Krajina, Slovensko, TOP, Horné Považie, Fotografie

Horné Považie

skala
Hits: 4056

Horné je región západe Slovenska, ktorý sa rozprestiera v okolí . Medzi významné v regióne patrí napríklad Trenčín, a . Na severe sa nachádza pohorie Malá , vhodná na turistiku a iné . V minulosti sa na Hornom Považí ťažila železná ruda.

tvoria okresy , , Považská a severná časť okresu (slovakregion.sk). Geograficky je Horné Považie charakteristické hornatým reliéfom – územie pokrývajú ako , , či Súľovské , ako aj časti Kysuckej a Žilinskej . Najvyšším vrcholom v širšom okolí je Veľký fatranský (1 709 metrov nad morom). Centrom regiónu je Žilina, dôležitý dopravný a kultúrny uzol (slovakregion.sk). Región je známy aj svojou bohatou históriou. Počas stredoveku tu vznikali dôležité a , ktoré strážili údolie Váhu a – medzi najznámejšie Strečniansky hrad, , Budatínsky zámok či renesančný zámok v Bytči (Wikipedia). Horné Považie ponúka aj turistiku, cyklistiku, , prírodných rezervácií ako Manínska tiesňava (spoznajslovensko.eu). Zámok v Kuneráde, unikátne v Čičmanoch, pohyblivý v Rajeckej Lesnej. Unikátne sú Súľovské skaly a veľký Lietavský hrad.

Upper Váh Region is a region in the western part of , located around the Váh River. Among the most important towns in the region are , Považská Bystrica, and Ilava. To the north lies the Malá Fatra mountain range, which is ideal for hiking and other activities. In the past, iron ore was mined in this region.

Upper Váh Region consists of the districts of Žilina, Bytča, Považská Bystrica, and the northern part of the Púchov district (source: slovakregion.sk). Geographically, the region is characterized by a mountainous terrain – includes ranges such as Malá Fatra, Javorníky, Mountains, and Rocks, as well as parts of the Highlands and Žilina Uplands. The highest peak in the wider area is Veľký Kriváň in the Malá Fatra range (1,709 meters above sea level). The of Žilina serves as the region’s center and is an important transport and cultural hub (source: slovakregion.sk).

The region is also known for its rich history. During the Middle Ages, several important castles and fortresses were built to protect the Váh Valley and trade routes – among the most notable are Castle, Považský Castle, Castle, and the Renaissance manor house in Bytča (source: ).

Upper Váh Region also offers hiking, cycling, climbing, and visits to natural reserves, such as the Manínska Gorge (source: spoznajslovensko.eu). Other attractions include Kunerad Castle, the unique painted wooden houses in , and the mechanical nativity scene in . The Súľov Rocks and the large Castle are also among the region’s unique landmarks.

 

,

Krajina, Slovensko, Typ krajiny, Mestá, Slovenské mestá, Mestá, Podunajsko, Fotografie

Devínska Nová Ves – mestská časť Bratislavy

skala
Hits: 3715

leží v nadmorskej výške 172 metrov nad morom. Na ploche 24.22 km2 žije asi 16 000 obyvateľov. Leží na okraji Záhorskej a na úpätí Devínskej Kobyly. Člení sa na tieto : Devínske , , Podhorské, , Sídlisko , Vápenka. Devínska je významných železničným uzlom. Nachádza sa tu automobilka a.s.. V minulosti tu existovala úzkorozchodná trať, ktorá spájala dnešnú stanicu s Devínom. Bola využívaná pred 2. svetovou vojnou na transport zo západného úpätia Devínskych Karpát. Nachádzala sa tu vápenka. V 18. storočí tu bola vybudovaná piesková baňa s lanovkou na Sandbergu, pomocou ktorej sa prevážal na na rieku Morava. V roku 1870 vznikol kameňolom a teheľňa. Pôvodný asfaltový pohraničný chodník, tzv. „signálka“ z čias železnej opony, dnes slúži ako cyklotrasa (Wikipedia). 

Pôvodný názov je Nová Ves (devinskanovaves.sk). Ďalšie historické pomenovania:  Wass, , Wyfalu, –, ,  (Wikipedia). Prvý krát je Devínska Nová Ves písomne spomínaná až v roku 1451 (devinskanovaves.sk). Pôvodne bola osadou panstva Devín (Informačná tabuľa). Unikátne sú nálezy dokumentujúce slovansko – avarské osídlenie. Nachádza sa tu jedno z najstarších a najvýznamnejších pohrebísk zo 7 až 9 storočia. Na dvoch návršiach nad moravskou nivou stáli pri štvrti nazývanej v 9.storočí dve . Na menšej plošine dolného kopca dolného kopca bolo opevnené hradisko s označením „„. Hradisko chránil 2 metre vysoký ochranný val, násyp sa dá aj dnes rozpoznať v teréne. Horné hradisko s označením „“ stálo na vyššej plošine ležiace nad žltou stenou Sandbergu. Opevnenie hradiska tvoril mohutný násyp z juhu posilnený priekopou. Z hradísk sa dalo kontrolovať široké okolie, najmä šíre na druhom brehu Moravy. Nie je vylúčené, že práve tieto hradiská boli pevnosťou kniežaťa Rastislava, na ktorú podľa Fuldských análov v roku 869 neúspešne útočil Karol, syn východofranského kráľa Ľudovíta Nemca (Wikipedia). Devínska Nová Ves bola pôvodne osadou panstva Devín (Informačná tabuľa).

V 30-tych tokoch 16. storočia osadu vydrancovali cudzí žoldnieri pozvaní chrániť Bratislavu pred Turkami (Informačná tabuľa). V 30-tych rokoch 16. storočia sa sem prisťahovali , ktorí dokonca počtom prevýšili pôvodné . To viedlo v roku 1552 ku názvu Chorvátska Nová Ves. Názov Devínska Nová Ves je doložený až z 18. storočia. Od roku 1972 je mestskou časti Bratislavy (devinskanovaves.sk). Aj dnes tu žije najväčšia na území Slovenska, každoročne sa tu koná . Rodáci Devínskej Novej Vsi: Peter Pišťanek,  (Wikipedia). Po roku 1972 sa Devínska Nová Ves podstatne rozšírila o nové a podniky najmä automobilového priemyslu. Bola pričlenená ku Bratislave. Hospodárky a strategický význam mal most cez rieku Moravu. Železničná trať – Devínska Nová Ves – , ktorá bola otvorená v roku 1848 bola prvou parnou železnicou v Uhorsku (Informačná tabuľa).

Devínska Nová Ves liegt auf einer Höhe von 172 Metern über dem Meeresspiegel. Auf einer Fläche von 24,22 km² leben etwa 16.000 Einwohner. Sie befindet sich am Rand des -Tieflandes und am Fuße der . Der Ort gliedert sich in folgende Ortsteile: Devínske Jazero, Kostolné, Podhorské, Paulinské, Sídlisko Stred und Vápenka. Devínska Nová Ves ist ein bedeutender Eisenbahnknotenpunkt. Hier befindet sich das Automobilwerk a.s. In der Vergangenheit gab es hier eine Schmalspurbahn, die den heutigen Bahnhof mit verband. Sie wurde vor dem Zweiten Weltkrieg zum Transport von Erz vom Westfuß der Devín-Karpaten genutzt. Außerdem gab es hier einen Kalkofen. Im 18. Jahrhundert wurde am Sandberg ein Sandsteinbruch mit einer Seilbahn errichtet, mit der der Sand zu Schiffen auf der transportiert wurde. Im Jahr 1870 entstanden ein Steinbruch und eine Ziegelei. Der ursprüngliche asphaltierte Grenzweg, die sogenannte „Signálka“ aus der Zeit des Eisernen Vorhangs, dient heute als Radweg ().

