Krajina, Typ krajiny, Mestá, Mestá, Česko, Fotografie

Třeboň, mesto uprostred rybníkov

skala
Hits: 112

Třeboň je historické mesto v južných Čechách so silnými rybníkárskymi a kultúrnymi tradíciami. Mesto leží v povodí Lužnica, v oblasti bohatej na umelo vytvorených rybníkov, ktoré formovali krajinu a miestnu ekonomiku počas storočí (britannica.com). Počiatky siahajú až do 12. storočia, keď vznikla prvá osada v oblasti, z ktorej sa postupne vyvinula dnešná Třeboň (trebonsko.cz). Prvý záznam je o sídle Wittingau (trebonsko.cz). Mesto sa kultúrne a hospodársky rozvíjalo najmä vďaka rybníkárstvu – budovaniu rozsiahlej siete rybníkov a vodných kanálov už od 13. storočia (Wikipedia). V stredoveku i novoveku sa Třeboň stala dôležitým centrom chovu kaprov (visitczechia.com).

Třeboň má množstvo pamiatok. Státní zámek Třeboň je rozsiahly renesančný zámok s parkom v historickom centre. Masarykovo náměstí je hlavné námestie s krásnymi meštianskymi domami a historickou atmosférou. Stará radničná veža poskytuje na mesto (itrebon.cz).  J. K. Tyla je jedno z najstarších mestských divadiel v Česku (trebonsko.cz). Len málo českých miest sa môže pochváliť tak starou a bohatou divadelnou tradíctiou ako Třeboň. sa začala už v polovici 16. storočia v kláštore. Divadlo sa hralo aj na zámku (itrebon.cz). Dům Štěpánka Netolického je historický dom venovaný tradícii rybníkárstva (megaubytko.cz). V historickej časti mesta sa nachádza gotický kláštor, barokové meštianske na námestí, novogotický pivovar. Uprostred stojí renesančná kamenná fontána z roku 1569 a barokový mariánsky stĺp (trebonsko.cz). Na západnej strane mesta sa nachádza Budejovická brána z rokov 1605 až 1611. Na východnej Hradecká brána u 20-tych rokov 16. storočia. Na južnej Svinenská brána zo 14. storočia. Za ňou sa nachádza Novohradská zo 16. storočia (trebonsko.cz). Hrobka Schwarzenbergov sa nachádza v anglickém parku na brehu rybníka Svět. V kaplnke novogotickej dvojpodlažnej hrobky sa nachádza oltár a v krypte sú uložené 26 rakiev s ostatkami členov rodu (itrebon.cz). V centre sa nachádza aj expozícia sladkovodných rýb v rámci občerstvenia U světa (akvariaaobcerstveniusveta.cz).

Okolie Třebone je charakteristické stovkami rybníkov prepojenými sieťou kanálov, ktoré slúžili a slúžia akvakultúre, zadržiavaniu aj biodiverzite (Wikipedia). Nachádza sa tu aj množstvo prírodných rezervácií (travelking.sk). V areáli zámku sa nachádza Dům prírody. Ten je moderou návštevníckou expozíciou, ktorá atraktívnym spôsobom približuje prírodne a kultúrne dedičstvo Třeboňska. Prezentuje krajinu, ktorá bola po stáročia formovaná prácou človeka, predovšetkým rybníkárov, a zároveň zdôrazňuje dôležitosť jej ochrany (dumprirody.cz).

Třeboň is a historic town in South Bohemia with strong traditions of fish farming and culture. The town lies in the drainage basin of the Lužnice River, in an area rich in water bodies formed by artificially created ponds that have shaped the landscape and the local economy for centuries (britannica.com). The beginnings of settlement date back to the 12th century, when the first village was established in the area, gradually developing into today’s Třeboň (trebonsko.cz). The first recorded mention refers to the settlement of Wittingau (trebonsko.cz). The town developed culturally and economically mainly thanks to fish farming – the construction of an extensive network of ponds and water channels from as early as the 13th century (Wikipedia). In the Middle Ages and the modern period, Třeboň became an important centre of carp breeding (visitczechia.com).

Třeboň has many historical monuments. Třeboň State Chateau is a large Renaissance castle with a park in the historic town centre. Masaryk Square is the main square with beautiful burgher houses and a historic atmosphere. The old town hall tower offers views of the town (itrebon.cz). The J. K. Tyl Theatre is one of the oldest municipal theatres in the Czech Republic (trebonsko.cz). Few Czech towns can boast such an old and rich theatrical tradition as Třeboň. Its history began in the mid-16th century in the monastery. Theatre performances also took place at the castle (itrebon.cz). The House of Štěpánek of Netolice is a historic building dedicated to the tradition of fish farming (megaubytko.cz). In the historic part of the town there is a Gothic monastery, Baroque burgher houses on the square, and a Neo-Gothic brewery. In the middle of the square stands a Renaissance stone fountain from 1569 and a Baroque Marian column (trebonsko.cz). On the western side of the town is the Budějovice Gate from 1605–1611. On the eastern side is the Hradec Gate from the 1520s. On the southern side is the Svinenská Gate from the 14th century, behind which stands the Novohradská Gate from the 16th century (trebonsko.cz). The Schwarzenberg Tomb is located in an English park on the shore of the Svět Pond. In the chapel of the Neo-Gothic two-storey tomb there is an altar, and in the crypt lie 26 coffins with the remains of members of the family (itrebon.cz). In the centre there is also an exhibition of freshwater fish as part of the refreshment facility U světa (akvariaaobcerstveniusveta.cz).

The surroundings of Třeboň are characterised by hundreds of ponds interconnected by a network of channels, which have served and still serve aquaculture, water retention and biodiversity (Wikipedia). There are also many nature reserves in the area (travelking.sk). In the castle complex there is the House of Nature, a modern visitor exhibition that presents the natural and cultural heritage of the Třeboň region in an attractive way. It presents a landscape that has been shaped for centuries by human activity, especially by fish farmers, and at the same time emphasises the importance of its protection (dumprirody.cz).

Třeboň ist eine historische Stadt in Südböhmen mit starken Traditionen in der Teichwirtschaft und Kultur. Die Stadt liegt im Einzugsgebiet der Lužnice, in einer Region, die reich an künstlich angelegten Wasserflächen ist, welche die Landschaft und die lokale Wirtschaft über Jahrhunderte geprägt haben (britannica.com). Die Anfänge der Besiedlung reichen bis ins 12. Jahrhundert zurück, als hier die erste Siedlung entstand, aus der sich allmählich das heutige Třeboň entwickelte (trebonsko.cz). Die erste schriftliche Erwähnung bezieht sich auf die Siedlung Wittingau (trebonsko.cz). Die Stadt entwickelte sich kulturell und wirtschaftlich vor allem благодаря der Teichwirtschaft – dem Aufbau eines umfangreichen Netzes von Teichen und Wasserkanälen bereits seit dem 13. Jahrhundert (Wikipedia). Im Mittelalter und in der Neuzeit wurde Třeboň zu einem bedeutenden Zentrum der Karpfenzucht (visitczechia.com).

