Krajina, Česko, Južná Morava, Mestá, Mestá, Moravské, Typ krajiny, Zahraničie

Telč – moravské Benátky

skala
Hits: 113

Telč je mes­to nachá­dza­jú­ce sa v okre­se Jihla­va. S počtom oby­va­te­ľov pri­bliž­ne 5 200 je zná­me pre­dov­šet­kým svo­jím his­to­ric­kým cen­trom. Telč leží v Čes­ko­mo­rav­skej vrcho­vi­ny. Mes­to je obklo­pe­né ryb­ník­mi, cen­trom pre­te­ká Telčs­ký potok, kto­rý sa juž­ne od mes­ta vlie­va do Dyje. Prvá písom­ná zmien­ka o Tel­či pochá­dza z roku 1335. V polo­vi­ci 14. sto­ro­čia tu bol posta­ve­ný gotic­ký hrad a oko­lo neho vznik­lo opev­ne­né mes­to. V 16. sto­ro­čí, za vlá­dy Zacha­riá­ša z Hrad­ca, pre­šla Telč význam­nou pre­stav­bou. Pôvod­ný gotic­ký hrad bol pre­sta­va­ný na rene­sanč­ný zámok a mest­ské domy na námes­tí dosta­li rene­sanč­né fasá­dy s arká­da­mi. Vďa­ka tým­to úpra­vám sa Telč sta­la jed­ným z najk­raj­ších rene­sanč­ných miest v stred­nej Euró­pe (en​.wiki​pe​dia​.org).

Zalo­že­nie Tel­ča je pod­ľa poves­ti spo­je­né z knie­ža­ťom Ottom II., z roku 1099. Vte­dy zalo­žil kapl­n­ku, neskôr kos­tol a osa­du, dneš­né Sta­ré Mes­to. Od roku 1339 je Telč pod pal­com pánov z Hrad­ca (Jin­dři­chov­ho Hrad­ca). V roku 1423 bola Telč dobi­tá husit­mi pod vede­ním Jana Hvěz­du z Více­mi­líc. V 18. sto­ro­čí na telčs­ké pan­stvo nastú­pi­li Lichtensteinovci-​Kastelkornovci. Krát­ko nato Pod­stat­skí, kto­rí spo­jil oba rody. Spra­vo­va­nie také­ho­to rodu Pod­stat­ských – Lich­tens­te­i­nov trva­lo do roku 1945. Posled­ní jeho čle­no­via boli vysíd­le­ní do Rakús­ka (Ilo­na Jen­čí­ko­vá).

Domi­nan­tou mes­ta je tro­j­u­hol­ní­ko­vé námes­tie Zacha­riá­ša z Hrad­ca, kto­ré je lemo­va­né rene­sanč­ný­mi a baro­ko­vý­mi meš­tian­sky­mi doma­mi s cha­rak­te­ris­tic­ký­mi štít­mi a arká­da­mi. V stre­de námes­tia sa nachá­dza fon­tá­na a moro­vý stĺp. Medzi význam­né stav­by pat­rí rad­ni­ca, kos­tol svä­té­ho Ducha a far­ský kos­tol svä­té­ho Jaku­ba (whc​.unes​co​.org). Telčs­ký zámok je jed­ným z naj­za­cho­va­lej­ších rene­sanč­ných zám­kov v Čes­kej repub­li­ke. Obklo­pu­je ho anglic­ký park a jeho inte­ri­é­ry sú boha­té na pôvod­né rene­sanč­né a baro­ko­vé zaria­de­nie (en​.wiki​pe​dia​.org). His­to­ric­ké jad­ro Tel­ča bolo v roku 1992 zapí­sa­né do Zozna­mu sve­to­vé­ho kul­túr­ne­ho a prí­rod­né­ho dedič­stva UNESCO (Ilo­na Jen­čí­ko­vá). Na zám­ku sa sa toči­li roz­práv­ky Pyš­ná prin­cez­ná, Jak se budí prin­cez­ny, Z pek­la šťas­tie (zamek​-telc​.eu). Mes­to ponú­ka množ­stvo kul­túr­nych podu­ja­tí, fes­ti­va­lov a výstav počas celé­ho roka. Vďa­ka svo­jej zacho­va­los­ti a archi­tek­to­nic­ké­mu bohat­stvu je čas­to nazý­va­né ​“morav­ské Benát­ky” (visitc​ze​chia​.com).

Telč is a town loca­ted in the Jihla­va Dis­trict of the Czech Repub­lic. With a popu­la­ti­on of app­ro­xi­ma­te­ly 5,200, it is best kno­wn for its his­to­ric town cen­ter. Telč lies in the Bohemian-​Moravian High­lands. The town is sur­roun­ded by ponds, and the Telč Stre­am flo­ws through the cen­ter, joining the Dyje River south of the town. The first writ­ten record of Telč dates back to 1335. In the mid-​14th cen­tu­ry, a Got­hic cast­le was built here, and a for­ti­fied town deve­lo­ped around it. In the 16th cen­tu­ry, under the rule of Zacha­rias of Hra­dec, Telč under­went sig­ni­fi­cant recons­truc­ti­on. The ori­gi­nal Got­hic cast­le was con­ver­ted into a Renais­san­ce cha­te­au, and the town­hou­ses around the squ­are were given Renais­san­ce faca­des with arca­des. The­se chan­ges made Telč one of the most beau­ti­ful Renais­san­ce towns in Cen­tral Euro­pe (en​.wiki​pe​dia​.org).

Accor­ding to legend, the foun­ding of Telč is asso­cia­ted with Prin­ce Otto II in the year 1099. He is said to have estab­lis­hed a cha­pel, later a church, and a sett­le­ment — today’s Old Town — as a memo­rial to his vic­to­ry. Sin­ce 1339, Telč came under the con­trol of the Lords of Hra­dec (Jin­dři­chův Hra­dec). In 1423, Telč was cap­tu­red by the Hus­si­tes under the lea­ders­hip of Jan Hvěz­da of Více­mi­li­ce. In the 18th cen­tu­ry, the Lichtenstein-​Kastelkorn fami­ly took over the Telč esta­te. Short­ly after­ward, the Pod­stat­ský fami­ly uni­ted both line­a­ges. The Podstatský-​Lichtenstein fami­ly mana­ged the esta­te until 1945 when its last mem­bers were expel­led to Aus­tria (Ilo­na Jenčíková).

The town’s most pro­mi­nent fea­tu­re is Zacha­rias of Hra­dec Squ­are, a trian­gu­lar squ­are lined with Renais­san­ce and Baro­que town­hou­ses with dis­tinc­ti­ve gab­les and arca­des. In the cen­ter of the squ­are stands a foun­tain and a Marian pla­gue column. Notab­le buil­dings inc­lu­de the town hall, the Church of the Holy Spi­rit, and the parish Church of St. James (whc​.unes​co​.org). Telč Cha­te­au is one of the best-​preserved Renais­san­ce cha­te­aus in the Czech Repub­lic. It is sur­roun­ded by an English-​style park, and its inte­ri­ors fea­tu­re ori­gi­nal Renais­san­ce and Baro­que fur­nis­hings (en​.wiki​pe​dia​.org). The his­to­ric cen­ter of Telč was insc­ri­bed on the UNESCO World Heri­ta­ge List in 1992 (Ilo­na Jenčíková).

The cha­te­au has also ser­ved as a fil­ming loca­ti­on for well-​known Czech fai­ry tale movies such as Proud Prin­cess, How Prin­ces­ses Are Awa­ke­ned, and Hell’s Hap­pi­ness (zamek​-telc​.eu). The town hosts a varie­ty of cul­tu­ral events, fes­ti­vals, and exhi­bi­ti­ons throug­hout the year. Due to its pre­ser­va­ti­on and archi­tec­tu­ral rich­ness, it is often refer­red to as the ​“Veni­ce of Mora­via” (visitc​ze​chia​.com).

Telč ist eine Stadt im Bez­irk Jihla­va in der Tsche­chis­chen Repub­lik. Mit etwa 5.200 Ein­woh­nern ist sie vor allem für ihr his­to­ris­ches Stadt­zen­trum bekannt. Telč liegt in der Böhmisch-​Mährischen Höhe. Die Stadt ist von Tei­chen umge­ben, durch das Zen­trum flie­ßt der Telčský-​Bach, der süd­lich der Stadt in die Tha­ya (Dyje) mün­det. Die ers­te sch­rift­li­che Erwäh­nung von Telč stammt aus dem Jahr 1335. Mit­te des 14. Jahr­hun­derts wur­de hier eine gotis­che Burg errich­tet, um die sich eine befes­tig­te Stadt ent­wic­kel­te. Im 16. Jahr­hun­dert, unter der Herrs­chaft von Zacha­rias von Neuhaus, erfuhr Telč bede­uten­de bau­li­che Verän­de­run­gen. Die urs­prün­gli­che gotis­che Burg wur­de zu einem Renais­san­cesch­loss umge­baut, und die Häu­ser am Mar­kt­platz erhiel­ten Renais­san­ce­fas­sa­den mit Arka­den. Dank die­ser Umges­tal­tun­gen wur­de Telč zu einer der schöns­ten Renais­san­ces­täd­te Mit­te­le­uro­pas (en​.wiki​pe​dia​.org).

Der Legen­de nach ist die Grün­dung von Telč mit dem mäh­ris­chen Fürs­ten Otto II. im Jahr 1099 ver­bun­den. Er soll zum Geden­ken an sei­nen Sieg eine Kapel­le, spä­ter eine Kir­che und eine Sied­lung – das heuti­ge Alte Stadt­vier­tel – geg­rün­det haben. Seit 1339 stand Telč unter der Herrs­chaft der Her­ren von Neuhaus (Jin­dři­chův Hra­dec). 1423 wur­de Telč von den Hus­si­ten unter der Füh­rung von Jan Hvěz­da von Více­mi­li­ce ero­bert. Im 18. Jahr­hun­dert über­nahm die Fami­lie Liechtenstein-​Kastelkorn die Herrs­chaft über Telč. Kurz darauf vere­in­te die Fami­lie Pod­statz­ky bei­de Adels­gesch­lech­ter. Die Fami­lie Podstatzky-​Liechtenstein ver­wal­te­te das Herrs­chafts­ge­biet bis 1945, als die letz­ten Mitg­lie­der nach Öster­re­ich ver­trie­ben wur­den (Ilo­na Jenčíková).

Das Wahr­ze­i­chen der Stadt ist der dre­iec­ki­ge Mar­kt­platz Zacha­rias von Neuhaus, der von Renaissance- und Barock­hä­u­sern mit cha­rak­te­ris­tis­chen Gie­beln und Arka­den gesä­umt ist. In der Mit­te des Plat­zes befin­den sich ein Brun­nen und eine Marien­sä­u­le. Zu den bede­uten­den Bau­wer­ken zäh­len das Rat­haus, die Kir­che des Hei­li­gen Geis­tes und die Pfarr­kir­che St. Jakob (whc​.unes​co​.org). Das Sch­loss Telč gehört zu den am bes­ten erhal­te­nen Renais­san­cesch­lös­sern in der Tsche­chis­chen Repub­lik. Es ist von einem englis­chen Park umge­ben, und die Innen­rä­u­me sind reich mit ori­gi­na­ler Renaissance- und Baroc­kauss­tat­tung aus­ges­tat­tet (en​.wiki​pe​dia​.org). Das his­to­ris­che Stadt­zen­trum von Telč wur­de 1992 in die Lis­te des UNESCO-​Weltkultur- und Natu­rer­bes auf­ge­nom­men (Ilo­na Jenčíková).

Das Sch­loss dien­te auch als Dre­hort für bekann­te tsche­chis­che Mär­chen­fil­me wie Die stol­ze Prin­zes­sin (Pyš­ná prin­cez­na), Wie man Prin­zes­sin­nen wec­kt (Jak se budí prin­cez­ny) und Glück aus der Höl­le (Z pek­la štěs­tí) (zamek​-telc​.eu). Die Stadt bie­tet das gan­ze Jahr über zahl­re­i­che kul­tu­rel­le Verans­tal­tun­gen, Fes­ti­vals und Auss­tel­lun­gen. Aufg­rund ihres gut erhal­te­nen Zus­tands und ihres archi­tek­to­nis­chen Reich­tums wird Telč oft als ​„Mäh­ris­ches Vene­dig“ bez­e­ich­net (visitc​ze​chia​.com).