Der ursprüngliche Name der Gemeinde lautet Nová Ves (devinskanovaves.sk). Weitere historische Bezeichnungen sind: Nova Wass, Divin-Új-Falu, Wyfalu, , Dévényújfalu, Neudorf an der March (Wikipedia). Erstmals wird Devínska Nová Ves im Jahr 1451 urkundlich erwähnt (devinskanovaves.sk). Ursprünglich war sie eine Siedlung der Herrschaft Devín (Informationstafel). Einzigartig sind Funde, die eine slawisch-awarische Besiedlung dokumentieren. Hier befindet sich eines der ältesten und bedeutendsten Gräberfelder aus dem 7.–9. Jahrhundert. Auf zwei Anhöhen über der Marchaue standen im 9. Jahrhundert im Viertel Slovinec zwei großmährische Festungen. Auf dem kleineren Plateau des unteren Hügels befand sich die befestigte Siedlung „Na skale“. Sie wurde von einem zwei Meter hohen Schutzwall umgeben, dessen Reste im Gelände noch erkennbar sind. Die obere Befestigung „Na pieskoch“ lag auf einem höheren Plateau oberhalb der gelben Sandbergwand. Ihr Schutz bildete ein mächtiger Wall, der im Süden durch einen Graben verstärkt wurde. Von den Festungen aus konnte man die Umgebung, insbesondere das weite auf der anderen Seite der March, kontrollieren. Es ist nicht ausgeschlossen, dass diese Befestigungen die „Dowina“- des Fürsten darstellten, auf die laut den Fuldaer Annalen im Jahr 869 Karl, der Sohn des ostfränkischen Königs Ludwig des Deutschen, erfolglos angriff (Wikipedia). Devínska Nová Ves war ursprünglich eine Siedlung der Herrschaft Devín (Informationstafel).

In den 1530er Jahren wurde die Siedlung von fremden Söldnern geplündert, die eingeladen worden waren, vor den Türken zu schützen (Informationstafel). In den 1530er Jahren zogen Kroaten hierher, die bald sogar die ursprüngliche Bevölkerung zahlenmäßig übertrafen. Dies führte 1552 zur Bezeichnung Chorvátska Nová Ves („Kroatisches Neudorf“). Der Name Devínska Nová Ves ist erst seit dem 18. Jahrhundert belegt. Seit 1972 ist sie ein Stadtteil von Bratislava (devinskanovaves.sk). Auch heute lebt hier die größte kroatische Minderheit in der Slowakei, und jährlich findet hier das Festival der kroatischen Kultur statt. Bekannte Söhne von Devínska Nová Ves sind die Schriftsteller Peter Pišťanek und Rudolf Sloboda (Wikipedia). Nach 1972 wurde Devínska Nová Ves erheblich durch neue Wohnsiedlungen und Industriebetriebe, insbesondere der Automobilindustrie, erweitert. Sie wurde Bratislava angegliedert. Wirtschaftlich und strategisch bedeutend war die Brücke über die March. Die Eisenbahnlinie Gänserndorf – Devínska Nová Ves – Bratislava, die 1848 eröffnet wurde, war die erste Dampfeisenbahn in Ungarn (Informationstafel).

Devínska Nová Ves lies at an elevation of 172 meters above sea level. Around 16,000 inhabitants live here on an area of 24.22 km². is located on the edge of the Záhorie Lowland and at the foot of Devínska Kobyla. It consists of the following parts: Devínske Jazero, Kostolné, Podhorské, Paulinské, Sídlisko Stred, and Vápenka. Devínska Nová Ves is an important railway junction. The Volkswagen Slovakia automotive plant is located here. In the past, there was a narrow-gauge railway connecting the present station with Devín. Before World War II, it was used to transport ore from the western slopes of the Devín Carpathians. A lime kiln also operated here. In the 18th century, a sand quarry was built on Sandberg with a cableway that transported sand to ships on the River. In 1870, a stone quarry and a brickyard were established. The original asphalt border path, the so-called “signálka” from the Iron Curtain era, now serves as a cycle route (Wikipedia).

The original name of the settlement was Nová Ves (devinskanovaves.sk). Other historical names include Nova Wass, Divin-Új-Falu, Wyfalu, Theben-Neudorf, Dévényújfalu, and Neudorf an der March (Wikipedia). Devínska Nová Ves was mentioned in writing in 1451 (devinskanovaves.sk). It was originally a settlement belonging to the Devín estate (information board). Unique finds document Slavic–Avar settlement. The site contains one of the oldest and most important burial grounds from the 7th to 9th centuries. On two hills above the Morava floodplain stood two Great Moravian fortresses in the 9th century, in the area known as Slovinec. On the lower hill was the fortified settlement “Na skale”, protected by a two-meter-high defensive rampart, still visible in the terrain today. The upper fortress, called “Na pieskoch”, stood on a higher plateau above the yellow cliffs of Sandberg. Its fortifications consisted of a massive embankment reinforced on the south by a ditch. From these strongholds it was possible to control the surrounding area, especially the vast Moravian Plain across the Morava River. It is not excluded that these fortresses were identical with Dowina, the stronghold of Prince Rastislav, which, according to the Annals of Fulda, was unsuccessfully attacked in 869 by Charles, son of Louis the German, King of East (Wikipedia). Devínska Nová Ves was originally part of the Devín estate (information board).

In the 1530s, the settlement was plundered by foreign mercenaries invited to defend Bratislava from the Turks (information board). Also in the 1530s, Croats settled here and soon outnumbered the original population. This led, in 1552, to the name Chorvátska Nová Ves (“Croatian New Village”). The name Devínska Nová Ves has been attested only since the 18th century. Since 1972, it has been a borough of Bratislava (devinskanovaves.sk). Even today, the largest Croatian minority in Slovakia lives here, and the annual Festival of Croatian Culture takes place. Notable natives of Devínska Nová Ves include the writers Peter Pišťanek and Rudolf Sloboda (Wikipedia). After 1972, Devínska Nová Ves expanded significantly with new housing estates and industries, particularly in the automotive sector. It was incorporated into Bratislava. Economically and strategically important was the bridge across the Morava River. The Gänserndorf – Devínska Nová Ves – Bratislava railway line, opened in 1848, was the first steam railway in Hungary (information board).

Odkazy

, ,

Krajina, Zahraničie, Mestá, Objekty, predmety a priestory, Umenie, Zámky, Česko, Južná Morava, Moravské mestá, Stavby, Fotografie

Slavkov u Brna

skala
Hits: 355

, známy aj pod nemeckým názvom , je Južnej Morave, približne 16 kilometrov východne od Brna (en.wikipedia.org) na pravom brehu Litavy (Informačná tabuľa). Pravdepodobný základ Austerlitz je zrejme z latinského „„, čo znamená „„. Vznikol pred koncom 12. storočia, kedy sa územie dostalo do nadvlády rádu Nemeckých rytierov. Chybným prepisom sa pôvodným tvar zmenil na Novosedeliz, , , Nausterlitz a v roku 1611 Austerlitz. Pomenovanie sa objavuje v roku 1361 a je odvodené o krstného mena , ľudovo Slávek. Už v 10. a 11. storočí bolo husto osídlené (slavkov.cz).