Třeboň verfügt über zahlreiche Sehenswürdigkeiten. Das Staatliche Schloss Třeboň ist ein weitläufiges Renaissanceschloss mit Park im historischen Stadtzentrum. Der Masaryk-Platz ist der Hauptplatz mit schönen Bürgerhäusern und historischer Atmosphäre. Der alte Rathausturm bietet Ausblicke auf die Stadt (itrebon.cz). Das J.-K.-Tyl-Theater ist eines der ältesten Stadttheater in Tschechien (trebonsko.cz). Nur wenige tschechische Städte können auf eine so alte und reiche Theatertradition wie Třeboň verweisen. Die Geschichte begann bereits Mitte des 16. Jahrhunderts im Kloster. Theater wurde auch im Schloss gespielt (itrebon.cz). Das Haus von Štěpánek von Netolice ist ein historisches Gebäude, das der Tradition der Teichwirtschaft gewidmet ist (megaubytko.cz). Im historischen Stadtkern befinden sich ein gotisches Kloster, barocke Bürgerhäuser am Platz und eine neugotische Brauerei. In der Mitte des Platzes steht ein Renaissance-Steinbrunnen aus dem Jahr 1569 sowie eine barocke Mariensäule (trebonsko.cz). Auf der Westseite der Stadt befindet sich das Budweiser Tor aus den Jahren 1605–1611, auf der Ostseite das Hradecer Tor aus den 1520er Jahren, auf der Südseite das Svinenská-Tor aus dem 14. Jahrhundert, hinter dem sich das Novohradská-Tor aus dem 16. Jahrhundert befindet (trebonsko.cz). Die Schwarzenbergische Gruft liegt in einem englischen Park am Ufer des Teiches Svět. In der Kapelle der neugotischen zweigeschossigen Gruft befindet sich ein Altar, und in der Krypta liegen 26 Särge mit den sterblichen Überresten von Mitgliedern der Familie (itrebon.cz). Im Zentrum gibt es auch eine Ausstellung von Süßwasserfischen im Rahmen der Gaststätte U světa (akvariaaobcerstveniusveta.cz).

Die Umgebung von Třeboň ist durch Hunderte von Teichen gekennzeichnet, die durch ein Netz von Kanälen miteinander verbunden sind und der Aquakultur, dem Wasserrückhalt und der Biodiversität dienen (Wikipedia). Außerdem gibt es hier zahlreiche Naturschutzgebiete (travelking.sk). Im Schlossareal befindet sich das Haus der Natur, eine moderne Besucherausstellung, die auf attraktive Weise das natürliche und kulturelle Erbe der Region Třeboň präsentiert. Sie zeigt eine Landschaft, die über Jahrhunderte durch die Arbeit des Menschen, insbesondere der Teichwirte, geprägt wurde, und betont zugleich die Bedeutung ihres Schutzes (dumprirody.cz).

Třeboň je historické město v jižních Čechách se silnými rybníkářskými a kulturními tradicemi. Město leží v povodí řeky Lužnice, v oblasti bohaté na vodní plochy uměle vytvořených rybníků, které po staletí formovaly krajinu i místní ekonomiku (britannica.com). Počátky osídlení sahají až do 12. století, kdy zde vznikla první osada, z níž se postupně vyvinula dnešní Třeboň (trebonsko.cz). První zmínka hovoří o sídle Wittingau (trebonsko.cz). Město se kulturně i hospodářsky rozvíjelo především díky rybníkářství – budování rozsáhlé sítě rybníků a vodních kanálů již od 13. století (Wikipedia). Ve středověku i novověku se Třeboň stala významným centrem chovu kaprů (visitczechia.com).

Třeboň má řadu památek. Státní zámek Třeboň je rozlehlý renesanční zámek s parkem v historickém centru města. Masarykovo náměstí je hlavní náměstí s krásnými měšťanskými domy a historickou atmosférou. Stará radniční věž nabízí výhledy na město (itrebon.cz). Divadlo J. K. Tyla patří k nejstarším městským divadlům v České republice (trebonsko.cz). Jen málo českých měst se může pochlubit tak starou a bohatou divadelní tradicí jako Třeboň. Její historie začala už v polovině 16. století v klášteře. Divadlo se hrálo také na zámku (itrebon.cz). Dům Štěpánka Netolického je historický dům věnovaný tradici rybníkářství (megaubytko.cz). V historické části města se nachází gotický klášter, barokní měšťanské domy na náměstí a novogotický pivovar. Uprostřed náměstí stojí renesanční kamenná kašna z roku 1569 a barokní mariánský sloup (trebonsko.cz). Na západní straně města se nachází Budějovická brána z let 1605–1611, na východní Hradecká brána z 20. let 16. století a na jižní Svinenská brána ze 14. století, za níž stojí Novohradská brána ze 16. století (trebonsko.cz). Hrobka Schwarzenbergů se nachází v anglickém parku na břehu rybníka Svět. V kapli novogotické dvoupatrové hrobky je oltář a v kryptě je uloženo 26 rakví s ostatky členů rodu (itrebon.cz). V centru města se nachází také expozice sladkovodních ryb v rámci občerstvení U světa (akvariaaobcerstveniusveta.cz).

Okolí Třeboně je charakteristické stovkami rybníků propojených sítí kanálů, které sloužily a slouží akvakultuře, zadržování vody i podpoře biodiverzity (Wikipedia). Nachází se zde také řada přírodních rezervací (travelking.sk). V areálu zámku je Dům přírody, moderní návštěvnická expozice, která atraktivním způsobem přibližuje přírodní a kulturní dědictví Třeboňska. Představuje krajinu, jež byla po staletí formována lidskou činností, zejména prací rybníkářů, a zároveň zdůrazňuje význam její ochrany (dumprirody.cz).

TOP

Všetky

Krajina, Zahraničie, Typ krajiny, Mestá, Mestá, Česko, Fotografie

Jindřichův Hradec

skala
Hits: 338

Jindřichův Hradec je mesto v Juhočeskom kraji Českej republiky, ležiace približne 43 km severovýchodne od Českých Budějovíc na rieke Nežárka. S počtom obyvateľov okolo 21 000 je významným kultúrnym a historickým centrom regiónu. Prvá písomná zmienka o Jindřichovom Hradci pochádza z roku 1220, keď bol na mieste slovanského hradiska postavený gotický hrad Jindřichom I. Vítkovcom, zakladateľom rodu pánov z Hradca. V polovici 13. storočia vznikla pri hrade osada, ktorá dostala meno po svojom zakladateľovi. Súčasný názov Jindřichův Hradec je doložený od roku 1410. V 16. storočí, počas vlády posledných členov rodu pánov z Hradca, mesto dosiahlo vrchol svojho rozvoja. a hrad boli prestavané z gotického do renesančného štýlu a mesto sa rozšírilo za . Po tridsaťročnej vojne v roku 1654 bol Jindřichův Hradec druhým najväčším mestom v Kráľovstve českom s 405 domami. Neskôr však stratilo politický význam a na konci 17. storočia došlo aj k hospodárskemu úpadku. Historické centrum Jindřichovho Hradca je mestskou pamiatkovou rezerváciou, ktorá zahŕňa námestie Mieru s priľahlými uličkami a zámok. Medzi dominanty patrí bývalá gotická radnica, viackrát prestavaná, a Langerov dom, pôvodne gotická stavba, neskôr prestavaná v renesančnom štýle (Wikipedia).

