České, Česko, Krajina, Mestá, Mestá, Typ krajiny, Východné Čechy, Zahraničie

Hradec Králové – salón Republiky

Hits: 5094

Hra­dec Krá­lo­vé (nemec­ky Königg­rätz) Kle­ží na súto­ku Labe a Orli­ce. Žije tu asi 100 000 oby­va­te­ľov. V roku 995 sa sta­lo síd­lom knie­ža­ťa za vlá­dy Pře­mys­lov­cov. Spo­lu s neďa­le­ký­mi Par­du­bi­ca­mi tvo­rí met­ro­po­lit­nú oblasť s pri­bliž­ne 340 000 oby­va­teľ­mi (wiki​pe​dia​.cz). Prvá písom­ná zmien­ka o Hrad­ci Krá­lo­vé pochá­dza z roku 1225. V stre­do­ve­ku bolo mes­to zná­me ako krá­ľov­ské veno”, pre­to­že slú­ži­lo ako maje­tok čes­kých krá­ľo­vien. Počas husit­ských vojen zohra­lo mes­to význam­nú úlo­hu a v 18. sto­ro­čí sa sta­lo dôle­ži­tou pev­nos­ťou (en​.wiki​pe​dia​.org). V 2. polo­vi­ci 13. sto­ro­čia mes­to kolo­ni­zo­va­li nemci (Wirth, Tichý). V 13. sto­ro­čí sa stal slo­bod­ným krá­ľov­ským mes­tom. V roku 1567 tu bolo 780 domov. V roku 1864 tu vznik­la sve­to­zná­ma tová­reň na pia­na Anto­nín Pet­rof. V 80-​tych rokoch 19. sto­ro­čia bolo posta­ve­né Klic­pe­ro­ve divad­lo (wiki​pe​dia​.cz).

Hra­dec Krá­lo­vé sa nachá­dza na seve­ro­vý­cho­de Čes­ka, pri­bliž­ne 100 kilo­met­rov východ­ne od Pra­hy. Je význam­ným mest­ským cen­trom. Veľ­mi výraz­nou črtou je archi­tek­tú­ra. Mes­to je domo­vom via­ce­rých gotic­kých a baro­ko­vých sta­vieb, napr. Kated­rá­la svä­té­ho Ducha a aj his­to­ric­kej rad­ni­ce (wiki​pe​dia​.cz). 

Hra­dec Krá­lo­vé je zná­me svo­jou kom­bi­ná­ci­ou gotic­kej, rene­sanč­nej, baro­ko­vej a moder­nej archi­tek­tú­ry. Medzi naj­výz­nam­nej­šie pamiat­ky pat­rí Bie­la veža (Bílá věž), kto­rá je naj­vyš­šou domi­nan­tou mes­ta. Z jej galé­rií je jedi­neč­ný výhľad na mes­to a pri­ľah­lé vrchy Krko­nôš a Orlic­kých hôr. Veža ukrý­va tre­tí naj­väč­ší a naj­ťaž­ší zvon v Čes­kej repub­li­ke – zvon Augus­tín (en​.wiki​pe​dia​.org). Námes­tie Vel­ké náměs­tí pôso­bí ako srd­ce mes­ta. Hra­dec Krá­lo­vé je aj kul­túr­nym cen­trom, koná sa tu Let­ná fil­mo­vá ško­la a Medzi­ná­rod­ný fes­ti­val báb­ko­vé­ho divad­la (wiki​pe​dia​.cz), fes­ti­val Rock for Peop­le. Nachá­dza­jú sa tu krás­ne par­ky a záh­ra­dy, napr. park Zahra­da na Valech, park Let­ní láz­ně (wiki​pe​dia​.cz). Hra­dec Krá­lo­vé je tiež význam­ným vzde­lá­va­cím cen­trom s nie­koľ­ký­mi uni­ver­zi­ta­mi a vyso­ký­mi ško­la­mi. Uni­ver­zi­ta Hra­dec Krá­lo­vé a Lekár­ska fakul­ta Uni­ver­zi­ty Kar­lo­vej pat­ria medzi najp­res­tíž­nej­šie vzde­lá­va­cie inšti­tú­cie v kra­ji­ne (en​.wiki​pe​dia​.org).


Hra­dec Krá­lo­vé (Ger­man: Königg­rätz) lies at the con­flu­en­ce of the Elbe and Orli­ce rivers. The city has app­ro­xi­ma­te­ly 100,000 inha­bi­tants. In 995, it beca­me the seat of a prin­ce during the rule of the Pře­mys­lid dynas­ty. Toget­her with near­by Par­du­bi­ce, it forms a met­ro­po­li­tan area with app­ro­xi­ma­te­ly 340,000 resi­dents (wiki​pe​dia​.cz).

The first writ­ten men­ti­on of Hra­dec Krá­lo­vé dates back to 1225. In the Midd­le Ages, the city was kno­wn as the roy­al dowry” becau­se it ser­ved as the pro­per­ty of Czech que­ens. During the Hus­si­te Wars, the city pla­y­ed a sig­ni­fi­cant role, and in the 18th cen­tu­ry, it beca­me an impor­tant for­tress (en​.wiki​pe​dia​.org). In the second half of the 13th cen­tu­ry, the city was colo­ni­zed by Ger­mans (Wirth, Tichý). During the 13th cen­tu­ry, it beca­me a free roy­al city. In 1567, the­re were 780 hou­ses in the city. In 1864, the world-​famous Anto­nín Pet­rof pia­no fac­to­ry was estab­lis­hed here. In the 1880s, the Klic­pe­ra The­at­re was built (wiki​pe​dia​.cz).

Hra­dec Krá­lo­vé is loca­ted in the nort­he­as­tern part of the Czech Repub­lic, app­ro­xi­ma­te­ly 100 kilo­me­ters east of Pra­gue. It is an impor­tant urban cen­ter. One of its most dis­tinc­ti­ve fea­tu­res is its archi­tec­tu­re. The city is home to seve­ral Got­hic and Baro­que buil­dings, such as the Cat­hed­ral of the Holy Spi­rit and the his­to­ric town hall (wiki​pe​dia​.cz).

Hra­dec Krá­lo­vé is kno­wn for its com­bi­na­ti­on of Got­hic, Renais­san­ce, Baro­que, and modern archi­tec­tu­re. One of the most sig­ni­fi­cant land­marks is the Whi­te Tower (Bílá věž), the tal­lest struc­tu­re in the city. From its gal­le­ry, visi­tors can enjoy a uni­que view of the city and the sur­roun­ding moun­tains of the Krko­no­še and Orlic­ké ran­ges. The tower hou­ses the third-​largest and hea­viest bell in the Czech Repub­lic – the Augus­tin bell (en​.wiki​pe​dia​.org). Vel­ké náměs­tí (Gre­at Squ­are) ser­ves as the heart of the city.

Hra­dec Krá­lo­vé is also a cul­tu­ral hub, hos­ting events such as the Sum­mer Film Scho­ol, the Inter­na­ti­onal Pup­pet The­at­re Fes­ti­val (wiki​pe​dia​.cz), and the Rock for Peop­le fes­ti­val. The city is ador­ned with beau­ti­ful parks and gar­dens, such as the Zahra­da na Valech park and Let­ní láz­ně park (wiki​pe​dia​.cz).

Hra­dec Krá­lo­vé is also a sig­ni­fi­cant edu­ca­ti­onal cen­ter, with seve­ral uni­ver­si­ties and hig­her edu­ca­ti­on ins­ti­tu­ti­ons. The Uni­ver­si­ty of Hra­dec Krá­lo­vé and the Facul­ty of Medi­ci­ne of Char­les Uni­ver­si­ty are among the most pre­sti­gi­ous edu­ca­ti­onal ins­ti­tu­ti­ons in the coun­try (en​.wiki​pe​dia​.org).


Hra­dec Krá­lo­vé (deutsch: Königg­rätz) liegt am Zusam­men­fluss der Flüs­se Elbe und Orli­ce. Die Stadt hat etwa 100.000 Ein­woh­ner. Im Jahr 995 wur­de sie wäh­rend der Herrs­chaft der Pře­mys­li­den zur Fürs­ten­re­si­denz. Zusam­men mit dem nahe­ge­le­ge­nen Par­du­bi­ce bil­det sie eine Met­ro­pol­re­gi­on mit etwa 340.000 Ein­woh­nern (wiki​pe​dia​.cz).

Die ers­te sch­rift­li­che Erwäh­nung von Hra­dec Krá­lo­vé stammt aus dem Jahr 1225. Im Mit­te­lal­ter war die Stadt als könig­li­ches Hei­rats­gut“ bekannt, da sie im Besitz der böh­mis­chen Köni­gin­nen war. Wäh­rend der Hus­si­ten­krie­ge spiel­te die Stadt eine bede­uten­de Rol­le, und im 18. Jahr­hun­dert wur­de sie zu einer wich­ti­gen Fes­tung (en​.wiki​pe​dia​.org). In der zwe­i­ten Hälf­te des 13. Jahr­hun­derts wur­de die Stadt von Deuts­chen kolo­ni­siert (Wirth, Tichý). Im 13. Jahr­hun­dert wur­de sie zur fre­ien könig­li­chen Stadt. Im Jahr 1567 gab es hier 780 Häu­ser. 1864 wur­de in der Stadt die welt­be­rühm­te Kla­vier­fab­rik Anto­nín Pet­rof geg­rün­det. In den 1880er Jah­ren wur­de das Klicpera-​Theater erbaut (wiki​pe​dia​.cz).

Hra­dec Krá­lo­vé liegt im Nor­dos­ten Tsche­chiens, etwa 100 Kilo­me­ter öst­lich von Prag. Die Stadt ist ein wich­ti­ges urba­nes Zen­trum. Beson­ders auf­fäl­lig ist die Archi­tek­tur. Sie beher­bergt zahl­re­i­che gotis­che und baroc­ke Bau­wer­ke, darun­ter die Kat­hed­ra­le des Hei­li­gen Geis­tes und das his­to­ris­che Rat­haus (wiki​pe​dia​.cz).

Hra­dec Krá­lo­vé ist bekannt für sei­ne Kom­bi­na­ti­on aus gotis­cher, Renaissance‑, baroc­ker und moder­ner Archi­tek­tur. Zu den wich­tigs­ten Sehen­swür­dig­ke­i­ten gehört der Wei­ße Turm (Bílá věž), das höchs­te Wahr­ze­i­chen der Stadt. Von sei­ner Gale­rie aus hat man einen ein­zi­gar­ti­gen Blick auf die Stadt und die umlie­gen­den Gebir­gs­züge des Rie­sen­ge­bir­ges und des Adler­ge­bir­ges. Der Turm beher­bergt die drittg­rößte und sch­wers­te Gloc­ke Tsche­chiens – die Augustin-​Glocke (en​.wiki​pe​dia​.org). Der Vel­ké náměs­tí (Gro­ße Platz) bil­det das Herz der Stadt.

Hra­dec Krá­lo­vé ist auch ein kul­tu­rel­les Zen­trum, in dem Verans­tal­tun­gen wie die Som­mer­films­chu­le, das Inter­na­ti­ona­le Pup­pent­he­a­ter­fes­ti­val (wiki​pe​dia​.cz) und das Fes­ti­val Rock for Peop­le statt­fin­den. Die Stadt ist zudem von wun­ders­chönen Parks und Gär­ten umge­ben, darun­ter der Zahra­da na Valech-​Park und der Let­ní lázně-​Park (wiki​pe​dia​.cz).

