Bratislavské, Organizmy, Príroda, Prírodné, Rastliny, Reportáže, Slovenské

Flora Bratislava

skala
Hits: 1908

Fló­ra Bra­ti­sla­va je medzi­ná­rod­ný veľ­trh kve­tín a záh­rad­níc­tva (zk​.sk). Výsta­va kve­tov a záh­rad­níc­tva s medzi­ná­rod­nou účas­ťou uspo­ra­dú­va­ná v Bra­ti­sla­ve. Nul­tý roč­ník výsta­vy sa konal v roku 1966 v pries­to­roch Zim­né­ho šta­di­ó­na Ondre­ja Nepelu.

Trnav­ská uli­ca v stre­do­vom páse v blíz­kos­ti Zim­né­ho šta­di­ó­na kráš­li­lo v roku 1972 sto tisíc tuli­pá­nov. Tuli­pá­ny boli darom Emi­lo­vi Ská­ka­lo­vi, šéfo­vi ZARES‑u (Soňa Pache­ro­vá). Neskôr bolo mies­tom výsta­vy Park kul­tú­ry a oddy­chu (PKO) (vecer​nikb​ra​ti​sla​va​.wordp​ress​.com). Fló­ry za zla­tých čias trva­li až desať dní. Náv­štev­nosť výstav bola den­ne asi 60-​tisícová. Hneď po roku 1989 však fede­rál­ny štát finanč­né dotá­cie pre sláv­ne kve­ti­no­vé výsta­vy ráz­ne okre­sal. V roku 1990, keď Emil Ská­ka­la zomrel, sa Fló­ra Bra­ti­sla­va vôbec neko­na­la. Olo­mouc sa navy­še odmie­tol ďalej so slo­ven­ským mes­tom strie­dať ako uspo­ria­da­teľ, chcel mať svo­ju výsta­vu kaž­dý rok. Zachrá­niť bra­ti­slav­skú tra­dí­ciu sa napo­kon podu­jal Ská­ka­lov žiak Andrej Kul­la. V roku 1991 Fló­ru posled­ný raz zor­ga­ni­zo­val s čias­toč­nou štát­nou pomo­cou (Soňa Pache­ro­vá). Neskôr orga­ni­zá­ciu výsta­vy pre­bra­la fir­ma KULLA s.r.o., od roku 2013 KULLA SK, s.r.o.), kto­rá ju uspo­ra­dú­va dodnes. Od roku 2002 sa koná vo výsta­vis­ku Inche­ba. Je naj­väč­šou výsta­vou kve­tov a záh­rad­níc­tva na Slo­ven­sku, kto­rá sa kaž­do­roč­ne koná v bra­ti­slav­skom výsta­vis­ku Incheba.

Fló­ra Bra­ti­sla­va sta­la jed­nou z naj­výz­nam­nej­ších uda­los­tí v oblas­ti záh­rad­níc­tva na Slo­ven­sku. Kaž­do­roč­ne sa tu pre­zen­tu­jú desiat­ky vysta­vo­va­te­ľov z rôz­nych kra­jín, kto­rí ponú­ka­jú širo­ký sor­ti­ment kve­tov, rast­lín, záh­rad­níc­kych potrieb a deko­rá­cií. Náv­štev­ní­ci majú mož­nosť obdi­vo­vať rôz­ne dru­hy kve­tov, bon­sa­jov, kak­tu­sov, okras­ných rast­lín a ďal­ších pro­duk­tov súvi­sia­cich so záh­rad­níc­tvom (Slo­va­kia Tra­vel). Okrem samot­nej výsta­vy sa v rám­ci podu­ja­tia kona­jú aj rôz­ne sprie­vod­né akcie, ako sú works­ho­py, pred­náš­ky a súťa­že v aran­žo­va­ní kve­tov. Tie­to akti­vi­ty posky­tu­jú náv­štev­ní­kom prí­le­ži­tosť zís­kať nové poznat­ky a zruč­nos­ti v oblas­ti záh­rad­níc­tva a kve­ti­no­vé­ho dizajnu.

Fló­ra Bra­ti­sla­va is an inter­na­ti­onal flo­wer and gar­de­ning fair (zk​.sk). It is a flo­wer and gar­de­ning exhi­bi­ti­on with inter­na­ti­onal par­ti­ci­pa­ti­on, held in Bra­ti­sla­va. The inau­gu­ral year of the exhi­bi­ti­on took pla­ce in 1966 at the Ondrej Nepe­la Ice Stadium.

In 1972, the cen­tral strip of Trnav­ská Stre­et near the ice sta­dium was ador­ned with one hun­dred thou­sand tulips. The tulips were a gift to Emil Ská­ka­la, the head of ZARES (Soňa Pache­ro­vá). Later, the exhi­bi­ti­on moved to the Park of Cul­tu­re and Lei­su­re (PKO) (vecer​nikb​ra​ti​sla​va​.wordp​ress​.com). During its gol­den era, Fló­ra exhi­bi­ti­ons las­ted up to ten days. The dai­ly atten­dan­ce was app­ro­xi­ma­te­ly 60,000 visi­tors. Howe­ver, imme­dia­te­ly after 1989, the fede­ral sta­te sharp­ly redu­ced finan­cial sub­si­dies for the famous flo­wer exhi­bi­ti­ons. In 1990, fol­lo­wing the death of Emil Ská­ka­la, Fló­ra Bra­ti­sla­va was not held at all. Addi­ti­onal­ly, Olo­mouc refu­sed to con­ti­nue alter­na­ting as a host city with the Slo­vak capi­tal, pre­fer­ring to hold its own exhi­bi­ti­on annu­al­ly. Ulti­ma­te­ly, Skákala’s stu­dent, Andrej Kul­la, took on the task of pre­ser­ving the Bra­ti­sla­va tra­di­ti­on. In 1991, Kul­la orga­ni­zed Fló­ra for the last time with par­tial sta­te sup­port (Soňa Pache­ro­vá). Later, the orga­ni­za­ti­on of the exhi­bi­ti­on was taken over by the com­pa­ny KULLA s.r.o., and sin­ce 2013, KULLA SK, s.r.o., which con­ti­nu­es to orga­ni­ze it to this day. Sin­ce 2002, it has been held at the Inche­ba exhi­bi­ti­on cen­ter. It is the lar­gest flo­wer and gar­de­ning exhi­bi­ti­on in Slo­va­kia, held annu­al­ly at the Inche­ba exhi­bi­ti­on cen­ter in Bratislava.

Fló­ra Bra­ti­sla­va has beco­me one of the most sig­ni­fi­cant events in the field of hor­ti­cul­tu­re in Slo­va­kia. Eve­ry year, dozens of exhi­bi­tors from vari­ous coun­tries pre­sent a wide assort­ment of flo­wers, plants, gar­de­ning supp­lies, and deco­ra­ti­ons. Visi­tors have the oppor­tu­ni­ty to admi­re vari­ous types of flo­wers, bon­sai, cac­ti, orna­men­tal plants, and other gardening-​related pro­ducts (Slo­va­kia Tra­vel). In addi­ti­on to the exhi­bi­ti­on itself, the event inc­lu­des vari­ous accom­pa­ny­ing acti­vi­ties, such as works­hops, lec­tu­res, and flo­wer arran­ge­ment com­pe­ti­ti­ons. The­se acti­vi­ties pro­vi­de visi­tors with the oppor­tu­ni­ty to gain new kno­wled­ge and skills in the field of hor­ti­cul­tu­re and flo­ral design.