Mesto má bohatú históriu, ktorá siaha až do 12. storočia, a je známe predovšetkým vďaka bitke pri Slavkove, známej tiež ako bitka troch cisárov, ktorá sa odohrala 2. decembra 1805. Prvá písomná zmienka o Slavkove pochádza z roku 1237, keď bola obec trhovou dedinou s opevneným sídlom a kostolom. V 14. storočí tu vzniklo židovské geto, ktoré spolu s kresťanskou komunitou vytvorilo silnú ekonomickú aglomeráciu. V roku 1416 bol Slavkov povýšený na mesto kráľom Václavom IV. V priebehu storočí mesto často menilo majiteľov, až kým sa v roku 1509 nestalo majetkom šľachtického rodu Kounicov, ktorí ho vlastnili viac ako 400 rokov. Medzi najvýznamnejšie pamiatky mesta patrí barokový , ktorý bol postavený na mieste pôvodnej na konci 16. storočia. Súčasnú barokovú podobu získal vďaka talianskemu architektovi Domenicovi Martinellimu v 80. rokoch 17. storočia. Zámok patrí k najstarším zachovaným šľachtickým sídlam na Morave a v jeho historickom salóne bolo po bitke pri Slavkove podpísané prímerie medzi Rakúskom a Francúzskom. Súčasťou zámku je aj francúzska záhrada, časť ktorej bola upravená na anglický park (en.wikipedia.org). Na 15 hektárovej ploche sa nachádzajú štyri veľké s vodotryskami, 47 plastikami (Informačná tabuľa). 

Na námestí mesta sa nachádza neskororenesančná radnica z roku 1592 a panský dom. Z mestského zo 14. a 15. storočia sa dodnes zachovali zvyšky hradieb vysoké približne 4 metre. je neskorobaroková a neoklasicistická stavba postavená v rokoch 1786-1789 podľa návrhu Johanna Ferdinanda Hetzendorfa z Hohenbergu. je cintorínskou kaplnkou, ktorá stojí na mieste špitálu z 13. storočia a súčasnú podobu získala v roku 1743. Pod kaplnkou sa nachádza (en.wikipedia.org). 

Dnes má Slavkov u Brna približne 7 200 obyvateľov (tripadvisor.com). Kostolík svätého Jána Krstiteľa je miestom večného odpočinku Kounicovcov a nachádza sa na okraji Slavkova v časti nazývanej „Špitálka“. Pod južnou časťou sa nachádza rodinná hrobka, kde sú uložené aj telesné pozostatky grófa Václava Antonína Kounica. Severne od mesta na vrchole kopca stojí . Jej svahy boli do 19. storočia pokryté vinicami. Nie je preto prekvapujúce, že krížová kaplnka bola zasvätená svätému Urbanovi, patrónovi vinárov a záhradníkov. Práve z tohto miesta vystrelili z dela signál, ktorý oznámil pochod spojeneckých vojsk od Olomouca smerom na . však kaplnku využívali aj na menej ušľachtilé účely, čo sa odrazilo na jej poškodení, a nakoniec musela byť zbúraná. V rokoch 1858–1861 však na rovnakom mieste postavili novú kaplnku (morava-napoleonska.cz). V blízkosti mesta sa nachádza pamätník , ktorý pripomína obete pri Slavkove. Je to významné miesto pre tých, ktorí sa zaujímajú o napoleonskú históriu (mistopisy.cz).

Slavkova siaha hlboko do minulosti, čo potvrdzuje jeden z najstarších mestských erbov v Českej republike z roku 1416. Svetovú slávu však mesto získalo až po bitke troch cisárov. Pravdou je, že názov „Slavkov“ sa používa len v českom prostredí. poznajú skôr meno „Austerlitz“, hoci jeho je pochybný (slavkov.cz).

Slavkov u Brna sa do svetových dejín zapísal predovšetkým vďaka bitke pri Slavkove, ktorá sa odohrala 2. decembra 1805. V tejto bitke sa stretli armády troch cisárov: Napoleona I. (Francúzsko), Alexandra I. () a Františka II. (Rakúsko). v tejto bitke dosiahol jedno zo svojich najväčších víťazstiev, keď porazil spojené rusko-rakúske sily. Po bitke bolo v slavkovskom zámku podpísané prímerie medzi Rakúskom a Francúzskom (en.wikipedia.org). Po skončení bitky Napoleon prišiel na – sídlo rodu Kounicovcov (morava-napoleonska.cz).

Slavkov u Brna, also known by its German name Austerlitz, is a town in South Moravia, approximately 16 kilometers east of Brno (en..org), located on the right bank of the River (Information board). The likely origin of the name Austerlitz can be traced to the Latin term „Nova sedes,“ meaning „New settlement.“ The town emerged before the end of the 12th century when the area came under the control of the Teutonic Knights. Due to a transcription error, the original name evolved into forms such as Novosedeliz, Nausedlicz, Neusserlicz, Nausterlitz, and eventually Austerlitz in 1611. The name Slavkov appeared in 1361 and is derived from the Christian name Bohuslav, colloquially Slávek. The Litava Valley had already been densely populated as early as the 10th and 11th centuries (slavkov.cz).

The town has a rich history dating back to the 12th century and is best known for the Battle of Austerlitz, also called the Battle of the Three Emperors, which took place on December 2, 1805. The first written mention of Slavkov dates to 1237, when was a market village with a fortified manor and a church. In the 14th century, a Jewish ghetto was established, which, together with the Christian community, formed a strong economic hub. In 1416, King Wenceslas IV granted Slavkov town privileges. Over the centuries, the town frequently changed owners until 1509, when it became the property of the noble Kaunitz family, who held it for over 400 years. Among the town’s most significant landmarks is the Baroque Slavkov Castle, built on the site of the original fortress at the end of the 16th century. It acquired its present Baroque form thanks to the Italian architect in the 1680s. The castle is one of the oldest preserved noble residences in Moravia, and in its historic salon, an armistice between and France was signed after the Battle of Austerlitz. The castle grounds include a French garden, part of which was later adapted into an English park (en.wikipedia.org). Covering 15 hectares, the grounds feature four large pools with fountains and 47 sculptures (Information board).

The town square hosts a late Renaissance town hall from 1592 and a manor house. Remnants of the town’s 14th and 15th-century fortifications, with walls approximately 4 meters high, are still visible. The Church of the Resurrection is a late Baroque and Neoclassical structure built between 1786 and 1789, based on designs by Johann Hetzendorf von Hohenberg. The Chapel of St. John the Baptist is a cemetery chapel standing on the site of a 13th-century hospital, which acquired its current form in 1743. Beneath the chapel lies the Kaunitz family crypt (en.wikipedia.org).

Today, Slavkov u Brna has approximately 7,200 inhabitants (tripadvisor.com). The Chapel of St. John the Baptist is the final resting place of the Kaunitz family and is situated on the outskirts of Slavkov in the area called „Špitálka.“ Beneath the southern part of the chapel is the family tomb, which also contains the remains of Count Wenzel Anton Kaunitz. North of the town, on a hilltop, stands the Chapel of St. Urban. Until the 19th century, the slopes around the chapel were covered with vineyards. It is no surprise that the chapel was dedicated to St. Urban, the patron saint of winemakers and gardeners. It was from this site that a cannon shot signaled the of the allied forces from towards Brno. However, the soldiers misused the chapel for less noble purposes, leading to its damage and eventual demolition. A new chapel was built on the same site between 1858 and 1861 (-napoleonska.cz). Near the town is the Cairn of Peace, a memorial commemorating the victims of the Battle of Austerlitz. It is a significant site for those interested in Napoleonic history (mistopisy.cz).