Telč je měs­to nachá­ze­jí­cí se v okre­se Jihla­va v Čes­ké repub­li­ce. S počtem oby­va­tel přib­liž­ně 5 200 je zná­mé pře­dev­ším svým his­to­ric­kým cen­trem. Telč leží v oblas­ti Čes­ko­mo­rav­ské vrcho­vi­ny. Měs­to je obklo­pe­no ryb­ní­ky, cen­trem pro­té­ká Telčs­ký potok, kte­rý se již­ně od měs­ta vlé­vá do Dyje. Prv­ní písem­ná zmín­ka o Tel­či pochá­zí z roku 1335. V polo­vi­ně 14. sto­le­tí zde byl posta­ven gotic­ký hrad a kolem něj vznik­lo opev­něné měs­to. V 16. sto­le­tí, za vlá­dy Zacha­riá­še z Hrad­ce, proš­la Telč význam­nou pře­stav­bou. Původ­ní gotic­ký hrad byl pře­sta­věn na rene­sanč­ní zámek a měš­ťan­ské domy na náměs­tí dosta­ly rene­sanč­ní fasá­dy s arká­da­mi. Díky těm­to úpra­vám se Telč sta­la jed­ním z nejk­rás­něj­ších rene­sanč­ních měst ve střed­ní Evro­pě (en​.wiki​pe​dia​.org).

Pod­le pověs­ti je zalo­že­ní Tel­če spo­je­no s morav­ským kní­že­tem Otou II. v roce 1099. Teh­dy zde měl na památ­ku vítězs­tví zalo­žit kap­li, později kos­tel a osa­du – dneš­ní Sta­ré Měs­to. Od roku 1339 patři­la Telč pánům z Hrad­ce (Jin­dři­cho­va Hrad­ce). V roce 1423 byla Telč doby­ta husi­ty pod vede­ním Jana Hvěz­dy z Více­mi­lic. V 18. sto­le­tí přev­za­li telčs­ké pan­ství Lichtensteinové-​Kastelkornové. Krát­ce nato jej zdědi­li Pod­statš­tí, kte­ří spo­ji­li oba rody. Sprá­va pan­ství rodu Podstatských-​Lichtensteinů trva­la až do roku 1945, kdy byli posled­ní čle­no­vé rodu odsu­nu­ti do Rakous­ka (Ilo­na Jenčíková).

Domi­nan­tou měs­ta je tro­j­ú­hel­ní­ko­vé náměs­tí Zacha­riá­še z Hrad­ce, kte­ré lemu­jí rene­sanč­ní a barok­ní měš­ťan­ské domy s cha­rak­te­ris­tic­ký­mi ští­ty a pod­lou­bí­mi. Upros­třed náměs­tí sto­jí kaš­na a moro­vý sloup. Mezi význam­né stav­by patří rad­ni­ce, kos­tel sva­té­ho Ducha a far­ní kos­tel sva­té­ho Jaku­ba (whc​.unes​co​.org). Telčs­ký zámek patří k nej­za­cho­va­lej­ším rene­sanč­ním zám­kům v Čes­ké repub­li­ce. Obklo­pu­je ho anglic­ký park a jeho inte­ri­é­ry jsou boha­tě vyba­ve­ny původ­ním rene­sanč­ním a barok­ním zaří­ze­ním (en​.wiki​pe​dia​.org). His­to­ric­ké jád­ro Tel­če bylo v roce 1992 zapsá­no na Sez­nam světo­vé­ho kul­tur­ní­ho a pří­rod­ní­ho dědic­tví UNESCO (Ilo­na Jenčíková).

Na zám­ku se natá­če­ly zná­mé pohád­ky, napří­klad Pyš­ná prin­cez­na, Jak se budí prin­cez­ny a Z pek­la štěs­tí (zamek​-telc​.eu). Měs­to nabí­zí během celé­ho roku mno­ho kul­tur­ních akcí, fes­ti­va­lů a výstav. Díky své zacho­va­los­ti a archi­tek­to­nic­ké­mu bohat­ství bývá čas­to nazý­vá­no ​„morav­ské Benát­ky“ (visitc​ze​chia​.com).

Odka­zy

TOP

Všet­ky

Use Facebook to Comment on this Post

Karnevaly, Ľudia, Podunajské, Reportáže, Slovenské

Veľký letný karneval v Senci

skala
Hits: 4123

V Sen­ci sa koná kaž­do­roč­ný Veľ­ký let­ný kar­ne­val. Pri­ťa­hu­je oby­va­te­ľov aj náv­štev­ní­kov z oko­li­tých obcí a miest, ponú­ka­júc zába­vu, kul­tú­ru a rôz­no­ro­dé akti­vi­ty pre všet­ky veko­vé kategórie.

Ten­to fareb­ný a živý fes­ti­val sa tra­dič­ne koná posled­ný pia­tok škol­ské­ho roka (vel​ky​let​ny​kar​ne​val​.sk). Prvý roč­ník Veľ­ké­ho let­né­ho kar­ne­va­lu sa usku­toč­nil v roku 1996. Odvte­dy sa podu­ja­tie koná pra­vi­del­ne kaž­dý rok (senec​.sk). Pôvod­nou myš­lien­kou bolo vytvo­riť podu­ja­tie, kto­ré by spo­ji­lo oby­va­te­ľov mes­ta Senec a poskyt­lo im pries­tor na kre­a­tív­ne vyjad­re­nie pro­stred­níc­tvom masiek a kos­tý­mov. Kar­ne­val začí­na v popo­lud­ňaj­ších hodi­nách na pešej zóne v cen­tre Sen­ca. Účast­ní­ci v pes­tro­fa­reb­ných mas­kách a kos­tý­moch sa zhro­maž­ďu­jú, aby sa zúčast­ni­li na sprie­vo­de mes­tom. Sprie­vod vedie cez hlav­né uli­ce mes­ta a sme­ru­je k Slneč­ným jaze­rám, kde pokra­ču­je boha­tý kul­túr­ny prog­ram. Počas sprie­vo­du môžu divá­ci vidieť rôz­ne tema­tic­ké sku­pi­ny, taneč­né súbo­ry (slo​va​kia​.tra​vel), diva­del­né pred­sta­ve­nia (vel​ky​let​ny​kar​ne​val​.sk), hudob­né kape­ly, šer­mia­rov, jazd­cov na koňoch, zbroj­no­šov, mažo­re­tiek, gaj­doš­ských súbo­rov a ďal­ších ume­lec­kých sku­pín. Počas celé­ho dňa pre­bie­ha­jú na rôz­nych mies­tach mes­ta rôz­ne podu­ja­tia, vrá­ta­ne det­ských pred­sta­ve­ní, taneč­ných vystú­pe­ní a hudob­ných kon­cer­tov (slo​va​kia​.tra​vel).

Jed­ným z hlav­ných láka­diel kar­ne­va­lu je súťaž o naj­lep­šiu mas­ku. Poro­ta hod­no­tí ori­gi­na­li­tu, nápa­di­tosť a pre­ve­de­nie masiek. Pre deti sú pri­pra­ve­né rôz­ne akti­vi­ty, ako naprí­klad maľo­va­nie na tvár, tvo­ri­vé diel­ne či hry (vel​ky​let​ny​kar​ne​val​.sk). Príp­ra­vy na kar­ne­val začí­na­jú už nie­koľ­ko mesia­cov pred samot­ným podu­ja­tím (senec​.sk). Orga­ni­zá­to­ri spo­lu­pra­cu­jú s miest­ny­mi ško­la­mi, kul­túr­ny­mi inšti­tú­cia­mi a dob­ro­voľ­ník­mi, aby zabez­pe­či­li hlad­ký prie­beh akcie. Výro­ba masiek a kos­tý­mov je čas­to výsled­kom spo­loč­né­ho úsi­lia rodín, pria­te­ľov či škol­ských tried (vel​ky​let​ny​kar​ne​val​.sk).

Rok 2015

Po dru­hý­krát som zveč­nil kar­ne­val v roku 2015.

Rok 2009

V Sen­ci sa konal aj v roku 2009 ​“Veľ­ký let­ný kar­ne­val”, ten­to­krát 26.6.2009. Ja som sa zúčast­nil po prvý krát. Pred­tým som počú­val o tom­to kar­ne­va­le samé chvá­ly, tak som bol veľ­mi zve­da­vý. Musím pove­dať, že som bol nad­še­ný a to pre­dov­šet­kým kvô­li dvom veciam. Po prvé videl som, že ak sa dá ľuďom pries­tor, tak sú tvo­ri­ví a nie­len to, ale aj tvo­ria. Po dru­hé, atmo­sfé­ra bola výbor­ná, ľudia sa teši­li. Ten­to rok pri­tom hro­zi­lo, že všet­ci zmok­ne­me, hodi­nu pred­tým bola zatia­hnu­tá oblo­ha a lia­lo a lia­lo. Asi pol­ho­di­nu pred šies­tou večer vykuk­lo sln­ko a chva­la­bo­hu vykuk­li aj ľudia.

The Gre­at Sum­mer Car­ni­val is held annu­al­ly in Senec. It att­racts both locals and visi­tors from sur­roun­ding towns and vil­la­ges, offe­ring enter­tain­ment, cul­tu­re, and a varie­ty of acti­vi­ties for all age groups.

This color­ful and live­ly fes­ti­val tra­di­ti­onal­ly takes pla­ce on the last Fri­day of the scho­ol year (vel​ky​let​ny​kar​ne​val​.sk). The first edi­ti­on of the Gre­at Sum­mer Car­ni­val was held in 1996, and sin­ce then, the event has been orga­ni­zed annu­al­ly (senec​.sk). The ori­gi­nal idea was to cre­a­te an event that would bring toget­her the resi­dents of Senec and pro­vi­de them with a plat­form for cre­a­ti­ve expres­si­on through masks and cos­tu­mes. The car­ni­val starts in the after­no­on on the pedes­trian zone in the cen­ter of Senec. Par­ti­ci­pants dres­sed in color­ful masks and cos­tu­mes gat­her to take part in a para­de through the town. The para­de rou­te leads through the main stre­ets and ends at Sun­ny Lakes, whe­re a rich cul­tu­ral prog­ram con­ti­nu­es. Along the para­de rou­te, spec­ta­tors can enjoy vari­ous the­med groups, dan­ce ensem­bles (slo​va​kia​.tra​vel), the­a­ter per­for­man­ces (vel​ky​let​ny​kar​ne​val​.sk), music bands, fen­cers, hor­se riders, knights, majo­ret­tes, bag­pi­pe groups, and other artis­tic per­for­man­ces. Throug­hout the day, dif­fe­rent parts of the city host vari­ous events, inc­lu­ding children’s per­for­man­ces, dan­ce sho­ws, and live music con­certs (slo​va​kia​.tra​vel).

One of the main att­rac­ti­ons of the car­ni­val is the Best Cos­tu­me Com­pe­ti­ti­on. A jury eva­lu­ates ori­gi­na­li­ty, cre­a­ti­vi­ty, and exe­cu­ti­on of the cos­tu­mes. Vari­ous acti­vi­ties for chil­dren are also avai­lab­le, such as face pain­ting, cre­a­ti­ve works­hops, and games (vel​ky​let​ny​kar​ne​val​.sk). Pre­pa­ra­ti­ons for the car­ni­val begin months in advan­ce (senec​.sk). Orga­ni­zers col­la­bo­ra­te with local scho­ols, cul­tu­ral ins­ti­tu­ti­ons, and volun­te­ers to ensu­re the smo­oth exe­cu­ti­on of the event. The cre­a­ti­on of masks and cos­tu­mes is often a col­lec­ti­ve effort invol­ving fami­lies, friends, and scho­ol clas­ses (vel​ky​let​ny​kar​ne​val​.sk).

Year 2015

For the second time, I cap­tu­red the car­ni­val in 2015.

Year 2009

The Gre­at Sum­mer Car­ni­val was also held in Senec in 2009, on June 26, 2009. It was my first time atten­ding. Befo­re that, I had heard many gre­at things about this car­ni­val, so I was real­ly curi­ous. I have to say that I was thril­led, espe­cial­ly for two reasons.

