Biotopy, Európske, Krajina, Mestá, Mestá, Mokrade, Organizmy, Príroda, Rakúske, Rakúsko, Rastliny, Rieky, Skaly, Stromy, Typ krajiny, Zahraničie

Hainburg an der Donau

skala
Hits: 5292

Hain­burg an der Donau je his­to­ric­ké mes­to v Dol­nom Rakús­ku, nachá­dza­jú­ce sa na pra­vom bre­hu Duna­ja medzi Vied­ňou a Bra­ti­sla­vou. Je naj­vý­chod­nej­ším mes­tom Rakús­ka (Wiki­pe­dia). Leží v oblas­ti zná­mej ako Indus­trie­vier­tel, pri­bliž­ne 12 kilo­met­rov západ­ne od Bra­ti­sla­vy a 43 kilo­met­rov východ­ne od Vied­ne. Oko­lie Hain­bur­gu je cha­rak­te­ris­tic­ké zales­ne­ný­mi kop­ca­mi a je súčas­ťou národ­né­ho par­ku Donau-​Auen, kto­rý chrá­ni jed­nu z posled­ných veľ­kých rieč­nych nív v stred­nej Euró­pe (donau​.com). Hain­burg sa pýši jed­ným z naj­za­cho­va­lej­ších stre­do­ve­kých opev­ne­ní v Rakús­ku, vrá­ta­ne mest­ských hra­dieb, veží a troch mest­ských brán. Naj­zná­mej­šia z nich, Wie­ner­tor, je pova­žo­va­ná za naj­väč­šiu stre­do­ve­kú mest­skú brá­nu v Euró­pe (Wiki­pe­dia). Nad mes­tom sa týči hrad, kto­ré­ho počiat­ky sia­ha­jú do 11. sto­ro­čia. Hrad bol posta­ve­ný na prí­kaz cisá­ra Hen­ri­cha III. a slú­žil ako stra­te­gic­ká pev­nosť na ochra­nu hra­níc (Wiki­pe­dia). Okrem his­to­ric­kých pamia­tok ponú­ka Hain­burg aj prí­le­ži­tos­ti na turis­ti­ku a cyk­lo­tu­ris­ti­ku v oko­li­tej prí­ro­de. Obľú­be­ným cie­ľom je vrch Brauns­berg, odkiaľ sa nasky­tá pano­ra­ma­tic­ký výhľad na mes­to, Dunaj a pri­ľah­lé oblas­ti (ices​to​va​nie​.sk).

Kra­ji­na pri Hain­bur­gu, o kto­rú som sa ja pre­dov­šet­kým zau­jí­mal, pat­rí do uni­kát­ne­ho európ­ske­ho národ­né­ho par­ku Donau-​Auen. Nachá­dza sa vlast­ne medzi veľ­ký­mi mes­ta­mi Bra­ti­sla­va a Vie­deň. Hain­burg an der Donau je malé mes­teč­ko, neďa­le­ko od Bra­ti­sla­vy. Nad obcou sú dva kop­ce: Brauns­berg a Sch­loss­berg. Na Sch­loss­ber­gu je hrad Hain­burg.

Na plo­che 25 km2 žije nece­lých 6 tisíc oby­va­te­ľov (ces​to​va​nie​.biz). Hrad Sch­loss­berg na kop­ci posta­vil z pôvod­ných star­ších hra­dieb cisár Hen­rich III. v roku 1050 (ces​to​va​nie​.biz). V roku 1108 sa maji­teľ­mi hra­du sta­li Baben­ber­gov­ci (Wiki­pe­dia). V dru­hej polo­vi­ci 12. sto­ro­čia sa o jeho rekon­štruk­ciu zaslú­žil Richard Levie Srd­ce. V 13. sto­ro­čí čes­ký panov­ník Pře­mysl Ota­kar. V roku 1252 sa stá­va majet­kom Habs­bur­gov­cov. O roku 1629 hrad spra­vu­je mes­to, avšak začí­na pust­núť (ces​to​va​nie​.biz). V roku 1683 vyplie­ni­li mes­to Tur­ci. Zahy­nu­lo 8000 oby­va­te­ľov (Wiki­pe­dia). Vte­dy sa poda­ri­lo utiecť pre nimi Tho­ma­so­vi Hayd­no­vi – otco­vi hudob­né­ho skla­da­te­ľa Joze­fa Hayd­na. V roku 1789 sem cisár Jozef II. pre­sťa­ho­val spra­co­va­teľ­skú továr­nič­ku taba­ku, kto­rá si dlhé desať­ro­čia drža­la veľ­mi význam­ný hos­po­dár­sky význam v mes­te (ces​to​va​nie​.biz). V mes­te sa nachá­dza jed­na z naj­za­cho­va­lej­ších stre­do­ve­kých mest­ských brán v Euró­pe – Wie­ner­tor (Vie­den­ská brá­na) a Unger­tor – Maďar­ská brá­na (ces​to​va​nie​.biz) (Uhor­ská brá­na) (Wiki­pe­dia). K mes­tu pat­ria aj ruiny hra­du Hei­men­burg (Röt­hels­te­in), kto­rý sa nachá­dza nece­lé 2 km od mes­ta (ces​to​va​nie​.biz), pri Duna­ji, pod Brauns­ber­gom. V júni sa tu kaž­dý rok kona­jú stre­do­ve­ké trhy a v lete hrad­né sláv­nos­ti (Wiki­pe­dia).

Röt­hels­te­in je zrú­ca­ni­na hra­du nachá­dza­jú­ca sa na 30 met­rov vyso­kom skal­nom výbež­ku nad rie­kou Dunaj, východ­ne od mes­ta Hain­burg an der Donau v Dol­nom Rakús­ku. Hrad bol posta­ve­ný v 11. sto­ro­čí a prvá písom­ná zmien­ka o ňom pochá­dza z roku 1180. Jeho stra­te­gic­ká polo­ha opro­ti hra­du Devín na slo­ven­skej stra­ne Duna­ja naz­na­ču­je, že slú­žil ako hra­nič­ný a stráž­ny hrad, kon­tro­lu­jú­ci obchod­né lode a rybo­lov na rie­ke (hain​burg​.sk). V roku 1411 bol ako léno ude­le­ný Wil­hel­mo­vi von Enzers­dorf od Albrech­ta V., voj­vo­du Rakús­ka (cast​les​.nl). V prie­be­hu sto­ro­čí hrad postup­ne strá­cal na význa­me a upa­dal, až sa stal zrú­ca­ni­nou. Dnes je Röt­hels­te­in obľú­be­ným cie­ľom turis­tov a milov­ní­kov his­tó­rie. Zo zrú­ca­ni­ny sa nasky­tá pôso­bi­vý výhľad na rie­ku Dunaj a oko­li­tú kra­ji­nu. Prí­stup k hra­du je mož­ný pešo z Hain­bur­gu, pri­čom ces­ta vedie pop­ri Duna­ji a pre­chá­dza tune­lom vyte­sa­ným do ska­ly (pano​ra​ma​.sk). Oko­lie hra­du je súčas­ťou národ­né­ho par­ku, čo zvy­šu­je jeho atrak­ti­vi­tu pre náv­štev­ní­kov (Oskar Maž­gút). Zau­jí­ma­vos­ťou je, že v línii dlhej len o málo viac ako šty­ri kilo­met­re sa nachá­dza­jú tri hra­dy: Hain­bur­ský hrad, Röt­hels­te­in a Devín­sky hrad. Táto oblasť, zná­ma ako Devín­ska brá­na, bola v minu­los­ti význam­ne opev­ne­ná a slú­ži­la ako stra­te­gic­ký bod na rie­ke Dunaj (pano​ra​ma​.sk).

Hain­burg an der Donau is a his­to­ric town in Lower Aus­tria, loca­ted on the right bank of the Danu­be bet­we­en Vien­na and Bra­ti­sla­va. It is the eas­tern­most town in Aus­tria (Wiki­pe­dia). Situ­ated in the regi­on kno­wn as Indus­trie­vier­tel, it lies app­ro­xi­ma­te­ly 12 kilo­me­ters west of Bra­ti­sla­va and 43 kilo­me­ters east of Vien­na. The sur­roun­dings of Hain­burg are cha­rac­te­ri­zed by wooded hills and are part of the Donau-​Auen Nati­onal Park, which pro­tects one of the last lar­ge river flo­odp­lains in Cen­tral Euro­pe (donau​.com). Hain­burg boasts one of the best-​preserved medie­val for­ti­fi­ca­ti­ons in Aus­tria, inc­lu­ding city walls, towers, and three city gates. The most famous of the­se, Wie­ner­tor, is con­si­de­red the lar­gest medie­val city gate in Euro­pe (Wiki­pe­dia). Over­lo­oking the town is a cast­le who­se ori­gins date back to the 11th cen­tu­ry. The cast­le was built by order of Empe­ror Hen­ry III and ser­ved as a stra­te­gic for­tress for bor­der defen­se (Wiki­pe­dia).

In addi­ti­on to his­to­ri­cal land­marks, Hain­burg offers oppor­tu­ni­ties for hiking and cyc­ling in the sur­roun­ding natu­re. A popu­lar des­ti­na­ti­on is Brauns­berg Hill, which offers pano­ra­mic vie­ws of the town, the Danu­be, and the sur­roun­ding are­as (ices​to​va​nie​.sk).

The lands­ca­pe near Hain­burg, which I am par­ti­cu­lar­ly inte­res­ted in, belo­ngs to the uni­que Euro­pe­an Donau-​Auen Nati­onal Park. It lies bet­we­en the major cities of Bra­ti­sla­va and Vien­na. Hain­burg an der Donau is a small town loca­ted near Bra­ti­sla­va. Abo­ve the town are two hills: Brauns­berg and Sch­loss­berg. On Sch­loss­berg stands Hain­burg Castle.