Hrad a zámok Jindřichův Hradec je tretím najväčším hradným komplexom v Českej republike po Pražskom hrade a zámku v Českém Krumlově. Rozprestiera sa na ploche takmer 3 hektárov a ponúka návštevníkom prehliadku vzácnych interiérov a historických umeleckých artefaktov (jindrichuvhradec.cz). Zámok je prestavaný hrad na sútoku Nežárky a Hamerského potoka. Je národnou kultúrnou pamiatkou (Wikipedia). Areál vznikol na mieste slovanského hradiska doloženého už od 10. storočia ako súčasť pohraničnej hradnej sústavy Českého kniežatstva (jindrichuvhradec.cz). Hrad pravdepodobne založil Přemysl Otakar v prvej polovici 13. storočia. V 18. storočí utrpela stavba požiar. K rozsiahlej rekonštrukcii došlo až v prvej štvrtine 20. storočia pod vedením grófa Eugena Černína. Dnes zámok tvorí komplex, ktorý zahŕňa aj zámocký pivovar, mlyn a kožiarske objekty a objekty vodnej elektrárne. Zámok sa objavuje často aj vo filmoch, napr. Bathory, „Z pekla štěstí“ a „Tajemství staré bambitky 2“ (Wikipedia). Jindřichův Hradec má zachované úseky mestských hradieb a jedinú dochovanú bránu – Nežáreckú, ktorá dodnes nesie renesančné prvky a hodinový stroj z roku 1879. V zámku sa nachádza jedna z prvých špeciálne upravených miestností pre divadelné predstavenia v Čechách – v Španielskom krídle, vzniknutá v polovici 17. storočia. Sú tu tiež pôvodné rondely – renesančné hudobné pavilóny používané pre spoločenské udalosti. (loudavymkrokem.cz). 

Múzeum Jindřichohradecka sídli v renesančnej budove, ktorá bola kedysi jezuitským seminárom. Založené bolo v roku 1882 a patrí medzi najstaršie regionálne v Čechách. Najznámejším exponátom sú Krýzovy jesličky, najväčší mechanický betlehem na svete podľa Guinnessovej knihy rekordov (Wikipedia ENG). Vytvoril ich Tomáš Krýza, obsahuje viac než 1 300 figúrok, z ktorých 133 je pohyblivých. Tento unikát je vystavený v Múzeu Jindřichohradecka (Wikipedia). Kostol svätého Jána Krstiteľa je pôvodne gotický kostol s priľahlým kláštorom minoritov, neskôr slúžil ako špitál. Kostol svätej Márie Magdalény sa nachádza v historickom centre mesta. Kostol Nanebovzatia Panny Márie je známy svojou 68,3 m vysokou vežou prístupnou verejnosti a 15. poludníkom, ktorý prechádza nádvorím kostola (Wikipedia ENG). 

Mesto leží na sútoku Nežárka a potoka Hamerský potok, pri rybníku Vajgar s rozlohou 49 ha, ktorý bol založený v roku 1399. Okolie Jindřichovho Hradca je bohaté na a , čo poskytuje ideálne podmienky pre turistiku a rekreáciu (Wikipedia). V blízkosti mesta sa nachádza prírodná rezervácia Česká Kanada, známa svojimi lesmi, jazerami a úzkokoľajnou železnicou, ktorá slúži ako turistická atrakcia (visitczechia.com). spojené s mestom: politik Vladimír Špidla, veslár Václav Chalupa, futbalista Karel Poborský, hokejisti Aleš Kotalík, Zbyněk Michálek (Wikipedia ENG), František II. Rákoczi – vodca uhorského povstania v 18. storočí, filozof a spisovateľ Stanislav Komárek, pančuchový majster Tomáš Krýza, maliar Jiří Kaucký, spisovateľ Josef B. Nežárecký, pianista, dirigent, zbormajster Kurt Adler, básnik Lubor Kasal (Wikipedia).

Múzeum a moderních obrazových médií v Jindřichovom Hradci je kultúrna inštitúcia venovaná dokumentácii, prezentácii a výskumu fotografie a príbuzných obrazových médií (mfmom.cz). Situované je v historickej budove bývalej jezuitského internátu v centre Jindřichovho Hradca (kudznudy.cz). Konkrétne na adrese Kostelní 20, Jindřichův Hradec, Česká republika. (wanderlog.com). Dokumentuje vývoj fotografických médií od vynálezu fotografie až po súčasnosť. Zhromažďuje a uchováva reprezentatívne vzorky: fotografické dosky, film, magnetický a optický záznam obrazu, tlačené fotografie, optické a elektronické zobrazenie (mfmom.cz). Prezentuje diel českých i zahraničných fotografov vrátane významných osobností histórie fotografie i súčasných tvorcov (kudznudy.cz). Josef Dohnal uvádza, že múzeum fotografie bolo dôležitým projektom pre českú fotografickú kultúru, ktoré však čelilo významným výzvam v oblasti riadenia, financovania a vzťahov s miestnymi autoritami. Význam tejto inštitúcie spočíval v uchovávaní fotografického dedičstva a prezentovaní jeho kultúrneho významu na národnej úrovni (Dohnal).

Jindřichův Hradec is a town in the South Bohemian Region of the Czech Republic, located approximately 43 km northeast of České Budějovice on the Nežárka River. With a population of around 21,000, it is an important cultural and historical center of the region. The first written mention of Jindřichův Hradec dates back to 1220, when a Gothic castle was built on the site of an earlier Slavic hillfort by Jindřich I of the Vítkovci family, the founder of the Lords of Hradec. In the mid-13th century, a settlement arose near the castle and was named after its founder. The current name Jindřichův Hradec has been documented since 1410. In the 16th century, during the rule of the last members of the Lords of Hradec, the town reached the peak of its development. Houses and the castle were rebuilt from Gothic to Renaissance style, and the town expanded beyond its fortifications. After the Thirty Years‘ War, in 1654, Jindřichův Hradec was the second largest town in the Kingdom of Bohemia, with 405 houses. Later, however, it lost its political importance, and by the end of the 17th century it also experienced economic decline. The historic center of Jindřichův Hradec is a designated urban conservation area, encompassing Peace Square with adjacent streets and the castle. The dominant features of the square include the former Gothic town hall, rebuilt several times, and the Langer House, originally a Gothic building later remodeled in the Renaissance style (Wikipedia).