First, I saw that when peop­le are given spa­ce, they are cre­a­ti­ve, and not only that, but they actu­al­ly cre­a­te. Second, the atmo­sp­he­re was ama­zing, and peop­le were having fun. That year, we were wor­ried about rain — an hour befo­re the event, the sky was over­cast, and it was pou­ring rain. Then, about half an hour befo­re six in the eve­ning, the sun came out, and thank­ful­ly, so did the people.

A Nagy Nyá­ri Kar­ne­vál éven­te meg­ren­de­zés­re kerül Sze­ni­cen (Senec). Ez az ese­mé­ny vonz­za a hely­ie­ket és a láto­ga­tó­kat a kör­ny­ező fal­vak­ból és váro­sok­ból, és szó­ra­ko­zást, kul­tú­rát és vál­to­za­tos prog­ra­mo­kat kínál min­den korosz­tá­ly számára.

Ez a szí­nes és élénk fesz­ti­vál hagy­o­má­ny­o­san az isko­lai év utol­só pén­te­kén kerül meg­ren­de­zés­re (vel​ky​let​ny​kar​ne​val​.sk). Az első Nagy Nyá­ri Kar­ne­vált 1996-​ban tar­tot­ták, és azó­ta éven­te meg­ren­de­zik (senec​.sk). Az ere­de­ti ötlet az volt, hogy öss­ze­hoz­za Sze­nic lakó­it, és lehe­tősé­get biz­to­sít­son szá­muk­ra a kre­a­tív önki­fe­je­zés­re masz­kok és jel­me­zek segítségével.

A kar­ne­vál délu­tán kez­dődik Sze­nic sétá­ló­öve­ze­té­ben. A részt­ve­vők szí­nes masz­kok­ban és jel­me­zek­ben gyüle­kez­nek, hogy fel­vo­nul­ja­nak a váro­son keresz­tül. A fel­vo­nu­lás a főut­cá­kon halad, és a Napfé­ny­es Tavak­nál (Slneč­né jaze­rá) ér véget, ahol egy gaz­dag kul­tu­rá­lis prog­ram foly­ta­tó­dik. A fel­vo­nu­lás során a nézők külön­fé­le tema­ti­kus cso­por­to­kat, táncc­so­por­to­kat (slo​va​kia​.tra​vel), szín­há­zi előa­dá­so­kat (vel​ky​let​ny​kar​ne​val​.sk), zene­ka­ro­kat, kard­ví­vó­kat, lova­so­kat, lova­go­kat, maz­so­ret­te­ket, dudás egy­üt­te­se­ket és más művés­ze­ti cso­por­to­kat lát­hat­nak. A nap foly­amán a város külön­böző pont­jain külön­fé­le prog­ra­mok zaj­la­nak, bele­ér­tve gyer­me­ke­lőa­dá­so­kat, tánc­be­mu­ta­tó­kat és élőze­nei kon­cer­te­ket (slo​va​kia​.tra​vel).

A kar­ne­vál egy­ik fő att­rak­ci­ó­ja a leg­jobb maszk ver­se­nye. A zsűri érté­ke­li az ere­de­ti­sé­get, a kre­a­ti­vi­tást és a kivi­te­le­zést. A gyer­me­kek szá­má­ra külön­böző prog­ra­mok áll­nak ren­del­ke­zés­re, pél­dá­ul arc­fes­tés, kéz­műves fog­lal­ko­zá­sok és játé­kok (vel​ky​let​ny​kar​ne​val​.sk). A kar­ne­vál előkés­züle­tei hóna­pok­kal a ren­dez­vé­ny előtt kez­dőd­nek (senec​.sk). A szer­ve­zők helyi isko­lák­kal, kul­tu­rá­lis intéz­mé­ny­ek­kel és önkén­te­sek­kel működ­nek egy­ütt a ren­dez­vé­ny sike­res lebo­ny­o­lí­tá­sa érde­ké­ben. A masz­kok és jel­me­zek kés­zí­té­se gyak­ran közös csa­lá­di, bará­ti vagy isko­lai osz­tá­ly­ok egy­ütt­működé­sé­nek ered­mé­nye (vel​ky​let​ny​kar​ne​val​.sk).

2015

Másods­zor örökí­tet­tem meg a kar­ne­vált 2015-ben.

2009

A Nagy Nyá­ri Kar­ne­vált Sze­ni­cén 2009-​ben is meg­ren­dez­ték, még­hoz­zá június 26-​án. Ez volt az első alka­lom, hogy részt vet­tem raj­ta. Koráb­ban csak dic­sé­re­te­ket hal­lot­tam erről a kar­ne­vál­ról, ezért nagy­on kívánc­si voltam.

Azt kell mon­da­nom, hogy el vol­tam ragad­tat­va, különösen két dolog miatt.

Elős­zör is lát­tam, hogy ha az embe­rek lehe­tősé­get kap­nak, akkor kre­a­tí­vak, és nemc­sak gon­dol­kod­nak, hanem alkot­nak is. Másods­zor, a han­gu­lat fan­tasz­ti­kus volt, és min­den­ki élvez­te az ese­mé­nyt. Ebben az évben esőre volt kilá­tás – egy órá­val a ren­dez­vé­ny előtt az ég borult volt, és sza­kadt az eső. Aztán fél órá­val hat előtt kisütött a nap, és sze­renc­sé­re az embe­rek is előbújtak.

Veli­ki Letn­ji Kar­ne­val odr­ža­va se sva­ke godi­ne u Sen­ci. Ovaj doga­đaj pri­vla­či lokal­ne sta­nov­ni­ke i pose­ti­oce iz okol­nih sela i gra­do­va, nude­ći zaba­vu, kul­tu­ru i raz­novrs­ne aktiv­nos­ti za sve uzraste.

Ovaj šare­ni i živo­pi­san fes­ti­val tra­di­ci­onal­no se odr­ža­va posledn­jeg pet­ka škol­ske godi­ne (vel​ky​let​ny​kar​ne​val​.sk). Prvi Veli­ki Letn­ji Kar­ne­val odr­žan je 1996. godi­ne, a od tada se orga­ni­zu­je sva­ke godi­ne (senec​.sk). Ori­gi­nal­na ide­ja bila je da se oku­pi sta­nov­ni­štvo Sen­ca i omo­gu­ći im pros­tor za kre­a­tiv­no izra­ža­van­je kroz mas­ke i kostime.

Kar­ne­val počin­je popod­ne na pešač­koj zoni u cen­tru Sen­ca. Učes­ni­ci obu­če­ni u šare­ne mas­ke i kos­ti­me okupl­ja­ju se kako bi učes­tvo­va­li u para­di kroz grad. Para­da pro­la­zi glav­nim uli­ca­ma i zavr­ša­va se na Sun­ca­nim Jeze­ri­ma, gde se nastavl­ja bogat kul­tur­ni prog­ram. Tokom para­de, pose­ti­oci mogu vide­ti raz­li­či­te temat­ske gru­pe, ples­ne ansam­ble (slo​va​kia​.tra​vel), pozo­riš­ne pred­sta­ve (vel​ky​let​ny​kar​ne​val​.sk), muzič­ke ben­do­ve, mače­va­oce, kon­ja­ni­ke, vite­zo­ve, mažo­ret­kin­je, gaj­daš­ke ansam­ble i dru­ge umet­nič­ke gru­pe. Tokom celog dana, na raz­nim mes­ti­ma u gra­du odr­ža­va­ju se broj­na deša­van­ja, ukl­ju­ču­ju­ći deč­je pred­sta­ve, ples­ne nastu­pe i muzič­ke kon­cer­te (slo​va​kia​.tra​vel).

Jed­na od glav­nih atrak­ci­ja kar­ne­va­la je tak­mi­čen­je za naj­bol­ju mas­ku. Žiri ocen­ju­je ori­gi­nal­nost, kre­a­tiv­nost i izra­du mas­ki. Za decu su pri­preml­je­ne raz­ne aktiv­nos­ti, poput osli­ka­van­ja lica, kre­a­tiv­nih radi­oni­ca i iga­ra (vel​ky​let​ny​kar​ne​val​.sk). Pri­pre­me za kar­ne­val počin­ju neko­li­ko mese­ci unap­red (senec​.sk). Orga­ni­za­to­ri sara­đu­ju sa lokal­nim ško­la­ma, kul­tur­nim ins­ti­tu­ci­ja­ma i volon­te­ri­ma kako bi osi­gu­ra­li uspeš­nu rea­li­za­ci­ju doga­đa­ja. Izra­da mas­ki i kos­ti­ma čes­to je rezul­tat zajed­nič­kog tru­da poro­di­ca, pri­ja­tel­ja i škol­skih raz­re­da (vel​ky​let​ny​kar​ne​val​.sk).

2015

Dru­gi put sam zabe­le­žio kar­ne­val 2015. godine.

2009

Veli­ki Letn­ji Kar­ne­val odr­žan je u Sen­ci i 2009. godi­ne, tač­ni­je 26. juna 2009. Ovo je bilo prvi put da sam učes­tvo­vao. Pre toga sam čuo samo pohva­le o ovom kar­ne­va­lu, pa sam bio veoma radoznao.

Moram da kažem da sam bio odu­ševl­jen, poseb­no iz dva razloga.

Prvo, video sam da kada se lju­di­ma pru­ži pri­li­ka, oni su kre­a­tiv­ni, ne samo da raz­mišl­ja­ju, već i stva­ra­ju. Dru­go, atmo­s­fe­ra je bila fan­tas­tič­na, lju­di su se istin­ski zabavl­ja­li. Te godi­ne je posto­ja­la pre­tn­ja kišom – sat vre­me­na pre doga­đa­ja, nebo je bilo pre­kri­ve­no obla­ci­ma i kiša je pljuš­ta­la. Onda, pola sata pre šest uve­če, sun­ce je zasi­ja­lo, i na sre­ću, poja­vi­li su se i ljudi.

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Obce, Orava, Oravské, Polia, Slovenská krajina, Slovenské, Typ krajiny

Hruštín – hornooravská obec, v ktorej sa v minulosti pestoval ľan

skala
Hits: 3867

Hruš­tín má roz­lo­hu 36.5 km2. Jeho miest­nou čas­ťou je Vaňov­ka (hrus​tin​.ocu​.sk). Žije tu viac ako 3 200 oby­va­te­ľov. Vyzna­ču­je sa špe­ci­fic­kou archi­tek­tú­rou, kto­rá sa roz­ší­ri­la aj do iných miest Ora­vy Hruš­tín­sky typ domu je cha­rak­te­ris­tic­ký dva­krát lome­ný­mi štít­mi. Hruš­tín sa odli­šu­je náre­čím, kde sa na kon­ci slov pri­pá­ja prí­po­na uo (Oskár Maž­gút). Hruš­tín leží v nad­mor­skej výš­ke 697 met­rov nad morom (ora​va​.sk). Naj­star­šou čas­tou obce je Črch­ľa. Jed­not­li­vé cho­tár­ne čas­ti sú pome­no­va­né pod­ľa prvých osad­ní­kov, sú to rale: Hric­ko­va, Huti­ro­va, Cho­van­co­va, Kach­ľo­vá, Kľú­do­va, Kus­tro­va, Macá­ko­va, Paš­ko­va, Roma­no­va, Svý­bo­va, Vali­gu­ro­va a Žilo­vá. Ďal­šie čas­ti majú tie­to náz­vy: Orá­či­ny: Babin­skuo, Bor, Čršle, Tep­li­ce v Prí­slo­pe, Funo­vá, Hrn­čar­ky, Kuren­ka, Za vodu­of, Vyšný Lán, Roz­chod­ní­ky, Prdal­ky, Pred­háj, Pred­nuo Hlbo­kuo, Diel­ni­ce. Les­ná plo­cha: Bor­su­čie, Čier­ny vrch, Držatín-​hoľa, Pol­dr­ža­tín, Goľán­ky, Háj, Jalo­viar­ka, Kazár­ky, Magura-​hoľa, Min­čol, Niž­ný Grúň, Očkaj­ka, Poľa­na, Prí­slop, Uhlis­ko, Vyšný Grúň, Lúky a pasien­ky: Diel­ni­ce, Hlbo­kuo, Cho­tár, Kli­mok, Kuren­ky, V Láne, Okrúh­la, Pase­ky, Pod Pet­ro­va, Pro­stred­ná, Zadnuo Hlbo­kuo (hrus​tin​.ocu​.sk).