The town, cove­ring an area of 25 km², has a popu­la­ti­on of just under 6,000 (ces​to​va​nie​.biz). Sch­loss­berg Cast­le on the hill was built by Empe­ror Hen­ry III in 1050 from older for­ti­fi­ca­ti­ons (ces​to​va​nie​.biz). In 1108, the cast­le beca­me the pro­per­ty of the Baben­ber­gs (Wiki­pe­dia). In the second half of the 12th cen­tu­ry, it was reno­va­ted under Richard the Lion­he­art, and in the 13th cen­tu­ry by the Czech king Pře­mysl Ota­kar. In 1252, it beca­me the pro­per­ty of the Habs­bur­gs. Sin­ce 1629, the cast­le has been mana­ged by the town but began to fall into dis­re­pair (ces​to​va​nie​.biz). In 1683, the town was plun­de­red by the Turks, with 8,000 inha­bi­tants kil­led (Wiki­pe­dia). During this time, Tho­mas Haydn, the fat­her of com­po­ser Joseph Haydn, mana­ged to esca­pe. In 1789, Empe­ror Joseph II relo­ca­ted a tobac­co pro­ces­sing fac­to­ry to the town, which beca­me an impor­tant eco­no­mic hub for deca­des (ces​to​va​nie​.biz). The town also fea­tu­res one of the best-​preserved medie­val city gates in Euro­pe — Wie­ner­tor (Vien­na Gate) and Unger­tor (Hun­ga­rian Gate) (ces​to​va​nie​.biz, Wiki­pe­dia). Near­by are the ruins of Hei­men­burg Cast­le (Röt­hels­te­in), loca­ted less than 2 km from the town (ces​to​va​nie​.biz), near the Danu­be, below Brauns­berg. Medie­val mar­kets and cast­le fes­ti­vi­ties are held here eve­ry year in June and sum­mer (Wiki­pe­dia).

Röt­hels­te­in is a cast­le ruin loca­ted on a 30-​meter-​high roc­ky outc­rop abo­ve the Danu­be River, east of Hain­burg an der Donau in Lower Aus­tria. The cast­le was built in the 11th cen­tu­ry, and the first writ­ten record dates to 1180. Its stra­te­gic loca­ti­on oppo­si­te Devín Cast­le on the Slo­vak side of the Danu­be sug­gests it ser­ved as a bor­der and watch cast­le, con­trol­ling tra­de ships and fis­hing on the river (hain​burg​.sk). In 1411, it was gran­ted as a fief­dom to Wil­helm von Enzers­dorf by Albert V, Duke of Aus­tria (cast​les​.nl). Over the cen­tu­ries, the cast­le gra­du­al­ly lost impor­tan­ce and fell into ruin. Today, Röt­hels­te­in is a popu­lar des­ti­na­ti­on for tou­rists and his­to­ry ent­hu­siasts. The ruins offer an impres­si­ve view of the Danu­be River and the sur­roun­ding lands­ca­pe. Access to the cast­le is possib­le on foot from Hain­burg, with a path along the Danu­be pas­sing through a tun­nel car­ved into the rock (pano​ra​ma​.sk). The sur­roun­dings of the cast­le are part of the nati­onal park, enhan­cing its appe­al for visi­tors (Oskar Maž­gút). Inte­res­tin­gly, wit­hin a stretch of just over four kilo­me­ters, the­re are three cast­les: Hain­burg Cast­le, Röt­hels­te­in, and Devín Cast­le. This area, kno­wn as the Devín Gate, was his­to­ri­cal­ly hea­vi­ly for­ti­fied and ser­ved as a stra­te­gic point on the Danu­be River (pano​ra​ma​.sk).

Hain­burg an der Donau ist eine his­to­ris­che Stadt in Nie­de­rös­ter­re­ich, gele­gen am rech­ten Ufer der Donau zwis­chen Wien und Bra­ti­sla­va. Es ist die öst­lichs­te Stadt Öster­re­ichs (Wiki­pe­dia). Die Stadt liegt in der Regi­on Indus­trie­vier­tel, etwa 12 Kilo­me­ter west­lich von Bra­ti­sla­va und 43 Kilo­me­ter öst­lich von Wien. Die Umge­bung von Hain­burg ist gep­rägt von bewal­de­ten Hügeln und gehört zum Nati­onal­park Donau-​Auen, der eine der letz­ten gro­ßen Flus­sau­en Mit­te­le­uro­pas schützt (donau​.com). Hain­burg ver­fügt über eine der bes­ter­hal­te­nen mit­te­lal­ter­li­chen Befes­ti­gung­san­la­gen in Öster­re­ich, ein­sch­lie­ßlich Stadt­mau­ern, Tür­men und drei Stadt­to­ren. Das bekann­tes­te, das Wie­ner­tor, gilt als das größte mit­te­lal­ter­li­che Stadt­tor Euro­pas (Wiki­pe­dia). Über der Stadt erhebt sich eine Burg, deren Urs­prün­ge bis ins 11. Jahr­hun­dert zurück­re­i­chen. Die Burg wur­de im Auft­rag von Kai­ser Hein­rich III. erbaut und dien­te als stra­te­gis­che Fes­tung zur Grenz­ver­te­i­di­gung (Wiki­pe­dia).

Neben his­to­ris­chen Sehen­swür­dig­ke­i­ten bie­tet Hain­burg Mög­lich­ke­i­ten zum Wan­dern und Rad­fah­ren in der umlie­gen­den Natur. Ein belieb­tes Ziel ist der Brauns­berg, von dem aus man einen Pano­ra­mab­lick auf die Stadt, die Donau und die Umge­bung genie­ßen kann (ices​to​va​nie​.sk).

Die Lands­chaft um Hain­burg, die mich beson­ders inte­res­siert, gehört zum ein­zi­gar­ti­gen euro­pä­is­chen Nati­onal­park Donau-​Auen. Sie liegt zwis­chen den Gro­ßs­täd­ten Bra­ti­sla­va und Wien. Hain­burg an der Donau ist eine kle­i­ne Stadt in der Nähe von Bra­ti­sla­va. Über der Stadt erhe­ben sich zwei Hügel: Brauns­berg und Sch­loss­berg. Auf dem Sch­loss­berg steht die Burg Hainburg.

Auf einer Flä­che von 25 km² leben knapp 6.000 Ein­woh­ner (ces​to​va​nie​.biz). Die Schlossberg-​Burg auf dem Hügel wur­de 1050 von Kai­ser Hein­rich III. aus älte­ren Befes­ti­gung­san­la­gen errich­tet (ces​to​va​nie​.biz). Im Jahr 1108 wur­de die Burg Eigen­tum der Baben­ber­ger (Wiki­pe­dia). In der zwe­i­ten Hälf­te des 12. Jahr­hun­derts wur­de sie unter Richard Löwen­herz reno­viert, im 13. Jahr­hun­dert vom böh­mis­chen König Pře­mysl Ota­kar. 1252 wur­de sie Eigen­tum der Habs­bur­ger. Seit 1629 wird die Burg von der Stadt ver­wal­tet, begann jedoch zu ver­fal­len (ces​to​va​nie​.biz). 1683 wur­de die Stadt von den Tür­ken gep­lün­dert, wobei 8.000 Ein­woh­ner ums Leben kamen (Wiki­pe­dia). In die­ser Zeit gelang es Tho­mas Haydn, dem Vater des Kom­po­nis­ten Joseph Haydn, zu flie­hen. 1789 ver­leg­te Kai­ser Joseph II. eine Tabak­fab­rik nach Hain­burg, die jahr­zehn­te­lang eine bede­uten­de wirts­chaft­li­che Rol­le spiel­te (ces​to​va​nie​.biz). In der Stadt befin­den sich auch eini­ge der bes­ter­hal­te­nen mit­te­lal­ter­li­chen Stadt­to­re Euro­pas – das Wie­ner­tor und das Unger­tor (ces​to​va​nie​.biz, Wiki­pe­dia). In der Nähe lie­gen die Ruinen der Burg Hei­men­burg (Röt­hels­te­in), etwa 2 km von der Stadt ent­fernt (ces​to​va​nie​.biz), nahe der Donau unter­halb des Brauns­ber­gs. Jähr­lich fin­den im Juni mit­te­lal­ter­li­che Mär­kte und im Som­mer Burg­fes­te statt (Wiki­pe­dia).

Röt­hels­te­in ist eine Bur­gru­ine, die auf einem 30 Meter hohen Fels­vor­s­prung über der Donau öst­lich von Hain­burg an der Donau in Nie­de­rös­ter­re­ich liegt. Die Burg wur­de im 11. Jahr­hun­dert erbaut, und die ers­te sch­rift­li­che Erwäh­nung stammt aus dem Jahr 1180. Ihre stra­te­gis­che Lage gege­nüber der Burg Devín auf der slo­wa­kis­chen Sei­te der Donau deutet darauf hin, dass sie als Grenz- und Wach­burg dien­te, um Han­delss­chif­fe und die Fis­che­rei auf dem Fluss zu kon­trol­lie­ren (hain​burg​.sk). Im Jahr 1411 wur­de sie von Albrecht V., Her­zog von Öster­re­ich, als Lehen an Wil­helm von Enzers­dorf ver­ge­ben (cast​les​.nl). Im Lau­fe der Jahr­hun­der­te ver­lor die Burg an Bede­utung und ver­fiel. Heute ist Röt­hels­te­in ein belieb­tes Ziel für Tou­ris­ten und Ges­chicht­sin­te­res­sier­te. Von der Ruine aus bie­tet sich ein bee­in­druc­ken­der Blick auf die Donau und die umlie­gen­de Lands­chaft. Der Zugang zur Burg ist zu Fuß von Hain­burg aus mög­lich, wobei der Weg entlang der Donau durch einen in den Fel­sen gehau­e­nen Tun­nel führt (pano​ra​ma​.sk). Die Umge­bung der Burg ist Teil des Nati­onal­parks, was ihre Att­rak­ti­vi­tät für Besu­cher erhöht (Oskar Maž­gút). Inte­res­sant ist, dass sich auf einer Strec­ke von nur etwas mehr als vier Kilo­me­tern drei Bur­gen befin­den: Hain­burg, Röt­hels­te­in und Devín. Die­se Gegend, bekannt als die Devi­ner Pfor­te, war in der Ver­gan­gen­he­it stark befes­tigt und dien­te als stra­te­gis­cher Punkt an der Donau (pano​ra​ma​.sk).