The Jindřichův Hradec Castle and Château is the third largest castle complex in the Czech Republic, after Prague Castle and the château in Český Krumlov. It covers an area of nearly 3 hectares and offers visitors tours of valuable interiors and historical art artifacts (jindrichuvhradec.cz). The château is a rebuilt castle located at the confluence of the Nežárka River and the Hamerský Stream and is designated a National Cultural Monument (Wikipedia). The complex originated on the site of a Slavic hillfort documented as early as the 10th century as part of the border defense system of the Bohemian Principality (jindrichuvhradec.cz). The castle was probably founded by Přemysl Otakar in the first half of the 13th century. In the 18th century, the building suffered fire damage. Extensive reconstruction took place only in the first quarter of the 20th century under the direction of Count Eugen Černín. Today, the château forms a complex that also includes a castle brewery, a mill, tannery buildings, and structures of a hydroelectric power plant. The château frequently appears in films, such as Bathory, Z pekla štěstí, and Tajemství staré bambitky 2 (Wikipedia). Jindřichův Hradec has preserved sections of its town walls and the only surviving gate – the Nežárka Gate, which still features Renaissance elements and a clock mechanism from 1879. The château also contains one of the first specially designed rooms for theatrical performances in Bohemia, located in the Spanish Wing and dating from the mid-17th century. Original rondels are also preserved here – Renaissance music pavilions used for social events (loudavymkrokem.cz).

The Museum of the Jindřichův Hradec Region is housed in a Renaissance building that once served as a Jesuit seminary. Founded in 1882, it is among the oldest regional museums in Bohemia. Its most famous exhibit is the Krýza Nativity Scene, the largest mechanical nativity scene in the world according to the Guinness Book of Records (Wikipedia ENG). Created by Tomáš Krýza, it contains more than 1,300 figurines, 133 of which are movable. This unique work is displayed in the Museum of the Jindřichův Hradec Region (Wikipedia). The Church of St. John the Baptist is originally a Gothic church with an adjoining Minorite monastery, later used as a hospital. The Church of St. Mary Magdalene is located in the historic center of the town. The Church of the Assumption of the Virgin Mary is known for its 68.3-meter-high tower, accessible to the public, and for the 15th meridian passing through the church courtyard (Wikipedia ENG).

The town lies at the confluence of the Nežárka River and the Hamerský Stream, near Vajgar Pond with an area of 49 hectares, founded in 1399. The surroundings of Jindřichův Hradec are rich in ponds and forests, providing ideal conditions for tourism and recreation (Wikipedia). Near the town is the Česká Kanada Nature Reserve, known for its forests, lakes, and narrow-gauge railway, which serves as a tourist attraction (visitczechia.com). Personalities associated with the town include politician Vladimír Špidla, rower Václav Chalupa, footballer Karel Poborský, ice hockey players Aleš Kotalík and Zbyněk Michálek (Wikipedia ENG), František II Rákoczi – leader of the Hungarian uprising in the 18th century, philosopher and writer Stanislav Komárek, stocking maker Tomáš Krýza, painter Jiří Kaucký, writer Josef B. Nežárecký, pianist, conductor and choirmaster Kurt Adler, and poet Lubor Kasal (Wikipedia).

The Museum of Photography and Modern Visual Media in Jindřichův Hradec is a cultural institution dedicated to the documentation, presentation, and research of photography and related visual media (mfmom.cz). It is located in the historic building of the former Jesuit boarding school in the centre of Jindřichův Hradec (kudznudy.cz), specifically at Kostelní 20, Jindřichův Hradec, Czech Republic (wanderlog.com). The museum documents the development of photographic media from the invention of photography to the present day. It collects and preserves representative examples such as photographic plates, film, magnetic and optical image records, printed photographs, and optical and electronic imaging (mfmom.cz). It presents exhibitions of works by Czech and international photographers, including important figures from the history of photography as well as contemporary artists (kudznudy.cz). Josef Dohnal states that the museum of photography was an important project for Czech photographic culture, but it faced significant challenges in the areas of management, funding, and relations with local authorities. The importance of this institution lay in preserving photographic heritage and presenting its cultural significance at the national level (Dohnal).

Jindřichův Hradec ist eine Stadt in der Südböhmischen Region der Tschechischen Republik, etwa 43 km nordöstlich von České Budějovice am Fluss Nežárka gelegen. Mit rund 21.000 Einwohnern ist sie ein bedeutendes kulturelles und historisches Zentrum der Region. Die erste schriftliche Erwähnung von Jindřichův Hradec stammt aus dem Jahr 1220, als an der Stelle einer slawischen Burgstätte eine gotische Burg von Jindřich I. aus dem Geschlecht der Vítkovci, dem Begründer der Herren von Hradec, errichtet wurde. In der Mitte des 13. Jahrhunderts entstand bei der Burg eine Siedlung, die nach ihrem Gründer benannt wurde. Der heutige Name Jindřichův Hradec ist seit 1410 belegt. Im 16. Jahrhundert, während der Herrschaft der letzten Vertreter der Herren von Hradec, erreichte die Stadt ihren Höhepunkt. Die Häuser und die Burg wurden vom gotischen in den Renaissancestil umgebaut, und die Stadt wuchs über die Stadtmauern hinaus. Nach dem Dreißigjährigen Krieg war Jindřichův Hradec im Jahr 1654 mit 405 Häusern die zweitgrößte Stadt im Königreich Böhmen. Später verlor sie jedoch ihre politische Bedeutung, und gegen Ende des 17. Jahrhunderts kam es auch zu einem wirtschaftlichen Niedergang. Das historische Zentrum von Jindřichův Hradec ist als städtisches Denkmalreservat geschützt und umfasst den Friedensplatz mit angrenzenden Gassen sowie das Schloss. Zu den dominanten Bauwerken des Platzes zählen das ehemalige gotische Rathaus, das mehrfach umgebaut wurde, und das Langer-Haus, ursprünglich ein gotischer Bau, später im Renaissancestil umgestaltet (Wikipedia).

Die Burg und das Schloss Jindřichův Hradec bilden den drittgrößten Burgkomplex der Tschechischen Republik nach der Prager Burg und dem Schloss in Český Krumlov. Sie erstrecken sich über eine Fläche von nahezu 3 Hektar und bieten den Besuchern Führungen durch wertvolle Innenräume und historische Kunstwerke (jindrichuvhradec.cz). Das Schloss ist eine umgebaute Burg am Zusammenfluss der Nežárka und des Hamerský-Baches und steht unter Denkmalschutz als nationales Kulturdenkmal (Wikipedia). Die Anlage entstand an der Stelle einer slawischen Burgstätte, die bereits seit dem 10. Jahrhundert als Teil des Grenzbefestigungssystems des böhmischen Fürstentums belegt ist (jindrichuvhradec.cz). Die Burg wurde wahrscheinlich in der ersten Hälfte des 13. Jahrhunderts von Přemysl Otakar gegründet. Im 18. Jahrhundert wurde der Bau durch einen Brand beschädigt. Eine umfangreiche Rekonstruktion erfolgte erst im ersten Viertel des 20. Jahrhunderts unter der Leitung von Graf Eugen Černín. Heute umfasst der Schlosskomplex auch eine Schlossbrauerei, eine Mühle, Gerbereigebäude sowie Anlagen eines Wasserkraftwerks. Das Schloss erscheint häufig in Filmen, etwa Bathory, Z pekla štěstí und Tajemství staré bambitky 2 (Wikipedia). In Jindřichův Hradec sind Abschnitte der Stadtmauern erhalten geblieben sowie das einzige erhaltene Stadttor – das Nežárka-Tor, das bis heute Renaissanceelemente und ein Uhrwerk aus dem Jahr 1879 aufweist. Im Schloss befindet sich außerdem einer der ersten speziell eingerichteten Räume für Theateraufführungen in Böhmen, im Spanischen Flügel, entstanden in der Mitte des 17. Jahrhunderts. Erhalten sind auch originale Rondelle – Renaissance-Musikpavillons, die für gesellschaftliche Veranstaltungen genutzt wurden (loudavymkrokem.cz).

