Krajina, Rakúsko, Zahraničie

Najzobrazovanejšie fotografie z Rakúska

Hits: 177

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Ľudská príroda, Neživé, Parky, Príroda, Rakúsko, Stavby, Záhrady, Zahraničie, Zámky

Barokový Schlosshof

Hits: 2262

Sch­loss­hof slú­ži­lo ako práz­dni­no­vé síd­lo Habs­bur­gov­cov. Nachá­dza sa neďa­le­ko od Devín­skej Novej Vsi. Odpo­rú­čam pre­chádz­ku cez Cyk­lo­most Slo­bo­dy, bude to prí­jem­ná polhodinka.

Sch­loss­hof je osa­da mes­teč­ka Engel­harts­tet­ten. V 12. a 13. sto­ro­čí sa zámok Hof uvá­dza ako pev­nosť Hof, pat­ria­ca ku zám­ku Eckars­tau (Wiki­pe­dia). Kom­plex je naj­väč­ším v Stred­nej Euró­pe – viac ako 50 hek­tá­rov. Nachá­dza­jú sa tu boha­té záh­ra­dy, vša­de je plno zele­ne. Okrem toho mini ZOO, pries­tor pre sta­tok, kone, hos­po­dár­ske zvie­ra­tá. Zámok Hof je naj­väč­šou baro­ko­vou stav­bou v Rakús­ku. Jeho novo­do­bá his­tó­ria sa datu­je od roku 1726, kedy napl­ni­li žela­nie Euge­na Savoj­ské­ho. Archi­tek­tom bol Johann Lucas von Hil­deb­randt. Mária Teré­zia dosta­la ten­to zámok v roku 1755 ako dar. Kon­com 19. sto­ro­čia cisár Fran­ti­šek Jozef objekt pre­ne­chal ríš­skej armá­de. Počas 2. sve­to­vej voj­ny objekt slú­žil nemec­kej armá­de a od roku 1945 rokov, soviet­skej. Až po roku 2002 sa zača­la rekon­štruk­cia. Od roku 2005 je zámok sprí­stup­ne­ný verej­nos­ti (sch​loss​hof​.ces​to​va​nie​.biz).


Sch­loss­hof ser­ved as a holi­day resi­den­ce for the Habs­bur­gs. It is loca­ted near Devín­ska Nová Ves. I recom­mend taking a walk through the Cyk­lo­most Slo­bo­dy (Cyc­list Brid­ge of Fre­e­dom), it will be a ple­a­sant half-​hour stroll.

Sch­loss­hof is a sett­le­ment of the town of Engel­harts­tet­ten. In the 12th and 13th cen­tu­ries, the Hof Cast­le is men­ti­oned as the for­tress Hof, belo­n­ging to the Eckars­tau Cast­le (Wiki­pe­dia). The com­plex is the lar­gest in Cen­tral Euro­pe – span­ning over 50 hec­ta­res. The­re are rich gar­dens, eve­ry­whe­re is full of gre­e­ne­ry. In addi­ti­on, the­re is a mini zoo, spa­ce for a farm, hor­ses, and farm ani­mals. Hof Cast­le is the lar­gest Baro­que buil­ding in Aus­tria. Its modern his­to­ry dates back to 1726 when it ful­fil­led the wish of Euge­ne of Savoy. The archi­tect was Johann Lucas von Hil­deb­randt. Maria The­re­sa rece­i­ved this cast­le as a gift in 1755. At the end of the 19th cen­tu­ry, Empe­ror Franz Joseph han­ded the pro­per­ty over to the impe­rial army. During World War II, the buil­ding ser­ved the Ger­man army and sin­ce 1945, the Soviet army. Recons­truc­ti­on began only after 2002. Sin­ce 2005, the cast­le has been open to the pub­lic (sch​loss​hof​.ces​to​va​nie​.biz).


Sch­loss­hof dien­te als Ferien­re­si­denz für die Habs­bur­ger. Es befin­det sich in der Nähe von Devín­ska Nová Ves. Ich emp­feh­le einen Spa­zier­gang über die Cyk­lo­most Slo­bo­dy (Fahr­radb­rüc­ke der Fre­i­he­it), es wird ein ange­neh­mer halb­stün­di­ger Spa­zier­gang sein.

