer Bedeutung. Die Belaer Tatra bildet einen 14 km langen Kalksteinkamm und gilt als der landschaftlich und biologisch reichste Teil, bekannt u. a. für das Edelweiß (Leontopodium alpinum) und die Belaer Tropfsteinhöhle. Die höchstgelegene Siedlung ist Štrbské Pleso (1 355 m). Eine Seilbahn führt auf den Lomnický štít (2 632 m). Die höchstgelegene Hütte ist die Chata pod Rysmi (2 250 m), daneben existieren zahlreiche bekannte Berghütten wie Téryho chata, Zbojnícka chata, Zamkovského chata, Sliezsky dom und Chata pri Zelenom plese.

Tatry Wysokie są prawdopodobnie największą dumą Słowacji. W każdym razie stanowią najwyższe pasmo górskie tego kraju. Często określa się je jako najmniejsze góry wysokie świata (Peter Kaclík). Nazwa Tatry bywa rozumiana jako wspólne określenie kilku jednostek górskich – Tatr Wysokich, Tatr Niskich, Tatr Zachodnich, Tatr Wschodnich oraz Tatr Bielskich – które, zwłaszcza z punktu widzenia turystyki, są często postrzegane jako jedno pasmo górskie lub dzielone jedynie na Tatry Wysokie i Niskie  (sprievodcaposlovensku.com). Całkowita powierzchnia Tatr wynosi 785–790 km², z czego 78% leży na Słowacji, a 22% w Polsce (deims.org). Są one najwyższym pasmem Karpat oraz najwyższymi górami Europy na północ od Alp (Wikipedia). Wraz z polskim Tatrzańskim Parkiem Narodowym słowacki TANAP stanowi część Rezerwatu Biosfery UNESCO (tanap.org). Główny grzbiet Tatr Wysokich ma zaledwie 26 km długości (vysoketatry.org), a jego maksymalna szerokość wynosi 17 km (Wikipedia). Tatry charakteryzują się ostrymi graniami, głębokimi dolinami oraz typowo alpejską rzeźbą terenu, ukształtowaną przez procesy glacjalne. Tatry Zachodnie mają charakter złożonych masywów górskich o zróżnicowanych formacjach skalnych, natomiast Tatry Wschodnie tworzą Tatry Wysokie – najwyższą i najbardziej alpejską część pasma – oraz Tatry Bielskie, które są niższe, lecz wyjątkowo bogate geologicznie (gov.pl). Najwyższym szczytem Tatr Wysokich i całej Słowacji jest Gerlachovský štít (2655 m n.p.m.) (vysoketatry.org). Spośród 35 dolin do najbardziej znanych należą: Kôprovská, Furkotská, Mlynická, Mengusovská, Batizovská, Velická, Wielka i Mała Studená, Bielovodská, Jaworowa oraz Dolina Kieżmarskiej Białej Wody. W Tatrach Wysokich znajduje się około 120 jezior polodowcowych, m.in. Štrbské Pleso, Veľké Hincovo Pleso, Popradské Pleso, Morskie Oko oraz Wielki Staw Polski. Pokrywa śnieżna utrzymuje się 200–250 w roku, a na niektórych zacienionych stokach nie znika wcale; roczna suma opadów sięga około 1600 mm (Wikipedia).

Pod względem geologicznym Tatry są pasmem zrębowym. Krystaliczne jądro Tatr powstało w karbonie, około 210 milionów lat temu (Janák, Plašienka, Petrík). Decydujący wpływ na rzeźbę terenu miały lodowce alpejskie, które w okresach zlodowaceń osiągały po północnej stronie długość nawet 14 km (Wikipedia). Rzeźba była kształtowana podczas orogenezy alpejskiej oraz przez procesy glacjalne i peryglacjalne, tworząc charakterystyczne : kotły firnowe, doliny U-kształtne, moreny, doliny szczelinowe i misy jeziorne (unesco.org). W okresie największego zlodowacenia lodowce Tatr Wysokich zajmowały powierzchnię około 15 000 ha (Houdek & Bohuš, 1976). Budowa geologiczna obejmuje granitowe skały w części wewnętrznej oraz osadowe wapienie i dolomity jurajsko-kredowe w strefach zewnętrznych (deims.org).

Pochodzenie nazwy Tatry nie zostało jednoznacznie wyjaśnione. Jedna z teorii wywodzi ją od przed-słowiańskich mieszkańców i aryjskich słów tamtra lub tâtra oznaczających „ciemny”. Inni łączą ją z ludowym określeniem kamienistej, jałowej ziemi. Najbardziej prawdopodobne jest jednak pochodzenie od słowiańskiego słowa „trtri”, oznaczającego skały i urwiska (Melich 1902; Czambel 1906; Chaloupecký 1923). Najstarsza wzmianka pochodzi z roku 999 jako Tritri montes (wikipedia.sk), a w 1125 w Kronice Kosmasa pojawia się forma Tatri (Kele & Lučanský, 2001). Lodowiec w Dolinie Białej Wody miał 14 km długości i 330 m grubości (Houdek & Bohuš, 1976). Tatry dzielą się na Tatry Zachodnie i Wschodnie, rozdzielone Przełęczą Liliową (Ľaliové sedlo). Tatry Wschodnie obejmują Tatry Wysokie i Tatry Bielskie (wikipedia.sk). Dolina Białej Wody jest najdłuższą doliną Tatr i jedyną o w pełni alpejskim charakterze (Bohuš, 1996). Znanych jest około 330 jaskiń. W Tatrach znajduje się ponad 200 jezior polodowcowych – na Słowacji zwanych pleso, w Polsce staw. Klimat ma charakter górski do wysokogórskiego. Pokrywa śnieżna utrzymuje się 180–250 dni w roku, a silne wiatry występują nawet 300 dni w roku. Szczególnie częste są wiatry halne powodujące wiatrołomy. Jesień jest najlepszym okresem do wędrówek (wikipedia.sk).

Tatry należą do najchłodniejszych i najbardziej wilgotnych regionów Polski i Słowacji. Częste opady deszczu i śniegu wpływają na roślinność i procesy erozyjne (ecopotential-project.eu). W najwyższych partiach żyją kozice i świstaki. Kozica tatrzańska (Rupicapra rupicapra tatrica) jest symbolem Tatr Wysokich. W lasach występują także niedźwiedź, wilk i ryś (vysoketatry.org). W Tatrzańskiej Poliance odkryto pozostałości pradawnej obronnej na tzw. Żółtej Ścianie. Krywań (Kriváň) jest symbolem narodowym Słowacji. W Tatrach rośnie około 1400 gatunków roślin (wikipedia.sk). Pierwsze wzmianki o górnictwie pochodzą z XIII wieku; wydobywano rudę żelaza, miedź, antymon i złoto, jednak tylko o znaczeniu mineralogicznym. Tatry Bielskie tworzą 14-kilometrowy grzbiet wapienny i uchodzą za najpiękniejszą i najbogatszą przyrodniczo część pasma, znaną m.in. z występowania szarotki alpejskiej (Leontopodium alpinum) oraz Jaskini Bielskiej. Najwyżej położoną miejscowością jest Štrbské Pleso (1355 m n.p.m.). Kolej linowa prowadzi na Łomnicki Szczyt (2632 m). Najwyżej położone schronisko to Chata pod Rysmi (2250 m), obok wielu innych, m.in. Téryho chata, Zbojnícka chata, Zamkovského chata, Sliezsky dom i Chata pri Zelenom plese.

Vysoké Tatry jsou pravděpodobně největší pýchou Slovenska. V každém případě představují nejvyšší pohoří země. Často jsou označovány jako nejmenší velehory světa (Peter Kaclík). Název Tatry je často chápán jako souhrnné označení několika horských celků – Vysokých Tater, Nízkých Tater, Západních Tater, Východních Tater a Belianských Tater – které jsou zejména z pohledu cestovního ruchu považovány za jedno pohoří nebo jsou zjednodušeně rozdělovány na Vysoké a Nízké Tatry (sprievodcaposlovensku.com).

Celková rozloha činí 785–790 km², z čehož 78 % leží na Slovensku a 22 % v Polsku (deims.org). Tatry jsou nejvyšším pohořím Karpat a zároveň nejvyššími horami Evropy severně od Alp (Wikipedia). Společně s polským Tatrzańskim Parkem Narodowym je slovenský TANAP součástí biosférické rezervace UNESCO (tanap.org). Hřeben Vysokých Tater je dlouhý pouze 26 km (vysoketatry.org) a jeho maximální šířka činí 17 km (Wikipedia). Tatry se vyznačují ostrými hřebeny, hlubokými dolinami a výrazně alpínským reliéfem, vytvořeným glaciálními procesy. Západní Tatry mají charakter složitých horských masivů s rozmanitými skalními formacemi, zatímco Východní Tatry tvoří Vysoké Tatry – nejvyšší a nejvíce alpínskou část pohoří – a Belianské Tatry, které jsou nižší, avšak geologicky mimořádně bohaté (gov.pl). Nejvyšším vrcholem Vysokých Tater i celého Slovenska je Gerlachovský štít (2 655 m n. m.) (vysoketatry.org). Z celkem 35 dolin patří k nejznámějším Kôprová, Furkotská, Mlynická, Mengusovská, Batizovská, Velická, Velká a Malá Studená, Bielovodská, Javorová a dolina Kežmarské Bílé vody. Ve Vysokých Tatrách se nachází přibližně 120 ledovcových jezer, například Štrbské pleso, Veľké Hincovo pleso, Popradské pleso, Morské oko a Wielki Staw Polski. Sněhová pokrývka zde přetrvává 200–250 dní v roce, na některých stinných svazích se neroztaje vůbec a roční úhrn srážek dosahuje přibližně 1 600 mm (Wikipedia).

Z geologického hlediska jsou Tatry jádrovým pohořím. Krystalické jádro Tater vznikalo v karbonu před přibližně 210 miliony let (Janák, Plašienka, Petrík). Zásadní vliv na utváření reliéfu měly alpínské ledovce, které v dobách zalednění dosahovaly na severních svazích délky až 14 km (Wikipedia). Reliéf byl formován během alpínské orogeneze a následnými glaciálními a periglaciálními procesy, které vytvořily typické tvary – karové kotliny, údolí ve tvaru U, morény, soutěsková údolí a jezerní pánve (unesco.org).

