Južná Morava, Krajina, Česko, Fotografie

Južná Morava, kraj slnka a pohostinnosti

skala
Hits: 157

je považovaná za jeden z najkrajších a najbohatších regiónov krajiny, ktorý spája prírodné krásy, bohatú históriu, víno a kultúru. Je to najteplejšia a najúrodnejšia oblasť Českej republiky, s dobre vyvinutou poľnohospodárskou krajinou a ideálnymi podmienkami na pestovanie viniča. Nachádzajú sa tu najstaršie archeologické na území dnešného Česka, s dôkazmi ľudských aktivít už od praveku (visitczechia.com). Víno patrí k neodmysliteľnej identite Južnej Moravy, približne 96 % všetkých viníc v Česku je na južnej Morave. Víno sa tu pestuje už od čias Keltov (traveliv.sk). Najznámejša je Mikulovská vinohradnícka oblasť (Wikipedia).Víno sa tu slávi aj prostredníctvom festivalov a vinárskych podujatí (nationalgeographic.com). Nachádza sa tu viac než 90 hradov, zámkov a kaštieľov (ccrjm.cz). Jeden z najvýznamnejších kultúrnych pokladov regiónu je Lednicko‑valtický areál, zapísaný ako do zoznamu UNESCO (south-moravia.com). Pálava je biosférickou rezerváciou s jedinečnými stepnými a lesnými ekosystémami a výhľadmi na a Novomlýnske priehrady (Wikipedia). V Moravskom krase sú tisíce jaskýň, priepasť Macocha (zapakuj.sk). Národný park Podyjí pri hraniciach s Rakúskom ponúka panenskú prírodu údolia Dyje (amazingczechia.com).

Žije tu približne 1,18 milióna obyvateľov, susedí so Slovenskom a Rakúskom. Viac než 60 % územia tvorí poľnohospodárska pôda. Pri Slavkove sa odohrala jedna z najkrvavejších napoleonských bitiek (businessinfo.cz). Južná je známa ako kraj slnka a pohostinnosti – miestni , tradičné jedlá a tvoria silnú súčasť miestnej identity (travelking.sk). Gastronómia je spätá s nielen s vínom, ale aj lokálnymi dobrotami a tradičnými pivnicami (traveliv.sk). Hustopeče sú známe najväčšími mandľovými sadmi v strednej Európe. Južná Morava je rajom pre cyklistov a kolobežkárov, terén je zvyčajne rovinatý a dobre označený (Eva Prcinová). Ja chodím na južnú Moravu často a prešiel som ju krížom krážom, v rôznych obdobiach. Najviac sa mi páči kyjovský kraj, ktorý je pre svoj osobitý reliéf označovaný aj ako Moravské Toskánsko.

South Moravia is considered one of the most beautiful and richest regions of the country, combining natural beauty, rich history, wine, and culture. It is the warmest and most fertile area of the Czech Republic, with a well-developed agricultural landscape and ideal conditions for growing grapevines. The oldest archaeological traces of settlement in what is now Czechia have been found here, with evidence of human activity dating back to prehistoric times (visitczechia.com). Wine is an inseparable part of South Moravia’s identity, with approximately 90% of all Czech vineyards located in this region. Viticulture has been practiced here since the time of the Celts (traveliv.sk). The most famous wine-growing area is the Mikulov Wine Subregion (Wikipedia). Wine is also celebrated through numerous festivals and wine-related events (nationalgeographic.com). More than 90 castles, châteaux, and manor houses can be found here (ccrjm.cz). One of the region’s greatest cultural treasures is the Lednice–Valtice Cultural Landscape, listed as a UNESCO World Heritage Site (south-moravia.com). Pálava is a biosphere reserve with unique steppe and forest ecosystems and panoramic views of vineyards and the Nové Mlýny reservoirs (Wikipedia). The Moravian Karst is home to thousands of caves, including the Macocha Abyss (zapakuj.sk). The Podyjí National Park on the Austrian border offers pristine nature in the valley of the Dyje River (amazingczechia.com).

About 1.18 million people live here, and the region borders Slovakia and Austria. More than 60% of the territory is agricultural land. One of the  bloodiest Napoleonic battles took place near Slavkov (Austerlitz) (businessinfo.cz). South Moravia is known as a land of sunshine and hospitality – local people, traditional dishes, and folklore form a strong part of the region’s identity (travelking.sk). Gastronomy is linked not only to wine, but also to local delicacies and traditional wine cellars (traveliv.sk). Hustopeče is famous for having the largest almond orchards in Central Europe. South Moravia is a paradise for cyclists and scooter riders – the terrain is usually flat and well marked (Eva Prcinová). I visit South Moravia often and have traveled across it in many directions and seasons. What I like most is the Kyjov region, which, due to its distinctive landscape, is also referred to as “Moravian Tuscany.”

Südmähren gilt als eine der schönsten und wohlhabendsten Regionen des Landes, in der sich Naturschönheiten, reiche Geschichte, Wein und Kultur vereinen. Es ist die wärmste und fruchtbarste Region der Tschechischen Republik mit einer gut entwickelten Agrarlandschaft und idealen Bedingungen für den Weinbau. Hier befinden sich die ältesten archäologischen Siedlungsspuren auf dem Gebiet des heutigen Tschechiens, mit Nachweisen menschlicher Aktivitäten bereits aus der Urgeschichte (visitczechia.com). Wein ist ein untrennbarer Bestandteil der Identität Südmährens – rund 96 % aller Weinberge in Tschechien liegen in dieser Region. Der Weinbau wird hier seit der Zeit der Kelten betrieben (traveliv.sk). Am bekanntesten ist das Weinbaugebiet Mikulov (Wikipedia). Der Wein wird hier auch durch zahlreiche Festivals und Weinveranstaltungen gefeiert (nationalgeographic.com). In der Region befinden sich mehr als 90 Burgen, Schlösser und Herrensitze (ccrjm.cz). Einer der bedeutendsten kulturellen Schätze ist die Kulturlandschaft Lednice–Valtice, die zum UNESCO-Weltkulturerbe gehört (south-moravia.com). Pálava ist ein Biosphärenreservat mit einzigartigen Steppen- und Waldökosystemen sowie Ausblicken auf die Weinberge und die Stauseen von Nové Mlýny (Wikipedia). Im Mährischen Karst gibt es Tausende von Höhlen, darunter auch die Macocha-Schlucht (zapakuj.sk). Der Nationalpark Podyjí an der Grenze zu Österreich bietet unberührte Natur im Tal der Thaya (Dyje) (amazingczechia.com).

Hier leben etwa 1,18 Millionen Menschen, und die Region grenzt an die Slowakei und Österreich. Mehr als 60 % der Fläche bestehen aus landwirtschaftlichen Nutzflächen. Bei Slavkov (Austerlitz) fand eine der blutigsten napoleonischen Schlachten statt (businessinfo.cz). Südmähren ist als Land der Sonne und Gastfreundschaft bekannt – die Einheimischen, die traditionelle Küche und die Folklore bilden einen wichtigen Teil der regionalen Identität (travelking.sk). Die Gastronomie ist nicht nur mit Wein, sondern auch mit regionalen Spezialitäten und traditionellen Weinkellern verbunden (traveliv.sk). Hustopeče ist bekannt für die größten Mandelplantagen in Mitteleuropa. Südmähren ist ein Paradies für Radfahrer und Rollerfahrer – das Gelände ist meist flach und gut ausgeschildert (Eva Prcinová). Ich reise häufig nach Südmähren und habe die Region kreuz und quer zu verschiedenen Jahreszeiten durchquert. Am meisten gefällt mir die Region Kyjov, die wegen ihres besonderen Reliefs auch als „Mährische Toskana“ bezeichnet wird.

Jižní Morava je považována za jeden z nejkrásnějších a nejbohatších regionů země, který spojuje přírodní krásy, bohatou historii, víno a kulturu. Je to nejteplejší a nejúrodnější oblast České republiky s dobře rozvinutou zemědělskou krajinou a ideálními podmínkami pro pěstování vinné révy. Nacházejí se zde nejstarší archeologické stopy osídlení na území dnešního Česka, s důkazy lidské činnosti již od pravěku (visitczechia.com). Víno je neoddělitelnou součástí identity Jižní Moravy – přibližně 96 % všech vinic v Česku se nachází právě zde. Vinařství se tu provozuje již od dob Keltů (traveliv.sk). Nejznámější je Mikulovská vinařská podoblast (Wikipedia). Víno se zde slaví také prostřednictvím festivalů a vinařských akcí (nationalgeographic.com). Nachází se zde více než 90 hradů, zámků a zámečků (ccrjm.cz). Jedním z nejvýznamnějších kulturních pokladů regionu je Lednicko-valtický areál zapsaný na seznamu UNESCO (south-moravia.com). Pálava je biosférickou rezervací s jedinečnými stepními a lesními a výhledy na vinice a Novomlýnské (Wikipedia). V Moravském krasu se nacházejí tisíce jeskyní včetně propasti Macocha (zapakuj.sk). Národní park Podyjí u hranic s Rakouskem nabízí nedotčenou přírodu údolí řeky Dyje (amazingczechia.com).

Žije zde přibližně 1,18 milionu obyvatel a region sousedí se Slovenskem a Rakouskem. Více než 60 % území tvoří zemědělská půda. U Slavkova (Austerlitz) se odehrála jedna z nejkrvavějších napoleonských bitev (businessinfo.cz). Jižní Morava je známá jako kraj slunce a pohostinnosti – místní lidé, tradiční jídla a folklor tvoří silnou součást místní identity (travelking.sk). Gastronomie je spjata nejen s vínem, ale i s místními specialitami a tradičními vinnými sklepy (traveliv.sk). Hustopeče jsou známé největšími mandloňovými sady ve střední Evropě. Jižní Morava je rájem pro cyklisty a koloběžkáře – terén je obvykle rovinatý a dobře značený (Eva Prcinová). Na Jižní Moravu jezdím často a procestoval jsem ji křížem krážem v různých obdobích. Nejvíce se mi líbí Kyjovsko, které je pro svůj osobitý reliéf označováno také jako „Moravské Toskánsko“.

Niektoré nosné príspevky z južnej Moravy

TOP

 
 
 
 

Krajina, Zahraničie, Mestá, Česko, Južná Morava, Fotografie

Mikulov – vinárske mesto

skala
Hits: 201

Mikulov je mesto na južnej Morave, blízko hraníc s Rakúskom. Nachádza sa v nadmorskej výške 242 metrov nad morom (mikulov.cz). Leží v Mikulovských vrchov a čiastočne patrí do chránenej oblasti Pálava. Je centrom vinárskej oblasti, vďaka priaznivému podnebiu sa tu vinohradníctvu darí a predstavuje dôležitú súčasť miestnej identity (Wikipedia). Vápencové svahy Pálavy významne ovplyvňujú charakter miestnych vín (mikulov.cz). V Mikulove žije cca 7500 obyvateľov (Wikipedia). Nemecký názov pre Mikulov je Nikolsburg. Názov mesta pochádza od krstného mena Mikul, ktoré bolo domácou podobou mena . Historické jadro je mestkou pamiatkovou rezerváciou (Wikipedia).