Hra­dec Krá­lo­vé ist auch ein bede­uten­des Bil­dungs­zen­trum mit meh­re­ren Uni­ver­si­tä­ten und Hochs­chu­len. Die Uni­ver­si­tät Hra­dec Krá­lo­vé und die Medi­zi­nis­che Fakul­tät der Karls-​Universität gehören zu den renom­mier­tes­ten Bil­dung­se­in­rich­tun­gen des Lan­des (en​.wiki​pe​dia​.org).


Hra­dec Krá­lo­vé (nie­miec­ki: Königg­rätz) leży u zbie­gu rzek Łaba i Orli­ca. Mias­to lic­zy oko­ło 100 000 miesz­ka­ńców. W 995 roku sta­ło się sie­dzi­bą ksi­ęcia za pano­wa­nia dynas­tii Prze­my­śli­dów. Wraz z poblis­ki­mi Par­du­bi­ca­mi twor­zy obszar met­ro­po­li­tal­ny zamiesz­ki­wa­ny przez oko­ło 340 000 osób (wiki​pe​dia​.cz).

Pier­ws­za pisem­na wzmian­ka o Hrad­cu Krá­lo­vé pocho­dzi z 1225 roku. W śred­ni­owiec­zu mias­to było zna­ne jako kró­le­ws­ki posag”, ponie­waż nale­ża­ło do czes­kich kró­lo­wych. W cza­sie wojen husyc­kich odeg­ra­ło znac­zącą rolę, a w XVIII wie­ku sta­ło się ważną twier­dzą (en​.wiki​pe​dia​.org). W dru­giej poło­wie XIII wie­ku mias­to zosta­ło sko­lo­ni­zo­wa­ne przez Niem­ców (Wirth, Tichý). W XIII wie­ku uzys­ka­ło sta­tus wol­ne­go mias­ta kró­le­ws­kie­go. W 1567 roku znaj­do­wa­ło się tutaj 780 domów. W 1864 roku pows­ta­ła tu świa­to­wej sła­wy fab­ry­ka for­te­pia­nów Anto­ní­na Pet­ro­fa. W latach 80. XIX wie­ku zbu­do­wa­no Teatr Klic­pe­ry (wiki​pe​dia​.cz).

Hra­dec Krá­lo­vé znaj­du­je się w północno-​wschodnich Cze­chach, oko­ło 100 kilo­met­rów na wschód od Pra­gi. Jest ważnym ośrod­kiem miej­skim. Cha­rak­te­rys­tycz­ną cechą mias­ta jest jego archi­tek­tu­ra. Można tu zna­le­źć wie­le gotyc­kich i baro­ko­wych budo­wli, takich jak Kated­ra Świ­ęte­go Ducha czy his­to­rycz­ny ratusz (wiki​pe​dia​.cz).

Hra­dec Krá­lo­vé jest zna­ne z połąc­ze­nia gotyc­kiej, rene­san­so­wej, baro­ko­wej i nowoc­zes­nej archi­tek­tu­ry. Jed­nym z naj­wa­żniejs­zych zabyt­ków jest Bia­ła Wie­ża (Bílá věž), naj­wy­żs­za budo­wla mias­ta. Z jej gale­rii roz­tac­za się wyjąt­ko­wy widok na mias­to oraz oko­licz­ne pas­ma gór­skie – Kar­ko­nos­ze i Góry Orlic­kie. Wie­ża skry­wa trze­ci naj­wi­ęks­zy i naj­ci­ężs­zy dzwon w Cze­chach – dzwon Augus­tin (en​.wiki​pe​dia​.org). Plac Vel­ké náměs­tí (Wiel­ki Rynek) sta­no­wi ser­ce miasta.

Hra­dec Krá­lo­vé to także ważne cen­trum kul­tu­ral­ne, gdzie odby­wa­ją się wydar­ze­nia takie jak Let­nia Szko­ła Fil­mo­wa, Między­na­ro­do­wy Fes­ti­wal Teat­rów Lal­ko­wych (wiki​pe​dia​.cz) oraz fes­ti­wal Rock for Peop­le. W mie­ście znaj­du­ją się pięk­ne par­ki i ogro­dy, m.in. Zahra­da na Valech oraz park Let­ní láz­ně (wiki​pe​dia​.cz).

Hra­dec Krá­lo­vé jest również istot­nym ośrod­kiem edu­ka­cyj­nym, z kil­ko­ma uni­wer­sy­te­ta­mi i szko­ła­mi wyżs­zy­mi. Uni­wer­sy­tet w Hrad­cu Krá­lo­vé oraz Wydział Lekar­ski Uni­wer­sy­te­tu Karo­la nale­żą do naj­bar­dziej pre­sti­żo­wych ins­ty­tuc­ji edu­ka­cyj­nych w kra­ju (en​.wiki​pe​dia​.org).


Hra­dec Krá­lo­vé (němec­ky Königg­rätz) leží na sou­to­ku řek Labe a Orli­ce. Žije zde přib­liž­ně 100 000 oby­va­tel. V roce 995 se stal síd­lem kní­že­te za vlá­dy Pře­mys­lov­ců. Spo­lu s neda­le­ký­mi Par­du­bi­ce­mi tvo­ří met­ro­po­lit­ní oblast s přib­liž­ně 340 000 oby­va­te­li (wiki​pe​dia​.cz).

Prv­ní písem­ná zmín­ka o Hrad­ci Krá­lo­vé pochá­zí z roku 1225. Ve stře­do­věku bylo měs­to zná­mé jako krá­lov­ské věno“, pro­to­že patři­lo čes­kým krá­lov­nám. Během husit­ských válek seh­rá­lo význam­nou roli a v 18. sto­le­tí se sta­lo důle­ži­tou pev­nos­tí (en​.wiki​pe​dia​.org). Ve dru­hé polo­vi­ně 13. sto­le­tí bylo měs­to kolo­ni­zo­vá­no Něm­ci (Wirth, Tichý). Ve 13. sto­le­tí se sta­lo svo­bod­ným krá­lov­ským měs­tem. V roce 1567 zde bylo 780 domů. V roce 1864 zde byla zalo­že­na světo­zná­má továr­na na pia­na Anto­ní­na Pet­ro­fa. V 80. letech 19. sto­le­tí bylo posta­ve­no Klic­pe­ro­vo divad­lo (wiki​pe​dia​.cz).

Hra­dec Krá­lo­vé se nachá­zí v seve­ro­vý­chod­ní čás­ti Čes­ka, přib­liž­ně 100 kilo­met­rů východ­ně od Pra­hy. Je význam­ným měst­ským cen­trem. Vel­mi výraz­nou cha­rak­te­ris­ti­kou měs­ta je jeho archi­tek­tu­ra. Nachá­zí se zde mno­ho gotic­kých a barok­ních sta­veb, napří­klad Kated­rá­la sva­té­ho Ducha a his­to­ric­ká rad­ni­ce (wiki​pe​dia​.cz).

Hra­dec Krá­lo­vé je zná­mý svou kom­bi­na­cí gotic­ké, rene­sanč­ní, barok­ní a moder­ní archi­tek­tu­ry. Mezi nej­výz­nam­něj­ší památ­ky patří Bílá věž, nej­vyš­ší domi­nan­ta měs­ta. Z její gale­rie je jedi­neč­ný výhled na měs­to a při­leh­lé vrchy Krko­noš a Orlic­kých hor. Věž ukrý­vá tře­tí nej­vět­ší a nej­těž­ší zvon v Čes­ké repub­li­ce – zvon Augus­tin (en​.wiki​pe​dia​.org). Vel­ké náměs­tí je srd­cem města.

Hra­dec Krá­lo­vé je také kul­tur­ním cen­trem, kde se kona­jí akce jako Let­ní fil­mo­vá ško­la, Mezi­ná­rod­ní fes­ti­val lout­ko­vé­ho divad­la (wiki​pe​dia​.cz) a fes­ti­val Rock for Peop­le. Ve měs­tě se nachá­zí krás­né par­ky a zahra­dy, napří­klad Zahra­da na Valech a park Let­ní láz­ně (wiki​pe​dia​.cz).

Hra­dec Krá­lo­vé je také význam­ným vzdělá­va­cím cen­trem s něko­li­ka uni­ver­zi­ta­mi a vyso­ký­mi ško­la­mi. Uni­ver­zi­ta Hra­dec Krá­lo­vé a Léka­řs­ká fakul­ta Uni­ver­zi­ty Kar­lo­vy patří mezi nejp­res­tiž­něj­ší vzdělá­va­cí ins­ti­tu­ce v zemi (en​.wiki​pe​dia​.org).


Odka­zy


TOP

Všet­ky

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Česko, Južná Morava, Mestá, Mestá, Moravské, Typ krajiny, Zahraničie

Slavonice – renesančná perla

Hits: 50

Sla­vo­ni­ce sú malé his­to­ric­ké mes­to nachá­dza­jú­ce sa na juho­zá­pad­nej Mora­ve, v blíz­kos­ti hra­níc s Rakús­kom. sú naj­zá­pad­nej­ším mes­tom Mora­vy. S počtom oby­va­te­ľov pri­bliž­ne 2 300 sa mes­to pýši zacho­va­lým rene­sanč­ným cen­trom, kto­ré je chrá­ne­né ako mest­ská pamiat­ko­vá rezer­vá­cia. Vďa­ka svo­jej jedi­neč­nej archi­tek­tú­re sú Sla­vo­ni­ce čas­to nazý­va­né malá Telč” ale­bo per­la zápa­do­mo­rav­skej rene­san­cie”. Prvá písom­ná zmien­ka o Sla­vo­ni­ciach pochá­dza z roku 1260. Pôvod­ne stráž­na osa­da, zalo­že­ná v 12. sto­ro­čí na stre­do­ve­kej kra­jin­skej ces­te spá­ja­jú­cej Pra­hu s Vied­ňou, pat­ri­la do majet­ku pánov z Hrad­ca. V 14. sto­ro­čí sa osa­da vďa­ka veľ­ko­le­pej výstav­be pre­me­ni­la na mes­to. Naj­väč­ší roz­kvet zaži­li Sla­vo­ni­ce v 16. sto­ro­čí, keď sa sta­li význam­ným mes­tom na obchod­nej tra­se medzi Pra­hou a Vied­ňou, čo pri­nies­lo mes­tu veľ­ké bohat­stvo a umož­ni­lo výstav­bu nád­her­ných rene­sanč­ných domov. Keď bola tra­sa pre­sme­ro­va­ná, mes­to stra­ti­lo svoj zdroj bohat­stva, čo pris­pe­lo k zacho­va­niu jedi­neč­né­ho súbo­ru rene­sanč­ných domov (Wiki­pe­dia).

Cen­trum Sla­vo­níc je zná­me svo­ji­mi rene­sanč­ný­mi meš­tian­sky­mi doma­mi s boha­to zdo­be­ný­mi štít­mi a sgra­fi­to­vou výzdo­bou, kto­rá zahŕňa zlo­ži­té figu­rál­ne scé­ny. Medzi naj­výz­nam­nej­šie pamiat­ky pat­rí kos­tol Nane­bov­za­tia Pan­ny Márie, kto­ré­ho veža bola posta­ve­ná v rokoch 1503 – 1549 a dnes slú­ži ako vyhliad­ko­vá veža. Ďal­šou význam­nou stav­bou je kos­tol svä­té­ho Jána Krs­ti­te­ľa zo 13. ale­bo 14. sto­ro­čia, kto­rý má fasá­du zdo­be­nú sgra­fi­tom z kon­ca 16. sto­ro­čia a dnes slú­ži na kul­túr­ne úče­ly. Mest­ské opev­ne­nie je čias­toč­ne zacho­va­né, vrá­ta­ne dvoch brán, dvoch bášt a nie­koľ­kých frag­men­tov mest­ských hra­dieb. V 13. sto­ro­čí bol v mes­te vybu­do­va­ný pod­zem­ný sys­tém cho­dieb, kto­rý slú­žil na odvod­ne­nie a obra­nu mes­ta. Dnes je pri­bliž­ne 380 met­rov tých­to tune­lov sprí­stup­ne­ných pre verej­nosť, čo ponú­ka náv­štev­ní­kom jedi­neč­ný pohľad do his­tó­rie mes­ta (Wiki­pe­dia). 