V době maximálního zalednění dosahovala plocha ledovců ve Vysokých Tatrách přibližně 15 000 ha (Houdek & Bohuš, 1976). Geologická stavba zahrnuje granitické horniny ve vnitřních částech a mezozoické a dolomity ve vnějších okrajových zónách (deims.org).

Původ názvu Tatry nebyl dosud jednoznačně objasněn. Někteří badatelé jej odvozují od předslovanských obyvatel a árijských slov tamtra či tâtra ve významu „tmavý“, jiní jej spojují s lidovým označením kamenité, neúrodné půdy. Za nejpravděpodobnější se však považuje odvození od slovanského slova „trtri“, znamenajícího skalní bradla (Melich 1902; Czambel 1906; Chaloupecký 1923). Nejstarší písemná zmínka pochází z roku 999 jako Tritri montes (wikipedia.sk), v roce 1125 se v Kosmově kronice objevuje tvar Tatri (Kele & Lučanský, 2001).

Ledovec v Bielovodské dolině měl délku 14 km a mocnost 330 m (Houdek & Bohuš, 1976). Tatry se člení na Západní a Východní Tatry, oddělené Ľaliovým sedlem. Východní Tatry se dále dělí na Vysoké Tatry a Belianské Tatry (wikipedia.sk). Bielovodská dolina je nejdelší dolinou Tater a jedinou s plně alpínským charakterem (Bohuš, 1996). V Tatrách je zmapováno přibližně 330 jeskyní. Nachází se zde více než 200 ledovcových jezer – na Slovensku zvaných pleso, v Polsku staw. Podnebí má převážně horské až vysokohorské . Sněhová pokrývka trvá 180–250 dní ročně a silný vítr až 300 dní v roce. Na jižní straně se často vyskytují padavé větry, které způsobují rozsáhlé polomy. Nejvhodnějším obdobím pro turistiku je podzim, kdy je počasí nejstabilnější (wikipedia.sk). Tatry patří k nejchladnějším a nejvlhčím oblastem Slovenska i Polska. Časté deště a sněhové srážky ovlivňují vegetaci i erozní procesy (ecopotential-project.eu). V nejvyšších polohách žijí kamzíci a svišti. Kamzík vrchovský tatranský (Rupicapra rupicapra tatrica) je symbolem Vysokých Tater. V lesích se vyskytují i medvěd, vlk a rys (vysoketatry.org). V Tatranské Poliance byly odkryty pozůstatky pravěkého opevněného sídla na tzv. Žluté stěně. Kriváň je považován za symbol Slovenska. V Tatrách roste přibližně 1 400 druhů rostlin (wikipedia.sk).

První zmínky o hornické činnosti pocházejí ze 13. století; těžila se především železná ruda, měď, antimon a zlato, avšak pouze s mineralogickým významem. Belianské Tatry tvoří 14 km dlouhý vápencový hřeben a jsou považovány za nejkrásnější a přírodně nejbohatší část pohoří, známou například výskytem protěže alpské (Leontopodium alpinum) a Belianské jeskyně. Nejvýše položenou osadou je Štrbské Pleso (1 355 m n. m.). Na Lomnický štít (2 632 m) vede visutá lanovka. Nejvýše položenou horskou chatou je Chata pod Rysy (2 250 m), dále například Téryho chata, Zbojnícka chata, Zamkovského chata, Sliezský dom a Chata pri Zelenom plese.

Niektoré príspevky

Literatúra

Odkazy

, , ,

Krajina, Fotografie

Panorámy

skala
Hits: 3798

ponúkajú široký záber okolitého , či už sú to horské v diaľke alebo so živými ulicami. V prírodných panoramatických výhľadoch možno vidieť . Každý vrchol ponúka jedinečnú perspektívu a spôsob, ako vnímať okolitú prírodu a krajinu.  nám poskytujú pohľad architektúru, na . Mestské panorámy sú v noci sú zvlášť pôsobivé, keď sa zapaľuje tisíckami svetiel.

Relaxácia pri panoramatickom výhľade môže byť úžasným spôsobom na načerpanie a uvoľnenie sa. Sedieť pri pobreží s výhľadom na rozprávkové alebo na vrchole s panoramatickým výhľadom na rozkvitnutú krajinu môže byť liekom na stres a únavu.  panorámy je umením samo o sebe. Je potrebné zvoliť správny a , aby sa zachytila celá scéna v jej plnej kráse. Výsledkom sú , ktoré zanechávajú nezabudnuteľné a pripomínajú nám krásu sveta, v ktorom žijeme.

Panoramas offer a wide view of the surrounding environment, whether ‚s distant mountain peaks or urban scenes with bustling streets. In natural panoramic views, one can see a diversity of landscapes. Each summit provides a unique perspective and way to perceive the surrounding nature and scenery. Urban panoramas provide us with a view of architecture, of cultural heritage. Urban panoramas are particularly impressive at night, when the lights up with thousands of lights.

Relaxing with a panoramic view can be a wonderful way to recharge and unwind. Sitting by the coast with a view of enchanting sunsets or atop a mountain with a panoramic view of blooming landscapes can be a remedy for stress and fatigue. Photographing a panorama is an art in itself. It’s necessary to choose the right angle and lighting to capture the entire scene in its full beauty. The result is photographs that leave unforgettable impressions and remind us of the beauty of the world we live in.

, , , ,

Krajina, Zahraničie, Typ krajiny, Mestá, Zahraničné mestá, Príroda, Rastliny, Rakúsko, Mestá, Stromy, Skaly, Organizmy, Biotopy, Fotografie, Rieky, Rakúske mestá, Mokrade

Hainburg an der Donau

skala
Hits: 5992

an der Donau je historické v Dolnom Rakúsku, nachádzajúce sa pravom brehu Dunaja medzi Viedňou a Bratislavou. Je najvýchodnejším mestom Rakúska (Wikipedia). Leží v známej ako , približne 12 kilometrov západne od Bratislavy a 43 kilometrov východne od Viedne. Okolie Hainburgu je charakteristické zalesnenými kopcami a je súčasťou národného parku , ktorý chráni jednu z posledných veľkých riečnych nív v strednej Európe (donau.com). Hainburg sa pýši jedným z najzachovalejších stredovekých opevnení v Rakúsku, vrátane mestských hradieb, veží a troch mestských brán. Najznámejšia z nich, , je považovaná za najväčšiu stredovekú mestskú bránu v Európe (Wikipedia). Nad mestom sa týči hrad, ktorého počiatky siahajú do 11. storočia. Hrad bol postavený na príkaz cisára Henricha III. a slúžil ako strategická pevnosť na ochranu hraníc (Wikipedia). Okrem historických pamiatok ponúka Hainburg aj na turistiku a cykloturistiku v okolitej prírode. Obľúbeným cieľom je vrch Braunsberg, odkiaľ sa naskytá panoramatický výhľad na mesto, Dunaj a priľahlé oblasti (icestovanie.sk).

pri Hainburgu, o ktorú som sa ja predovšetkým zaujímal, patrí do unikátneho európskeho národného parku Donau-Auen. Nachádza sa vlastne medzi veľkými mestami Bratislava a Viedeň.  je malé mestečko, neďaleko od Bratislavy. Nad obcou sú dva : Braunsberg a Schlossberg. Na Schlossbergu je hrad Hainburg.

Na ploche 25 km2 žije necelých 6 tisíc obyvateľov (cestovanie.biz). Hrad Schlossberg na kopci postavil z pôvodných starších hradieb cisár Henrich III. v roku 1050 (cestovanie.biz). V roku 1108 sa majiteľmi hradu stali (Wikipedia). V druhej polovici 12. storočia sa o jeho rekonštrukciu zaslúžil Richard Levie Srdce. V 13. storočí český panovník . V roku 1252 sa stáva majetkom Habsburgovcov. O roku 1629 hrad spravuje mesto, avšak začína pustnúť (cestovanie.biz). V roku 1683 vyplienili mesto . Zahynulo 8000 obyvateľov (Wikipedia). Vtedy sa podarilo utiecť pre nimi Thomasovi Haydnovi – otcovi hudobného skladateľa Jozefa Haydna. V roku 1789 sem cisár Jozef II. presťahoval spracovateľskú továrničku tabaku, ktorá si dlhé desaťročia držala veľmi významný hospodársky význam v meste (cestovanie.biz). V meste sa nachádza jedna z najzachovalejších stredovekých mestských brán v Európe – Wienertor () a – (cestovanie.biz) (Uhorská ) (Wikipedia). K mestu aj hradu  (), ktorý sa nachádza necelé 2 km od mesta (cestovanie.biz), pri Dunaji, pod Braunsbergom. V júni sa tu každý rok konajú stredoveké  a v lete (Wikipedia).

Röthelstein je zrúcanina hradu nachádzajúca sa na 30 metrov vysokom skalnom výbežku nad riekou Dunaj, východne od mesta Hainburg an der Donau v Dolnom Rakúsku. Hrad bol postavený v 11. storočí a prvá písomná zmienka o ňom pochádza z roku 1180. Jeho strategická oproti hradu Devín na slovenskej strane Dunaja naznačuje, že slúžil ako hraničný a strážny hrad, kontrolujúci obchodné a na rieke (hainburg.sk). V roku 1411 bol ako léno udelený Wilhelmovi von Enzersdorf od Albrechta V., vojvodu Rakúska (castles.nl). V priebehu storočí hrad postupne strácal na význame a upadal, až sa stal zrúcaninou. Dnes je Röthelstein obľúbeným cieľom turistov a milovníkov histórie. Zo sa naskytá pôsobivý výhľad na rieku Dunaj a okolitú krajinu. Prístup k hradu je možný pešo z Hainburgu, pričom cesta vedie popri Dunaji a prechádza tunelom vytesaným do (panorama.sk). Okolie hradu je súčasťou národného parku, čo zvyšuje jeho atraktivitu pre návštevníkov (Oskar Mažgút). Zaujímavosťou je, že v línii dlhej len o málo viac ako štyri kilometre sa nachádzajú tri hrady: , Röthelstein a . Táto oblasť, známa ako , bola v minulosti významne opevnená a slúžila ako strategický bod na rieke Dunaj (panorama.sk).

