Krajina, Slovensko, Typ krajiny, Mestá, Slovenské mestá, Mestá, Podunajsko, Fotografie

Bratislavské Staré Mesto

skala
Hits: 4048

Staré Mesto je najkrajšia mestská časť mesta Bratislava. Dýcha v ňom ešte a kultúra. Mestská časť Staré Mesto je historickou mestskou časťou Bratislavy. Dá sa povedať, že viac-menej predstavuje historické centrum mesta. Nachádza sa tu množstvo významných pamiatok a turistických atrakcií, napr. Bratislavský hrad, ktorý dominuje panoráme mesta. Významnou pamiatkou je Michalská brána, ktorá je jedinou zachovanou mestskou bránou zo stredovekých hradieb. Hlavnom námestí sa nachádza Dóm svätého Martina, významná gotická katedrála. Staré Mesto je známe aj svojimi uličkami, reštauráciami, kaviarňami a obchodmi, čo prispieva k jeho živému a turisticky atraktívnemu prostrediu. Táto mestská časť je populárnym miestom pre nákupy, kultúrne a , čo robí z nej jedno z najživších miest v Bratislave. Na ploche 9.6 km2 tu žije 41 086 obyvateľov (staremesto.sk).

Staré Mesto is the most beautiful district of the city of Bratislava. breathes with history and culture. Staré Mesto is the historic part of Bratislava, more or less representing the historical center of the city. It is home to numerous significant landmarks and tourist attractions, such as Bratislava Castle, which dominates the city’s skyline. One notable landmark is Michael’s Gate, the only preserved city gate from the medieval fortifications. On the Main Square, you can find St. ‚s Cathedral, a significant Gothic cathedral. Staré Mesto is also known for its narrow streets, restaurants, cafes, and shops, contributing to its lively and tourist-attractive environment. This district is a popular destination for shopping, cultural events, and walks, making it one of the liveliest places in Bratislava. With an area of 9.6 km2, Staré Mesto is home to 41,086 residents (staremesto.sk).

Die Altstadt ist der schönste Stadtteil von Bratislava. Hier atmet man noch Geschichte und Kultur. Die Altstadt ist der historische Teil von Bratislava und stellt mehr oder weniger das historische Zentrum der Stadt dar. Hier befinden sich zahlreiche bedeutende Sehenswürdigkeiten und Touristenattraktionen, wie zum Beispiel die Burg von Bratislava, die die Skyline der Stadt dominiert. Ein weiteres bedeutendes Wahrzeichen ist das Michalská-Tor, das einzige erhaltene Stadttor aus den mittelalterlichen Befestigungsanlagen. Auf dem Hauptplatz befindet sich der St. Martinsdom, eine bedeutende gotische Kathedrale. Die Altstadt ist auch für ihre engen Gassen, Restaurants, Cafés und Geschäfte bekannt, was zu ihrer lebendigen und für Touristen attraktiven Umgebung beiträgt. Dieser Stadtteil ist ein beliebtes Ziel für Einkäufe, kulturelle Veranstaltungen und Spaziergänge, was ihn zu einem der lebhaftesten Orte in Bratislava macht. Auf einer Fläche von 9,6 km2 leben hier 41.086 Einwohner (staremesto.sk).

Az Óváros Bratislava legszebb városrésze. Itt még érezhető a történelem és a kultúra. Az Óváros Bratislava történelmi városrésze, amely többé-kevésbé a város történelmi központját képviseli. Számos jelentős látnivaló és turisztikai attrakció található itt, például a Bratislavai vár, amely uralkodik a város látképén. Az egyik kiemelkedő látnivaló a Mihály kapu, az egyetlen megmaradt városkapu a középkori erődítményekből. A Főtéren található Szent Márton-dóm is egy jelentős gótikus katedrális. Az Óváros a keskeny utcáiról, éttermeiről, kávézóiról és üzleteiről ismert, amelyek hozzájárulnak az élénk és turisták által vonzó környezetéhez. Ez a városrész népszerű célpont a vásárlásra, kulturális eseményekre és sétákra, ami az egyik legélénkebb hellyé teszi Bratislavában. A 9,6 km2 területen itt él 41 086 lakos (staremesto.sk).

Odkazy

Dóm Svätého Martina

Trojloďový gotický kostol patrí k najväčším gotickým sakrálnym stavbám na Slovensku. Bol postavený na mieste pôvodného románskeho kostola. Začali ho stavať na začiatku 14. storočia, vysvätený bol v r. 1452. Veža kostola bola postavená súčasne s troma loďami kostola, bola súčasťou mestského opevnenia a slúžila k obrane mesta. Jej celková výška dosahuje 85 m a na vrchole ju uzatvára pozlátená poduška s rozmermi 2 x 2 m a na nej 1 m vysoká kópia uhorskej kráľovskej koruny vážiaca 300 kg. V rokoch 1563 – 1830 bol dóm svedkom korunovácií uhorských kráľov. Korunovali tu 11 uhorských kráľov a 8 kráľovských manželiek (bratislava.sk). Po nedávnej rekonštrukcii korunu už naspäť nevrátili.

Dóm Svätého Martina (St. Martin’s Cathedral)

The three-nave Gothic church is one of the largest Gothic sacral buildings in Slovakia. It was built on the site of the original Romanesque church. Construction began at the beginning of the 14th century, and it was consecrated in 1452. The church tower was built simultaneously with the three aisles of the church, serving as part of the city fortification and defense. Its total height reaches 85 meters, and at the top, it is crowned with a gilded cushion measuring 2 x 2 meters, topped by a 1-meter high replica of the Hungarian royal crown weighing 300 kg. From 1563 to 1830, the cathedral witnessed the coronations of Hungarian kings. It saw the coronation of 11 Hungarian kings and 8 royal consorts (bratislava.sk). After a recent reconstruction, the crown has not been returned.

Dóm St. Martin (St. Martinsdom)

Die dreischiffige gotische Kirche gehört zu den größten gotischen Sakralbauten in der Slowakei. Sie wurde an der Stelle einer ursprünglichen romanischen Kirche errichtet. Der Bau begann zu Beginn des 14. Jahrhunderts, und die Kirche wurde 1452 geweiht. Der Kirchturm wurde gleichzeitig mit den drei Schiffen der Kirche erbaut und diente als Teil der städtischen Befestigung und Verteidigung. Seine Gesamthöhe beträgt 85 Meter, und an der Spitze ist er mit einem vergoldeten Kissen von 2 x 2 Metern gekrönt, auf dem sich eine 1 Meter hohe Nachbildung der ungarischen Königskrone befindet, die 300 kg wiegt. Von 1563 bis 1830 war der Dom Zeuge der Krönungen ungarischer Könige. Es wurden 11 ungarische Könige und 8 königliche Gemahlinnen hier gekrönt (bratislava.sk). Nach einer kürzlichen Rekonstruktion wurde die Krone jedoch nicht zurückgegeben.

Szent Márton-dóm

A háromhajós gótikus templom a legnagyobb gótikus szakrális épületek közé tartozik Szlovákiában. Egy eredeti román templom helyén épült. Az építkezés a 14. század elején kezdődött, és a templomot 1452-ben szentelték fel. A templom tornyát egy időben építették a három hajóval, része volt a városi erődnek és a város védelmére szolgált. Teljes magassága 85 méter, tetején egy 2 x 2 méteres aranyozott párna található, amelyen egy 1 méter magas másolat helyezkedik el a magyar királyi koronáról, amely 300 kg súlyú. 1563 és 1830 között a dóm tanúja volt a magyar királyok koronázásának. Itt koronázták meg a 11 magyar királyt és 8 királynőt (bratislava.sk). A közelmúltbeli helyreállítás után a koronát azonban nem helyezték vissza.

TOP Staré Mesto

Dóm Svätého Martina

Michalská brána

Je jediná zachovaná brána stredovekého mestského opevnenia. Pôvodne , ktorou do mesta vstupovala diaľková cesta z Moravy, sa spomína až v roku 1411, postavili ju však už v prvej polovici 14. storočia. V rokoch 1511- 13 bola zvýšená o osembokú nadstavbu a v rokoch 1753 – 58 prestavaná do súčasnej podoby, kedy bola na vrchol 51 metrov vysokej barokovej umiestnená socha svätého Michala. Pri zosilňovaní mestského opevnenia bol k veži pristavaný ochranný . V súčasnosti sa vo veži nachádza expozícia zbraní a mestského opevnenia (bratislava.sk).

Michalská brána

It is the only preserved gate of the medieval city fortification. Originally a Gothic gate through which the long-distance road from Moravia entered the city, it is mentioned in 1411, but it was built in the first half of the 14th century. In the years 1511-13, it was raised by an octagonal superstructure, and in the years 1753-58, it was reconstructed into its current form, when a statue of St. Michael was placed on top of the 51-meter-high baroque tower. A protective barbican was added to the tower during the strengthening of the city fortification. Today, the tower houses an exhibition of weapons and city fortifications (bratislava.sk).

Michalská brána

Es ist das einzige erhaltene Tor der mittelalterlichen Stadtbefestigung. Ursprünglich ein gotisches Tor, durch das die Fernstraße aus Mähren in die Stadt führte, wird es erstmals im Jahr 1411 erwähnt, aber bereits in der ersten Hälfte des 14. Jahrhunderts gebaut. In den Jahren 1511-13 wurde es um einen achteckigen Aufbau erhöht, und in den Jahren 1753-58 wurde es in seine heutige Form umgebaut, als auf den 51 Meter hohen barocken Turm die Statue des heiligen Michael gesetzt wurde. Bei der Verstärkung der Stadtbefestigung wurde ein Schutzbarbakan an den Turm angebaut. Heute beherbergt der Turm eine Ausstellung von Waffen und Stadtbefestigungen (bratislava.sk).

Michalská kapu

Ez az egyetlen megmaradt kapu a középkori város erődítményéből. Eredetileg egy gótikus kapu volt, amelyen keresztül a Morvaországból érkező távolsági út vezetett a városba. Először 1411-ben említik, de már a 14. század első felében megépült. 1511–13-ban nyolcszögletű felépítménnyel emelték fel, 1753–58-ban pedig jelenlegi formájában átalakították, amikor Szent Mihály szobrát helyezték el a 51 méter magas barokk torony tetejére. A város erődítményének megerősítésekor a toronyhoz egy védő bárkányt is hozzáépítettek. Ma a torony fegyver- és városfal-kialakítási kiállításnak ad otthont (bratislava.sk).