V roku 1953 boli Sla­vo­ni­ce zahr­nu­té do hra­nič­né­ho pás­ma, čo spô­so­bi­lo znač­nú izo­lá­ciu celé­ho úze­mia od ostat­nej civi­li­zá­cie a výraz­ne obme­dzi­lo ces­tov­ný ruch. Až v roku 1960, pri reor­ga­ni­zá­cii okre­sov a kra­jov, bolo zasta­va­né úze­mie mes­ta vyňa­té z hra­nič­né­ho pás­ma a moh­lo začať využí­vať ces­tov­ný ruch. Pozdĺž štát­nej hra­ni­ce bola v rokoch 19361938 vybu­do­va­ná sústa­va pohra­nič­ných pev­nos­tí, kto­ré sa zacho­va­li dodnes a záslu­hou nad­šen­cov sú udr­žia­va­né v dob­rom tech­nic­kom sta­ve a sprí­stup­ne­né verej­nos­ti. Nie­kto­ré z tých­to pev­nos­tí sa nachá­dza­jú pria­mo v intra­vi­lá­ne mes­ta. Sla­vo­ni­ce sú zná­me svo­jím boha­tým kul­túr­nym živo­tom. V mes­te sa pra­vi­del­ne kona­jú rôz­ne fes­ti­va­ly, výsta­vy a kon­cer­ty, kto­ré pri­lá­ka­jú náv­štev­ní­kov z blíz­ka i ďale­ka. V roku 2017 boli Sla­vo­ni­ce vyhlá­se­né za His­to­ric­ké mes­to roka, čo sved­čí o ich význa­me a zacho­va­los­ti kul­túr­ne­ho dedič­stva. Dňa 31. augus­ta 1961 boli Sla­vo­ni­ce vyhlá­se­né za mest­skú pamiat­ko­vú rezer­vá­ciu. Oko­lie Sla­vo­níc ponú­ka krá­sy prí­rod­né­ho par­ku Čes­ká Kana­da. V blíz­kos­ti sa nachá­dza aj zanik­nu­tá stre­do­ve­ká osa­da Pfaf­fen­sch­lag (Wiki­pe­dia).


Sla­vo­ni­ce is a small his­to­ri­cal town loca­ted in sout­hwes­tern Mora­via, near the Aus­trian bor­der. It is the wes­tern­most town of Mora­via. With a popu­la­ti­on of app­ro­xi­ma­te­ly 2,300, the town boasts a well-​preserved Renais­san­ce cen­ter, pro­tec­ted as an urban con­ser­va­ti­on area. Due to its uni­que archi­tec­tu­re, Sla­vo­ni­ce is often refer­red to as the Litt­le Telč” or the Pearl of Wes­tern Mora­vian Renais­san­ce.” The first writ­ten men­ti­on of Sla­vo­ni­ce dates back to 1260. Ori­gi­nal­ly a guard sett­le­ment foun­ded in the 12th cen­tu­ry on a medie­val tra­de rou­te con­nec­ting Pra­gue with Vien­na, it belo­n­ged to the Lords of Hra­dec. In the 14th cen­tu­ry, the sett­le­ment trans­for­med into a town thanks to sig­ni­fi­cant cons­truc­ti­on efforts. Sla­vo­ni­ce expe­rien­ced its gre­a­test pros­pe­ri­ty in the 16th cen­tu­ry when it beca­me an impor­tant town on the tra­de rou­te bet­we­en Pra­gue and Vien­na, brin­ging gre­at wealth and enab­ling the cons­truc­ti­on of mag­ni­fi­cent Renais­san­ce hou­ses. When the rou­te was redi­rec­ted, the town lost its sour­ce of wealth, which con­tri­bu­ted to the pre­ser­va­ti­on of its uni­que ensem­ble of Renais­san­ce hou­ses (Wiki­pe­dia).

The cen­ter of Sla­vo­ni­ce is reno­wned for its Renais­san­ce burg­her hou­ses with rich­ly deco­ra­ted gab­les and sgraf­fi­to deco­ra­ti­ons, fea­tu­ring intri­ca­te figu­ra­ti­ve sce­nes. Among the most notab­le land­marks is the Church of the Assump­ti­on of the Vir­gin Mary, who­se tower was built bet­we­en 1503 and 1549 and now ser­ves as a lookout tower. Anot­her sig­ni­fi­cant buil­ding is the Church of St. John the Bap­tist from the 13th or 14th cen­tu­ry, which has a faca­de ador­ned with sgraf­fi­to from the late 16th cen­tu­ry and is now used for cul­tu­ral pur­po­ses. The town for­ti­fi­ca­ti­ons are par­tial­ly pre­ser­ved, inc­lu­ding two gates, two bas­ti­ons, and seve­ral frag­ments of town walls. In the 13th cen­tu­ry, an under­ground sys­tem of cor­ri­dors was built in the town for drai­na­ge and defen­se. Today, about 380 meters of the­se tun­nels are open to the pub­lic, offe­ring visi­tors a uni­que glim­pse into the town’s his­to­ry (Wiki­pe­dia).

In 1953, Sla­vo­ni­ce was inc­lu­ded in the bor­der zone, cau­sing sig­ni­fi­cant iso­la­ti­on of the enti­re area from the rest of civi­li­za­ti­on and seve­re­ly limi­ting tou­rism. Only in 1960, after the reor­ga­ni­za­ti­on of dis­tricts and regi­ons, was the built-​up area of the town exc­lu­ded from the bor­der zone, allo­wing tou­rism to deve­lop. Along the sta­te bor­der, a sys­tem of bor­der for­ti­fi­ca­ti­ons was built bet­we­en 1936 and 1938, which has been pre­ser­ved to this day and is main­tai­ned in good tech­ni­cal con­di­ti­on by ent­hu­siasts, making it acces­sib­le to the pub­lic. Some of the­se for­ti­fi­ca­ti­ons are loca­ted direct­ly wit­hin the town’s intra­vi­la­ne. Sla­vo­ni­ce is kno­wn for its rich cul­tu­ral life, with vari­ous fes­ti­vals, exhi­bi­ti­ons, and con­certs regu­lar­ly held in the town, att­rac­ting visi­tors from near and far. In 2017, Sla­vo­ni­ce was named the His­to­ric Town of the Year, high­ligh­ting its sig­ni­fi­can­ce and the pre­ser­va­ti­on of its cul­tu­ral heri­ta­ge. On August 31, 1961, Sla­vo­ni­ce was dec­la­red an urban con­ser­va­ti­on area. The sur­roun­dings of Sla­vo­ni­ce offer the beau­ty of the Čes­ká Kana­da Natu­re Park. Near­by is also the aban­do­ned medie­val sett­le­ment of Pfaf­fen­sch­lag (Wiki­pe­dia).


Sla­vo­ni­ce ist eine kle­i­ne his­to­ris­che Stadt im Südwes­ten Mäh­rens, nahe der öster­re­i­chis­chen Gren­ze. Sie ist die west­lichs­te Stadt Mäh­rens. Mit etwa 2.300 Ein­woh­nern rühmt sich die Stadt eines gut erhal­te­nen Renais­san­ce­zen­trums, das als städ­tis­ches Denk­mal­re­ser­vat ges­chützt ist. Aufg­rund ihrer ein­zi­gar­ti­gen Archi­tek­tur wird Sla­vo­ni­ce oft als kle­i­nes Telč” oder Per­le der wes­tmäh­ris­chen Renais­san­ce” bez­e­ich­net. Die ers­te sch­rift­li­che Erwäh­nung von Sla­vo­ni­ce stammt aus dem Jahr 1260. Urs­prün­glich eine Wach­sta­ti­on, geg­rün­det im 12. Jahr­hun­dert an einer mit­te­lal­ter­li­chen Han­delss­tra­ße zwis­chen Prag und Wien, gehör­te sie den Her­ren von Hra­dec. Im 14. Jahr­hun­dert wur­de die Sied­lung durch gro­ßar­ti­ge Bau­vor­ha­ben zur Stadt. Sla­vo­ni­ce erleb­te sei­ne größte Blüte­ze­it im 16. Jahr­hun­dert, als es zu einer wich­ti­gen Stadt an der Han­dels­rou­te zwis­chen Prag und Wien wur­de, was gro­ßen Reich­tum brach­te und den Bau präch­ti­ger Renais­san­ce­hä­u­ser ermög­lich­te. Als die Rou­te umge­le­i­tet wur­de, ver­lor die Stadt ihre Ein­kom­men­squ­el­le, was zur Erhal­tung des ein­zi­gar­ti­gen Ensem­bles von Renais­san­ce­hä­u­sern beit­rug (Wiki­pe­dia).

Das Zen­trum von Sla­vo­ni­ce ist bekannt für sei­ne Renaissance-​Bürgerhäuser mit reich ver­zier­ten Gie­beln und Sgraf­fi­to­de­ko­ra­ti­onen, die kom­ple­xe figür­li­che Sze­nen ent­hal­ten. Zu den bede­utend­sten Sehen­swür­dig­ke­i­ten gehört die Kir­che Mariä Him­mel­fa­hrt, deren Turm zwis­chen 1503 und 1549 erbaut wur­de und heute als Aus­sichts­turm dient. Ein wei­te­res bede­uten­des Bau­werk ist die Kir­che St. Johan­nes der Täu­fer aus dem 13. oder 14. Jahr­hun­dert, deren Fas­sa­de mit Sgraf­fi­to aus dem spä­ten 16. Jahr­hun­dert ver­ziert ist und heute für kul­tu­rel­le Zwec­ke genutzt wird. Die Stadt­be­fes­ti­gun­gen sind tei­lwe­i­se erhal­ten, darun­ter zwei Tore, zwei Bas­ti­onen und meh­re­re Frag­men­te der Stadt­mau­er. Im 13. Jahr­hun­dert wur­de in der Stadt ein unte­rir­dis­ches Sys­tem von Gän­gen für Ent­wäs­se­rung und Ver­te­i­di­gung gebaut. Heute sind etwa 380 Meter die­ser Tun­nel für die Öffen­tlich­ke­it zugän­glich, was Besu­chern einen ein­zi­gar­ti­gen Einb­lick in die Stadt­ges­chich­te bie­tet (Wiki­pe­dia).