A Fló­ra Bra­ti­sla­va egy nemzet­közi virág- és ker­tés­ze­ti vásár (zk​.sk). Ez egy nemzet­közi rész­vé­tel­lel meg­ren­de­zett virág- és ker­tés­ze­ti kiál­lí­tás, ame­ly Pozso­ny­ban kerül meg­ren­de­zés­re. A kiál­lí­tás első alka­lom­mal 1966-​ban került meg­ren­de­zés­re az Ondrej Nepe­la Jégstadionban.

1972-​ben a Trnav­ská utca közép­ső sáv­ját a jégs­ta­di­on köze­lé­ben szá­ze­zer tuli­pán dís­zí­tet­te. A tuli­pá­no­kat Emil Ská­ka­la, a ZARES veze­tője kap­ta aján­dék­ba (Soňa Pache­ro­vá). Később a kiál­lí­tást a Kul­tú­ra és Pihe­nés Park­já­ba (PKO) hely­ez­ték át (vecer​nikb​ra​ti​sla​va​.wordp​ress​.com). Ara­ny­ko­rá­ban a Fló­ra kiál­lí­tá­sok akár tíz napig is tar­tot­tak. A napi láto­ga­tott­ság körül­be­lül 60 000 fő volt. Azon­ban köz­vet­le­nül 1989 után a szövet­sé­gi állam drasz­ti­ku­san csök­ken­tet­te a híres virág­kiál­lí­tá­sok pén­zügyi támo­ga­tá­sát. 1990-​ben, Emil Ská­ka­la halá­la után, a Fló­ra Bra­ti­sla­va egy­ál­ta­lán nem került meg­ren­de­zés­re. Ezen­kí­vül Olo­mouc viss­zau­ta­sí­tot­ta, hogy tovább­ra is fel­vált­va ren­dez­ze a kiál­lí­tást a szlo­vák fővá­ros­sal, mivel saját kiál­lí­tá­sát éven­te sze­ret­te vol­na meg­ren­dez­ni. Végül Ská­ka­la tanít­vá­nya, Andrej Kul­la vál­lal­ta a pozso­nyi hagy­o­má­ny megőr­zé­sé­nek fela­da­tát. 1991-​ben Kul­la utol­já­ra szer­vez­te meg a Fló­rát rész­le­ges álla­mi támo­ga­tás­sal (Soňa Pache­ro­vá). Később a kiál­lí­tás szer­ve­zé­sét a KULLA s.r.o. vál­la­lat vet­te át, ame­ly 2013-​tól KULLA SK, s.r.o. néven működik, és a mai napig meg­ren­de­zi az ese­mé­nyt. 2002 óta az Inche­ba kiál­lí­tá­si köz­pont­ban kerül meg­ren­de­zés­re. Ez Szlo­vá­kia leg­na­gy­obb virág- és ker­tés­ze­ti kiál­lí­tá­sa, ame­ly éven­te az Inche­ba kiál­lí­tá­si köz­pont­ban kerül meg­ren­de­zés­re Pozsonyban.

A Fló­ra Bra­ti­sla­va az egy­ik leg­je­len­tősebb ese­mén­nyé vált a ker­tés­zet terüle­tén Szlo­vá­kiá­ban. Éven­te több tucat kiál­lí­tó mutat be külön­fé­le ors­zá­gok­ból szár­ma­zó virá­go­kat, növé­ny­eket, ker­ti kel­lé­ke­ket és deko­rá­ci­ó­kat. A láto­ga­tók­nak lehe­tősé­gük van megc­so­dál­ni külön­fé­le virág­faj­tá­kat, bon­sai­okat, kak­tus­zo­kat, dísz­növé­ny­eket és más ker­tés­ze­ti ter­mé­ke­ket (Slo­va­kia Tra­vel). A kiál­lí­tás mel­lett külön­böző kísé­rőren­dez­vé­ny­ek is zaj­la­nak, mint pél­dá­ul works­ho­pok, előa­dá­sok és virág­ren­de­zé­si ver­se­ny­ek. Ezek a tevé­ke­ny­sé­gek lehe­tősé­get biz­to­sí­ta­nak a láto­ga­tók­nak, hogy új isme­re­te­ket és kész­sé­ge­ket sze­rez­ze­nek a ker­tés­zet és a virág­di­zájn területén.

Fló­ra Bra­ti­sla­va to między­na­ro­do­we tar­gi kwia­tów i ogrod­nict­wa (zk​.sk). Jest to wys­ta­wa kwia­tów i ogrod­nict­wa z między­na­ro­do­wym udzia­łem, orga­ni­zo­wa­na w Bra­ty­sła­wie. Pier­ws­za edyc­ja wys­ta­wy odby­ła się w 1966 roku na Sta­di­onie Lodo­wym Ondre­ja Nepeli.

W 1972 roku pas środ­ko­wy uli­cy Trnav­ská w pobli­żu sta­di­onu lodo­we­go ozdo­bi­ło sto tysi­ęcy tuli­pa­nów. Tuli­pa­ny były darem dla Emi­la Ská­ka­li, sze­fa ZARES (Soňa Pache­ro­vá). Później wys­ta­wa zosta­ła prze­nie­si­ona do Par­ku Kul­tu­ry i Wypoc­zyn­ku (PKO) (vecer​nikb​ra​ti​sla​va​.wordp​ress​.com). W swo­ich zło­tych cza­sach wys­ta­wy Fló­ra trwa­ły nawet dzie­si­ęć dni. Dzien­ne odwie­dzi­ny sięga­ły oko­ło 60 000 osób. Jed­nak tuż po 1989 roku państ­wo fede­ra­cyj­ne dras­tycz­nie obci­ęło dotac­je finan­so­we na słyn­ne wys­ta­wy kwia­tów. W 1990 roku, po śmier­ci Emi­la Ská­ka­li, Fló­ra Bra­ti­sla­va w ogó­le się nie odby­ła. Ponad­to Oło­mu­niec odmó­wił dals­ze­go napr­ze­mien­ne­go orga­ni­zo­wa­nia wys­ta­wy ze sło­wac­ką sto­li­cą, chcąc orga­ni­zo­wać włas­ną wys­ta­wę co roku. Osta­tecz­nie uczeń Ská­ka­li, Andrej Kul­la, pod­jął się oca­le­nia bra­ty­sła­ws­kiej tra­dyc­ji. W 1991 roku Kul­la po raz ostat­ni zor­ga­ni­zo­wał Fló­rę z części­owym wspar­ciem państ­wo­wym (Soňa Pache­ro­vá). Później orga­ni­zac­ję wys­ta­wy prze­jęła fir­ma KULLA s.r.o., a od 2013 roku KULLA SK, s.r.o., któ­ra orga­ni­zu­je ją do dziś. Od 2002 roku odby­wa się na tere­nie wys­ta­wo­wym Inche­ba. Jest to naj­wi­ęks­za wys­ta­wa kwia­tów i ogrod­nict­wa na Sło­wac­ji, odby­wa­jąca się corocz­nie na tere­nie Inche­by w Bratysławie.