Odka­zy

TOP

Všet­ky

Use Facebook to Comment on this Post

Biotopy, Hory, Krajina, Liptov, Príroda, Slovenská krajina

Štrba

skala
Hits: 2462

Štr­ba je pod­ta­trans­ká obec, v kto­rej žije 3890 oby­va­te­ľov (vyso​ke​-tat​ry​.info). Leží na juž­nom úpä­tí Vyso­kých Tatier v nad­mor­skej výš­ke pri­bliž­ne 829 met­rov. Jej polo­ha v Pod­ta­trans­kej kot­li­ne ju umiest­ňu­je medzi Vyso­ké a Níz­ke Tat­ry (str​ba​.sk). Bola zalo­že­ná v roku 1280 na pan­stve lip­tov­ské­ho gró­fa Bogo­mí­ra a v prvej písom­nej zmien­ke je jej názov ​“Chor­ba” (vyso​ke​-tat​ry​.info). Iné his­to­ric­ké náz­vy: Csor­ba, Tschir­ban (en​.wiki​pe​dia​.org). Zakla­da­te­ľom bol šol­týs Hot­ta. Postup­ne obec pat­ri­la rodi­nám z vet­vy Bogo­mí­ra. Oby­va­te­lia sa zaobe­ra­li pas­tier­stvom, dre­vo­ru­bač­stvom, pále­ním uhlia a váp­na, neskôr aj povoz­níc­tvom. V roku 1896 posta­vi­li z for­mu­jú­cej sa osa­dy oko­lo želez­nič­nej sta­ni­ce Tatrans­ká Štr­ba ozub­ni­co­vú želez­ni­cu na Štr­b­ské Ple­so. Neďa­le­ko od obce je aj zanik­nu­tá osa­da Šol­dov, v kto­rej stá­lo kedy­si opát­stvo, zanik­lo však v 14. sto­ro­čí. Obcou pre­chá­dza aj hlav­né európ­ske roz­vo­die medzi Balt­ským a Čier­nym morom (vyso​ke​-tat​ry​.info).

Štr­ba má roz­lo­hu pri­bliž­ne 63,07 km² a žije v nej oko­lo 3 382 oby­va­te­ľov. Obec sa skla­dá z troch čas­tí: samot­ná Štr­ba, Tatrans­ká Štr­ba a Štr­b­ské Ple­so. Tatrans­ká Štr­ba je zná­ma svo­jou želez­nič­nou sta­ni­cou, kto­rá je výcho­dis­ko­vým bodom ozub­ni­co­vej želez­ni­ce vedú­cej na Štr­b­ské Ple­so, význam­né turis­tic­ké stre­dis­ko vo Vyso­kých Tat­rách. Geo­gra­fic­ká polo­ha obce posky­tu­je oby­va­te­ľom a náv­štev­ní­kom jedi­neč­ný výhľad na pano­rá­mu Vyso­kých Tatier na seve­re a hre­be­ne Níz­kych Tatier na juhu. Oblasť je boha­tá na prí­rod­né krá­sy, turis­tic­ké tra­sy a mož­nos­ti na rekre­áciu počas celé­ho roka. Štr­ba je tiež zná­ma svo­ji­mi kul­túr­ny­mi podu­ja­tia­mi. Jed­ným z nich je Deň obce Štr­ba, súčas­ťou podu­ja­tia sú hudob­né vystú­pe­nia, výsta­vy, pre­daj­né stán­ky a rôz­ne atrak­cie pre deti (str​ba​.sk).

Štr­ba is a sub-​Tatra vil­la­ge with a popu­la­ti­on of 3,890 inha­bi­tants (vyso​ke​-tat​ry​.info). It is loca­ted on the sout­hern foot­hills of the High Tatras at an alti­tu­de of app­ro­xi­ma­te­ly 829 meters. Its posi­ti­on in the Pod­ta­trans­ká Basin pla­ces it bet­we­en the High and Low Tatras (str​ba​.sk). The vil­la­ge was foun­ded in 1280 on the esta­te of Lip­tov Count Bogo­mír, and in the first writ­ten record, its name appe­ars as ​“Chor­ba” (vyso​ke​-tat​ry​.info). Other his­to­ri­cal names inc­lu­de Csor­ba and Tschir­ban (en​.wiki​pe​dia​.org). The foun­der of the vil­la­ge was the ree­ve Hot­ta. Over time, the vil­la­ge belo­n­ged to fami­lies from the branch of Bogo­mír. The inha­bi­tants enga­ged in shep­her­ding, log­ging, char­co­al bur­ning, and lime bur­ning, and later also in car­ting. In 1896, a cog rai­lway was built from the deve­lo­ping sett­le­ment around the Tatrans­ká Štr­ba rai­lway sta­ti­on to Štr­b­ské Ple­so. Near the vil­la­ge is the now-​extinct sett­le­ment of Šol­dov, whe­re a monas­te­ry once sto­od, but it disap­pe­a­red in the 14th cen­tu­ry. Štr­ba is also cros­sed by the main Euro­pe­an waters­hed bet­we­en the Bal­tic and Black Seas (vyso​ke​-tat​ry​.info).

Štr­ba has an area of app­ro­xi­ma­te­ly 63.07 km² and a popu­la­ti­on of around 3,382 inha­bi­tants. The vil­la­ge con­sists of three parts: Štr­ba itself, Tatrans­ká Štr­ba, and Štr­b­ské Ple­so. Tatrans­ká Štr­ba is kno­wn for its rai­lway sta­ti­on, which ser­ves as the star­ting point of the cog rai­lway lea­ding to Štr­b­ské Ple­so, a major tou­rist resort in the High Tatras. The geog­rap­hi­cal posi­ti­on of the vil­la­ge pro­vi­des resi­dents and visi­tors with a uni­que view of the pano­ra­ma of the High Tatras to the north and the Low Tat­ra rid­ges to the south. The area is rich in natu­ral beau­ty, hiking trails, and year-​round rec­re­a­ti­onal oppor­tu­ni­ties. Štr­ba is also kno­wn for its cul­tu­ral events, one of which is the Day of Štr­ba, fea­tu­ring musi­cal per­for­man­ces, exhi­bi­ti­ons, stalls, and vari­ous att­rac­ti­ons for chil­dren (str​ba​.sk).

Štr­ba to pod­tatr­za­ńs­ka wieś, w któ­rej miesz­ka 3 890 miesz­ka­ńców (vyso​ke​-tat​ry​.info). Leży u połud­ni­owych pod­nó­ży Wyso­kich Tatr na wyso­ko­ści oko­ło 829 met­rów. Jej poło­że­nie w Kot­li­nie Pod­tatr­za­ńs­kiej umieszc­za ją między Wyso­ki­mi a Nis­ki­mi Tat­ra­mi (str​ba​.sk). Wieś zosta­ła zało­żo­na w 1280 roku na zie­miach hra­bie­go Lip­to­ws­kie­go Bogo­mí­ra, a w pier­ws­zej wzmian­ce pisem­nej jej nazwa poja­wia się jako ​“Chor­ba” (vyso​ke​-tat​ry​.info). Inne his­to­rycz­ne nazwy to Csor­ba i Tschir­ban (en​.wiki​pe​dia​.org). Zało­ży­cie­lem wsi był sołtys Hot­ta. Z bie­giem cza­su wieś nale­ża­ła do rodzin z rodu Bogo­mí­ra. Miesz­ka­ńcy zaj­mo­wa­li się pas­terst­wem, wyrębem drzew, wyt­war­za­niem węg­la drze­wne­go i wap­na, a później także prze­wo­zem towa­rów. W 1896 roku z rozwi­ja­jącej się osa­dy wokół stac­ji kole­jo­wej Tatrans­ká Štr­ba zbu­do­wa­no kolej zęba­ta pro­wa­dzącą na Štr­b­ské Ple­so. Nie­da­le­ko wsi znaj­du­je się również zani­kła osa­da Šol­dov, w któ­rej nieg­dyś sta­ło opact­wo, ale zani­kło ono w XIV wie­ku. Przez Štr­bę prze­bie­ga także głó­wne euro­pej­skie dział wod­ny między Mor­zem Bałtyc­kim a Mor­zem Czar­nym (vyso​ke​-tat​ry​.info).

Štr­ba ma powierzch­nię oko­ło 63,07 km² i lic­zy oko­ło 3 382 miesz­ka­ńców. Skła­da się z trzech części: samej Štr­by, Tatrans­kej Štr­by i Štr­b­ské­ho Ple­sa. Tatrans­ká Štr­ba jest zna­na ze swo­jej stac­ji kole­jo­wej, któ­ra sta­no­wi punkt wyjści­owy dla kolei zęba­tej pro­wa­dzącej na Štr­b­ské Ple­so, ważny ośro­dek turys­tycz­ny w Tat­rach Wyso­kich. Poło­że­nie geo­gra­ficz­ne wsi zape­wnia miesz­ka­ńcom i turys­tom nie­po­wtar­zal­ny widok na pano­ra­mę Tatr Wyso­kich na półno­cy i grz­bie­ty Tatr Nis­kich na połud­niu. Regi­on ten obfi­tu­je w pięk­no przy­ro­dy, szla­ki turys­tycz­ne oraz możli­wo­ści rekre­ac­ji przez cały rok. Štr­ba jest również zna­na ze swo­ich wydar­zeń kul­tu­ral­nych, z któ­rych jed­nym jest Dzień Štr­by, obej­mu­jący wys­tępy muzycz­ne, wys­ta­wy, sto­is­ka hand­lo­we i różne atrakc­je dla dzie­ci (str​ba​.sk).