Hruš­tín pat­rí do oblas­ti Hor­nej Ora­vy, na kto­rú sa zača­li usá­dzať pas­tie­ri dobyt­ka po roku 1550. Prvá písom­ná zmien­ka o obci je z roku 1588. Oby­va­te­lia pes­to­va­li obi­lie, zemia­ky a cho­va­li doby­tok. Zho­to­vo­va­li sa ode­vy s plát­na, vlny, vyrá­ba­li obuv (hrus​tin​.ocu​.sk). His­to­ric­ké náz­vy obce: Hrussc­zyn, Hruss­tyn, Hruss­tyn (hrus​tin​.ocu​.sk). Názov obce pochá­dza z rodin­né­ho mena Hruš­ka, pri­čom cho­tár sa pod­ľa sta­ro­slo­van­skej pri­vlast­ňo­va­cej kon­cov­ky nazý­val ​“Hruš­čin cho­tár”, neskôr skrá­te­ne ​“Hruš­čin”, až sa ustá­lil vo for­me Hruš­tín. Pod­ľa miest­nej tra­dí­cie názov pochá­dza od hruš­ky, kto­rá rástla v dneš­nej far­skej záh­ra­de, pri kto­rej sa zdr­žia­va­li pas­tie­ri. Pries­tor, v kto­rom sa nachá­dza dneš­ná obec Hruš­tín, bol až do polo­vi­ce 16. sto­ro­čia sil­ne zales­ne­ný. Zakla­da­nie osa­dy bolo nároč­né. Osad­ní­ci muse­li vykl­čo­vať les, pri­pra­viť políč­ka a spl­niť pod­dan­ské povin­nos­ti voči zeme­pá­no­vi Orav­ské­ho hra­du (hrus​tin​.sk). 

Roz­siah­la kolo­ni­zá­cia Orav­ské­ho Zama­gu­ria zača­la po roku 1550, keď na Hor­nú Ora­vu pri­chá­dza­li pas­tie­ri s dobyt­kom a postup­ne sa tu usá­dza­li. Osad­ní­ci sa usíd­li­li oko­lo prú­du Bie­lej Ora­vy a Hruš­tín­ky, pri­čom orav­ské hrad­né pan­stvo sa sna­ži­lo nových osad­ní­kov pri­pú­tať k pôde jej pri­čle­ňo­va­ním. Prvý­mi osad­ník­mi boli šol­tý­si Gre­go­ro­vič, Luká­čik, Hric, Stud­nič­ný, Svi­ba, Bart­ko, Štr­báň, Vali­gu­or, Kus­tra, Mahut a Roman. Usíd­li­li sa nad ľavým bre­hom rie­ky v jed­nom rade domov v sme­re západ-​východ, pri­čom domy mali čelá orien­to­va­né na juho­vý­chod. Hruš­tín­ske domy boli výluč­ne dre­ve­né, pri­čom aj v roku 1920 bolo v obci len 5 – 6 muro­va­ných domov. Domy boli sta­va­né v jed­not­nom štý­le. Pred­ná izba s dvoma-​troma okna­mi, kuchy­ňa s otvo­re­ným ohnis­kom, komo­ra, pod­piv­ni­če­nie u zámož­nej­ších gaz­dov, sto­do­la, maš­taľ a hum­no tvo­ria­ce hos­po­dár­sky dvor. Hruš­tín­ske dre­ve­ni­ce boli v 60. rokoch 20. sto­ro­čia pova­žo­va­né za jed­ny z naj­za­cho­va­lej­ších a najk­raj­ších na Ora­ve. Kroj tvo­ri­lo ​“žreb­né” plát­no na vre­cia a plach­ty, ​“pačes­né” plát­no na spod­né prád­lo a kabá­ty, súken­né noha­vi­ce, ves­ty a ​“halie­ny” lemo­va­né zele­nou stuž­kou, ovčie kožu­chy a lip­nic­ké kabá­ty, kože­né krpce upev­ne­né ​“nákon­cím”, diev­čen­ské ​“vyga­ny” s ozdob­ný­mi ​“šmih­lík­mi” a ​“par­tič­ka­mi”. Jedál­ni­ček tvo­ril chlieb z ovsa, jač­me­ňa ale­bo jač­me­ňa s pše­ni­cou, kaše z jač­men­ných krú­pov (loha­za, gerš­ňa), haluš­ky, čír a kula­ša ako základ­né múč­ne jed­lá, kapust­ni­ca a bryn­dza, občas mäso, väč­ši­nou len pri sviat­koch. Stra­va sa vari­la pre­važ­ne na otvo­re­nom ohnis­ku a jed­lo sa deli­lo medzi celú rodi­nu z jed­nej mis­ky dre­ve­ný­mi lyži­ca­mi (hrus​tin​.sk).

Na začiat­ku 20. sto­ro­čia v Hruš­tí­ne v 297 domoch žilo 1 467 oby­va­te­ľov (hrus​tin​.ocu​.sk). V Hruš­tí­ne sa pes­to­va­lo veľa ľanu na tka­nie plát­na. Ole­já­reň tu posta­vil v roku 1951 Tomáš Kľus­ka (hrus​tin​.ocu​.sk). Na bre­hu poto­ka Hruš­tín­ky boli posta­ve­ná píla, mlyn, dubia­reň a val­cha. V Hruš­tí­ne bola veľ­mi roz­ší­re­ná výro­ba šin­d­ľa, kto­rý bol vyrá­ba­ný ruč­ne z jed­ľo­vé­ho ale­bo smre­ko­vé­ho dre­va (hrus​tin​.ocu​.sk). V Hruš­tí­ne pôso­bí via­ce­ro ľudo­vých rez­bá­rov. Jed­ným z nich je Šte­fan Hru­boš, kto­rý tvo­rí dre­ve­né súp­ra­vy črpá­kov, pohá­re, súd­ky, vázič­ky a minia­túr­ne masel­ni­ce. Výrob­com fujár je Ján Sliv­čák. Jeho fuja­ry sú zdo­be­né vru­bo­re­zom. Ján Šeli­ga vyre­zá­va plas­ti­ky (hrus​tin​.ocu​.sk).

Hruš­tín sa nachá­dza na sever­ných sva­hoch Orav­skej Magu­ry. Jed­ným z obľú­be­ných turis­tic­kých cie­ľov je Vasi­ľov­ská hoľa, kto­rá sa týči do výš­ky 1150 met­rov nad morom a posky­tu­je nád­her­né výhľa­dy na oko­li­tú kra­ji­nu. Pre milov­ní­kov zim­ných špor­tov je v blíz­kos­ti obce lyžiar­ske stre­dis­ko SKI Zába­va Hruš­tín, kto­ré ponú­ka pri­bliž­ne 5 km zjaz­do­vých tra­tí rôz­nej nároč­nos­ti. Okrem zjaz­do­vé­ho lyžo­va­nia sú v oko­lí upra­vo­va­né tra­te pre bež­ká­rov a mož­nos­ti pre fre­e­ri­de (slo​va​kia​.tra​vel). Obec si zacho­vá­va boha­té kul­túr­ne tra­dí­cie, miest­ne folk­lór­ne a hudob­né sku­pi­ny pra­vi­del­ne vystu­pu­jú na rôz­nych podu­ja­tiach. Kul­túr­ny dom v Hruš­tí­ne slú­ži ako cen­trum spo­lo­čen­ské­ho dia­nia, kde sa kona­jú rôz­ne podu­ja­tia, výsta­vy a stret­nu­tia oby­va­te­ľov (hrus​tin​.sk).

Hruš­tín has an area of 36.5 km². Its local part is Vaňov­ka (hrus​tin​.ocu​.sk). More than 3,200 inha­bi­tants live here. The vil­la­ge is kno­wn for its dis­tinc­ti­ve archi­tec­tu­re, which has spre­ad to other parts of Ora­va. The Hruštín-​style hou­se is cha­rac­te­ri­zed by double-​bent gab­les. Hruš­tín is dis­tin­gu­is­hed by its dia­lect, whe­re words often end with the suf­fix uo (Oskár Maž­gút). The vil­la­ge is situ­ated at an alti­tu­de of 697 meters abo­ve sea level (ora​va​.sk). The oldest part of the vil­la­ge is Črch­ľa. Vari­ous local land are­as are named after the first sett­lers, the­se are rale: Hric­ko­va, Huti­ro­va, Cho­van­co­va, Kach­ľo­vá, Kľú­do­va, Kus­tro­va, Macá­ko­va, Paš­ko­va, Roma­no­va, Svý­bo­va, Vali­gu­ro­va, and Žilo­vá. Other parts have the fol­lo­wing names:

  • Arab­le lands: Babin­skuo, Bor, Čršle, Tep­li­ce v Prí­slo­pe, Funo­vá, Hrn­čar­ky, Kuren­ka, Za vodu­of, Vyšný Lán, Roz­chod­ní­ky, Prdal­ky, Pred­háj, Pred­nuo Hlbo­kuo, Dielnice.
  • Fores­ted are­as: Bor­su­čie, Čier­ny vrch, Držatín-​hoľa, Pol­dr­ža­tín, Goľán­ky, Háj, Jalo­viar­ka, Kazár­ky, Magura-​hoľa, Min­čol, Niž­ný Grúň, Očkaj­ka, Poľa­na, Prí­slop, Uhlis­ko, Vyšný Grúň.
  • Mea­do­ws and pas­tu­res: Diel­ni­ce, Hlbo­kuo, Cho­tár, Kli­mok, Kuren­ky, V Láne, Okrúh­la, Pase­ky, Pod Pet­ro­va, Pro­stred­ná, Zadnuo Hlbo­kuo (hrus​tin​.ocu​.sk).

Hruš­tín belo­ngs to the Upper Ora­va regi­on, whe­re catt­le her­ders began to sett­le after 1550. The first writ­ten men­ti­on of the vil­la­ge dates back to 1588. The inha­bi­tants cul­ti­va­ted grain, and pota­to­es, and rai­sed lives­tock. Clot­hes were made from linen and wool, and foot­we­ar was also pro­du­ced (hrus​tin​.ocu​.sk).

His­to­ri­cal names of the vil­la­ge: Hrussc­zyn, Hruss­tyn, Hruss­tyn (hrus​tin​.ocu​.sk). The name of the vil­la­ge comes from the fami­ly name Hruš­ka, and the local land was ori­gi­nal­ly cal­led Hruš­čin cho­tár accor­ding to the Old Sla­vic posses­si­ve suf­fix, which was later shor­te­ned to Hruš­čin and final­ly stan­dar­di­zed as Hruš­tín. Accor­ding to local tra­di­ti­on, the name ori­gi­na­ted from a pear tree (hruš­ka in Slo­vak) that grew in today’s parish gar­den, whe­re shep­herds used to gat­her. The area whe­re Hruš­tín is now loca­ted was hea­vi­ly fores­ted until the mid-​16th cen­tu­ry. Estab­lis­hing the sett­le­ment was chal­len­ging; sett­lers had to cle­ar the forest, pre­pa­re fields, and ful­fill feudal obli­ga­ti­ons to the Ora­va Cast­le esta­te (hrus​tin​.sk).

The exten­si­ve colo­ni­za­ti­on of Orava’s Zama­gu­rie regi­on began after 1550 when catt­le her­ders arri­ved in Upper Ora­va and gra­du­al­ly sett­led the­re. The sett­lers estab­lis­hed them­sel­ves along the flow of the Whi­te Ora­va and Hruš­tín­ka rivers, with the Ora­va esta­te stri­ving to bind them to the land through land allo­ca­ti­ons. The first sett­lers were the šol­týs (local admi­ni­stra­tors) Gre­go­ro­vič, Luká­čik, Hric, Stud­nič­ný, Svi­ba, Bart­ko, Štr­báň, Vali­gu­or, Kus­tra, Mahut, and Roman. They sett­led on the left bank of the river in a row of hou­ses orien­ted west-​east, with the­ir faca­des facing sout­he­ast. Hruš­tín hou­ses were exc­lu­si­ve­ly wooden, and even in 1920, the­re were only 5 – 6 brick hou­ses in the vil­la­ge. The hou­ses fol­lo­wed a uni­form sty­le: a front room with two or three win­do­ws, a kit­chen with an open hearth, a pan­try, a base­ment for wealt­hier far­mers, a barn, a stab­le, and a gra­na­ry for­ming an agri­cul­tu­ral yard. Hruš­tí­n’s wooden hou­ses were con­si­de­red some of the best-​preserved and most beau­ti­ful in Ora­va during the 1960s.