Fló­ra Bra­ti­sla­va sta­ła się jed­nym z naj­wa­żniejs­zych wydar­zeń w dzie­dzi­nie ogrod­nict­wa na Sło­wac­ji. Co roku dzie­si­ąt­ki wys­ta­wców z różnych kra­jów pre­zen­tu­ją sze­ro­ki asor­ty­ment kwia­tów, roślin, arty­ku­łów ogrod­nic­zych i deko­rac­ji. Zwie­dza­jący mają okaz­ję podzi­wiać różne rodza­je kwia­tów, bon­sai, kak­tu­sów, roślin ozdob­nych oraz innych pro­duk­tów zwi­ąza­nych z ogrod­nict­wem (Slo­va­kia Tra­vel). Oprócz samej wys­ta­wy orga­ni­zo­wa­ne są również różne wydar­ze­nia towar­zys­zące, takie jak warsz­ta­ty, wykła­dy i kon­kur­sy w ara­nżac­ji kwia­tów. Te akty­wno­ści dają zwie­dza­jącym możli­wo­ść zdo­by­cia nowej wie­dzy i umie­jęt­no­ści z zakre­su ogrod­nict­wa i florystyki.

Fló­ra Bra­ti­sla­va ist eine inter­na­ti­ona­le Blumen- und Gar­ten­bau­mes­se (zk​.sk). Es han­delt sich um eine Auss­tel­lung für Blu­men und Gar­ten­bau mit inter­na­ti­ona­ler Bete­i­li­gung, die in Bra­ti­sla­va statt­fin­det. Die ers­te Aus­ga­be der Auss­tel­lung fand 1966 im Ondrej-​Nepela-​Eisstadion statt.

Im Jahr 1972 wur­de der Mit­tels­tre­i­fen der Trnavská-​Straße in der Nähe des Eiss­ta­di­ons mit ein­hun­dert­tau­send Tul­pen gesch­müc­kt. Die Tul­pen waren ein Ges­chenk an Emil Ská­ka­la, den Lei­ter von ZARES (Soňa Pache­ro­vá). Spä­ter wur­de die Auss­tel­lung in den Park der Kul­tur und Erho­lung (PKO) ver­legt (vecer​nikb​ra​ti​sla​va​.wordp​ress​.com). In ihrer Blüte­ze­it dau­er­ten die Flóra-​Ausstellungen bis zu zehn Tage. Die täg­li­che Besu­cher­zahl bet­rug etwa 60.000. Doch gle­ich nach 1989 kürz­te der Bun­dess­ta­at die finan­ziel­len Zus­chüs­se für die berühm­ten Blu­men­mes­sen dras­tisch. Im Jahr 1990, nach dem Tod von Emil Ská­ka­la, fand die Fló­ra Bra­ti­sla­va über­haupt nicht statt. Darüber hinaus wei­ger­te sich Olmütz, sich wei­ter­hin als Gast­ge­bers­tadt mit der slo­wa­kis­chen Haupts­tadt abzu­wech­seln, da sie ihre eige­ne Auss­tel­lung jähr­lich verans­tal­ten woll­te. Sch­lie­ßlich nahm sich Ská­ka­las Schüler Andrej Kul­la der Auf­ga­be an, die Bra­ti­sla­va­er Tra­di­ti­on zu bewah­ren. 1991 orga­ni­sier­te Kul­la die Fló­ra zum letz­ten Mal mit tei­lwe­i­ser sta­at­li­cher Unters­tüt­zung (Soňa Pache­ro­vá). Spä­ter über­nahm die Fir­ma KULLA s.r.o., seit 2013 KULLA SK, s.r.o., die Orga­ni­sa­ti­on der Auss­tel­lung, die sie bis heute verans­tal­tet. Seit 2002 fin­det sie auf dem Mes­se­ge­län­de Inche­ba statt. Es ist die größte Blumen- und Gar­ten­bau­mes­se in der Slo­wa­kei, die jähr­lich auf dem Mes­se­ge­län­de Inche­ba in Bra­ti­sla­va stattfindet.

Fló­ra Bra­ti­sla­va ist zu einer der bede­utend­sten Verans­tal­tun­gen im Bere­ich Gar­ten­bau in der Slo­wa­kei gewor­den. Jähr­lich prä­sen­tie­ren Dut­zen­de von Auss­tel­lern aus vers­chie­de­nen Län­dern ein bre­i­tes Sor­ti­ment an Blu­men, Pflan­zen, Gar­ten­be­darf und Deko­ra­ti­onen. Besu­cher haben die Mög­lich­ke­it, vers­chie­de­ne Arten von Blu­men, Bon­sais, Kak­te­en, Zierpf­lan­zen und ande­re gar­ten­bau­li­che Pro­duk­te zu bewun­dern (Slo­va­kia Tra­vel). Neben der Auss­tel­lung selbst umfasst die Verans­tal­tung auch vers­chie­de­ne Beg­le­i­tak­ti­vi­tä­ten wie Works­hops, Vor­trä­ge und Wett­be­wer­be im Blu­me­nar­ran­ge­ment. Die­se Akti­vi­tä­ten bie­ten den Besu­chern die Mög­lich­ke­it, neues Wis­sen und Fer­tig­ke­i­ten im Bere­ich Gar­ten­bau und Blu­men­de­sign zu erwerben.

Odka­zy

TOP

Kyti­ce

Skal­nič­ky

Ruže

Aran­žo­va­né kvety

Ostat­né

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Nemecko, Neživé, Pevnosti, Stavby, Zahraničie

Königstein – saská Bastila

skala
Hits: 114

Pev­nosť Königs­te­in, zná­ma aj ako ​“Sas­ká Bas­ti­la”, je impo­zant­ná pev­nosť nachá­dza­jú­ca sa v Sas­kom Švaj­čiar­sku, pri­bliž­ne 30 kilo­met­rov juho­vý­chod­ne od Dráž­ďan, na ľavom bre­hu rie­ky Labe. Svo­jou polo­hou na sto­lo­vej hore s nad­mor­skou výš­kou 247 met­rov nad údo­lím Labe a roz­lo­hou 9,5 hek­tá­ra pat­rí medzi naj­väč­šie hor­ské pev­nos­ti v Euró­pe. Jej hrad­by, posta­ve­né z pies­kov­ca, dosa­hu­jú dĺž­ku 1 800 met­rov a výš­ku až 42 met­rov. V cen­tre pev­nos­ti sa nachá­dza 152,5 met­ra hlbo­ká stud­ňa, kto­rá je naj­hl­b­šou v Sas­ku a dru­hou naj­hl­b­šou v Euró­pe (cs​.wiki​pe​dia​.org).

Prvá písom­ná zmien­ka o hra­de na mies­te dneš­nej pev­nos­ti pochá­dza z roku 1233. V tom čase bola oblasť roz­de­le­ná medzi Čes­ké krá­ľov­stvo a bis­kup­stvo Míšeň. Hrad pôvod­ne pat­ril Čes­ké­mu krá­ľov­stvu a slú­žil na kon­tro­lu obchod­nej ces­ty po rie­ke Labe. V roku 1408 počas Dohnian­skej voj­ny hrad obsa­di­li markg­ró­fi z Míš­ně a v roku 1459 bol ofi­ciál­ne pri­čle­ne­ný k Míšeňs­ké­mu markg­rófs­tvu na zákla­de Eger­skej zmlu­vy. V rokoch 1589 až 1591 nechal sas­ký kur­first Chris­tian I. pre­sta­vať hrad na moder­nú pev­nosť. Počas nasle­du­jú­cich sto­ro­čí bola pev­nosť ďalej roz­ši­ro­va­ná a moder­ni­zo­va­ná, pri­čom vznik­li význam­né stav­by ako Tor­haus (Brá­na), Alte Kaser­ne (Sta­rá kasá­reň), Fried­richs­burg a Altes Zeug­haus (Sta­rá zbroj­ni­ca). V rokoch 1722 až 1725 nechal August Sil­ný posta­viť obrov­ský vín­ny sud s kapa­ci­tou tak­mer 250 000 lit­rov, kto­rý bol v tom čase naj­väč­ší na sve­te. Pev­nosť Königs­te­in slú­ži­la rôz­nym úče­lom. Počas voj­no­vých kon­flik­tov posky­to­va­la úto­čis­ko sas­kým panov­ní­kom a ucho­vá­va­la štát­ny poklad a ume­lec­ké die­la. V prie­be­hu sto­ro­čí bola využí­va­ná aj ako štát­ne väze­nie pre význam­ných poli­tic­kých väz­ňov. Po dru­hej sve­to­vej voj­ne bola pev­nosť v roku 1955 sprí­stup­ne­ná verej­nos­ti ako múze­um vojen­skej his­tó­rie (en​.wiki​pe​dia​.org).