Sch­loss­hof ist eine Sied­lung der Stadt Engel­harts­tet­ten. Im 12. und 13. Jahr­hun­dert wird die Hof­burg als Fes­tung Hof erwähnt, die zur Burg Eckars­tau gehör­te (Wiki­pe­dia). Die Anla­ge ist die größte in Mit­te­le­uro­pa – über 50 Hek­tar groß. Es gibt rei­che Gär­ten, übe­rall ist es vol­ler Grün. Außer­dem gibt es einen Mini-​Zoo, Platz für einen Bau­ern­hof, Pfer­de und Nutz­tie­re. Die Hof­burg ist das größte baroc­ke Gebä­u­de in Öster­re­ich. Ihre moder­ne Ges­chich­te reicht zurück bis ins Jahr 1726, als sie den Wun­sch von Eugen von Savo­y­en erfüll­te. Der Archi­tekt war Johann Lucas von Hil­deb­randt. Maria The­re­sia erhielt die­ses Sch­loss 1755 als Ges­chenk. Ende des 19. Jahr­hun­derts über­gab Kai­ser Franz Joseph das Anwe­sen der kai­ser­li­chen Armee. Wäh­rend des Zwe­i­ten Weltk­riegs dien­te das Gebä­u­de der deuts­chen Armee und seit 1945 der sowje­tis­chen Armee. Die Rekons­truk­ti­on begann erst nach 2002. Seit 2005 ist das Sch­loss für die Öffen­tlich­ke­it zugän­glich (sch​loss​hof​.ces​to​va​nie​.biz).


Odka­zy:

Use Facebook to Comment on this Post

Česko, Južná Morava, Krajina, Technika, Zahraničie

Vysielač Kojál stojí na mieste kde narieka vietor

Hits: 695

Vysie­lač Kojál je 340 met­rov vyso­ký vysie­lač, kto­rý je posta­ve­ný na rov­no­men­nom vrcho­le medzi obca­mi Lipo­vec a Krá­sen­ska, asi 25 km seve­ro­vý­chod­ne od Brna. Je naj­vyš­šou stav­bou na Mora­ve, a tre­ťou naj­vyš­šou v Čes­ku. Sig­ná­lom pokrý­va juž­nú a stred­nú Mora­vu a časť východ­ných Čiech. Posta­ve­ný bol v rokoch 19571958. V pre­vádz­ke je od 1.1.1959 (Wiki­pe­dia CS).

V roku 1968 sa stal mies­tom odpo­ru. Po invá­zii voj­sk Var­šav­skej zmlu­vy vo vysie­la­ní pokra­čo­va­lo brnen­ské štú­dio, z kto­ré­ho uni­kol pre­no­so­vý auto­bus20-​timi pra­cov­ník­mi a na Kojá­li mu radi­oko­mu­ni­kač­ní kole­go­via poskyt­li záze­mie. Vďa­ka sil­né­mu sig­ná­lu z vysie­la­ča dosa­ho­va­lo neskôr vysie­la­nie z Brna a Dědíc až na úze­mie Rakús­ka, kde ho pre­be­ra­la tele­ví­zia ORF a šíri­la ďalej. V 80-​tych rokoch pre­beh­la na vysie­la­či rekon­štruk­cia. Pri pre­cho­de ana­ló­go­vé­ho vysie­la­nia na digi­tál­ne pre­beh­la moder­ni­zá­cia, v roku 2009 tu bol vypnu­tý ana­ló­go­vý sig­nál ČT2 a v roku 2011 Novy, ČT1, a Pri­my. Maxi­mál­ne pra­co­va­lo na vysie­la­či zhru­ba 60 zamest­nan­cov, v roku 2019 ho obslu­ho­va­li dva­ja sta­li zamest­nan­ci (Wiki­pe­dia CS).