The local folk cos­tu­me inc­lu­ded žreb­né linen for sacks and she­ets, pačes­né linen for under­gar­ments and coats, woolen trou­sers, vests, and halie­ny (tra­di­ti­onal jac­kets) trim­med with gre­en rib­bon, she­ep­skin coats, and lip­nic­ké coats, as well as leat­her moc­ca­sins fas­te­ned with nákon­cím, girls’ vyga­ny dres­ses with deco­ra­ti­ve šmih­lí­ky and par­tič­ky. The diet con­sis­ted main­ly of oat, bar­ley, or wheat-​barley bre­ad, por­rid­ge from bar­ley gro­ats (loha­za, gerš­ňa), dum­plings, číra and kula­ša as stap­le flour-​based dis­hes, cab­ba­ge soup, and bryn­dza che­e­se. Meat was rare­ly con­su­med, main­ly during holi­da­ys. Food was most­ly cooked on an open hearth, and meals were sha­red from a sin­gle wooden bowl using wooden spo­ons (hrus​tin​.sk).

At the begin­ning of the 20th cen­tu­ry, Hruš­tín had 1,467 inha­bi­tants living in 297 hou­ses (hrus​tin​.ocu​.sk). The vil­la­ge was kno­wn for flax cul­ti­va­ti­on for linen pro­duc­ti­on. An oil mill was built in 1951 by Tomáš Kľus­ka (hrus​tin​.ocu​.sk). A sawmill, mill, tan­ne­ry, and ful­ling mill were built along the Hruš­tín­ka stre­am. The pro­duc­ti­on of wooden shin­gles, hand­ma­de from fir or spru­ce wood, was wides­pre­ad in Hruš­tín (hrus​tin​.ocu​.sk).

Seve­ral folk wood­car­vers ope­ra­te in Hruš­tín. One of them is Šte­fan Hru­boš, who makes wooden sets of črpá­ky (tra­di­ti­onal wooden cups), gob­lets, bar­rels, vases, and minia­tu­re but­ter churns. Ján Sliv­čák is a maker of fuja­ra shepherd’s flu­tes, deco­ra­ted with car­ved pat­terns. Ján Šeli­ga car­ves sculp­tu­res (hrus​tin​.ocu​.sk).

Hruš­tín is loca­ted on the nort­hern slo­pes of Orav­ská Magu­ra. One of the popu­lar hiking des­ti­na­ti­ons is Vasi­ľov­ská hoľa, which rises to an alti­tu­de of 1,150 meters and offers stun­ning vie­ws of the sur­roun­ding lands­ca­pe. For win­ter sports ent­hu­siasts, the near­by Ski Zába­va Hruš­tín ski resort offers around 5 km of down­hill slo­pes of vary­ing dif­fi­cul­ty. In addi­ti­on to down­hill ski­ing, cross-​country ski­ing trails and fre­e­ri­de oppor­tu­ni­ties are avai­lab­le in the area (slo​va​kia​.tra​vel). The vil­la­ge main­tains rich cul­tu­ral tra­di­ti­ons, with local folk­lo­re and music groups regu­lar­ly per­for­ming at vari­ous events. The cul­tu­ral cen­ter in Hruš­tín ser­ves as a hub for social acti­vi­ties, hos­ting events, exhi­bi­ti­ons, and com­mu­ni­ty gat­he­rings (hrus​tin​.sk).

Hruš­tín ma powierzch­nię 36,5 km². Jego lokal­ną częścią jest Vaňov­ka (hrus​tin​.ocu​.sk). Miesz­ka tu ponad 3 200 miesz­ka­ńców. Wieś cha­rak­te­ry­zu­je się spe­cy­ficz­ną archi­tek­tu­rą, któ­ra rozpr­zes­tr­ze­ni­ła się również na inne miejs­co­wo­ści Ora­wy. Domy w sty­lu hruš­ti­ńs­kim wyró­żnia­ją się dwuk­rot­nie łama­ny­mi szc­zy­ta­mi. Hruš­tín odznac­za się również dia­lek­tem, w któ­rym na końcu słów doda­wa­na jest końcó­wka uo (Oskár Maž­gút). Wieś leży na wyso­ko­ści 697 met­rów nad pozi­omem mor­za (ora​va​.sk). Naj­stars­zą częścią miejs­co­wo­ści jest Črch­ľa. Poszc­ze­gól­ne części grun­tów zosta­ły nazwa­ne na cze­ść pier­ws­zych osad­ni­ków, są to rale: Hric­ko­va, Huti­ro­va, Cho­van­co­va, Kach­ľo­vá, Kľú­do­va, Kus­tro­va, Macá­ko­va, Paš­ko­va, Roma­no­va, Svý­bo­va, Vali­gu­ro­va i Žilová.

Inne części nos­zą następu­jące nazwy:

  • Grun­ty orne: Babin­skuo, Bor, Čršle, Tep­li­ce v Prí­slo­pe, Funo­vá, Hrn­čar­ky, Kuren­ka, Za vodu­of, Vyšný Lán, Roz­chod­ní­ky, Prdal­ky, Pred­háj, Pred­nuo Hlbo­kuo, Dielnice.
  • Tere­ny leśne: Bor­su­čie, Čier­ny vrch, Držatín-​hoľa, Pol­dr­ža­tín, Goľán­ky, Háj, Jalo­viar­ka, Kazár­ky, Magura-​hoľa, Min­čol, Niž­ný Grúň, Očkaj­ka, Poľa­na, Prí­slop, Uhlis­ko, Vyšný Grúň.
  • Łąki i past­wis­ka: Diel­ni­ce, Hlbo­kuo, Cho­tár, Kli­mok, Kuren­ky, V Láne, Okrúh­la, Pase­ky, Pod Pet­ro­va, Pro­stred­ná, Zadnuo Hlbo­kuo (hrus​tin​.ocu​.sk).

Hruš­tín nale­ży do regi­onu Gór­nej Ora­wy, gdzie po 1550 roku zaczęli osied­lać się pas­ter­ze bydła. Pier­ws­za pisem­na wzmian­ka o miejs­co­wo­ści pocho­dzi z 1588 roku. Miesz­ka­ńcy upra­wia­li zbo­że, ziem­nia­ki i hodo­wa­li bydło. Wyt­war­za­li odzież z lnu i wełny oraz pro­du­ko­wa­li obu­wie (hrus​tin​.ocu​.sk).

His­to­rycz­ne nazwy miejs­co­wo­ści: Hrussc­zyn, Hruss­tyn, Hruss­tyn (hrus​tin​.ocu​.sk).

Nazwa miejs­co­wo­ści pocho­dzi od nazwis­ka rodzin­ne­go Hruš­ka, a jej teren nazy­wa­no pier­wot­nie Hruš­čin cho­tár, co później skró­co­no do Hruš­čin, aż osta­tecz­nie usta­li­ła się for­ma Hruš­tín. Według miejs­co­wej tra­dyc­ji nazwa pocho­dzi od grus­zy (hruš­ka po sło­wac­ku), któ­ra rosła w obec­nym ogro­dzie para­fial­nym, gdzie częs­to prze­by­wa­li pas­ter­ze. Obszar, na któ­rym dziś znaj­du­je się Hruš­tín, aż do poło­wy XVI wie­ku był gęs­to zale­si­ony. Zakła­da­nie osa­dy było trud­nym pro­ce­sem – osad­ni­cy musie­li karc­zo­wać las, przy­go­to­wy­wać pola upra­wne oraz spe­łniać obo­wi­ąz­ki feudal­ne wobec wła­ści­cie­la zamku ora­ws­kie­go (hrus​tin​.sk).

Roz­le­gła kolo­ni­zac­ja Ora­ws­kie­go Zama­gur­za roz­poc­zęła się po 1550 roku, kie­dy to na Gór­ną Ora­wę przy­by­wa­li pas­ter­ze ze sta­da­mi bydła i stop­ni­owo osied­la­li się w tym rejo­nie. Osad­ni­cy osied­li­li się wzdłuż Bia­łej Ora­wy i Hruš­tín­ki, a wła­ści­cie­le zamku ora­ws­kie­go sta­ra­li się przy­wi­ązać ich do zie­mi popr­zez nada­wa­nie grun­tów. Pier­ws­zy­mi osad­ni­ka­mi byli sołty­si: Gre­go­ro­vič, Luká­čik, Hric, Stud­nič­ný, Svi­ba, Bart­ko, Štr­báň, Vali­gu­or, Kus­tra, Mahut i Roman. Osied­li­li się po lewej stro­nie rze­ki w jed­nym rzędzie domów w kie­run­ku zachód-​wschód, z fasa­da­mi skie­ro­wa­ny­mi na połud­ni­owy wschód. Domy w Hruš­tí­nie były wyłącz­nie dre­wnia­ne, a nawet w 1920 roku w miejs­co­wo­ści znaj­do­wa­ło się jedy­nie 5 – 6 domów muro­wa­nych. Budyn­ki mia­ły jed­no­li­ty styl: przed­ni pokój z dwoma-​trzema okna­mi, kuch­nię z otwar­tym pale­nis­kiem, spi­żar­nię, piwni­cę u bogats­zych gos­po­dar­zy, sto­do­łę, staj­nię oraz spich­lerz twor­zący gos­po­darst­wo. Dre­wnia­ne domy w Hruš­tí­nie były w latach 60. XX wie­ku uzna­wa­ne za jed­ne z naj­le­piej zacho­wa­nych i naj­pi­ęk­niejs­zych na Orawie.

Strój ludo­wy skła­dał się z lnu žreb­né na wor­ki i prze­ście­ra­dła, lnu pačes­né na bie­liz­nę i płaszc­ze, wełnia­nych spod­ni, kami­ze­lek oraz halie­ny (płaszc­za) obszy­te­go zie­lo­ną tasiem­ką, owc­zych kożu­chów, płaszc­zy lip­nic­kich, skór­za­nych kier­pców wiąza­nych nákon­cím, dzie­wc­zęcych vyga­ny ozdo­bi­onych šmih­lík­mi i par­tič­ka­mi. Die­ta miesz­ka­ńców opie­ra­ła się na chle­bie z owsa, jęcz­mie­nia lub jęcz­mie­nia zmies­za­ne­go z psze­ni­cą, kas­zach jęcz­mien­nych (loha­za, gerš­ňa), haluš­kach, číra i kula­ša jako pod­sta­wo­wych daniach mącz­nych, kapu­śnia­ku i bryn­dzy. Mięso spo­ży­wa­no rzad­ko, głó­wnie podc­zas świ­ąt. Jedze­nie goto­wa­no głó­wnie na otwar­tym pale­nis­ku, a posi­łki były spo­ży­wa­ne przez całą rodzi­nę z jed­nej dre­wnia­nej mis­ki przy pomo­cy dre­wnia­nych łyżek (hrus​tin​.sk).

Na poc­ząt­ku XX wie­ku w Hruš­tí­nie miesz­ka­ło 1 467 miesz­ka­ńców w 297 domach (hrus​tin​.ocu​.sk). We wsi upra­wia­no len na potr­ze­by tkact­wa. Ole­jar­nię wybu­do­wał w 1951 roku Tomáš Kľus­ka (hrus​tin​.ocu​.sk). Nad brze­giem poto­ku Hruš­tín­ka znaj­do­wał się tar­tak, młyn, gar­bar­nia oraz folusz. W Hruš­tí­nie pows­zech­na była pro­dukc­ja gon­tów, któ­re były ręcz­nie wyko­ny­wa­ne z dre­wna jodło­we­go lub świer­ko­we­go (hrus​tin​.ocu​.sk). W Hruš­tí­nie dzia­ła wie­lu ludo­wych rze­źbiar­zy. Jed­nym z nich jest Šte­fan Hru­boš, któ­ry twor­zy dre­wnia­ne zes­ta­wy črpá­ków (tra­dy­cyj­nych kub­ków), kie­li­chy, bec­zu­łki, wazo­ni­ki i minia­tu­ro­we masel­nicz­ki. Pro­du­cen­tem fujar jest Ján Sliv­čák, któ­ry zdo­bi je rze­źbie­niem w dre­wnie. Ján Šeli­ga wyko­nu­je rze­źby (hrus​tin​.ocu​.sk).