Dnes je pev­nosť Königs­te­in jed­nou z naj­nav­šte­vo­va­nej­ších turis­tic­kých atrak­cií v Sas­ku, s roč­nou náv­štev­nos­ťou oko­lo 700 000 ľudí. Náv­štev­ní­ci môžu pre­skú­mať viac ako 50 his­to­ric­kých budov, vrá­ta­ne kasár­ní, zbroj­níc a kos­to­la, a prejsť sa po 1,7 kilo­met­ra dlhom pano­ra­ma­tic­kom chod­ní­ku s nád­her­ný­mi výhľad­mi na oko­li­tú kra­ji­nu. Pev­nosť tiež ponú­ka množ­stvo výstav (fes​tung​-koenigs​te​in​.de).

Königs­te­in For­tress, also kno­wn as the ​“Saxon Bas­til­le,” is an impres­si­ve for­tress loca­ted in Saxon Swit­zer­land, app­ro­xi­ma­te­ly 30 kilo­me­ters sout­he­ast of Dres­den, on the left bank of the Elbe River. Situ­ated on a tab­le­top moun­tain at an alti­tu­de of 247 meters abo­ve the Elbe Val­ley and cove­ring an area of 9.5 hec­ta­res, it is one of the lar­gest moun­tain for­tres­ses in Euro­pe. Its sand­sto­ne walls stretch 1,800 meters in length and rise up to 42 meters in height. At the cen­ter of the for­tress is a 152.5‑meter-deep well, which is the dee­pest in Saxo­ny and the second dee­pest in Euro­pe (cs​.wiki​pe​dia​.org).

The first writ­ten men­ti­on of a cast­le on the site of today’s for­tress dates back to 1233. At that time, the regi­on was divi­ded bet­we­en the King­dom of Bohe­mia and the Bis­hop­ric of Meis­sen. The cast­le ori­gi­nal­ly belo­n­ged to the King­dom of Bohe­mia and ser­ved to con­trol the tra­de rou­te along the Elbe River. In 1408, during the Dohna Feud, the cast­le was sei­zed by the Mar­gra­ves of Meis­sen, and in 1459, it was offi­cial­ly incor­po­ra­ted into the Mar­gra­via­te of Meis­sen under the Tre­a­ty of Eger. Bet­we­en 1589 and 1591, the Saxon Elec­tor Chris­tian I had the cast­le trans­for­med into a modern for­tress. Over the fol­lo­wing cen­tu­ries, the for­tress was expan­ded and moder­ni­zed, with notab­le buil­dings such as the Tor­haus (Gate­hou­se), Alte Kaser­ne (Old Bar­racks), Fried­richs­burg, and Altes Zeug­haus (Old Armo­ry) being cons­truc­ted. From 1722 to 1725, Augus­tus the Strong com­mis­si­oned the cons­truc­ti­on of a giant wine bar­rel with a capa­ci­ty of almost 250,000 liters, which was the lar­gest in the world at that time.

Königs­te­in For­tress ser­ved vari­ous pur­po­ses. During war­ti­me con­flicts, it pro­vi­ded shel­ter for Saxon rulers and safe­gu­ar­ded the sta­te tre­a­su­ry and works of art. Over the cen­tu­ries, it was also used as a sta­te pri­son for pro­mi­nent poli­ti­cal pri­so­ners. After World War II, the for­tress was ope­ned to the pub­lic in 1955 as a muse­um of mili­ta­ry his­to­ry (en​.wiki​pe​dia​.org).

Today, Königs­te­in For­tress is one of the most visi­ted tou­rist att­rac­ti­ons in Saxo­ny, with an annu­al atten­dan­ce of around 700,000 peop­le. Visi­tors can explo­re more than 50 his­to­ri­cal buil­dings, inc­lu­ding bar­racks, armo­ries, and a cha­pel, and walk along the 1.7‑kilometer pano­ra­mic trail offe­ring stun­ning vie­ws of the sur­roun­ding lands­ca­pe. The for­tress also hosts nume­rous exhi­bi­ti­ons (fes​tung​-koenigs​te​in​.de).

Die Fes­tung Königs­te­in, auch bekannt als die ​“Säch­sis­che Bas­til­le”, ist eine bee­in­druc­ken­de Fes­tung im Elb­sand­ste­in­ge­bir­ge, etwa 30 Kilo­me­ter südöst­lich von Dres­den am lin­ken Ufer der Elbe gele­gen. Sie befin­det sich auf einem Tafel­berg in einer Höhe von 247 Metern über dem Elb­tal und umfasst eine Flä­che von 9,5 Hek­tar, was sie zu einer der größten Berg­fes­tun­gen Euro­pas macht. Ihre Sand­ste­in­mau­ern haben eine Län­ge von 1.800 Metern und eine Höhe von bis zu 42 Metern. Im Zen­trum der Fes­tung befin­det sich ein 152,5 Meter tie­fer Brun­nen, der tiefs­te in Sach­sen und der zwe­it­tiefs­te in Euro­pa (cs​.wiki​pe​dia​.org).

Die ers­te urkund­li­che Erwäh­nung einer Burg an der Stel­le der heuti­gen Fes­tung stammt aus dem Jahr 1233. Zu die­ser Zeit war die Regi­on zwis­chen dem König­re­ich Böh­men und dem Bis­tum Mei­ßen auf­ge­te­ilt. Die Burg gehör­te urs­prün­glich dem König­re­ich Böh­men und dien­te der Kon­trol­le der Han­dels­rou­te entlang der Elbe. 1408 wur­de die Burg wäh­rend der Dohna­er Feh­de von den Mei­ßner Mark­gra­fen ein­ge­nom­men, und 1459 wur­de sie durch den Ver­trag von Eger offi­ziell dem Mark­gra­fen­tum Mei­ßen zuge­ord­net. Zwis­chen 1589 und 1591 ließ der säch­sis­che Kur­fürst Chris­tian I. die Burg zu einer moder­nen Fes­tung umbau­en. In den fol­gen­den Jahr­hun­der­ten wur­de die Fes­tung wei­ter aus­ge­baut und moder­ni­siert, wobei bede­uten­de Gebä­u­de wie das Tor­haus, die Alte Kaser­ne, die Fried­richs­burg und das Alte Zeug­haus ents­tan­den. Zwis­chen 1722 und 1725 ließ August der Star­ke ein rie­si­ges Wein­fass mit einem Fas­sungs­ver­mögen von fast 250.000 Litern bau­en, das damals das größte der Welt war.