Im Jahr 1953 wur­de Sla­vo­ni­ce in die Grenz­zo­ne ein­be­zo­gen, was zu einer erheb­li­chen Iso­la­ti­on des gesam­ten Gebiets von der übri­gen Zivi­li­sa­ti­on führ­te und den Tou­ris­mus stark ein­sch­ränk­te. Erst 1960, nach der Neuor­ga­ni­sa­ti­on der Bez­ir­ke und Regi­onen, wur­de das bebau­te Stadt­ge­biet aus der Grenz­zo­ne heraus­ge­nom­men, was die Ent­wick­lung des Tou­ris­mus ermög­lich­te. Entlang der Sta­atsg­ren­ze wur­de zwis­chen 1936 und 1938 ein Sys­tem von Grenz­be­fes­ti­gun­gen errich­tet, das bis heute erhal­ten ist und von Ent­hu­sias­ten in gutem tech­nis­chem Zus­tand gepf­legt und der Öffen­tlich­ke­it zugän­glich gemacht wird. Eini­ge die­ser Befes­ti­gun­gen befin­den sich direkt im Stadt­be­re­ich. Sla­vo­ni­ce ist bekannt für sein rei­ches Kul­tur­le­ben, mit regel­mä­ßi­gen Fes­ti­vals, Auss­tel­lun­gen und Kon­zer­ten, die Besu­cher aus Nah und Fern anzie­hen. Im Jahr 2017 wur­de Sla­vo­ni­ce zur His­to­ris­chen Stadt des Jah­res ernannt, was auf sei­ne Bede­utung und die Erhal­tung sei­nes Kul­tu­rer­bes hin­we­ist. Am 31. August 1961 wur­de Sla­vo­ni­ce zum städ­tis­chen Denk­mal­re­ser­vat erk­lärt. Die Umge­bung von Sla­vo­ni­ce bie­tet die Schön­he­it des Natur­parks Čes­ká Kana­da. In der Nähe befin­det sich auch die auf­ge­ge­be­ne mit­te­lal­ter­li­che Sied­lung Pfaf­fen­sch­lag (Wiki­pe­dia).


Sla­vo­ni­ce jsou malé his­to­ric­ké měs­to nachá­ze­jí­cí se na jiho­zá­pad­ní Mora­vě, v blíz­kos­ti rakous­kých hra­nic. Jsou nej­zá­pad­něj­ším měs­tem Mora­vy. S přib­liž­ně 2 300 oby­va­te­li se měs­to pyš­ní zacho­va­lým rene­sanč­ním cen­trem, kte­ré je chrá­něno jako měst­ská památ­ko­vá rezer­va­ce. Díky své jedi­neč­né archi­tek­tu­ře jsou Sla­vo­ni­ce čas­to nazý­vá­ny malou Tel­čí” nebo per­lou zápa­do­mo­rav­ské rene­san­ce”. Prv­ní písem­ná zmín­ka o Sla­vo­ni­cích pochá­zí z roku 1260. Původ­ně stráž­ní osa­da, zalo­že­ná ve 12. sto­le­tí na stře­do­věké zem­ské stez­ce spo­ju­jí­cí Pra­hu s Víd­ní, patři­la do majet­ku pánů z Hrad­ce. Ve 14. sto­le­tí se osa­da díky vel­ko­le­pé výstav­bě pro­měni­la ve měs­to. Nej­vět­ší rozk­vět zaži­ly Sla­vo­ni­ce v 16. sto­le­tí, kdy se sta­ly význam­ným měs­tem na obchod­ní tra­se mezi Pra­hou a Víd­ní, což při­nes­lo měs­tu vel­ké bohat­ství a umož­ni­lo výstav­bu nád­her­ných rene­sanč­ních domů. Když byla tra­sa přes­měro­vá­na, měs­to ztra­ti­lo svůj zdroj bohat­ství, což přis­pělo k zacho­vá­ní jedi­neč­né­ho sou­bo­ru rene­sanč­ních domů (Wiki­pe­dia).

Cen­trum Sla­vo­nic je zná­mé svý­mi rene­sanč­ní­mi měš­ťan­ský­mi domy s boha­tě zdo­be­ný­mi ští­ty a sgra­fi­to­vou výzdo­bou, kte­rá zahr­nu­je slo­ži­té figu­rál­ní scé­ny. Mezi nej­výz­nam­něj­ší památ­ky patří kos­tel Nane­bev­ze­tí Pan­ny Marie, jehož věž byla posta­ve­na v letech 1503 – 1549 a dnes slou­ží jako vyhlíd­ko­vá věž. Dal­ší význam­nou stav­bou je kos­tel sva­té­ho Jana Křti­te­le ze 13. nebo 14. sto­le­tí, kte­rý má fasá­du zdo­be­nou sgra­fi­tem z kon­ce 16. sto­le­tí a dnes slou­ží ke kul­tur­ním úče­lům. Měst­ské opev­nění je čás­teč­ně zacho­vá­no, včet­ně dvou bran, dvou bašt a něko­li­ka frag­men­tů měst­ských hra­deb. Ve 13. sto­le­tí byl ve měs­tě vybu­do­ván pod­zem­ní sys­tém cho­deb, kte­rý slou­žil k odvod­nění a obra­ně měs­ta. Dnes je přib­liž­ně 380 met­rů těch­to tune­lů zpří­stup­něno veřej­nos­ti, což nabí­zí návš­těv­ní­kům jedi­neč­ný pohled do his­to­rie měs­ta (Wiki­pe­dia).

V roce 1953 byly Sla­vo­ni­ce zahr­nu­ty do pohra­nič­ní­ho pás­ma, což způso­bi­lo znač­nou izo­la­ci celé­ho úze­mí od ostat­ní civi­li­za­ce a výraz­ně ome­zi­lo ces­tov­ní ruch. Až v roce 1960, při reor­ga­ni­za­ci okre­sů a kra­jů, bylo zasta­věné úze­mí měs­ta vyňa­to z pohra­nič­ní­ho pás­ma a moh­lo začít využí­vat ces­tov­ní ruch. Podél stát­ní hra­ni­ce byl v letech 19361938 vybu­do­ván sys­tém pohra­nič­ních pev­nos­tí, kte­ré se zacho­va­ly dodnes a díky nad­šen­cům jsou udr­žo­vá­ny v dob­rém tech­nic­kém sta­vu a zpří­stup­něny veřej­nos­ti. Něk­te­ré z těch­to pev­nos­tí se nachá­ze­jí pří­mo v intra­vi­lá­nu měs­ta. Sla­vo­ni­ce jsou zná­mé svým boha­tým kul­tur­ním živo­tem. Ve měs­tě se pra­vi­del­ně kona­jí růz­né fes­ti­va­ly, výsta­vy a kon­cer­ty, kte­ré při­ta­hu­jí návš­těv­ní­ky z blíz­ka i dale­ka. V roce 2017 byly Sla­vo­ni­ce vyhlá­še­ny His­to­ric­kým měs­tem roku, což svěd­čí o jejich význa­mu a zacho­va­los­ti kul­tur­ní­ho dědic­tví. Dne 31. srp­na 1961 byly Sla­vo­ni­ce vyhlá­še­ny měst­skou památ­ko­vou rezer­va­cí. Oko­lí Sla­vo­nic nabí­zí krá­sy pří­rod­ní­ho par­ku Čes­ká Kana­da. Neda­le­ko se nachá­zí také zanik­lá stře­do­věká osa­da Pfaf­fen­sch­lag (Wiki­pe­dia).


Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Česko, Mestá, Mestá, Moravské, Stredná Morava, Typ krajiny, Zahraničie

Olomouc

Hits: 68

Olo­mouc je his­to­ric­ké mes­to ležia­ce na stred­nej Mora­ve v Čes­kej repub­li­ke. Je šies­tym naj­väč­ším mes­tom v Čes­ku. Pat­rí medzi naj­star­šie mes­tá v Čes­kej repub­li­ke. Jeho počiat­ky sia­ha­jú do obdo­bia Veľ­kej Mora­vy, keď bolo dôle­ži­tým cen­trom kres­ťan­stva. V stre­do­ve­ku sa mes­to sta­lo význam­ným obchod­ným a poli­tic­kým cen­trom Mora­vy. Počas trid­sať­roč­nej voj­ny v 17. sto­ro­čí bolo obsa­de­né švéd­sky­mi voj­ska­mi, čo malo výraz­ný vplyv na jeho ďal­ší vývoj. Olo­mouc je síd­lom jed­nej z naj­star­ších uni­ver­zít v stred­nej Euró­pe – Uni­ver­zi­ty Palac­ké­ho, zalo­že­nej v roku 1573. Uni­ver­zi­ta zohrá­va kľú­čo­vú úlo­hu v aka­de­mic­kom a kul­túr­nom živo­te mes­ta. Mes­to je tiež zná­me svo­ji­mi fes­ti­val­mi, divad­la­mi a hudob­ný­mi podu­ja­tia­mi, kto­ré pri­ťa­hu­jú náv­štev­ní­kov z celé­ho sve­ta. His­to­ric­ké cen­trum Olo­mou­ca je jed­ným z naj­väč­ších mest­ských pamiat­ko­vých rezer­vá­cií v Čes­kej repub­li­ke. Medzi naj­výz­nam­nej­šie pamiat­ky pat­rí stĺp Najs­vä­tej­šej Tro­j­i­ce, kto­rý je zapí­sa­ný na zozna­me sve­to­vé­ho dedič­stva UNESCO. Ten­to monu­men­tál­ny baro­ko­vý stĺp je pova­žo­va­ný za naj­väč­šie súso­šie v stred­nej Euró­pe. Ďal­šou domi­nan­tou mes­ta je Olo­mouc­ký hrad s kated­rá­lou svä­té­ho Vác­la­va. Kated­rá­la je význam­ným prí­kla­dom gotic­kej archi­tek­tú­ry a jej veža je jed­nou z naj­vyš­ších v kra­ji­ne. Mes­to je tiež zná­me svo­ji­mi baro­ko­vý­mi fon­tá­na­mi, ako sú Her­ku­lo­va, Cae­sa­ro­va a Jupi­te­ro­va fon­tá­na, kto­ré zdo­bia hlav­né námes­tia (Marián Puček).

Názov mes­ta je odvo­de­ný od krst­né­ho mena Olo­mút, meno pôvod­nej osa­dy pôvod­ne zna­me­na­lo Olo­mo­tov dvo­rec resp. sta­tok apod. Naj­star­šia zmien­ka je z roku 1055 a his­to­ric­ké náz­vy sú: Olo­muz, Olo­muc, Olo­mucz. V roku 1573 bola zalo­že­ná jezu­it­ská uni­ver­zi­ta, dnes UPOL, prvá vyso­ká ško­la na Mora­ve. V roku 1576 Filo­zo­fic­ká fakul­ta. V Olo­mou­ci sa nachá­dza via­ce­ro palá­cov: Zdí­kův palác, Edel­man­nův palác, Hau­en­schil­dův palác, Pet­rá­šův palác, Žero­tín­ský palác, palác Pod­stat­ských Pru­si­no­vic, Dit­richš­tejn­ský palác, May­ův palác, Sal­mův palác, Arci­bis­kup­ský palác. Nachá­dza sa tu kated­rá­la sva­té­ho Vác­la­va, kated­rál­ní chrám sva­té­ho Goraz­da, kos­tol sva­té­ho Moři­ce, kos­tel sva­té­ho Micha­la, bazi­li­ka Nav­ští­ve­ní Pan­ny Marie na Sva­tém Kopeč­ku, Čer­ve­ný kos­tel (Wiki­pe­dia).