Das Museum der Region Jindřichův Hradec ist in einem Renaissancegebäude untergebracht, das einst als Jesuitenseminar diente. Es wurde 1882 gegründet und zählt zu den ältesten regionalen Museen in Böhmen. Das bekannteste Exponat sind die Krýza-Krippen, die laut Guinness-Buch der Rekorde die größte mechanische Krippe der Welt darstellen (Wikipedia ENG). Geschaffen von Tomáš Krýza, umfasst sie mehr als 1.300 Figuren, von denen 133 beweglich sind. Dieses einzigartige Werk ist im Museum der Region Jindřichův Hradec ausgestellt (Wikipedia). Die Kirche St. Johannes der Täufer ist ursprünglich eine gotische Kirche mit einem angrenzenden Minoritenkloster und diente später als Spital. Die Kirche der Heiligen Maria Magdalena befindet sich im historischen Stadtzentrum. Die Kirche Mariä Himmelfahrt ist bekannt für ihren 68,3 m hohen, öffentlich zugänglichen Turm sowie für den 15. Meridian, der durch den Kirchenhof verläuft (Wikipedia ENG).

Die Stadt liegt am Zusammenfluss der Nežárka und des Hamerský-Baches, in der Nähe des Vajgar-Teiches mit einer Fläche von 49 Hektar, der im Jahr 1399 angelegt wurde. Die Umgebung von Jindřichův Hradec ist reich an Teichen und Wäldern und bietet ideale Bedingungen für Tourismus und Erholung (Wikipedia). In der Nähe der Stadt befindet sich das Naturschutzgebiet Česká Kanada, das für seine Wälder, Seen und eine Schmalspurbahn bekannt ist, die als touristische Attraktion dient (visitczechia.com). Zu den mit der Stadt verbundenen Persönlichkeiten zählen der Politiker Vladimír Špidla, der Ruderer Václav Chalupa, der Fußballspieler Karel Poborský, die Eishockeyspieler Aleš Kotalík und Zbyněk Michálek (Wikipedia ENG), František II. Rákoczi – Anführer des ungarischen Aufstands im 18. Jahrhundert, der Philosoph und Schriftsteller Stanislav Komárek, der Strumpfmacher Tomáš Krýza, der Maler Jiří Kaucký, der Schriftsteller Josef B. Nežárecký, der Pianist, Dirigent und Chorleiter Kurt Adler sowie der Dichter Lubor Kasal (Wikipedia).

Das Museum für Fotografie und moderne Bildmedien in Jindřichův Hradec ist eine kulturelle Institution, die sich der Dokumentation, Präsentation und Erforschung der Fotografie und verwandter visueller Medien widmet (mfmom.cz). Es befindet sich in dem historischen Gebäude des ehemaligen Jesuiteninternats im Zentrum von Jindřichův Hradec (kudznudy.cz), konkret unter der Adresse Kostelní 20, Jindřichův Hradec, Tschechische Republik (wanderlog.com). Das Museum dokumentiert die Entwicklung fotografischer Medien von der Erfindung der Fotografie bis in die Gegenwart. Es sammelt und bewahrt repräsentative Beispiele wie fotografische Platten, Film, magnetische und optische Bildaufzeichnungen, gedruckte Fotografien sowie optische und elektronische Bildgebungstechnologien (mfmom.cz). Es präsentiert Ausstellungen von Werken tschechischer und internationaler Fotografen, darunter bedeutende Persönlichkeiten der Fotografiegeschichte ebenso wie zeitgenössische Künstler (kudznudy.cz). Josef Dohnal stellt fest, dass das Museum für Fotografie ein wichtiges Projekt für die tschechische Fotokultur war, jedoch mit erheblichen Herausforderungen in den Bereichen Management, Finanzierung und Beziehungen zu den lokalen Behörden konfrontiert war. Die Bedeutung dieser Institution lag in der Bewahrung des fotografischen Erbes und in der Präsentation seiner kulturellen Bedeutung auf nationaler Ebene (Dohnal).

Jindřichův Hradec je město v Jihočeském kraji České republiky, ležící přibližně 43 km severovýchodně od Českých Budějovic na řece Nežárce. S počtem obyvatel kolem 21 000 je významným kulturním a historickým centrem regionu. První písemná zmínka o Jindřichově Hradci pochází z roku 1220, kdy byl na místě slovanského hradiště postaven gotický hrad Jindřichem I. z rodu Vítkovců, zakladatelem pánů z Hradce. V polovině 13. století vznikla při hradu osada, která dostala jméno po svém zakladateli. Současný název Jindřichův Hradec je doložen od roku 1410. V 16. století, za vlády posledních členů rodu pánů z Hradce, dosáhlo město vrcholu svého rozvoje. Domy i hrad byly přestavěny z gotického do renesančního stylu a město se rozšířilo za hradby. Po třicetileté válce byl Jindřichův Hradec v roce 1654 druhým největším městem v Království českém s 405 domy. Později však ztratil politický význam a na konci 17. století došlo i k hospodářskému úpadku. Historické centrum Jindřichova Hradce je městskou památkovou rezervací, která zahrnuje náměstí Míru s přilehlými uličkami a zámek. Mezi dominanty náměstí patří bývalá gotická radnice, několikrát přestavovaná, a Langerův dům, původně gotická stavba později upravená v renesančním stylu (Wikipedia).