Hainburg an der Donau is a historic town in Lower , located on the right bank of the Danube between and . is the easternmost town in Austria (Wikipedia). Situated in the region known as Industrieviertel, it lies approximately 12 kilometers west of Bratislava and 43 kilometers east of Vienna. The surroundings of Hainburg are characterized by wooded hills and are part of the Donau-Auen National Park, which protects one of the last large river floodplains in Central (donau.com). Hainburg boasts one of the best-preserved medieval fortifications in Austria, including walls, towers, and three city gates. The most famous of these, Wienertor, is considered the largest medieval city gate in Europe (Wikipedia). Overlooking the town is a castle whose origins date back to the 11th century. The castle was built by order of Emperor Henry III and served as a strategic fortress for border defense (Wikipedia).

In addition to historical landmarks, Hainburg offers opportunities for hiking and cycling in the surrounding nature. A popular destination is Hill, which offers panoramic views of the town, the Danube, and the surrounding areas (icestovanie.sk).

The landscape near Hainburg, which I am particularly interested in, belongs to the unique European Donau-Auen National Park. It lies between the major cities of Bratislava and Vienna. Hainburg an der Donau is a small town located near Bratislava. Above the town are two hills: Braunsberg and . On Schlossberg stands Hainburg Castle.

The town, covering an area of 25 km², has a population of just under 6,000 (.biz). Schlossberg Castle on the hill was built by Emperor Henry III in 1050 from older fortifications (cestovanie.biz). In 1108, the castle became the property of the Babenbergs (Wikipedia). In the second half of the 12th century, it was renovated under Richard the Lionheart, and in the 13th century by the Czech king Přemysl Otakar. In 1252, it became the property of the Habsburgs. Since 1629, the castle has been managed by the town but began to fall into disrepair (cestovanie.biz). In 1683, the town was plundered by the Turks, with 8,000 inhabitants killed (Wikipedia). During this time, , the father of composer , managed to escape. In 1789, Emperor Joseph II relocated a tobacco processing factory to the town, which became an important economic hub for decades (cestovanie.biz). The town also features one of the best-preserved medieval city gates in Europe—Wienertor (Vienna Gate) and Ungertor (Hungarian Gate) (cestovanie.biz, Wikipedia). Nearby are the ruins of Heimenburg Castle (Röthelstein), located less than 2 km from the town (cestovanie.biz), near the Danube, below Braunsberg. Medieval markets and castle festivities are held here every year in June and summer (Wikipedia).

Röthelstein is a castle ruin located on a 30-meter-high rocky outcrop above the Danube River, east of Hainburg an der Donau in Lower Austria. The castle was built in the 11th century, and the first written record dates to 1180. Its strategic location opposite Castle on the Slovak side of the Danube suggests it served as a border and watch castle, controlling trade ships and fishing on the river (hainburg.sk). In 1411, it was granted as a fiefdom to Wilhelm von Enzersdorf by Albert V, Duke of Austria (castles.nl). Over the centuries, the castle gradually lost importance and fell into ruin. Today, Röthelstein is a popular destination for tourists and history enthusiasts. The ruins offer an impressive view of the Danube River and the surrounding landscape. Access to the castle is possible on foot from Hainburg, with a path along the Danube passing through a tunnel carved into the (panorama.sk). The surroundings of the castle are part of the national park, enhancing its appeal for visitors ( Mažgút). Interestingly, within a stretch of just over four kilometers, there are three castles: Hainburg Castle, Röthelstein, and Devín Castle. This area, known as the Devín Gate, was historically heavily fortified and served as a strategic point on the Danube River (panorama.sk).

Hainburg an der Donau ist eine historische Stadt in Niederösterreich, gelegen am rechten Ufer der Donau zwischen und Bratislava. Es ist die östlichste Stadt Österreichs (Wikipedia). Die Stadt liegt in der Region Industrieviertel, etwa 12 Kilometer westlich von Bratislava und 43 Kilometer östlich von Wien. Die Umgebung von Hainburg ist geprägt von bewaldeten Hügeln und gehört zum Nationalpark Donau-Auen, der eine der letzten großen Flussauen Mitteleuropas schützt (donau.com). Hainburg verfügt über eine der besterhaltenen mittelalterlichen Befestigungsanlagen in , einschließlich Stadtmauern, Türmen und drei Stadttoren. Das bekannteste, das Wienertor, gilt als das größte mittelalterliche Stadttor Europas (Wikipedia). Über der Stadt erhebt sich eine , deren Ursprünge bis ins 11. Jahrhundert zurückreichen. Die Burg wurde im Auftrag von Kaiser Heinrich III. erbaut und diente als strategische Festung zur Grenzverteidigung (Wikipedia).

Neben historischen Sehenswürdigkeiten bietet Hainburg Möglichkeiten zum Wandern und Radfahren in der umliegenden Natur. Ein beliebtes Ziel ist der Braunsberg, von dem aus man einen Panoramablick auf die Stadt, die Donau und die Umgebung genießen kann (icestovanie.sk).

Die Landschaft um Hainburg, die mich besonders interessiert, gehört zum einzigartigen europäischen Nationalpark Donau-Auen. Sie liegt zwischen den Großstädten Bratislava und Wien. Hainburg an der Donau ist eine kleine Stadt in der Nähe von Bratislava. Über der Stadt erheben sich zwei Hügel: Braunsberg und Schlossberg. Auf dem Schlossberg steht die Burg Hainburg.

Auf einer Fläche von 25 km² leben knapp 6.000 Einwohner (cestovanie.biz). Die Schlossberg-Burg auf dem Hügel wurde 1050 von Kaiser Heinrich III. aus älteren Befestigungsanlagen errichtet (cestovanie.biz). Im Jahr 1108 wurde die Burg Eigentum der Babenberger (Wikipedia). In der zweiten Hälfte des 12. Jahrhunderts wurde sie unter Richard Löwenherz renoviert, im 13. Jahrhundert vom böhmischen König Přemysl Otakar. 1252 wurde sie Eigentum der Habsburger. Seit 1629 wird die Burg von der Stadt verwaltet, begann jedoch zu verfallen (cestovanie.biz). 1683 wurde die Stadt von den Türken geplündert, wobei 8.000 Einwohner ums Leben kamen (Wikipedia). In dieser Zeit gelang es Thomas Haydn, dem Vater des Komponisten Joseph Haydn, zu fliehen. 1789 verlegte Kaiser Joseph II. eine Tabakfabrik nach Hainburg, die jahrzehntelang eine bedeutende wirtschaftliche Rolle spielte (cestovanie.biz). In der Stadt befinden sich auch einige der besterhaltenen mittelalterlichen Stadttore Europas – das Wienertor und das Ungertor (cestovanie.biz, Wikipedia). In der Nähe liegen die Ruinen der Burg Heimenburg (Röthelstein), etwa 2 km von der Stadt entfernt (cestovanie.biz), nahe der Donau unterhalb des Braunsbergs. Jährlich finden im Juni mittelalterliche Märkte und im Sommer Burgfeste statt (Wikipedia).

Röthelstein ist eine Burgruine, die auf einem 30 Meter hohen Felsvorsprung über der Donau östlich von Hainburg an der Donau in Niederösterreich liegt. Die Burg wurde im 11. Jahrhundert erbaut, und die erste schriftliche Erwähnung stammt aus dem Jahr 1180. Ihre strategische Lage gegenüber der Burg Devín auf der slowakischen Seite der Donau deutet darauf hin, dass sie als Grenz- und Wachburg diente, um Handelsschiffe und die Fischerei auf dem Fluss zu kontrollieren (hainburg.sk). Im Jahr 1411 wurde sie von Albrecht V., Herzog von Österreich, als Lehen an Wilhelm von Enzersdorf vergeben (castles.nl). Im Laufe der Jahrhunderte verlor die Burg an Bedeutung und verfiel. Heute ist Röthelstein ein beliebtes Ziel für Touristen und Geschichtsinteressierte. Von der Ruine aus bietet sich ein beeindruckender Blick auf die Donau und die umliegende Landschaft. Der Zugang zur Burg ist zu Fuß von Hainburg aus möglich, wobei der Weg entlang der Donau durch einen in den Felsen gehauenen Tunnel führt (panorama.sk). Die Umgebung der Burg ist Teil des Nationalparks, was ihre Attraktivität für Besucher erhöht (Oskar Mažgút). Interessant ist, dass sich auf einer Strecke von nur etwas mehr als vier Kilometern drei Burgen befinden: Hainburg, Röthelstein und Devín. Diese Gegend, bekannt als die Deviner Pforte, war in der Vergangenheit stark befestigt und diente als strategischer Punkt an der Donau (panorama.sk).

TOP

Všetky

, , , ,

Malé Karpaty, Krajina, Slovensko, Príroda, Rastliny, Stromy, Záhorie, Skaly, Organizmy, Biotopy, Fotografie, Les

Devínska Kobyla je unikátna lokalita celosvetového významu

skala
Hits: 6623

patrí k najdlhšie osídleným lokalitám na Slovensku. Už v období 5000 rokov pred n.l. si tu neolitickí stavali svoje prvé sídla. V 4 storočí pred n.l. sa tu usadili Kelti, ktorí začali klčovať . Po nich ovládli územie v 1. storočí n.l. Rimania a založili na juhozápadných svahoch Devínskej Kobyly vinice (devinskakobyla.sk). Pod severovýchodnými svahmi medzi Dúbravkou a „Technickým sklom“ sa odkryli pozostatky vidieckej usadlosti rímskeho typu – z 3. storočia (panorama.sk). 