Vysie­lač Kojál pat­rí k dôle­ži­tej­ším súčas­tiam infra­štruk­tú­ry Čes­kých Radi­oko­mu­ni­ká­cií. Mal vyni­ka­jú­ci dosah, nala­de­ný ho malo asi 2.5 mili­ó­na oby­va­te­ľov býva­lé­ho Čes­ko­slo­ven­ska (para​bo​la​.cz). Vzni­kol ako štvr­tý tele­víz­ny vysie­lač Čes­ko­slo­ven­ska. Jeho oce­ľo­vá kon­štruk­cia je die­lom vyni­ka­jú­ce­ho tvor­cu inži­nier­ských diel Jose­fa Wan­ke­ho, kto­rý vte­dy pra­co­val v Hut­ním pro­jek­tu v Pra­he. Vo vnút­ri sto­žia­ru bol výťah, kto­rý šiel do výš­ky 290.62 met­ra a trva­lo mu to asi 10 minút. Raz vypa­dol sig­nál počas Ver­di­ho ope­ry a obslu­ha zara­di­la mono­skop a k nemu meló­diu Ole, olé, kup­te si zas, ole, olé náš ana­nas …”. Priš­li mno­hé sťaž­nos­ti, že Kojál obslu­hu­jú bar­ba­ri. V roku 1963 tu nasta­la myšia kala­mi­ta a bol nasa­de­ný zdat­ný hubi­teľ kocúr Mar­kup, kto­rý poznal všet­ky káb­lo­vé roz­vo­dy. Pri potre­be nie­kam prie­tiah­nuť nový kábel bol Mar­kup nepo­strá­da­teľ­ný pomoc­ník (Jakub Kará­sek). Vysie­la­ču pat­rí 800 kW zálož­ný gene­rá­tor, kto­rý doká­že do 20 sekúnd dodať celú spot­re­bu pri výpad­ku elek­tri­ny (pira​.cz).

Vysie­lač je posta­ve­ný na nevľúd­nom kop­ci o kto­rom sa vra­ví, že na ňom narie­ka vie­tor. Kedy­si dáv­no v 14. sto­ro­čí na kop­ci odpo­čí­va­li mat­ky a koji­li svo­je deti (idnes​.cz). Vrch sa pôvod­ne nazý­val Kujál, od slo­va kuja­ti – fou­ka­ti, huče­tí (Jan Celý).


The Kojál trans­mit­ter is a 340-​meter-​tall bro­ad­cas­ting tower situ­ated on the hill of the same name bet­we­en the vil­la­ges of Lipo­vec and Krá­sen­sko, app­ro­xi­ma­te­ly 25 km nort­he­ast of Brno. It is the tal­lest struc­tu­re in Mora­via and the third tal­lest in the Czech Repub­lic. Its sig­nal covers sout­hern and cen­tral Mora­via and parts of eas­tern Bohe­mia. Cons­truc­ted bet­we­en 1957 and 1958, it has been in ope­ra­ti­on sin­ce Janu­ary 1, 1959 (Wiki­pe­dia CS).

In 1968, it beca­me a site of resis­tan­ce. After the inva­si­on of the War­saw Pact for­ces, bro­ad­cas­ting con­ti­nu­ed from the Brno stu­dio, and a trans­mis­si­on bus with 20 emplo­y­ees fled to Kojál, whe­re the­ir col­le­a­gu­es pro­vi­ded sup­port. Thanks to the strong sig­nal from the trans­mit­ter, bro­ad­cas­ting from Brno and Dědi­ce rea­ched as far as Aus­tria, whe­re it was pic­ked up by ORF tele­vi­si­on and rela­y­ed furt­her. In the 1980s, the trans­mit­ter under­went recons­truc­ti­on. During the trans­i­ti­on from ana­log to digi­tal bro­ad­cas­ting, moder­ni­za­ti­on took pla­ce. In 2009, the ana­log sig­nal of ČT2 was swit­ched off here, fol­lo­wed by Nova, ČT1, and Pri­ma in 2011. Ini­tial­ly, around 60 emplo­y­ees wor­ked at the trans­mit­ter, but by 2019, only two per­ma­nent emplo­y­ees ope­ra­ted it (Wiki­pe­dia CS).