Hruš­tín znaj­du­je się na północ­nych sto­kach Ora­ws­kiej Magu­ry. Jed­nym z popu­lar­nych celów turys­tycz­nych jest Vasi­ľov­ská hoľa, któ­ra wzno­si się na wyso­ko­ść 1 150 met­rów nad pozi­omem mor­za i ofe­ru­je wspa­nia­łe wido­ki na oko­licz­ny kra­job­raz. Dla miło­śni­ków spor­tów zimo­wych w pobli­żu miejs­co­wo­ści znaj­du­je się ośro­dek nar­ciar­ski SKI Zába­va Hruš­tín, któ­ry ofe­ru­je oko­ło 5 km tras zjaz­do­wych o różnym stop­niu trud­no­ści. Oprócz nar­ciarst­wa zjaz­do­we­go w oko­li­cy znaj­du­ją się przy­go­to­wa­ne tra­sy bie­go­we oraz możli­wo­ści freeride’u (slo​va​kia​.tra​vel). Miejs­co­wo­ść pie­lęg­nu­je boga­te tra­dyc­je kul­tu­ro­we – lokal­ne zes­po­ły folk­lo­rys­tycz­ne i muzycz­ne regu­lar­nie wys­tępu­ją na różnych wydar­ze­niach. Dom Kul­tu­ry w Hruš­tí­nie słu­ży jako cen­trum życia spo­łecz­ne­go, orga­ni­zu­jąc wydar­ze­nia, wys­ta­wy i spot­ka­nia miesz­ka­ńców (hrus​tin​.sk).

TOP

Všet­ky

Use Facebook to Comment on this Post

Dokumenty, České, Neživé, Pamätníky, Stavby, Zahraničné

Mohyla mieru – Újezd u Brna

skala
Hits: 71

Mohy­la míru je význam­ný pamät­ník nachá­dza­jú­ci sa pri­bliž­ne 10 kilo­met­rov juho­vý­chod­ne od Brna. Ten­to monu­ment bol posta­ve­ný na počesť obe­tí bit­ky pri Slav­ko­ve, zná­mej aj ako Bit­ka troch cisá­rov, kto­rá sa odo­hra­la 2. decem­bra 1805. Pamät­ník je pova­žo­va­ný za prvý mie­ro­vý monu­ment v Euró­pe a sym­bo­li­zu­je zmie­re­nie a pamiat­ku pad­lých voja­kov zo všet­kých zúčast­ne­ných armád (kudyz​nu​dy​.cz) Myš­lien­ka vybu­do­vať pamät­ník na počesť obe­tí bit­ky pri Slav­ko­ve vznik­la na začiat­ku 20. sto­ro­čia z ini­cia­tí­vy brnian­ske­ho kňa­za Alo­isa Slo­vá­ka. Jeho cie­ľom bolo vytvo­riť piet­ne mies­to, kto­ré by slú­ži­lo ako memen­to voj­no­vých hrôz a pod­po­ro­va­lo myš­lien­ku mie­ru. Pro­jek­tu sa ujal archi­tekt Josef Fan­ta, kto­rý navrhol seces­ný pamät­ník v tva­re mohut­nej mohy­ly zakon­če­nej krí­žom. Stav­ba pre­bie­ha­la v rokoch 1910 až 1912 a sláv­nost­né odha­le­nie sa usku­toč­ni­lo 4. júla 1912 (mohy​la​mi​ru​.muze​um​br​nen​ska​.cz).

Mohy­la má výš­ku 26 met­rov a je posta­ve­ná z lomo­vé­ho kame­ňa. Na vrcho­le sa týči 10-​metrový kríž, kto­rý sym­bo­li­zu­je utr­pe­nie a nádej. V spod­nej čas­ti pamät­ní­ka sa nachá­dza­jú sochy šty­roch bojov­ní­kov, pred­sta­vu­jú­cich šty­ri armá­dy zúčast­ne­né v bit­ke – fran­cúz­sku, rus­kú, rakús­ku a prus­kú. V inte­ri­é­ri sa nachá­dza kapl­n­ka s ossá­ri­om, kde sú ulo­že­né pozos­tat­ky pad­lých voja­kov náj­de­né na bojis­ku (turis​ti​ka​.cz). V tes­nej blíz­kos­ti Mohy­ly míru sa nachá­dza múze­um, kto­ré ponú­ka mul­ti­me­diál­nu expo­zí­ciu veno­va­nú bit­ke pri Slav­ko­ve. Náv­štev­ní­ci tu môžu zís­kať pod­rob­né infor­má­cie o prie­be­hu bit­ky, stra­te­gic­kých manév­roch, výzb­ro­ji a výstro­ji armád, ako aj o živo­te voja­kov a civi­lis­tov v tom obdo­bí. Expo­zí­cia využí­va moder­né tech­no­ló­gie, vrá­ta­ne audi­ovi­zu­ál­nych pre­zen­tá­cií a inte­rak­tív­nych prv­kov, čo umož­ňu­je náv­štev­ní­kom hlb­šie pocho­piť his­to­ric­ký kon­text a význam bit­ky (mohy​la​mi​ru​.muze​um​br​nen​ska​.cz)

Mohy­la je posta­ve­ná na naj­vyš­šom bode bojis­ka. V roku 1805 nebo­lo zales­ne­né, umož­ňo­va­lo pre­hľad veľ­kej čas­ti vte­daj­šie­ho bojo­vé­ho poľa. Na začiat­ku bit­ky tu bol rakús­ky cisár Fran­ti­šek a rus­ký cár Ale­xan­der. Doby­li ho fran­cúz­ske jed­not­ky o 11-​hodine dopo­lud­nia (Infor­mač­ná tabu­ľa). Kaž­do­roč­ne sa na pre­lo­me novem­bra a decem­bra pri Mohy­le míru kona­jú piet­ne akty na počesť pad­lých voja­kov. Tie­to podu­ja­tia sú súčas­ťou šir­ších spo­mien­ko­vých akcií pri prí­le­ži­tos­ti výro­čia bit­ky pri Slav­kove. Okrem toho sa v are­áli pamät­ní­ka orga­ni­zu­jú rôz­ne kul­túr­ne a vzde­lá­va­cie podu­ja­tia, pred­náš­ky, výsta­vy a rekon­štruk­cie his­to­ric­kých uda­los­tí, kto­ré pris­pie­va­jú k ucho­vá­va­niu a šíre­niu pove­do­mia o tej­to význam­nej his­to­ric­kej uda­los­ti (kudyz​nu​dy​.cz).

The Cairn of Pea­ce is a sig­ni­fi­cant monu­ment loca­ted app­ro­xi­ma­te­ly 10 kilo­me­ters sout­he­ast of Brno. This monu­ment was built to honor the vic­tims of the Batt­le of Aus­ter­litz, also kno­wn as the Batt­le of the Three Empe­rors, which took pla­ce on Decem­ber 2, 1805. The memo­rial is con­si­de­red the first pea­ce monu­ment in Euro­pe and sym­bo­li­zes recon­ci­lia­ti­on and remem­bran­ce of fal­len sol­diers from all par­ti­ci­pa­ting armies (kudyz​nu​dy​.cz). The idea to build a memo­rial in honor of the vic­tims of the Batt­le of Aus­ter­litz emer­ged in the ear­ly 20th cen­tu­ry, ini­tia­ted by the Brno priest Alo­is Slo­vák. His goal was to cre­a­te a pla­ce of reve­ren­ce that would ser­ve as a remin­der of the hor­rors of war and pro­mo­te the idea of pea­ce. The pro­ject was under­ta­ken by archi­tect Josef Fan­ta, who desig­ned an Art Nouveau-​style monu­ment in the form of a mas­si­ve cairn top­ped with a cross. The cons­truc­ti­on took pla­ce bet­we­en 1910 and 1912, and the grand unve­i­ling was held on July 4, 1912 (mohy​la​mi​ru​.muze​um​br​nen​ska​.cz).

The monu­ment is 26 meters high and built from quar­ry sto­ne. At the top stands a 10-​meter cross, sym­bo­li­zing suf­fe­ring and hope. At the base of the memo­rial, the­re are sculp­tu­res of four war­ri­ors, repre­sen­ting the four armies invol­ved in the batt­le – the French, Rus­sian, Aus­trian, and Prus­sian. Insi­de, the­re is a cha­pel with an ossu­ary, whe­re the remains of fal­len sol­diers dis­co­ve­red on the batt­le­field are pre­ser­ved (turis​ti​ka​.cz). Clo­se to the Cairn of Pea­ce is a muse­um that offers a mul­ti­me­dia exhi­bi­ti­on dedi­ca­ted to the Batt­le of Aus­ter­litz. Visi­tors can gain detai­led insights into the cour­se of the batt­le, stra­te­gic mane­uvers, wea­pon­ry, and equ­ip­ment of the armies, as well as the lives of sol­diers and civi­lians during that peri­od. The exhi­bi­ti­on uses modern tech­no­lo­gy, inc­lu­ding audi­ovi­su­al pre­sen­ta­ti­ons and inte­rac­ti­ve ele­ments, allo­wing visi­tors to gain a dee­per unders­tan­ding of the his­to­ri­cal con­text and sig­ni­fi­can­ce of the batt­le (mohy​la​mi​ru​.muze​um​br​nen​ska​.cz).

The Cairn is built on the hig­hest point of the batt­le­field. In 1805, the area was not fores­ted, allo­wing a cle­ar view of a lar­ge part of the batt­le­field. At the begin­ning of the batt­le, the Aus­trian Empe­ror Fran­cis and Rus­sian Tsar Ale­xan­der were pre­sent here. French for­ces cap­tu­red the posi­ti­on at 11 a.m. (Infor­ma­ti­on board). Eve­ry year, at the turn of Novem­ber and Decem­ber, com­me­mo­ra­ti­ve cere­mo­nies take pla­ce at the Cairn of Pea­ce in honor of the fal­len sol­diers. The­se events are part of bro­ader remem­bran­ce acti­vi­ties mar­king the anni­ver­sa­ry of the Batt­le of Aus­ter­litz. Addi­ti­onal­ly, vari­ous cul­tu­ral and edu­ca­ti­onal events, lec­tu­res, exhi­bi­ti­ons, and his­to­ri­cal ree­nact­ments are orga­ni­zed at the memo­rial site, hel­ping to pre­ser­ve and pro­mo­te awa­re­ness of this sig­ni­fi­cant his­to­ri­cal event (kudyz​nu​dy​.cz).

Le Cairn de la Paix est un monu­ment impor­tant situé à envi­ron 10 kilo­mèt­res au sud-​est de Brno. Ce monu­ment a été éri­gé en hom­ma­ge aux vic­ti­mes de la batail­le d’Aus­ter­litz, éga­le­ment con­nue sous le nom de Batail­le des Tro­is Empe­re­urs, qui s’est dérou­lée le 2 décem­bre 1805. Ce mémo­rial est con­si­dé­ré com­me le pre­mier monu­ment de la paix en Euro­pe et sym­bo­li­se la récon­ci­lia­ti­on et le sou­ve­nir des sol­dats tom­bés de tou­tes les armé­es impli­qu­é­es (kudyz​nu​dy​.cz). L’i­dée de cons­tru­ire un mémo­rial en hom­ma­ge aux vic­ti­mes de la batail­le d’Aus­ter­litz est née au début du XXe sièc­le à l’i­ni­tia­ti­ve du prêt­re de Brno, Alo­is Slo­vák. Son objec­tif était de cré­er un lieu de recu­e­il­le­ment ser­vant de rap­pel des hor­re­urs de la guer­re et de pro­mou­vo­ir l’i­dée de paix. Le pro­jet a été con­fié à l’ar­chi­tec­te Josef Fan­ta, qui a conçu un monu­ment de sty­le Art nou­ve­au sous la for­me d’un grand cairn sur­mon­té d’u­ne cro­ix. La cons­truc­ti­on a eu lieu entre 1910 et 1912, et l’i­nau­gu­ra­ti­on offi­ciel­le s’est tenue le 4 juil­let 1912 (mohy​la​mi​ru​.muze​um​br​nen​ska​.cz).