Prvá písomná zmienka pochádza z roku 1249 (rmm.cz). Pred 2. svetovou vojnou sa v Mikulove hovorilo prevažne nemecky. Po vojne došlo k vysídleniu nemeckej populácie (Wikipedia). Pred vojnou tu žila aj jedna z najvýznamnejších židovských moravských komunít, avšak holokaust ju výrazne zdecimoval (jguideeurope.org). Mikulov sa od roku 1249 do 1560 vyvíjal ako centrum panstva pod vedením rodu Liechtensteinovcov. Neskôr, od 1575 do 1945, prevzal vládu rod Dietrichsteinovcov. Sľubný vývoj však narušili švédske vpády v roku 1645, následné turecké a uhorské , ako aj ničivé požiare v rokoch 1663 a 1719. 22. apríla 1945 zámok takmer celý vyhorel (mikulov.cz).

Dominantou mesta je hrad – dnes zámok. Pôvodne bol postavený v románskom štýle, neskôr prestavaný do renesančného a barokového tvaru (amazingczechia.com). Na východe je prírodná rezervácia „Svatý kopeček“ s krížovou cestou a kaplnkou svätého Sebastiána (Wikipedia). Nachádza sa tu aj synagóga a židovský cintorín s približne 4000 náhrobkami (Wikipedia). 2. decembra 1805 po bikte u Slavkova bol v Mikulovskom zámku dojednaný predbežný mier medzi Francúzskom a Rakúskom. 26. júla 1866 zase prímerie medzi Rakúskom a Pruskom (Wikipedia).

Mikulov má jedinečný „taliansky“ charakter, ktorý vznikol vďaka bielym vápencovým svahom Pavlovských vrchov, špecifickej flóre a faune a mimoriadne teplému, slnečnému klímatu pripomínajúcemu Toskánsko či južnú Európu. Vďaka talianskym architektonickým prvkom a prepojeniu s miestnou krajinou získal Mikulov svoje typické panorámy a nezameniteľnú atmosféru. Od tej doby patrí medzi najvýznamnejšie historické rezidenčné Česka.

Mikulov is a town in southern Moravia, close to the Austrian border. It lies at an elevation of 242 meters above sea level (mikulov.cz). The town is situated in the Mikulov Highlands and partially belongs to the protected landscape area Pálava. It is a center of the wine-growing region; thanks to the favorable climate, viticulture thrives here and represents an important part of local identity (Wikipedia). The limestone slopes of Pálava significantly influence the character of the local wines (mikulov.cz). Mikulov has approximately 7,500 inhabitants (Wikipedia). The German name for Mikulov is Nikolsburg. The town’s name comes from the given name Mikul, a local variant of the name Mikuláš (Nicholas). The historical center is declared an urban heritage reserve (Wikipedia).

The first written mention dates back to 1249 (rmm.cz). Before World War II, German was the predominant language spoken in Mikulov. After the war, the German population was expelled (Wikipedia). The town was also home to one of the most important Jewish communities in Moravia, which was heavily decimated during the Holocaust (jguideeurope.org). From 1249 to 1560, Mikulov developed as the center of an estate under the Liechtenstein family. Later, from 1575 to 1945, it was ruled by the Dietrichstein family. Its promising development was disrupted by the Swedish invasion in 1645, subsequent Turkish and Hungarian wars, and devastating fires in 1663 and 1719. On April 22, 1945, the castle was almost completely destroyed by fire (mikulov.cz).

The dominant landmark of the town is the castle (formerly a castle, now a chateau). Originally built in the Romanesque style, it was later rebuilt in Renaissance and Baroque forms (amazingczechia.com). To the east lies the nature reserve „Svatý kopeček“ with a Calvary trail and the Chapel of St. Sebastian (Wikipedia). There is also a synagogue and a Jewish cemetery with approximately 4,000 tombstones (Wikipedia). On December 2, 1805, after the Battle of Austerlitz, preliminary peace negotiations between France and Austria took place in the Mikulov Chateau. On July 26, 1866, an armistice between Austria and Prussia was concluded here (Wikipedia).

Mikulov has a unique “Italian” character created by the white limestone slopes of the Pavlov Hills, its distinctive flora and , and a warm, sunny climate reminiscent of Tuscany or southern Europe. Thanks to Italian architectural elements and the connection with the surrounding landscape, Mikulov has acquired its characteristic panoramas and unmistakable atmosphere. Since then, it has been considered one of the most important historical residential towns in the Czech Republic.

Mikulov ist eine Stadt in Südmähren, nahe der österreichischen Grenze. Sie liegt auf einer Höhe von 242 Metern über dem Meeresspiegel (mikulov.cz). Die Stadt befindet sich im Mikulov-Gebirge und gehört teilweise zum Landschaftsschutzgebiet Pálava. Sie ist ein Zentrum des Weinbaus; dank des günstigen Klimas gedeiht der Weinbau hier sehr gut und bildet einen wichtigen Teil der örtlichen Identität (Wikipedia). Die Kalksteinhänge der Pálava beeinflussen den Charakter der lokalen Weine maßgeblich (mikulov.cz). Mikulov hat etwa 7.500 Einwohner (Wikipedia). Der deutsche Name von Mikulov lautet Nikolsburg. Der Stadtname leitet sich vom Vornamen Mikul ab, einer lokalen Form des Namens Mikuláš. Das historische Stadtzentrum ist als städtisches Denkmalreservat geschützt (Wikipedia).

Die erste schriftliche Erwähnung stammt aus dem Jahr 1249 (rmm.cz). Vor dem Zweiten Weltkrieg wurde in Mikulov überwiegend Deutsch gesprochen. Nach dem Krieg wurde die deutsche Bevölkerung vertrieben (Wikipedia). Vor dem Krieg lebte hier auch eine der bedeutendsten jüdischen Gemeinden Mährens, die jedoch durch den Holocaust stark dezimiert wurde (jguideeurope.org). Von 1249 bis 1560 entwickelte sich Mikulov als Zentrum einer Herrschaft unter dem Geschlecht der Liechtenstein. Später, von 1575 bis 1945, regierte hier das Geschlecht der Dietrichstein. Die vielversprechende Entwicklung wurde jedoch durch den schwedischen Einfall 1645, durch die folgenden Türken- und Ungarnkriege sowie durch verheerende Brände in den Jahren 1663 und 1719 unterbrochen. Am 22. April 1945 brannte das Schloss nahezu vollständig nieder (mikulov.cz).

Das Wahrzeichen der Stadt ist die Burg, heute ein Schloss. Ursprünglich im romanischen Stil erbaut, wurde es später im Renaissance- und Barockstil umgestaltet (amazingczechia.com). Im Osten liegt das Naturschutzgebiet „Svatý kopeček“ mit einem Kreuzweg und der Kapelle des heiligen Sebastian (Wikipedia). In der Stadt befinden sich auch eine Synagoge und ein jüdischer Friedhof mit etwa 4.000 Grabsteinen (Wikipedia). Am 2. Dezember 1805 wurden nach der Schlacht bei Austerlitz im Schloss von Mikulov die vorläufigen Friedensverhandlungen zwischen Frankreich und Österreich geführt. Am 26. Juli 1866 wurde hier ein Waffenstillstand zwischen Österreich und Preußen geschlossen (Wikipedia).

Mikulov besitzt einen einzigartigen „italienischen“ Charakter, der durch die weißen Kalksteinhänge der Pollauer Berge, die besondere Flora und Fauna sowie das warme, sonnige Klima entsteht, das an die Toskana oder Südeuropa erinnert. Dank italienischer Architekturelemente und der Verbindung mit der Landschaft hat Mikulov seine typischen Panoramen und seine unverwechselbare Atmosphäre erhalten. Seitdem gehört es zu den bedeutendsten historischen Residenzstädten Tschechiens.

Mikulov je město na jižní Moravě, blízko hranic s Rakouskem. Nachází se v nadmořské výšce 242 metrů (mikulov.cz). Leží v Mikulovských vrších a částečně spadá do chráněné krajinné oblasti Pálava. Je centrem vinařské oblasti; díky příznivému klimatu se zde vinařství daří a tvoří důležitou součást místní identity (Wikipedia). Vápencové svahy Pálavy výrazně ovlivňují charakter zdejších vín (mikulov.cz). V Mikulově žije přibližně 7 500 obyvatel (Wikipedia). Německý název pro Mikulov je Nikolsburg. Název města pochází od křestního jména Mikul, domácí podoby jména Mikuláš. Historické jádro je městskou památkovou rezervací (Wikipedia).

První písemná zmínka pochází z roku 1249 (rmm.cz). Před 2. světovou válkou se v Mikulově převážně mluvilo německy. Po válce došlo k odsunu německého obyvatelstva (Wikipedia). Před válkou zde žila také jedna z nejvýznamnějších židovských komunit na Moravě, kterou však holokaust výrazně zdecimoval (jguideeurope.org). Od roku 1249 do 1560 se Mikulov rozvíjel jako centrum panství rodu Lichtenštejnů. Později, od roku 1575 do 1945, vládl rod Dietrichsteinů. Slibný rozvoj přerušily švédské vpády roku 1645, následné turecké a uherské války a ničivé požáry v letech 1663 a 1719. Dne 22. dubna 1945 zámek téměř celý vyhořel (mikulov.cz).

Dominantou města je hrad – dnes zámek. Původně byl vystavěn v románském stylu, později přestavěn do renesanční a barokní podoby (amazingczechia.com). Na východě se nachází přírodní rezervace „Svatý kopeček“ s křížovou cestou a kaplí svatého Šebestiána (Wikipedia). Je zde také synagoga a židovský hřbitov s přibližně 4 000 náhrobky (Wikipedia). Dne 2. prosince 1805 byl po bitvě u Slavkova na mikulovském zámku sjednán předběžný mír mezi Francií a Rakouskem. Dne 26. července 1866 zde bylo uzavřeno příměří mezi Rakouskem a Pruskem (Wikipedia).

Mikulov má jedinečný „italský“ charakter, který vznikl díky bílým vápencovým svahům Pavlovských vrchů, specifické flóře a fauně a mimořádně teplému, slunnému klimatu připomínajícímu Toskánsko či jižní Evropu. Díky italským architektonickým prvkům a propojení s okolní krajinou získal Mikulov své typické panorámy a nezaměnitelnou atmosféru. Od té doby patří mezi nejvýznamnější historická rezidenční města Česka.