Masív Devínskej Kobyly nazývajú geológovia aj „klenotnicou rozmanitosti geologických javov“. Približne pred 300 miliónmi rokov bolo toto územie súčasťou prakontinentu Pangea. V nasledujúcich obdobiach bolo toto územie niekoľkokrát zaplavené morom, v ktorom sa tvorili vápence a dolomity – Devínska hradná skala, Waittov lom, Štokeravská vápenka, Sandberg. Bádenské more, ktoré sa nachádzalo na tomto území pred 14 – 16 mil. rokmi, modelovalo významnú lokalitu skamenelín na Devínskej Kobyle – Sandberg. Nemalou mierou sa na formovaní Devínskej Kobyly podieľajú rieky Morava a Dunaj. Ich sa postupne premiestňovali a približne pred 600 tis. rokmi vznikol ich sútok týchto riek v oblasti dnešnej Devínskej Novej Vsi. Geologickými zmenami sa pod Devínsku hradnú skalu presunul asi pred 130 tisíc rokmi (devinskakobyla.sk). Devínskou hradnou skalou sa na našom území začína mohutný oblúk Karpát. Geologicky ku Karpatom patria aj Hundsheimské kopce na pravom brehu Dunaja v Rakúsku. Južné svahy sú tvorené prevažne sivými vápencami, dolomitmi a karbonátovými brekciami. Súvrstvia sú 160 – 180 miliónov rokov. Vrchol je z druhohorných kremencov, ktoré vznikli stmelením plážového piesku (Informačná tabuľa).Devínskou hradnou skalou sa na našom území začína mohutný oblúk Karpát. Geologicky ku Karpatom patria aj Hundsheimské kopce na pravom brehu Dunaja v Rakúsku. Južné svahy sú tvorené prevažne sivými vápencami, dolomitmi a karbonátovými brekciami. Súvrstvia sú 160 – 180 miliónov rokov. Vrchol je z druhohorných kremencov, ktoré vznikli stmelením plážového piesku (Informačná tabuľa).

Devínska Kobyla je jedna z najunikátnejších lokalít celého Slovenska. Britský botanik D. Moore v publikácii Plant Life pripravil celosvetový výber prírodovedne osobitne zaujímavých lokalít a z desiatich vymedzených pre celú Európu venoval dve strany Devínskej Kobyle (inba.sk). Patrí do Devínskych Karpát. Nachádza sa v tesnej blízkosti Devína – mestskej časti Bratislavy. Leží pri sútoku rieky Morava s Dunajom. Ku nej patrí aj Sandberg. Je veľmi často navštevovaná. Kobyla, ako ju v Bratislave familiárne nazývame je skutočne veľmi bohatá na pestrú paletu foriem prírody. Vykazuje vysoký stupeň biodiverzity, aj z dôvodu, že pôvodne šlo o zalesnenú lokalitu, na ktorej však historicky hospodáril, odlesňoval, kosil apod (Wikipedia). Pásli sa tu , ale aj a hovädzí dobytok. Zhruba v polovici 20. storočia pastva postupne zanikla (broz.sk). Na Devínskej Kobyle žije niekoľkotisíc druhov živočíchov. Napr. kobylka , modlivka Mantis religiosa. Viac ako 600 druhov motýľov, napr. vidlochvost feniklový Papilio machaon, jasoň chochlačkový Parnassius mnemosyne, viac ako 380 druhov chrobákov, napr. roháč obyčajný ,  Cerambyx cerdo. Z vtákov na skalách hniezdi sokol myšiar Falco tinnunculus, zalietava sem Monticola saxatilis, Falco cherrug (devinskakobyla.sk). Žijú tu viaceré druhy na svojej severnej hranici rozšírenia. Vyskytuje tu zriedkavá pamodlivka dlhokrká Mantispa styriaca, vidlochvost ovocný Iphiclides podalirius (sazp.sk).

Z vegetácie tu dominujú teplomilné a , celkom je tu rastie viac ako 1 100 druhov vyšších rastlín. Medzi nimi 26 druhov orchideí. Vyskytujú sa tu teplomilné druhy hmyzu, prispôsobené extrémnym a dlhodobým obdobiam sucha (broz.sk).  Vyskytuje sa tu pôvabný Stipa pulcherrina a , 26 druhov vstavačov (Orchideaceae), hlaváčik jarný Adonis vernalis, Pulsatilla nigricans, poniklec veľkokvetý Pulsatilla grandis, , kosatec nízky pumila, kosatec dvojfarebný , Platanthera bifolia. Vzácnosťou je ihlica nízka Ononis pusilla, , Conringia austriaca, Potentilla pedata, , , Consolida orientalis ssp. paniculata, Aplenium adianthum nigrum (sazp.sk), stepný relikt Gypsophila fastigiata (devinskakobyla.sk).

Devínska Kobyla je najvyšším vrchom Devínskych Karpát s nadmorskou výškou 514 m nad morom a zároveň je najjužnejším výbežkom Malých Karpát. Má aj zákonnú ochranu, od roku 1964 je Národnou prírodnou rezerváciou – NPR s rozlohou 101.12 ha (Wikipedia). Devínska Kobyla je aj tzv. územím európskeho významu, je súčasťou Chránenej krajinnej oblasti Malé Karpaty a je súčasťou chránených území (broz.sk). , ktorý je na fotografiách sa nachádza neďaleko od Sandbergu, cca 600 metrov smerom ku Devínu. Slúžil v minulosti ako vápenka (slovakia.travel).

Dnes je Waitov lom súčasťou Sanbergsko – Pajštúnskeho geoparku. Na Devínskej Kobyle sa nachádzajú historické kameňolomy, ich lomových stien presahuje 200 metrov. Kolmé vznikli ručnou ťažbou blokov pórovitého neogénneho vápenca. Devínska Kobyla poskytuje stavebný kameň nepretržite viac ako 2000 rokov. Najstaršie doloženie je v 1. storočí pred naším letopočtom, kedy si dal keltský vládca postaviť Rimanmi palác na hradnom kopci v Bratislave. Kameň bol pevný a zároveň ľahko opracovateľný, preto sa hodil na jednoduchšie kamenárske výrobky a sochy. a vápnité sa ťažili v lokalitách Líščia a Merice priamo nad Devínom. Napr. na výstavbu Dómu svätého Martina. Najväčší rozmach nastal v 15. storočí, kedy sa materiál použil na prestavbu Bratislavského hradu, Dómu svätého Martina, Františkánskeho kostola, Akadémie Istropolitany, radnice a meštianskych . Ťažilo sa väčšinou povrchovo. Nový ťažby nastal v polovici 19. storočia, keď sa stavala železnica medzi Viedňou a Budapešťou, konkrétne úsek – Marchegg. Waitov lom bol druhým najrozsiahlejším po Štokeravskej vápenke. Jeho pôvodné pomenovanie bolo . Vápenka Mórica Mittelmann bola činná v rokoch 1897 – 1932. Z nej sa kameň používal na reguláciu a spevňovanie riečnych brehov. V marci 1929 získal lom Jozef Wait, výroba vo vápenke a ťažba v lome sa postupne utlmovala a skončila sa v roku 1932. Na okolitých pozemkoch založil Jozef Wait vinohrad a ovocný sad. Počas 2. svetovej vojny bol v objekte vápenky zriadený pracovný tábor pre ruských zajatcov, ktorý stavali drevený most cez Moravu do Schlosshofu. Z geologického hľadiska je horná časť Waitovho lomu považovaná za torzo podmorskej jaskyne (Informačná tabuľa).

Prevažná časť národnej prírodnej rezervácie Devínska Kobyla predstavuje kultúrnu . Svahy Devínskej Kobyly boli pôvodne pokryté dubovo-hrabovými lesmi, ktoré boli v minulosti vyrúbané a následne niekoľko storočí udržiavané ľudskou činnosťou – kosením, pasením a vypaľovaním. Toto viedlo ku vzniku a udržiavaniu jedinečných lúčnych a lesostepných spoločenstiev s bohatstvom vzácnych teplomilných druhov rastlín a živočíchov. Pásli sa tu ovce, ale aj kozy a dobytok. V roku 2013 sa podarilo po viac ako 50 rokov obnoviť pastvu kôz. Pasenie potláča zarastanie územia náletovými krovinami, pomáha tak udržiavať jeho tradičný lesostepný charakter (Informačná tabuľa). 

Vyhliadková veža sa nachádza na najvyššie položenom mieste Devínskej Kobyly v nadmorskej výške 514 metrov nad morom. Je vysoká viac ako 21 metrov. Najvyššia plošina je osadená na nivelete cca 20 m nad okolitým terénom. Ponúka výhľad na okolie Devínskej Novej Vsi, na Česko, Rakúsko a Maďarsko. Autorom návrhu vyhliadkovej veže Architektonický ateliér . O vzhľade veže už koluje legenda, že ju inšpirovala modlivka zelená, ktorá žije v okolitej prírode. Podľa slov autorov však stavba vychádza z genius loci daného miesta. Odtiaľto vidno z jedného bodu do troch rôznych krajín, takže fascinácia týmto miestom bola inšpiráciou aj pre trojuholníkový pôdorys vyhliadkovej veže Devínska Kobyla. Motív trojuholníka sa opakuje na celom jej dizajne (devinskanovaves.sk).

Devínska Kobyla is one of the longest inhabited sites in Slovakia. As early as 5000 years BC, Neolithic farmers established their first settlements here. In the 4th century BC, Celts settled, initiating deforestation. Following them, in the 1st century AD, the Romans dominated the area and founded vineyards on the southwest slopes of Devínska Kobyla (devinskakobyla.sk). Under the northeastern slopes, remnants of a -type rural settlement – villa rustica from the 3rd century, were uncovered between Dúbravka and „Technické “ (panorama.sk).

Geologists refer to the massif of Devínska Kobyla as the „treasury of geological phenomena.“ Approximately 300 million years ago, this area was part of the supercontinent Pangaea. In subsequent periods, the region was repeatedly flooded by the sea, forming limestones and dolomites – Devínska hradná , Waittov lom, Štokeravská vápenka, Sandberg. The Baden Sea, which existed here 14-16 million years ago, shaped a significant fossil site on Devínska Kobyla – Sandberg. and Danube rivers significantly contribute to the formation of Devínska Kobyla. Their beds gradually shifted, and about 600 thousand years ago, their confluence was formed in the area of today’s Devínska Nová Ves. The geological changes moved Devínska hradná skala about 130 thousand years ago (devinskakobyla.sk). Devínska Kobyla is the starting point of the massive Carpathian arc. The Hundsheim Hills on the right bank of the Danube in also belong geologically to the Carpathians. Southern slopes consist mainly of gray limestones, dolomites, and carbonate breccias, dating back 160-180 million years. The summit is composed of Mesozoic cherts, formed by cementation of beach sand (Information Board).