The Kojál trans­mit­ter is among the essen­tial com­po­nents of the Czech Radi­ocom­mu­ni­ca­ti­ons infras­truc­tu­re. It had an excel­lent reach, rea­ching app­ro­xi­ma­te­ly 2.5 mil­li­on inha­bi­tants of the for­mer Cze­cho­slo­va­kia. It was estab­lis­hed as the fourth tele­vi­si­on trans­mit­ter in Cze­cho­slo­va­kia. Its ste­el struc­tu­re was desig­ned by the outs­tan­ding engi­ne­er Josef Wan­ke, who wor­ked at Hut­ní pro­jekt in Pra­gue at the time. Insi­de the tower, the­re was an ele­va­tor rea­ching a height of 290.62 meters, taking about 10 minu­tes to ascend. Once, during a bro­ad­cast of a Ver­di ope­ra, the sig­nal fai­led, and the staff pla­y­ed a tape with the melo­dy Ole, olé, buy our pine­app­le again, ole, olé…”. Many com­plaints were rece­i­ved, accu­sing the staff of being bar­ba­ric. In 1963, the­re was a mou­se pla­gue, and a pro­fi­cient mou­se exter­mi­na­tor named Mar­kup, who knew all the cab­le rou­tes, was dep­lo­y­ed. Mar­kup was an indis­pen­sab­le hel­per whe­ne­ver a new cab­le needed to be pul­led some­whe­re (Jakub Kará­sek). The trans­mit­ter is equ­ip­ped with an 800 kW bac­kup gene­ra­tor capab­le of supp­ly­ing the enti­re elect­ri­ci­ty demand wit­hin 20 seconds of a power outa­ge (pira​.cz).

The trans­mit­ter is loca­ted on a ble­ak hill, said to be whe­re the wind mourns. In the 14th cen­tu­ry, mot­hers res­ted on the hill and bre­ast­fed the­ir chil­dren. The hill was ori­gi­nal­ly cal­led Kujál, from the word kuja­ti,” mea­ning to blow or roar (Jan Celý).


Vysí­lač Kojál je 340 met­rů vyso­ký vysí­lač, kte­rý je posta­ven na stej­noj­men­ném vrcho­lu mezi obce­mi Lipo­vec a Krá­sen­sko, asi 25 km seve­ro­vý­chod­ně od Brna. Je nej­vyš­ší stav­bou na Mora­vě a tře­tí nej­vyš­ší v Čes­ku. Sig­ná­lem pokrý­vá již­ní a střed­ní Mora­vu a část východ­ních Čech. Posta­ven byl v letech 1957 – 1958. V pro­vo­zu je od 1.1.1959 (Wiki­pe­dia CS).

V roce 1968 se stal mís­tem odpo­ru. Po inva­zi voj­sk Var­šav­ské smlou­vy ve vysí­lá­ní pokra­čo­va­lo brněn­ské stu­dio, z něhož unikl pře­no­so­vý auto­bus s 20 pra­cov­ní­ky, a na Kojá­lu mu radi­oko­mu­ni­kač­ní kole­go­vé poskyt­li záze­mí. Díky sil­né­mu sig­ná­lu z vysí­la­če dosa­ho­va­lo později vysí­lá­ní z Brna a Dědic až na úze­mí Rakous­ka, kde ho pře­bí­ra­la tele­vi­ze ORF a šíři­la dál. V 80. letech pro­běh­la na vysí­la­či rekons­truk­ce. Při pře­cho­du z ana­lo­go­vé­ho vysí­lá­ní na digi­tál­ní byla pro­ve­de­na moder­ni­za­ce, v roce 2009 zde byl vypnut ana­lo­go­vý sig­nál ČT2 a v roce 2011 Nova, ČT1 a Pri­ma. Maxi­mál­ně na vysí­la­či pra­co­va­lo asi 60 zaměst­nan­ců, v roce 2019 jej obslu­ho­va­li dva stá­lí zaměst­nan­ci (Wiki­pe­dia CS).

Vysí­lač Kojál patří k důle­ži­těj­ším sou­čás­tem infras­truk­tu­ry Čes­kých Radi­oko­mu­ni­ka­cí. Měl vyni­ka­jí­cí dosah, nala­děn jej mělo asi 2,5 mili­onu oby­va­tel býva­lé­ho Čes­ko­slo­ven­ska (para​bo​la​.cz). Vznikl jako čtvr­tý tele­viz­ní vysí­lač Čes­ko­slo­ven­ska. Jeho oce­lo­vá kons­truk­ce je dílem vyni­ka­jí­cí­ho tvůr­ce inže­nýr­ských sta­veb Jose­fa Wan­ke­ho, kte­rý teh­dy pra­co­val v Hut­ním pro­jek­tu v Pra­ze. Uvni­tř sto­žá­ru byl výtah, kte­rý jez­dil do výš­ky 290,62 met­ru a trva­lo mu to asi 10 minut. Jed­nou vypadl sig­nál během Ver­di­ho ope­ry a obslu­ha zařa­di­la mono­skop a k němu melo­dii Ole, olé, kup­te si zas, ole, olé náš ana­nas…“. Přiš­lo mno­ho stíž­nos­tí, že Kojál obslu­hu­jí bar­ba­ři. V roce 1963 zde nasta­la myší kala­mi­ta a byl nasa­zen zdat­ný lovec kocour Mar­kup, kte­rý znal všech­ny kabe­lo­vé roz­vo­dy. Při potře­bě někam pro­táh­nout nový kabel byl Mar­kup nepos­tra­da­tel­ný pomoc­ník (Jakub Kará­sek). Vysí­la­či patří 800kW zálož­ní gene­rá­tor, kte­rý doká­že do 20 sekund dodat celou spo­tře­bu při výpad­ku elek­tři­ny (pira​.cz).