Primaciálny palác

Tento klasicistický palác je jednou najreprezentatívnejších palácových stavieb v Bratislave. V rokoch 1778-81 bol postavený pre ostrihomského arcibiskupa Jozefa Bathyányho. V atike strechy sa nachádzajú alegorické a . Na vrchole tympanóna je umiestnený erb Jozefa Bathyányho a kardinálsky klobúk vážiaci 150 kg. V tympanóne sa dnes miesto pôvodnej nachádza mozaika. Sošky anjelov nad balkónom v centrálnej časti fasády držia dve I – Iusticia = spravodlivosť a C – Clementia = Láskavosť – osobné heslo kardinála. Vo vstupnej hale paláca po pravej strane sa nachádza pamätná tabuľa pripomínajúca tzv. Bratislavský (Prešporský) mier, dokument, ktorý tu bol podpísaný 26. decembra 1805 po bitke Troch cisárov pri Slavkove. Na nádvorí je paláca renesančná fontána svätého Juraja a v rohu nádvoria je vchod do svätého Ladislava. Na poschodí sa nachádza Zrkadlová sieň, ktorá bola svedkom podpísania Bratislavského mieru v roku 1805 medzi napoleonovským Francúzskom a Habsburgovským Rakúskom po bitke pri Slavkove. V roku 1848 tu kráľ I. podpísal dokument o zrušení poddanstva v Uhorsku. V reprezentačných priestoroch sú umiestnené zbierky mesta Bratislava s unikátnou zbierkou šesť tapisérií zo 17. storočia zobrazujúcich tragickú lásku Héra k Leandrovi, z anglickej kráľovskej tkáčovne v Mortlake. Palác je od roku 1903 majetkom mesta a v súčasnosti sídlom primátora mesta (bratislava.sk). V Zrkadlovej sieni Priamciálneho paláca sa konajú zasadnutia mestského zastupiteľstva.

Primatial Palace

This neoclassical palace is one of the most representative palace buildings in Bratislava. It was built between 1778 and 1781 for the Archbishop of Esztergom. The attic of the roof features allegorical statues and vases. At the top of the tympanum, the coat of arms of Jozef Bathyány and a cardinal’s hat weighing 150 kg are placed. In the tympanum, instead of the original fresco, there is now a mosaic. The angel statues above the balcony in the central part of the facade hold two letters, I – Iustitia (Justice), and C – Clementia (Clemency) – the personal motto of the cardinal. In the entrance hall of the palace, on the right side, there is a memorial plaque commemorating the so-called Bratislava () Peace, a document signed here on December 26, 1805, after the Battle of the Three Emperors near Slavkov. In the courtyard of the palace, there is a Renaissance fountain of Saint George, and in the corner of the courtyard is the entrance to the chapel of Saint Ladislaus. On the upper floor, there is the Mirror Hall, which witnessed the signing of the Bratislava Peace in 1805 between Napoleonic France and Habsburg Austria after the Battle of Slavkov. In 1848, King Ferdinand I signed a document abolishing serfdom in Hungary here. The representative spaces house the collections of the Bratislava City Gallery, including a unique collection of six tapestries from the 17th century depicting the tragic love of Hero and Leander, from the English royal weaving workshop in Mortlake. Since 1903, the palace has been owned by the city and currently serves as the residence of the mayor of the city (bratislava.sk). City council meetings take place in the Mirror Hall of the Primatial Palace.

Primatialpalais

Dieses neoklassizistische Palais gehört zu den repräsentativsten Palaisgebäuden in Bratislava. Es wurde zwischen 1778 und 1781 für den Erzbischof Jozef Bathyány von Esztergom erbaut. Das Dachgeschoss des Daches ist mit allegorischen Statuen und Vasen geschmückt. Auf dem Giebel befinden sich das Wappen von Jozef Bathyány und ein Kardinalshut, der 150 kg wiegt. Im Tympanon befindet sich heute anstelle des Originalfreskos eine Mosaik. Die Engelstatuen über dem Balkon im zentralen Teil der Fassade halten zwei Buchstaben, I – Iustitia (Gerechtigkeit) und C – Clementia (Milde) – das persönliche Motto des Kardinals. Im Eingangsbereich des Palais, auf der rechten Seite, befindet sich eine Gedenktafel an den sogenannten Bratislavaer (Pressburger) Frieden, ein Dokument, das hier am 26. Dezember 1805 nach der Schlacht der drei Kaiser bei Slavkov unterzeichnet wurde. Im Innenhof des Palais befindet sich ein Renaissance-Brunnen des heiligen Georgs, und in der Ecke des Hofes befindet sich der Eingang zur Kapelle des heiligen Ladislaus. Im Obergeschoss befindet sich der Spiegelsaal, der die Unterzeichnung des Bratislavaer Friedens im Jahr 1805 zwischen dem napoleonischen Frankreich und dem habsburgischen Österreich nach der Schlacht von Slavkov miterlebte. Im Jahr 1848 unterzeichnete König Ferdinand I. hier ein Dokument zur Abschaffung der Leibeigenschaft in Ungarn. Die repräsentativen Räumlichkeiten beherbergen die Sammlungen der Stadtgalerie Bratislava, darunter eine einzigartige Sammlung von sechs Wandteppichen aus dem 17. Jahrhundert, die die tragische Liebe von Hero und Leander darstellen, aus der englischen Königlichen Weberwerkstatt in Mortlake. Seit 1903 gehört das Palais der Stadt und dient derzeit als Residenz des Bürgermeisters der Stadt (bratislava.sk). Die Sitzungen des Stadtrats finden im Spiegelsaal des Primatialpalais statt.

Prímási palota

Ez a neoklasszicista palota Bratislava egyik legkiválóbb palotája. 1778 és 1781 között épült Jozef Bathyány esztergomi érsek számára. A tetőtér allegorikus szobrokkal és vázák díszítik. A timpanon tetején Jozef Bathyány címere és egy 150 kg súlyú bíboros süveg található. A timpanonban ma egy mozaik található az eredeti freskó helyett. A homlokzat központi részén lévő erkély felett lévő angyalszobrok két betűt tartanak, I – Iustitia (igazságosság) és C – Clementia (Jóság) – a bíboros személyes mottóját. A palota bejáratánál, a jobb oldalon, egy emléktábla található a Bratislavai (Pozsonyi) Béke nevű dokumentumról, amelyet 1805. december 26-án írtak alá a Slavkovnál vívott három császár csatája után. A palota belső udvarán áll a Szent György reneszánsz kútja, a udvar sarkában pedig a Szent László kápolna bejárata. Az emeleten található a Tükrös terem, amely a Bratislavai Béke aláírásának helyszíne volt 1805-ben Napóleon Franciaországa és a Habsburg Birodalom között a Slavkovi csata után. 1848-ban I. Ferdinánd király itt írta alá a jobbágyság eltörléséről szóló dokumentumot Magyarországon. A reprezentatív terekben látható a Bratislava Galéria gyűjteménye, amelynek része a 17. századból származó hat faliszőnyeg egyedülálló gyűjteménye, amely Hero és Leander tragikus szerelmét ábrázolja, a Mortlake angol királyi szövőműhelyből. A palota 1903 óta a város tulajdona, jelenleg a város polgármesterének rezidenciája (bratislava.sk). A városházi tanács ülései a Prímási palota Tükrös termében zajlanak.

Primaciálny palác a

Fontána Svätého Juraja s drakom

Podľa legendy bol Juraj dôstojník rímskej armády. Jedného dňa prišiel do mesta, ktoré tyranizoval drak. Drak sa sprvu uspokojil s každodenným prísunom dobytka, neskôr však začal vyžadovať mladé dievčiny. Zúfalí ľudia vyberali obete žrebovaním. Juraj prišiel do mesta, keď padol žreb na kráľovskú dcéru. Zabil draka kopijou a stal sa symbolom rytiera, ktorý víťazí nad zlom (bratislava.sk).

Fountain of St. George and the Dragon

According to legend, George was an officer in the army. One day, he came to a town terrorized by a dragon. Initially, the dragon was satisfied with a daily supply of livestock, but later, it began demanding young girls. Desperate, the people selected victims by drawing lots. George arrived in the town when the lot fell on the king’s daughter. He killed the dragon with his spear and became a symbol of a knight triumphing over evil (bratislava.sk).

Brunnen des heiligen Georgs und des Drachen

Gemäß der Legende war Georg ein Offizier in der römischen Armee. Eines Tages kam er in eine Stadt, die von einem Drachen tyrannisiert wurde. Zuerst war der Drache mit der täglichen Versorgung von Vieh zufrieden, verlangte jedoch später nach jungen Mädchen. Verzweifelte Menschen wählten Opfer durch das Los. Georg kam in die Stadt, als das Los auf die Tochter des Königs fiel. Er tötete den Drachen mit seinem Speer und wurde zum Symbol eines Ritters, der das Böse besiegt (bratislava.sk).

Szent György és a sárkány kútja

A legenda szerint György egy római hadsereg tisztje volt. Egy nap egy városba érkezett, amelyet egy sárkány zsarnokolt. Először a sárkány a mindennapi marhahús-szállítmánnyal megelégedett, később azonban fiatal lányokat kezdett követelni. A kétségbeesett emberek a sorsolás útján választották az áldozatokat. György akkor érkezett a városba, amikor a király leánya esett ki a sorsolásból. Megölte a sárkányt lándzsájával, és a lovagot szimbólummá vált, aki legyőzi a gonoszt (bratislava.sk).

Stará radnica

v 14. storočí stál na mieste dnešnej starej radnice dom s vežou, ktorý dal postaviť richtár Jakub. Stará radnica vznikla v 15. storočí spojením viacerých susediacich meštianskych na Hlavnom námestí a v priebehu storočí prešla viacerými rekonštrukciami. Po zemetrasení v roku 1599 bola prestavaná v renesančnom slohu, veža radnice bola po požiari v 18. storočí prestavaná v barokovom slohu. V roku 1912 bolo pristavené zadné krídlo v neorenesančnom slohu zo strany nádvoria a v neogotickom zo strany Primaciálneho námestia. Veža radnice plnila obranný charakter. Pri pohľade na vežu z Hlavného námestia nájdete na nej viaceré pozoruhodnosti – na sokli sa nachádza tabuľka s dátumom Február 1850, ktorá pripomína výšku pri povodni, kedy sa vylial z koryta. Vľavo od gotického okna sa na úrovni 1. poschodia nachádza zamurovaná delová guľa pripomínajúca útoky napoleonských vojsk v roku 1809. Na nároží veže stojí socha Madony z roku 1676. Z ochozu veže boli v minulosti vyhlasované rozhodnutia snemu, kráľovské nariadenia i nariadenia mestskej . Na fasáde napravo od renesančného arkiéra si môžete všimnúť fresku starého muža – úžerníka z roku 1533. Mestské múzeum je jedným z najstarších múzeí v strednej Európe, bolo založené v roku 1868. V rohu nádvoria je vchod do expozícii feudálnej justície a histórie mesta. Na arkádovom renesančnom nádvorí sa v lete konajú koncerty a divadelné predstavenia (bratislava.sk).