Odka­zy

TOP

Všet­ky

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Česko, Severná Morava, Zahraničie

Radhošt

skala
Hits: 74

Vrch Rad­hošť, s nad­mor­skou výš­kou 1 129 met­rov, je jed­ným z naj­výz­nam­nej­ších vrcho­lov Moravsko-​sliezskych Bes­kýd. Nachá­dza sa pri­bliž­ne 6 km seve­ro­vý­chod­ne od Rož­no­va pod Rad­hoš­tom a je zná­my svo­jou boha­tou his­tó­ri­ou, kul­túr­nym význa­mom a výhľad­mi na oko­li­té poho­ria, ako sú Bes­ky­dy, Valaš­sko, Jese­ní­ky, Malá a Veľ­ká Fat­ra. Rad­hošť je opra­de­ný mno­hý­mi legen­da­mi. Pod­ľa poves­tí bol v minu­los­ti uctie­va­ný ako síd­lo pohan­ské­ho boha Rade­gas­ta, boha sln­ka, voj­ny a víťazs­tva. Hoci pria­me dôka­zy o tom­to kul­te chý­ba­jú, tra­dí­cia pre­trva­la a dnes na tra­se z Pus­te­ven na Rad­hošť sto­jí socha Rade­gas­ta, vytvo­re­ná sochá­rom Albí­nom Poláš­kom (Wiki­pe­dia). Autor bolo pro­fe­so­rom ume­lec­kej ško­ly v Chi­ca­gu, a bol rodá­kom z Fren­štá­tu pod Rad­hoš­těm. Je auto­rom aj súso­šia Cyri­la a Meto­da, kto­rá sto­jí ved­ľa kapl­n­ky na Rad­hoš­ti a sochu pre­zi­den­ta Wil­so­na pred praž­ským hlav­ným nád­ra­žím. Rade­gast bol odlia­ty v zlie­var­ni fir­ma Maš­ka v Pra­he. Kon­krét­ne dva kusy. Jeden z nich bol umiest­ne­ný na Rah­doš­ti, ale v 90-​tych rokoch 20. sto­ro­čia bol nahra­de­ný ver­nou žulo­vou repli­kou. Ori­gi­ná­lu nevy­ho­vo­va­la tunaj­šia klí­ma, pre­to bol pre­miest­ne­ný na rad­ni­cu Fren­štá­tu pod Rad­hoš­tem. Dru­hý odlia­ty ori­gi­nál bol daro­va­ný do ZOO Pra­ha. Zau­jí­ma­vé je, ze Albín Polá­šek uva­žo­val vrá­tiť sa do rod­ných Bes­kýd a vo svo­jej záh­ra­de vytvo­riť háj pôvod­ných slo­van­ský bohov (Infor­mač­ná tabu­ľa). Z ďale­ka na Rad­hošť pri­chá­dza­li v minu­los­ti ľudia a pri­nies­li sme sem dary – doby­tok, časť úro­dy, úlo­vok. Kon­com jari tu sta­rí Slo­va­nia slá­vi­li let­ný slno­vrat. Vat­ry hore­li, tan­co­va­lo sa a spie­va­lo (slo​van​ska​ko​si​le​.cz). His­to­ric­ké zázna­my hovo­ria o uctie­va­ní Rade­gas­ta len u Slo­va­nov pri Balt­skom mori (Infor­mač­ná tabuľa).

V 9. sto­ro­čí mali na Rad­hošť zaví­tať solun­skí misi­oná­ri svä­tí Cyril a Metod, kto­rí údaj­ne necha­li zni­čiť mod­lu Rade­gas­ta a na jeho mies­te posta­vi­li kríž. Na pamiat­ku ich misie bola v rokoch 1896 – 1898 na vrcho­le posta­ve­ná Kapl­n­ka svä­té­ho Cyri­la a Meto­da, kto­rá je dnes naj­vyš­šie polo­že­nou sak­rál­nou stav­bou v Čes­kej repub­li­ke (kudyz​nu​dy​.cz).

Sever­né sva­hy Rad­hoš­ťa sú chrá­ne­né ako Národ­ná prí­rod­ná rezer­vá­cia Rad­hošť, vyhlá­se­ná v roku 1955. Rezer­vá­cia s roz­lo­hou 145 ha chrá­ni vzác­ne rast­lin­né a živo­číš­ne spo­lo­čen­stvá, vrá­ta­ne dru­hov ako je rys ostro­vid Lynx lynx či jaria­bok hôr­ny Tetras­tes bona­sia, Sala­man­dra sala­man­dra, Tri­tu­rus alpes­tris, Vipe­ra berus, Natrix natrix, Cico­nia nig­ra, Asio otus, Acci­pi­ter nisus, Acci­pi­ter gen­ti­lis, Fal­co sub­bu­teo, Canis lupus, Ursus arc­tos. Vysky­tu­jú sa tu tiež uni­kát­ne rast­li­ny, naprí­klad kam­zič­ník rakús­ky či kýcha­vi­ca zele­no­kve­tá. Na úze­mí rezer­vá­cie bota­nic­ký pries­kum pre­uká­zal výskyt Cam­py­los­te­lium saxi­co­la, Arun­cus vul­ga­ris, brus­ni­ca Vac­ci­nium myr­til­lus, Daph­ne meze­re­um, Lilium mar­ta­gon, Aco­ni­tum, Aco­ni­tum varie­ga­tum, Doro­ni­cum aus­tria­cum fir­mum sub­sp. mora­vi­cum, Gen­tia­na asc­le­pia­dea. Hlav­nou dre­vi­nou je buk les­ný Fagus syl­va­ti­ca. Pop­ri ňom javor Acer pse­du­o­pla­ta­nus, vzác­ne jed­ľa Abies alba (chra​ne​na​-uze​mi​.cz).

Kaž­do­roč­ne sa na Rad­hoš­ti kona­jú cyri­lo­me­tod­ské púte, kto­rých sa zúčast­ňu­jú tisíc­ky pút­ni­kov. Tie­to uda­los­ti pri­po­mí­na­jú význam­nú duchov­nú a kul­túr­nu his­tó­riu toh­to mies­ta (pro​stred​ni​bec​va​.cz). Naj­jed­no­duch­ší prí­stup na Rad­hosť je z Pus­te­ven, kam vedie lanov­ka z Tro­j­a­no­víc. Z Pus­te­ven vedie na vrchol Rad­hoš­ťa turis­tic­ký chod­ník, kto­rý pre­chá­dza oko­lo sochy Rade­gas­ta a ponú­ka nád­her­né výhľa­dy na oko­li­té hory. Táto tra­sa je súčas­ťou Náuč­né­ho chod­ní­ka Rade­gast, kto­rý na desia­tich zastáv­kach pred­sta­vu­je his­tó­riu a prí­ro­du oko­lia pamät­né­ho vrchu a turis­tic­kej oblas­ti Pus­te­ven. Celá hora je pre­tka­ná pod­zem­ný­mi chod­ba­mi a jas­ky­ňa­mi (ces​ke​ho​ry​.cz).

Mount Rad­hošť, with an ele­va­ti­on of 1,129 meters, is one of the most sig­ni­fi­cant peaks in the Moravian-​Silesian Bes­kids. It is loca­ted app­ro­xi­ma­te­ly 6 km nort­he­ast of Rož­nov pod Rad­hoš­těm and is reno­wned for its rich his­to­ry, cul­tu­ral sig­ni­fi­can­ce, and sce­nic vie­ws of the sur­roun­ding moun­tain ran­ges, inc­lu­ding the Bes­kids, Valaš­sko, Jese­ní­ky, Malá Fat­ra, and Veľ­ká Fatra.

Rad­hošť is shrou­ded in many legends. Accor­ding to folk­lo­re, it was once reve­red as the seat of the pagan god Rade­gast, the dei­ty of the sun, war, and vic­to­ry. Alt­hough direct evi­den­ce of this cult is lac­king, the tra­di­ti­on has endu­red, and today a sta­tue of Rade­gast stands along the trail from Pus­tev­ny to Rad­hošť. The sculp­tu­re was cre­a­ted by artist Albín Polá­šek (Wiki­pe­dia), a nati­ve of Fren­štát pod Rad­hoš­těm and a pro­fes­sor at the Art Ins­ti­tu­te of Chi­ca­go. Polá­šek is also the aut­hor of the sta­tue of Saints Cyril and Met­ho­dius, which stands next to the cha­pel on Rad­hošť, as well as the sta­tue of Pre­si­dent Wil­son in front of the main rai­lway sta­ti­on in Prague.

The Rade­gast sta­tue was cast at the Maš­ka foun­dry in Pra­gue, with two iden­ti­cal pie­ces pro­du­ced. One was pla­ced on Rad­hošť, but in the 1990s, it was repla­ced with a faith­ful gra­ni­te repli­ca becau­se the ori­gi­nal was not suited to the local cli­ma­te. The ori­gi­nal was moved to the town hall in Fren­štát pod Rad­hoš­těm. The second cast was dona­ted to Pra­gue Zoo. Inte­res­tin­gly, Albín Polá­šek once con­tem­pla­ted retur­ning to his nati­ve Bes­kids to cre­a­te a gar­den fea­tu­ring sta­tu­es of the ancient Sla­vic gods (Infor­ma­ti­on board). His­to­ri­cal records men­ti­on the wors­hip of Rade­gast only among the Slavs by the Bal­tic Sea (Infor­ma­ti­on board).

In the past, peop­le tra­ve­led from afar to Rad­hošť, brin­ging offe­rings such as lives­tock, crops, and game. At the end of spring, the ancient Slavs celeb­ra­ted the sum­mer sols­ti­ce on Rad­hošť. Bon­fi­res were lit, and peop­le dan­ced and sang (slo​van​ska​ko​si​le​.cz). 

In the 9th cen­tu­ry, the Thes­sa­lo­nian mis­si­ona­ries Saints Cyril and Met­ho­dius are said to have visi­ted Rad­hošť, alle­ged­ly des­tro­y­ing the idol of Rade­gast and erec­ting a cross in its pla­ce. To com­me­mo­ra­te the­ir mis­si­on, the Cha­pel of Saints Cyril and Met­ho­dius was built at the sum­mit bet­we­en 1896 and 1898, which today is the hig­hest sac­ral buil­ding in the Czech Repub­lic (kudyz​nu​dy​.cz).

The nort­hern slo­pes of Rad­hošť are pro­tec­ted as the Rad­hošť Nati­onal Natu­re Reser­ve, dec­la­red in 1955. The 145-​hectare reser­ve pre­ser­ves rare plant and ani­mal com­mu­ni­ties, inc­lu­ding spe­cies such as the Eura­sian lynx (Lynx lynx), wes­tern caper­cail­lie (Tetras­tes bona­sia), fire sala­man­der (Sala­man­dra sala­man­dra), alpi­ne newt (Tri­tu­rus alpes­tris), com­mon Euro­pe­an adder (Vipe­ra berus), grass sna­ke (Natrix natrix), black stork (Cico­nia nig­ra), long-​eared owl (Asio otus), spar­ro­wha­wk (Acci­pi­ter nisus), gos­ha­wk (Acci­pi­ter gen­ti­lis), Eura­sian hob­by (Fal­co sub­bu­teo), gray wolf (Canis lupus), and bro­wn bear (Ursus arc­tos). Uni­que plants also grow here, such as Doro­ni­cum aus­tria­cum fir­mum sub­sp. mora­vi­cum, Gen­tia­na asc­le­pia­dea, and Aco­ni­tum varie­ga­tum. The domi­nant tree spe­cies is the Euro­pe­an beech (Fagus syl­va­ti­ca), along­si­de syca­mo­re map­le (Acer pse­udo­pla­ta­nus) and rare sil­ver fir (Abies alba) (chra​ne​na​-uze​mi​.cz).