Die Fes­tung Königs­te­in dien­te vers­chie­de­nen Zwec­ken. Wäh­rend krie­ge­ris­cher Kon­flik­te bot sie den säch­sis­chen Herrs­chern Schutz und bewa­hr­te den Sta­atss­chatz sowie Kunst­wer­ke auf. Im Lau­fe der Jahr­hun­der­te wur­de sie auch als Sta­ats­ge­fäng­nis für bede­uten­de poli­tis­che Gefan­ge­ne genutzt. Nach dem Zwe­i­ten Weltk­rieg wur­de die Fes­tung 1955 der Öffen­tlich­ke­it als Mili­tär­his­to­ris­ches Muse­um zugän­glich gemacht (en​.wiki​pe​dia​.org).

Heute ist die Fes­tung Königs­te­in eine der meist­be­such­ten Tou­ris­te­natt­rak­ti­onen in Sach­sen, mit rund 700.000 Besu­chern jähr­lich. Besu­cher kön­nen über 50 his­to­ris­che Gebä­u­de erkun­den, darun­ter Kaser­nen, Zeug­hä­u­ser und eine Kapel­le, sowie den 1,7 Kilo­me­ter lan­gen Pano­ra­map­fad mit herr­li­chem Blick auf die umlie­gen­de Lands­chaft entlang­ge­hen. Die Fes­tung bie­tet außer­dem zahl­re­i­che Auss­tel­lun­gen (fes​tung​-koenigs​te​in​.de).

Twier­dza Königs­te­in, zna­na również jako ​„Sas­ka Bas­ty­lia”, to impo­nu­jąca twier­dza poło­żo­na w Szwaj­ca­rii Sak­so­ńs­kiej, oko­ło 30 kilo­met­rów na połud­ni­owy wschód od Drez­na, na lewym brze­gu Łaby. Usy­tu­owa­na na płas­ko­wy­żu na wyso­ko­ści 247 met­rów nad doli­ną Łaby i zaj­mu­jąca powierzch­nię 9,5 hek­ta­ra, jest jed­ną z naj­wi­ęks­zych twierdz gór­skich w Euro­pie. Jej pias­ko­wco­we mury mają dłu­go­ść 1 800 met­rów i wyso­ko­ść do 42 met­rów. W cen­trum twier­dzy znaj­du­je się stud­nia o głębo­ko­ści 152,5 met­ra, naj­głębs­za w Sak­so­nii i dru­ga naj­głębs­za w Euro­pie (cs​.wiki​pe​dia​.org).

Pier­ws­za pisem­na wzmian­ka o zamku na miejs­cu dzi­siejs­zej twier­dzy pocho­dzi z 1233 roku. W tam­tym cza­sie regi­on był podzie­lo­ny między Kró­lest­wo Czech a Bis­kupst­wo Miśni. Zamek pier­wot­nie nale­żał do Kró­lest­wa Czech i słu­żył do kon­tro­lo­wa­nia szla­ku hand­lo­we­go wzdłuż Łaby. W 1408 roku, podc­zas woj­ny Dohna, zamek został zdo­by­ty przez mar­gra­bi­ów Miśni, a w 1459 roku ofic­jal­nie włąc­zo­ny do Mar­grab­st­wa Miśni na mocy trak­ta­tu z Che­bu. W latach 1589 – 1591 sas­ki elek­tor Chrys­tian I przeksz­ta­łcił zamek w nowoc­zes­ną twier­dzę. W kolej­nych wie­kach twier­dza była roz­bu­do­wy­wa­na i moder­ni­zo­wa­na, pows­ta­wa­ły takie budyn­ki jak Tor­haus (Bra­ma), Alte Kaser­ne (Sta­re Kos­za­ry), Fried­richs­burg i Altes Zeug­haus (Sta­ra Zbro­jo­wnia). W latach 1722 – 1725 August Moc­ny zle­cił budo­wę ogrom­nej becz­ki na wino o pojem­no­ści pra­wie 250 000 lit­rów, któ­ra była wówc­zas naj­wi­ęks­za na świecie.

Twier­dza Königs­te­in pełni­ła różne fun­kc­je. Podc­zas kon­flik­tów zbroj­nych zape­wnia­ła sch­ro­nie­nie wład­com sak­so­ńs­kim i prze­cho­wy­wa­ła skar­by państ­wo­we oraz dzie­ła sztu­ki. W ciągu wie­ków była również wykor­zys­ty­wa­na jako państ­wo­we więzie­nie dla ważnych więźni­ów poli­tycz­nych. Po II woj­nie świa­to­wej twier­dza zosta­ła otwar­ta dla pub­licz­no­ści w 1955 roku jako muze­um his­to­rii woj­sko­wo­ści (en​.wiki​pe​dia​.org).

Obe­cnie Twier­dza Königs­te­in jest jed­ną z najc­zęściej odwie­dza­nych atrakc­ji turys­tycz­nych w Sak­so­nii, z rocz­ną frek­wenc­ją oko­ło 700 000 osób. Odwie­dza­jący mogą zwie­dzać ponad 50 his­to­rycz­nych budyn­ków, w tym kos­za­ry, zbro­jo­wnie i kap­li­cę, a także spa­ce­ro­wać 1,7‑kilometrową tra­są wido­ko­wą, ofe­ru­jącą wspa­nia­łe wido­ki na oko­licz­ny kra­job­raz. Twier­dza ofe­ru­je również wie­le wys­taw (fes​tung​-koenigs​te​in​.de).

Pev­nost Königs­te­in, zná­má také jako ​„Sas­ká Bas­ti­la“, je impo­zant­ní pev­nost nachá­ze­jí­cí se v Sas­kém Švý­car­sku, přib­liž­ně 30 kilo­met­rů jiho­vý­chod­ně od Dráž­ďan, na levém bře­hu Labe. Nachá­zí se na sto­lo­vé hoře ve výš­ce 247 met­rů nad Lab­ským údo­lím a její roz­lo­ha činí 9,5 hek­ta­ru, což z ní činí jed­nu z nej­vět­ších hor­ských pev­nos­tí v Evro­pě. Její pís­kov­co­vé hrad­by dosa­hu­jí dél­ky 1 800 met­rů a výš­ky až 42 met­rů. Upros­třed pev­nos­ti se nachá­zí stud­na hlu­bo­ká 152,5 met­ru, kte­rá je nejh­lub­ší v Sas­ku a dru­hou nejh­lub­ší v Evro­pě (cs​.wiki​pe​dia​.org).

Prv­ní písem­ná zmín­ka o hra­du na mís­tě dneš­ní pev­nos­ti pochá­zí z roku 1233. Teh­dy bylo úze­mí roz­děle­no mezi Čes­ké krá­lov­ství a bis­kup­ství Míšeň. Hrad původ­ně patřil Čes­ké­mu krá­lov­ství a slou­žil ke kon­tro­le obchod­ní ces­ty podél Labe. V roce 1408 během Dohnian­ské vál­ky hrad obsa­di­li míšeňš­tí mark­ra­bí a v roce 1459 byl ofi­ciál­ně při­po­jen k Míšeňs­ké­mu mark­rab­ství na zákla­dě Cheb­ské smlou­vy. V letech 1589 až 1591 nechal sas­ký kur­fi­řt Kris­tián I. pře­sta­vět hrad na moder­ní pev­nost. Během násle­du­jí­cích sto­le­tí byla pev­nost roz­ši­řo­vá­na a moder­ni­zo­vá­na, při­čemž vznik­ly význam­né stav­by jako Tor­haus (Brá­na), Alte Kaser­ne (Sta­ré kasár­ny), Fried­richs­burg a Altes Zeug­haus (Sta­ré zbroj­ni­ce). V letech 1722 až 1725 nechal August Sil­ný posta­vit obrov­ský vin­ný sud s kapa­ci­tou téměř 250 000 lit­rů, kte­rý byl teh­dy nej­vět­ší na světě.