TOP

Všetky

Krajina, Zahraničie, Mestá, Objekty, predmety a priestory, Príroda, Ľudská príroda, Česko, Južná Morava, Stavby, Fotografie

Brno

skala
Hits: 1175

je metropolou Moravy, je druhým najväčším mestom Českej republiky. Žije tu približne 400 000 obyvateľov (Wikipedia) na ploche 230 km2 (mendelu.cz). Leží pri sútoku Svratky a Svitavy, v predhorí -moravskej vysočiny (Encyclopedia Britannica). Prvá písomná zmienka o Brne je z roku 1091. Historické názvy: Brnen, Brenne, Brynen, Birnen. Slovo Brno je odvodené od brn – hlina, brnný znamená hlinený. V hantec jazyku je Brno pomenované ako Brnisko, Bryncl, ale aj Štatl (Wikipedia). Mesto má strategickú polohu v srdci Európy a veľké medzinárodné letisko. Disponuje množstvom autobusových a vlakových staníc, čo umožňuje jednoduché cestovanie do ďalších európskych destinácií. v meste je tiež veľmi pohodlná. Brnenské výstavisko funguje od roku 1928. Každoročne sa tu konajú veľtrhy zamerané na vedu, techniku, cestovanie, kultúru a ďalšie oblasti. Jednou z najzaujímavejších častí je sekcia vedy a techniky, kde možno vidieť najnovšie inovácie v IT, robotike a podobných odboroch. Súčasťou sú aj a špeciálne programy pre (alexstaff.agency). Brno je významným vzdelávacím centrom, nachádza sa tu viacero univerzít a vysokých škôl (Wikipedia). 

Brno bolo historicky hlavným mestom Moravy od stredoveku až do roku 1948 (Wikipedia). V stredoveku bolo mesto opevnené (discoverczech.com). Nad mestom sa čnie hrad Špilberk (Wikipedia). Brniansky hrad Špilberk vznikol v 13. storočí a počas posledných 700 rokov slúžil rôznym účelom. Najprv bol kráľovským hradom a sídlom moravských markgrófov. Neskôr sa rozrástol na významnú vojenskú pevnosť, ktorá mala chrániť Brno. Koncom 18. storočia sa zmenil na väzenie pre najťažších zločincov a politických väzňov -Uhorska. V roku 1960 sa Špilberk stal sídlom Múzea mesta Brna (travelinculture.com). Rímskokatolícka katedrála svätých Petra a Pavla stojí na brnianskom vrchu Petrov. Zvláštnosťou je, že zvon bije o 11:00 – čo je pripomienka švédskeho obliehania počas Tridsaťročnej a legendy, podľa ktorej sa obyvatelia dohodli, že poludňajší zvon bude zvoniť o hodinu skôr – čo malo prispieť k obrane mesta. Brno má astronomické hodiny – tzv. chronometer, čierny obelisk na Námestí slobody. Každý deň o 11:00 vypustí sklenenú guľôčku z jedného zo štyroch otvorov – šťastný divák si ju môže chytiť a odniesť ako suvenír. Na ktorom mieste sa objaví, však nie je možné predvídať (travelinculture.com). Brnianska Stará radnica s gotickou vežičkou prestala slúžiť svojmu pôvodnému účelu v roku 1935 a dnes je z nej galéria. Dominantou je impozantná Parnasova fontána od Johanna Bernharda Fischera von Erlacha. Socha „Spravedlnost“ na Moravskom námestí znázorňuje muža dvíhajúceho ťažký blok (travelinculture.com). Moravské námestie patrí medzi najrozsiahlejšie námestia v Brne. Okrem iného sa tu nachádza 8-metrová jazdecká socha Jošta Luxemburského od Jaroslava Rónu, prezývaná „Odvaha“ (gotobrno.cz). Pod parkom na Žltom kompci neďaleko od centra sa nachádzajú vodojemy, ktoré nemajú v Európe obdoby. Je to skvelý priestor pre , koncery, vizuálne projekcie (gotobrno.cz). Brno disponuje aj zoologickou záhradou, od roku 1953 (gotobrno.cz).

Na Námestí slobody nájdete aj Morový stĺp z roku 1689 (travelinculture.com). Brnianska kostnica je však s približne 50 000 kostrami najväčšia v Česku a druhá najväčšia v Európe – po parížskych katakombách. Kostnica pri kostole svätého Jakuba vznikla v 17. storočí a rozširovala sa v 18. storočí. Pre nedostatok miesta na cintoríne sa hroby po niekoľkých rokoch otvárali a kosti sa premiestňovali do kostnice, aby vznikol priestor pre nových zosnulých. V roku 1784 cisár Jozef II. cintorín pri svätom Jakubovi zrušil – a kostnica upadla do zabudnutia. Znovuobjavená bola až v roku 2001 (travelinculture.com). Zaujímavosťou je trhové námestie Zelný trh (Zelňák) v centre s historickými podzemnými chodbami pod ním (Wikipedia). Brna: genetik Gregor Mendel, spisovateľ Milan Kundera a Bohumil Hrabal, hudobný skladateľ Leoš Janáček, herec a dramatik Arnošt Goldflam a Bolek Polívka (Wikipedia).

Vila Tugendhat

Vila Tugendhat sa nachádza na Drobného ulici v Brne. Je pobočkou Muzea Brněnska. Patrí ku nej aj záhrada. Majiteľ Alfred Löw-Beer v roku 1929 daroval hornú časť pozemku svojej dcére, ktorá si na ňom postavila rodinný dom, vilu Tugendhat (vilalowbeer.cz). V 19. storočí tu stály záhradné , vinohrad a záhrada. V roku 1903 tu dal postaviť Moriz Fuhrmann rodinnú vilu. V roku 1913 dal vilu Alfred Löw-Beer čiastočne upraviť. V roku 1940 zabavili vilu a sídlilo tu gestapo. Po vojne tu krátko fungoval Americký ústav. Od roku 1954 do roku 2012 objekt fungoval ako Masarykov študentský (vilalowbeer.cz).

Od 50-tych rokov do konca 20. storočia spravená iba čiastočná oprava strechy, inštalácie nového kotla a ústredného kúrenia. Ku pamiatkovej obnove došlo v máji 2013 a trvala do decembra 2014. Súčasťou boli mnohé remeselné interiérové práce. Rekonštruovaný bol aj záhradný dom, tzv. „Colnica“. Záhrada bola pretvorená do podoby z 30-tych rokov 20. storočia. (vilalowbeer.cz).

Lužánky

Pôvodným názov pre Lužánky je Augarten, v hantecu Augec. Leží v nadmorskej výške 214 metrov nad morom (Wikipedia). Lužánky sú prvým verejný parkom v Česku (gotobrno.cz). S rozlohou 22 hektárov je najväčším brnenským parkom (brna.cz). V 16. storočí bol v tomto priestore hospodársky dvorec (Informačná tabuľa). Založený bol v roku 1786 ako jeden z prvých verejných parkov v strednej Európe (gotobrno.cz). Avšak prvé zmienky o Lužánkach sú z 13. storočia, kedy Niger venoval lužnú lúku s hospodárskym dvorcom neďaleko hradieb herburskému kláštoru. V 16. storočí tento majetok prevzali jezuiti a v 18. storočí tu postavili kaplnku a okrasnú záhradu (Wikipedia). Záhrada vznikla na území pôvodnej lužnej pri Ponávke. Jej autorom bol cisársky záhradník Franz Bissinger, ktorý ju osadil do francúzskeho štýlu (brna.cz). Pomenovanie pochádza od pôvodných lužných lesov, ktoré tu kedysi rástli (Informačná tabuľa).

Uprostred parku sa nachádza novorenesančný Pavilon, kde sa aj dnes konajú plesy, koncerty, a . Dnes je známy aj pod názvom Kasino a plní aj funkciu detského centra voľného času. Súčasná podoba parku pochádza z roku 1840 a jej autorom je Antonín Šebánek (gotobrno.cz). Šebánek zmenil ráz na park anlického prírodného štýlu. Park rozšíril na 22.3 ha, stal sa mestským korzom, výletným miestom a miestom kultúrnym a spoločenským (brna.cz). Koncom 19. storočia boli v Lužánkach zastúpené všetky druhy drevín, ktoré sa vyskytujú na Morave (Informačná tabuľa). Lužánky sú aj dnes športovým a spoločenským centrom (gotobrno.cz).  Park je kultúrnou pamiatkou (Wikipedia). Súčasná podoba parku je výsledkom rekonštrukcie z rokov 1991 – 2012 podľa Ivana Otrubu (Otruba). V rokoch 1978, 2015 – 2016 ornitológovia zaznamenali v parku 72 druhov vtákov, z toho 29 hniezdniacich (Černý, Šebela). V roku 2004 bolo v parku vybudované umelé koryto Ponávky, ktorá kedysi cez park tiekla. Dnes je jej tok zvedený do potrubia, ktoré skrýva val tiahnuci sa vedľa Drobného (jecool.net).

Brno is the metropolis of Moravia and the second largest city of the Czech Republic. Approximately 400,000 inhabitants live here (Wikipedia) on an area of 230 km² (mendelu.cz). It lies at the confluence of the Svratka and Svitava rivers, in the foothills of the Bohemian-Moravian Highlands (Encyclopedia Britannica). The first written mention of Brno dates back to 1091. Historical names include Brnen, Brenne, Brynen, Birnen. The word Brno is derived from “brn” – clay; “brnný” means clayey. In the Hantec slang, Brno is called Brnisko, Bryncl, or Štatl (Wikipedia). The city has a strategic position in the heart of Europe and a large international airport. It has many bus and train stations, which allows easy travel to other European destinations. Transportation within the city is also very convenient.

The Brno Exhibition Centre has been operating since 1928. Every year, trade fairs focused on science, technology, travel, culture, and other areas are held here. One of the most interesting parts is the science and technology section, where visitors can see the newest innovations in IT, robotics, and similar fields. Concerts and special programs for children are also included (alexstaff.agency). Brno is an important educational center, home to several universities and colleges (Wikipedia).

Historically, Brno was the capital of Moravia from the Middle Ages until 1948 (Wikipedia). In the Middle Ages, the city was fortified (discoverczech.com). Above the city rises Špilberk Castle (Wikipedia). Špilberk was founded in the 13th century and has served various purposes over the last 700 years. First, it was a royal castle and the seat of the Margraves of Moravia. Later, it grew into a major military fortress designed to protect Brno. At the end of the 18th century, it was turned into a prison for the worst criminals and political prisoners of the Austro-Hungarian Empire. In 1960, Špilberk became the seat of the Brno City Museum (travelinculture.com).