Each year, Rad­hošť hosts Cyril and Met­ho­dius pilg­ri­ma­ges, atten­ded by thou­sands of pilg­rims. The­se events high­light the site­’s sig­ni­fi­cant spi­ri­tu­al and cul­tu­ral his­to­ry (pro​stred​ni​bec​va​.cz). The easiest way to access Rad­hošť is from Pus­tev­ny, which is con­nec­ted by a cab­le car from Tro­j­a­no­vi­ce. From Pus­tev­ny, a tou­rist trail leads to the sum­mit of Rad­hošť, pas­sing by the Rade­gast sta­tue and offe­ring beau­ti­ful vie­ws of the sur­roun­ding moun­tains. This trail is part of the Rade­gast Natu­re Trail, which inc­lu­des ten stops sho­wca­sing the his­to­ry and natu­ral beau­ty of this memo­rab­le moun­tain and the Pus­tev­ny area. The moun­tain is also inter­la­ced with under­ground tun­nels and caves (ces​ke​ho​ry​.cz).

Vrch Rad­hošť s nad­mo­řs­kou výš­kou 1 129 met­rů je jed­ním z nej­výz­nam­něj­ších vrcho­lů Morav­skos­lez­ských Bes­kyd. Nachá­zí se přib­liž­ně 6 km seve­ro­vý­chod­ně od Rož­no­va pod Rad­hoš­těm a je zná­mý svou boha­tou his­to­rií, kul­tur­ním význa­mem a krás­ný­mi výhle­dy na okol­ní poho­ří, jako jsou Bes­ky­dy, Valaš­sko, Jese­ní­ky, Malá a Vel­ká Fatra.

Rad­hošť je opře­den mno­ha legen­da­mi. Pod­le pověs­tí byl v minu­los­ti uctí­ván jako síd­lo pohan­ské­ho boha Rade­gas­ta, boha slun­ce, vál­ky a vítězs­tví. Pří­mé důka­zy o tom­to kul­tu sice chy­bí, tra­di­ce však pře­trva­la, a dnes na tra­se z Pus­te­ven na Rad­hošť sto­jí socha Rade­gas­ta, jejímž auto­rem je sochař Albín Polá­šek (Wiki­pe­dia). Polá­šek byl pro­fe­so­rem umělec­ké ško­ly v Chi­ca­gu a pochá­zel z Fren­štá­tu pod Rad­hoš­těm. Je rov­něž auto­rem sou­so­ší sva­té­ho Cyri­la a Meto­děje, kte­ré sto­jí ved­le kap­le na Rad­hoš­ti, a sochy pre­zi­den­ta Wil­so­na před hlav­ním nád­ra­žím v Praze.

Socha Rade­gas­ta byla odli­ta ve slé­vár­ně fir­my Maš­ka v Pra­ze, a to hned dva­krát. Jeden odli­tek byl umís­těn na Rad­hoš­ti, avšak v 90. letech 20. sto­le­tí byl nahra­zen věr­nou žulo­vou repli­kou, pro­to­že ori­gi­ná­lu nevy­ho­vo­va­lo míst­ní kli­ma. Ori­gi­nál byl pro­to pře­mís­těn na rad­ni­ci ve Fren­štá­tě pod Rad­hoš­těm. Dru­hý odli­tek byl daro­ván do ZOO Pra­ha. Zají­ma­vos­tí je, že Albín Polá­šek uva­žo­val o návra­tu do rod­ných Bes­kyd, kde chtěl ve své zahra­dě vytvo­řit háj slo­van­ských bohů (Infor­mač­ní tabule).

V minu­los­ti při­chá­ze­li na Rad­hošť lidé zda­le­ka a nosi­li sem dary – doby­tek, část úro­dy, úlov­ky. Sta­ří Slo­va­né zde na kon­ci jara sla­vi­li let­ní slu­no­vrat. Hoře­ly vat­ry, tan­či­lo se a zpí­va­lo (slo​van​ska​ko​si​le​.cz). His­to­ric­ké zázna­my hovo­ří o uctí­vá­ní Rade­gas­ta pou­ze u Slo­va­nů u Balt­ské­ho moře (Infor­mač­ní tabule).

V 9. sto­le­tí měli na Rad­hošť zaví­tat soluňš­tí misi­oná­ři sva­tí Cyril a Meto­děj, kte­ří údaj­ně necha­li zni­čit mod­lu Rade­gas­ta a na jejím mís­tě posta­vi­li kříž. Na památ­ku jejich mise byla v letech 1896 – 1898 na vrcho­lu posta­ve­na Kap­le sva­té­ho Cyri­la a Meto­děje, kte­rá je dnes nej­vý­še polo­že­nou sak­rál­ní stav­bou v Čes­ké repub­li­ce (kudyz​nu​dy​.cz).

Sever­ní sva­hy Rad­hoš­tě jsou chrá­něny jako Národ­ní pří­rod­ní rezer­va­ce Rad­hošť, vyhlá­še­ná v roce 1955. Rezer­va­ce o roz­lo­ze 145 ha chrá­ní vzác­né rost­lin­né a živo­čiš­né spo­le­čen­ství, včet­ně dru­hů jako je rys ostro­vid (Lynx lynx), tetřev hlu­šec (Tetras­tes bona­sia), mlok skvr­ni­tý (Sala­man­dra sala­man­dra), čolek hor­ský (Tri­tu­rus alpes­tris), zmi­je obec­ná (Vipe­ra berus), užov­ka oboj­ko­vá (Natrix natrix), čáp čer­ný (Cico­nia nig­ra), kalous uša­tý (Asio otus), kra­hu­jec obec­ný (Acci­pi­ter nisus), jes­třáb les­ní (Acci­pi­ter gen­ti­lis), dřem­lík tun­dro­vý (Fal­co sub­bu­teo), vlk obec­ný (Canis lupus) a med­věd hnědý (Ursus arc­tos). V rezer­va­ci ros­tou uni­kát­ní rost­li­ny, napří­klad Doro­ni­cum aus­tria­cum fir­mum sub­sp. mora­vi­cum, Gen­tia­na asc­le­pia­dea a Aco­ni­tum varie­ga­tum. Hlav­ní dře­vi­nou je buk les­ní (Fagus syl­va­ti­ca), dále javor klen (Acer pse­udo­pla­ta­nus) a vzác­ná jed­le bělo­ko­rá (Abies alba) (chra​ne​na​-uze​mi​.cz).

Kaž­do­roč­ně se na Rad­hoš­ti kona­jí cyri­lo­me­to­děj­ské pou­tě, kte­rých se účast­ní tisí­ce pout­ní­ků. Tyto akce při­po­mí­na­jí význam­nou duchov­ní a kul­tur­ní his­to­rii toho­to mís­ta (pro​stred​ni​bec​va​.cz). Nej­jed­no­duš­ší pří­stup na Rad­hošť je z Pus­te­ven, kam vede lanov­ka z Tro­j­a­no­vic. Z Pus­te­ven vede na vrchol Rad­hoš­tě turis­tic­ká stez­ka, kte­rá míjí sochu Rade­gas­ta a nabí­zí nád­her­né výhle­dy na okol­ní hory. Tato tra­sa je sou­čás­tí Nauč­né stez­ky Rade­gast, kte­rá na dese­ti zasta­ve­ních před­sta­vu­je his­to­rii a pří­ro­du oko­lí památ­né hory a turis­tic­ké oblas­ti Pus­te­ven. Celá hora je prot­ká­na pod­zem­ní­mi chod­ba­mi a jes­ky­němi (ces​ke​ho​ry​.cz).

Odka­zy

TOP

Všet­ky

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Česko, Južná Morava, Mestá, Mestá, Moravské, Typ krajiny, Zahraničie

Blansko – brána Moravského krasu

skala
Hits: 107

Blan­sko je okres­né mes­to v Juho­mo­rav­skom kra­ji v Čes­kej repub­li­ke, ležia­ce pri­bliž­ne 19 km sever­ne od Brna, v údo­lí rie­ky Svi­ta­vy (Wiki­pe­dia). Blan­sko sa nachá­dza v Dra­han­skej vrcho­vi­ne. Východ­ná časť úze­mia mes­ta leží v Chrá­ne­nej kra­jin­nej oblas­ti Morav­ský kras (Wiki­pe­dia). K 1. janu­áru 2024 malo mes­to pri­bliž­ne 20 185 oby­va­te­ľov (blan​sko​.cz).

Mes­to je čas­to ozna­čo­va­né ako ​“Brá­na Morav­ské­ho kra­su” vďa­ka svo­jej polo­he v blíz­kos­ti uni­kát­nych kra­so­vých javov, ako sú prie­pasť Maco­cha a jas­ky­ne Pun­kva (Blan­sko). Prvá písom­ná zmien­ka o Blan­sku pochá­dza z roku 1136, keď bolo pred­me­tom spo­ru medzi olo­mouc­kým bis­ku­pom Jin­dři­chom Zdí­kom a knie­ža­ťom Vra­ti­sla­vom z Brna o prá­vo posta­viť kos­tol v obci . Pôvod­ná osa­da sa nachá­dza­la na pra­vom bre­hu Svi­ta­vy, dnes zná­ma ako Sta­ré Blan­sko. Kon­com 14. sto­ro­čia zača­la na ľavom bre­hu rie­ky vzni­kať nová osa­da, Nové Blan­sko, kto­rá sa neskôr sta­la jad­rom moder­né­ho mes­ta. Obe čas­ti sa admi­ni­stra­tív­ne a eko­no­mic­ky zlú­či­li v roku 1526. V 16. sto­ro­čí, počas vlá­dy rodu Žal­kov­ských zo Žal­ko­vic, bolo Blan­sko pový­še­né na trho­vé mes­teč­ko a gotic­ká pev­nosť bola pre­sta­va­ná na rene­sanč­ný zámok. V roku 1698 zís­ka­la pan­stvo rodi­na Gell­hor­nov­cov, kto­rá tu zalo­ži­la prvú hutu a žele­zia­reň. V roku 1766 Blan­sko odkú­pil rod Salm-​Reifferscheidt, kto­rý ho vlast­nil až do roku 1945. V prvej polo­vi­ci 19. sto­ro­čia žele­ziar­ne pros­pe­ro­va­li a doš­lo k roz­vo­ju výro­by ume­lec­kej lia­ti­ny. V roku 1849 bola otvo­re­ná želez­nič­ná trať z Brna do Čes­kej Tře­bo­vej, čo pris­pe­lo k ďal­šie­mu roz­vo­ju mes­ta. V roku 1905 ude­lil Fran­ti­šek Jozef I. Blan­sku šta­tút mes­ta (blan​sko​.cz). 