Rolandova fontána pred Starou radnicou – kamenná renesančná fontána s kruhovou nádržou ozdobenou maskarónmi a so stredovým pilierom na ktorom stojí postava stredovekého rytiera v brnení. Socha znázorňuje legendárneho ochrancu mestských práv Rolanda. V dolnej časti piliera sa nachádza menšia mušľovitová nádrž do ktorej strieka voda z papúľ rýb držaných postavičkami – tzv. puti. Voda sa do pôvode privádzala dreveným potrubím. Fontána vznikla z praktických dôvodov v čase, kedy bol v meste citeľný nedostatok vody ako priama reakcia na veľký požiar, ktorý vypukol práve počas korunovačnej slávnosti Maximiliána a spustošil veľkú časť domov v meste. Predpokladá sa, že autor na soche Rolanda zobrazil práve tvár vtedajšieho panovníka (bratislava.sk).

Old Town Hall

In the 14th century, there was a house with a tower on the site of today’s Old Town Hall, built by the mayor Jakub. The Old Town Hall was formed in the 15th century by merging several neighboring bourgeois houses on the Main Square, and over the centuries, it underwent several reconstructions. After the earthquake in 1599, it was rebuilt in the Renaissance style, and the town hall tower was reconstructed in the Baroque style after a fire in the 18th century. In 1912, a rear wing was added in the Neo-Renaissance style from the courtyard side and in the Neo-Gothic style from Primaciálne Square. The town hall tower served a defensive purpose. When looking at the tower from the Main Square, you will find several interesting features – on the plinth, there is a plaque with the date February 1850, reminding of the water level during a flood when the Danube overflowed its banks. To the left of the Gothic window, at the level of the 1st floor, there is a walled cannonball reminding of the attacks by Napoleon’s armies in 1809. On the corner of the tower stands a statue of the from 1676. From the tower balcony, decisions of the parliament, royal decrees, and city council regulations were announced in the past. On the facade to the right of the Renaissance arcade, you can notice a fresco of an old man – a usurer from 1533. The City Museum is one of the oldest museums in Central , founded in 1868. In the courtyard corner, there is an entrance to the exhibition of feudal justice and the history of the city. Concerts and theater performances take place on the Renaissance arcade courtyard in the summer (bratislava.sk).

Roland Fountain in front of the Old Town Hall – a stone Renaissance fountain with a circular basin adorned with mascarons and a central pillar on which stands the figure of a medieval knight in armor. The statue depicts the legendary guardian of municipal rights, Roland. In the lower part of the pillar, there is a smaller shell-shaped basin into which water sprays from the mouths of fish held by figurines – the so-called putti. Water was originally brought to the fountain through wooden pipes. The fountain was created for practical reasons at a time when there was a noticeable shortage of water in the city, as a direct response to a major fire that broke out during the coronation celebration of Maximilian and devastated a large part of the homes in the city. It is assumed that the author depicted the face of the then ruler on the statue of Roland (bratislava.sk).

Altes

Im 14. Jahrhundert stand an der Stelle des heutigen Alten Rathauses ein Haus mit einem Turm, das vom Bürgermeister Jakub erbaut wurde. Das Alte Rathaus entstand im 15. Jahrhundert durch die Vereinigung mehrerer benachbarter Bürgerhäuser am Hauptplatz und wurde im Laufe der Jahrhunderte mehrfach umgebaut. Nach dem Erdbeben von 1599 wurde es im Renaissancestil wiederaufgebaut, und der Rathausturm wurde nach einem Brand im 18. Jahrhundert im barocken Stil umgestaltet. Im Jahr 1912 wurde auf der Hofseite ein hinterer Flügel im neurenaissancestil und auf der Seite des Primaciálne námestie im neugotischen Stil hinzugefügt. Der Rathausturm diente einem defensiven Zweck. Wenn Sie den Turm vom Hauptplatz aus betrachten, finden Sie mehrere interessante Merkmale – auf dem Sockel befindet sich eine Tafel mit dem Datum Februar 1850, die an den Wasserstand während eines Hochwassers erinnert, als die Donau über ihre Ufer trat. Links vom gotischen Fenster, auf Höhe des 1. Stocks, befindet sich eine eingemauerte Kanonenkugel, die an die Angriffe der napoleonischen Armeen im Jahr 1809 erinnert. Auf der Ecke des Turms steht eine Statue der Madonna aus dem Jahr 1676. Vom Balkon des Turms aus wurden in der Vergangenheit Entscheidungen des Parlaments, königliche Erlasse und städtische Ratsvorschriften verkündet. Auf der Fassade rechts von der Renaissance-Arkade können Sie ein Fresko eines alten Mannes – eines Wuchers aus dem Jahr 1533 – bemerken. Das Stadtmuseum ist eines der ältesten Museen in Mitteleuropa, gegründet im Jahr 1868. In der Ecke des Innenhofs befindet sich ein Eingang zur Ausstellung über die feudale Justiz und die Geschichte der Stadt. Im Sommer finden auf dem Arkadeninnenhof Konzerte und Theateraufführungen statt (bratislava.sk).

Rolandbrunnen vor dem Alten Rathaus – ein steinerner Renaissancebrunnen mit einem kreisförmigen Becken, das mit Maskarons verziert ist, und einem zentralen Pfeiler, auf dem die Figur eines mittelalterlichen Ritters in Rüstung steht. Die Statue stellt den legendären Hüter der städtischen Rechte, Roland, dar. Im unteren Teil des Pfeilers befindet sich ein kleineres muschelförmiges Becken, in das Wasser aus den Mündern von Fischfiguren, den sogenannten Putti, spritzt. Wasser wurde ursprünglich durch hölzerne Rohre zum Brunnen geleitet. Der Brunnen wurde aus praktischen Gründen in einer Zeit geschaffen, als in der Stadt ein spürbarer Wassermangel herrschte, als direkte Reaktion auf einen großen Brand, der während der Krönungsfeierlichkeiten von Maximilian ausbrach und einen Großteil der Häuser in der Stadt verwüstete. Es wird vermutet, dass der Autor das Gesicht des damaligen Herrschers auf der Statue von Roland dargestellt hat (bratislava.sk).

Óvárosi városháza

A 14. században a mai Óvárosi városháza helyén egy ház állt toronnyal, amelyet Jakub alpolgármester építtetett. Az Óvárosi városháza a 15. században jött létre a Fő téren szomszédos polgári házak egyesítésével, és évszázadok során többször átépítették. A 1599-es földrengés után a reneszánsz stílusban újjáépítették, és a városház toronyja a 18. századi tűz után barokk stílusban újraépült. 1912-ben a belső udvaron egy hátsó szárnyat reneszánsz stílusban, a Primaciálne námestie oldalán pedig neogót stílusban építettek hozzá. A városháza tornya védelmi célt szolgált. Ha a tornyot a Fő térről nézi, számos érdekességet talál rajta – a talapzaton található egy tábla, ahol a 1850. februári dátum emlékeztet az árvíz alatti vízszintre, amikor a Duna kilépett medréből. A gótikus ablak bal oldalán, az 1. emelet magasságában egy befalazott ágyúgolyó található, amely az 1809-es napóleoni hadsereg támadásaira emlékeztet. A torony sarkán egy 1676-os Madonna-szobor áll. A torony erkélyéről korábban a döntéseit, a királyi rendeleteket és a városi tanács rendeleteit hirdették ki. Az erkély alatt, a reneszánsz arkád jobb oldalán láthat egy freskót egy öreg férfiról – egy 1533-as agyagemberéről. A Városi Múzeum Közép- legrégebbi múzeumai közé tartozik, 1868-ban alapították. Az udvar sarkában található egy bejárat a feudális igazság és a város történetének kiállításához. Nyáron koncertek és színházi előadások zajlanak az udvaron (bratislava.sk).

Roland kútja az Óvárosi városháza előtt – egy kőből készült reneszánsz , kör alakú medencével, amely maszkaronokkal van díszítve, és középen egy oszlop áll, amelyen a középkori lovag alakja áll páncélban. A szobor Rolandot, a városi jogok őrzőjét ábrázolja. Az oszlop alsó részén egy kisebb kagylós medence található, amelybe víz spriccel a putti nevű halalakok szájából. A vizet eredetileg fa csöveken keresztül vezették a kúthoz. A kútot gyakorlati okokból hozták létre, amikor a városban érezhető volt a vízhiány, egyenes reakcióként Maximilian koronázási ünnepségei közben kitört nagy tűzvészre, amely egy részét elpusztította a város házainak. Azt feltételezik, hogy a szobor Roland arcát a korabeli uralkodó arcaképével ábrázolta (bratislava.sk).

– Kostol Svätej Alžbety

Jednoloďový secesný kostolík svätej Alžbety s valcovitou vežou bol postavený v rokoch 1910-1913 podľa projektu budapeštianskeho architekta Edmunda Lechnera. Kostol postavila firma Pittel a Brausewetter, ktorá pilotne do architektúry kostola zabudovala železobetónové konštrukcie, ktoré nesú klenbu kostola ako aj organový chór. Pôdorys kostola nadväzuje na tradičné slohy, z ktorých boli prevzaté aj mnohé prvky. Úplne nová je však úprava s bohatými výrezmi napodobňujúce orientálnu ornamentiku. Ústredným prvkom čelnej fasády kostola je mozaika s postavou svätej Alžbety držiacej v plášti ruže. Ruže sú i základným prvkom ornamentiky interiéru kostola. Lechner touto stavbou vytvoril nový maďarský národný architektonický štýl. Zasvätenie kostolíka svätej Alžbete reflektovalo aj na maďarské národnostné cítenie. Svätá Alžbeta bola domáca uhorská svätica z kráľovského rodu Arpádovcov (narodila sa pravdepodobne na Bratislavskom hrade) a kostolík mal byť aj akýmsi symbolickým mauzóleom cisárovnej Alžbety (Sissi), manželky Františka Jozefa I. (bratislava.sk).

Blue Church – Church of St.

The single-nave Secessionist Blue Church of St. Elizabeth with a cylindrical tower was built between 1910 and 1913 according to the design of Budapest architect Edmund Lechner. The church was constructed by the Pittel and Brausewetter company, which pioneered the use of reinforced concrete structures in the church’s architecture, supporting both the church vault and the organ loft. The church’s floor plan follows traditional styles, incorporating many elements borrowed from them. However, a completely new feature is the ornate plasterwork that imitates oriental ornamentation. The central element of the church’s front facade is a mosaic featuring the figure of St. Elizabeth holding roses in her cloak. Roses are also a fundamental element of the interior ornamentation. With this construction, Lechner created a new Hungarian national architectural style. The dedication of the Church of St. Elizabeth also reflected Hungarian national sentiment. St. Elizabeth was a native Hungarian saint from the royal Arpad dynasty (likely born in Bratislava Castle), and the church was intended to serve as a symbolic mausoleum for Empress Elizabeth (Sissi), the wife of Franz Joseph I (bratislava.sk).