V roku 1237 tu žilo 16300 oby­va­te­ľov. Oko­lo 1475 cca 4500, 15059000, 16582500, 17406000, 182811 948, 192057 206. Nachá­dza sa tu množ­stvo kul­túr­nych inšti­tú­cií: Morav­ské divad­lo Olo­mouc, Morav­ská fil­har­mo­nie, Divad­lo na cuc­ky, Divad­lo hud­by, Divad­lo Tram­ta­rie, Slo­van­ský tyátr, Divad­lo na Šan­tov­ce, Lout­ko­vé divad­lo Kaš­pár­ko­va říše (Wiki­pe­dia). Osob­nos­ti spo­je­né s Olo­mou­com: prí­ro­do­ve­dec Gre­gor Men­del, bás­nik Petr Bez­ruč, fut­ba­lo­vý tré­ner Karel Brück­ner, spe­vá­ci Karel Kryl, Jaro­slav Hut­ka, Karel Plí­hal, bavič Petr Novot­ný, herec Jan Kany­za, muzi­kant Emil Vik­lic­ký, sce­ná­ris­ta, fil­mo­vý his­to­rik Pavel Taus­sig, hoke­jis­ti Jiří Hud­ler, Jiří Dopi­ta, auto­mo­bi­lo­vý závod­ník Aleš Lop­rais. (Wiki­pe­dia).

Olo­mouc je naj­väč­šie mes­to ležia­ce na rie­ke Mora­va. Rozp­res­tie­ra sa v Hor­no­mo­rav­skej níži­ne v niv­nej oblas­ti tej­to rie­ky pri súto­ku s Bys­tři­cou a s Mlýn­ským poto­kom. Obklo­pu­je ho úrod­ná kra­ji­na Hané. Olo­mouc je vyhľa­dá­va­ným mies­tom medzi­ná­rod­ných kon­fe­ren­cií a fes­ti­va­lov. Napr. sa tu koná­va Aca­de­mia Film Olo­mouc – medzi­ná­rod­ný fes­ti­val doku­men­tár­nych fil­mov a video­p­rog­ra­mov. Diva­del­ný fes­ti­val Diva­del­ní Flo­ra, medzi­ná­rod­ná výsta­va záh­rad­nic­tva a pes­to­va­nia rast­lín Flo­ra Olo­mouc. Podzim­ní fes­ti­val duchov­ní hud­by, Beer­fest, Fla­men­co fes­ti­val (Wiki­pe­dia).

Olo­mouc ponú­ka množ­stvo par­kov a záh­rad, kto­ré posky­tu­jú pries­tor na oddych a rekre­áciu. Medzi najob­ľú­be­nej­šie pat­rí Sme­ta­no­vy sady, Bez­ru­čo­vy sady a bota­nic­ká záh­ra­da Uni­ver­zi­ty Palac­ké­ho. Pre milov­ní­kov zvie­rat je tu zoolo­gic­ká záh­ra­da na Sva­tom Kopeč­ku, kto­rá je domo­vom pre viac ako 300 dru­hov zvie­rat. Je význam­ným eko­no­mic­kým cen­trom regi­ó­nu s roz­vi­nu­tým prie­mys­lom, obcho­dom a služ­ba­mi. Mes­to má dob­ré doprav­né spo­je­nie s ostat­ný­mi čas­ťa­mi Čes­kej repub­li­ky, vrá­ta­ne diaľ­nic a želez­nič­ných tra­tí. Je mes­to s boha­tou his­tó­ri­ou, kul­túr­nym dedič­stvom a živou súčas­nos­ťou. Jeho archi­tek­to­nic­ké pamiat­ky, uni­ver­zit­ná tra­dí­cia a prí­rod­né krá­sy ho robia atrak­tív­nym mies­tom pre náv­štev­ní­kov aj oby­va­te­ľov (Marián Puček).

Sva­tý Kope­ček pri Olo­mou­ci je pút­nic­kým mies­tom. Je aj mest­skou čas­ťou Olo­mou­ca, vzdia­le­nou pri­bliž­ne 5 km seve­ro­vý­chod­ne od cen­tra mes­ta. Atrak­tív­nym ho robí pre­dov­šet­kým monu­men­tál­na bazi­li­ka Nav­ští­ve­nia Pan­ny Márie, kto­rá je význam­ným die­lom baro­ko­vej archi­tek­tú­ry. Pôvod­ne na jej mies­te v roku 1633 stá­la malá kapl­n­ka, kto­rú ini­ci­oval olo­mouc­ký obchod­ník s vínom Jan Andrý­sek (kudyz​nu​dy​.cz). V roku 1669 sa zača­la výstav­ba súčas­né­ho kos­to­la pod­ľa návrhu cisár­ske­ho archi­tek­ta Giovan­ni­ho Piet­ra Ten­cal­lu (rico​lo​mouc​.cz). Kos­tol bol vysvä­te­ný v roku 1679 (regi​on​tou​rist​.cz). V roku 1995 pápež Ján Pavol II. pový­šil kos­tol na bazi­li­ku minor (kudyz​nu​dy​.cz). Inte­ri­ér zdo­bia fres­ky od význam­ných umel­cov, ako je J. K. Hand­ke. Hlav­ný oltár je die­lom Bal­tas­sa­re Fon­ta­nu (sva​ty​-kope​cek​.cz). Okrem duchov­né­ho význa­mu ponú­ka Sva­tý Kope­ček aj Zoolo­gic­kú záh­ra­du Olo­mouc, v kto­rej sa cho­vá viac ako 350 dru­hoch živo­čí­chov (euro​pe​pilg​ri​me​.eu).


Olo­mouc is a his­to­ric city loca­ted in cen­tral Mora­via in the Czech Repub­lic. It is the sixth-​largest city in the coun­try and one of its oldest. Its ori­gins date back to the time of Gre­at Mora­via when it was an impor­tant cen­ter of Chris­tia­ni­ty. In the Midd­le Ages, Olo­mouc beca­me a sig­ni­fi­cant com­mer­cial and poli­ti­cal hub of Mora­via. During the Thir­ty Years’ War in the 17th cen­tu­ry, the city was occu­pied by Swe­dish tro­ops, which sig­ni­fi­can­tly influ­en­ced its furt­her development.

Olo­mouc is home to one of the oldest uni­ver­si­ties in Cen­tral Euro­pe – Palac­ký Uni­ver­si­ty, foun­ded in 1573. The uni­ver­si­ty pla­ys a key role in the city’s aca­de­mic and cul­tu­ral life. The city is also kno­wn for its fes­ti­vals, the­a­ters, and music events, att­rac­ting visi­tors from around the world. The his­to­ri­cal cen­ter of Olo­mouc is one of the lar­gest urban con­ser­va­ti­on are­as in the Czech Repub­lic. Among its most notab­le land­marks is the Holy Tri­ni­ty Column, a UNESCO World Heri­ta­ge Site. This monu­men­tal Baro­que column is con­si­de­red the lar­gest sculp­tu­ral group in Cen­tral Euro­pe. Anot­her pro­mi­nent fea­tu­re is the Olo­mouc Cast­le with the Cat­hed­ral of St. Wen­ces­las, an excel­lent exam­ple of Got­hic archi­tec­tu­re, with one of the tal­lest towers in the country.

Olo­mouc is also reno­wned for its Baro­que foun­tains, such as the Her­cu­les Foun­tain, Caesar’s Foun­tain, and Jupiter’s Foun­tain, which adorn the main squ­ares (Marián Puček).

The city­’s name ori­gi­na­tes from the first name Olo­mút, refer­ring to the ori­gi­nal sett­le­ment, which meant Olomút’s court or esta­te. The ear­liest writ­ten men­ti­on of the city is from 1055. His­to­ri­cal names inc­lu­de Olo­muz, Olo­muc, and Olo­mucz. In 1573, the Jesu­it Uni­ver­si­ty, now Palac­ký Uni­ver­si­ty (UPOL), was foun­ded, fol­lo­wed by the estab­lish­ment of the Facul­ty of Phi­lo­sop­hy in 1576. Olo­mouc fea­tu­res many pala­ces, inc­lu­ding Zdík’s Pala­ce, Edel­mann Pala­ce, Hau­en­schild Pala­ce, Pet­ráš Pala­ce, Žero­tín Pala­ce, Pod­stat­ský Pala­ce, Diet­richs­te­in Pala­ce, May Pala­ce, Salm Pala­ce, and the Archbishop’s Pala­ce. Other sig­ni­fi­cant land­marks inc­lu­de the Cat­hed­ral of St. Wen­ces­las, the Cat­hed­ral of St. Gorazd, St. Maurice’s Church, St. Michael’s Church, the Basi­li­ca of the Visi­ta­ti­on of the Vir­gin Mary on Sva­tý Kope­ček, and the Red Church (Wiki­pe­dia).

Sva­tý Kope­ček (Holy Hill) near Olo­mouc is a pilg­ri­ma­ge site and a dis­trict of the city, loca­ted about 5 km nort­he­ast of the city cen­ter. Its main att­rac­ti­on is the monu­men­tal Basi­li­ca of the Visi­ta­ti­on of the Vir­gin Mary, a sig­ni­fi­cant Baro­que archi­tec­tu­ral work. Ori­gi­nal­ly, a small cha­pel sto­od on this site in 1633, ini­tia­ted by Olo­mouc wine mer­chant Jan Andrý­sek (kudyz​nu​dy​.cz). In 1669, cons­truc­ti­on of the cur­rent church began based on a design by impe­rial archi­tect Giovan­ni Piet­ro Ten­cal­la (rico​lo​mouc​.cz). The church was con­sec­ra­ted in 1679 (regi​on​tou​rist​.cz) and ele­va­ted to the sta­tus of a minor basi­li­ca by Pope John Paul II in 1995 (kudyz​nu​dy​.cz). The inte­ri­or is ador­ned with fres­co­es by reno­wned artists such as J. K. Hand­ke, and the main altar was craf­ted by Bal­tas­sa­re Fon­ta­na (sva​ty​-kope​cek​.cz). In addi­ti­on to its spi­ri­tu­al sig­ni­fi­can­ce, Sva­tý Kope­ček is home to the Olo­mouc Zoo, which hou­ses over 350 ani­mal spe­cies (euro​pe​pilg​ri​me​.eu).

In 1237, Olo­mouc had a popu­la­ti­on of 16,300. Around 1475, it had about 4,500 inha­bi­tants, rising to 9,000 by 1505, 2,500 in 1658, 6,000 in 1740, 11,948 in 1828, and 57,206 in 1920. The city hosts nume­rous cul­tu­ral ins­ti­tu­ti­ons, inc­lu­ding the Mora­vian The­a­ter Olo­mouc, Mora­vian Phil­har­mo­nic Orches­tra, Divad­lo na cuc­ky, Divad­lo hud­by, Divad­lo Tram­ta­rie, Slo­van­ský Tyátr, Divad­lo na Šan­tov­ce, and the pup­pet the­a­ter Kaš­pár­ko­va říše (Wiki­pe­dia).

Notab­le figu­res con­nec­ted to Olo­mouc inc­lu­de the natu­ra­list Gre­gor Men­del, poet Petr Bez­ruč, foot­ball coach Karel Brück­ner, sin­gers Karel Kryl, Jaro­slav Hut­ka, and Karel Plí­hal, enter­tai­ner Petr Novot­ný, actor Jan Kany­za, musi­cian Emil Vik­lic­ký, scre­en­wri­ter and film his­to­rian Pavel Taus­sig, hoc­key pla­y­ers Jiří Hud­ler and Jiří Dopi­ta, and race car dri­ver Aleš Lop­rais (Wiki­pe­dia).

Olo­mouc, the lar­gest city on the Mora­va River, is situ­ated in the Upper Mora­va Val­ley, whe­re the river mer­ges with the Bys­tři­ce and Mlýn­ský Potok stre­ams. It is sur­roun­ded by the fer­ti­le lands­ca­pe of Haná. Olo­mouc is a sought-​after des­ti­na­ti­on for inter­na­ti­onal con­fe­ren­ces and fes­ti­vals. Events inc­lu­de the Aca­de­mia Film Olo­mouc, an inter­na­ti­onal fes­ti­val of docu­men­ta­ry films and video prog­rams; the the­a­ter fes­ti­val Diva­del­ní Flo­ra; the inter­na­ti­onal hor­ti­cul­tu­ral exhi­bi­ti­on Flo­ra Olo­mouc; the Autumn Fes­ti­val of Sac­red Music, Beer­fest, and the Fla­men­co Fes­ti­val (Wiki­pe­dia).