Slavkov’s history runs deep, as evidenced by its coat of arms, one of the oldest in the Republic, dating from 1416. However, the town gained global fame following the Battle of the Three Emperors. Interestingly, the name „Slavkov“ is used only in Czech contexts. Foreigners are more familiar with the name „Austerlitz,“ although its German origin is somewhat uncertain (slavkov.cz).

Slavkov u Brna became part of world history primarily because of the Battle of Austerlitz, which occurred on December 2, 1805. In this battle, the armies of three emperors clashed: Napoleon I (France), Alexander I (Russia), and Francis II (Austria). Napoleon achieved one of his greatest victories by defeating the combined Russo-Austrian forces. Following the battle, an armistice between Austria and France was signed at Slavkov Castle (en.wikipedia.org). After the battle, Napoleon visited the Slavkov Castle, the residence of the Kaunitz family (morava-napoleonska.cz).

Slavkov u Brna, auch bekannt unter dem deutschen Namen Austerlitz, ist eine Stadt in Südmähren, etwa 16 Kilometer östlich von Brünn (en.wikipedia.org), am rechten Ufer des Flusses Litava gelegen (Informačná tabuľa). Der wahrscheinliche Ursprung des Namens Austerlitz stammt vermutlich aus dem lateinischen Ausdruck „Nova sedes“, was „Neuer Sitz“ bedeutet. Die Stadt entstand gegen Ende des 12. Jahrhunderts, als das Gebiet unter die Herrschaft des Deutschen Ordens kam. Durch fehlerhafte Übertragungen entwickelte sich der ursprüngliche Name zu Novosedeliz, Nausedlicz, Neusserlicz, Nausterlitz und schließlich im Jahr 1611 zu Austerlitz. Der Name Slavkov tauchte erstmals 1361 auf und ist vom Vornamen Bohuslav (volkstümlich Slávek) abgeleitet. Bereits im 10. und 11. Jahrhundert war das Tal der Litava dicht besiedelt (slavkov.cz).

Die Stadt hat eine reiche Geschichte, die bis ins 12. Jahrhundert zurückreicht, und ist vor allem durch die Schlacht bei Austerlitz, auch bekannt als die Schlacht der drei Kaiser, berühmt geworden, die am 2. Dezember 1805 stattfand. Die erste schriftliche Erwähnung von Slavkov stammt aus dem Jahr 1237, als die Siedlung ein Marktflecken mit einer befestigten Anlage und einer Kirche war. Im 14. Jahrhundert entstand hier ein jüdisches Ghetto, das zusammen mit der christlichen Gemeinde ein starkes wirtschaftliches Zentrum bildete. Im Jahr 1416 wurde Slavkov von König Wenzel IV. zur Stadt erhoben. Im Laufe der Jahrhunderte wechselte die Stadt häufig die Besitzer, bis sie 1509 in den Besitz der Adelsfamilie Kaunitz gelangte, die sie über 400 Jahre lang besaß. Zu den bedeutendsten Sehenswürdigkeiten der Stadt gehört das Barockschloss Slavkov, das Ende des 16. Jahrhunderts an der Stelle einer ehemaligen Festung erbaut wurde. Seine heutige barocke Gestalt erhielt das Schloss in den 1680er Jahren durch den italienischen Architekten Domenico Martinelli. Das Schloss gehört zu den ältesten erhaltenen Adelssitzen in Mähren, und in seinem historischen Salon wurde nach der Schlacht bei Austerlitz der Waffenstillstand zwischen und Frankreich unterzeichnet. Zum Schloss gehört ein französischer Garten, von dem ein Teil später in einen englischen Park umgestaltet wurde (en.wikipedia.org). Auf einer Fläche von 15 Hektar befinden sich vier große Becken mit Springbrunnen und 47 Skulpturen (Informačná tabuľa).

Am Stadtplatz befinden sich das spätgotische aus dem Jahr 1592 und ein Herrenhaus. Von der Stadtbefestigung aus dem 14. und 15. Jahrhundert sind noch Überreste der etwa 4 Meter hohen Mauern erhalten. Die Kirche der Auferstehung des Herrn ist ein spätbarocker und klassizistischer Bau, der zwischen 1786 und 1789 nach den Plänen von von Hohenberg errichtet wurde. Die Kapelle des Heiligen Johannes des Täufers ist eine Friedhofskapelle, die an der Stelle eines Spitals aus dem 13. Jahrhundert steht und 1743 ihre heutige Form erhielt. Unter der Kapelle befindet sich die Gruft der Familie Kaunitz (en.wikipedia.org).

Heute hat Slavkov u Brna etwa 7.200 Einwohner (tripadvisor.com). Die Kapelle des Heiligen Johannes des Täufers ist die letzte Ruhestätte der Familie Kaunitz und befindet sich am Stadtrand von Slavkov in einem Bereich, der „Špitálka“ genannt wird. Unter dem südlichen Teil der Kapelle befindet sich die Familiengruft, in der auch die sterblichen Überreste von Graf Wenzel Anton Kaunitz aufbewahrt werden. Nördlich der Stadt steht auf einem Hügel die Kapelle des Heiligen Urban. Bis ins 19. Jahrhundert waren ihre Hänge mit Weinbergen bedeckt. Es überrascht daher nicht, dass die Kapelle dem Heiligen Urban, dem Schutzpatron der Winzer und Gärtner, geweiht wurde. Von diesem Ort wurde mit einer Kanonenkugel das Signal zum Marsch der alliierten Truppen von Olmütz nach Brünn gegeben. Die Soldaten missbrauchten die Kapelle jedoch auch für weniger edle Zwecke, was zu ihrer Beschädigung führte, und schließlich musste sie abgerissen werden. Zwischen 1858 und 1861 wurde an derselben Stelle eine neue Kapelle errichtet (morava-napoleonska.cz). In der Nähe der Stadt befindet sich das Denkmal „Mohyla míru“ (Friedenshügel), das an die Opfer der Schlacht bei Austerlitz erinnert. Es ist ein bedeutender Ort für alle, die sich für die napoleonische Geschichte interessieren (mistopisy.cz).

Die Geschichte von Slavkov reicht weit in die Vergangenheit zurück, was durch eines der ältesten Stadtwappen in der Tschechischen Republik aus dem Jahr 1416 belegt wird. Weltweite Berühmtheit erlangte die Stadt jedoch erst nach der Schlacht der drei Kaiser. Tatsächlich wird der Name „Slavkov“ nur im tschechischen Sprachraum verwendet. Ausländer kennen eher den Namen „Austerlitz“, obwohl sein deutscher Ursprung umstritten ist (slavkov.cz).

Slavkov u Brna ging vor allem durch die Schlacht bei Austerlitz, die am 2. Dezember 1805 stattfand, in die Weltgeschichte ein. In dieser Schlacht trafen die Armeen dreier Kaiser aufeinander: Napoleon I. (Frankreich), Alexander I. (Russland) und Franz II. (Österreich). Napoleon errang in dieser Schlacht einen seiner größten Siege, indem er die vereinten russisch-österreichischen Truppen besiegte. Nach der Schlacht wurde im Schloss Slavkov der Waffenstillstand zwischen Österreich und Frankreich unterzeichnet (en.wikipedia.org). Nach der Schlacht besuchte Napoleon das Schloss Slavkov, den Sitz der Familie Kaunitz (morava-napoleonska.cz).