Blaue Kirche – Kirche der Heiligen Elisabeth

Die einschiffige secessionistische Blaue Kirche der Heiligen Elisabeth mit einem zylindrischen Turm wurde zwischen 1910 und 1913 nach dem Entwurf des Budapester Architekten Edmund Lechner erbaut. Die Kirche wurde von der Firma Pittel und Brausewetter errichtet, die Pionierarbeit bei der Verwendung von Stahlbetonstrukturen in der Architektur der Kirche leistete und sowohl das Kirchengewölbe als auch die Orgeltribüne unterstützte. Der Grundriss der Kirche folgt traditionellen Stilen und übernimmt viele Elemente von ihnen. Eine völlig neue Funktion ist jedoch die kunstvolle Verputzgestaltung, die orientalische Ornamentik imitiert. Das zentrale Element der Vorderfassade der Kirche ist ein Mosaik mit der Figur der Heiligen Elisabeth, die Rosen in ihrem Mantel hält. Rosen sind auch ein grundlegendes Element der Innenverzierung. Mit diesem Bau schuf Lechner einen neuen ungarischen nationalen architektonischen Stil. Die Widmung der Kirche der Heiligen Elisabeth spiegelte auch das ungarische Nationalgefühl wider. Die Heilige Elisabeth war eine gebürtige ungarische Heilige aus der königlichen Arpad-Dynastie (wahrscheinlich auf der Burg Pressburg geboren), und die Kirche sollte auch als symbolisches Mausoleum für Kaiserin Elisabeth (Sissi), die Frau von Franz Joseph I., dienen (bratislava.sk).

Kék Templom – Szent Erzsébet-templom

Az egyhajós szecessziós Kék Templom Szent Erzsébet-templom a Szent Erzsébet-templom a 1910 és 1913 között épült a budapesti építész, Edmund Lechner tervei szerint. A templomot a Pittel és Brausewetter cég építette, amely forradalmian újította meg a templom építészetében a vasbeton szerkezetek használatát, amelyek mind a templom boltozatát, mind az orgona karzoltát támogatják. A templom alaprajza a hagyományos stílusokat követi, sok elemet kölcsönöz tőlük. Azonban egy teljesen új jellegzetesség az orientális díszítés utánzatát imitáló díszes vakolat. A templom elülső homlokzatának központi eleme egy mozaik, a Szent Erzsébet alakjával, aki rózsákat tart a köpenyében. A rózsák a belső díszítés alapvető elemei is. Ezzel az építészettel Lechner létrehozott egy új magyar nemzeti építészeti stílust. A Szent Erzsébet-templom felszentelése is tükrözte a magyar nemzeti érzelmeket. Szent Erzsébet egy született magyar szent volt az -dinasztia királyi családjából (valószínűleg Pozsony várán született), és a templom szimbolikus mauzóleumként is szolgált Erzsébet császárné (Sissi), I. Ferenc József felesége számára (bratislava.sk).

Pamätník a cintorín 6845 vojakov Sovietskej armády, ktorí padli pri oslobodzovaní mesta počas 2. svetovej vojny. Areálu dominuje pamätník s obradnou miestnosťou a 39,5 m vysokým stĺpom, na vrchole ktorého sa nachádza 12,5 metra vysoká socha sovietskeho vojaka od Alexandra Trizuljaka. Cintorín, ktorý vytvára 6 masových hrobov a 283 individuálnych hrobov padlých vojakov. V areáli sa nachádzajú diela aj mnohých ďalších významných sochárov, ako napr. , Tibor Bártfay, Ján Kulich, Jozef Kostka, Ján Svetlík. Slavín je národná kultúrna pamiatka (bratislava.sk).

Slavín

Memorial and cemetery for 6845 soldiers of the Soviet Army who fell during the liberation of the city in the Second World War. The area is dominated by a monument with a ceremonial room and a 39.5 m high column, topped by a 12.5 m high statue of a Soviet soldier by Alexander Trizuljak. The cemetery consists of 6 mass graves and 283 individual graves of fallen soldiers. The area also features works by many other significant sculptors, such as Ladislav Snopek, Tibor Bártfay, Ján Kulich, Jozef Kostka, Ján Svetlík. Slavín is a national cultural monument (bratislava.sk).

Slavín

Denkmal und Friedhof für 6845 Soldaten der Sowjetarmee, die während der Befreiung der Stadt im Zweiten Weltkrieg gefallen sind. Das Areal wird von einem Denkmal mit einem Zeremonienraum und einer 39,5 m hohen Säule dominiert, auf deren Spitze sich eine 12,5 m hohe Statue eines sowjetischen Soldaten von Alexander Trizuljak befindet. Der Friedhof besteht aus 6 Massengräbern und 283 Einzelgräbern gefallener Soldaten. Auf dem Gelände befinden sich auch Werke vieler weiterer bedeutender Bildhauer wie Ladislav Snopek, Tibor Bártfay, Ján Kulich, Jozef Kostka, Ján Svetlík. Slavín ist ein nationales Kulturdenkmal (bratislava.sk).

Slavín

Emlékpark és temető 6845 Szovjet Hadsereg katonájának, akik a város felszabadításakor estek el a második világháborúban. A területet egy emlékmű uralja, melyben szertartási terem és 39,5 méter magas oszlop található, tetején Alexander Trizuljak 12,5 méter magas szovjet katona szobra látható. A temető 6 tömegsírt és 283 egyéni sírt foglal magában a elesett katonák számára. A területen számos más jelentős szobrász műve is megtalálható, mint például Ladislav Snopek, Tibor Bártfay, Ján Kulich, Jozef Kostka, Ján Svetlík. A Slavín a nemzeti kulturális emlékhelyek közé tartozik (bratislava.sk).

Slavín

Redute je svojou bohatou členitosťou a dekoratívnosťou neskorým prejavom eklektizmu. Bola tradičným miestom zábav, estrád, umeleckých vystúpení a rôznych zhromaždení bratislavského obyvateľstva. Dnes je sídlom Slovenskej filharmónie (bratislava.sk).

Reduta

Reduta, with its rich articulation and decorative elements, is a late expression of eclecticism. It has traditionally been a venue for entertainment, stage performances, artistic presentations, and various gatherings of the inhabitants of Bratislava. Today, it serves as the headquarters of the Slovak Philharmonic (bratislava.sk).

Reduta

Die Reduta ist mit ihrer reichen Gliederung und dekorativen Gestaltung ein später Ausdruck des Eklektizismus. Sie war traditionell ein Ort für Unterhaltung, Bühnenaufführungen, künstlerische Darbietungen und verschiedene Versammlungen der Bevölkerung von Bratislava. Heute dient sie als Sitz der Slowakischen Philharmonie (bratislava.sk).

Reduta

A Reduta gazdag tagoltságával és díszítőelemeivel az eklektika késői megnyilvánulása. Hagyományosan szórakozóhelyként, színpadi előadások, művészeti bemutatók és különböző bratislavai lakosok találkozóhelyeként szolgált. Ma a Szlovák Filharmonikusok székhelye (bratislava.sk).

Rokokový palác, je jedným z najvydarenejších záhradných palácov v meste. Postavili ho po roku 1760 pre grófa Antona Grassalkovicha, vtedajšieho predsedu uhorskej komory. Súčasťou paláca je i pre prístupná záhrada. Dnes v paláci sídli prezident Slovenskej republiky (bratislava.sk).

Grassalkovich Palace

A rococo palace, it is one of the most successful garden palaces in the city. It was built after 1760 for Count Anton Grassalkovich, the then-president of the Hungarian Chamber. The palace includes a garden that is open to the public. Today, the palace serves as the residence of the President of the Slovak Republic (bratislava.sk).

Grassalkovich-Palast

Ein Rokoko-Palast, er ist einer der gelungensten Gartenpaläste der Stadt. Er wurde nach 1760 für Graf Anton Grassalkovich, den damaligen Präsidenten der Ungarischen Kammer, erbaut. Zum Palast gehört auch ein für die Öffentlichkeit zugänglicher Garten. Heute dient der Palast als Residenz des Präsidenten der Slowakischen Republik (bratislava.sk).

Grassalkovich-palota

Egy rokoko stílusú palota, a város egyik legsikeresebb kertipalotája. 1760 után épült Anton Grassalkovich gróf számára, a magyar kamarai elnök számára. A palotához tartozik egy a nyilvánosság számára nyitott kert. Ma a palota a Szlovák Köztársaság elnökének rezidenciája (bratislava.sk).

Slovenské národné – historická budova

Pôvodne na mieste SND stálo tzv. Stavovské divadlo postavené v rokoch 1774 až 1776. Budova slúžila obecenstvu s viacerými neskoršími úpravami až do roku 1884, teda viac než sto rokov. Po nešťastných požiaroch divadelných budov v iných mestách, najmä však po požiari divadla vo Viedni (1881), sa aj mesto Prešporok rozhodlo pre novú divadelnú budovu. Tú postavili v rokoch 1885 až 1886. Prevádzku v novej budove otvorili 22. septembra 1886 predstavením Bánk Bán od skladateľa Ferenca Erkela, ktorý sám prvé predstavenie dirigoval. V novej budove sa ešte aj po prvej svetovej vojne hralo aj po maďarsky, aj po nemecky. Postupne sa na jej javisko dostali aj spoločnosti Slovenského národného divadla. V dlhej histórii divadla vystupovali na jeho doskách najvýznamnejšie osobnosti svetovej opernej scény ako F. Šaľjapin, P. Mascagni, R. Strauss, G. Filip, M. Freni, P. Capuccili, R. Reznikov, J. Obrazcovová, tanečníci M. Fonteyn, A. Alonso, V. Vasiliev a mnohí iní. V súčasnosti v ňom sídlo opera a balet. Odchovala mnoho významných osobností opernej scény, ako napr. Peter Dvorský, J. Kundlák, J. Galla, . Jenisová, E. Grúberová, L. Poppová, ktorí vystupovali na najznámejších svetových scénach (bratislava.sk).

pred Slovenským národným divadlom pochádza z roku 1888. Orol s chlapcom – to je Zeus premenený na dravca a odnášajúci krásneho chlapca Ganymeda na Olymp do sídla bohov. Obvod kamennej fontány lemujú korytnačky, a raky a podopierajú ju postavičky štyroch detí, ktoré držia štyri druhy dunajských rýb – kapra, sumca, zubáča a šťuku. Z papulí rýb strieka voda a padá do nádrže (bratislava.sk).

Slovak National Theatre – Historical Building

Originally, at the location of the Slovak National Theatre (SND), there stood the so-called Stavovské Theatre, built from 1774 to 1776. The building served the audience with several later modifications until 1884, more than a hundred years. After unfortunate fires in theater buildings in other cities, especially after the theater fire in 1881, the city of Prešporok (now Bratislava) decided to build a new theater building. It was constructed from 1885 to 1886. The operation in the new building opened on September 22, 1886, with a performance of the opera Bánk Bán by composer Ferenc Erkel, who himself conducted the first performance. Even after World War I, performances were held in the new building in both Hungarian and German. Gradually, actors from the Slovak National Theatre also took to its stage. Throughout the theater’s long history, it hosted the most significant personalities of the global opera scene, including F. Shalyapin, P. Mascagni, R. Strauss, G. Filip, M. Freni, P. Cappuccilli, R. Reznikov, J. Obrazcovová, and dancers like M. Fonteyn, A. Alonso, V. Vasiliev, and many others. Currently, it houses the opera and ballet. It nurtured many prominent figures in the opera scene, such as Peter Dvorský, J. Kundlák, J. Galla, E. Jenisová, E. Grúberová, L. Poppová, who performed on the most famous world stages (bratislava.sk).