Le monu­ment mesu­re 26 mèt­res de hau­te­ur et est cons­tru­it en pier­re de car­ri­ère. Au som­met se dres­se une cro­ix de 10 mèt­res, sym­bo­li­sant la souff­ran­ce et l’es­po­ir. À la base du mémo­rial, on trou­ve des sculp­tu­res de quat­re guer­riers, repré­sen­tant les quat­re armé­es impli­qu­é­es dans la batail­le – les Fra­nçais, les Rus­ses, les Aut­ri­chiens et les Prus­siens. À l’intérieur, une cha­pel­le abri­te un ossu­ai­re con­te­nant les res­tes des sol­dats tom­bés retrou­vés sur le champ de batail­le (turis​ti​ka​.cz). À pro­xi­mi­té du Cairn de la Paix se trou­ve un musée pro­po­sant une expo­si­ti­on mul­ti­mé­dia con­sac­rée à la batail­le d’Aus­ter­litz. Les visi­te­urs peuvent y découv­rir des infor­ma­ti­ons détail­lé­es sur le dérou­le­ment de la batail­le, les manœuv­res stra­té­gi­qu­es, l’armement et l’équipement des armé­es, ain­si que sur la vie des sol­dats et des civils de l’époque. L’e­xpo­si­ti­on uti­li­se des tech­no­lo­gies moder­nes, notam­ment des pré­sen­ta­ti­ons audi­ovi­su­el­les et des élé­ments inte­rac­tifs, per­met­tant aux visi­te­urs de mie­ux com­pren­dre le con­tex­te his­to­ri­que et l’im­por­tan­ce de la batail­le (mohy​la​mi​ru​.muze​um​br​nen​ska​.cz).

Le Cairn est cons­tru­it sur le point le plus éle­vé du champ de batail­le. En 1805, la zone n’é­tait pas boisée, ce qui per­met­tait une vue déga­gée sur une gran­de par­tie du champ de batail­le. Au début de la batail­le, l’em­pe­re­ur aut­ri­chien Fra­nço­is et le tsar rus­se Ale­xan­dre étaient pré­sents ici. Les for­ces fra­nçai­ses ont cap­tu­ré cet­te posi­ti­on à 11 heures du matin (pan­ne­au d’information). Cha­que année, entre fin novem­bre et début décem­bre, des céré­mo­nies com­mé­mo­ra­ti­ves ont lieu au Cairn de la Paix en hom­ma­ge aux sol­dats tom­bés. Ces évé­ne­ments font par­tie des com­mé­mo­ra­ti­ons plus lar­ges marqu­ant l’an­ni­ver­sai­re de la batail­le d’Aus­ter­litz. En out­re, divers évé­ne­ments cul­tu­rels et édu­ca­tifs, con­fé­ren­ces, expo­si­ti­ons et recons­ti­tu­ti­ons his­to­ri­qu­es sont orga­ni­sés sur le site du mémo­rial, con­tri­bu­ant à pré­ser­ver et à dif­fu­ser la mémo­ire de cet évé­ne­ment his­to­ri­que maje­ur (kudyz​nu​dy​.cz).

Могила Мира — это значимый мемориал, расположенный примерно в 10 километрах к юго-​востоку от Брно. Этот монумент был построен в честь жертв битвы под Аустерлицем, также известной как Битва трёх императоров, которая состоялась 2 декабря 1805 года. Мемориал считается первым памятником мира в Европе и символизирует примирение и память о погибших солдатах всех участвовавших армий (kudyz​nu​dy​.cz). Идея создания памятника в честь жертв битвы под Аустерлицем возникла в начале XX века по инициативе брненского священника Алоиса Словака. Его целью было создание места памяти, которое бы служило напоминанием об ужасах войны и поддерживало идею мира. Проект был поручен архитектору Йозефу Фанте, который разработал монумент в стиле модерн в виде массивного кургана, увенчанного крестом. Строительство проходило с 1910 по 1912 год, а торжественное открытие состоялось 4 июля 1912 года (mohy​la​mi​ru​.muze​um​br​nen​ska​.cz).

Монумент имеет высоту 26 метров и построен из камня. На вершине возвышается 10-​метровый крест, символизирующий страдания и надежду. В нижней части мемориала расположены скульптуры четырёх воинов, представляющих четыре армии, участвовавшие в битве – французскую, русскую, австрийскую и прусскую. Внутри находится часовня с оссуарием, где хранятся останки погибших солдат, найденные на поле боя (turis​ti​ka​.cz). Вблизи Могилы Мира находится музей, который предлагает мультимедийную экспозицию, посвящённую битве под Аустерлицем. Посетители могут получить подробную информацию о ходе сражения, стратегических манёврах, вооружении и снаряжении армий, а также о жизни солдат и гражданского населения в тот период. Экспозиция использует современные технологии, включая аудиовизуальные презентации и интерактивные элементы, что позволяет глубже понять исторический контекст и значение битвы (mohy​la​mi​ru​.muze​um​br​nen​ska​.cz).

Могила расположена на самой высокой точке поля боя. В 1805 году эта территория не была покрыта лесами, что позволяло иметь хороший обзор значительной части поля сражения. В начале битвы здесь находились австрийский император Франц I и русский царь Александр I. Французские войска захватили высоту в 11 часов утра (Информационный стенд). Ежегодно в конце ноября – начале декабря у Могилы Мира проходят памятные мероприятия в честь погибших солдат. Эти события являются частью более масштабных мероприятий, приуроченных к годовщине битвы под Аустерлицем. Кроме того, в мемориальном комплексе организуются различные культурные и образовательные мероприятия, лекции, выставки и исторические реконструкции, способствующие сохранению и популяризации знаний об этом значительном историческом событии (kudyz​nu​dy​.cz).

Das Frie­dens­denk­mal (Mohy­la míru) ist ein bede­uten­des Denk­mal, das etwa 10 Kilo­me­ter südöst­lich von Brünn liegt. Die­ses Monu­ment wur­de zu Ehren der Opfer der Sch­lacht bei Aus­ter­litz errich­tet, die auch als Sch­lacht der Drei Kai­ser bekannt ist und am 2. Dezem­ber 1805 statt­fand. Das Denk­mal gilt als das ers­te Frie­dens­denk­mal in Euro­pa und sym­bo­li­siert die Ver­söh­nung sowie das Geden­ken an die gefal­le­nen Sol­da­ten aller bete­i­lig­ten Arme­en (kudyz​nu​dy​.cz). Die Idee zur Errich­tung des Denk­mals ents­tand Anfang des 20. Jahr­hun­derts auf Ini­tia­ti­ve des Brün­ner Pries­ters Alo­is Slo­vák. Sein Ziel war es, einen Geden­kort zu schaf­fen, der als Mahn­mal für die Sch­rec­ken des Krie­ges dient und den Gedan­ken des Frie­dens för­dert. Das Pro­jekt wur­de vom Archi­tek­ten Josef Fan­ta über­nom­men, der das Denk­mal im Jugend­stil ent­warf – als eine mas­si­ve Gra­ban­la­ge mit einem gro­ßen Kre­uz an der Spit­ze. Der Bau fand zwis­chen 1910 und 1912 statt, und die feier­li­che Ent­hül­lung erfolg­te am 4. Juli 1912 (mohy​la​mi​ru​.muze​um​br​nen​ska​.cz).

Das Denk­mal ist 26 Meter hoch und aus Bruchs­te­in erbaut. An der Spit­ze steht ein 10 Meter hohes Kre­uz, das für Leid und Hoff­nung steht. Im unte­ren Teil des Denk­mals befin­den sich Sta­tu­en von vier Krie­gern, die die vier an der Sch­lacht bete­i­lig­ten Arme­en – die fran­zösis­che, rus­sis­che, öster­re­i­chis­che und pre­ußis­che – reprä­sen­tie­ren. Im Inne­ren befin­det sich eine Kapel­le mit einem Ossa­rium, in dem die Über­res­te gefal­le­ner Sol­da­ten auf­be­wa­hrt wer­den, die auf dem Sch­lacht­feld gefun­den wur­den (turis​ti​ka​.cz). In unmit­tel­ba­rer Nähe des Frie­dens­denk­mals befin­det sich ein Muse­um, das eine mul­ti­me­dia­le Auss­tel­lung zur Sch­lacht bei Aus­ter­litz bie­tet. Besu­cher kön­nen detail­lier­te Infor­ma­ti­onen über den Sch­lacht­ver­lauf, stra­te­gis­che Manöver, Bewaff­nung und Aus­rüs­tung der Arme­en sowie das Leben der Sol­da­ten und Zivi­lis­ten jener Zeit erhal­ten. Die Auss­tel­lung nutzt moder­ne Tech­no­lo­gien wie audi­ovi­su­el­le Prä­sen­ta­ti­onen und inte­rak­ti­ve Ele­men­te, um den his­to­ris­chen Kon­text und die Bede­utung der Sch­lacht bes­ser vers­tänd­lich zu machen (mohy​la​mi​ru​.muze​um​br​nen​ska​.cz).

Das Denk­mal wur­de auf dem höchs­ten Punkt des Sch­lacht­felds errich­tet. Im Jahr 1805 war das Gelän­de nicht bewal­det, sodass ein wei­ter Blick über das Sch­lacht­feld mög­lich war. Zu Beginn der Sch­lacht befan­den sich hier der öster­re­i­chis­che Kai­ser Franz I. und der rus­sis­che Zar Ale­xan­der I. Um 11 Uhr vor­mit­tags wur­de die Anhöhe von den fran­zösis­chen Trup­pen ein­ge­nom­men (Infor­ma­ti­ons­ta­fel). Jähr­lich fin­den Ende Novem­ber und Anfang Dezem­ber am Frie­dens­denk­mal Geden­kve­rans­tal­tun­gen zu Ehren der gefal­le­nen Sol­da­ten statt. Die­se Verans­tal­tun­gen sind Teil einer umfas­sen­de­ren Erin­ne­rungs­kul­tur zum Jah­res­tag der Sch­lacht bei Aus­ter­litz. Zudem wer­den auf dem Gelän­de des Denk­mals vers­chie­de­ne kul­tu­rel­le und bil­dungs­po­li­tis­che Verans­tal­tun­gen, Vor­trä­ge, Auss­tel­lun­gen und his­to­ris­che Nachs­tel­lun­gen orga­ni­siert, um das Bewusst­se­in für die­ses bede­uten­de his­to­ris­che Ere­ig­nis zu bewah­ren und zu för­dern (kudyz​nu​dy​.cz).

Mohy­la míru je význam­ný památ­ník nachá­ze­jí­cí se přib­liž­ně 10 kilo­met­rů jiho­vý­chod­ně od Brna. Ten­to monu­ment byl posta­ven na počest obětí bit­vy u Slav­ko­va, zná­mé také jako Bit­va tří císa­řů, kte­rá se odeh­rá­la 2. pro­sin­ce 1805. Památ­ník je pova­žo­ván za prv­ní míro­vý monu­ment v Evro­pě a sym­bo­li­zu­je smí­ře­ní a vzpo­mín­ku na pad­lé vojá­ky ze všech zúčast­něných armád (kudyz​nu​dy​.cz).

Myš­len­ka vybu­do­vat památ­ník na počest obětí bit­vy u Slav­ko­va vznik­la na začát­ku 20. sto­le­tí z ini­cia­ti­vy brněn­ské­ho kněze Alo­ise Slo­vá­ka. Jeho cílem bylo vytvo­řit piet­ní mís­to, kte­ré by slou­ži­lo jako memen­to váleč­ných hrůz a pod­po­ro­va­lo myš­len­ku míru. Pro­jek­tu se ujal archi­tekt Josef Fan­ta, kte­rý navrhl seces­ní památ­ník ve tva­ru mohut­né mohy­ly zakon­če­né kří­žem. Stav­ba pro­bí­ha­la v letech 1910 až 1912 a slav­nost­ní odha­le­ní se usku­teč­ni­lo 4. čer­ven­ce 1912 (mohy​la​mi​ru​.muze​um​br​nen​ska​.cz).