Vysí­lač je posta­ven na nevlíd­ném kop­ci, o kte­rém se říká, že na něm naří­ká vítr. Kdy­si dáv­no ve 14. sto­le­tí na kop­ci odpo­čí­va­ly mat­ky a koji­ly své děti (idnes​.cz). Vrch se původ­ně nazý­val Kujál, od slo­va kuja­ti – fou­ka­ti, hučet (Jan Celý).


Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Organizmy, Príroda, Rakúsko, Rastliny, V čase, Zahraničie

Jar na Braunsbergu

Hits: 1878

Jar na Brauns­ber­gu je skve­lou prí­le­ži­tos­ťou zažiť pre­bu­de­nie prí­ro­dy a vidieť jedi­neč­né výhľa­dy na oko­li­tú kra­ji­nu. V jar­nom obdo­bí sa Brauns­berg mení na oázu fareb­ných kve­tov a zele­nej vege­tá­cie. Stro­my začí­na­jú pučať, na sva­hoch kop­ca sa obja­vu­jú prvé jara­bi­ny, mar­hu­le a čereš­ne, kto­ré vytvá­ra­jú pôso­bi­vú pale­tu farieb a vôní. Je síce ešte chlad­nej­šie poča­sie, ale opla­tí sa sem zájsť. Na Brauns­ber­gu sa nachá­dza množ­stvo turis­tic­kých chod­ní­kov a cyk­lot­rás, kto­ré umož­ňu­jú pohodl­ný a prí­jem­ný spô­sob, ako pre­skú­mať ten­to úžas­ný kra­jin­ný park v jar­nom období.


Spring on Brauns­berg is a gre­at oppor­tu­ni­ty to expe­rien­ce the awa­ke­ning of natu­re and see uni­que vie­ws of the sur­roun­ding lands­ca­pe. In the spring­ti­me, Brauns­berg trans­forms into an oasis of color­ful flo­wers and gre­en vege­ta­ti­on. Tre­es begin to bud, and on the slo­pes of the hill, the first rowans, apri­cots, and cher­ries appe­ar, cre­a­ting an impres­si­ve palet­te of colors and scents. Whi­le the weat­her may still be cooler, it’s worth a visit here. Brauns­berg boasts nume­rous hiking trails and cyc­ling rou­tes, pro­vi­ding a com­for­tab­le and enjo­y­ab­le way to explo­re this ama­zing lands­ca­pe park in the springtime.


Der Früh­ling auf dem Brauns­berg ist eine gro­ßar­ti­ge Gele­gen­he­it, das Erwa­chen der Natur zu erle­ben und ein­zi­gar­ti­ge Ausb­lic­ke auf die umlie­gen­de Lands­chaft zu genie­ßen. Im Früh­ling ver­wan­delt sich der Brauns­berg in eine Oase aus bun­ten Blu­men und grüner Vege­ta­ti­on. Bäu­me begin­nen zu knos­pen, und an den Hän­gen des Hügels ers­che­i­nen die ers­ten Ebe­res­chen, Apri­ko­sen und Kirs­chen, die eine bee­in­druc­ken­de Palet­te von Far­ben und Düf­ten erze­ugen. Auch wenn das Wet­ter noch etwas küh­ler sein kann, lohnt sich ein Besuch hier. Der Brauns­berg ver­fügt über zahl­re­i­che Wan­der­we­ge und Radwe­ge, die einen bequ­e­men und ange­neh­men Weg bie­ten, um die­sen ers­taun­li­chen Lands­chafts­park im Früh­ling zu erkunden.