Olo­mouc offers nume­rous parks and gar­dens for rela­xa­ti­on and rec­re­a­ti­on. Popu­lar spots inc­lu­de Sme­ta­na Gar­dens, Bez­ruč Gar­dens, and the bota­ni­cal gar­den of Palac­ký Uni­ver­si­ty. For ani­mal lovers, the Olo­mouc Zoo on Sva­tý Kope­ček is home to over 300 ani­mal spe­cies. The city is a sig­ni­fi­cant eco­no­mic cen­ter in the regi­on, with a deve­lo­ped indus­try, com­mer­ce, and ser­vi­ces. It has excel­lent tran­s­port con­nec­ti­ons to other parts of the Czech Repub­lic, inc­lu­ding hig­hwa­ys and rai­lwa­ys. With its rich his­to­ry, cul­tu­ral heri­ta­ge, and vib­rant pre­sent, Olo­mouc is an att­rac­ti­ve des­ti­na­ti­on for visi­tors and resi­dents ali­ke (Marián Puček).


Olo­mouc je his­to­ric­ké měs­to leží­cí na střed­ní Mora­vě v Čes­ké repub­li­ce. Je šes­tým nej­vět­ším měs­tem v zemi a záro­veň patří mezi nej­star­ší. Jeho počát­ky saha­jí do obdo­bí Vel­ké Mora­vy, kdy bylo důle­ži­tým cen­trem křes­ťan­ství. Ve stře­do­věku se Olo­mouc sta­la význam­ným obchod­ním a poli­tic­kým cen­trem Mora­vy. Během tři­ce­ti­le­té vál­ky v 17. sto­le­tí bylo měs­to obsa­ze­no švéd­ský­mi voj­sky, což mělo výraz­ný dopad na jeho dal­ší vývoj.

Olo­mouc je síd­lem jed­né z nej­star­ších uni­ver­zit ve střed­ní Evro­pě – Uni­ver­zi­ty Palac­ké­ho, zalo­že­né v roce 1573. Uni­ver­zi­ta hra­je klí­čo­vou roli v aka­de­mic­kém a kul­tur­ním živo­tě měs­ta. Měs­to je zná­mé svý­mi fes­ti­va­ly, divad­ly a hudeb­ní­mi udá­los­tmi, kte­ré při­ta­hu­jí návš­těv­ní­ky z celé­ho světa. His­to­ric­ké cen­trum Olo­mou­ce patří k nej­vět­ším měst­ským památ­ko­vým rezer­va­cím v Čes­ké repub­li­ce. Mezi nej­výz­nam­něj­ší památ­ky patří sloup Nejs­větěj­ší Tro­j­i­ce, kte­rý je zapsán na sez­nam světo­vé­ho dědic­tví UNESCO. Ten­to monu­men­tál­ní barok­ní sloup je pova­žo­ván za nej­vět­ší sou­so­ší ve střed­ní Evro­pě. Dal­ší domi­nan­tou měs­ta je Olo­mouc­ký hradkated­rá­lou sva­té­ho Vác­la­va, kte­rá je význam­ným pří­kla­dem gotic­ké archi­tek­tu­ry. Její věž patří mezi nej­vyš­ší v zemi.

Olo­mouc je také pros­lu­lá svý­mi barok­ní­mi kaš­na­mi, jako jsou Her­ku­lo­va, Cae­sa­ro­vaJupi­te­ro­va kaš­na, kte­ré zdo­bí hlav­ní náměs­tí (Marián Puček).

Název měs­ta pochá­zí z křest­ní­ho jmé­na Olo­mút, kte­ré ozna­čo­va­lo původ­ní osa­du, a zna­me­na­lo Olo­mú­tův dvo­rec či sta­tek. Nej­star­ší písem­ná zmín­ka o měs­tě pochá­zí z roku 1055. His­to­ric­ké náz­vy zahr­nu­jí Olo­muz, Olo­muc a Olo­mucz. V roce 1573 byla zalo­že­na jezu­it­ská uni­ver­zi­ta, dnes Uni­ver­zi­ta Palac­ké­ho (UPOL), a v roce 1576 filo­zo­fic­ká fakul­ta. Olo­mouc má mno­ho palá­ců, napří­klad Zdí­kův palác, Edel­man­nův palác, Hau­en­schil­dův palác, Pet­rá­šův palác, Žero­tín­ský palác, palác Pod­stat­ských z Pru­si­no­vic, Diet­richš­tejn­ský palác, May­ův palác, Sal­mův palácArci­bis­kup­ský palác. Mezi dal­ší význam­né památ­ky patří kated­rá­la sva­té­ho Vác­la­va, kated­rál­ní chrám sva­té­ho Goraz­da, kos­tel sva­té­ho Moři­ce, kos­tel sva­té­ho Micha­la, bazi­li­ka Nav­ští­ve­ní Pan­ny Marie na Sva­tém Kopeč­kuČer­ve­ný kos­tel (Wiki­pe­dia).

Sva­tý Kope­ček u Olo­mou­ce je pout­ním mís­tem a záro­veň měst­skou čás­tí, vzdá­le­nou přib­liž­ně 5 km seve­ro­vý­chod­ně od cen­tra měs­ta. Jeho hlav­ním lákad­lem je monu­men­tál­ní bazi­li­ka Nav­ští­ve­ní Pan­ny Marie, význam­né dílo barok­ní archi­tek­tu­ry. Původ­ně zde v roce 1633 stá­la malá kap­lič­ka, kte­rou ini­ci­oval olo­mouc­ký obchod­ník s vínem Jan Andrý­sek (kudyz​nu​dy​.cz). V roce 1669 byla zahá­je­na výstav­ba sou­čas­né­ho kos­te­la pod­le návrhu císa­řs­ké­ho archi­tek­ta Giovan­ni­ho Piet­ra Ten­cal­ly (rico​lo​mouc​.cz). Kos­tel byl vysvěcen v roce 1679 (regi​on​tou​rist​.cz) a v roce 1995 byl pape­žem Janem Pav­lem II. pový­šen na bazi­li­ku minor (kudyz​nu​dy​.cz). Inte­ri­ér zdo­bí fres­ky od význam­ných uměl­ců, jako je J. K. Hand­ke, a hlav­ní oltář je dílem Bal­tas­sa­ra Fon­ta­ny (sva​ty​-kope​cek​.cz). Kro­mě duchov­ní­ho význa­mu se na Sva­tém Kopeč­ku nachá­zí také Zoolo­gic­ká zahra­da Olo­mouc, kte­rá cho­vá přes 350 dru­hů zví­řat (euro​pe​pilg​ri​me​.eu).

V roce 1237 měla Olo­mouc 16 300 oby­va­tel. Kolem roku 1475 zhru­ba 4 500, v roce 1505 již 9 000, v roce 1658 jen 2 500, v roce 1740 pak 6 000, v roce 1828 11 948 a v roce 192057 206. Měs­to je domo­vem mno­ha kul­tur­ních ins­ti­tu­cí, jako jsou Morav­ské divad­lo Olo­mouc, Morav­ská fil­har­mo­nie, Divad­lo na cuc­ky, Divad­lo hud­by, Divad­lo Tram­ta­rie, Slo­van­ský tyátr, Divad­lo na Šan­tov­ce a lout­ko­vé divad­lo Kaš­pár­ko­va říše (Wiki­pe­dia).

K význam­ným osob­nos­tem spo­je­ným s Olo­mou­cí patří pří­ro­do­vědec Gre­gor Men­del, bás­ník Petr Bez­ruč, fot­ba­lo­vý tre­nér Karel Brück­ner, zpěvá­ci Karel Kryl, Jaro­slav Hut­kaKarel Plí­hal, bavič Petr Novot­ný, herec Jan Kany­za, muzi­kant Emil Vik­lic­ký, sce­ná­ris­ta a fil­mo­vý his­to­rik Pavel Taus­sig, hoke­jis­té Jiří Hud­lerJiří Dopi­ta a auto­mo­bi­lo­vý závod­ník Aleš Lop­rais (Wiki­pe­dia).

Olo­mouc je nej­vět­ší měs­to leží­cí na řece Mora­vě. Rozk­lá­dá se v Hor­no­mo­rav­ském úva­lu, v niv­ní oblas­ti této řeky u sou­to­ku s Bys­tři­cíMlýn­ským poto­kem. Obklo­pu­je ji úrod­ná kra­ji­na Hané. Olo­mouc je vyhle­dá­va­ným mís­tem pro mezi­ná­rod­ní kon­fe­ren­ce a fes­ti­va­ly, napří­klad Aca­de­mia Film Olo­mouc – mezi­ná­rod­ní fes­ti­val doku­men­tár­ních fil­mů a video­p­rog­ra­mů, diva­del­ní fes­ti­val Diva­del­ní Flo­ra, mezi­ná­rod­ní výsta­va zahrad­nic­tví Flo­ra Olo­mouc, Podzim­ní fes­ti­val duchov­ní hud­by, Beer­festFla­men­co fes­ti­val (Wiki­pe­dia).

Olo­mouc nabí­zí mno­ho par­ků a zahrad, kte­ré posky­tu­jí pros­tor k odpo­čin­ku a rekre­a­ci. Mezi nejob­lí­be­něj­ší patří Sme­ta­no­vy sady, Bez­ru­čo­vy sady a bota­nic­ká zahra­da Uni­ver­zi­ty Palac­ké­ho. Pro milov­ní­ky zví­řat je zde zoolo­gic­ká zahra­da na Sva­tém Kopeč­ku, kte­rá je domo­vem pro více než 300 dru­hů zví­řat. Měs­to je význam­ným eko­no­mic­kým cen­trem regi­onu s roz­vi­nu­tým průmys­lem, obcho­dem a služ­ba­mi. Má výbor­né doprav­ní spo­je­ní s ostat­ní­mi čás­tmi Čes­ké repub­li­ky, včet­ně dál­nic a želez­nic. Olo­mouc je měs­to s boha­tou his­to­rií, kul­tur­ním dědic­tvím a živou sou­čas­nos­tí. Jeho archi­tek­to­nic­ké památ­ky, uni­ver­zit­ní tra­di­ce a pří­rod­ní krá­sy z něj činí atrak­tiv­ní mís­to jak pro návš­těv­ní­ky, tak pro oby­va­te­le (Marián Puček).