Hrad a zámek Jindřichův Hradec je třetím největším hradním komplexem v České republice po Pražském hradě a zámku v Českém Krumlově. Rozkládá se na ploše téměř 3 hektarů a nabízí návštěvníkům prohlídky vzácných interiérů a historických uměleckých artefaktů (jindrichuvhradec.cz). Zámek je přestavěný hrad na soutoku řeky Nežárky a Hamerského potoka a je národní kulturní památkou (Wikipedia). Areál vznikl na místě slovanského hradiště doloženého již od 10. století jako součást pohraniční hradní soustavy Českého knížectví (jindrichuvhradec.cz). Hrad pravděpodobně založil Přemysl Otakar v první polovině 13. století. V 18. století stavbu postihl požár. K rozsáhlé rekonstrukci došlo až v první čtvrtině 20. století pod vedením hraběte Eugena Černína. Dnes zámek tvoří komplex zahrnující také zámecký pivovar, mlýn, koželužské objekty a vodní elektrárny. Zámek se často objevuje ve filmech, například Bathory, Z pekla štěstí a Tajemství staré bambitky 2 (Wikipedia). Jindřichův Hradec má zachované úseky městských hradeb a jedinou dochovanou bránu – Nežáreckou, která dodnes nese renesanční prvky a hodinový stroj z roku 1879. V zámku se nachází také jedna z prvních speciálně upravených místností pro divadelní představení v Čechách, ve Španělském křídle, vzniklá v polovině 17. století. Dochovaly se zde rovněž původní rondely – renesanční hudební pavilony sloužící ke společenským událostem (loudavymkrokem.cz).

Muzeum Jindřichohradecka sídlí v renesanční budově, která byla dříve jezuitským seminářem. Založeno bylo roku 1882 a patří k nejstarším regionálním muzeím v Čechách. Nejznámějším exponátem jsou Krýzovy jesličky, největší mechanický betlém na světě podle Guinnessovy knihy rekordů (Wikipedia ENG). Vytvořil je Tomáš Krýza a obsahují více než 1 300 figurek, z nichž 133 je pohyblivých. Tento unikát je vystaven v Muzeu Jindřichohradecka (Wikipedia). Kostel sv. Jana Křtitele je původně gotický kostel s přilehlým klášterem minoritů, později sloužil jako špitál. Kostel sv. Marie Magdalény se nachází v historickém centru města. Kostel Nanebevzetí Panny Marie je známý svou 68,3 m vysokou, veřejnosti přístupnou věží a 15. poledníkem, který prochází nádvořím kostela (Wikipedia ENG).

Město leží na soutoku řeky Nežárky a Hamerského potoka, u rybníka Vajgar o rozloze 49 ha, založeného roku 1399. Okolí Jindřichova Hradce je bohaté na rybníky a lesy, což poskytuje ideální podmínky pro turistiku a rekreaci (Wikipedia). V blízkosti města se nachází přírodní rezervace Česká Kanada, známá svými lesy, jezery a úzkorozchodnou železnicí, která slouží jako turistická atrakce (visitczechia.com). Osobnosti spojené s městem zahrnují politika Vladimíra Špidlu, veslaře Václava Chalupu, fotbalistu Karla Poborského, hokejisty Aleše Kotalíka a Zbyňka Michálka (Wikipedia ENG), Františka II. Rákocziho – vůdce uherského povstání v 18. století, filozofa a spisovatele Stanislava Komárka, punčocháře Tomáše Krýzu, malíře Jiřího Kauckého, spisovatele Josefa B. Nežáreckého, klavíristu, dirigenta a sbormistra Kurta Adlera a básníka Lubora Kasala (Wikipedia).

Muzeum fotografie a moderních obrazových médií v Jindřichově Hradci je kulturní instituce věnovaná dokumentaci, prezentaci a výzkumu fotografie a příbuzných obrazových médií (mfmom.cz). Nachází se v historické budově bývalého jezuitského internátu v centru Jindřichova Hradce (kudznudy.cz), konkrétně na adrese Kostelní 20, Jindřichův Hradec, Česká republika (wanderlog.com). Muzeum dokumentuje vývoj fotografických médií od vynálezu fotografie až po současnost. Shromažďuje a uchovává reprezentativní vzorky, jako jsou fotografické desky, film, magnetické a optické záznamy obrazu, tištěné fotografie a optické i elektronické zobrazovací technologie (mfmom.cz). Prezentuje výstavy děl českých i zahraničních fotografů, včetně významných osobností z dějin fotografie i současných tvůrců (kudznudy.cz). Josef Dohnal uvádí, že muzeum fotografie bylo důležitým projektem pro českou fotografickou kulturu, avšak čelilo významným výzvám v oblasti řízení, financování a vztahů s místními autoritami. Význam této instituce spočíval v uchovávání fotografického dědictví a prezentování jeho kulturního významu na národní úrovni (Dohnal).

Krýzove jesličky

Aquashow

Múzeum fotografie

Ostatné

Krajina, Slovensko, TOP, Horné Považie, Fotografie

Horné Považie

skala
Hits: 4079

je región na západe Slovenska, ktorý sa rozprestiera v okolí . Medzi významné v regióne patrí napríklad Trenčín, Považská Bystrica a Ilava. Na severe sa nachádza pohorie Malá Fatra, vhodná na turistiku a iné outdoorové aktivity. V minulosti sa na Hornom Považí ťažila železná ruda.

Horné tvoria okresy Žilina, Bytča, Považská Bystrica a severná časť okresu Púchov (slovakregion.sk). Geograficky je Horné Považie charakteristické hornatým reliéfom – územie pokrývajú pohoria ako Malá Fatra, Javorníky, Strážovské vrchy či Súľovské vrchy, ako aj časti Kysuckej vrchoviny a Žilinskej pahorkatiny. Najvyšším vrcholom v širšom okolí je Veľký fatranský Kriváň (1 709 metrov nad morom). Centrom regiónu je mesto Žilina, dôležitý dopravný a kultúrny uzol (slovakregion.sk). Región je známy aj svojou bohatou históriou. Počas stredoveku tu vznikali dôležité a , ktoré strážili údolie Váhu a obchodné trasy – medzi najznámejšie Strečniansky hrad, Považský hrad, Budatínsky zámok či renesančný zámok v Bytči (Wikipedia). Horné Považie ponúka aj turistiku, cyklistiku, horolezectvo, návštevy prírodných rezervácií ako Manínska tiesňava (spoznajslovensko.eu). Zámok v Kuneráde, unikátne maľované drevenice v Čičmanoch, pohyblivý betlehem v Rajeckej Lesnej. Unikátne sú Súľovské skaly a veľký Lietavský hrad.

Upper Váh Region is a region in the western part of Slovakia, located around the Váh River. Among the most important towns in the region are Trenčín, Považská Bystrica, and Ilava. To the north lies the Malá Fatra mountain range, which is ideal for hiking and other outdoor activities. In the past, iron ore was mined in this region.

Upper Váh Region consists of the districts of Žilina, Bytča, Považská Bystrica, and the northern part of the Púchov district (source: slovakregion.sk). Geographically, the region is characterized by a mountainous terrain – it includes ranges such as Malá Fatra, Javorníky, Strážov Mountains, and Súľov Rocks, as well as parts of the Kysuce Highlands and Žilina Uplands. The highest peak in the wider area is Veľký Kriváň in the Malá Fatra range (1,709 meters above sea level). The city of Žilina serves as the region’s center and is an important transport and cultural hub (source: slovakregion.sk).