Use Facebook to Comment on this Post

Biotopy, Európske, Krajina, Mestá, Mestá, Mokrade, Organizmy, Príroda, Rakúske, Rakúsko, Rastliny, Rieky, Skaly, Stromy, Typ krajiny, Zahraničie

Hainburg an der Donau

Hits: 5013

Kra­ji­na pri Hain­bur­gu, o kto­rú som sa ja pre­dov­šet­kým zau­jí­mal, pat­rí do uni­kát­ne­ho európ­ske­ho národ­né­ho par­ku Donau-​Auen. Nachá­dza sa vlast­ne medzi veľ­ký­mi mes­ta­mi Bra­ti­sla­vaVie­deň. Hain­burg an der Donau je malé mes­teč­ko, neďa­le­ko od Bra­ti­sla­vy. Nad obcou sú dva kop­ce: Brauns­berg Sch­loss­berg. Na Sch­loss­ber­gu je hrad Hain­burg.

Na plo­che 25 km2 žije nece­lých 6 tisíc oby­va­te­ľov (ces​to​va​nie​.biz). Hrad Sch­loss­berg na kop­ci posta­vil z pôvod­ných star­ších hra­dieb cisár Hen­rich III. v roku 1050 (ces​to​va​nie​.biz). V roku 1108 sa maji­teľ­mi hra­du sta­li Baben­ber­gov­ci (Wiki­pe­dia). V dru­hej polo­vi­ci 12. sto­ro­čia sa o jeho rekon­štruk­ciu zaslú­žil Richard Levie Srd­ce. V 13. sto­ro­čí čes­ký panov­ník Pře­mysl Ota­kar. V roku 1252 sa stá­va majet­kom Habs­bur­gov­cov. O roku 1629 hrad spra­vu­je mes­to, avšak začí­na pust­núť (ces​to​va​nie​.biz). V roku 1683 vyplie­ni­li mes­to Tur­ci. Zahy­nu­lo 8000 oby­va­te­ľov (Wiki­pe­dia). Vte­dy sa poda­ri­lo utiecť pre nimi Tho­ma­so­vi Hayd­no­vi – otco­vi hudob­né­ho skla­da­te­ľa Joze­fa Hayd­na. V roku 1789 sem cisár Jozef II. pre­sťa­ho­val spra­co­va­teľ­skú továr­nič­ku taba­ku, kto­rá si dlhé desať­ro­čia drža­la veľ­mi význam­ný hos­po­dár­sky význam v mes­te (ces​to​va​nie​.biz). V mes­te sa nachá­dza jed­na z naj­za­cho­va­lej­ších stre­do­ve­kých mest­ských brán v Euró­pe – Wie­ner­tor (Vie­den­ská brá­na) a Unger­tor – Maďar­ská brá­na (ces​to​va​nie​.biz) (Uhor­ská brá­na) (Wiki­pe­dia). K mes­tu pat­ria aj ruiny hra­du Hei­men­burg (Röt­hels­te­in), kto­rý sa nachá­dza nece­lé 2 km od mes­ta (ces​to​va​nie​.biz), pri Duna­ji, pod Brauns­ber­gom. V júni sa tu kaž­dý rok kona­jú stre­do­ve­ké trhy a v lete hrad­né sláv­nos­ti (Wiki­pe­dia).


The lands­ca­pe near Hain­burg, which I was par­ti­cu­lar­ly inte­res­ted in, belo­ngs to the uni­que Euro­pe­an nati­onal park Donau-​Auen. It is actu­al­ly loca­ted bet­we­en the major cities of Bra­ti­sla­va and Vien­na. Hain­burg an der Donau is a small town near Bra­ti­sla­va. Abo­ve the town are two hills: Brauns­berg and Sch­loss­berg. On Sch­loss­berg hill stands Hain­burg Castle.