Medzi význam­né pamiat­ky v Blan­sku pat­rí zámok Blan­sko, kto­rý bol pôvod­ne gotic­kou pev­nos­ťou a neskôr pre­sta­va­ný na rene­sanč­ný zámok. V súčas­nos­ti slú­ži ako múze­um s expo­zí­ci­ou ume­lec­kej lia­ti­ny. Ďal­šou zau­jí­ma­vos­ťou je dre­ve­ný kos­to­lík svä­tej Paras­kie­vy, pre­ne­se­ný sem z Pod­kar­pat­skej Rusi v roku 1936 (blan​sko​.cz). Kon­krét­nym jeho domo­von bolo Niž­né Seliš­te. Pre­ne­se­nie ho zachrá­ni­lo pred istou ska­zou (Infor­mač­ná tabu­ľa). Kos­tol svä­té­ho Mar­ti­na ponú­ka mož­nosť výstu­pu na vežu s vyhliad­kou na celé mes­to a oko­lie (blan​sko​.cz). Blan­sko je výcho­dis­ko­vým bodom pre náv­šte­vy Morav­ské­ho kra­su, kto­rý ponú­ka množ­stvo turis­tic­kých a cyk­lis­tic­kých trás. Mes­to dis­po­nu­je kva­lit­nou špor­to­vou infra­štruk­tú­rou, vrá­ta­ne kry­té­ho a von­kaj­šie­ho pla­vec­ké­ho bazé­na, zim­né­ho šta­di­ó­na, teni­so­vých a volej­ba­lo­vých kur­tov či bowlin­go­vej haly. Blan­sko je zná­me svo­jou prie­my­sel­nou tra­dí­ci­ou, naj­mä v oblas­ti stro­jár­stva a hut­níc­tva (Bla­nen­sko). Tech­nic­ká pamiat­ka Kla­mo­va huť sa nachá­dza na úzkom ostro­ve medzi kory­tom rie­ky Svi­ta­va a ume­lým násy­pom pri želez­nič­nej tra­ti Brno – Čes­ká Tře­bo­vá. Zacho­va­la sa prí­zem­ný objekt bez vyso­kej pece, pred­sta­vu­je typic­kú prie­my­sel­nú archi­tek­tú­ru polo­vi­ce 19. sto­ro­čia. Huta Pau­lin­ka pat­ri­la medzi tzv. sal­mov­ské žele­ziar­ne, od kon­ca 19. sto­ro­čia fun­go­va­la ako zlie­va­reň. Pome­no­va­nie zís­ka­la pod­ľa man­žel­ky maji­te­ľa pan­stva K. J. Sal­ma, kňaž­nej Pau­li­ny z Auer­sper­gu (Infor­mač­ná tabuľa).

V Blan­sku je pre­zen­to­va­ná tzv. Sta­ni­ca Európ­ske ces­ty žele­za. Pro­jekt Ces­ta žele­za Morav­ským kra­som je súčas­ťou európ­ske­ho pro­jek­tu. Záme­rom je pro­pa­go­vať dôle­ži­té loka­li­ty európ­ske­ho žele­ziar­stva v minu­los­ti. V Blan­sku sa začiat­ky sys­te­ma­tic­ké­ho záuj­mu hut­níc­tva datu­jú od kon­ca 8. sto­ro­čia. Do rudo­nos­nej stred­nej čas­ti Morav­ské­ho kra­su vstú­pi­li pros­pek­to­ri, baní­ci, hut­ní­ci, ková­či, uhlia­ri (Infor­mač­ná tabuľa).

Blan­sko is a dis­trict town in the South Mora­vian Regi­on of the Czech Repub­lic, loca­ted app­ro­xi­ma­te­ly 19 km north of Brno, in the val­ley of the Svi­ta­va River (Wiki­pe­dia). Blan­sko is situ­ated in the Dra­han­ská High­lands. The eas­tern part of the town’s ter­ri­to­ry lies wit­hin the Mora­vian Karst Pro­tec­ted Lands­ca­pe Area (Wiki­pe­dia). As of Janu­ary 1, 2024, the town had app­ro­xi­ma­te­ly 20,185 inha­bi­tants (blan​sko​.cz).

The town is often refer­red to as the ​“Gate­way to the Mora­vian Karst” due to its pro­xi­mi­ty to uni­que karst phe­no­me­na, such as the Maco­cha Abyss and the Pun­kva Caves (Blan­sko). The first writ­ten men­ti­on of Blan­sko dates back to 1136 when it was the sub­ject of a dis­pu­te bet­we­en Olo­mouc Bis­hop Jin­dřich Zdík and Prin­ce Vra­ti­slav of Brno over the right to build a church in the vil­la­ge. The ori­gi­nal sett­le­ment was loca­ted on the right bank of the Svi­ta­va River, now kno­wn as Old Blan­sko. By the late 14th cen­tu­ry, a new sett­le­ment, New Blan­sko, began to emer­ge on the left bank of the river, later beco­ming the core of the modern town. The two parts were admi­ni­stra­ti­ve­ly and eco­no­mi­cal­ly uni­ted in 1526. In the 16th cen­tu­ry, under the rule of the Žal­kov­ský fami­ly of Žal­ko­vi­ce, Blan­sko was ele­va­ted to a mar­ket town, and the Got­hic for­tress was rebu­ilt into a Renais­san­ce cha­te­au. In 1698, the esta­te was acqu­ired by the Gell­horn fami­ly, who estab­lis­hed the first foun­dry and iron­works here. In 1766, Blan­sko was pur­cha­sed by the Salm-​Reifferscheidt fami­ly, who owned it until 1945. In the first half of the 19th cen­tu­ry, the iron­works pros­pe­red, and the pro­duc­ti­on of artis­tic cast iron flou­ris­hed. In 1849, the rai­lway line from Brno to Čes­ká Tře­bo­vá was ope­ned, con­tri­bu­ting to the town’s furt­her deve­lop­ment. In 1905, Empe­ror Franz Joseph I gran­ted Blan­sko town sta­tus (blan​sko​.cz).

Notab­le land­marks in Blan­sko inc­lu­de the Blan­sko Cha­te­au, ori­gi­nal­ly a Got­hic for­tress later rebu­ilt into a Renais­san­ce cha­te­au. It now ser­ves as a muse­um fea­tu­ring an exhi­bi­ti­on of artis­tic cast iron. Anot­her att­rac­ti­on is the wooden Church of St. Paras­che­va, relo­ca­ted here from Sub­car­pat­hian Rut­he­nia in 1936 (blan​sko​.cz). Its ori­gi­nal home was Niž­né Seliš­te, and the relo­ca­ti­on saved it from ine­vi­tab­le decay (infor­ma­ti­on board). The Church of St. Mar­tin offers visi­tors the oppor­tu­ni­ty to climb its tower for vie­ws of the town and sur­roun­ding area (blan​sko​.cz). Blan­sko ser­ves as a star­ting point for visits to the Mora­vian Karst, which offers nume­rous hiking and cyc­ling trails. The town has excel­lent sports faci­li­ties, inc­lu­ding indo­or and out­do­or swim­ming pools, an ice rink, ten­nis and vol­le­y­ball courts, and a bowling hall. Blan­sko is kno­wn for its indus­trial tra­di­ti­on, par­ti­cu­lar­ly in engi­ne­e­ring and metal­lur­gy (Bla­nen­sko).

The Klam Iron­works is an indus­trial monu­ment loca­ted on a nar­row island bet­we­en the Svi­ta­va River and an arti­fi­cial embank­ment near the Brno-​Česká Tře­bo­vá rai­lway line. The pre­ser­ved ground-​level struc­tu­re, wit­hout a blast fur­na­ce, repre­sents typi­cal 19th-​century indus­trial archi­tec­tu­re. The Pau­lin­ka Iron­works was part of the so-​called Salm iron­works and func­ti­oned as a foun­dry from the late 19th cen­tu­ry. It was named after Prin­cess Pau­li­na of Auer­sperg, the wife of the esta­te owner K. J. Salm (infor­ma­ti­on board).

Blan­sko also fea­tu­res the ​“Sta­ti­on of the Euro­pe­an Iron Rou­te.” The pro­ject ​“Iron Rou­te through the Mora­vian Karst” is part of a Euro­pe­an ini­tia­ti­ve aiming to pro­mo­te sig­ni­fi­cant his­to­ri­cal iron­wor­king sites. In Blan­sko, the sys­te­ma­tic inte­rest in metal­lur­gy dates back to the late 8th cen­tu­ry, when pros­pec­tors, miners, metal­lur­gists, blacks­miths, and char­co­al bur­ners ente­red the ore-​rich cen­tral part of the Mora­vian Karst (infor­ma­ti­on board).

Blan­sko je okres­ní měs­to v Jiho­mo­rav­ském kra­ji v Čes­ké repub­li­ce, leží­cí přib­liž­ně 19 km sever­ně od Brna, v údo­lí řeky Svi­ta­vy (Wiki­pe­dia). Blan­sko se nachá­zí v Dra­han­ské vrcho­vi­ně. Východ­ní část úze­mí měs­ta leží v Chrá­něné kra­jin­né oblas­ti Morav­ský kras (Wiki­pe­dia). K 1. led­nu 2024 mělo měs­to přib­liž­ně 20 185 oby­va­tel (blan​sko​.cz).