Slavkov u Brna, známý také pod německým názvem Austerlitz, je město na jižní Moravě, přibližně 16 kilometrů východně od Brna (en.wikipedia.org), na pravém břehu řeky Litavy (Informační tabule). Pravděpodobný základ pojmenování Austerlitz pochází patrně z latinského „Nova sedes“, což znamená „Nové sídlo“. Město vzniklo před koncem 12. století, kdy se území dostalo pod nadvládu řádu Německých rytířů. Chybným přepisem se původní tvar změnil na Novosedeliz, Nausedlicz, Neusserlicz, Nausterlitz a v roce 1611 Austerlitz. Název Slavkov se objevuje v roce 1361 a je odvozen od křestního jména Bohuslav, lidově Slávek. Již v 10. a 11. století bylo údolí Litavy hustě osídlené (slavkov.cz).

Město má bohatou historii sahající až do 12. století a je známé především díky bitvě u Slavkova, známé také jako bitva tří císařů, která se odehrála 2. prosince 1805. První písemná zmínka o Slavkově pochází z roku 1237, kdy byla obec trhovou vsí s opevněným sídlem a kostelem. Ve 14. století zde vzniklo židovské ghetto, které spolu s křesťanskou komunitou vytvořilo silnou ekonomickou aglomeraci. V roce 1416 byl Slavkov povýšen na město králem Václavem IV. V průběhu staletí město často měnilo majitele, až se v roce 1509 stalo majetkem šlechtického rodu Kouniců, kteří jej vlastnili více než 400 let. Mezi nejvýznamnější památky města patří barokní zámek Slavkov, který byl postaven na místě původní pevnosti na konci 16. století. Současnou barokní podobu získal díky italskému architektovi Domenicu Martinellimu v 80. letech 17. století. Zámek patří k nejstarším dochovaným šlechtickým sídlům na Moravě a v jeho historickém salónu bylo po bitvě u Slavkova podepsáno příměří mezi Rakouskem a Francií. Součástí zámku je také francouzská zahrada, jejíž část byla upravena na anglický park (en.wikipedia.org). Na 15hektarové ploše se nacházejí čtyři velké bazény s fontánami a 47 plastikami (Informační tabule).

Na náměstí města se nachází pozdně renesanční z roku 1592 a panský dům. Z městského opevnění ze 14. a 15. století se dodnes dochovaly zbytky hradeb vysoké přibližně 4 metry. Kostel Vzkříšení Páně je pozdně barokní a neoklasicistní stavba postavená v letech 1786–1789 podle návrhu Johanna Ferdinanda Hetzendorfa z Hohenbergu. Kaple svatého Jana Křtitele je hřbitovní kaplí, která stojí na místě špitálu ze 13. století, a svou současnou podobu získala v roce 1743. Pod kaplí se nachází hrobka rodu Kouniců (en.wikipedia.org).

Dnes má Slavkov u Brna přibližně 7 200 obyvatel (tripadvisor.com). Kostelík svatého Jana Křtitele je místem věčného odpočinku rodiny Kouniců a nachází se na okraji Slavkova v části nazývané „Špitálka“. Pod jižní částí kaple se nachází rodinná hrobka, kde jsou uloženy také tělesné ostatky hraběte Václava Antonína Kounice. Severně od města na vrcholu stojí kaple svatého Urbana. Její svahy byly do 19. století pokryté vinicemi. Není proto překvapivé, že křížová kaple byla zasvěcena svatému Urbanovi, patronu vinařů a zahradníků. Právě z tohoto místa vypálili z děla signál, který oznámil pochod spojeneckých vojsk od Olomouce směrem na Brno. Vojáci však kapli využívali i k méně ušlechtilým účelům, což vedlo k jejímu poškození, a nakonec musela být zbořena. V letech 1858–1861 však na stejném místě postavili novou kapli (morava-napoleonska.cz). V blízkosti města se nachází památník Mohyla míru, který připomíná oběti bitvy u Slavkova. Je to významné místo pro ty, kteří se zajímají o napoleonskou historii (mistopisy.cz).

Historie Slavkova sahá hluboko do minulosti, což potvrzuje jeden z nejstarších městských erbů v České republice z roku 1416. Světovou slávu však město získalo až po bitvě tří císařů. Pravdou je, že název „Slavkov“ se používá pouze v českém prostředí. Cizinci znají spíše jméno „Austerlitz“, ačkoliv jeho německý původ je sporný (slavkov.cz).

Slavkov u Brna se do světových dějin zapsal především díky bitvě u Slavkova, která se odehrála 2. prosince 1805. V této bitvě se střetly armády tří císařů: Napoleona I. (Francie), Alexandra I. (Rusko) a Františka II. (Rakousko). Napoleon v této bitvě dosáhl jednoho ze svých největších vítězství, když porazil spojené rusko-rakouské síly. Po bitvě bylo na slavkovském zámku podepsáno příměří mezi Rakouskem a Francií (en.wikipedia.org). Po skončení bitvy Napoleon dorazil na slavkovský zámek – sídlo rodu Kouniců (morava-napoleonska.cz).

TOP

Všetky

Krajina, Zahraničie, Typ krajiny, Mestá, České mestá, Mestá, Česko, Fotografie, Východné Čechy

Hradec Králové – salón Republiky

skala
Hits: 5983

(nemecky ) Kleží sútoku a Orlice. Žije tu asi 100 000 obyvateľov. V roku 995 sa stalo sídlom kniežaťa za Přemyslovcov. Spolu s neďalekými Pardubicami tvorí metropolitnú oblasť s približne 340 000 obyvateľmi (wikipedia.cz). Prvá písomná zmienka o Hradci Králové pochádza z roku 1225. V stredoveku bolo známe ako „kráľovské veno“, pretože slúžilo ako majetok českých kráľovien. Počas husitských vojen zohralo mesto významnú úlohu a v 18. storočí sa stalo dôležitou pevnosťou (en.wikipedia.org). V 2. polovici 13. storočia mesto kolonizovali (Wirth, Tichý). V 13. storočí sa stal slobodným kráľovským mestom. V roku 1567 tu bolo 780 . V roku 1864 tu vznikla svetoznáma továreň na piana . V 80-tych rokoch 19. storočia bolo postavené Klicperove  (wikipedia.cz).

Hradec Králové sa nachádza na severovýchode Česka, približne 100 kilometrov východne od Prahy. Je významným mestským centrom. Veľmi výraznou črtou je . Mesto je domovom viacerých gotických a barokových stavieb, napr. a aj historickej (wikipedia.cz). 

Hradec Králové je známe svojou kombináciou gotickej, renesančnej, barokovej a modernej architektúry. Medzi najvýznamnejšie patrí (), ktorá je najvyššou dominantou mesta. Z jej galérií je jedinečný výhľad na mesto a priľahlé Krkonôš a Orlických hôr. Veža ukrýva tretí najväčší a najťažší zvon v Českej republike – (en.wikipedia.org). Námestie pôsobí ako mesta. Hradec Králové je aj kultúrnym centrom, koná sa tu a (wikipedia.cz), . Nachádzajú sa tu krásne a , napr. park , park (wikipedia.cz). Hradec Králové je tiež významným vzdelávacím centrom s niekoľkými univerzitami a vysokými školami. a Lekárska fakulta Karlovej medzi najprestížnejšie vzdelávacie v krajine (en.wikipedia.org).