The Ganymede Fountain in front of the Slovak National Theatre dates back to 1888. The eagle with the boy represents Zeus transformed into a bird of prey, carrying the beautiful boy Ganymede to Olympus, the abode of the gods. The perimeter of the stone basin of the fountain is adorned with turtles, frogs, and crayfish, supported by small figures of four children holding four types of Danube fish – carp, catfish, pikeperch, and pike. Water sprouts from the fish papules and falls into the basin (bratislava.sk).

Slowakisches Nationaltheater – Historisches Gebäude

Ursprünglich stand an der Stelle des Slowakischen Nationaltheaters (SND) das sogenannte Stavovské-Theater, erbaut von 1774 bis 1776. Das Gebäude diente dem Publikum mit mehreren späteren Modifikationen bis 1884, also über hundert Jahre. Nach unglücklichen Bränden in Theatergebäuden in anderen Städten, insbesondere nach dem Theaterbrand in Wien im Jahr 1881, entschied sich die Stadt Prešporok (heute Bratislava) für den Bau eines neuen Theatergebäudes. Dieses wurde von 1885 bis 1886 errichtet. Der Betrieb im neuen Gebäude begann am 22. September 1886 mit einer Aufführung der Oper Bánk Bán des Komponisten Ferenc Erkel, der selbst die erste Aufführung dirigierte. Auch nach dem Ersten Weltkrieg wurden im neuen Gebäude Vorstellungen sowohl auf Ungarisch als auch auf Deutsch gespielt. Allmählich betraten auch Schauspieler des Slowakischen Nationaltheaters die Bühne. Im Laufe der langen Geschichte des Theaters traten die bedeutendsten Persönlichkeiten der globalen Opernszene auf, darunter F. Schaljapin, P. Mascagni, R. Strauss, G. Filip, M. Freni, P. Cappuccilli, R. Reznikov, J. Obrazcovová, und Tänzer wie M. Fonteyn, A. Alonso, V. Vasiliev und viele andere. Heute beherbergt es die Oper und das Ballett. Es hat viele bedeutende Persönlichkeiten der Opernszene hervorgebracht, wie Peter Dvorský, J. Kundlák, J. Galla, E. Jenisová, E. Grúberová, L. Poppová, die auf den berühmtesten Bühnen der Welt auftraten (bratislava.sk).

Der Ganymede-Brunnen vor dem Slowakischen Nationaltheater stammt aus dem Jahr 1888. Der Adler mit dem Jungen repräsentiert Zeus, der in einen Raubvogel verwandelt ist und den schönen Jungen Ganymed auf den Olymp, den Sitz der Götter, trägt. Der Rand des Steinbeckens des Brunnens ist mit Schildkröten, Fröschen und Flusskrebsen verziert und wird von kleinen Figuren von vier Kindern gestützt, die vier Arten von Donaufischen – Karpfen, Wels, Zander und Hecht – halten. Wasser spritzt aus den Fischpapulen und fällt ins Becken (bratislava.sk).

Szlovák Nemzeti Színház – Történelmi Épület

Eredetileg a Szlovák Nemzeti Színház (SND) helyén állt a Stavovské Színház, amelyet 1774 és 1776 között építettek. Az épület számos későbbi módosítással egészen 1884-ig szolgálta a közönséget, tehát több mint száz évig. A más városokban történt, különféle tragikus tűzesetek után, különösen a bécsi színház tűzvészét követően (1881), a Prešporok (ma Bratislava) városa úgy döntött, hogy új színházépületet épít. Az új épületet 1885 és 1886 között építették. Az új épületben való működést 1886. szeptember 22-én kezdték meg Ferenc Erkel Bánk Bán című operájának bemutatójával, aki maga vezényelte az első előadást. Még az első világháború után is magyarul és németül is játszottak az új épületben. Fokozatosan a Szlovák Nemzeti Színház társulatának színészei is megjelentek a színpadon. A színház hosszú története során a globális operaszínház legjelentősebb személyiségei léptek fel itt, köztük F. Salyapin, P. Mascagni, R. Strauss, G. Filip, M. Freni, P. Cappuccilli, R. Reznikov, J. Obrazcovová, és olyan táncosok, mint M. Fonteyn, A. Alonso, V. Vasiliev, és sokan mások. Jelenleg opera és balett működik itt. Sok jelentős operaszínházi személyiséget nevelt ki, például Peter Dvorský, J. Kundlák, J. Galla, E. Jenisová, E. Grúberová, L. Poppová, akik a világ legismertebb színpadain léptek fel (bratislava.sk).

A Ganymede-kút a Szlovák Nemzeti Színház előtt 1888-ból származik. Az sas a fiúval Zeust jelképezi, aki ragadozóvá változott és a gyönyörű Ganymed fiút vitte az Olimpuszra, az istenek lakhelyére. A kút kő medencéjének peremét teknősök, békák és rákok díszítik, négy gyermekfigura pedig a medencét tartja, akik négyféle duna halat – pontyot, harcsát, csukát és süllőt – tartanak a kezükben. A halpapulákból víz spriccel és a medencébe esik (bratislava.sk).

Stará tržnica

Na mieste Starej tržnice pôvodne stála , ktorá od 15. stor. patrila k mestskému opevneniu. V r. 1910 tam postavili budovu v eklektickom štýle – prvú bratislavskú krytú tržnicu, ktorá slúžila až do r. 1960. Potom táto technická pamiatka roky chátrala, no po rekonštrukcii dokončenej r. 1999 opäť funguje ako tržnica. Pred tržnicou sa nachádza fontána Lev s erbom, ktorú zložili zo súčastí starších fontán a renovovali ju v roku 1937 (bratislava.sk).

Old Market Hall

Originally, at the location of the Old Market Hall, there was a bastion that belonged to the city fortifications since the 15th century. In 1910, a building in the eclectic style was constructed on this site – the first covered market in Bratislava, which served until 1960. After years of neglect, this technical monument was renovated, and by 1999, it was once again functioning as a market. In front of the market, there is a fountain with a lion and the city’s coat of arms, assembled from parts of older fountains and renovated in 1937 (bratislava.sk).

Alte Markthalle

Ursprünglich befand sich an der Stelle der Alten Markthalle ein Bastion, die seit dem 15. Jahrhundert zu den Stadtbefestigungen gehörte. Im Jahr 1910 wurde dort ein Gebäude im eklektischen Stil errichtet – die erste überdachte Markthalle in Bratislava, die bis 1960 in Betrieb war. Nach Jahren des Verfalls wurde dieses technische Denkmal renoviert und ist seit 1999 wieder als Markt in Betrieb. Vor dem Markt befindet sich ein Brunnen mit einem Löwen und dem Stadtwappen, der aus Teilen älterer Brunnen zusammengesetzt und 1937 renoviert wurde (bratislava.sk).

Óvárosi Piac

Az Óvárosi piacon eredetileg egy bástya állt, amely a 15. századtól a város erődrendszeréhez tartozott. 1910-ben ezen a helyen építettek egy eklektikus stílusú épületet – Bratislava első fedett piacát, amelyet 1960-ig használtak. Évekig elhanyagolták ezt a műszaki emléket, de a 1999-ben befejezett felújítás után újra piacként működik. A piac előtt található egy kút, amelyen egy oroszlán és a város címere látható, amelyet régebbi kutak részeiből szereltek össze, és 1937-ben újítottak fel (bratislava.sk).

Južné mesto

Pri Dunaji vyrástlo nedávno – v rokoch 2009 – 2010 tzv. Južné mesto. , promenáda …

Southern City

Recently, along the Danube, the so-called Southern City, or „Južné mesto,“ emerged in the years 2009-2010. Eurovea and the promenade are prominent features of this development.

Südstadt

Kürzlich, entlang der Donau, entstand in den Jahren 2009-2010 die sogenannte Südstadt oder „Južné mesto“. Eurovea und die Promenade sind herausragende Merkmale dieser Entwicklung.

Déli Város

A Dunával szemben, az úgynevezett Déli Város, vagy „Južné mesto“ a 2009-2010-es években emelkedett ki. Az Eurovea és a sétány jelentős jellemzői ennek a fejlesztésnek.

Južné mesto

Staré mesto

, , , , ,

Krajina, Zahraničie, Typ krajiny, Mestá, České mestá, Mestá, Česko, Fotografie, Východné Čechy

Hradec Králové – salón Republiky

skala
Hits: 5983

(nemecky ) Kleží sútoku a Orlice. Žije tu asi 100 000 obyvateľov. V roku 995 sa stalo sídlom kniežaťa za Přemyslovcov. Spolu s neďalekými Pardubicami tvorí metropolitnú oblasť s približne 340 000 obyvateľmi (wikipedia.cz). Prvá písomná zmienka o Hradci Králové pochádza z roku 1225. V stredoveku bolo známe ako „kráľovské veno“, pretože slúžilo ako majetok českých kráľovien. Počas husitských vojen zohralo mesto významnú úlohu a v 18. storočí sa stalo dôležitou pevnosťou (en.wikipedia.org). V 2. polovici 13. storočia mesto kolonizovali (Wirth, Tichý). V 13. storočí sa stal slobodným kráľovským mestom. V roku 1567 tu bolo 780 . V roku 1864 tu vznikla svetoznáma továreň na piana . V 80-tych rokoch 19. storočia bolo postavené Klicperove  (wikipedia.cz).

Hradec Králové sa nachádza na severovýchode Česka, približne 100 kilometrov východne od Prahy. Je významným mestským centrom. Veľmi výraznou črtou je . Mesto je domovom viacerých gotických a barokových stavieb, napr. a aj historickej (wikipedia.cz). 

Hradec Králové je známe svojou kombináciou gotickej, renesančnej, barokovej a modernej architektúry. Medzi najvýznamnejšie patrí veža (), ktorá je najvyššou dominantou mesta. Z jej galérií je jedinečný výhľad na mesto a priľahlé Krkonôš a Orlických hôr. Veža ukrýva tretí najväčší a najťažší zvon v Českej republike – (en.wikipedia.org). Námestie pôsobí ako mesta. Hradec Králové je aj kultúrnym centrom, koná sa tu a (wikipedia.cz), . Nachádzajú sa tu krásne a , napr. park , (wikipedia.cz). Hradec Králové je tiež významným vzdelávacím centrom s niekoľkými univerzitami a vysokými školami. a medzi najprestížnejšie vzdelávacie v krajine (en.wikipedia.org).