Pev­nost Königs­te­in slou­ži­la růz­ným úče­lům. Během váleč­ných kon­flik­tů posky­to­va­la úto­čiš­tě sas­kým panov­ní­kům a ucho­vá­va­la stát­ní poklad a umělec­ká díla. V průběhu sta­le­tí byla využí­vá­na také jako stát­ní věze­ní pro význam­né poli­tic­ké věz­ně. Po dru­hé světo­vé vál­ce byla pev­nost v roce 1955 zpří­stup­něna veřej­nos­ti jako muze­um vojen­ské his­to­rie (en​.wiki​pe​dia​.org).

Dnes je pev­nost Königs­te­in jed­nou z nej­navš­těvo­va­něj­ších turis­tic­kých atrak­cí v Sas­ku s roč­ní návš­těv­nos­tí oko­lo 700 000 lidí. Návš­těv­ní­ci mohou proz­kou­mat více než 50 his­to­ric­kých budov, včet­ně kasá­ren, zbroj­nic a kap­le, a pro­jít se po 1,7 kilo­met­ru dlou­hé pano­ra­ma­tic­ké tra­se s nád­her­ný­mi výhle­dy na okol­ní kra­ji­nu. Pev­nost také nabí­zí mno­ho výstav (fes​tung​-koenigs​te​in​.de).

Odka­zy

TOP

Všet­ky

Use Facebook to Comment on this Post

Akvaristika, Chovateľské výstavy, Chovateľstvo, Organizmy, Príroda, Výstavy, Výstavy zvierat, Živočíchy

Svet zvierat v Nitre

skala
Hits: 4253

Po dlh­šom čase sa v Nit­re obno­vi­la tra­dí­cia cho­va­teľ­ských výstav aj pre tera­ris­ti­ku a akvaristiku.

V Nit­re sa pra­vi­del­ne koná podu­ja­tie s náz­vom Svet zvie­rat, kto­ré je význam­nou uda­los­ťou pre milov­ní­kov a cho­va­te­ľov zvie­rat. Toto podu­ja­tie sa zame­ria­va na pre­zen­tá­ciu rôz­nych dru­hov domá­cich aj exo­tic­kých zvie­rat a posky­tu­je pries­tor na výme­nu skú­se­nos­tí medzi cho­va­teľ­mi, odbor­ník­mi a širo­kou verej­nos­ťou. Prvý roč­ník výsta­vy Svet zvie­rat sa usku­toč­nil v roku 2012 v pries­to­roch výsta­vis­ka Agro­kom­plex v Nit­re. Odvte­dy sa podu­ja­tie koná kaž­do­roč­ne, výsta­va sa postup­ne roz­ras­ta­la a zís­ka­va­la na popu­la­ri­te, čo vied­lo k roz­ší­re­niu vysta­vo­va­ných dru­hov zvie­rat a bohat­šie­mu sprie­vod­né­mu prog­ra­mu. V roku 2015 sa konal už tre­tí roč­ník výsta­vy, kto­rý pri­nie­sol boha­tý sprie­vod­ný prog­ram vrá­ta­ne pred­ná­šok o canis­te­ra­pii, špor­to­vej kyno­ló­gii a vystú­pe­ní Agi­li­ty klu­bu z Nit­ry. Súčas­ťou výsta­vy bola aj XIX. Celo­štát­na výsta­va exo­tic­ké­ho vtác­tva (nit​ra​li​ve​.sk). Štvr­tý roč­ník podu­ja­tia v roku 2016 bol spo­je­ný s 19. roč­ní­kom Celo­štát­nej výsta­vy zvie­rat a prvým roč­ní­kom Vyšeh­rad­skej výsta­vy zvie­rat. Cho­va­te­lia psov, mačiek, exo­tic­kých vtá­kov, pla­zov, hlo­dav­cov a ďal­ších zvie­rat pre­zen­to­va­li svo­je cho­va­teľ­ské úspe­chy širo­kej verej­nos­ti (mynit​ra​.sme​.sk).

Odbor­ní­ci z rôz­nych oblas­tí cho­va­teľ­stva a vete­ri­nár­nej medi­cí­ny posky­tu­jú pred­náš­ky a prak­tic­ké ukáž­ky týka­jú­ce sa sta­rost­li­vos­ti o zvie­ra­tá, ich výcvi­ku a zdra­via. Súčas­ťou podu­ja­tia sú aj súťa­že v agi­li­ty, posluš­nos­ti a ďal­ších dis­cip­lí­nach, kde môžu náv­štev­ní­ci vidieť zruč­nos­ti a tré­ning zvie­rat. Na výsta­ve sú prí­tom­ní pre­daj­co­via cho­va­teľ­ských potrieb, krmív a dopl­n­kov, kde si náv­štev­ní­ci môžu zakú­piť potreb­né vyba­ve­nie pre svo­jich milá­či­kov. Podu­ja­tie tiež pod­po­ru­je pove­do­mie o ochra­ne prí­ro­dy a bio­di­ver­zi­te, keď­že mno­hé pre­zen­to­va­né dru­hy sú ohro­ze­né ale­bo vyža­du­jú špe­ciál­nu sta­rost­li­vosť. Výsta­va tak pris­pie­va k envi­ron­men­tál­ne­mu vzde­lá­va­niu a zvy­šo­va­niu pove­do­mia o dôle­ži­tos­ti ochra­ny živo­číš­nych dru­hov. Pre aktu­ál­ne infor­má­cie o ter­mí­noch a prog­ra­me podu­ja­tia Svet zvie­rat je vhod­né sle­do­vať ofi­ciál­ne strán­ky výsta­vis­ka Agro­kom­plex ale­bo miest­ne infor­mač­né kaná­ly, keď­že ter­mí­ny a prog­ram sa môžu meniť (agro​kom​plex​.sk).

After a long hia­tus, the tra­di­ti­on of hos­ting exhi­bi­ti­ons for ter­ra­rium and aqu­arium ent­hu­siasts has been revi­ved in Nitra.

Nit­ra regu­lar­ly hosts an event cal­led Svet zvie­rat (World of Ani­mals), which is a sig­ni­fi­cant occa­si­on for ani­mal lovers and bre­e­ders. This event focu­ses on sho­wca­sing vari­ous spe­cies of domes­tic and exo­tic ani­mals, pro­vi­ding a plat­form for exchan­ging expe­rien­ces among bre­e­ders, experts, and the gene­ral pub­lic. The first Svet zvie­rat exhi­bi­ti­on took pla­ce in 2012 at the Agro­kom­plex exhi­bi­ti­on grounds in Nit­ra. Sin­ce then, the event has been held annu­al­ly, ste­a­di­ly gro­wing in size and popu­la­ri­ty, which has led to a bro­ader ran­ge of exhi­bi­ted ani­mal spe­cies and a richer accom­pa­ny­ing prog­ram. In 2015, the third edi­ti­on of the exhi­bi­ti­on fea­tu­red a com­pre­hen­si­ve prog­ram, inc­lu­ding lec­tu­res on cani­ne the­ra­py, sports cyno­lo­gy, and per­for­man­ces by the Agi­li­ty Club of Nit­ra. The exhi­bi­ti­on also inc­lu­ded the 19th Nati­onal Exhi­bi­ti­on of Exo­tic Birds (nit​ra​li​ve​.sk). The fourth edi­ti­on, held in 2016, was com­bi­ned with the 19th Nati­onal Ani­mal Exhi­bi­ti­on and the first Viseg­rad Ani­mal Exhi­bi­ti­on. Bre­e­ders of dogs, cats, exo­tic birds, repti­les, rodents, and other ani­mals sho­wca­sed the­ir achie­ve­ments to the pub­lic (mynit​ra​.sme​.sk).