On an area of 25 km² live just under 6,000 inha­bi­tants (ces​to​va​nie​.biz). Empe­ror Hen­ry III built Sch­loss­berg Cast­le on the hill from the ori­gi­nal older walls in 1050 (ces​to​va​nie​.biz). In 1108, the cast­le beca­me owned by the Baben­berg fami­ly (Wiki­pe­dia). In the second half of the 12th cen­tu­ry, its recons­truc­ti­on was over­se­en by Richard the Lion­he­art. In the 13th cen­tu­ry, it was owned by the Czech ruler Pře­mysl Ota­kar. In 1252, it beca­me the pro­per­ty of the Habs­bur­gs. Around 1629, the city began to dete­ri­ora­te (ces​to​va​nie​.biz). In 1683, the city was plun­de­red by the Turks. 8000 inha­bi­tants peris­hed (Wiki­pe­dia). It was then that Tho­mas Haydn, the fat­her of the com­po­ser Joseph Haydn, mana­ged to esca­pe. In 1789, Empe­ror Joseph II relo­ca­ted a tobac­co pro­ces­sing fac­to­ry here, which held sig­ni­fi­cant eco­no­mic impor­tan­ce in the city for deca­des (ces​to​va​nie​.biz). The city is home to one of the best-​preserved medie­val city gates in Euro­pe – Wie­ner­tor (Vien­na Gate) and Unger­tor – Hun­ga­rian Gate (ces​to​va​nie​.biz) (Hun­ga­rian Gate) (Wiki­pe­dia). The ruins of Hei­men­burg Cast­le (Röt­hels­te­in), loca­ted less than 2 km from the city (ces​to​va​nie​.biz), near the Danu­be, below Brauns­berg. Eve­ry June, medie­val mar­kets are held here, and in sum­mer, cast­le fes­ti­vi­ties take pla­ce (Wiki­pe­dia).


Die Lands­chaft in der Nähe von Hain­burg, die mich beson­ders inte­res­sier­te, gehört zum ein­zi­gar­ti­gen euro­pä­is­chen Nati­onal­park Donau-​Auen. Es befin­det sich tat­säch­lich zwis­chen den gro­ßen Städ­ten Bra­ti­sla­va und Wien. Hain­burg an der Donau ist eine kle­i­ne Stadt in der Nähe von Bra­ti­sla­va. Über der Stadt lie­gen zwei Hügel: Brauns­berg und Sch­loss­berg. Auf dem Sch­loss­berg steht das Sch­loss Hainburg.

Auf einer Flä­che von 25 km² leben knapp 6.000 Ein­woh­ner (ces​to​va​nie​.biz). Kai­ser Hein­rich III. errich­te­te 1050 das Schlossberg-​Schloss auf dem Hügel aus den urs­prün­gli­chen älte­ren Mau­ern (ces​to​va​nie​.biz). Im Jahr 1108 wur­de das Sch­loss Eigen­tum der Baben­ber­ger (Wiki­pe­dia). In der zwe­i­ten Hälf­te des 12. Jahr­hun­derts wur­de sei­ne Rekons­truk­ti­on von Richard Löwen­herz über­wacht. Im 13. Jahr­hun­dert gehör­te es dem böh­mis­chen Herrs­cher Pře­mysl Otto­kar. Im Jahr 1252 ging es in den Besitz der Habs­bur­ger über. Um 1629 begann die Stadt zu ver­fal­len (ces​to​va​nie​.biz). Im Jahr 1683 wur­de die Stadt von den Tür­ken gep­lün­dert. 8000 Ein­woh­ner kamen ums Leben (Wiki­pe­dia). Zu die­ser Zeit gelang es Tho­mas Haydn, dem Vater des Kom­po­nis­ten Joseph Haydn, zu ent­kom­men. Im Jahr 1789 ver­leg­te Kai­ser Joseph II. eine Tabak­ve­rar­be­i­tungs­fab­rik hier­her, die jahr­zehn­te­lang eine bede­uten­de wirts­chaft­li­che Bede­utung für die Stadt hat­te (ces​to​va​nie​.biz). Die Stadt beher­bergt eines der am bes­ten erhal­te­nen mit­te­lal­ter­li­chen Stadt­to­re Euro­pas – das Wie­ner­tor (Wie­ner Tor) und das Unger­tor – das Unga­ris­che Tor (ces​to​va​nie​.biz) (Unga­ris­ches Tor) (Wiki­pe­dia). Die Ruinen der Burg Hei­men­burg (Röt­hels­te­in), die sich weni­ger als 2 km von der Stadt ent­fernt befin­den (ces​to​va​nie​.biz), in der Nähe der Donau, unter­halb des Brauns­ber­gs. Jeden Juni fin­den hier mit­te­lal­ter­li­che Mär­kte statt, und im Som­mer fin­den Burg­fest­lich­ke­i­ten statt (Wiki­pe­dia).


Odka­zy



TOP

Všet­ky

Use Facebook to Comment on this Post