Devínska Kobyla is one of Slovakia’s most unique locations. British botanist D. Moore, in the publication „Plant Life,“ selected globally scientifically interesting locations, dedicating two pages to Devínska Kobyla for the whole of Europe (inba.sk). It is part of the Devínske Karpaty, located in close proximity to Devín – a district of Bratislava, near the confluence of the Morava River with the Danube. It includes Sandberg and is highly frequented. Familiarly known as Kobyla, it boasts a rich variety of natural forms. It exhibits a high degree of biodiversity due to its history as a originally forested area that humans have historically managed, deforested, and cultivated (Wikipedia). Devínska Kobyla used to be grazed by sheep, goats, and cattle, but pasture gradually diminished around the mid-20th century (broz.sk). Devínska Kobyla hosts thousands of animal species, such as the Saga pedo bush-cricket and the Mantis religiosa mantis. Over 600 butterfly species, including the Papilio machaon swallowtail and Parnassius mnemosyne clouded Apollo, more than 380 beetle species, like Lucanus cervus stag beetle, and Cerambyx cerdo great capricorn beetle. Falcons, such as the Falco tinnunculus kestrel, nest on the rocks, while Monticola saxatilis rock thrush occasionally visits. The rare long-necked mantis Mantispa styriaca and the scarce swallowtail Iphiclides podalirius are also found here (devinskakobyla.sk, sazp.sk).

The vegetation is dominated by thermophilic and calcicolous plants, with over 1,100 species of higher plants. Among them are 26 species of orchids, thermophilic insect species adapted to extreme and prolonged periods of drought (broz.sk). The elegant feather grass Stipa pulcherrina and Stipa joannis, 26 species of orchids (Orchideaceae), Adonis vernalis, Pulsatilla nigricans, Pulsatilla grandis, martagon, , Iris variegata, Platanthera bifolia. Rare species include Ononis pusilla, Lathyrus sphaericus, Conringia austriaca, Potentilla pedata, Smyrnium porfoliatum, Bupleurum rotundifolium, Consolida orientalis ssp. paniculata, and the steppe relic Gypsophila fastigiata (devinskakobyla.sk, sazp.sk).

Devínska Kobyla is the highest peak of the Devínske Karpaty, with an altitude of 514 meters above sea level, and simultaneously the southernmost extension of the . It has legal protection, designated as a National Natural Reserve since 1964, covering an area of 101.12 hectares (Wikipedia). Devínska Kobyla is also a so-called area of European significance, part of the Protected Landscape Area of Malé Karpaty and part of the NATURA 2000 protected areas (broz.sk). Waittov lom, depicted in the photographs, is located near Sandberg, approximately 600 meters towards Devín. In the past, it served as a limestone quarry (slovakia.travel).

Today, Wait’s Quarry is part of the Sandberg – Pajštún Geopark. There are historic quarries on Devínska Kobyla, with quarry walls exceeding 200 meters in length. The vertical walls were created by manual extraction of blocks of porous Neogene limestone. Devínska Kobyla has provided building stone continuously for over 2,000 years. The oldest known use dates back to the 1st century BCE, when a Celtic ruler commissioned the Romans to build a palace on the castle hill in Bratislava. The stone was both durable and easy to work, making it suitable for simple stone carvings and sculptures. Sandy limestones and calcareous sandstones were quarried in the Líščia stráň and Merice locations, directly above Devín. These stones were used, for example, in the construction of St. Martin’s Cathedral. The greatest expansion of quarrying occurred in the 15th century, when the material was used for the reconstruction of Bratislava Castle, St. Martin’s Cathedral, the tower of the Franciscan Church, Academia Istropolitana, the Old Town Hall, and various townhouses. Quarrying was mostly surface-based. A new period of development in quarrying began in the mid-19th century with the construction of the railway between Vienna and Budapest, particularly the Bratislava – Marchegg section. Wait’s Quarry was the second largest after the Štokerau Limeworks. Originally, it was called Mittelmann’s Limeworks, as Móric Mittelmann’s limeworks operated between 1897 and 1932, providing stone for riverbank regulation and reinforcement. In March 1929, the quarry was acquired by Jozef Wait, and production at the limeworks gradually declined, ceasing entirely in 1932. On the surrounding land, Jozef Wait established vineyards and an orchard. During World War II, the limeworks site was used as a labor camp for Russian prisoners, who were forced to construct a wooden bridge over the Morava River to . From a geological perspective, the upper part of Wait’s Quarry is considered the remnant of an ancient underwater cave (Information Board).

The majority of the Devínska Kobyla National Nature Reserve represents a cultural landscape. The slopes of Devínska Kobyla were originally covered by oak-hornbeam forests, which were cleared centuries ago and maintained through human activities such as mowing, grazing, and burning. This led to the formation and preservation of unique meadow and forest-steppe ecosystems, rich in rare thermophilic plant and animal species. Sheep, goats, and cattle historically grazed in the area. In 2013, after more than 50 years, goat grazing was successfully reintroduced. Grazing helps prevent the overgrowth of invasive shrubs and contributes to preserving the traditional forest-steppe character of the region (Information Board).

The observation tower is located at the highest point of Devínska Kobyla, at an elevation of 514 meters above sea level. It stands more than 21 meters tall, with the highest platform positioned approximately 20 meters above the surrounding terrain. The tower offers views of Devínska Nová Ves, as well as the Republic, Austria, and Hungary. The observation tower was designed by the architectural studio ARCHITEKTI ŠEBO LICHÝ. A legend suggests that its appearance was inspired by the praying mantis, which inhabits the local environment. However, according to the architects, the structure is based on the genius loci of the site. From this point, one can see into three different countries, which inspired the triangular floor plan of the Devínska Kobyla observation tower. The triangle motif is repeated throughout its design.

Devínska Kobyla gehört zu den am längsten besiedelten Orten in der Slowakei. Schon in der Zeit 5000 Jahre vor Christus errichteten hier neolithische Bauern ihre ersten Siedlungen. Im 4. Jahrhundert vor Christus ließen sich die Kelten nieder, die begannen, die Wälder zu roden. Nach ihnen übernahmen die Römer im 1. Jahrhundert nach Christus das Gebiet und gründeten Weinberge an den südwestlichen Hängen der Devínska Kobyla (devinskakobyla.sk). Unter den nordöstlichen Hängen zwischen Dúbravka und „Technický sklom“ wurden Überreste einer römischen Dorfsiedlung vom Typ villa rustica aus dem 3. Jahrhundert ausgegraben (panorama.sk).

Die Geologen bezeichnen den Massiv der Devínska Kobyla auch als „Schatzkammer der Vielfalt geologischer Phänomene“. Vor etwa 300 Millionen Jahren war dieses Gebiet Teil des Urkontinents Pangäa. In den folgenden Perioden wurde dieses Gebiet mehrmals vom Meer überflutet, in dem sich Kalksteine und Dolomite bildeten – Devínska hradná skala, Waittov lom, Štokeravská vápenka, Sandberg. Das Badenianmeer, das vor 14-16 Millionen Jahren in diesem Gebiet existierte, formte eine bedeutende Fossilienstätte auf der Devínska Kobyla – Sandberg. Die Flüsse Morava und Donau trugen maßgeblich zur Formung der Devínska Kobyla bei. Ihre Betten verschoben sich allmählich, und vor etwa 600.000 Jahren entstand ihre Mündung in der Gegend des heutigen Devínska Nová Ves. Geologische Veränderungen führten dazu, dass sich die Devínska hradná skala vor etwa 130.000 Jahren auf unser Gebiet verschob (devinskakobyla.sk). Die Devínska hradná skala markiert den Beginn eines mächtigen Bogens der Karpaten auf unserem Gebiet. Geologisch gehören auch die Hundsheim-Hügel am rechten Ufer der Donau in Österreich zu den Karpaten. Die südlichen Hänge bestehen hauptsächlich aus grauen Kalksteinen, Dolomiten und Karbonatbrekzien. Die Schichten sind 160-180 Millionen Jahre alt. Der Gipfel besteht aus Gesteinen des Mesozoikums, die durch Verfestigung von Strandsand entstanden sind (Informations-Tafel).

Die Devínska Kobyla ist einer der einzigartigsten Orte in der Slowakei. Der britische Botaniker D. Moore wählte es in seinem Werk Plant Life als eine der weltweit naturwissenschaftlich besonders interessanten Stätten aus und widmete Devínska Kobyla zwei Seiten von zehn, die für ganz Europa festgelegt wurden (inba.sk). Es gehört zu den Devínske Karpaty und befindet sich in unmittelbarer Nähe von Devín, einem Stadtteil von Bratislava. Es liegt am Zusammenfluss der Flüsse Morava und Donau. Dazu gehört auch der Sandberg. Es wird sehr oft besucht. Die Kobyla, wie wir sie in Bratislava umgangssprachlich nennen, ist wirklich reich an einer vielfältigen Palette von Naturformen. Sie zeigt einen hohen Grad an Biodiversität, auch aufgrund der Tatsache, dass es sich ursprünglich um einen bewaldeten Ort handelte, auf dem jedoch historisch gewirtschaftet wurde, gerodet, gemäht usw. (Wikipedia). Hier weideten Schafe, aber auch Ziegen und Rinder. In der Mitte des 20. Jahrhunderts verschwand die Weide allmählich (broz.sk). Auf der Devínska Kobyla leben Tausende von Arten von Tieren. Zum Beispiel die Heuschrecke Saga pedo, die Gottesanbeterin Mantis religiosa. Über 600 Arten von Schmetterlingen, wie der Schwalbenschwanz Papilio machaon, der Schwarze Apollofalter Parnassius mnemosyne, über 380 Arten von Käfern, wie der Hirschkafer Lucanus cervus, der Große Schmalbock Cerambyx cerdo. Unter den Vögeln brütet der Turmfalke Falco tinnunculus auf den Felsen, der Bergblauschwan Monticola saxatilis fliegt hierher, Falke Falco cherrug (devinskakobyla.sk). Es gibt hier mehrere Arten an ihrer nördlichen Verbreitungsgrenze. Die seltene Ameisenlöwe Mantispa styriaca kommt hier vor, ebenso wie der Schwalbenschwanz Iphiclides podalirius (sazp.sk).