Experts from vari­ous fields of ani­mal bre­e­ding and vete­ri­na­ry medi­ci­ne pro­vi­de lec­tu­res and prac­ti­cal demon­stra­ti­ons on ani­mal care, trai­ning, and health. The event also fea­tu­res com­pe­ti­ti­ons in agi­li­ty, obe­dien­ce, and other dis­cip­li­nes, whe­re visi­tors can wit­ness the skills and trai­ning of ani­mals. Ven­dors of pet supp­lies, food, and acces­so­ries are pre­sent at the exhi­bi­ti­on, allo­wing visi­tors to pur­cha­se neces­sa­ry items for the­ir pets. The event pro­mo­tes awa­re­ness of natu­re con­ser­va­ti­on and bio­di­ver­si­ty, as many of the spe­cies on disp­lay are endan­ge­red or requ­ire spe­cia­li­zed care. This makes the exhi­bi­ti­on a valu­ab­le con­tri­bu­ti­on to envi­ron­men­tal edu­ca­ti­on and rai­sing awa­re­ness about the impor­tan­ce of pro­tec­ting ani­mal spe­cies. For the latest infor­ma­ti­on on dates and prog­rams for Svet zvie­rat, it is advi­sab­le to fol­low the offi­cial Agro­kom­plex web­si­te or local infor­ma­ti­on chan­nels, as sche­du­les and prog­rams are sub­ject to chan­ge (agro​kom​plex​.sk).

TOP

Všet­ky

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Česko, Južná Morava, Mestá, Moravské, Zahraničie

Luhačovice

skala
Hits: 71

Luha­čo­vi­ce sú maleb­né kúpeľ­né mes­to na juho­vý­cho­de Mora­vy, pri­bliž­ne 16 km juho­vý­chod­ne od Zlí­na. S počtom oby­va­te­ľov oko­lo 5 100 a boha­tou his­tó­ri­ou sia­ha­jú­cou do 15. sto­ro­čia (sk​.wiki​pe​dia​.org) sú naj­väč­ší­mi kúpeľ­mi na Mora­ve a význam­ným cen­trom lie­čeb­né­ho turiz­mu (Wiki­pe­dia). Prvá písom­ná zmien­ka o Luha­čo­vi­ciach pochá­dza z roku 1412 (sk​.wiki​pe​dia​.org). Od kon­ca 16. sto­ro­čia sa mes­to sta­lo cen­trom pan­stva zahŕňa­jú­ce­ho 12 dedín. V roku 1629 pre­šlo do vlast­níc­tva rodu Seré­ny­i­ov­cov, kto­rí zača­li využí­vať miest­ne mine­rál­ne pra­me­ne a postup­ne budo­va­li kúpeľ­né zaria­de­nia (Wiki­pe­dia). V 20. sto­ro­čí pre­šli Luha­čo­vi­ce význam­ným roz­vo­jom, naj­mä vďa­ka archi­tek­to­vi Duša­no­vi Jur­ko­vi­čo­vi, kto­rý tu vytvo­ril uni­kát­ny súbor sta­vieb v štý­le ľudo­vej sece­sie. Luha­čo­vi­ce sú zná­me svo­ji­mi lie­či­vý­mi mine­rál­ny­mi pra­meň­mi, kto­rých je v súčas­nos­ti 16 (vin​cen​tlu​ha​co​vi​ce​.cz). Medzi naj­zná­mej­šie pat­rí Vin­cent­ka, Alo­is­ka, Ottov­ka a pra­meň Dr. Šťast­né­ho. Tie­to pra­me­ne sú boha­té na mine­rá­ly a využí­va­jú sa pri lieč­be ocho­re­ní dýcha­cích ciest, trá­via­ce­ho ústro­jen­stva, obe­zi­ty a cuk­rov­ky (Maroš Puček).

Mes­to je pre­slá­ve­né archi­tek­to­nic­ký­mi skvos­tmi, naj­mä stav­ba­mi Duša­na Jur­ko­vi­ča, ako sú Jur­ko­vi­čov dom, Cha­loup­ka, Valaš­ka a hotel Jes­třa­bí (vin​cen​tlu​ha​co​vi​ce​.cz). Kolo­ná­da, vybu­do­va­ná v polo­vi­ci 20. sto­ro­čia archi­tek­tom Oska­rom Pořís­kom, je cen­trom kúpeľ­né­ho živo­ta a mies­tom pre pre­chádz­ky a spo­lo­čen­ské stret­nu­tia (Maroš Puček). Luha­čo­vi­ce tiež ponú­ka­jú boha­tý kul­túr­ny prog­ram vrá­ta­ne fes­ti­va­lov, kon­cer­tov a výstav (luha​co​vi​ce​.eu). Oko­lie Luha­čo­víc je ide­ál­ne pre milov­ní­kov prí­ro­dy a aktív­ne­ho odpo­čin­ku. Mes­to je obklo­pe­né Bie­ly­mi Kar­pat­mi a Vizo­vic­ký­mi vrch­mi, kto­ré ponú­ka­jú množ­stvo turis­tic­kých a cyk­lis­tic­kých trás (Maroš Puček). Luha­čo­vic­ká prieh­ra­da je obľú­be­ným mies­tom pre rekre­áciu, rybo­lov a vod­né špor­ty (vin​cen​tlu​ha​co​vi​ce​.cz). Okrem kúpeľ­ných pro­ce­dúr a pre­chá­dzok po kolo­ná­de môžu náv­štev­ní­ci obja­vo­vať aj ďal­šie zau­jí­ma­vos­ti, ako je Múze­um luha­čo­vic­ké­ho Zále­sí, kto­ré ponú­ka pohľad do his­tó­rie a kul­tú­ry regi­ó­nu (tra​vel​king​.sk). Pre rodi­ny s deť­mi sú k dis­po­zí­cii det­ské ihris­ká, špor­to­vé are­ály a nená­roč­né výle­ty, naprí­klad jedi­neč­ná tra­sa Pta­čích budek. Mes­to posky­tu­je širo­kú šká­lu uby­to­va­cích mož­nos­tí, od luxus­ných well­ness hote­lov po útul­né pen­zi­ó­ny a uby­to­va­nie v súkro­mí, kto­ré uspo­ko­ja požia­dav­ky aj tých naj­ná­roč­nej­ších hos­tí (luha​co​vi​ce​.eu).