Měs­to je čas­to ozna­čo­vá­no jako ​“Brá­na Morav­ské­ho kra­su” díky své polo­ze v blíz­kos­ti uni­kát­ních kra­so­vých jevů, jako jsou pro­past Maco­cha a Pun­kev­ní jes­ky­ně (Blan­sko). Prv­ní písem­ná zmín­ka o Blan­sku pochá­zí z roku 1136, kdy bylo před­mětem spo­ru mezi olo­mouc­kým bis­ku­pem Jin­dři­chem Zdí­kem a kní­že­tem Vra­ti­sla­vem z Brna o prá­vo posta­vit kos­tel v obci. Původ­ní osa­da se nachá­ze­la na pra­vém bře­hu Svi­ta­vy, dnes zná­má jako Sta­ré Blan­sko. Kon­cem 14. sto­le­tí zača­la na levém bře­hu řeky vzni­kat nová osa­da, Nové Blan­sko, kte­rá se později sta­la jád­rem moder­ní­ho měs­ta. Obě čás­ti byly admi­ni­stra­tiv­ně a eko­no­mic­ky slou­če­ny v roce 1526. V 16. sto­le­tí, za vlá­dy rodu Žal­kov­ských ze Žal­ko­vic, bylo Blan­sko pový­še­no na trho­vé měs­teč­ko a gotic­ká tvrz byla pře­sta­věna na rene­sanč­ní zámek. V roce 1698 zís­ka­la pan­ství rodi­na Gell­hor­nů, kte­rá zde zalo­ži­la prv­ní huť a žele­zár­nu. V roce 1766 Blan­sko odkou­pil rod Salm-​Reifferscheidt, kte­rý ho vlast­nil až do roku 1945. V prv­ní polo­vi­ně 19. sto­le­tí žele­zár­ny pros­pe­ro­va­ly a roz­vi­nu­la se výro­ba umělec­ké liti­ny. V roce 1849 byla ote­vře­na želez­nič­ní trať z Brna do Čes­ké Tře­bo­vé, což přis­pělo k dal­ší­mu roz­vo­ji měs­ta. V roce 1905 udělil Fran­ti­šek Josef I. Blan­sku sta­tut měs­ta (blan​sko​.cz).

K význam­ným památ­kám Blan­ska patří zámek Blan­sko, původ­ně gotic­ká tvrz pře­sta­věná na rene­sanč­ní zámek, dnes slou­ží­cí jako muze­um s expo­zi­cí umělec­ké liti­ny. Dal­ší zají­ma­vos­tí je dře­věný kos­te­lík sva­té Paras­ki­vy, pře­ne­se­ný sem z Pod­kar­pat­ské Rusi v roce 1936 (blan​sko​.cz). Jeho původ­ním domo­vem bylo Niž­né Seliš­tě a pře­ne­se­ní ho zachrá­ni­lo před jis­tou zká­zou (infor­mač­ní tabu­le). Kos­tel sva­té­ho Mar­ti­na nabí­zí mož­nost výstu­pu na věž s vyhlíd­kou na celé měs­to a oko­lí (blan​sko​.cz). Blan­sko je výcho­zím bodem pro návš­těvy Morav­ské­ho kra­su, kte­rý nabí­zí množ­ství turis­tic­kých a cyk­lis­tic­kých tras. Měs­to dis­po­nu­je kva­lit­ní spor­tov­ní infras­truk­tu­rou, včet­ně kry­té­ho a ven­kov­ní­ho bazé­nu, zim­ní­ho sta­di­onu, teni­so­vých a volej­ba­lo­vých kur­tů nebo bowlin­go­vé haly. Blan­sko je zná­mé svou průmys­lo­vou tra­di­cí, zej­mé­na v oblas­ti stro­jí­ren­ství a hut­nic­tví (Bla­nen­sko).

Tech­nic­ká památ­ka Kla­mo­va huť se nachá­zí na úzkém ostro­vě mezi kory­tem řeky Svi­ta­vy a umělým náspem při želez­nič­ní tra­ti Brno – Čes­ká Tře­bo­vá. Docho­val se pří­zem­ní objekt bez vyso­ké pece, před­sta­vu­jí­cí typic­kou průmys­lo­vou archi­tek­tu­ru polo­vi­ny 19. sto­le­tí. Huť Pau­lin­ka patři­la mezi tzv. sal­mov­ské žele­zár­ny a od kon­ce 19. sto­le­tí fun­go­va­la jako slé­vár­na. Jmé­no zís­ka­la pod­le man­žel­ky maji­te­le pan­ství K. J. Sal­ma, kněž­ny Pau­li­ny z Auer­sper­gu (Infor­mač­ní tabule).

V Blan­sku je pre­zen­to­vá­na tzv. Sta­ni­ce Evrop­ské ces­ty žele­za. Pro­jekt Ces­ta žele­za Morav­ským kra­sem je sou­čás­tí evrop­ské­ho pro­jek­tu. Cílem je pro­pa­go­vat důle­ži­té loka­li­ty evrop­ské­ho hut­nic­tví v minu­los­ti. V Blan­sku se počát­ky sys­te­ma­tic­ké­ho záj­mu o hut­nic­tví datu­jí od kon­ce 8. sto­le­tí, kdy do rudo­nos­né střed­ní čás­ti Morav­ské­ho kra­su vstou­pi­li pros­pek­to­ři, hor­ní­ci, hut­ní­ci, ková­ři a uhlí­ři (Infor­mač­ní tabule).

Use Facebook to Comment on this Post

Dokumenty, Česko, Južná Morava, Krajina, Mlyny, Moravské, Neživé, Obce, Stavby, Stavby, Technika, Zahraničie

Rudice

skala
Hits: 102

Rudi­ce je obec, pri­bliž­ne 12 km od Uher­ské­ho Bro­du (obec​-rudi​ce​.cz) obklo­pe­ná vrch­mi a les­mi v nad­mor­skej výš­ke 510 met­rov nad morom. Oko­lie Rudi­ce pat­rí k naj­ro­man­tic­kej­ším mies­tam v Morav­skom kra­se. Naj­väč­šou prí­rod­nou zau­jí­ma­vos­ťou je 12 km dlhý jas­kyn­ný sys­tém s naj­hl­b­šou suchou prie­pas­ťou v Čes­kej repub­li­ke (-153 m). Jas­ky­ňa je vytvo­re­ná Jedov­nic­kým poto­kom, kto­rý sa pre­pa­dá v aktív­nom pono­re sle­pé­ho údo­lia neďa­le­ko Rudi­ce a vyvie­ra pri Býčej ska­le v Jose­fov­skom údo­lí neďa­le­ko Ada­mo­va. Prvá písom­ná zmien­ka o obci pochá­dza z roku 1247. Rudi­ce majú boha­tú žele­ziar­sku a baníc­ku tra­dí­ciu, kto­rá sa odrá­ža v miest­nej archi­tek­tú­re a kul­tú­re (rudi​ce​.cz). Názov obce je odvo­de­ný od slo­va ruda (Infor­mač­ná tabu­ľa). Domi­nan­tou obce je veter­ný mlyn z 19. sto­ro­čia, v kto­rom sa dnes nachá­dza múze­um s expo­zí­cia­mi his­tó­rie obce, baníc­tva, hut­níc­tva, spe­le­oló­gie a mine­ra­ló­gie (rudi​ce​.cz). Oko­lie Rudi­ce je ide­ál­ne pre pešiu turis­ti­ku a cyk­lo­tu­ris­ti­ku. Náv­štev­ní­ci môžu obja­vo­vať krá­sy Morav­ské­ho kra­su, vrá­ta­ne prí­rod­nej pamiat­ky Rudic­ké pro­pa­dá­ní, kde sa Jedov­nic­ký potok pre­pa­dá do 90 m hlbo­ké­ho a viac ako 12 km dlhé­ho jas­kyn­né­ho sys­té­mu, dru­hé­ho naj­dl­h­šie­ho v Čes­kej repub­li­ke (kudyz​nu​dy​.cz). Kráp­ni­ko­vá výzdo­ba jas­kýň je uni­kát­na (Infor­mač­ná tabuľa). 

Súčas­ťou toh­to sys­té­mu je aj naj­väč­ší pod­zem­ný vodo­pád v ČR (35 m), naj­hl­b­šia suchá prie­pasť (153 m) či Obří dóm. Zau­jí­ma­vos­ťou je býva­lý pies­kov­co­vý lom Seč, dnes prí­rod­ná pamiat­ka Rudice-​Seč, kto­rý láka náv­štev­ní­kov svo­jím fareb­ným zafar­be­ním. Oko­lo lomu vedie náuč­ný chod­ník Rudic­ké doly (kudyz​nu​dy​.cz). Kaž­do­roč­ne sa tu kona­jú rôz­ne kul­túr­ne a spo­lo­čen­ské akcie, vrá­ta­ne tra­dič­ných hodov, taneč­ných zábav a pre­mie­ta­nie fil­mov (obec​-rudi​ce​.cz). Dnes v obci žije 815 oby­va­te­ľov v cca 300 domov. Obec má tri čas­ti: Dědi­na, Haj­ce a Tum­perk. Are­ál mly­nu dopl­ňu­je Geopark s ukáž­ka­mi hor­nín Morav­ské­ho kra­su. Typic­kým kra­jin­ným prv­kom v oko­lí sú zbyt­ky po šach­tách na ťaž­bu želez­ných rúd – rudic­ké jazier­ka. Domi­nan­tou obce je kapl­n­ka svä­tej Bar­bo­ry, kto­rá sa zača­la sta­vať v roku 1999 (Infor­mač­ná tabuľa). 