Hradec Králové (German: Königgrätz) lies at the confluence of the Elbe and Orlice rivers. The has approximately 100,000 inhabitants. In 995, became the seat of a prince during the rule of the Přemyslid dynasty. Together with nearby Pardubice, it forms a metropolitan area with approximately 340,000 residents (.cz).

The written mention of Hradec Králové dates back to 1225. In the Middle Ages, the city was known as the „royal dowry“ because it served as the property of queens. During the Hussite Wars, the city played a significant role, and in the 18th century, it became an important fortress (en.wikipedia.org). In the second half of the 13th century, the city was colonized by Germans (Wirth, Tichý). During the 13th century, it became a free royal city. In 1567, there were 780 houses in the city. In 1864, the world-famous Antonín Petrof piano factory was established here. In the 1880s, the Klicpera Theatre was built (wikipedia.cz).

Hradec Králové is located in the northeastern part of the Czech Republic, approximately 100 kilometers east of . It is an important urban center. One of its most distinctive features is its architecture. The city is home to several Gothic and Baroque buildings, such as the Cathedral of the Holy Spirit and the historic town hall (wikipedia.cz).

Hradec Králové is known for its combination of Gothic, Renaissance, Baroque, and modern architecture. One of the most significant landmarks is the White Tower (Bílá věž), the tallest structure in the city. From its gallery, visitors can enjoy a unique view of the city and the surrounding mountains of the and Orlické ranges. The tower houses the third-largest and heaviest bell in the Czech Republic – the Augustin bell (en.wikipedia.org). Velké náměstí (Great Square) serves as the heart of the city.

Hradec Králové is also a cultural hub, hosting events such as the Summer Film School, the International Puppet Theatre Festival (wikipedia.cz), and the for People festival. The city is adorned with beautiful parks and gardens, such as the Zahrada na Valech park and Letní lázně park (wikipedia.cz).

Hradec Králové is also a significant educational center, with several universities and higher education institutions. The University of Hradec Králové and the Faculty of Medicine of Charles University are among the most prestigious educational institutions in the (en.wikipedia.org).

Hradec Králové (deutsch: Königgrätz) liegt am Zusammenfluss der Flüsse Elbe und Orlice. Die Stadt hat etwa 100.000 Einwohner. Im Jahr 995 wurde sie während der Herrschaft der Přemysliden zur Fürstenresidenz. Zusammen mit dem nahegelegenen Pardubice bildet sie eine Metropolregion mit etwa 340.000 Einwohnern (wikipedia.cz).

Die erste schriftliche Erwähnung von Hradec Králové stammt aus dem Jahr 1225. Im Mittelalter war die Stadt als „königliches Heiratsgut“ bekannt, da sie im Besitz der böhmischen Königinnen war. Während der Hussitenkriege spielte die Stadt eine bedeutende Rolle, und im 18. Jahrhundert wurde sie zu einer wichtigen Festung (en.wikipedia.org). In der zweiten Hälfte des 13. Jahrhunderts wurde die Stadt von Deutschen kolonisiert (Wirth, Tichý). Im 13. Jahrhundert wurde sie zur freien königlichen Stadt. Im Jahr 1567 gab es hier 780 Häuser. 1864 wurde in der Stadt die weltberühmte Klavierfabrik Antonín Petrof gegründet. In den 1880er Jahren wurde das Klicpera-Theater erbaut (wikipedia.cz).

Hradec Králové liegt im Nordosten Tschechiens, etwa 100 Kilometer östlich von . Die Stadt ist ein wichtiges urbanes Zentrum. Besonders auffällig ist die Architektur. Sie beherbergt zahlreiche gotische und barocke Bauwerke, darunter die Kathedrale des Heiligen Geistes und das historische (wikipedia.cz).

Hradec Králové ist bekannt für seine Kombination aus gotischer, Renaissance-, barocker und moderner Architektur. Zu den wichtigsten Sehenswürdigkeiten gehört der Weiße Turm (Bílá věž), das höchste Wahrzeichen der Stadt. Von seiner Galerie aus hat man einen einzigartigen Blick auf die Stadt und die umliegenden Gebirgszüge des Riesengebirges und des Adlergebirges. Der Turm beherbergt die drittgrößte und schwerste Glocke Tschechiens – die Augustin-Glocke (en.wikipedia.org). Der Velké náměstí (Große Platz) bildet das Herz der Stadt.

Hradec Králové ist auch ein kulturelles Zentrum, in dem Veranstaltungen wie die Sommerfilmschule, das Internationale Puppentheaterfestival (wikipedia.cz) und das Festival Rock for People stattfinden. Die Stadt ist zudem von wunderschönen Parks und Gärten umgeben, darunter der Zahrada na Valech-Park und der Letní lázně-Park (wikipedia.cz).

Hradec Králové ist auch ein bedeutendes Bildungszentrum mit mehreren Universitäten und Hochschulen. Die Universität Hradec Králové und die Medizinische Fakultät der Karls-Universität gehören zu den renommiertesten Bildungseinrichtungen des Landes (en.wikipedia.org).

Hradec Králové (niemiecki: Königgrätz) leży u zbiegu rzek Łaba i Orlica. Miasto liczy około 100 000 mieszkańców. W 995 roku stało się siedzibą księcia za panowania dynastii Przemyślidów. Wraz z pobliskimi Pardubicami tworzy obszar metropolitalny zamieszkiwany przez około 340 000 osób (wikipedia.cz).

Pierwsza pisemna wzmianka o Hradcu Králové pochodzi z 1225 roku. W średniowieczu miasto było znane jako „królewski posag”, ponieważ należało do czeskich królowych. W czasie wojen husyckich odegrało znaczącą rolę, a w XVIII wieku stało się ważną twierdzą (en.wikipedia.org). W drugiej połowie XIII wieku miasto zostało skolonizowane przez Niemców (Wirth, Tichý). W XIII wieku uzyskało status wolnego miasta królewskiego. W 1567 roku znajdowało się tutaj 780 domów. W 1864 roku powstała tu światowej sławy fabryka fortepianów Antonína Petrofa. W latach 80. XIX wieku zbudowano Teatr Klicpery (wikipedia.cz).

Hradec Králové znajduje się w północno-wschodnich Czechach, około 100 kilometrów na wschód od Pragi. Jest ważnym ośrodkiem miejskim. Charakterystyczną cechą miasta jest jego architektura. Można tu znaleźć wiele gotyckich i barokowych budowli, takich jak Katedra Świętego Ducha czy historyczny (wikipedia.cz).

Hradec Králové jest znane z połączenia gotyckiej, renesansowej, barokowej i nowoczesnej architektury. Jednym z najważniejszych zabytków jest Biała Wieża (Bílá věž), najwyższa budowla miasta. Z jej galerii roztacza się wyjątkowy widok na miasto oraz okoliczne pasma górskie – Karkonosze i Góry Orlickie. Wieża skrywa trzeci największy i najcięższy dzwon w Czechach – dzwon Augustin (en.wikipedia.org). Plac Velké náměstí (Wielki Rynek) stanowi serce miasta.

Hradec Králové to także ważne centrum kulturalne, gdzie odbywają się wydarzenia takie jak Letnia Szkoła Filmowa, Międzynarodowy Festiwal Teatrów Lalkowych (wikipedia.cz) oraz festiwal Rock for People. W mieście znajdują się piękne parki i ogrody, m.in. Zahrada na Valech oraz (wikipedia.cz).