The region is also known for its rich history. During the Middle Ages, several important castles and fortresses were built to protect the Váh Valley and trade routes – among the most notable are Strečno Castle, Považský Castle, Budatín Castle, and the Renaissance manor house in Bytča (source: Wikipedia).

Upper Váh Region also offers hiking, cycling, climbing, and visits to natural reserves, such as the Manínska Gorge (source: spoznajslovensko.eu). Other attractions include Kunerad Castle, the unique painted wooden houses in Čičmany, and the mechanical nativity scene in Rajecká Lesná. The Súľov Rocks and the large Lietava Castle are also among the region’s unique landmarks.

 

,

Krajina, Zahraničie, Mestá, Česko, Južná Morava, Fotografie

Mikulov – vinárske mesto

skala
Hits: 201

Mikulov je mesto na južnej Morave, blízko hraníc s Rakúskom. Nachádza sa v nadmorskej výške 242 metrov nad morom (mikulov.cz). Leží v Mikulovských vrchov a čiastočne patrí do chránenej oblasti Pálava. Je centrom vinárskej oblasti, vďaka priaznivému podnebiu sa tu vinohradníctvu darí a predstavuje dôležitú súčasť miestnej identity (Wikipedia). Vápencové svahy Pálavy významne ovplyvňujú charakter miestnych vín (mikulov.cz). V Mikulove žije cca 7500 obyvateľov (Wikipedia). Nemecký názov pre Mikulov je Nikolsburg. Názov mesta pochádza od krstného mena Mikul, ktoré bolo domácou podobou mena . Historické jadro je mestkou pamiatkovou rezerváciou (Wikipedia).

Prvá písomná zmienka pochádza z roku 1249 (rmm.cz). Pred 2. svetovou vojnou sa v Mikulove hovorilo prevažne nemecky. Po vojne došlo k vysídleniu nemeckej populácie (Wikipedia). Pred vojnou tu žila aj jedna z najvýznamnejších židovských moravských komunít, avšak holokaust ju výrazne zdecimoval (jguideeurope.org). Mikulov sa od roku 1249 do 1560 vyvíjal ako centrum panstva pod vedením rodu Liechtensteinovcov. Neskôr, od 1575 do 1945, prevzal vládu rod Dietrichsteinovcov. Sľubný vývoj však narušili švédske vpády v roku 1645, následné turecké a uhorské , ako aj ničivé požiare v rokoch 1663 a 1719. 22. apríla 1945 zámok takmer celý vyhorel (mikulov.cz).

Dominantou mesta je hrad – dnes zámok. Pôvodne bol postavený v románskom štýle, neskôr prestavaný do renesančného a barokového tvaru (amazingczechia.com). Na východe je prírodná rezervácia „Svatý kopeček“ s krížovou cestou a kaplnkou svätého Sebastiána (Wikipedia). Nachádza sa tu aj synagóga a židovský cintorín s približne 4000 náhrobkami (Wikipedia). 2. decembra 1805 po bikte u Slavkova bol v Mikulovskom zámku dojednaný predbežný mier medzi Francúzskom a Rakúskom. 26. júla 1866 zase prímerie medzi Rakúskom a Pruskom (Wikipedia).

Mikulov má jedinečný „taliansky“ charakter, ktorý vznikol vďaka bielym vápencovým svahom Pavlovských vrchov, špecifickej flóre a faune a mimoriadne teplému, slnečnému klímatu pripomínajúcemu Toskánsko či južnú Európu. Vďaka talianskym architektonickým prvkom a prepojeniu s miestnou krajinou získal Mikulov svoje typické panorámy a nezameniteľnú atmosféru. Od tej doby patrí medzi najvýznamnejšie historické rezidenčné Česka.

Mikulov is a town in southern Moravia, close to the Austrian border. It lies at an elevation of 242 meters above sea level (mikulov.cz). The town is situated in the Mikulov Highlands and partially belongs to the protected landscape area Pálava. It is a center of the wine-growing region; thanks to the favorable climate, viticulture thrives here and represents an important part of local identity (Wikipedia). The limestone slopes of Pálava significantly influence the character of the local wines (mikulov.cz). Mikulov has approximately 7,500 inhabitants (Wikipedia). The German name for Mikulov is Nikolsburg. The town’s name comes from the given name Mikul, a local variant of the name Mikuláš (Nicholas). The historical center is declared an urban heritage reserve (Wikipedia).

The first written mention dates back to 1249 (rmm.cz). Before World War II, German was the predominant language spoken in Mikulov. After the war, the German population was expelled (Wikipedia). The town was also home to one of the most important Jewish communities in Moravia, which was heavily decimated during the Holocaust (jguideeurope.org). From 1249 to 1560, Mikulov developed as the center of an estate under the Liechtenstein family. Later, from 1575 to 1945, it was ruled by the Dietrichstein family. Its promising development was disrupted by the Swedish invasion in 1645, subsequent Turkish and Hungarian wars, and devastating fires in 1663 and 1719. On April 22, 1945, the castle was almost completely destroyed by fire (mikulov.cz).

The dominant landmark of the town is the castle (formerly a castle, now a chateau). Originally built in the Romanesque style, it was later rebuilt in Renaissance and Baroque forms (amazingczechia.com). To the east lies the nature reserve „Svatý kopeček“ with a Calvary trail and the Chapel of St. Sebastian (Wikipedia). There is also a synagogue and a Jewish cemetery with approximately 4,000 tombstones (Wikipedia). On December 2, 1805, after the Battle of Austerlitz, preliminary peace negotiations between France and Austria took place in the Mikulov Chateau. On July 26, 1866, an armistice between Austria and Prussia was concluded here (Wikipedia).

Mikulov has a unique “Italian” character created by the white limestone slopes of the Pavlov Hills, its distinctive flora and , and a warm, sunny climate reminiscent of Tuscany or southern Europe. Thanks to Italian architectural elements and the connection with the surrounding landscape, Mikulov has acquired its characteristic panoramas and unmistakable atmosphere. Since then, it has been considered one of the most important historical residential towns in the Czech Republic.

Mikulov ist eine Stadt in Südmähren, nahe der österreichischen Grenze. Sie liegt auf einer Höhe von 242 Metern über dem Meeresspiegel (mikulov.cz). Die Stadt befindet sich im Mikulov-Gebirge und gehört teilweise zum Landschaftsschutzgebiet Pálava. Sie ist ein Zentrum des Weinbaus; dank des günstigen Klimas gedeiht der Weinbau hier sehr gut und bildet einen wichtigen Teil der örtlichen Identität (Wikipedia). Die Kalksteinhänge der Pálava beeinflussen den Charakter der lokalen Weine maßgeblich (mikulov.cz). Mikulov hat etwa 7.500 Einwohner (Wikipedia). Der deutsche Name von Mikulov lautet Nikolsburg. Der Stadtname leitet sich vom Vornamen Mikul ab, einer lokalen Form des Namens Mikuláš. Das historische Stadtzentrum ist als städtisches Denkmalreservat geschützt (Wikipedia).