Odka­zy


Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, České, Česko, Južné Čechy, Mestá, Mestá, Typ krajiny, Zahraničie

Jindřichův Hradec

Hits: 51

Jin­dři­chův Hra­dec je mes­to v Juho­čes­kom kra­ji Čes­kej repub­li­ky, ležia­ce pri­bliž­ne 43 km seve­ro­vý­chod­ne od Čes­kých Budějo­víc na rie­ke Nežár­ka. S počtom oby­va­te­ľov oko­lo 21 000 je význam­ným kul­túr­nym a his­to­ric­kým cen­trom regi­ó­nu. Prvá písom­ná zmien­ka o Jin­dři­cho­vom Hrad­ci pochá­dza z roku 1220, keď bol na mies­te slo­van­ské­ho hra­dis­ka posta­ve­ný gotic­ký hrad Jin­dři­chom I. Vít­kov­com, zakla­da­te­ľom rodu pánov z Hrad­ca. V polo­vi­ci 13. sto­ro­čia vznik­la pri hra­de osa­da, kto­rá dosta­la meno po svo­jom zakla­da­te­ľo­vi. Súčas­ný názov Jin­dři­chův Hra­dec je dolo­že­ný od roku 1410. V 16. sto­ro­čí, počas vlá­dy posled­ných čle­nov rodu pánov z Hrad­ca, mes­to dosiah­lo vrchol svoj­ho roz­vo­ja. Domy a hrad boli pre­sta­va­né z gotic­ké­ho do rene­sanč­né­ho štý­lu a mes­to sa roz­ší­ri­lo za hrad­by. Po trid­sať­roč­nej voj­ne v roku 1654 bol Jin­dři­chův Hra­dec dru­hým naj­väč­ším mes­tom v Krá­ľov­stve čes­kom s 405 doma­mi. Neskôr však stra­ti­lo poli­tic­ký význam a na kon­ci 17. sto­ro­čia doš­lo aj k hos­po­dár­ske­mu úpad­ku. His­to­ric­ké cen­trum Jin­dři­chov­ho Hrad­ca je mest­skou pamiat­ko­vou rezer­vá­ci­ou, kto­rá zahŕňa námes­tie Mie­ru s pri­ľah­lý­mi ulič­ka­mi a zámok. Medzi domi­nan­ty námes­tia pat­rí býva­lá gotic­ká rad­ni­ca, viac­krát pre­sta­va­ná, a Lan­ge­rov dom, pôvod­ne gotic­ká stav­ba, neskôr pre­sta­va­ná v rene­sanč­nom štý­le (Wiki­pe­dia).

Hrad a zámok Jin­dři­chův Hra­dec je tre­tím naj­väč­ším hrad­ným kom­ple­xom v Čes­kej repub­li­ke po Praž­skom hra­de a zám­ku v Čes­kém Krum­lo­vě. Rozp­res­tie­ra sa na plo­che tak­mer 3 hek­tá­rov a ponú­ka náv­štev­ní­kom pre­hliad­ku vzác­nych inte­ri­é­rov a his­to­ric­kých ume­lec­kých arte­fak­tov (jin​dri​chuvh​ra​dec​.cz). Zámok je pre­sta­va­ný hrad na súto­ku Nežár­ky a Hamer­ské­ho poto­ka. Je národ­nou kul­túr­nou pamiat­kou. Hrad prav­de­po­dob­ne zalo­žil Pře­mysl Ota­kar v prvej polo­vi­ci 13. sto­ro­čia. V 18. sto­ro­čí utr­pe­la stav­ba požiar. K roz­siah­lej rekon­štruk­cii doš­lo až v prvej štvr­ti­ne 20. sto­ro­čia pod vede­ním gró­fa Euge­na Čer­ní­na. Dnes zámok tvo­rí kom­plex, kto­rý zahŕňa aj zámoc­ký pivo­var, mlyn a kožiar­ske objek­ty a objek­ty vod­nej elek­trár­ne. Zámok sa obja­vu­je čas­to aj vo fil­moch, napr. Bat­ho­ry, Z pek­la štěs­tí“ a Tajem­ství sta­ré bam­bit­ky 2“ (Wiki­pe­dia).

Múze­um Jin­dři­choh­ra­dec­ka síd­li v rene­sanč­nej budo­ve, kto­rá bola kedy­si jezu­it­ským semi­ná­rom. Zalo­že­né bolo v roku 1882 a pat­rí medzi naj­star­šie regi­onál­ne múzeá v Čechách. Naj­zná­mej­ším expo­ná­tom sú Krý­zo­vy jes­lič­ky, naj­väč­ší mecha­nic­ký bet­le­hem na sve­te pod­ľa Guin­nes­so­vej kni­hy rekor­dov. Kos­tol svä­té­ho Jána Krs­ti­te­ľa je pôvod­ne gotic­ký kos­tol s pri­ľah­lým kláš­to­rom mino­ri­tov, neskôr slú­žil ako špi­tál. Kos­tol svä­tej Márie Mag­da­lé­ny sa nachá­dza v his­to­ric­kom cen­tre mes­ta. Kos­tol Nane­bov­za­tia Pan­ny Márie je zná­my svo­jou 68,3 m vyso­kou vežou prí­stup­nou verej­nos­ti a 15. polud­ní­kom, kto­rý pre­chá­dza nádvo­rím kos­to­la (Wiki­pe­dia ENG). 

Mes­to leží na súto­ku rie­ky Nežár­ka a poto­ka Hamer­ský potok, pri ryb­ní­ku Vaj­gar s roz­lo­hou 49 ha, kto­rý bol zalo­že­ný v roku 1399. Oko­lie Jin­dři­chov­ho Hrad­ca je boha­té na ryb­ní­ky a lesy, čo posky­tu­je ide­ál­ne pod­mien­ky pre turis­ti­ku a rekre­áciu (Wiki­pe­dia). V blíz­kos­ti mes­ta sa nachá­dza prí­rod­ná rezer­vá­cia Čes­ká Kana­da, zná­ma svo­ji­mi les­mi, jaze­ra­mi a úzko­ko­ľaj­nou želez­ni­cou, kto­rá slú­ži ako turis­tic­ká atrak­cia (visitc​ze​chia​.com). Osob­nos­ti spo­je­né s mes­tom: poli­tik Vla­di­mír Špid­la, ves­lár Vác­lav Cha­lu­pa, fut­ba­lis­ta Karel Pobor­ský, hoke­jis­ti Aleš Kota­lík, Zby­něk Michá­lek (Wiki­pe­dia ENG), Fran­ti­šek II. Rákoc­zi – vod­ca uhor­ské­ho povs­ta­nia v 18. sto­ro­čí, filo­zof a spi­so­va­teľ Sta­ni­slav Komá­rek (Wiki­pe­dia).


Jin­dři­chův Hra­dec is a town in the South Bohe­mian Regi­on of the Czech Repub­lic, loca­ted app­ro­xi­ma­te­ly 43 km nort­he­ast of Čes­ké Budějo­vi­ce on the Nežár­ka River. With a popu­la­ti­on of about 21,000, it is an impor­tant cul­tu­ral and his­to­ri­cal cen­ter of the regi­on. The first writ­ten men­ti­on of Jin­dři­chův Hra­dec dates back to 1220, when a Got­hic cast­le was built on the site of a Sla­vic for­ti­fied sett­le­ment by Jin­dřich I of Vít­kov, the foun­der of the Lords of Hra­dec. In the mid-​13th cen­tu­ry, a sett­le­ment deve­lo­ped near the cast­le, named after its foun­der. The cur­rent name, Jin­dři­chův Hra­dec, has been docu­men­ted sin­ce 1410. During the 16th cen­tu­ry, under the rule of the last mem­bers of the Lords of Hra­dec, the town rea­ched its peak. Hou­ses and the cast­le were rebu­ilt from Got­hic to Renais­san­ce sty­le, and the town expan­ded bey­ond its walls. After the Thir­ty Years’ War, in 1654, Jin­dři­chův Hra­dec beca­me the second-​largest town in the King­dom of Bohe­mia with 405 hou­ses. Howe­ver, it later lost its poli­ti­cal sig­ni­fi­can­ce, and by the late 17th cen­tu­ry, it also faced eco­no­mic dec­li­ne. The his­to­ric cen­ter of Jin­dři­chův Hra­dec is an urban con­ser­va­ti­on area that inc­lu­des Pea­ce Squ­are (Náměs­tí Míru) with its adja­cent stre­ets and the cast­le. Land­marks on the squ­are inc­lu­de the for­mer Got­hic town hall, rebu­ilt mul­tip­le times, and Lan­ger Hou­se, ori­gi­nal­ly a Got­hic struc­tu­re later recons­truc­ted in the Renais­san­ce style.

The cast­le and cha­te­au of Jin­dři­chův Hra­dec is the third-​largest cast­le com­plex in the Czech Repub­lic, after Pra­gue Cast­le and Čes­ký Krum­lov Cast­le. Cove­ring near­ly 3 hec­ta­res, it offers visi­tors a tour of uni­que inte­ri­ors and his­to­ri­cal art arti­facts. The cha­te­au, loca­ted at the con­flu­en­ce of the Nežár­ka River and Hamer­ský Stre­am, is a nati­onal cul­tu­ral monu­ment. The cast­le was like­ly foun­ded by Pře­mysl Ota­kar in the first half of the 13th cen­tu­ry. It suf­fe­red a fire in the 18th cen­tu­ry and under­went exten­si­ve recons­truc­ti­on in the ear­ly 20th cen­tu­ry under Count Eugen Čer­nín. Today, the com­plex inc­lu­des a bre­we­ry, a mill, tan­ning faci­li­ties, and hyd­ro­po­wer buil­dings. The cha­te­au often appe­ars in films, such as Bat­ho­ry, Z pek­la štěs­tí, and Tajem­ství sta­ré bam­bit­ky 2. The Muse­um of Jin­dři­chův Hra­dec is hou­sed in a Renais­san­ce buil­ding that once ser­ved as a Jesu­it semi­na­ry. Foun­ded in 1882, it is one of the oldest regi­onal muse­ums in the Czech Repub­lic. Its most famous exhi­bit is Krýza’s Nati­vi­ty Sce­ne, the world’s lar­gest mecha­ni­cal nati­vi­ty sce­ne accor­ding to the Guin­ness World Records.

The Church of St. John the Bap­tist, ori­gi­nal­ly a Got­hic church with an adjo­ining Mino­ri­te monas­te­ry, later ser­ved as a hos­pi­tal. The Church of St. Mary Mag­da­le­ne is loca­ted in the town’s his­to­ri­cal cen­ter. The Church of the Assump­ti­on of the Vir­gin Mary is notab­le for its 68.3‑meter tower, open to the pub­lic, and the 15th meri­dian pas­sing through its cour­ty­ard. The town lies at the con­flu­en­ce of the Nežár­ka River and Hamer­ský Stre­am, near Vaj­gar Pond, which covers 49 hec­ta­res and was estab­lis­hed in 1399. The sur­roun­ding area is rich in ponds and forests, offe­ring ide­al con­di­ti­ons for tou­rism and rec­re­a­ti­on. Near­by is the Čes­ká Kana­da Natu­re Reser­ve, kno­wn for its forests, lakes, and narrow-​gauge rai­lway, which ser­ves as a tou­rist att­rac­ti­on. Notab­le per­so­na­li­ties asso­cia­ted with the town inc­lu­de poli­ti­cian Vla­di­mír Špid­la, rower Vác­lav Cha­lu­pa, foot­bal­ler Karel Pobor­ský, hoc­key pla­y­ers Aleš Kota­lík and Zby­něk Michá­lek, Fran­cis II Rákóc­zi (lea­der of the Hun­ga­rian upri­sing in the 18th cen­tu­ry), and phi­lo­sop­her and wri­ter Sta­ni­slav Komárek.