Hradec Králové (German: Königgrätz) lies at the confluence of the Elbe and Orlice rivers. The has approximately 100,000 inhabitants. In 995, became the seat of a prince during the rule of the Přemyslid dynasty. Together with nearby Pardubice, it forms a metropolitan area with approximately 340,000 residents (.cz).

The written mention of Hradec Králové dates back to 1225. In the Middle Ages, the city was known as the „royal dowry“ because it served as the property of queens. During the Hussite Wars, the city played a significant role, and in the 18th century, it became an important fortress (en.wikipedia.org). In the second half of the 13th century, the city was colonized by Germans (Wirth, Tichý). During the 13th century, it became a free royal city. In 1567, there were 780 houses in the city. In 1864, the world-famous Antonín Petrof piano factory was established here. In the 1880s, the Klicpera Theatre was built (wikipedia.cz).

Hradec Králové is located in the northeastern part of the Czech Republic, approximately 100 kilometers east of . It is an important urban center. One of its most distinctive features is its architecture. The city is home to several Gothic and Baroque buildings, such as the Cathedral of the Holy Spirit and the historic town hall (wikipedia.cz).

Hradec Králové is known for its combination of Gothic, Renaissance, Baroque, and modern architecture. One of the most significant landmarks is the White Tower (Bílá věž), the tallest structure in the city. From its gallery, visitors can enjoy a unique view of the city and the surrounding mountains of the and Orlické ranges. The tower houses the third-largest and heaviest bell in the Czech Republic – the Augustin bell (en.wikipedia.org). Velké náměstí (Great Square) serves as the heart of the city.

Hradec Králové is also a cultural hub, hosting events such as the Summer Film School, the International Puppet Theatre Festival (wikipedia.cz), and the for People festival. The city is adorned with beautiful parks and gardens, such as the Zahrada na Valech park and park (wikipedia.cz).

Hradec Králové is also a significant educational center, with several universities and higher education institutions. The University of Hradec Králové and the Faculty of Medicine of Charles University are among the most prestigious educational institutions in the (en.wikipedia.org).

Hradec Králové (deutsch: Königgrätz) liegt am Zusammenfluss der Flüsse Elbe und Orlice. Die Stadt hat etwa 100.000 Einwohner. Im Jahr 995 wurde sie während der Herrschaft der Přemysliden zur Fürstenresidenz. Zusammen mit dem nahegelegenen Pardubice bildet sie eine Metropolregion mit etwa 340.000 Einwohnern (wikipedia.cz).

Die erste schriftliche Erwähnung von Hradec Králové stammt aus dem Jahr 1225. Im Mittelalter war die Stadt als „königliches Heiratsgut“ bekannt, da sie im Besitz der böhmischen Königinnen war. Während der Hussitenkriege spielte die Stadt eine bedeutende Rolle, und im 18. Jahrhundert wurde sie zu einer wichtigen Festung (en.wikipedia.org). In der zweiten Hälfte des 13. Jahrhunderts wurde die Stadt von Deutschen kolonisiert (Wirth, Tichý). Im 13. Jahrhundert wurde sie zur freien königlichen Stadt. Im Jahr 1567 gab es hier 780 Häuser. 1864 wurde in der Stadt die weltberühmte Klavierfabrik Antonín Petrof gegründet. In den 1880er Jahren wurde das Klicpera-Theater erbaut (wikipedia.cz).

Hradec Králové liegt im Nordosten Tschechiens, etwa 100 Kilometer östlich von . Die Stadt ist ein wichtiges urbanes Zentrum. Besonders auffällig ist die Architektur. Sie beherbergt zahlreiche gotische und barocke Bauwerke, darunter die Kathedrale des Heiligen Geistes und das historische (wikipedia.cz).

Hradec Králové ist bekannt für seine Kombination aus gotischer, Renaissance-, barocker und moderner Architektur. Zu den wichtigsten Sehenswürdigkeiten gehört der Weiße Turm (Bílá věž), das höchste Wahrzeichen der Stadt. Von seiner Galerie aus hat man einen einzigartigen Blick auf die Stadt und die umliegenden Gebirgszüge des Riesengebirges und des Adlergebirges. Der Turm beherbergt die drittgrößte und schwerste Glocke Tschechiens – die Augustin-Glocke (en.wikipedia.org). Der Velké náměstí (Große Platz) bildet das Herz der Stadt.

Hradec Králové ist auch ein kulturelles Zentrum, in dem Veranstaltungen wie die Sommerfilmschule, das Internationale Puppentheaterfestival (wikipedia.cz) und das Festival Rock for People stattfinden. Die Stadt ist zudem von wunderschönen Parks und Gärten umgeben, darunter der Zahrada na Valech-Park und der Letní lázně-Park (wikipedia.cz).

Hradec Králové ist auch ein bedeutendes Bildungszentrum mit mehreren Universitäten und Hochschulen. Die Universität Hradec Králové und die Medizinische Fakultät der Karls-Universität gehören zu den renommiertesten Bildungseinrichtungen des Landes (en.wikipedia.org).

Hradec Králové (niemiecki: Königgrätz) leży u zbiegu rzek Łaba i Orlica. Miasto liczy około 100 000 mieszkańców. W 995 roku stało się siedzibą księcia za panowania dynastii Przemyślidów. Wraz z pobliskimi Pardubicami tworzy obszar metropolitalny zamieszkiwany przez około 340 000 osób (wikipedia.cz).

Pierwsza pisemna wzmianka o Hradcu Králové pochodzi z 1225 roku. W średniowieczu miasto było znane jako „królewski posag”, ponieważ należało do czeskich królowych. W czasie wojen husyckich odegrało znaczącą rolę, a w XVIII wieku stało się ważną twierdzą (en.wikipedia.org). W drugiej połowie XIII wieku miasto zostało skolonizowane przez Niemców (Wirth, Tichý). W XIII wieku uzyskało status wolnego miasta królewskiego. W 1567 roku znajdowało się tutaj 780 domów. W 1864 roku powstała tu światowej sławy fabryka fortepianów Antonína Petrofa. W latach 80. XIX wieku zbudowano Teatr Klicpery (wikipedia.cz).

Hradec Králové znajduje się w północno-wschodnich Czechach, około 100 kilometrów na wschód od Pragi. Jest ważnym ośrodkiem miejskim. Charakterystyczną cechą miasta jest jego architektura. Można tu znaleźć wiele gotyckich i barokowych budowli, takich jak Katedra Świętego Ducha czy historyczny (wikipedia.cz).

Hradec Králové jest znane z połączenia gotyckiej, renesansowej, barokowej i nowoczesnej architektury. Jednym z najważniejszych zabytków jest Biała Wieża (Bílá věž), najwyższa budowla miasta. Z jej galerii roztacza się wyjątkowy widok na miasto oraz okoliczne pasma górskie – Karkonosze i Góry Orlickie. Wieża skrywa trzeci największy i najcięższy dzwon w Czechach – dzwon Augustin (en.wikipedia.org). Plac Velké náměstí (Wielki Rynek) stanowi serce miasta.

Hradec Králové to także ważne centrum kulturalne, gdzie odbywają się wydarzenia takie jak Letnia Szkoła Filmowa, Międzynarodowy Festiwal Teatrów Lalkowych (wikipedia.cz) oraz festiwal Rock for People. W mieście znajdują się piękne parki i ogrody, m.in. Zahrada na Valech oraz park Letní lázně (wikipedia.cz).

Hradec Králové jest również istotnym ośrodkiem edukacyjnym, z kilkoma uniwersytetami i szkołami wyższymi. Uniwersytet w Hradcu Králové oraz Wydział Lekarski Uniwersytetu Karola należą do najbardziej prestiżowych instytucji edukacyjnych w kraju (en.wikipedia.org).

Hradec Králové (německy Königgrätz) leží na soutoku řek Labe a Orlice. Žije zde přibližně 100 000 obyvatel. V roce 995 se stal sídlem knížete za vlády Přemyslovců. Spolu s nedalekými Pardubicemi tvoří metropolitní oblast s přibližně 340 000 obyvateli (wikipedia.cz).

První písemná zmínka o Hradci Králové pochází z roku 1225. Ve středověku bylo město známé jako „královské věno“, protože patřilo českým královnám. Během husitských válek sehrálo významnou roli a v 18. století se stalo důležitou pevností (en.wikipedia.org). Ve druhé polovině 13. století bylo město kolonizováno Němci (Wirth, Tichý). Ve 13. století se stalo svobodným královským městem. V roce 1567 zde bylo 780 domů. V roce 1864 zde byla založena světoznámá továrna na piana Antonína Petrofa. V 80. letech 19. století bylo postaveno (wikipedia.cz).

Hradec Králové se nachází v severovýchodní části Česka, přibližně 100 kilometrů východně od Prahy. Je významným městským centrem. Velmi výraznou charakteristikou města je jeho architektura. Nachází se zde mnoho gotických a barokních staveb, například Katedrála svatého Ducha a historická radnice (wikipedia.cz).

Hradec Králové je známý svou kombinací gotické, renesanční, barokní a moderní architektury. Mezi nejvýznamnější památky patří Bílá věž, nejvyšší dominanta města. Z její galerie je jedinečný výhled na město a přilehlé vrchy Krkonoš a Orlických hor. Věž ukrývá třetí největší a nejtěžší zvon v České republice – zvon Augustin (en.wikipedia.org). Velké náměstí je srdcem města.

Hradec Králové je také kulturním centrem, kde se konají akce jako Letní filmová škola, Mezinárodní festival loutkového divadla (wikipedia.cz) a festival Rock for People. Ve městě se nachází krásné parky a zahrady, například Zahrada na Valech a park Letní lázně (wikipedia.cz).

Hradec Králové je také významným vzdělávacím centrem s několika univerzitami a vysokými školami. Univerzita Hradec Králové a Lékařská fakulta Karlovy patří mezi nejprestižnější vzdělávací instituce v zemi (en.wikipedia.org).

TOP

Všetky

,

Krajina, Zahraničie, Mestá, Česko, Južná Morava, Moravské mestá, Fotografie

Bučovice – mesto unikátneho renesančného zámku

skala
Hits: 595

Bučovice ležia v údolí Litavy medzi Brnom a Uherským Hradišťom. Žije tu 6500 obyvateľov. V 19. storočí tu bol zriadený 12 hektárový lesopark. V poslednej štvrtine 16. storočia začal z Boskovic budovať najskvostnejší renesančný zámok na Morave s jedinečnými sálami a nádherným arkárových nádvorím. V 17. storočí pribudla manýristická . V roku 1645 švédski vyplienili až na kostol a zámok. V druhej polovici 18. storočí a v prvej v 19. storočí boli Bučovice jedným z najvýznamnejších centier súkenníctva. V 20. storočí sa stal najvýznamnejším drevospracujúci . Konáva sa tu v máji , kde je pravidelne zastúpených okolo 800 vín. V októbri je organizovaný (bucovice.cz). Mestské časti: Bučovice, Černčín, , , . Bučovíc: herec Miroslav Doležal, spevák (Wikipedia). Bučovický zámok je unikátnou stavbou talianskej renesancie na sever od Álp. Konkrétne typu „palazzo in fortezza“. Arkádové nádvorie tvorí aj 90 bohato vyzdobených stĺpov 540 reliéfmi (zamek-bucovice.cz). Pomenovanie pochádza o pomenovania obyvateľov, základom bolo meno Budeš, Buďše, Budeč, , . Tieto mená boli domáckymi podobami Budimíra, Budislava, Drahobuda (Wikipedia).