Die Vegetation wird von warm- und kalkliebenden Pflanzen dominiert, insgesamt wachsen hier mehr als 1.100 Arten höherer Pflanzen. Darunter 26 Arten von Orchideen. Es gibt hier warm angepasste Insektenarten, die auf extreme und lang anhaltende Trockenperioden eingestellt sind (broz.sk). Es gibt den schönen Federgras Stipa pulcherrina und Stipa joannis, 26 Arten von Orchideen (Orchideaceae), die Frühlings-Adonisröschen Adonis vernalis, das Schwarze Küchenschelle Pulsatilla nigricans, das Große Küchenschelle Pulsatilla grandis, die Türkenbund-Lilie Lilium martagon, die Niedrige Schwertlilie Iris pumila, die Zweifarbige Schwertlilie Iris variegata, Platanthera bifolia. Eine Seltenheit ist der Niederliegende Gänseblümchen Ononis pusilla, Lathyrus sphaericus, Conringia austriaca, Potentilla pedata, Smyrnium porfoliatum, Bupleurum rotundifolium, Consolida orientalis ssp. paniculata, Aplenium adianthum nigrum (sazp.sk), der Steppenrelikt Gypsophila fastigiata (devinskakobyla.sk).

Die Devínska Kobyla ist der höchste Gipfel der Devínske Karpaty mit einer Höhe von 514 m über dem Meeresspiegel und gleichzeitig der südlichste Ausläufer der Kleinen Karpaten. Sie hat auch gesetzlichen Schutz, seit 1964 ist sie ein Nationales Naturreservat – NNR mit einer Fläche von 101,12 Hektar (Wikipedia). Die Devínska Kobyla ist auch ein sogenanntes Gebiet von europäischer Bedeutung, sie gehört zum Geschützten Landschaftsgebiet Malé Karpaty und ist Teil der geschützten NATURA 2000-Gebiete (broz.sk). Der Waittov-Steinbruch, der auf den Fotos zu sehen ist, befindet sich in der Nähe des Sandbergs, etwa 600 Meter in Richtung Devín. Früher diente er als Kalksteinbruch (slovakia.travel).

Heute ist der Wait-Steinbruch Teil des Sandberg – Pajštún Geoparks. Auf der Devínska Kobyla befinden sich historische Steinbrüche, deren Felswände eine Länge von über 200 Metern erreichen. Die steilen Wände entstanden durch manuelle Gewinnung von Blöcken aus porösem neogenem Kalkstein. Devínska Kobyla liefert seit über 2.000 Jahren ununterbrochen Baumaterial. Die älteste nachgewiesene Nutzung stammt aus dem 1. Jahrhundert v. Chr., als ein keltischer Herrscher die Römer beauftragte, einen Palast auf dem Burghügel in Bratislava zu errichten. Der war sowohl widerstandsfähig als auch leicht zu bearbeiten, wodurch er sich gut für einfachere Steinmetzarbeiten und Skulpturen eignete. Sandige Kalke und kalkhaltige Sandsteine wurden an den Standorten Líščia stráň und Merice, direkt oberhalb von Devín, abgebaut. Diese Steine wurden unter anderem für den Bau des St.-Martins-Doms verwendet. Die größte Expansion des Steinabbaus fand im 15. Jahrhundert statt, als das Material für den Umbau der Burg Bratislava, des St.-Martins-Doms, des Turms der Franziskanerkirche, der Academia Istropolitana, des Alten Rathauses und zahlreicher Bürgerhäuser genutzt wurde. Der Abbau erfolgte meist oberflächlich. Ein neuer Aufschwung des Steinabbaus begann in der Mitte des 19. Jahrhunderts mit dem Bau der Eisenbahn zwischen Wien und Budapest, insbesondere des Abschnitts Bratislava – Marchegg. Der Wait-Steinbruch war der zweitgrößte nach der Štokerau-Kalkbrennerei. Ursprünglich hieß er Mittelmanns Kalkbrennerei, benannt nach Móric Mittelmann, dessen Betrieb von 1897 bis 1932 aktiv war. Der dort gewonnene Stein wurde zur Regulierung und Befestigung von Flussufern genutzt. Im März 1929 übernahm Jozef Wait den Steinbruch. Die Produktion in der Kalkbrennerei wurde nach und nach eingestellt und endete schließlich 1932. Auf den umliegenden Flächen legte Jozef Wait Weinberge und Obstgärten an. Während des Zweiten Weltkriegs wurde das Gelände der Kalkbrennerei als Arbeitslager für russische Gefangene genutzt. Sie wurden gezwungen, eine hölzerne Brücke über die March nach Schloss zu bauen. Aus geologischer Sicht gilt der obere Teil des Wait-Steinbruchs als Überrest einer ehemaligen Unterwasserhöhle (Informationstafel).

Der größte Teil des Nationalen Naturreservats Devínska Kobyla stellt eine Kulturlandschaft dar. Die Hänge der Devínska Kobyla waren ursprünglich von Eichen-Hainbuchen-Wäldern bedeckt, die jedoch im Laufe der Jahrhunderte abgeholzt und durch menschliche Aktivitäten wie Mähen, Beweidung und Brandrodung gepflegt wurden. Dies führte zur Entstehung und Erhaltung einzigartiger Wiesen- und Waldsteppen-Gemeinschaften mit einer reichen Vielfalt an wärmeliebenden Pflanzen- und Tierarten. In der Vergangenheit wurden hier Schafe, Ziegen und Rinder geweidet. Im Jahr 2013, nach mehr als 50 Jahren, wurde die Ziegenbeweidung erfolgreich wieder eingeführt. Die Beweidung verhindert die Überwucherung durch invasive Sträucher und trägt zur Erhaltung des traditionellen Waldsteppen-Charakters der Region bei (Informationstafel).

Der Aussichtsturm befindet sich am höchsten Punkt des Devínska Kobyla auf einer Höhe von 514 Metern über dem Meeresspiegel. Er ist mehr als 21 Meter hoch, wobei die höchste Plattform ungefähr 20 Meter über dem umliegenden Gelände liegt. Der Turm bietet eine Aussicht auf Devínska Nová Ves sowie auf Tschechien, Österreich und Ungarn. Der Entwurf des Aussichtsturms stammt vom Architekturbüro ARCHITEKTI ŠEBO LICHÝ. Einer Legende zufolge wurde sein Erscheinungsbild von der Gottesanbeterin (Mantis religiosa) inspiriert, die in der umliegenden Natur lebt. Laut den Architekten basiert das Bauwerk jedoch auf dem Genius Loci dieses Ortes. Von hier aus kann man in drei verschiedene Länder blicken, was die Inspiration für den dreieckigen Grundriss des Aussichtsturms Devínska Kobyla war. Das Dreiecksmotiv zieht sich durch das gesamte Design des Turms.

Devínska Kobyla az egyik legrégebben lakott terület Szlovákiában. Már az i. e. 5000 évvel ezelőtti időszakban itt telepedtek le a neolitikus földművesek, és építették első településeiket. Kr. e. 4. században a kelták telepedtek le itt, akik elkezdték erdőket irtani. Utánuk a rómaiak vették át a területet a Kr. u. 1. században, és szőlőültetvényeket alapítottak a Devínska Kobyly délnyugati lejtőin (devinskakobyla.sk). Az északkeleti lejtők alatt, Dúbravka és a „Technický sklom“ között, feltárták a római típusú vidéki település, a villa rustica maradványait a 3. századból (panorama.sk).

A Devínska Kobyly tömege a geológusok szerint is a „geológiai jelenségek sokféleségének kincseskamrájának“ nevezhető. Közel 300 millió évvel ezelőtt ez a terület a Pangea őscontinentum része volt. A következő időszakokban többször is elárasztotta a tenger ezt a területet, ahol mészkövek és dolomitok keletkeztek – Devínska hradná skala, Waittov lom, Štokeravská vápenka, Sandberg. A bádensi tenger, amely 14-16 millió évvel ezelőtt itt volt, jelentős fosszília lelőhelyet formált a Devínska Kobylyon – Sandberg. A Morava és a Duna folyók jelentős mértékben hozzájárultak a Devínska Kobyly kialakulásához. Az árkok fokozatosan elmozdultak, és körülbelül 600 ezer évvel ezelőtt a folyók találkozója kialakult a mai Devínska Nová Vsi területén. A geológiai változásoknak köszönhetően a Devínska hradná skala mintegy 130 ezer évvel ezelőtt került át a területre (devinskakobyla.sk). A Devínska hradná skalán kezdődik a Kárpátok hatalmas íve területünkön. Geológiai értelemben a Kárpátokhoz tartoznak Ausztria jobb partján található Hundsheim-hegyek is. A déli lejtőket főként szürke mészkők, dolomitok és karbonát brekciák alkotják. Az üledékek 160-180 millió évvel ezelőtt keletkeztek. A csúcs másodlagos kvarctartalmú homokból kialakult a mezozoikum korszakban (Információs tábla). A Devínska Kobylyon keresztül indul a Kárpátok hatalmas íve területünkön. Geológiai értelemben a Kárpátokhoz tartoznak Ausztria jobb partján található Hundsheim-hegyek is. A déli lejtőket főként szürke mészkők, dolomitok és karbonát brekciák alkotják. Az üledékek 160-180 millió évvel ezelőtt keletkeztek. A csúcs másodlagos kvarctartalmú homokból kialakult a mezozoikum korszakban (Információs tábla).