Luha­čo­vi­ce is a pic­tu­re­sque spa town in sout­he­as­tern Mora­via, app­ro­xi­ma­te­ly 16 km sout­he­ast of Zlín. With a popu­la­ti­on of around 5,100 and a rich his­to­ry dating back to the 15th cen­tu­ry (sk​.wiki​pe​dia​.org), it is the lar­gest spa town in Mora­via and a sig­ni­fi­cant cen­ter of the­ra­pe­utic tou­rism (Wiki­pe­dia). The first writ­ten men­ti­on of Luha­čo­vi­ce dates back to 1412 (sk​.wiki​pe​dia​.org). Sin­ce the late 16th cen­tu­ry, the town beca­me the cen­ter of an esta­te encom­pas­sing 12 vil­la­ges. In 1629, it came into the owners­hip of the Seré­nyi fami­ly, who began uti­li­zing the local mine­ral springs and gra­du­al­ly deve­lo­ping spa faci­li­ties (Wiki­pe­dia). In the 20th cen­tu­ry, Luha­čo­vi­ce expe­rien­ced sig­ni­fi­cant gro­wth, par­ti­cu­lar­ly thanks to archi­tect Dušan Jur­ko­vič, who cre­a­ted a uni­que ensem­ble of buil­dings in the folk Art Nou­ve­au sty­le. Luha­čo­vi­ce is reno­wned for its hea­ling mine­ral springs, of which the­re are cur­ren­tly 16 (vin​cen​tlu​ha​co​vi​ce​.cz). Among the most famous are Vin­cent­ka, Alo­is­ka, Ottov­ka, and the Dr. Šťast­ný spring. The­se springs are rich in mine­rals and are used to tre­at res­pi­ra­to­ry dise­a­ses, diges­ti­ve disor­ders, obe­si­ty, and dia­be­tes (Maroš Puček).

The town is famous for its archi­tec­tu­ral gems, espe­cial­ly buil­dings desig­ned by Dušan Jur­ko­vič, such as the Jur­ko­vič Hou­se, Cha­loup­ka, Valaš­ka, and Jes­třa­bí Hotel (vin​cen​tlu​ha​co​vi​ce​.cz). The Colon­na­de, built in the mid-​20th cen­tu­ry by archi­tect Oskar Poří­sek, ser­ves as the cen­ter of spa life and a pla­ce for walks and social gat­he­rings (Maroš Puček). Luha­čo­vi­ce also offers a rich cul­tu­ral prog­ram, inc­lu­ding fes­ti­vals, con­certs, and exhi­bi­ti­ons (luha​co​vi​ce​.eu). The sur­roun­dings of Luha­čo­vi­ce are ide­al for natu­re lovers and acti­ve rec­re­a­ti­on. The town is sur­roun­ded by the Whi­te Car­pat­hians and Vizo­vi­ce High­lands, which offer nume­rous hiking and cyc­ling trails (Maroš Puček). The Luha­čo­vi­ce Reser­vo­ir is a popu­lar spot for rec­re­a­ti­on, fis­hing, and water sports (vin​cen​tlu​ha​co​vi​ce​.cz). Besi­des spa tre­at­ments and strolls along the colon­na­de, visi­tors can explo­re other att­rac­ti­ons, such as the Muse­um of Luha­čo­vi­ce Zále­sí, which pro­vi­des insight into the his­to­ry and cul­tu­re of the regi­on (tra​vel​king​.sk). For fami­lies with chil­dren, the­re are pla­yg­rounds, sports faci­li­ties, and easy trips, such as the uni­que Bird­hou­se Trail. The town offers a wide ran­ge of accom­mo­da­ti­on opti­ons, from luxu­ri­ous well­ness hotels to cozy guest­hou­ses and pri­va­te lod­gings, cate­ring to even the most deman­ding guests (luha​co​vi​ce​.eu).

Luha­čo­vi­ce jsou maleb­né lázeňs­ké měs­to na jiho­vý­cho­dě Mora­vy, přib­liž­ně 16 km jiho­vý­chod­ně od Zlí­na. S počtem oby­va­tel kolem 5 100 a boha­tou his­to­rií saha­jí­cí do 15. sto­le­tí (sk​.wiki​pe​dia​.org) jsou nej­vět­ší­mi láz­němi na Mora­vě a význam­ným cen­trem léčeb­né­ho turis­mu (Wiki­pe­dia). Prv­ní písem­ná zmín­ka o Luha­čo­vi­cích pochá­zí z roku 1412 (sk​.wiki​pe​dia​.org). Od kon­ce 16. sto­le­tí se měs­to sta­lo cen­trem pan­ství zahr­nu­jí­cí­ho 12 ves­nic. V roce 1629 přeš­lo do vlast­nic­tví rodu Seré­ny­iů, kte­ří zača­li využí­vat míst­ní mine­rál­ní pra­me­ny a postup­ně budo­vat lázeňs­ká zaří­ze­ní (Wiki­pe­dia). Ve 20. sto­le­tí proš­ly Luha­čo­vi­ce význam­ným roz­vo­jem, pře­dev­ším díky archi­tek­tu Duša­nu Jur­ko­vi­čo­vi, kte­rý zde vytvo­řil uni­kát­ní sou­bor sta­veb ve sty­lu lido­vé sece­se. Luha­čo­vi­ce jsou zná­mé svý­mi léči­vý­mi mine­rál­ní­mi pra­me­ny, kte­rých je v sou­čas­nos­ti 16 (vin​cen​tlu​ha​co​vi​ce​.cz). Mezi nej­zná­měj­ší patří Vin­cent­ka, Alo­is­ka, Ottov­ka a pra­men Dr. Šťast­né­ho. Tyto pra­me­ny jsou boha­té na mine­rá­ly a využí­va­jí se při léč­bě one­moc­nění dýcha­cích cest, trá­vi­cí­ho ústro­jí, obe­zi­ty a cuk­rov­ky (Maroš Puček).

Měs­to je pros­lu­lé archi­tek­to­nic­ký­mi skvos­ty, zej­mé­na stav­ba­mi Duša­na Jur­ko­vi­če, jako jsou Jur­ko­vi­čův dům, Cha­loup­ka, Valaš­ka a hotel Jes­třa­bí (vin​cen​tlu​ha​co​vi​ce​.cz). Kolo­ná­da, vybu­do­va­ná v polo­vi­ně 20. sto­le­tí archi­tek­tem Oska­rem Poříš­kem, je cen­trem lázeňs­ké­ho živo­ta a mís­tem pro pro­cház­ky a spo­le­čen­ská set­ká­ní (Maroš Puček). Luha­čo­vi­ce také nabí­ze­jí boha­tý kul­tur­ní prog­ram včet­ně fes­ti­va­lů, kon­cer­tů a výstav (luha​co​vi​ce​.eu). Oko­lí Luha­čo­vic je ide­ál­ní pro milov­ní­ky pří­ro­dy a aktiv­ní­ho odpo­čin­ku. Měs­to je obklo­pe­no Bílý­mi Kar­pa­ty a Vizo­vic­ký­mi vrchy, kte­ré nabí­ze­jí množ­ství turis­tic­kých a cyk­lis­tic­kých tras (Maroš Puček). Luha­čo­vic­ká přeh­ra­da je oblí­be­ným mís­tem pro rekre­a­ci, rybo­lov a vod­ní spor­ty (vin​cen​tlu​ha​co​vi​ce​.cz). Kro­mě lázeňs­kých pro­ce­dur a pro­chá­zek po kolo­ná­dě mohou návš­těv­ní­ci obje­vo­vat dal­ší zají­ma­vos­ti, jako je Muze­um luha­čo­vic­ké­ho Zále­sí, kte­ré nabí­zí pohled do his­to­rie a kul­tu­ry regi­onu (tra​vel​king​.sk). Pro rodi­ny s dět­mi jsou k dis­po­zi­ci dět­ská hřiš­tě, spor­tov­ní are­ály a nená­roč­né výle­ty, napří­klad jedi­neč­ná tra­sa Pta­čích budek. Měs­to posky­tu­je širo­kou šká­lu uby­to­va­cích mož­nos­tí, od luxus­ních well­ness hote­lů po útul­né pen­zi­ony a souk­ro­mé uby­to­vá­ní, kte­ré uspo­ko­jí i ty nej­ná­roč­něj­ší hos­ty (luha​co​vi​ce​.eu).

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post