Bučovice sa nachádzajú v juhomoravskom kraji, majú bohatú minulosť a zachované dedičstvo. Zakorenená siaha až do stredoveku. Prvá písomná zmienka je z roku 1237. Dominantou je renesančný zámok postavený v 16. storočí. Je obklopený rozsiahlou záhradou so starobylými fontánami a sochami. Kostol sv. Martina je postavený v gotickom slohu. Kuzmova kašna je jedna z najkrajších renesančných fontán v Česku. Postavená bola v 16. storočí, stala sa miestom, kde si obyvatelia aj chodia posedieť a relaxovať. Kultúrna scéna si v Bučoviciach príde na svoje. Pravidelne rôzne podujatia a hudby, divadla, tradičných remesiel. Napr. . Región je známy svojimi vinicami, na ktorých sa dorába vynikajúce . Bučovický zámok, nesie charakteristické prvky renesančnej architektúry, vrátane symetrie, oblúkov, a zdobených okenných otvorov. zámku sú pozoruhodne zdobené reliéfmi a štukatúrami, čo pridáva dojem elegancie a umenia.

Bučovice sú malebné mesto nachádzajúce sa v okrese Vyškov v Juhomoravskom kraji, približne 29 km východne od Brna. Ležia na severnom okraji Ždánického lesa v nadmorskej výške 226 metrov nad morom a preteká nimi rieka . Mesto má približne 6 900 obyvateľov (Wikipedia). Prvá písomná zmienka o Bučoviciach pochádza z roku 1322, hoci naznačujú existenciu osídlenia už v prvej polovici 13. storočia. V 16. storočí zažilo mesto rozkvet pod vedením Jana Černohorského z Boskovic, ktorý dal postaviť renesančný zámok, považovaný za jednu z najcennejších renesančných stavieb na sever od Talianska. Medzi významné patrí renesančný zámok s francúzskou záhradou, ktorý bol postavený v rokoch 1567–1582. Na nádvorí zámku sa nachádza baroková fontána s postavou bakchanta. Ďalšími zaujímavosťami sú farský z rokov 1637–1641, svätého Jána Nepomuckého a svätého Jána Sarkandra, na námestí z konca 18. storočia a kubistický z rokov 1913–1914, ktorý v súčasnosti slúži ako sídlo mestského úradu. Vo východnej časti Bučovíc sa nachádza rozsiahly židovský cintorín s náhrobkami zo 17. až 20. storočia, ktorý pripomína prítomnosť židovskej komunity a jej prínos k hospodárskemu rozvoju mesta v minulosti (mistopisy.cz).

Na kopci nad mestom sa rozprestiera približne 12 hektárový lesopark , ktorý vznikol v 80. a 90. rokoch 19. storočia z iniciatívy kniežaťa Jána II. z Lichtenštajnska. Po rozsiahlej obnove v rokoch 2019 a 2020 slúži ako obľúbené miesto na oddych a rekreáciu pre miestnych obyvateľov aj návštevníkov. V miestnej časti Vícemilice sa nachádza biocentrum s dvoma rybníkmi, ktoré láka na a ponúka príležitosť na pozorovanie miestnej fauny a flóry v prirodzenom prostredí (kampocesku.cz). Bučovice ponúkajú bohaté možnosti pre pešiu turistiku a cykloturistiku vďaka svojej polohe na úpätí Ždánického lesa. Mesto je hospodárskym a vzdelávacím strediskom , s dvoma základnými školami a dvoma strednými školami – gymnáziom a obchodnou akadémiou. Medzi športové a rekreačné patrí plavecký bazén, športový areál v Hájku s tenisovými kurtmi a futbalovým ihriskom a nové vonkajšie kúpalisko otvorené v roku 2007. (rodinnevylety.cz). Bučovice sú známe svojím bohatým kultúrnym životom. Mesto pravidelne organizuje rôzne podujatia, ako sú , koncerty a (topvstupenky.sk).

Bučovice lies in the Litava valley between and Uherské Hradiště, with a population of approximately 6,500. In the 19th century, a 12-hectare forest park was established here. In the last quarter of the 16th century, Jan Šembera Černohorský of began building the most magnificent Renaissance château in , featuring unique halls and a stunning arcaded courtyard. In the 17th century, a Mannerist fountain was added. In 1645, Swedish soldiers plundered the town, sparing only the church and the château. In the late 18th and early 19th centuries, Bučovice became one of the most important centers of cloth-making. In the 20th century, the woodworking industry became the most significant. Each May, the „Zámecký košt“ is held, showcasing around 800 wines. In October, the Miroslav Doležal Festival of Amateur Theatre takes place (bucovice.cz).

districts include Bučovice, Černčín, Kloboučky, Marefy, and Vícemilice. Notable figures from Bučovice include actor Miroslav Doležal and singer Bob Frídl (Wikipedia). The Bučovice château is a unique example of Italian Renaissance architecture north of the Alps, specifically of the „palazzo in fortezza“ type. Its arcaded courtyard boasts 90 richly decorated columns with 540 reliefs (zamek-bucovice.cz). The name Bučovice originates from the name Budeš, Buďše, Budeč, Buďče, or Buč, which were diminutives of Budimír, Budislav, or Drahobud (Wikipedia).

Bučovice is located in the South Moravian Region, with a rich history and preserved heritage dating back to the Middle Ages. The written mention is from 1237. Its landmark is the Renaissance château built in the 16th century, surrounded by extensive gardens with ancient fountains and statues. The Church of St. Martin is built in Gothic style. The Kuzma Fountain, one of the most beautiful Renaissance fountains in the Republic, was constructed in the 16th century and is a popular spot for relaxation.

Bučovice hosts various cultural events, including the Bučovice Music Festival. The region is renowned for its vineyards producing excellent Moravian wines. The château features characteristic elements of Renaissance architecture, such as symmetry, arches, pilasters, and ornate window openings. Its facades are adorned with remarkable reliefs and stucco, adding elegance and artistry.

Bučovice is a picturesque town located in the Vyškov district of the South Moravian Region, about 29 km east of Brno. lies on the northern edge of the Ždánice Forest at an altitude of 226 meters above sea level, with the Litava River flowing through it. The first written mention of Bučovice dates back to 1322, though archaeological findings suggest settlement in the early 13th century. The town flourished in the 16th century under of Boskovice, who built the Renaissance château, considered one of the finest Renaissance buildings north of Italy.

Other notable landmarks include the parish Church of the Assumption of the Virgin Mary (1637–1641), Baroque statues of St. John of Nepomuk and St. John Sarkander, the Strakosch House from the late 18th century, and the Cubist Municipal House (1913–1914), now the town hall. In the eastern part of Bučovice is a large Jewish cemetery with tombstones dating from the 17th to the 20th century, reflecting the Jewish community’s historical contribution to the town’s economic development.

On the hill above the town lies the 12-hectare Kalvárie forest park, established in the 19th century by Prince Jan II of Liechtenstein. After extensive restoration in 2019 and 2020, it serves as a popular recreation area. In the local district of Vícemilice, a biocenter with two ponds offers opportunities for walks and wildlife observation. Bučovice is a hub for hiking and cycling, thanks to its location at the foot of the Ždánice Forest. The town is an educational and economic center with two elementary schools and two secondary schools – a gymnasium and a business academy. Its sports facilities include a swimming pool, sports complex in Hájek with tennis courts and a football pitch, and an outdoor swimming pool opened in 2007. Bučovice is also known for its vibrant cultural life, hosting markets, concerts, and social events (rodinnevylety.cz, kampocesku.cz).

Bučovice leží v údolí Litavy mezi Brnem a Uherským Hradištěm, s přibližně 6 500 obyvateli. V 19. století zde byl založen lesopark o rozloze 12 hektarů. V poslední čtvrtině 16. století začal Jan Šembera Černohorský z Boskovic budovat nejskvostnější renesanční zámek na Moravě s jedinečnými sály a nádherným arkádovým nádvořím. V 17. století přibyla manýristická fontána. Roku 1645 město vyplenili švédští vojáci, ušetřeny zůstaly pouze kostel a zámek. Na přelomu 18. a 19. století se Bučovice staly jedním z nejvýznamnějších center soukenictví. Ve 20. století se nejdůležitějším průmyslem stalo zpracování dřeva. Každý květen se zde koná „Zámecký košt“, na kterém je zastoupeno přibližně 800 vín. V říjnu se organizuje Festival ochotnických divadel Miroslava Doležala (bucovice.cz).

Městské části: Bučovice, Černčín, Kloboučky, Marefy, Vícemilice. Mezi osobnosti Bučovic patří herec Miroslav Doležal a zpěvák Bob Frídl (Wikipedia). Bučovický zámek je unikátní stavbou italské renesance severně od Alp, konkrétně typu „palazzo in fortezza“. Arkádové nádvoří tvoří 90 bohatě zdobených sloupů se 540 (zamek-bucovice.cz). Název Bučovice pochází od osobních jmen Budeš, Buďše, Budeč, Buďče, Buč, což byly domácké podoby jmen Budimír, Budislav či Drahobud (Wikipedia).

Bučovice se nachází v Jihomoravském kraji, s bohatou historií sahající až do středověku. První písemná zmínka je z roku 1237. Dominantou je renesanční zámek z 16. století, obklopený rozsáhlými zahradami se starobylými fontánami a sochami. Kostel sv. Martina je postaven v gotickém slohu. Kuzmova kašna, jedna z nejkrásnějších renesančních fontán v Česku, byla postavena v 16. století a slouží jako oblíbené místo pro odpočinek.

Bučovice hostí různé kulturní akce, například Bučovický hudební festival. Region je známý svými vinicemi produkujícími vynikající moravská . Zámek má charakteristické prvky renesanční architektury, jako jsou symetrie, oblouky, pilastry a zdobené okenní . Fasády zámku jsou bohatě zdobené reliéfy a štukaturou, což dodává pocit elegance a umění.

Bučovice jsou malebné město v okrese Vyškov, Jihomoravský kraj, asi 29 km východně od Brna. Leží na severním okraji Ždánického lesa v nadmořské výšce 226 m, protéká jimi řeka Litava. První písemná zmínka pochází z roku 1322, přesto archeologické nálezy dokládají osídlení již ve 13. století. Město zažilo rozkvět v 16. století za Jana Černohorského z Boskovic, který dal postavit renesanční zámek považovaný za jednu z nejcennějších renesančních staveb severně od Itálie.