A Devínska Kobyla az egyik legszigorúbban védett Szlovákia egész területén. A brit botanikus, D. Moore, a Plant Life című munkájában a világ számos természeti szempontból érdekes helyéből választott ki, és a tíz európai hely közül két oldalt szentelt a Devínska Kobylynak (inba.sk). A Devínske Karpaty része. Bratislava városrészéhez, a Devínhöz, nagyon közel található. A Morava és a Duna folyók torkolata mellett fekszik. Ide tartozik a Sandberg is. Nagyon gyakran látogatott hely. A „Kobyla“, ahogyan Bratislavában hozzászoktak nevezni, valóban gazdag a természet változatos formáinak palettájában. Magas fokú biodiverzitást mutat, részben azért, mert eredetileg erdős terület volt, ahol azonban történelmileg gazdálkodtak, erdőt irtottak, kaszáltak stb. (Wikipedia). Itt legeltettek juhokat, de kecskéket és marhát is. A legelők körülbelül a 20. század közepéig fokozatosan megszűntek (broz.sk). A Devínska Kobylyon több ezer állatfaj él. Például a Saga pedo sáska, a Mantis religiosa imádkozó sáska. Több mint 600 pillangófaj, például a lepkefarkú lepke Papilio machaon, a Parnassius mnemosyne tollaslepkű, több mint 380 bogárfaj, például a szarvasbogár Lucanus cervus, a nagy szarvasbogár Cerambyx cerdo. A sziklákon fészkel a vércse Falco tinnunculus, és ide is repül a Monticola saxatilis, a keleti rétisas Falco cherrug (devinskakobyla.sk). Több északi elterjedési határon élő faj is él itt. Ritka hosszúnyakú imádkozó sáska, Iphiclides podalirius sáska is előfordul itt (sazp.sk).

Itt a melegkedvelő és mészkövet kedvelő növények dominálnak, összesen több mint 1100 faj magasabb növény nő itt. Közöttük 26 orchidea faj. Itt élnek a száraz időszakokhoz alkalmazkodott melegkedvelő rovarfajok is (broz.sk). Itt található a szép Stipa pulcherrina és Stipa joannis, 26 orchideafaj (Orchideaceae), a tavaszi sáfrány Adonis vernalis, a fekete kankalin Pulsatilla nigricans, a nagyvirágú kankalin Pulsatilla grandis, a törpe liliom Lilium martagon, az alacsony írisz Iris pumila, a kétszínű írisz Iris variegata, a Platanthera bifolia. Rendkívüli ritkaság a kis ononis Ononis pusilla, a gömbölyű levelű pillangós Lathyrus sphaericus, a Conringia austriaca, a Potentilla pedata, a Smyrnium porfoliatum, a Bupleurum rotundifolium, a Consolida orientalis ssp. paniculata, az Aplenium adianthum nigrum sziklai relikvia (devinskakobyla.sk).

A Devínska Kobyla a Devínske Karpaty legmagasabb csúcsa, tengerszint feletti magassága 514 m, és egyben a Kis-Kárpátok legdélibb kiterjesztése. Törvényi védelmet is élvez, 1964 óta Nemzeti Természeti Rezervátum (NPR) 101,12 hektáros területtel (Wikipedia). A Devínska Kobyla az Európai Unió fontos területe, része a Kis-Kárpátok Védett Tájterületének és a NATURA 2000 védett területeknek (broz.sk). A fotókon látható Waittov lom a Sandbergtől nem messze, körülbelül 600 méterre Devín felé. Régebben mészkőbányaként szolgált (slovakia.travel).

Ma a Wait-kőfejtő a Sandberg – Pajštún Geopark része. A Devínska Kobyla területén történelmi kőfejtők találhatók, amelyek bányafalai meghaladják a 200 métert. A meredek falak kézi bányászattal alakultak ki, amikor porózus neogén mészkőtömböket fejtettek ki. Devínska Kobyla több mint 2000 éve folyamatosan szolgáltat építőkövet. Az első írásos említés az i. e. 1. századból származik, amikor egy kelta uralkodó rómaiakkal építtette fel palotáját a pozsonyi várdombon. A kőzet szilárd volt, mégis könnyen megmunkálható, így alkalmas volt egyszerűbb kőfaragványok és szobrok készítésére. Homokos mészkövet és mésztartalmú homokkövet a Líščia stráň és Merice területén fejtettek, közvetlenül Dévény felett. Ezt az anyagot például a Szent Márton-székesegyház építéséhez használták fel. A kőbányászat legnagyobb fellendülése a 15. században következett be, amikor az anyagot a Pozsonyi vár, a Szent Márton-székesegyház, a ferences templom tornya, az Academia Istropolitana, a városháza és polgárházak felújítására használták. A kőfejtés többnyire felszíni bányászati módszerekkel történt. A bányászat a 19. század közepén új lendületet kapott a és Budapest közötti vasútvonal építésével, különösen a Pozsony – Marchegg szakaszon. A Wait-kőfejtő a második legnagyobb volt a Štokerau mészégető után. Eredetileg Mittelmann-mészégetőként volt ismert, mivel Móric Mittelmann mészégetője 1897 és 1932 között működött. Az itt kitermelt követ folyópartok szabályozására és megerősítésére használták. 1929 márciusában a kőfejtőt Jozef Wait vásárolta meg. A mészégető termelése fokozatosan csökkent, majd 1932-ben teljesen megszűnt. A környező földeken Jozef Wait szőlőültetvényt és gyümölcsöst hozott létre. A második világháború alatt a mészégető területén munkatábort létesítettek orosz hadifoglyok számára, akiket arra kényszerítettek, hogy egy fa hidat építsenek a Morva folyón Schloss Hof felé. Geológiai szempontból a Wait-kőfejtő felső része egy ősi tenger alatti barlang maradványának tekinthető (Információs tábla).

A Devínska Kobyla Nemzeti Természetvédelmi Terület nagy része kultúrtáj. Devínska Kobyla lejtőit eredetileg tölgy-gyertyán erdők borították, amelyeket az évszázadok során kivágtak, majd kaszálással, legeltetéssel és égetéssel tartottak fenn. Ennek eredményeként egyedi réti és erdős sztyeppei élőhelyek alakultak ki, ritka melegkedvelő növény- és állatfajok gazdag populációival. A területen juhokat, kecskéket és szarvasmarhákat legeltettek. 2013-ban, több mint 50 év után, sikerült újraindítani a kecsketenyésztést. A legeltetés megakadályozza az invazív cserjék elburjánzását, és segít megőrizni a terület hagyományos erdős sztyeppei jellegét (Információs tábla).

A kilátótorony a Devínska Kobyla legmagasabb pontján található, 514 méterrel a tengerszint felett. Több mint 21 méter magas, a legfelső platform pedig körülbelül 20 méterrel a környező terep fölé emelkedik. A torony kilátást nyújt Devínska Nová Vesre, valamint Csehországra, Ausztriára és Magyarországra. A kilátótorony tervezője az ARCHITEKTI ŠEBO LICHÝ építészeti stúdió. Egy legenda szerint megjelenését a sáska (Mantis religiosa) ihlette, amely a környező természetben él. Az építészek szerint azonban az építmény a hely genius loci-jából merít ihletet. Erről a pontról három különböző országba lehet ellátni, ami inspirációt adott a háromszög alaprajzhoz. A háromszög motívum az egész kilátótorony dizájnjában megjelenik.

Odkazy

TOP

Všetky

, ,

Krajina, Zahraničie, Typ krajiny, Mestá, České mestá, Mestá, Česko, Južná Morava, Fotografie

Lednice – súčasť svetového kultúrneho dedičstva

skala
Hits: 13427

sa nachádzajú južnej Morave, neďaleko od Břeclavi. Patria do tzv. Lednicko – valtického areálu. Súčasťou areálu sú , Zámocký , , Minaret, Apollónov chrám, , , , Chrám troch grácií, , , (unesco-czech.cz), – umelá jaskyňa, Akvadukt a romantická jaskyňa, hospodárska stavba Nový dvor, súsošie gréckych bohýň , , Dianin chrám (Rendezvous), , 8 km vzdialený , Salón vín, (zamek-lednice.cz).

Prvá písomná zmienka o Ledniciach (Izgruobi) je z  roku 1222 (unesco-czech.cz). Od roku 1996 sú Lednice v Zozname svetového prírodného a kultúrneho dedičstva (lednice.cz). Súčasnú podobu dala zámku novogotická prestavba v štýle gotiky v rokoch 1846 – 1858. Časť barokových stien zostala zachovaná. Za stojí vretenovité schodisko v knižnici, kazetový strop z lipového dreva v modrom sále, reliéf stromu života zo slonovej alebo (unesco-czech.cz). Akvárium bol súčasťou zámku od roku 1993. Celkový akvárií a terárií je 40 000 litrov (wzd.cz).

sa nachádza v obci Lednice na pravom rieky . Patrí medzi najkrajšie pamiatkové v Českej republike. V roku 1996 bol zapísaný do zoznamu svetového kultúrneho dedičstva UNESCO (Martina Haratíková). Lednický zámok je skvostom architektúry, menil sa v priebehu storočí. Pôvodne to bol gotický hrad, v 17. storočí bol prestavaný do barokovej podoby. Následne bol niekoľko krát upravovaný. V 19. storočí bol prestavaný do romantického štýlu. Zámok je symbolom luxusu a elegancie. Zámok je známy svojou bohatou novogotickou výzdobou. ponúkajú nádherné s vyrezávanými stropmi a luxusným mobiliárom. Súčasťou zámku je aj rozsiahly skleník z 19. storočia, ktorý ukrýva exotické rastliny z celého sveta. Interiéry ponúkajú , nádherný , . Unikátny je minaret, postavený na prelome 18 a 19. storočia. Je to na tomto území exotická vežovitá stavba pridávajúca orientálny nádych. Celý areál tvorí aj rozľahlý park na viac ako 200 hektároch. Patrí k najrozsiahlejším krajinárskym parkom v Európe. Inšpiruje aj rôznorodým štýlom, od anglického parku až po romantickú záhradu. Nachádzajú sa tu umelé aj , , pavilóny. Anglický park nadväzuje na zámocký areál zbierkou rastlín a drevín zo štyroch svetadielov. Je prepojený s okolitou krajinou a verejnosti je prístupný celoročne. V minulosti bol často zaplavovaný riekou Dyje, preto dali majitelia vybudovať veľký rybník so sústavou ostrovčekov. V parku sa nachádza aj unikátny Minaret, postavený na prelome 18. a 19. storočia, ktorý slúži ako vyhliadková veža ((Martia Kluchová). Celý areál je unikátna kolekcia histórie, kultúry a prírody. Lednice ponúka rôzne . Ponúka aj dobré a ochotnú obsluhu.