The Roman Catholic Cathedral of Saints Peter and Paul stands on Petrov Hill. Its uniqueness lies in the fact that the bell rings at 11:00 – a reminder of the Swedish siege during the Thirty Years‘ War and a legend saying that locals agreed the noon bell would ring an hour earlier, which was meant to help in the city’s defense. Brno has an astronomical clock – a chronometer, a black obelisk on Freedom Square. Every day at 11:00 it releases a glass marble from one of four openings – a lucky viewer may catch it and take it home as a souvenir. However, it is impossible to predict which opening it will fall from (travelinculture.com).

The Old Town Hall with a Gothic turret stopped serving its original purpose in 1935 and today it is a gallery. A dominant landmark of the square is the impressive Parnas Fountain by Johann Bernhard Fischer von Erlach. The statue “Justice” on Moravian Square depicts a man lifting a heavy block (travelinculture.com). Moravian Square is one of the largest squares in Brno. Among other things, it features the 8-meter equestrian statue of Jošt of Luxembourg by Jaroslav Róna, nicknamed “Courage” (gotobrno.cz).

Under the park on Yellow Hill near the center are water reservoirs unlike any others in Europe. It is an excellent space for art, concerts, and visual projections (gotobrno.cz). Brno also has a , established in 1953 (gotobrno.cz).

On Freedom Square you can also find the Plague Column from 1689 (travelinculture.com). The Brno ossuary, with approximately 50,000 skeletons, is the largest in the Czech Republic and the second largest in Europe after the Paris catacombs. The ossuary by the Church of St. James was created in the 17th century and expanded in the 18th century. Due to lack of space in the cemetery, graves were opened after several years and the bones were moved to the ossuary to make room for new burials. In 1784, Emperor Joseph II abolished the cemetery by St. James – and the ossuary fell into oblivion. It was rediscovered only in 2001 (travelinculture.com). The market square Zelný trh (Zelňák) in the center is interesting due to the historic underground passageways beneath it (Wikipedia).

Famous personalities of Brno: geneticist Gregor Mendel, writers Milan Kundera and Bohumil Hrabal, composer Leoš Janáček, actor and playwright Arnošt Goldflam, and actor Bolek Polívka (Wikipedia).

Vila Tugendhat

Villa Tugendhat is located on Drobného Street in Brno. It is a branch of the Brno Museum. It also includes a garden. Owner Alfred Löw-Beer donated the upper part of the property to his daughter in 1929, who built a family house there – Villa Tugendhat (vilalowbeer.cz). In the 19th century, garden houses, a vineyard, and a garden stood here. In 1903, Moriz Fuhrmann built a family villa on the site. In 1913, Alfred Löw-Beer partially modified it. In 1940, the villa was seized by the Germans and housed the Gestapo. After the war, the American Institute briefly operated here. From 1954 to 2012 the building served as the Masaryk Student Dormitory (vilalowbeer.cz).

From the 1950s to the end of the 20th century, only minor repairs were carried out, such as roof improvements and installation of a new boiler and central heating. Monument restoration took place from May 2013 to December 2014, including many craft interior works. The garden house, called the “Customs House,” was also restored. The garden was redesigned to its form from the 1930s (vilalowbeer.cz).

Lužánky

The original name for Lužánky is Augarten, in Hantec: Augec. It lies at an elevation of 214 meters above sea level (Wikipedia). Lužánky is the first public park in Czechia (gotobrno.cz). With an area of 22 hectares, it is the largest park in Brno (brna.cz). In the 16th century, there was an agricultural estate on this site (information board). The park was established in 1786 as one of the first public parks in Central Europe (gotobrno.cz). However, the first mentions date back to the 13th century, when Niger donated a wet meadow with a farm near the city walls to the Herbertine monastery. In the 16th century, the Jesuits took over the property, and in the 18th century they built a chapel and ornamental garden (Wikipedia).

The garden was created on what used to be a floodplain meadow near the Ponávka. Its designer was imperial gardener Franz Bissinger, who arranged it in French style (brna.cz). The name comes from the original floodplain forests that once grew here (information board).

In the middle of the park stands a Neo-Renaissance Pavilion, where balls, concerts, celebrations, and exhibitions take place even today. Today it is also known as the Casino and serves as a children’s leisure center. The present form of the park dates back to 1840, designed by Antonín Šebánek (gotobrno.cz). Šebánek transformed the garden into a park in the English landscape style. He expanded it to 22.3 hectares, and it became a city promenade, excursion area, and cultural and social place (brna.cz). At the end of the 19th century, every tree species occurring in Moravia was represented in Lužánky (information board).

Lužánky is still a sports and social center (gotobrno.cz). The park is a cultural monument (Wikipedia). Its present appearance is the result of reconstruction between 1991 and 2012 based on designs by Ivan Otruba (Otruba). In 1978 and 2015–2016, ornithologists recorded 72 bird species in the park, 29 of them nesting (Černý, Šebela). In 2004, an artificial channel of the Ponávka River was built in the park; the river itself is now led through a pipe hidden in an embankment along Drobného Street (jecool.net).

Brno je metropolí Moravy a druhým největším městem České republiky. Žije zde přibližně 400 000 obyvatel (Wikipedia) na ploše 230 km² (mendelu.cz). Leží u soutoku Svratky a Svitavy, v podhůří Českomoravské vrchoviny (Encyclopedia Britannica). První písemná zmínka o Brně pochází z roku 1091. Historické názvy: Brnen, Brenne, Brynen, Birnen. Slovo Brno je odvozeno od „brn“ – hlína, „brnný“ znamená hliněný. V hantecu se Brno nazývá Brnisko, Bryncl nebo také Štatl (Wikipedia). Město má strategickou polohu v srdci Evropy a velké mezinárodní letiště. Má mnoho autobusových a vlakových nádraží, což umožňuje snadné cestování do dalších evropských destinací. Doprava ve městě je rovněž velmi pohodlná.

Brněnské výstaviště funguje od roku 1928. Každoročně se zde konají veletrhy zaměřené na vědu, techniku, cestování, kulturu a další obory. Jednou z nejzajímavějších částí je sekce vědy a techniky, kde je možné vidět nejnovější inovace v IT, robotice a podobných odvětvích. Součástí jsou také koncerty a speciální programy pro děti (alexstaff.agency). Brno je významným vzdělávacím centrem, nachází se zde několik univerzit a vysokých škol (Wikipedia).

Brno bylo historicky hlavním městem Moravy od středověku až do roku 1948 (Wikipedia). Ve středověku bylo město opevněné (discoverczech.com). Nad městem se tyčí hrad Špilberk (Wikipedia). Brněnský hrad Špilberk vznikl ve 13. století a během posledních 700 let sloužil různým účelům. Nejprve byl královským hradem a sídlem moravských markrabat. Později se rozrostl na významnou vojenskou pevnost, která měla chránit Brno. Koncem 18. století se změnil na vězení pro nejtěžší zločince a politické vězně Rakousko-Uherska. V roce 1960 se Špilberk stal sídlem Muzea města Brna (travelinculture.com).

Římskokatolická katedrála svatých Petra a Pavla stojí na brněnském vrchu Petrov. Zvláštností je, že zvon odbíjí v 11:00 – což je připomínka švédského obléhání během třicetileté války a legendy, podle níž se obyvatelé dohodli, že polední zvon bude zvonit o hodinu dříve – což mělo přispět k obraně města. Brno má astronomické hodiny – tzv. chronometr, černý obelisk na Náměstí svobody. Každý den v 11:00 vypustí skleněnou kuličku z jednoho ze čtyř otvorů – šťastný divák si ji může chytit a odnést jako suvenýr. Nelze však předvídat, odkud vypadne (travelinculture.com).

Brněnská Stará radnice s gotickou věžičkou přestala sloužit svému původnímu účelu v roce 1935 a dnes je z ní galerie. Dominantou náměstí je impozantní Parnasova kašna od Johanna Bernharda Fischera von Erlacha. Socha „Spravedlnost“ na Moravském náměstí znázorňuje muže zvedajícího těžký blok (travelinculture.com). Moravské náměstí patří mezi nejrozsáhlejší náměstí v Brně. Nachází se zde i 8metrová jezdecká socha Jošta Lucemburského od Jaroslava Róny, přezdívaná „Odvaha“ (gotobrno.cz).

Pod parkem na Žlutém kopci nedaleko centra se nacházejí vodojemy, které nemají v Evropě obdoby. Využívají se pro umění, koncerty a vizuální projekce (gotobrno.cz). Brno disponuje také zoologickou zahradou, založenou roku 1953 (gotobrno.cz).

Na Náměstí svobody najdete také Morový sloup z roku 1689 (travelinculture.com). Brněnská kostnice je však s přibližně 50 000 kostrami největší v Česku a druhá největší v Evropě – po pařížských katakombách. Kostnice u kostela svatého Jakuba vznikla v 17. století a rozšiřovala se v 18. století. Z důvodu nedostatku místa na hřbitově se hroby po několika letech otevíraly a kosti se přesouvaly do kostnice, aby vznikl prostor pro nové zemřelé. V roce 1784 císař Josef II. zrušil hřbitov u sv. Jakuba – a kostnice upadla v zapomnění. Znovuobjevena byla až v roce 2001 (travelinculture.com). Zajímavostí je tržní náměstí Zelný trh (Zelňák) v centru s historickými podzemními chodbami pod ním (Wikipedia).

Osobnosti Brna: genetik Gregor Mendel, spisovatelé Milan Kundera a Bohumil Hrabal, hudební skladatel Leoš Janáček, herec a dramatik Arnošt Goldflam a Bolek Polívka (Wikipedia).

Vila Tugendhat

Vila Tugendhat se nachází na ulici Drobného v Brně. Je pobočkou Muzea Brněnska. Patří k ní také zahrada. Majitel Alfred Löw-Beer v roce 1929 daroval horní část pozemku své dceři, která si na něm postavila rodinný dům – vilu Tugendhat (vilalowbeer.cz). V 19. století zde stály zahradní domky, a zahrada. Roku 1903 zde nechal Moriz Fuhrmann postavit rodinnou vilu. V roce 1913 dal Alfred Löw-Beer vilu částečně upravit. V roce 1940 vilu zabavili Němci a sídlilo zde gestapo. Po válce zde krátce fungoval Americký ústav. Od roku 1954 do roku 2012 objekt sloužil jako Masarykův studentský domov (vilalowbeer.cz).

Od 50. let do konce 20. století se provedly pouze menší opravy, například střecha či instalace nového kotle a ústředního topení. K památkové obnově došlo od května 2013 do prosince 2014. Součástí bylo mnoho řemeslných interiérových prací. Rekonstruován byl také zahradní dům, tzv. „Celnice“. Zahrada byla upravena do podoby z 30. let 20. století (vilalowbeer.cz).