Mezi další památky patří kostel Nanebevzetí Panny Marie (1637–1641), barokní sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Jana Sarkandera, Strakoschův dům z 18. století a kubistický (1913–1914), který dnes slouží jako radnice. Ve východní části Bučovic se nachází židovský hřbitov s náhrobky ze 17.–20. století, připomínající židovskou komunitu a její přínos k rozvoji města.

Na kopci nad městem se rozkládá 12hektarový , vzniklý v 19. století z iniciativy knížete Jana II. z Lichtenštejna. Po rekonstrukci v letech 2019–2020 slouží jako oblíbené místo pro odpočinek. V místní části Vícemilice se nachází biocentrum s dvěma rybníky, které láká na procházky a pozorování přírody. Bučovice jsou centrem turistiky a cykloturistiky na úpatí Ždánického lesa. Nabízejí sportovní zázemí, například plavecký bazén, , fotbalové hřiště a koupaliště (rodinnevylety.cz, kampocesku.cz).

Hrady, Krajina, Slovensko, Objekty, predmety a priestory, Zamagurie, Umenie, Stavby, Fotografie

Ľubovniansky hrad

skala
Hits: 3350

sa nachádza severe Slovenska, nad mestom Stará Ľubovňa, v nadmorskej výške 548 metrov (slovenskycestovatel.sk). Hrad stojí na skalnatom výbežku s príkrym zrázom na severnej a východnej strane. Najstaršia časť bola úzka podlhovastá obytná budova s hrúbkou múrov cca 1,8 m a výškou asi 13 metrov (medievalheritage.eu). V minulosti bol známy aj ako , , de , , . Vznikol na rozhraní 13. a 14. storočia ako hraničný, strážny. Podľa niektorých prameňov ho vybudovalo okolo roku 1280 poľské knieža , zať uhorského kráľa Bela IV (Wikipedia). Hrad bol od začiatku kráľovským majetkom a jeho velitelia zabezpečovali ochranu a hrad spravovali pre uhorskú korunu. (Wikipedia). V roku 1412 sa spolu s ďalšími 13. spišskými mestami a panstvami dostal do poľského zálohu (Wikipedia). Stretli sa tu uhorský a poľský kráľ , podpísali mierovú dohodu a uzavreli . Od tohto momentu sa hrad a okolitý región na takmer 360 rokov dostali do poľských rúk (hradlubovna.sk). Počas švédsko-poľskej 1655–1661 tu boli prevezené a ukryté z Krakova (Wikipedia ENG). Po požiaroch v 1553 bol hrad rozsiahle prestavaný a získal renesančný charakter (medievalheritage.eu).

Záloh sa skončil v roku 1772, hrad začal upadať. Bol využívaný ako , neskôr skladisko. Po roku 1945 bol po viacerých iných dávnejších rekonštrukciách obnovený ako škola. V roku začal na hrade archeologický a (Wikipedia). V areáli hradu rastie mohutná 25 metrov lipa malolistá s obvodom kmeňa 450 cm, stará asi 350 – 400 rokov (Wikipedia). Hrad bol dôležitým miestom stretávania uhorských a poľských panovníkov (dennikn.sk). Dnes hrad slúži ako so stálymi aj sezónnymi expozíciami. zahŕňajú historické , , , o miestnej histórii a (Wikipedia). Hrad ponúka aj výhľadové okolia – na , Popradskú kotlinu a niekedy aj na (slovenskycestovatel.sk).

Ľubovňa Castle is located in northern , above the town of , at an altitude of 548 metres above sea level (slovenskycestovatel.sk). The castle stands on a rocky promontory with steep slopes on its northern and eastern sides. The oldest part consisted of a narrow, elongated residential building with walls approximately 1.8 metres thick and about 13 metres high (medievalheritage.eu). In the past, was also known as castrum , de , , Lyblyo, and arx .

The castle was founded at the turn of the 13th and 14th centuries as a border and guard fortress. According to some sources, it was built around 1280 by the Polish prince Bolesław, the son-in-law of the Hungarian king Béla IV (). From the very beginning, the castle was royal property, and its commanders ensured the protection of the border and administered the castle on behalf of the Hungarian Crown (Wikipedia).

In 1412, together with another 13 towns and estates, it was pledged to (Wikipedia). The Hungarian king Sigismund of Luxembourg and the Polish king Władysław II Jagiełło met here, signed a peace treaty, and concluded the Spiš Pledge. From that moment, the castle and the surrounding region came under Polish control for almost 360 years (hradlubovna.sk). During the Swedish–Polish War of 1655–1661, the Polish coronation jewels from were transported here and hidden for safekeeping (Wikipedia ENG). After fires in 1553, the castle was extensively rebuilt and acquired a Renaissance character (medievalheritage.eu).

The pledge ended in 1772, after which the castle began to decline. It was used as barracks and later as a warehouse. After 1945, following several earlier reconstructions, it was adapted for use as a school. In 1971, archaeological and architectural research began at the castle (Wikipedia). Within the castle grounds grows a massive small-leaved lime tree, about 25 metres high with a trunk circumference of 450 cm, estimated to be around 350–400 years old (Wikipedia). The castle was an important meeting place for Hungarian and Polish rulers (dennikn.sk).

Today, the castle serves as a historical museum with permanent and seasonal exhibitions. These include historical interiors, weapons, furniture, exhibitions on local history, and replicas of the Crown Jewels (Wikipedia). The castle also offers panoramic views of the surrounding landscape—towards the Spiš Mountains, the Basin, and occasionally even the Mountains (slovenskycestovatel.sk).

Zamek Lubowelski znajduje się na północy Słowacji, nad miastem Stará Ľubovňa, na wysokości 548 metrów n.p.m. (slovenskycestovatel.sk). Zamek wznosi się na skalnym występie ze stromymi zboczami od strony północnej i wschodniej. Najstarszą część stanowił wąski, podłużny budynek mieszkalny o grubości murów około 1,8 m i wysokości około 13 metrów (medievalheritage.eu). W przeszłości był on znany również pod nazwami castrum Liblou, de Lyblio, de Lublow, Lyblyo oraz arx Lublos.

Zamek powstał na przełomie XIII i XIV wieku jako obiekt graniczny i strażniczy. Według niektórych źródeł został wzniesiony około 1280 roku przez polskiego księcia Bolesława, zięcia węgierskiego króla Beli IV (Wikipedia). Od samego początku był własnością królewską, a jego dowódcy zapewniali ochronę granicy i zarządzali zamkiem w imieniu Korony Węgierskiej (Wikipedia).

W 1412 roku, wraz z kolejnymi 13 miastami i dobrami Spisza, trafił w zastaw do Polski (Wikipedia). Spotkali się tu węgierski król Zygmunt Luksemburski i polski król Władysław II Jagiełło, podpisali traktat pokojowy i zawarli zastaw spiski. Od tego momentu zamek i okoliczny region znalazły się na prawie 360 lat w rękach polskich (hradlubovna.sk). Podczas wojny szwedzko-polskiej w latach 1655–1661 przewieziono tu i ukryto polskie insygnia koronacyjne z Krakowa (Wikipedia ENG). Po pożarach w 1553 roku zamek został gruntownie przebudowany i uzyskał charakter renesansowy (medievalheritage.eu).

Zastaw zakończył się w 1772 roku, po czym zamek zaczął podupadać. Był wykorzystywany jako koszary, a później jako magazyn. Po 1945 roku, po kilku wcześniejszych rekonstrukcjach, został zaadaptowany na szkołę. W 1971 roku rozpoczęto na zamku badania archeologiczne i architektoniczne (Wikipedia). Na terenie zamku rośnie okazała lipa drobnolistna o wysokości około 25 metrów i obwodzie pnia 450 cm, licząca około 350–400 lat (Wikipedia). Zamek był ważnym miejscem spotkań węgierskich i polskich władców (dennikn.sk).

Obecnie zamek pełni funkcję muzeum historycznego ze stałymi i sezonowymi ekspozycjami. Obejmują one historyczne wnętrza, broń, meble, wystawy poświęcone lokalnej historii oraz kopie insygniów koronacyjnych (Wikipedia). Zamek oferuje również panoramiczne widoki na okolicę – na Góry Spiskie, Kotlinę Popradzką, a niekiedy także na Tatry (slovenskycestovatel.sk).

Ľubovniansky hrad nahodí sa na severi Slovakiji, nad mestom Stará Ľubovňa, u nadmorskej vyške 548 metrov (slovenskycestovatel.sk). Hrad stojí na skalnatym výbežku so strmym spadom na severnej i východnej storoni. Najstarša časť bula úzka podĺžna obytná budova, so stinamy hrubymi priblížne 1,8 metra i vyškou asi 13 metrov (medievalheritage.eu). V minulosti bol známy aj pod nazvami castrum Liblou, de Lyblio, de Lublow, Lyblyo i arx Lublos.

Hrad vznikol na prechodi 13. i 14. storočja jak hraničný i stražny objekt. Podľa niekotorych prameňiv ho okolo roku 1280 vystavil poľsky kniaź Boleslav, zet uhorskeho kráľa Beľu IV. (Wikipedia). Od samého počatku bol hrad kráľovskym majetkom a jeho velitelia zabezpečovali ochranu hranicy i spravovali hrad pre uhorsku korunu (Wikipedia).

V roku 1412 sa spolu s daľšymi 13 spišskymi mestami i panstvami dostal do poľskeho zaloha (Wikipedia). Tu sa stretli uhorsky kráľ Luxembursky i poľsky kráľ Vladislav II. Jagelonsky, podpísali mierovu dohodu i uzavreli Spišsky zaloch. Od toho momentu sa hrad i okolitý kraj na skoro 360 rokov dostali do poľskych ruk (hradlubovna.sk). Podčas švédsko-poľskej vojny v rokoch 1655–1661 sem boli prevezene i skryte poľske z Krakova (Wikipedia ENG). Po požiaroch v roku 1553 bol hrad rozsiahle prestavjeny i nadobudol renesančny charakter (medievalheritage.eu).

Zaloch skončil v roku 1772 i hrad začal upadať. Bol využivany jak kasárne, neskôr jak sklad. Po roku 1945, po viacerych staršich rekonštrukcijach, bol obnoveny i využivany jak škola. V roku 1971 začal na hrade archeologičny i architektoničny výskum (Wikipedia). V areali hradu rastie mohutna lipa malolistna, vysoka priblížne 25 metrov, s obvodom kmeňa 450 cm, stara asi 350–400 rokov (Wikipedia). Hrad bol dôležitym miestom stretavania uhorskych i poľskych panovnikov (dennikn.sk).

Dnes hrad slúži jak historične muzeum so stalymi i sezonnyma expozicijami. Expozicije zahŕňaju historične interiery, zbrane, nabytok, vystavy o miestnej historii i korunovačnych klenotov (Wikipedia). Hrad ponuka aj vyhľadove panoramy okolia – na Spišske pohorje, Popradsku kotlinu i niekedy aj na Tatry (slovenskycestovatel.sk).

TOP

Všetky