Hradec Králové jest również istotnym ośrodkiem edukacyjnym, z kilkoma uniwersytetami i szkołami wyższymi. Uniwersytet w Hradcu Králové oraz Wydział Lekarski Uniwersytetu Karola należą do najbardziej prestiżowych instytucji edukacyjnych w kraju (en.wikipedia.org).

Hradec Králové (německy Königgrätz) leží na soutoku řek Labe a Orlice. Žije zde přibližně 100 000 obyvatel. V roce 995 se stal sídlem knížete za vlády Přemyslovců. Spolu s nedalekými Pardubicemi tvoří metropolitní oblast s přibližně 340 000 obyvateli (wikipedia.cz).

První písemná zmínka o Hradci Králové pochází z roku 1225. Ve středověku bylo město známé jako „královské věno“, protože patřilo českým královnám. Během husitských válek sehrálo významnou roli a v 18. století se stalo důležitou pevností (en.wikipedia.org). Ve druhé polovině 13. století bylo město kolonizováno Němci (Wirth, Tichý). Ve 13. století se stalo svobodným královským městem. V roce 1567 zde bylo 780 domů. V roce 1864 zde byla založena světoznámá továrna na piana Antonína Petrofa. V 80. letech 19. století bylo postaveno (wikipedia.cz).

Hradec Králové se nachází v severovýchodní části Česka, přibližně 100 kilometrů východně od Prahy. Je významným městským centrem. Velmi výraznou charakteristikou města je jeho architektura. Nachází se zde mnoho gotických a barokních staveb, například Katedrála svatého Ducha a historická radnice (wikipedia.cz).

Hradec Králové je známý svou kombinací gotické, renesanční, barokní a moderní architektury. Mezi nejvýznamnější památky patří Bílá věž, nejvyšší dominanta města. Z její galerie je jedinečný výhled na město a přilehlé vrchy Krkonoš a Orlických hor. Věž ukrývá třetí největší a nejtěžší zvon v České republice – zvon Augustin (en.wikipedia.org). Velké náměstí je srdcem města.

Hradec Králové je také kulturním centrem, kde se konají akce jako Letní filmová škola, Mezinárodní festival loutkového divadla (wikipedia.cz) a festival Rock for People. Ve městě se nachází krásné parky a zahrady, například Zahrada na Valech a park Letní lázně (wikipedia.cz).

Hradec Králové je také významným vzdělávacím centrem s několika univerzitami a vysokými školami. Univerzita Hradec Králové a Lékařská fakulta Univerzity Karlovy patří mezi nejprestižnější vzdělávací instituce v zemi (en.wikipedia.org).

TOP

Všetky

,

Krajina, Zahraničie, Objekty, predmety a priestory, Stavby, Fotografie, Nemecko, Pevnosti

Königstein – saská Bastila

skala
Hits: 302

Pevnosť , známa aj ako „„, je impozantná pevnosť nachádzajúca sa v Saskom Švajčiarsku, približne 30 kilometrov juhovýchodne od Drážďan, ľavom brehu . Svojou polohou na stolovej hore s nadmorskou výškou 247 metrov nad údolím Labe a rozlohou 9,5 hektára patrí medzi najväčšie horské v Európe. Jej , postavené z pieskovca, dosahujú dĺžku 1 800 metrov a výšku až 42 metrov. V centre pevnosti sa nachádza 152,5 metra hlboká studňa, ktorá je najhlbšou v Sasku a druhou najhlbšou v Európe (cs.wikipedia.org).

Prvá písomná zmienka o hrade na mieste dnešnej pevnosti pochádza z roku 1233. V tom čase bola oblasť rozdelená medzi a . Hrad pôvodne patril Českému kráľovstvu a slúžil na kontrolu obchodnej po rieke Labe. V roku 1408 počas Dohnianskej hrad obsadili markgrófi z Míšně a v roku 1459 bol oficiálne pričlenený k Míšeňskému markgrófstvu na základe Egerskej . V rokoch 1589 až 1591 nechal saský kurfirst Christian I. prestavať hrad na modernú pevnosť. Počas nasledujúcich storočí bola pevnosť ďalej rozširovaná a modernizovaná, pričom vznikli významné ako (), (), a (). V rokoch 1722 až 1725 nechal postaviť obrovský vínny sud s kapacitou takmer 250 000 litrov, ktorý bol v tom čase najväčší na svete. slúžila rôznym účelom. Počas vojnových konfliktov poskytovala útočisko saským panovníkom a uchovávala štátny poklad a . V priebehu storočí bola využívaná aj ako štátne väzenie pre významných politických väzňov. Po druhej svetovej vojne bola pevnosť v roku 1955 sprístupnená verejnosti ako múzeum vojenskej histórie (en.wikipedia.org).

Dnes je pevnosť Königstein jednou z najnavštevovanejších turistických atrakcií v Sasku, s ročnou návštevnosťou okolo 700 000 ľudí. môžu preskúmať viac ako 50 historických budov, vrátane kasární, zbrojníc a kostola, a prejsť sa po 1,7 kilometra dlhom panoramatickom chodníku s nádhernými výhľadmi na okolitú krajinu. Pevnosť tiež ponúka množstvo výstav (festung-koenigstein.de).

Königstein Fortress, also known as the „Saxon Bastille,“ is an impressive fortress located in Saxon Switzerland, approximately 30 kilometers southeast of , on the left bank of the Elbe River. Situated on a tabletop mountain at an altitude of 247 meters above the Elbe Valley and covering an area of 9.5 hectares, is one of the largest mountain fortresses in . Its sandstone walls stretch 1,800 meters in length and rise up to 42 meters in height. At the center of the fortress is a 152.5-meter-deep well, which is the deepest in Saxony and the second deepest in Europe (cs..org).

The written mention of a castle on the site of today’s fortress dates back to 1233. At that time, the region was divided between the Kingdom of Bohemia and the Bishopric of . The castle originally belonged to the Kingdom of Bohemia and served to control the trade route along the Elbe River. In 1408, during the Dohna Feud, the castle was seized by the Margraves of Meissen, and in 1459, it was officially incorporated into the Margraviate of Meissen under the Treaty of Eger. Between 1589 and 1591, the Saxon Elector Christian I had the castle transformed into a modern fortress. Over the following centuries, the fortress was expanded and modernized, with notable buildings such as the Torhaus (Gatehouse), Alte Kaserne (Old Barracks), Friedrichsburg, and Altes Zeughaus (Old Armory) being constructed. From 1722 to 1725, the Strong commissioned the construction of a giant wine barrel with a capacity of almost 250,000 liters, which was the largest in the world at that time.

Königstein Fortress served various purposes. During wartime conflicts, it provided shelter for Saxon rulers and safeguarded the state treasury and works of art. Over the centuries, it was also used as a state prison for prominent political prisoners. After World War II, the fortress was opened to the public in 1955 as a museum of military history (en.wikipedia.org).

Today, Königstein Fortress is one of the most visited tourist attractions in Saxony, with an annual attendance of around 700,000 people. Visitors can explore more than 50 historical buildings, including barracks, armories, and a chapel, and walk along the 1.7-kilometer panoramic trail offering stunning views of the surrounding landscape. The fortress also hosts numerous exhibitions (festung-koenigstein.de).

Die Festung Königstein, auch bekannt als die „Sächsische Bastille“, ist eine beeindruckende Festung im Elbsandsteingebirge, etwa 30 Kilometer südöstlich von Dresden am linken Ufer der Elbe gelegen. Sie befindet sich auf einem Tafelberg in einer Höhe von 247 Metern über dem Elbtal und umfasst eine Fläche von 9,5 Hektar, was sie zu einer der größten Bergfestungen Europas macht. Ihre Sandsteinmauern haben eine Länge von 1.800 Metern und eine Höhe von bis zu 42 Metern. Im Zentrum der Festung befindet sich ein 152,5 Meter tiefer Brunnen, der tiefste in Sachsen und der zweittiefste in Europa (cs.wikipedia.org).