Rudi­ce is a vil­la­ge app­ro­xi­ma­te­ly 12 km from Uher­ský Brod (obec​-rudi​ce​.cz), sur­roun­ded by hills and forests at an alti­tu­de of 510 meters abo­ve sea level. The sur­roun­dings of Rudi­ce rank among the most roman­tic pla­ces in the Mora­vian Karst. The main natu­ral att­rac­ti­on is a 12 km long cave sys­tem with the dee­pest dry abyss in the Czech Repub­lic (-153 m). The cave was for­med by the Jedov­ni­ce Stre­am, which sinks into an acti­ve swal­low hole in a blind val­ley near Rudi­ce and resur­fa­ces at Býčí Ská­la in Jose­fov Val­ley near Ada­mov. The first writ­ten men­ti­on of the vil­la­ge dates back to 1247. The name Rudi­ce deri­ves from the word ​“ore” (Infor­mač­ná tabu­ľa). Rudi­ce has a rich iron­wor­king and mining tra­di­ti­on ref­lec­ted in the local archi­tec­tu­re and cul­tu­re (rudi​ce​.cz). The village’s land­mark is a 19th-​century wind­mill, which now hou­ses a muse­um fea­tu­ring exhi­bits on the his­to­ry of the vil­la­ge, mining, metal­lur­gy, spe­le­olo­gy, and mine­ra­lo­gy (rudi​ce​.cz). The sur­roun­dings of Rudi­ce are ide­al for hiking and cyc­ling. Visi­tors can explo­re the beau­ty of the Mora­vian Karst, inc­lu­ding the Rudi­ce Sin­kho­le, whe­re the Jedov­ni­ce Stre­am plun­ges into a 90 m deep and over 12 km long cave sys­tem, the second-​longest in the Czech Repub­lic (kudyz​nu​dy​.cz). The sta­lac­ti­te deco­ra­ti­ons in the caves are uni­que (Infor­mač­ná tabuľa).

This sys­tem also fea­tu­res the lar­gest under­ground water­fall in the Czech Repub­lic (35 m), the dee­pest dry abyss (153 m), and the Giant Dome. Anot­her att­rac­ti­on is the for­mer sand­sto­ne quar­ry Seč, now a natu­ral monu­ment Rudice-​Seč, which dra­ws visi­tors with its color­ful hues. The quar­ry is sur­roun­ded by the edu­ca­ti­onal trail Rudi­ce Mines (kudyz​nu​dy​.cz). Vari­ous cul­tu­ral and social events are held annu­al­ly, inc­lu­ding tra­di­ti­onal feasts, dan­ce par­ties, and movie scre­e­nings (obec​-rudi​ce​.cz). Today, the vil­la­ge has 815 inha­bi­tants living in app­ro­xi­ma­te­ly 300 hou­ses. The vil­la­ge con­sists of three parts: Dědi­na, Haj­ce, and Tum­perk. The wind­mill com­plex also inc­lu­des a Geopark sho­wca­sing rocks from the Mora­vian Karst. A typi­cal lands­ca­pe fea­tu­re in the area is the rem­nants of shafts from iron ore mining — kno­wn as Rudi­ce Ponds. Anot­her land­mark is the Cha­pel of St. Bar­ba­ra, cons­truc­ti­on of which began in 1999 (Infor­mač­ná tabuľa).

Rudi­ce ist ein Dorf etwa 12 km von Uher­ský Brod ent­fernt (obec​-rudi​ce​.cz), umge­ben von Hügeln und Wäl­dern auf einer Höhe von 510 Metern über dem Mee­ress­pie­gel. Die Umge­bung von Rudi­ce gehört zu den roman­tischs­ten Orten im Mäh­ris­chen Karst. Die Haup­tatt­rak­ti­on ist ein 12 km lan­ges Höh­len­sys­tem mit dem tiefs­ten troc­ke­nen Abg­rund in der Tsche­chis­chen Repub­lik (-153 m). Die Höh­le wur­de vom Jedovnický-​Bach gebil­det, der in einem akti­ven Sch­luck­loch in einem blin­den Tal nahe Rudi­ce versch­win­det und bei der Býčí Ská­la im Josefov-​Tal nahe Ada­mov wie­der auf­taucht. Die ers­te sch­rift­li­che Erwäh­nung des Dor­fes stammt aus dem Jahr 1247. Der Name Rudi­ce lei­tet sich vom Wort ​“Erz” ab (Infor­mač­ná tabu­ľa). Rudi­ce hat eine rei­che Eisen- und Berg­baut­ra­di­ti­on, die sich in der loka­len Archi­tek­tur und Kul­tur wider­spie­gelt (rudi​ce​.cz). Das Wahr­ze­i­chen des Dor­fes ist eine Wind­müh­le aus dem 19. Jahr­hun­dert, die heute ein Muse­um mit Auss­tel­lun­gen zur Ges­chich­te des Dor­fes, des Berg­baus, der Metal­lur­gie, der Spe­lä­o­lo­gie und der Mine­ra­lo­gie beher­bergt (rudi​ce​.cz). Die Umge­bung von Rudi­ce ist ide­al für Wan­de­run­gen und Rad­tou­ren. Besu­cher kön­nen die Schön­he­it des Mäh­ris­chen Karsts erkun­den, ein­sch­lie­ßlich des Rudice-​Schlucklochs, wo der Jedovnický-​Bach in ein 90 m tie­fes und über 12 km lan­ges Höh­len­sys­tem stürzt, das zwe­it­läng­ste in der Tsche­chis­chen Repub­lik (kudyz​nu​dy​.cz). Die Tropfs­te­in­de­ko­ra­ti­onen der Höh­len sind ein­zi­gar­tig (Infor­mač­ná tabuľa).

Die­ses Sys­tem ver­fügt auch über den größten unte­rir­dis­chen Was­ser­fall Tsche­chiens (35 m), den tiefs­ten troc­ke­nen Abg­rund (153 m) und den Rie­sen­dom. Eine wei­te­re Att­rak­ti­on ist der ehe­ma­li­ge Sand­ste­inb­ruch Seč, heute ein Natur­denk­mal Rudice-​Seč, der Besu­cher mit sei­nen bun­ten Far­ben anzieht. Der Ste­inb­ruch ist von einem Lehrp­fad, den Rudice-​Minen, umge­ben (kudyz​nu​dy​.cz). Jähr­lich fin­den hier vers­chie­de­ne kul­tu­rel­le und gesells­chaft­li­che Verans­tal­tun­gen statt, darun­ter tra­di­ti­onel­le Kirch­we­ih­fes­te, Tan­za­ben­de und Film­vor­füh­run­gen (obec​-rudi​ce​.cz). Heute leben in Rudi­ce 815 Ein­woh­ner in etwa 300 Häu­sern. Das Dorf bes­teht aus drei Tei­len: Dědi­na, Haj­ce und Tum­perk. Der Wind­müh­len­kom­plex umfasst auch einen Geopark mit Ges­te­ins­pro­ben aus dem Mäh­ris­chen Karst. Ein typis­ches Lands­chaft­smerk­mal der Gegend sind die Über­res­te von Erz­ber­gwerkss­chäch­ten — die soge­nann­ten Rudice-​Teiche. Ein wei­te­res Wahr­ze­i­chen ist die Kapel­le der Hei­li­gen Bar­ba­ra, deren Bau 1999 begann (Infor­mač­ná tabuľa).

Rudi­ce je obec, přib­liž­ně 12 km od Uher­ské­ho Bro­du (obec​-rudi​ce​.cz), obklo­pe­ná vrchy a lesy v nad­mo­řs­ké výš­ce 510 met­rů nad mořem. Oko­lí Rudi­ce patří k nej­ro­man­tič­těj­ším mís­tům v Morav­ském kra­su. Nej­vět­ší pří­rod­ní zají­ma­vos­tí je 12 km dlou­hý jes­kyn­ní sys­tém s nejh­lub­ší suchou pro­pas­tí v Čes­ké repub­li­ce (-153 m). Jes­ky­ně byla vytvo­ře­na Jedov­nic­kým poto­kem, kte­rý se pro­pa­dá v aktiv­ním pono­ru sle­pé­ho údo­lí neda­le­ko Rudi­ce a vyvěrá u Býčí ská­ly v Jose­fov­ském údo­lí neda­le­ko Ada­mo­va. Prv­ní písem­ná zmín­ka o obci pochá­zí z roku 1247. Název Rudi­ce je odvo­zen od slo­va ​“ruda” (Infor­mač­ná tabu­ľa). Rudi­ce má boha­tou žele­zá­řs­kou a hor­nic­kou tra­di­ci, kte­rá se odrá­ží v míst­ní archi­tek­tu­ře a kul­tu­ře (rudi​ce​.cz). Domi­nan­tou obce je větr­ný mlýn z 19. sto­le­tí, ve kte­rém se dnes nachá­zí muze­um s expo­zi­ce­mi his­to­rie obce, hor­nic­tví, hut­nic­tví, spe­le­olo­gie a mine­ra­lo­gie (rudi​ce​.cz). Oko­lí Rudi­ce je ide­ál­ní pro pěší turis­ti­ku a cyk­lo­tu­ris­ti­ku. Návš­těv­ní­ci mohou obje­vo­vat krá­sy Morav­ské­ho kra­su, včet­ně pří­rod­ní památ­ky Rudic­ké pro­pa­dá­ní, kde se Jedov­nic­ký potok pro­pa­dá do 90 m hlu­bo­ké­ho a více než 12 km dlou­hé­ho jes­kyn­ní­ho sys­té­mu, dru­hé­ho nej­del­ší­ho v Čes­ké repub­li­ce (kudyz​nu​dy​.cz). Kráp­ní­ko­vá výzdo­ba jes­ky­ní je uni­kát­ní (Infor­mač­ná tabuľa).

Sou­čás­tí toho­to sys­té­mu je také nej­vět­ší pod­zem­ní vodo­pád v ČR (35 m), nejh­lub­ší suchá pro­past (153 m) a Obří dóm. Zají­ma­vos­tí je býva­lý pís­kov­co­vý lom Seč, dnes pří­rod­ní památ­ka Rudice-​Seč, kte­rý láká návš­těv­ní­ky svým barev­ným zbar­ve­ním. Kolem lomu vede nauč­ná stez­ka Rudic­ké doly (kudyz​nu​dy​.cz). Kaž­do­roč­ně se zde kona­jí růz­né kul­tur­ní a spo­le­čen­ské akce, včet­ně tra­dič­ních hodů, taneč­ních zábav a pro­mí­tá­ní fil­mů (obec​-rudi​ce​.cz). Dnes v obci žije 815 oby­va­tel ve zhru­ba 300 domech. Obec má tři čás­ti: Dědi­na, Haj­ce a Tum­perk. Are­ál mlý­na dopl­ňu­je Geopark s ukáz­ka­mi hor­nin Morav­ské­ho kra­su. Typic­kým kra­jin­ným prv­kem v oko­lí jsou zbyt­ky po šach­tách na těž­bu želez­ných rud — rudic­ká jezír­ka. Domi­nan­tou obce je kap­le sva­té Bar­bo­ry, jejíž stav­ba byla zahá­je­na v roce 1999 (Infor­mač­ná tabuľa).

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post