Lužánky

Původní název pro Lužánky je Augarten, v hantecu Augec. Leží v nadmořské výšce 214 metrů (Wikipedia). Lužánky jsou prvním veřejným parkem v Česku (gotobrno.cz). S rozlohou 22 hektarů jsou největším brněnským parkem (brna.cz). V 16. století zde stál hospodářský dvůr (informační tabule). Založeny byly v roce 1786 jako jeden z prvních veřejných parků ve střední Evropě (gotobrno.cz). První zmínky však pocházejí již ze 13. století, kdy Niger daroval lužní louku s dvorem herburskému klášteru. V 16. století majetek převzali jezuité a v 18. století zde postavili kapli a okrasnou zahradu (Wikipedia).

Zahrada vznikla na území původní lužní louky u Ponávky. Jejím autorem byl císařský zahradník Franz Bissinger, který ji osadil do francouzského stylu (brna.cz). Název pochází od původních lužních lesů, které zde kdysi rostly (informační tabule).

Uprostřed parku stojí novorenesanční Pavilon, kde se dodnes konají plesy, koncerty, slavnosti a výstavy. Dnes je znám také jako Kasino a slouží jako dětské centrum volného času. Současná podoba parku pochází z roku 1840 a jejím autorem je Antonín Šebánek (gotobrno.cz). Šebánek změnil charakter zahrady na park anglického přírodního stylu. Park rozšířil na 22,3 ha, stal se městským korzem, výletním místem a prostorem kulturním a společenským (brna.cz). Koncem 19. století byly v Lužánkách zastoupeny všechny druhy dřevin vyskytujících se na Moravě (informační tabule).

Lužánky jsou i dnes sportovním a společenským centrem (gotobrno.cz). Park je kulturní památkou (Wikipedia). Současná podoba je výsledkem rekonstrukce z let 1991–2012 podle Ivana Otruby (Otruba). V letech 1978 a 2015–2016 zaznamenali ornitologové v parku 72 druhů ptáků, z toho 29 hnízdících (Černý, Šebela). V roce 2004 bylo v parku vybudováno umělé koryto Ponávky; její proud je dnes sveden do potrubí skrytého v valu vedle ulice Drobného (jecool.net).

Brünn (Brno) ist die Metropole Mährens und die zweitgrößte Stadt der Tschechischen Republik. Hier leben etwa 400.000 Einwohner (Wikipedia) auf einer Fläche von 230 km² (mendelu.cz). Die Stadt liegt am Zusammenfluss von Svratka (Schwarzach) und Svitava (Zwitta) im Vorland der Böhmisch-Mährischen Höhe (Encyclopedia Britannica). Die erste schriftliche Erwähnung stammt aus dem Jahr 1091. Historische Bezeichnungen: Brnen, Brenne, Brynen, Birnen. Das Wort Brno leitet sich von „brn“ – Ton – ab; „brnný“ bedeutet tonhaltig. Im Hantec-Slang heißt Brno Brnisko, Bryncl oder Štatl (Wikipedia). Die Stadt hat eine strategische Lage im Herzen Europas und einen großen internationalen Flughafen. Zahlreiche Bus- und Bahnhöfe ermöglichen eine einfache Reise in weitere europäische Ziele. Auch der öffentliche Verkehr in der Stadt ist sehr bequem.

Das Brünner Messegelände existiert seit 1928. Jedes Jahr finden hier Messen zu Wissenschaft, Technik, Reisen, Kultur und weiteren Themen statt. Besonders interessant ist der Bereich für Wissenschaft und Technik, in dem man die neuesten Innovationen aus IT, Robotik und ähnlichen Bereichen sehen kann. Bestandteil sind auch Konzerte und spezielle Programme für Kinder (alexstaff.agency). Brünn ist ein bedeutendes Bildungszentrum mit mehreren Universitäten und Hochschulen (Wikipedia).

Historisch war Brünn von dem Mittelalter bis 1948 die Hauptstadt Mährens (Wikipedia). Im Mittelalter war die Stadt befestigt (discoverczech.com). Über der Stadt erhebt sich die Burg Spielberg (Špilberk) (Wikipedia). Sie entstand im 13. Jahrhundert und diente in den letzten 700 Jahren verschiedenen Zwecken. Zunächst war sie eine königliche Burg und Sitz der mährischen Markgrafen. Später wurde sie zu einer wichtigen Militärfestung ausgebaut, die Brünn schützen sollte. Ende des 18. Jahrhunderts wurde sie zu einem Gefängnis für Schwerverbrecher und politische Gefangene der österreichisch-ungarischen Monarchie. 1960 wurde sie zum Sitz des Brünner Stadtmuseums (travelinculture.com).

Die römisch-katholische Kathedrale der Heiligen Peter und Paul steht auf dem Petersberg (Petrov). Eine Besonderheit besteht darin, dass die Glocke bereits um 11:00 Uhr läutet – als Erinnerung an die schwedische Belagerung während des Dreißigjährigen Krieges. Der Legende zufolge vereinbarten die Bewohner, den Mittagsschlag eine Stunde früher ertönen zu lassen, um zur Verteidigung der Stadt beizutragen. Brünn hat eine astronomische Uhr – einen Chronometer, einen schwarzen Obelisken auf dem Freiheitsplatz. Jeden Tag um 11:00 Uhr lässt er eine Glaskugel aus einer von vier Öffnungen fallen – ein glücklicher Besucher kann sie fangen und als Souvenir behalten. Wo sie erscheint, ist jedoch unvorhersehbar (travelinculture.com).

Das Alte Rathaus mit seinem gotischen Türmchen verlor 1935 seine ursprüngliche Funktion und dient heute als Galerie. Eine Dominante des Platzes ist der imposante Parnas-Brunnen von Johann Bernhard Fischer von Erlach. Die Statue „Gerechtigkeit“ auf dem Mährischen Platz zeigt einen Mann, der einen schweren Block hebt (travelinculture.com). Der Mährische Platz gehört zu den größten Plätzen Brünns. Zu finden ist dort auch die 8 Meter hohe Reiterstatue von Johann von Luxemburg (Jošt), geschaffen von Jaroslav Róna und „Mut“ genannt (gotobrno.cz).

Unter dem Park am Gelben Hügel (Žlutý kopec) nahe dem Zentrum befinden sich Wasserreservoire, die in Europa einzigartig sind. Sie dienen heute als Raum für Kunst, Konzerte und visuelle Projektionen (gotobrno.cz). Brünn besitzt auch einen Zoologischen Garten, gegründet 1953 (gotobrno.cz).

Auf dem Freiheitsplatz befindet sich auch die Pestsäule von 1689 (travelinculture.com). Das Brünner Beinhaus mit etwa 50.000 Skeletten ist das größte in Tschechien und das zweitgrößte in Europa nach den Pariser Katakomben. Das Beinhaus bei der Jakobskirche entstand im 17. Jahrhundert und wurde im 18. Jahrhundert erweitert. Wegen Platzmangels auf dem Friedhof wurden Gräber nach einigen Jahren geöffnet und die Gebeine in das Beinhaus übertragen. 1784 ließ Kaiser Josef II. den Friedhof bei St. Jakob aufheben – und das Beinhaus geriet in Vergessenheit. Erst 2001 wurde es wiederentdeckt (travelinculture.com). Eine Besonderheit ist der Marktplatz Zelný trh („Kohlmarkt“) im Zentrum mit historischen unterirdischen Gängen (Wikipedia).

Berühmte Persönlichkeiten Brünns: der Genetiker Gregor Mendel, die Schriftsteller Milan Kundera und Bohumil Hrabal, der Komponist Leoš Janáček, der Schauspieler und Dramatiker Arnošt Goldflam sowie Bolek Polívka (Wikipedia).

Villa Tugendhat

Die Villa Tugendhat befindet sich in der Drobného-Straße in Brünn. Sie ist eine Außenstelle des Museums der Region Brünn. Zur Villa gehört auch ein Garten. Eigentümer Alfred Löw-Beer schenkte 1929 den oberen Teil des Grundstücks seiner Tochter, die darauf die Familienvilla – die Villa Tugendhat – errichtete (vilalowbeer.cz). Im 19. Jahrhundert standen hier Gartenhäuser, ein Weinberg und ein Garten. 1903 ließ Moriz Fuhrmann eine Familienvilla erbauen. 1913 ließ Alfred Löw-Beer das Gebäude teilweise umbauen. 1940 beschlagnahmten die Deutschen die Villa, und die Gestapo war dort untergebracht. Nach dem Krieg befand sich dort kurz das American Institute. Von 1954 bis 2012 diente das Gebäude als Masaryk-Studentenwohnheim (vilalowbeer.cz).

Von den 1950er-Jahren bis zum Ende des 20. Jahrhunderts wurden nur kleinere Reparaturen durchgeführt – unter anderem am Dach, sowie die Installation eines neuen Kessels und Zentralheizsystems. Eine denkmalpflegerische Restaurierung fand von Mai 2013 bis Dezember 2014 statt. Zahlreiche kunsthandwerkliche Innenarbeiten wurden ausgeführt. Auch das Gartenhaus, die sogenannte „Zollstation“, wurde restauriert. Der Garten wurde in den Zustand der 1930er Jahre zurückversetzt (vilalowbeer.cz).

Lužánky

Der ursprüngliche Name für Lužánky lautet Augarten, im Hantec-Slang Augec. Der Park liegt auf 214 m ü. M. (Wikipedia). Lužánky ist der älteste öffentliche Park Tschechiens (gotobrno.cz). Mit 22 Hektar ist er der größte Park Brünns (brna.cz). Im 16. Jahrhundert befand sich hier ein Wirtschaftshof (Informationstafel). Der Park wurde 1786 als einer der ersten öffentlichen Parks Mitteleuropas angelegt (gotobrno.cz). Erste Erwähnungen reichen jedoch bis ins 13. Jahrhundert zurück, als Niger eine Auenwiese mit Wirtschaftshof nahe den Stadtmauern dem Herburtinerkloster schenkte. Im 16. Jahrhundert übernahmen die Jesuiten den Besitz und errichteten im 18. Jahrhundert eine Kapelle und einen Ziergarten (Wikipedia).

Der Garten entstand auf einer ehemaligen Auenwiese am Fluss Ponávka. Sein Gestalter war der kaiserliche Gärtner Franz Bissinger, der ihn im französischen Stil anlegte (brna.cz). Der Name stammt von den ursprünglichen Auenwäldern, die hier einst wuchsen (Informationstafel).

In der Mitte des Parks steht ein neorenaissance Pavillon, in dem bis heute Bälle, Konzerte, Feste und Ausstellungen stattfinden. Er ist auch unter dem Namen Kasino bekannt und dient als Zentrum für Kinderfreizeit. Die heutige Form des Parks stammt aus dem Jahr 1840 und wurde von Antonín Šebánek gestaltet (gotobrno.cz). Šebánek verwandelte den Garten in einen Park im englischen Landschaftsstil. Er erweiterte ihn auf 22,3 ha, und er wurde zur Stadtpromenade, zum Ausflugsziel sowie zu einem kulturellen und gesellschaftlichen Zentrum (brna.cz). Ende des 19. Jahrhunderts waren im Park alle Baumarten vertreten, die in Mähren vorkommen (Informationstafel).