Die erste urkundliche Erwähnung einer an der Stelle der heutigen Festung stammt aus dem Jahr 1233. Zu dieser Zeit war die Region zwischen dem Königreich Böhmen und dem Bistum Meißen aufgeteilt. Die Burg gehörte ursprünglich dem Königreich Böhmen und diente der Kontrolle der Handelsroute entlang der Elbe. 1408 wurde die Burg während der Dohnaer Fehde von den Meißner Markgrafen eingenommen, und 1459 wurde sie durch den Vertrag von Eger offiziell dem Markgrafentum Meißen zugeordnet. Zwischen 1589 und 1591 ließ der sächsische Kurfürst Christian I. die Burg zu einer modernen Festung umbauen. In den folgenden Jahrhunderten wurde die Festung weiter ausgebaut und modernisiert, wobei bedeutende Gebäude wie das Torhaus, die Alte Kaserne, die Friedrichsburg und das Alte Zeughaus entstanden. Zwischen 1722 und 1725 ließ August der Starke ein riesiges Weinfass mit einem Fassungsvermögen von fast 250.000 Litern bauen, das damals das größte der Welt war.

Die Festung Königstein diente verschiedenen Zwecken. Während kriegerischer Konflikte bot sie den sächsischen Herrschern Schutz und bewahrte den Staatsschatz sowie Kunstwerke auf. Im Laufe der Jahrhunderte wurde sie auch als Staatsgefängnis für bedeutende politische Gefangene genutzt. Nach dem Zweiten Weltkrieg wurde die Festung 1955 der Öffentlichkeit als Militärhistorisches Museum zugänglich gemacht (en.wikipedia.org).

Heute ist die Festung Königstein eine der meistbesuchten Touristenattraktionen in Sachsen, mit rund 700.000 Besuchern jährlich. Besucher können über 50 historische Gebäude erkunden, darunter Kasernen, Zeughäuser und eine Kapelle, sowie den 1,7 Kilometer langen Panoramapfad mit herrlichem Blick auf die umliegende Landschaft entlanggehen. Die Festung bietet außerdem zahlreiche Ausstellungen (festung-koenigstein.de).

Twierdza Königstein, znana również jako „Saska Bastylia”, to imponująca twierdza położona w Szwajcarii Saksońskiej, około 30 kilometrów na południowy wschód od Drezna, na lewym brzegu Łaby. Usytuowana na płaskowyżu na wysokości 247 metrów nad doliną Łaby i zajmująca powierzchnię 9,5 hektara, jest jedną z największych twierdz górskich w Europie. Jej piaskowcowe mury mają długość 1 800 metrów i wysokość do 42 metrów. W centrum twierdzy znajduje się studnia o głębokości 152,5 metra, najgłębsza w Saksonii i druga najgłębsza w Europie (cs.wikipedia.org).

Pierwsza pisemna wzmianka o zamku na miejscu dzisiejszej twierdzy pochodzi z 1233 roku. W tamtym czasie region był podzielony między Królestwo a Biskupstwo Miśni. Zamek pierwotnie należał do Królestwa Czech i służył do kontrolowania szlaku handlowego wzdłuż Łaby. W 1408 roku, podczas wojny Dohna, zamek został zdobyty przez margrabiów Miśni, a w 1459 roku oficjalnie włączony do Margrabstwa Miśni na mocy traktatu z Chebu. W latach 1589–1591 saski elektor Chrystian I przekształcił zamek w nowoczesną twierdzę. W kolejnych wiekach twierdza była rozbudowywana i modernizowana, powstawały takie budynki jak Torhaus (Brama), Alte Kaserne (Stare Koszary), Friedrichsburg i Altes Zeughaus (Stara Zbrojownia). W latach 1722–1725 August Mocny zlecił budowę ogromnej beczki na wino o pojemności prawie 250 000 litrów, która była wówczas największa na świecie.

Twierdza Königstein pełniła różne funkcje. Podczas konfliktów zbrojnych zapewniała schronienie władcom saksońskim i przechowywała skarby państwowe oraz dzieła sztuki. W ciągu wieków była również wykorzystywana jako państwowe więzienie dla ważnych więźniów politycznych. Po II wojnie światowej twierdza została otwarta dla publiczności w 1955 roku jako muzeum historii wojskowości (en.wikipedia.org).

Obecnie Twierdza Königstein jest jedną z najczęściej odwiedzanych atrakcji turystycznych w Saksonii, z roczną frekwencją około 700 000 osób. Odwiedzający mogą zwiedzać ponad 50 historycznych budynków, w tym koszary, zbrojownie i kaplicę, a także spacerować 1,7-kilometrową trasą widokową, oferującą wspaniałe widoki na okoliczny krajobraz. Twierdza oferuje również wiele wystaw (festung-koenigstein.de).

Pevnost Königstein, známá také jako „Saská “, je impozantní pevnost nacházející se v Saském Švýcarsku, přibližně 30 kilometrů jihovýchodně od Drážďan, na levém břehu Labe. Nachází se na stolové hoře ve výšce 247 metrů nad Labským údolím a její rozloha činí 9,5 hektaru, což z ní činí jednu z největších horských pevností v Evropě. Její pískovcové hradby dosahují délky 1 800 metrů a výšky až 42 metrů. Uprostřed pevnosti se nachází studna hluboká 152,5 metru, která je nejhlubší v Sasku a druhou nejhlubší v Evropě (cs.wikipedia.org).

První písemná zmínka o hradu na místě dnešní pevnosti pochází z roku 1233. Tehdy bylo území rozděleno mezi a biskupství . Hrad původně patřil Českému království a sloužil ke kontrole obchodní cesty podél Labe. V roce 1408 během Dohnianské války hrad obsadili míšeňští markrabí a v roce 1459 byl oficiálně připojen k Míšeňskému markrabství na základě Chebské smlouvy. V letech 1589 až 1591 nechal saský Kristián I. přestavět hrad na moderní pevnost. Během následujících století byla pevnost rozšiřována a modernizována, přičemž vznikly významné stavby jako Torhaus (Brána), Alte Kaserne (Staré kasárny), Friedrichsburg a Altes Zeughaus (Staré ). V letech 1722 až 1725 nechal August Silný postavit obrovský vinný sud s kapacitou téměř 250 000 litrů, který byl tehdy největší na světě.

Pevnost Königstein sloužila různým účelům. Během válečných konfliktů poskytovala útočiště saským panovníkům a uchovávala státní poklad a umělecká díla. V průběhu staletí byla využívána také jako státní vězení pro významné politické vězně. Po druhé světové válce byla pevnost v roce 1955 zpřístupněna veřejnosti jako muzeum vojenské historie (en.wikipedia.org).

Dnes je pevnost Königstein jednou z nejnavštěvovanějších turistických atrakcí v Sasku s roční návštěvností okolo 700 000 lidí. Návštěvníci mohou prozkoumat více než 50 historických budov, včetně kasáren, zbrojnic a kaple, a projít se po 1,7 kilometru dlouhé panoramatické trase s nádhernými výhledy na okolní krajinu. Pevnost také nabízí mnoho výstav (festung-koenigstein.de).

TOP

Všetky