Lednice is located in South , near . is part of the so-called Lednice-Valtice Complex. The complex includes the Malawi Aquarium, Castle Greenhouse, Hunting Lodge, Minaret, Apollo Temple, Fishpond Chateau, New Court, Border Chateau, Temple of the Three Graces, John’s Castle, Obelisk, Rendezvous (unesco-.cz), Grotto – artificial cave, Aqueduct and Romantic Cave, the New Court agricultural building, the sculpture of the Greek goddesses Three Graces, St. Hubert’s Chapel, Diana’s Temple (Rendezvous), Belvedere, the Valtice Castle located 8 km away, the Wine Salon, and the Colonnade – Reistna (zamek-lednice.cz).

The written mention of Lednice (Izgruobi) dates back to 1222 (unesco-czech.cz). Since 1996, Lednice has been listed as a UNESCO World Heritage Site (lednice.cz). The castle’s current appearance is the result of a neo-Gothic reconstruction in the Gothic style between 1846 and 1858. Some Baroque walls were preserved. Noteworthy features include a spiral staircase in the library, a coffered ceiling made of linden wood in the Blue Hall, a tree of life relief carved from ivory, and marble fireplaces (unesco-czech.cz). The Malawi Aquarium has been part of the castle since 1993, with a total volume of 40,000 liters of aquariums and terrariums (wzd.cz).

The Lednice Castle is situated in the village of Lednice on the right bank of the Dyje River. It is one of the most beautiful heritage complexes in the Czech Republic. In 1996, it was inscribed on the UNESCO World Heritage List (Martina Haratíková). The Lednice Castle is an architectural gem that has evolved over the centuries. Originally a Gothic castle, it was transformed into a Baroque residence in the 17th century and underwent several modifications. In the 19th century, it was rebuilt in a romantic style. The castle is a symbol of luxury and elegance, renowned for its rich neo-Gothic decorations. The interiors feature magnificent state rooms with carved ceilings and luxurious furnishings. The castle also includes an extensive 19th-century greenhouse, home to exotic plants from around the world. The interiors offer opulent halls, exquisite furniture, and art collections. A unique feature is the Minaret, built at the turn of the 18th and 19th centuries, adding an exotic touch with its tower-like structure.

The entire complex encompasses a vast park spanning over 200 hectares, one of the largest landscaped parks in . It inspires with its diverse styles, ranging from an English park to a romantic garden. It features both artificial and natural lakes, bridges, and pavilions. The English park connects to the castle complex with a collection of plants and trees from four continents. It is integrated with the surrounding landscape and is open to the public year-round. In the past, the area was frequently flooded by the Dyje River, prompting the construction of a large pond with a system of islands. The park also houses the unique Minaret, which serves as a lookout tower ((Martia Kluchová). The entire complex is a unique blend of history, culture, and nature. The town of Lednice offers various cultural events as well as excellent cuisine and friendly service.

Lednice liegt in Südmähren, nahe Břeclav. Es gehört zum sogenannten Lednice-Valtice-Areal. Zum Areal gehören das Malawi-Aquarium, das Schlossgewächshaus, das Jagdschlösschen, das Minarett, der Apollontempel, das Teichschlösschen, der Neue , das Grenzschlösschen, der Tempel der drei Grazien, die Johannisburg, der Obelisk, das Rendezvous (unesco-czech.cz), die Grotta – eine künstliche Höhle, das Aquädukt und eine romantische Höhle, das landwirtschaftliche Gebäude Neuer Hof, die Skulptur der griechischen Göttinnen Drei Grazien, die Hubertuskapelle, der Dianatempel (Rendezvous), der Belvedere, das 8 km entfernte Schloss Valtice, der Weinsalon und die Kolonnade – Reistna (zamek-lednice.cz).

Die erste schriftliche Erwähnung von Lednice (Izgruobi) stammt aus dem Jahr 1222 (unesco-czech.cz). Seit 1996 ist Lednice in der Liste des UNESCO-Weltkultur- und Naturerbes eingetragen (lednice.cz). Das heutige Aussehen des Schlosses entstand durch einen neugotischen Umbau im Stil der Gotik in den Jahren 1846–1858. Ein Teil der barocken Mauern blieb erhalten. Besonders sehenswert sind die Wendeltreppe in der Bibliothek, die Kassettendecke aus Lindenholz im Blauen Saal, das Lebensbaumrelief aus Elfenbein und die Marmorkamine (unesco-czech.cz). Das Malawi-Aquarium ist seit 1993 Teil des Schlosses, mit einem Gesamtvolumen von 40.000 Litern Aquarien und Terrarien (wzd.cz).

Das Schloss Lednice befindet sich im Dorf Lednice am rechten Ufer der Thaya. Es gehört zu den schönsten Denkmalkomplexen in der Tschechischen Republik. 1996 wurde es in die UNESCO-Welterbeliste aufgenommen (Martina Haratíková). Das Schloss Lednice ist ein architektonisches Juwel, das sich im Laufe der Jahrhunderte verändert hat. Ursprünglich eine gotische , wurde es im 17. Jahrhundert in ein barockes Schloss umgebaut und im 19. Jahrhundert in romantischem Stil umgestaltet. Das Schloss ist ein Symbol für und Eleganz, bekannt für seine reiche neugotische Dekoration.

Die Innenräume bieten prächtige Repräsentationsräume mit geschnitzten Decken und luxuriöser Möblierung. Teil des Schlosses ist auch ein ausgedehntes Gewächshaus aus dem 19. Jahrhundert, das exotische Pflanzen aus der ganzen Welt beherbergt. Die Innenräume präsentieren prunkvolle Säle, wertvolle Möbel und Kunstsammlungen. Einzigartig ist das Minarett, das Ende des 18. und Anfang des 19. Jahrhunderts erbaut wurde und als Aussichtsturm dient.

Das gesamte Areal umfasst einen weitläufigen Park mit über 200 Hektar, einer der größten Landschaftsparks Europas. Er inspiriert durch seinen vielseitigen Stil, von einem englischen Garten bis hin zu einem romantischen Park. Es gibt sowohl künstliche als auch natürliche Seen, Brücken und Pavillons. Der englische Park grenzt an das Schlossgelände und enthält eine Sammlung von Pflanzen und Bäumen aus vier Kontinenten. Das Gelände ist in die umliegende Landschaft integriert und das ganze Jahr über für die Öffentlichkeit zugänglich. In der Vergangenheit wurde das Gebiet häufig von der Thaya überflutet, weshalb die Besitzer einen großen Teich mit einem System von Inseln anlegen ließen. Der Park enthält auch das einzigartige Minarett, das als Aussichtsturm dient ((Martia Kluchová). Das gesamte Areal ist eine einzigartige Kombination aus Geschichte, Kultur und Natur. Die Stadt Lednice bietet verschiedene kulturelle Veranstaltungen sowie ausgezeichnete Küche und freundlichen Service.

Lednice se nacházejí na jižní Moravě, nedaleko od Břeclavi. Patří do tzv. Lednicko-valtického areálu. Součástí areálu jsou Akvárium Malawi, Zámecký skleník, Lovecký zámeček, Minaret, Apollonův chrám, Rybniční zámeček, , Hraniční zámeček, Chrám tří grácií, , Obelisk, Rendezvous (unesco-czech.cz), Grotta – umělá jeskyně, Akvadukt a romantická jeskyně, hospodářská stavba Nový dvůr, sousoší řeckých bohyň Tři Grácie, Kaple svatého Huberta, Dianin chrám (Rendezvous), Belveder, 8 km vzdálený zámek Valtice, Salón vín a Kolonáda – Reistna (zamek-lednice.cz).

První písemná zmínka o Lednicích (Izgruobi) pochází z roku 1222 (unesco-czech.cz). Od roku 1996 jsou Lednice zapsány na Seznam světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO (lednice.cz). Současnou podobu dal zámku novogotický přestavba ve stylu gotiky v letech 1846–1858. Část barokních zdí byla zachována. Za pozornost stojí spirálové schodiště v knihovně, kazetový strop z lipového dřeva v Modrém sále, reliéf stromu života ze slonoviny a mramorové krby (unesco-czech.cz). Akvárium Malawi je součástí zámku od roku 1993, celkový objem akvárií a terárií činí 40 000 litrů (wzd.cz).

Lednický zámek se nachází v obci Lednice na pravém břehu řeky Dyje. Patří mezi nejkrásnější památkové komplexy v České republice. V roce 1996 byl zapsán na seznam světového kulturního dědictví UNESCO (Martina Haratíková). Lednický zámek je klenotem architektury, který se měnil během staletí. Původně gotický hrad byl v 17. století přestavěn do barokní podoby a v 19. století do romantického stylu. Zámek je symbolem luxusu a elegance, známý bohatou novogotickou výzdobou. Interiéry nabízí nádherné reprezentační sály s vyřezávanými a luxusním mobiliářem. Součástí zámku je také rozsáhlý skleník z 19. století, který ukrývá exotické rostliny z celého světa.

Interiéry nabízejí honosné sály, vzácný nábytek a umělecké sbírky. Unikátní je Minaret, postavený na přelomu 18. a 19. století, který slouží jako vyhlídková věž. Celý areál tvoří rozsáhlý park o více než 200 hektarech, jeden z nejrozsáhlejších krajinářských parků v Evropě. Inspirován různorodými styly, od anglického parku po romantickou zahradu, obsahuje umělá i přirozená jezera, mosty a pavilony. Anglický park přiléhá k zámku a obsahuje sbírku rostlin a dřevin ze čtyř kontinentů. Areál je veřejnosti přístupný celoročně. V minulosti býval často zaplavován řekou Dyjí, a proto majitelé nechali vybudovat velký rybník se systémem ostrůvků. Park obsahuje i unikátní Minaret, který slouží jako rozhledna ((Martia Kluchová). Celý areál je unikátní spojení historie, kultury a přírody. Město Lednice nabízí různé kulturní akce, vynikající gastronomii a přívětivou obsluhu.