Jin­dři­chův Hra­dec je měs­to v Jiho­čes­kém kra­ji Čes­ké repub­li­ky, leží­cí přib­liž­ně 43 km seve­ro­vý­chod­ně od Čes­kých Budějo­vic na řece Nežár­ce. S počtem oby­va­tel oko­lo 21 000 je význam­ným kul­tur­ním a his­to­ric­kým cen­trem regi­onu. Prv­ní písem­ná zmín­ka o Jin­dři­cho­vě Hrad­ci pochá­zí z roku 1220, kdy na mís­tě slo­van­ské­ho hra­diš­tě posta­vil gotic­ký hrad Jin­dřich I. Vít­ko­vec, zakla­da­tel rodu pánů z Hrad­ce. V polo­vi­ně 13. sto­le­tí vznik­la u hra­du osa­da, kte­rá dosta­la jmé­no po svém zakla­da­te­li. Sou­čas­ný název Jin­dři­chův Hra­dec je dolo­žen od roku 1410. V 16. sto­le­tí, za vlá­dy posled­ních čle­nů rodu pánů z Hrad­ce, měs­to dosáh­lo vrcho­lu své­ho roz­vo­je. Domy a hrad byly pře­sta­věny z gotic­ké­ho do rene­sanč­ní­ho sty­lu a měs­to se roz­ší­ři­lo za hrad­by. Po tři­ce­ti­le­té vál­ce v roce 1654 byl Jin­dři­chův Hra­dec dru­hým nej­vět­ším měs­tem v Krá­lov­ství čes­kém s 405 domy. Později však ztra­til poli­tic­ký význam a na kon­ci 17. sto­le­tí doš­lo i k hos­po­dá­řs­ké­mu úpadku.

His­to­ric­ké cen­trum Jin­dři­cho­va Hrad­ce je měst­skou památ­ko­vou rezer­va­cí, kte­rá zahr­nu­je náměs­tí Míru s při­leh­lý­mi ulič­ka­mi a zámek. Mezi domi­nan­ty náměs­tí patří býva­lá gotic­ká rad­ni­ce, něko­li­krát pře­sta­věná, a Lan­ge­rův dům, původ­ně gotic­ká stav­ba, později pře­sta­věná v rene­sanč­ním stylu.

Hrad a zámek Jin­dři­chův Hra­dec je tře­tím nej­vět­ším hrad­ním kom­ple­xem v Čes­ké repub­li­ce po Praž­ském hra­dě a zám­ku v Čes­kém Krum­lo­vě. Rozk­lá­dá se na plo­še téměř 3 hek­ta­rů a nabí­zí návš­těv­ní­kům proh­líd­ku vzác­ných inte­ri­é­rů a his­to­ric­kých umělec­kých arte­fak­tů. Zámek se nachá­zí na sou­to­ku Nežár­ky a Hamer­ské­ho poto­ka a je národ­ní kul­tur­ní památ­kou. Hrad prav­děpo­dob­ně zalo­žil Pře­mysl Ota­kar v prv­ní polo­vi­ně 13. sto­le­tí. V 18. sto­le­tí utr­pěl stav­ba požár a k roz­sáh­lé rekons­truk­ci doš­lo až na počát­ku 20. sto­le­tí pod vede­ním hra­běte Euge­na Čer­ní­na. Dnes are­ál zahr­nu­je také zámec­ký pivo­var, mlýn, kože­luž­ské objek­ty a objek­ty vod­ní elek­trár­ny. Zámek se čas­to obje­vu­je ve fil­mech, napří­klad Bat­ho­ry, Z pek­la štěs­tíTajem­ství sta­ré bam­bit­ky 2.

Muze­um Jin­dři­choh­ra­dec­ka síd­lí v rene­sanč­ní budo­vě, kte­rá byla kdy­si jezu­it­ským semi­ná­řem. Zalo­že­no bylo v roce 1882 a patří mezi nej­star­ší regi­onál­ní muzea v Čechách. Nej­zná­měj­ším expo­ná­tem jsou Krý­zo­vy jes­lič­ky, nej­vět­ší mecha­nic­ký bet­lém na světě pod­le Guin­nes­so­vy kni­hy rekordů.

Měs­to leží na sou­to­ku řeky Nežár­ky a Hamer­ské­ho poto­ka, u ryb­ní­ka Vaj­gar s roz­lo­hou 49 ha, kte­rý byl zalo­žen v roce 1399. Oko­lí Jin­dři­cho­va Hrad­ce je boha­té na ryb­ní­ky a lesy, což posky­tu­je ide­ál­ní pod­mín­ky pro turis­ti­ku a rekre­a­ci. Neda­le­ko měs­ta se nachá­zí pří­rod­ní rezer­va­ce Čes­ká Kana­da, zná­má svý­mi lesy, jeze­ry a úzko­ko­lej­nou želez­ni­cí, kte­rá slou­ží jako turis­tic­ká atrakce.

K význam­ným osob­nos­tem spo­je­ným s měs­tem patří poli­tik Vla­di­mír Špid­la, ves­lař Vác­lav Cha­lu­pa, fot­ba­lis­ta Karel Pobor­ský, hoke­jis­té Aleš Kota­lík a Zby­něk Michá­lek, Fran­ti­šek II. Rákoc­zi (vůd­ce uher­ské­ho povs­tá­ní v 18. sto­le­tí) a filo­zof a spi­so­va­tel Sta­ni­slav Komárek.


Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

Bratislavské, Demonštrácie, Reportáže, Slovenské

Protest Gorila v Bratislave

Hits: 2190

3.2.2012 sa konal na námes­tí SNPBra­ti­sla­ve tzv. Gori­la Pro­test. Bol to pod­ľa všet­ké­ho naj­väč­ší pro­test obča­nov Slo­ven­ska voči sta­vu spo­loč­nos­ti, voči korup­cii od roku 1989. Bola to pre mňa foto­gra­fic­ká uda­losť, sám ako občan by som sa zrej­me takej­to akcie nezú­čast­nil. Navy­še ak aj áno, zrej­me po krát­kom čase by som odišiel, pre­to­že by som sa nudil. Mal som a mám stá­le veľ­ké názo­ro­vé roz­die­ly s tým, čo chce­li, resp. neus­tá­le meni­li orga­ni­zá­to­ri. Aj s tým ako sa sprá­va­li. Chcieť pria­mu demok­ra­ciu, robiť legis­la­tí­vu cez Inter­net, dis­ku­to­vať o všet­kom a všet­ci, výmen­ný obchod apod. sú uto­pis­tic­ké až bláz­ni­vé pred­sta­vy, kto­ré sa vymy­ka­jú rea­li­te. Samot­ní orga­ni­zá­to­ri mali pek­né ide­ály, chce­li zme­niť a rie­šiť všet­ko. Mal som pocit a dis­ku­to­val som o tom s via­ce­rý­mi, že vede­nie pro­tes­tov nemá asi tuše­nie ako fun­gu­je štát. Navy­še ak vod­ca roz­prá­va o tom, že on je len oby­čaj­ný člo­vek a necí­ti sa byť vod­com, rapíd­ne strá­ca kre­dit. Šlo o prí­liš váž­ne témy. Ško­da, že sil­ne pre­vlá­da­li emó­cie nad roz­umom, ško­da že sa orga­ni­zá­to­ri nespo­ji­li s inte­li­gen­ci­ou, kul­túr­nou obcou. Chý­ba­lo pre­po­je­nie, spo­lu­prá­ca. Namies­to toho som vní­mal vyde­ľo­va­nie sa. Dnes, tak­mer po roku sú zrej­me frus­tro­va­ní, že nie je vôľa meniť stav vecí verej­ných, ako som počul v tele­ví­zii. Je veľ­ká ško­da, že sa nevy­užil poten­ciál pro­ti korup­cii. Že sa sily roz­bi­li na cel­kom odliš­ných ambí­ciách. Odpo­ru­čil by som hľa­dať chy­by v sebe. Kle­sa­jú­ci záu­jem ísť sa zúčast­niť Gori­la Pro­tes­tov” je odra­zom reak­cie nás všetkých.


Ja som ešte takú davo­vú silu, aká bola pri foto­gra­fo­va­ní, keď sa dav pohol z námes­tia, ešte neza­žil. Terén – námes­tie SNP a oko­lie poznám výbor­ne. Mal som šťas­tie, keď sa dav pohol z námes­tia ku Úra­du vlá­dy, bol som na jedi­nom mies­te viac ako 10 minút. Dav elek­tri­zu­jú­co hučal, bolo to magic­ké, pov­zná­ša­jú­ce. Napriek tomu, že vlád­la cel­kom sluš­ná zima, a vte­dy už aj tma, prs­ty mrz­li. Niž­šie je výsle­dok môj­ho sna­že­nia. Veľ­ká časť foto­gra­fií je prá­ve z času, keď sa dav hýbal.


On the 3rd of Feb­ru­ary 2012, the so-​called Goril­la Pro­test took pla­ce in SNP Squ­are in Bra­ti­sla­va. It was, accor­ding to all indi­ca­ti­ons, the lar­gest pro­test of Slo­vak citi­zens against the sta­te of socie­ty and cor­rup­ti­on sin­ce 1989. It was a pho­tog­rap­hic event for me; as a citi­zen, I pro­bab­ly would not have par­ti­ci­pa­ted in such an acti­on. More­over, even if I did, I would like­ly have left short­ly after­ward becau­se I would have beco­me bored. I had and still have sig­ni­fi­cant ide­olo­gi­cal dif­fe­ren­ces with what the orga­ni­zers wan­ted or cons­tan­tly chan­ged. Also, with how they beha­ved. Desi­ring direct democ­ra­cy, making legis­la­ti­on through the Inter­net, dis­cus­sing eve­ryt­hing with eve­ry­o­ne, bar­ter, etc., are uto­pian and even cra­zy ide­as that defy rea­li­ty. The orga­ni­zers them­sel­ves had nice ide­als; they wan­ted to chan­ge and add­ress eve­ryt­hing. I had the fee­ling, and I dis­cus­sed it with seve­ral peop­le, that the lea­ders of the pro­tests pro­bab­ly had no idea how the sta­te func­ti­ons. More­over, when a lea­der talks about being just an ordi­na­ry per­son and does not feel like a lea­der, he rapid­ly loses cre­di­bi­li­ty. The­se were too seri­ous topics. It’s a pity that emo­ti­ons stron­gly pre­vai­led over rea­son, a pity that the orga­ni­zers did not con­nect with intel­li­gen­ce, the cul­tu­ral com­mu­ni­ty. The­re was a lack of con­nec­ti­on, coope­ra­ti­on. Ins­te­ad, I per­ce­i­ved divi­si­on. Today, almost a year later, they are pro­bab­ly fru­stra­ted that the­re is no will to chan­ge the sta­te of pub­lic affairs, as I heard on tele­vi­si­on. It is a gre­at pity that the poten­tial against cor­rup­ti­on was not uti­li­zed. That the for­ces bro­ke up due to enti­re­ly dif­fe­rent ambi­ti­ons. I would recom­mend looking for faults wit­hin one­self. The dec­li­ning inte­rest in par­ti­ci­pa­ting in the Goril­la Pro­tests” ref­lects the reac­ti­on of all of us.


I have not expe­rien­ced such a cro­wd for­ce, as the­re was during the pho­tog­rap­hy, when the cro­wd moved from the squ­are. The ter­rain – SNP Squ­are and its sur­roun­dings – I know very well. I was for­tu­na­te when the cro­wd moved from the squ­are toward the Govern­ment Offi­ce; I was in one pla­ce for more than 10 minu­tes. The cro­wd was elect­ri­cal­ly buz­zing; it was magi­cal, uplif­ting. Des­pi­te the quite decent win­ter weat­her and the dark­ness that had alre­a­dy set in, my fin­gers were fre­e­zing. Below is the result of my efforts. A sig­ni­fi­cant por­ti­on of the pho­tog­raphs is pre­ci­se­ly from the time when the cro­wd was in motion.


Odka­zy


TOP


Všet­ky

Use Facebook to Comment on this Post