Mohy­la má výš­ku 26 met­rů a je posta­ve­na z lomo­vé­ho kame­ne. Na vrcho­lu se tyčí 10metrový kříž, kte­rý sym­bo­li­zu­je utr­pe­ní a naději. Ve spod­ní čás­ti památ­ní­ku se nachá­ze­jí sochy čtyř bojov­ní­ků, před­sta­vu­jí­cí čty­ři armá­dy zúčast­něné v bit­vě – fran­couz­skou, rus­kou, rakous­kou a prus­kou. V inte­ri­é­ru se nachá­zí kap­le s ossa­riem, kde jsou ulo­že­ny pozůs­tat­ky pad­lých vojá­ků nale­ze­né na bojiš­ti (turis​ti​ka​.cz).

V těs­né blíz­kos­ti Mohy­ly míru se nachá­zí muze­um, kte­ré nabí­zí mul­ti­me­diál­ní expo­zi­ci věno­va­nou bit­vě u Slav­ko­va. Návš­těv­ní­ci zde mohou zís­kat pod­rob­né infor­ma­ce o průběhu bit­vy, stra­te­gic­kých manév­rech, výzb­ro­ji a výstro­ji armád, stej­ně jako o živo­tě vojá­ků a civi­lis­tů v té době. Expo­zi­ce využí­vá moder­ní tech­no­lo­gie, včet­ně audi­ovi­zu­ál­ních pre­zen­ta­cí a inte­rak­tiv­ních prv­ků, což návš­těv­ní­kům umož­ňu­je hlou­běji pocho­pit his­to­ric­ký kon­text a význam bit­vy (mohy​la​mi​ru​.muze​um​br​nen​ska​.cz).

Mohy­la je posta­ve­na na nej­vyš­ším bodě bojiš­tě. V roce 1805 neby­la tato oblast zales­něná, což umož­ňo­va­lo přeh­led o vel­ké čás­ti teh­dej­ší­ho bojiš­tě. Na začát­ku bit­vy zde byl rakous­ký císař Fran­ti­šek a rus­ký car Ale­xan­dr. Fran­couz­ské jed­not­ky ten­to bod doby­ly v 11 hodin dopo­led­ne (Infor­mač­ní tabule).

Kaž­do­roč­ně se na pře­lo­mu lis­to­pa­du a pro­sin­ce u Mohy­ly míru kona­jí piet­ní akty na počest pad­lých vojá­ků. Tyto akce jsou sou­čás­tí šir­ších vzpo­mín­ko­vých udá­los­tí při pří­le­ži­tos­ti výro­čí bit­vy u Slav­ko­va. Kro­mě toho se v are­álu památ­ní­ku orga­ni­zu­jí růz­né kul­tur­ní a vzdělá­va­cí akce, před­náš­ky, výsta­vy a rekons­truk­ce his­to­ric­kých udá­los­tí, kte­ré přis­pí­va­jí k ucho­vá­ní a šíře­ní povědo­mí o této význam­né his­to­ric­ké udá­los­ti (kudyz​nu​dy​.cz).

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

Biotopy, Hory, Krajina, Liptov, Príroda, Slovenská krajina

Štrba

skala
Hits: 2428

Štr­ba je pod­ta­trans­ká obec, v kto­rej žije 3890 oby­va­te­ľov (vyso​ke​-tat​ry​.info). Leží na juž­nom úpä­tí Vyso­kých Tatier v nad­mor­skej výš­ke pri­bliž­ne 829 met­rov. Jej polo­ha v Pod­ta­trans­kej kot­li­ne ju umiest­ňu­je medzi Vyso­ké a Níz­ke Tat­ry (str​ba​.sk). Bola zalo­že­ná v roku 1280 na pan­stve lip­tov­ské­ho gró­fa Bogo­mí­ra a v prvej písom­nej zmien­ke je jej názov ​“Chor­ba” (vyso​ke​-tat​ry​.info). Iné his­to­ric­ké náz­vy: Csor­ba, Tschir­ban (en​.wiki​pe​dia​.org). Zakla­da­te­ľom bol šol­týs Hot­ta. Postup­ne obec pat­ri­la rodi­nám z vet­vy Bogo­mí­ra. Oby­va­te­lia sa zaobe­ra­li pas­tier­stvom, dre­vo­ru­bač­stvom, pále­ním uhlia a váp­na, neskôr aj povoz­níc­tvom. V roku 1896 posta­vi­li z for­mu­jú­cej sa osa­dy oko­lo želez­nič­nej sta­ni­ce Tatrans­ká Štr­ba ozub­ni­co­vú želez­ni­cu na Štr­b­ské Ple­so. Neďa­le­ko od obce je aj zanik­nu­tá osa­da Šol­dov, v kto­rej stá­lo kedy­si opát­stvo, zanik­lo však v 14. sto­ro­čí. Obcou pre­chá­dza aj hlav­né európ­ske roz­vo­die medzi Balt­ským a Čier­nym morom (vyso​ke​-tat​ry​.info).

Štr­ba má roz­lo­hu pri­bliž­ne 63,07 km² a žije v nej oko­lo 3 382 oby­va­te­ľov. Obec sa skla­dá z troch čas­tí: samot­ná Štr­ba, Tatrans­ká Štr­ba a Štr­b­ské Ple­so. Tatrans­ká Štr­ba je zná­ma svo­jou želez­nič­nou sta­ni­cou, kto­rá je výcho­dis­ko­vým bodom ozub­ni­co­vej želez­ni­ce vedú­cej na Štr­b­ské Ple­so, význam­né turis­tic­ké stre­dis­ko vo Vyso­kých Tat­rách. Geo­gra­fic­ká polo­ha obce posky­tu­je oby­va­te­ľom a náv­štev­ní­kom jedi­neč­ný výhľad na pano­rá­mu Vyso­kých Tatier na seve­re a hre­be­ne Níz­kych Tatier na juhu. Oblasť je boha­tá na prí­rod­né krá­sy, turis­tic­ké tra­sy a mož­nos­ti na rekre­áciu počas celé­ho roka. Štr­ba je tiež zná­ma svo­ji­mi kul­túr­ny­mi podu­ja­tia­mi. Jed­ným z nich je Deň obce Štr­ba, súčas­ťou podu­ja­tia sú hudob­né vystú­pe­nia, výsta­vy, pre­daj­né stán­ky a rôz­ne atrak­cie pre deti (str​ba​.sk).

Štr­ba is a sub-​Tatra vil­la­ge with a popu­la­ti­on of 3,890 inha­bi­tants (vyso​ke​-tat​ry​.info). It is loca­ted on the sout­hern foot­hills of the High Tatras at an alti­tu­de of app­ro­xi­ma­te­ly 829 meters. Its posi­ti­on in the Pod­ta­trans­ká Basin pla­ces it bet­we­en the High and Low Tatras (str​ba​.sk). The vil­la­ge was foun­ded in 1280 on the esta­te of Lip­tov Count Bogo­mír, and in the first writ­ten record, its name appe­ars as ​“Chor­ba” (vyso​ke​-tat​ry​.info). Other his­to­ri­cal names inc­lu­de Csor­ba and Tschir­ban (en​.wiki​pe​dia​.org). The foun­der of the vil­la­ge was the ree­ve Hot­ta. Over time, the vil­la­ge belo­n­ged to fami­lies from the branch of Bogo­mír. The inha­bi­tants enga­ged in shep­her­ding, log­ging, char­co­al bur­ning, and lime bur­ning, and later also in car­ting. In 1896, a cog rai­lway was built from the deve­lo­ping sett­le­ment around the Tatrans­ká Štr­ba rai­lway sta­ti­on to Štr­b­ské Ple­so. Near the vil­la­ge is the now-​extinct sett­le­ment of Šol­dov, whe­re a monas­te­ry once sto­od, but it disap­pe­a­red in the 14th cen­tu­ry. Štr­ba is also cros­sed by the main Euro­pe­an waters­hed bet­we­en the Bal­tic and Black Seas (vyso​ke​-tat​ry​.info).

Štr­ba has an area of app­ro­xi­ma­te­ly 63.07 km² and a popu­la­ti­on of around 3,382 inha­bi­tants. The vil­la­ge con­sists of three parts: Štr­ba itself, Tatrans­ká Štr­ba, and Štr­b­ské Ple­so. Tatrans­ká Štr­ba is kno­wn for its rai­lway sta­ti­on, which ser­ves as the star­ting point of the cog rai­lway lea­ding to Štr­b­ské Ple­so, a major tou­rist resort in the High Tatras. The geog­rap­hi­cal posi­ti­on of the vil­la­ge pro­vi­des resi­dents and visi­tors with a uni­que view of the pano­ra­ma of the High Tatras to the north and the Low Tat­ra rid­ges to the south. The area is rich in natu­ral beau­ty, hiking trails, and year-​round rec­re­a­ti­onal oppor­tu­ni­ties. Štr­ba is also kno­wn for its cul­tu­ral events, one of which is the Day of Štr­ba, fea­tu­ring musi­cal per­for­man­ces, exhi­bi­ti­ons, stalls, and vari­ous att­rac­ti­ons for chil­dren (str​ba​.sk).

Štr­ba to pod­tatr­za­ńs­ka wieś, w któ­rej miesz­ka 3 890 miesz­ka­ńców (vyso​ke​-tat​ry​.info). Leży u połud­ni­owych pod­nó­ży Wyso­kich Tatr na wyso­ko­ści oko­ło 829 met­rów. Jej poło­że­nie w Kot­li­nie Pod­tatr­za­ńs­kiej umieszc­za ją między Wyso­ki­mi a Nis­ki­mi Tat­ra­mi (str​ba​.sk). Wieś zosta­ła zało­żo­na w 1280 roku na zie­miach hra­bie­go Lip­to­ws­kie­go Bogo­mí­ra, a w pier­ws­zej wzmian­ce pisem­nej jej nazwa poja­wia się jako ​“Chor­ba” (vyso​ke​-tat​ry​.info). Inne his­to­rycz­ne nazwy to Csor­ba i Tschir­ban (en​.wiki​pe​dia​.org). Zało­ży­cie­lem wsi był sołtys Hot­ta. Z bie­giem cza­su wieś nale­ża­ła do rodzin z rodu Bogo­mí­ra. Miesz­ka­ńcy zaj­mo­wa­li się pas­terst­wem, wyrębem drzew, wyt­war­za­niem węg­la drze­wne­go i wap­na, a później także prze­wo­zem towa­rów. W 1896 roku z rozwi­ja­jącej się osa­dy wokół stac­ji kole­jo­wej Tatrans­ká Štr­ba zbu­do­wa­no kolej zęba­ta pro­wa­dzącą na Štr­b­ské Ple­so. Nie­da­le­ko wsi znaj­du­je się również zani­kła osa­da Šol­dov, w któ­rej nieg­dyś sta­ło opact­wo, ale zani­kło ono w XIV wie­ku. Przez Štr­bę prze­bie­ga także głó­wne euro­pej­skie dział wod­ny między Mor­zem Bałtyc­kim a Mor­zem Czar­nym (vyso​ke​-tat​ry​.info).

Štr­ba ma powierzch­nię oko­ło 63,07 km² i lic­zy oko­ło 3 382 miesz­ka­ńców. Skła­da się z trzech części: samej Štr­by, Tatrans­kej Štr­by i Štr­b­ské­ho Ple­sa. Tatrans­ká Štr­ba jest zna­na ze swo­jej stac­ji kole­jo­wej, któ­ra sta­no­wi punkt wyjści­owy dla kolei zęba­tej pro­wa­dzącej na Štr­b­ské Ple­so, ważny ośro­dek turys­tycz­ny w Tat­rach Wyso­kich. Poło­że­nie geo­gra­ficz­ne wsi zape­wnia miesz­ka­ńcom i turys­tom nie­po­wtar­zal­ny widok na pano­ra­mę Tatr Wyso­kich na półno­cy i grz­bie­ty Tatr Nis­kich na połud­niu. Regi­on ten obfi­tu­je w pięk­no przy­ro­dy, szla­ki turys­tycz­ne oraz możli­wo­ści rekre­ac­ji przez cały rok. Štr­ba jest również zna­na ze swo­ich wydar­zeń kul­tu­ral­nych, z któ­rych jed­nym jest Dzień Štr­by, obej­mu­jący wys­tępy muzycz­ne, wys­ta­wy, sto­is­ka hand­lo­we i różne atrakc­je dla dzie­ci (str​ba​.sk).

Odka­zy

TOP

Všet­ky

Use Facebook to Comment on this Post