Lužánky ist bis heute ein sportliches und gesellschaftliches Zentrum (gotobrno.cz). Der Park steht unter Denkmalschutz (Wikipedia). Sein heutiges Aussehen ist das Ergebnis einer Rekonstruktion von 1991 bis 2012 nach Plänen von Ivan Otruba (Otruba). In den Jahren 1978 sowie 2015–2016 verzeichneten Ornithologen 72 Vogelarten im Park, davon 29 brütende (Černý, Šebela). 2004 wurde im Park ein künstliches Flussbett der Ponávka gebaut; ihr Wasserlauf wird heute in einem Rohr entlang der Drobného-Straße geführt (jecool.net).

TOP

Brno

Lužánky

Vila Tugendhat

Krajina, Zahraničie, Typ krajiny, Mestá, Zahraničné mestá, Mestá, Fotografie

Padova – starodávne severotalianske mesto

skala
Hits: 7598

Padova je starodávne mesto ležiace na severe Talianska, žije v ňom cca 213 000 obyvateľov (Wikipedia). Jeho siaha hlboko do minulosti (Wikipedia). Podľa legendy ju okolo roku 1183 pred n. l. založil trójsky hrdina Antenor, o čom píše aj Vergílius v Aeneide (unipd.it). Mesto spomína už historik Livius (tiež rodený Paduán), ktorý ho datuje do roku 302 pred n. l. (britannica.com). V časoch Rímskej ríše Padova prekvitala – na konci 1. storočia pred n. l. bola považovaná za najbohatšie mesto v Taliansku po Ríme a dokázala postaviť armádu 200 000 mužov. Obdivovali ju aj autori ako Livius či Plínius (en.wikipedia.org). Rímske Patavium bolo jedno z najbohatších miest, ale v roku 452 ho vyplienili Huni (Wikipedia). V roku 540 sa Padova stáva súčasťou Byzantskej ríše. V roku 1147 takmer celé mesto zničí požiar (en.wikipedia.org). V roku 1222 tu vznikla univerzita, ktorá sa rýchlo stala jedným z najvýznamnejších centier vzdelanosti v Európe (en.wikipedia.org). Univerzita v Padove je druhá najstaršia v Taliansku (po Bologni). Pôsobili tu velikáni ako Galileo Galilei, Kopernik či Andreas Vesalius (en.wikipedia.org). K univerzite patrí aj najstaršia univerzitná botanická záhrada na svete (1545), zapísaná v zozname UNESCO (en.wikipedia.org). V roku 1164 získala Padova ako prvé severotalianske mesto nezávislosť od ríšskej moci (Wikipedia). V roku 1320 Padovu ovládajú nemeckí vikári Fridricha Spravodlivého, vojvodu rakúskeho. V roku 1629 vznikla Univerzitná knižnica. V roku 1678 Elena Cornaro Piscopia získava doktorát ako prvá žena na svete. V roku 1866 sa Padova stáva súčasťou Talianskeho kráľovstva. V roku 1944 bombardovali Padovu počas druhej svetovej  (en.wikipedia.org).

Veľmi známy je chrám v Padove je Bazilika sv. Antona, známa tiež ako „Il Santo“ (Wikipedia). Strieda sa tu románsky, gotický a byzantský štýl (Wikipedia). Chrám je zasvätený svätému Antonovi Paduánskemu, je to pútnické miesto svetového významu (en.wikipedia.org). Pred bazilikou stojí socha Gattamelatu, ktorú v roku 1453 vytvoril Donatello na počesť Erasma da Narni, ktorý bol veliteľom Benátskej republiky a bol neobyčajne diplomaticky šikovný, vďaka čomu ho prezývali Gattamelata – strakatá mačka (Wikipedia).

Ďalšími významnými pamiatkami sú Bazilika svätej Justíny (Wikipedia), Padovský dóm, obrovitý renesančný Palazzo della Ragione – pôvodne budova mestského tribunálu „Il Salone“. Kaplnka Scrovegni bola postavená v roku 1303 a za jej výzdobou stojí Giotto (Wikipedia), patrí k najvýznamnejším dielam stredovekého maliarstva (en.wikipedia.org). Palazzo della Ragione („Il Salone“) je monumentálna stredoveká radnica z rokov 1172–1219, známa najmä obrovskou freskovou výzdobou a veľkou krytou tržnicou (en.wikipedia.org). V Padove sa nachádza aj jedno z najznámejších a najväčších námestí Prato della Valle (Wikipedia). Jeho rozloha je 90 000 m2 (en.wikipedia.org), jej súčasťou je eliptický kanál so sochami 84 slávnych Padovanov a študentov tunajšej univerzity (Wikipedia). Padova je jedno z najznámejších univerzitných miest na svete. Univerzita tu bola založená už v roku 1222. Pôsobili tu ako Vesalius, Mikuláš Kopernik, Galileo Galilei (Wikipedia), Jan Nepomucký (Wikipedia). Padova je miestom najstaršej botanickej na svete. Vznikla v roku 1545 (Wikipedia). Kaviareň Caffé Pedrocchi bola otvorená v roku 1831. Prezývali ju „kaviareň bez dverí“, pretože až do roku 1916 bol otvorený 24 hodín denne (turismopadova.it). Dnes v budove sídli múzeum moderne histórie Risorgimento, ktoré približuje dejiny Talianska od éry Risorgimenta po 20. storočie (italianreflections.wordpress.com).

Prítomnosť univerzity prilákala mnohých významných umelcov, ako Giotto, Donatello. Francesco Petrarca (1304 – 1374) bol učenec, básnik renesancie a jeden z prvých humanistov, pôsobil ako kanonik v Padovskej katedrále. Padova je aj rodiskom slávneho architekta Andrea Palladia. Sochár Antonio Canova vytvoril svoje prvé diela v Padove, jedna z jeho sôch je súčasťou súboru na Prato della Valle. Padova sa spája aj s literatúrou – je dejiskom väčšiny deja Shakespearovej komédie Skrotenie zlej ženy a v hre Veľa kriku pre nič je Benedick označovaný ako „Signior Benedick z Padovy“ (en.wikipedia.org).

Padova, anglicky Padua je jedným z najstarších miest v severnom Taliansku a má bohatú históriu, kedysi bola významným centrom Rímskej ríše. Padova sa spomína v literárnych dielach, vrátane diela Williama Shakespeara „The Taming of the Shrew“. Je dôležitým ekonomickým centrom, je dobre napojená na cestnú a železničnú sieť. Pôvodný význam rímskeho názvu Patavium (v benátčine Padoa) nie je istý. Môže súvisieť s názvom Padus, čo bolo staré pomenovanie Pád. Teórií je viac. Priemyselná zóna Padovy vznikla v roku 1946 na východnej strane mesta a dnes patrí medzi najväčšie priemyselné oblasti Európy s rozlohou 11 miliónov m². Má sídla 1 300 podnikov, ktoré zamestnávajú približne 50 000 ľudí. V tejto zóne sa nachádzajú dve železničné stanice, riečny prístav, tri kamiónové terminály, dva diaľničné výjazdy a množstvo sprievodných služieb, ako sú hotely, pošty či administratívne centrá (en.wikipedia.org). Ďalší významní Padovy: historik Livius, automobilový pretekár Riccardo Patres, futbalisti Francesco Toldo, Alessandro Del Piero (en.wikipedia.org).

Padua is an ancient city located in northern Italy, with a population of about 213,000 inhabitants (Wikipedia). Its history reaches far into the past (Wikipedia). According to legend, it was founded around 1183 BC by the Trojan hero Antenor, as mentioned by Virgil in the Aeneid (unipd.it). The city is already mentioned by the historian Livy (also a native of Padua), who dated it to 302 BC (britannica.com). During the Roman Empire, Padua flourished – by the end of the 1st century BC it was considered the wealthiest city in Italy after Rome and could raise an army of 200,000 men. It was admired by authors such as Livy and Pliny (en.wikipedia.org). The Roman Patavium was one of the richest cities, but in 452 it was plundered by the Huns (Wikipedia). In 540, Padua became part of the Byzantine Empire. In 1147, almost the entire city was destroyed by fire (en.wikipedia.org). In 1222, a university was founded here, which quickly became one of the most important centers of learning in Europe (en.wikipedia.org). The University of Padua is the second oldest in Italy (after Bologna). Great figures such as Galileo Galilei, Nicolaus Copernicus, and Andreas Vesalius worked here (en.wikipedia.org). The university also includes the world’s oldest academic botanical garden (1545), listed as a UNESCO World Heritage Site (en.wikipedia.org). In 1164, Padua became the first northern Italian city to gain independence from imperial power (Wikipedia). In 1320, it fell under the rule of German vicars of Frederick the Fair, Duke of Austria. In 1629, the University Library was established. In 1678, Elena Cornaro Piscopia received a doctorate as the first woman in the world. In 1866, Padua became part of the Kingdom of Italy. In 1944, it was bombed during World War II (en.wikipedia.org).

The most famous church in Padua is the Basilica of Saint Anthony, also known as Il Santo (Wikipedia). It combines Romanesque, Gothic, and Byzantine styles (Wikipedia). The church is dedicated to Saint Anthony of Padua and is a pilgrimage site of global importance (en.wikipedia.org). In front of the basilica stands the statue of Gattamelata, created in 1453 by Donatello to honor Erasmo da Narni, commander of the Venetian Republic, renowned for his diplomatic skills, which earned him the nickname Gattamelata – “spotted cat” (Wikipedia).

Other important landmarks include the Basilica of Saint Justina (Wikipedia), the Padua Cathedral, the enormous Renaissance Palazzo della Ragione – originally the city tribunal “Il Salone.” The Scrovegni Chapel was built in 1303 and decorated by Giotto (Wikipedia); it is considered one of the most significant works of medieval painting (en.wikipedia.org). The Palazzo della Ragione (“Il Salone”) is a monumental medieval town hall from 1172–1219, best known for its immense fresco decoration and large covered market (en.wikipedia.org). Padua is also home to one of the most famous and largest squares, Prato della Valle (Wikipedia). Its area is 90,000 m² (en.wikipedia.org), featuring an elliptical canal lined with statues of 84 famous Paduans and university students (Wikipedia). Padua is one of the most renowned university cities in the world. The university, founded in 1222, hosted figures such as Vesalius, Nicolaus Copernicus, Galileo Galilei (Wikipedia), and John of Nepomuk (Wikipedia). Padua is also home to the world’s oldest botanical garden, established in 1545 (Wikipedia). The Caffè Pedrocchi was opened in 1831 and became known as the “café without doors” because until 1916 it was open 24 hours a day (turismopadova.it). Today, the building houses the Museum of Modern History of the Risorgimento, illustrating Italian history from the Risorgimento era to the 20th century (italianreflections.wordpress.com).

The presence of the university attracted many important artists, such as Giotto and Donatello. Francesco Petrarch (1304–1374), a Renaissance scholar, poet, and one of the first humanists, served as a canon in the Padua Cathedral. Padua is also the birthplace of the famous architect Andrea Palladio. The sculptor Antonio Canova created his first works in Padua, and one of his statues is part of the ensemble at Prato della Valle. Padua is also linked to literature – it is the setting for most of Shakespeare’s comedy The Taming of the Shrew, and in Much Ado About Nothing Benedick is referred to as “Signior Benedick of Padua” (en.wikipedia.org).

Padua (Italian: Padova) is one of the oldest cities in northern Italy and has a rich history, once being a major center of the Roman Empire. Padua appears in literary works, including William Shakespeare’s The Taming of the Shrew. It is an important economic center, well connected to road and rail networks. The original meaning of the Roman name Patavium (Venetian: Padoa) is uncertain; it may be related to Padus, the ancient name of the river Po. Several theories exist. Padua’s industrial zone was established in 1946 on the eastern side of the city and today ranks among the largest industrial areas in Europe, covering 11 million m². It hosts 1,300 companies employing about 50,000 people. The area includes two railway stations, a river port, three truck terminals, two motorway exits, and numerous supporting services such as hotels, post offices, and administrative centers (en.wikipedia.org). Other notable people from Padua include the historian Livy, racing driver Riccardo Patrese, and footballers Francesco Toldo and Alessandro Del Piero (en.wikipedia.org).

Padova è un’antica città situata nel nord Italia, con circa 213.000 abitanti (Wikipedia). La sua storia risale a tempi molto antichi (Wikipedia). Secondo la leggenda fu fondata intorno al 1183 a.C. dall’eroe troiano Antenore, come menzionato da Virgilio nell‘Eneide (unipd.it). La città è citata dallo storico Livio (anch’egli originario di Padova), che la data al 302 a.C. (britannica.com). Durante l’Impero Romano Padova fiorì – alla fine del I secolo a.C. era considerata la città più ricca d’Italia dopo Roma e poteva allestire un esercito di 200.000 uomini. Fu ammirata da autori come Livio e Plinio (en.wikipedia.org). Il Patavium romano era una delle città più ricche, ma nel 452 fu saccheggiata dagli Unni (Wikipedia). Nel 540 Padova entrò a far parte dell’Impero Bizantino. Nel 1147 quasi tutta la città fu distrutta da un incendio (en.wikipedia.org). Nel 1222 fu fondata l’università, che divenne rapidamente uno dei più importanti centri di apprendimento d’Europa (en.wikipedia.org). L’Università di Padova è la seconda più antica d’Italia (dopo Bologna). Vi operarono grandi figure come Galileo Galilei, Niccolò Copernico e Andrea Vesalio (en.wikipedia.org). All’università appartiene anche l’orto botanico universitario più antico del mondo (1545), inserito nella lista del Patrimonio UNESCO (en.wikipedia.org). Nel 1164 Padova fu la prima città dell’Italia settentrionale a ottenere l’indipendenza dal potere imperiale (Wikipedia). Nel 1320 fu dominata dai vicari tedeschi di Federico il Bello, duca d’Austria. Nel 1629 nacque la Biblioteca Universitaria. Nel 1678 Elena Cornaro Piscopia conseguì il dottorato come prima donna al mondo. Nel 1866 Padova entrò a far parte del Regno d’Italia. Nel 1944 fu bombardata durante la Seconda guerra mondiale (en.wikipedia.org).

La chiesa più famosa di Padova è la Basilica di Sant’Antonio, conosciuta anche come Il Santo (Wikipedia). Vi si alternano stili romanico, gotico e bizantino (Wikipedia). La chiesa è dedicata a Sant’Antonio da Padova ed è un luogo di pellegrinaggio di importanza mondiale (en.wikipedia.org). Davanti alla basilica si trova la statua del Gattamelata, realizzata da Donatello nel 1453 in onore di Erasmo da Narni, comandante della Repubblica di Venezia, famoso per le sue doti diplomatiche che gli valsero il soprannome di Gattamelata – “gatta maculata” (Wikipedia).

Altri monumenti importanti sono la Basilica di Santa Giustina (Wikipedia), il Duomo di Padova, l’imponente Palazzo della Ragione rinascimentale – originariamente tribunale cittadino “Il Salone.” La Cappella degli Scrovegni fu costruita nel 1303 e decorata da Giotto (Wikipedia); è una delle opere più importanti della pittura medievale (en.wikipedia.org). Il Palazzo della Ragione (“Il Salone”) è un monumentale municipio medievale del periodo 1172–1219, noto soprattutto per il vasto ciclo di affreschi e per il grande mercato coperto (en.wikipedia.org). A Padova si trova anche una delle piazze più famose e più grandi, Prato della Valle (Wikipedia). La sua superficie è di 90.000 m² (en.wikipedia.org), con un canale ellittico ornato da 84 statue di celebri padovani e studenti universitari (Wikipedia). Padova è una delle città universitarie più celebri al mondo. L’università, fondata nel 1222, ospitò figure come Vesalio, Niccolò Copernico, Galileo Galilei (Wikipedia) e San Giovanni Nepomuceno (Wikipedia). Padova ospita anche l’orto botanico universitario più antico del mondo, fondato nel 1545 (Wikipedia). Il Caffè Pedrocchi fu aperto nel 1831 ed era soprannominato “caffè senza porte” perché fino al 1916 rimase aperto 24 ore al giorno (turismopadova.it). Oggi l’edificio ospita il Museo di Storia Moderna del Risorgimento, che illustra la storia d’Italia dal Risorgimento al XX secolo (italianreflections.wordpress.com).

La presenza dell’università attirò molti artisti importanti, come Giotto e Donatello. Francesco Petrarca (1304–1374), studioso, poeta rinascimentale e uno dei primi umanisti, fu canonico nel Duomo di Padova. Padova è anche la città natale del celebre architetto Andrea Palladio. Lo scultore Antonio Canova realizzò qui le sue prime opere, e una sua statua fa parte del complesso del Prato della Valle. Padova è legata anche alla letteratura – è l’ambientazione principale della commedia La bisbetica domata di Shakespeare, e in Molto rumore per nulla Benedick è chiamato “Signor Benedick da Padova” (en.wikipedia.org).

Padova (latino: Patavium, in veneto: Padoa) è una delle città più antiche dell’Italia settentrionale e vanta una storia ricca, essendo stata un importante centro dell’Impero Romano. Padova è citata in opere letterarie, tra cui La bisbetica domata di William Shakespeare. È un importante centro economico, ben collegato alla rete stradale e ferroviaria. L’origine del nome romano Patavium non è certa; potrebbe essere collegata al nome Padus, antico appellativo del fiume Po. Esistono varie teorie. La zona industriale di Padova fu istituita nel 1946 sul lato orientale della città e oggi è tra le più grandi aree industriali d’Europa, con una superficie di 11 milioni di m². Ospita 1.300 aziende che impiegano circa 50.000 persone. L’area comprende due stazioni ferroviarie, un porto fluviale, tre terminal camionistici, due uscite autostradali e numerosi servizi di supporto come alberghi, uffici postali e centri amministrativi (en.wikipedia.org). Altri personaggi importanti di Padova: lo storico Livio, il pilota automobilistico Riccardo Patrese, i calciatori Francesco Toldo e Alessandro Del Piero (en.wikipedia.org).

TOP

Všetky

Krajina, Zahraničie, Typ krajiny, Obce, Mestá, Česko, Fotografie

Mikulášovice – český Solingen

skala
Hits: 1874

Mikulášovice sú rozložité, bez strediska, majú charakter priemyselnej . Mikulášovice vznikli asi v 10. alebo 11. storočí. V 12. storočí tu žilo niekoľko rodín, ktoré sa zapodievali pálením uhlia. Neskôr poľnohospodárstvu a chovu dobytka. Početné názvy slovanských miest na okolí nasvedčujú tomu, že tento kraj bol obývaný Slovanmi, konkrétne lužickými Srbmi. V roku 1779 tu žilo 3700 obyvateľov. Vyrastali tu brusiarne, rozmáhalo sa nožiarstvo. V roku 1891 tu bola založená Priemyselná škola nožiarska (mikulasovice.cz). Okrem nožov sa tu vyrábali aj kordy, britvy a chirurgické nástroje (Informačná tabuľa). Po odtrhnutí Sudiet v roku 1938 odišlo z tadeto takmer celé české obyvateľstvo (mikulasovice.cz). Nemecké pomenovanie pre Mikulášovice je Nixdorf (Wikipedia CS).

Mikulášovice sa nachádzajú sa v západnej časti Šluknovského výbežku v nadmorskej výške 414 metrov nad morom. Pred rokom 1914 boli s necelými 8 tisícmi obyvateľmi, najväčšou obcou -Uhorska (Wikipedia CS). V súčasnosti tu na ploche 25.85 km2 žije 2189 obyvateľov. Miestne časti: Mikulášovice, Mikulášovičky, Salmov, Tomášov. Historické názvy: Nixendorf, Nickelsdorff, Nickilstorf, Nicklauszdorff, Niexendorffl, Nyklsdorf, Nikolstorff, Niclsdorf, Nixdorf, Mykulassowic, Mikulassowicz (Wikipedia CS). Obec je dlhá 7 kilometrov (ceskesvycarsko.cz), kopíruje Mikulášovický potok. Nad obcou sa nachádza kaplnka Najsvätejšej trojice. Jej pôdorys je trojúholníkový, je postavená z pieskovcových kvádrov. Kedysi to bola drevená stavba krytá šindelom. Navývala sa „U piatich líp“ (Informačná tabuľa). 

Až do roku 1938 sa tu konali veľkonočné jazdy, resp. jazdy križiakov, zvyk ktorý sa do súčasnosti dochoval iba v Lužici (ceskatelevize.cz). V roku 2011 bola veľkonočná jazda obnovená (Wikipedia CS). Sú veľmi obľúbené, počas veľkonočnej nedele prechádzajú jazdci na koňoch. Začnú od kostola, kde od farára dostanú požehnanie. Oblečení sú v čiernych frakoch a s cylindrami na hlavách (Informačná tabuľa). Konajú sa tu aj nožiarske na nádvorí továrne Mikov (ceskesvycarsko.cz). Údajne sa tu nachádzajú jedny za najväčších varhanov v Česku. Obec bola prezývaná aj český Solingen (Wikipedia CS).

Mikulášovice ist eine ausgedehnte Siedlung ohne zentrales Ortszentrum und hat den Charakter einer Industrieortschaft. Entstanden ist sie vermutlich im 10. oder 11. Jahrhundert. Im 12. Jahrhundert lebten hier mehrere Familien, die sich mit der Köhlerei beschäftigten, später mit Landwirtschaft und Viehzucht. Zahlreiche slawische Ortsnamen in der Umgebung deuten darauf hin, dass dieses Gebiet von Slawen, genauer von Lausitzer Sorben, besiedelt war. Im Jahr 1779 hatte der Ort 3.700 Einwohner. Schleifereien entstanden und die Messerherstellung entwickelte sich. 1891 wurde hier die Gewerbliche Messerschule gegründet (mikulasovice.cz). Neben Messern wurden auch Degen, Rasiermesser und chirurgische Instrumente produziert (Informationstafel). Nach der Abtrennung des Sudetenlandes im Jahr 1938 verließ fast die gesamte tschechische Bevölkerung den Ort (mikulasovice.cz). Der deutsche Name für Mikulášovice ist Nixdorf (Wikipedia CS).

Mikulášovice liegt im westlichen Teil des Schluckenauer Zipfels in einer Höhe von 414 Metern über dem Meeresspiegel. Vor 1914 war es mit knapp 8.000 Einwohnern das größte Dorf in Österreich-Ungarn (Wikipedia CS). Heute leben hier auf einer Fläche von 25,85 km² 2.189 Einwohner. Ortsteile: Mikulášovice, Mikulášovičky, Salmov, Tomášov. Historische Namen: Nixendorf, Nickelsdorff, Nickilstorf, Nicklauszdorff, Niexendorffl, Nyklsdorf, Nikolstorff, Niclsdorf, Nixdorf, Mykulassowic, Mikulassowicz (Wikipedia CS). Das Dorf ist 7 Kilometer lang (ceskesvycarsko.cz) und folgt dem Mikulášovice-Bach. Über dem Ort befindet sich die Dreifaltigkeitskapelle mit dreieckigem Grundriss, gebaut aus Sandsteinquadern. Ursprünglich war es ein hölzernes Gebäude mit Schindeldach. Sie wurde „Bei den fünf Linden“ genannt (Informationstafel).

Bis 1938 fanden hier Osterreiten bzw. Kreuzritterritte statt – ein Brauch, der sich bis heute nur in der Lausitz erhalten hat (ceskatelevize.cz). 2011 wurde der Brauch des Osterreitens wiederbelebt (Wikipedia CS). Er ist sehr beliebt: am Ostersonntag reiten Reiter hoch zu Ross durch den Ort. Sie beginnen an der Kirche, wo sie vom Pfarrer den Segen erhalten. Gekleidet sind sie in schwarzen Fräcken und mit Zylindern auf dem Kopf (Informationstafel). Auch Messerfeste finden hier im Hof der Mikov-Fabrik statt (ceskesvycarsko.cz). Angeblich befinden sich hier eine der größten Orgeln in Tschechien. Der Ort wurde auch als „Böhmisches Solingen“ bezeichnet (Wikipedia CS).

Mikulášovice is a sprawling settlement without a central square, having the character of an industrial village. It probably originated in the 10th or 11th century. In the 12th century, several families lived here who engaged in charcoal burning, later in agriculture and livestock breeding. Numerous Slavic place names in the surroundings indicate that this area was inhabited by Slavs, specifically Lusatian Serbs. In 1779, the population numbered 3,700. Grinding shops developed, and cutlery production flourished. In 1891, the Industrial School of Cutlery was founded here (mikulasovice.cz). In addition to knives, swords, razors, and surgical instruments were produced here (information board). After the annexation of the Sudetenland in 1938, almost the entire Czech population left (mikulasovice.cz). The German name for Mikulášovice is Nixdorf (Wikipedia CS).

Mikulášovice is located in the western part of the Šluknov Spur at an altitude of 414 meters above sea level. Before 1914, with almost 8,000 inhabitants, it was the largest village in Austria-Hungary (Wikipedia CS). Today, 2,189 inhabitants live here on an area of 25.85 km². Local parts: Mikulášovice, Mikulášovičky, Salmov, Tomášov. Historical names: Nixendorf, Nickelsdorff, Nickilstorf, Nicklauszdorff, Niexendorffl, Nyklsdorf, Nikolstorff, Niclsdorf, Nixdorf, Mykulassowic, Mikulassowicz (Wikipedia CS). The village is 7 kilometers long (ceskesvycarsko.cz) and follows the Mikulášovice Brook. Above the village stands the Chapel of the Holy Trinity, with a triangular ground plan built of sandstone blocks. Originally, it was a wooden building covered with shingles. It was called “At the Five Lindens” (information board).

Until 1938, Easter rides or crusaders‘ rides were held here, a custom that has survived to the present only in Lusatia (ceskatelevize.cz). In 2011, the Easter ride was revived (Wikipedia CS). They are very popular: on Easter Sunday, riders on horseback parade through the village. They start at the church, where they receive a blessing from the priest. They wear black frock coats and top hats (information board). Cutlery festivals are also held here in the courtyard of the Mikov factory (ceskesvycarsko.cz). Allegedly, one of the largest pipe organs in the Czech Republic is located here. The village was also nicknamed the “Czech Solingen” (Wikipedia CS).

Mikulášovice to rozległa miejscowość bez centralnego rynku, o charakterze przemysłowym. Powstała prawdopodobnie w X lub XI wieku. W XII wieku mieszkało tu kilka rodzin zajmujących się wypalaniem węgla drzewnego, później rolnictwem i hodowlą bydła. Liczne słowiańskie nazwy miejscowe w okolicy świadczą o tym, że region ten był zamieszkany przez Słowian, a konkretnie Serbołużyczan. W 1779 roku żyło tu 3700 mieszkańców. Powstawały szlifiernie, rozwijało się nożownictwo. W 1891 roku założono tu Szkołę Przemysłową Nożowniczą (mikulasovice.cz). Oprócz noży produkowano tu także kordy, brzytwy i narzędzia chirurgiczne (tablica informacyjna). Po oderwaniu Sudetów w 1938 roku prawie cała ludność czeska opuściła miejscowość (mikulasovice.cz). Niemiecka nazwa Mikulášovic to Nixdorf (Wikipedia CS).

Mikulášovice leżą w zachodniej części Wysunięcia Szluknowskiego na wysokości 414 m n.p.m. Przed 1914 rokiem, z niemal 8 tysiącami mieszkańców, była to największa wieś w Austro-Węgrzech (Wikipedia CS). Obecnie na powierzchni 25,85 km² mieszka tu 2189 osób. Części miejscowości: Mikulášovice, Mikulášovičky, Salmov, Tomášov. Nazwy historyczne: Nixendorf, Nickelsdorff, Nickilstorf, Nicklauszdorff, Niexendorffl, Nyklsdorf, Nikolstorff, Niclsdorf, Nixdorf, Mykulassowic, Mikulassowicz (Wikipedia CS). Wieś ma 7 km długości (ceskesvycarsko.cz), biegnie wzdłuż potoku Mikulášovický. Nad miejscowością znajduje się Kaplica Trójcy Świętej o trójkątnym planie, zbudowana z bloków piaskowca. Dawniej była to drewniana budowla kryta gontem. Nazywała się „U pięciu lip” (tablica informacyjna).

Do 1938 roku odbywały się tu jazdy wielkanocne, tzw. jazdy krzyżowe, zwyczaj, który do dziś przetrwał jedynie na Łużycach (ceskatelevize.cz). W 2011 roku zwyczaj ten został odnowiony (Wikipedia CS). Cieszy się dużą popularnością – w niedzielę wielkanocną jeźdźcy na koniach przejeżdżają przez miejscowość. Rozpoczynają od kościoła, gdzie od proboszcza otrzymują błogosławieństwo. Ubrani są w czarne fraki i cylindry (tablica informacyjna). Odbywają się tu również święta nożownicze na dziedzińcu fabryki Mikov (ceskesvycarsko.cz). Podobno znajdują się tu jedne z największych organów w Czechach. Miejscowość nazywano także „czeskim Solingen” (Wikipedia CS).

Mikulášovice jsou rozlehlé, bez centrálního střediska, mají charakter průmyslové obce. Vznikly patrně v 10. nebo 11. století. Ve 12. století zde žilo několik rodin, které se věnovaly pálení dřevěného uhlí, později zemědělství a chovu dobytka. Množství slovanských názvů míst v okolí nasvědčuje tomu, že kraj byl obýván Slovany, konkrétně Lužickými Srby. V roce 1779 zde žilo 3 700 obyvatel. Vznikaly brusírny a rozvíjelo se nožířství. V roce 1891 zde byla založena Průmyslová škola nožířská (mikulasovice.cz). Kromě nožů se vyráběly i kordy, břitvy a chirurgické nástroje (informační tabule). Po odtržení Sudet v roce 1938 odtud odešla téměř celá česká populace (mikulasovice.cz). Německé označení pro Mikulášovice je Nixdorf (Wikipedia CS).

Mikulášovice leží v západní části Šluknovského výběžku v nadmořské výšce 414 metrů. Před rokem 1914 byly s necelými 8 tisíci obyvateli největší obcí Rakouska-Uherska (Wikipedia CS). V současnosti zde na ploše 25,85 km² žije 2 189 obyvatel. Místní části: Mikulášovice, Mikulášovičky, Salmov, Tomášov. Historické názvy: Nixendorf, Nickelsdorff, Nickilstorf, Nicklauszdorff, Niexendorffl, Nyklsdorf, Nikolstorff, Niclsdorf, Nixdorf, Mykulassowic, Mikulassowicz (Wikipedia CS). Obec je dlouhá 7 kilometrů (ceskesvycarsko.cz) a kopíruje Mikulášovický potok. Nad obcí se nachází kaple Nejsvětější Trojice s trojúhelníkovým půdorysem, postavená z pískovcových kvádrů. Původně to byla dřevěná stavba krytá šindelem. Nazývala se „U pěti lip“ (informační tabule).

Až do roku 1938 se zde konaly velikonoční jízdy, resp. křižácké jízdy – zvyk, který se do současnosti dochoval už jen v Lužici (ceskatelevize.cz). V roce 2011 byla velikonoční jízda obnovena (Wikipedia CS). Jsou velmi oblíbené: na velikonoční neděli projíždějí jezdci na koních obcí. Začínají u kostela, kde od faráře dostanou požehnání. Jsou oblečeni v černých fracích a cylindrech (informační tabule). Konají se zde také nožířské slavnosti na nádvoří továrny Mikov (ceskesvycarsko.cz). Údajně se zde nacházejí jedny z největších varhan v Česku. Obci se přezdívalo také „český Solingen“ (Wikipedia CS).