Die erste schriftliche Erwähnung stammt aus dem Jahr 1249 (rmm.cz). Vor dem Zweiten Weltkrieg wurde in Mikulov überwiegend Deutsch gesprochen. Nach dem Krieg wurde die deutsche Bevölkerung vertrieben (Wikipedia). Vor dem Krieg lebte hier auch eine der bedeutendsten jüdischen Gemeinden Mährens, die jedoch durch den Holocaust stark dezimiert wurde (jguideeurope.org). Von 1249 bis 1560 entwickelte sich Mikulov als Zentrum einer Herrschaft unter dem Geschlecht der Liechtenstein. Später, von 1575 bis 1945, regierte hier das Geschlecht der Dietrichstein. Die vielversprechende Entwicklung wurde jedoch durch den schwedischen Einfall 1645, durch die folgenden Türken- und Ungarnkriege sowie durch verheerende Brände in den Jahren 1663 und 1719 unterbrochen. Am 22. April 1945 brannte das Schloss nahezu vollständig nieder (mikulov.cz).

Das Wahrzeichen der Stadt ist die Burg, heute ein Schloss. Ursprünglich im romanischen Stil erbaut, wurde es später im Renaissance- und Barockstil umgestaltet (amazingczechia.com). Im Osten liegt das Naturschutzgebiet „Svatý kopeček“ mit einem Kreuzweg und der Kapelle des heiligen Sebastian (Wikipedia). In der Stadt befinden sich auch eine Synagoge und ein jüdischer Friedhof mit etwa 4.000 Grabsteinen (Wikipedia). Am 2. Dezember 1805 wurden nach der Schlacht bei Austerlitz im Schloss von Mikulov die vorläufigen Friedensverhandlungen zwischen Frankreich und Österreich geführt. Am 26. Juli 1866 wurde hier ein Waffenstillstand zwischen Österreich und Preußen geschlossen (Wikipedia).

Mikulov besitzt einen einzigartigen „italienischen“ Charakter, der durch die weißen Kalksteinhänge der Pollauer Berge, die besondere Flora und Fauna sowie das warme, sonnige Klima entsteht, das an die Toskana oder Südeuropa erinnert. Dank italienischer Architekturelemente und der Verbindung mit der Landschaft hat Mikulov seine typischen Panoramen und seine unverwechselbare Atmosphäre erhalten. Seitdem gehört es zu den bedeutendsten historischen Residenzstädten Tschechiens.

Mikulov je město na jižní Moravě, blízko hranic s Rakouskem. Nachází se v nadmořské výšce 242 metrů (mikulov.cz). Leží v Mikulovských vrších a částečně spadá do chráněné krajinné oblasti Pálava. Je centrem vinařské oblasti; díky příznivému klimatu se zde vinařství daří a tvoří důležitou součást místní identity (Wikipedia). Vápencové svahy Pálavy výrazně ovlivňují charakter zdejších vín (mikulov.cz). V Mikulově žije přibližně 7 500 obyvatel (Wikipedia). Německý název pro Mikulov je Nikolsburg. Název města pochází od křestního jména Mikul, domácí podoby jména Mikuláš. Historické jádro je městskou památkovou rezervací (Wikipedia).

První písemná zmínka pochází z roku 1249 (rmm.cz). Před 2. světovou válkou se v Mikulově převážně mluvilo německy. Po válce došlo k odsunu německého obyvatelstva (Wikipedia). Před válkou zde žila také jedna z nejvýznamnějších židovských komunit na Moravě, kterou však holokaust výrazně zdecimoval (jguideeurope.org). Od roku 1249 do 1560 se Mikulov rozvíjel jako centrum panství rodu Lichtenštejnů. Později, od roku 1575 do 1945, vládl rod Dietrichsteinů. Slibný rozvoj přerušily švédské vpády roku 1645, následné turecké a uherské války a ničivé požáry v letech 1663 a 1719. Dne 22. dubna 1945 zámek téměř celý vyhořel (mikulov.cz).

Dominantou města je hrad – dnes zámek. Původně byl vystavěn v románském stylu, později přestavěn do renesanční a barokní podoby (amazingczechia.com). Na východě se nachází přírodní rezervace „Svatý kopeček“ s křížovou cestou a kaplí svatého Šebestiána (Wikipedia). Je zde také synagoga a židovský hřbitov s přibližně 4 000 náhrobky (Wikipedia). Dne 2. prosince 1805 byl po bitvě u Slavkova na mikulovském zámku sjednán předběžný mír mezi Francií a Rakouskem. Dne 26. července 1866 zde bylo uzavřeno příměří mezi Rakouskem a Pruskem (Wikipedia).

Mikulov má jedinečný „italský“ charakter, který vznikl díky bílým vápencovým svahům Pavlovských vrchů, specifické flóře a fauně a mimořádně teplému, slunnému klimatu připomínajícímu Toskánsko či jižní Evropu. Díky italským architektonickým prvkům a propojení s okolní krajinou získal Mikulov své typické panorámy a nezaměnitelnou atmosféru. Od té doby patří mezi nejvýznamnější historická rezidenční města Česka.

TOP

Všetky

Krajina, Slovensko, Obce, Príroda, Slovenské, Biotopy, Fotografie

Vršatec

skala
Hits: 2730

Vršatec sa nachádza nad Vršatským Podhradím.

Vršatské bradlá sú mohutným vápencovým masívom, viditeľné sú z veľkej vzdialenosti. Nad obcou sa nachádza aj hrad Vršatec. Už v roku 1244 sa spomína Vršatec (trencin.sk). Vršatské bradlá sú významná geologická a paleontologická lokalita. Nachádza sa tu veľké množstvo fosílii plytkého aj hlbokého jurského a kriedového mora, amonity, belemnity, ľaliovky, lastúrniky posidonia a mikrofosílie foraminifery, rádiolarie, prvoky calpionela (Morycowa, Mišík, 2005). Vyskytujú sa tu vzácne : Parnassius apollo, Parnassius mnemosyne, Papilio machaon, Aglia tau. chrobák Rosalia alpina (Wikipedia). Vršatské bradlá sú prírodnou rezerváciou (enviroportal.sk). Vršatec lákal k poznaniu, ku rekreácii aj v dávnejšej minulosti, svedčia o tom výskumné správy prírodovedcov zo začiatku 19. storoča – A. Rochel, J. Ľ. Holuby, K. Domin a ďalší. Svedčili o tom aj rekreačné zariadenia (Informačná tabuľa).

Sú najvýraznejším a najvyšším skalným bradlovým hrebeňom na Slovensku (550 – 830 metrov nad morom). Vápencový masív pochádza z jury (spoznaj.eu). Vršatské bradlá sú jedným z najvýraznejších prírodných útvarov na Slovensku. Je súčasťou Bielych Karpát, týči sa nad obcou Vršatské Podhradie a je viditeľný z veľkej vzdialenosti. Vršatské bradlá sú súčasťou bradlového pásma, ktoré prechádza severným údolím Váhu. Tento pás sa tiahne od Moravy až po východné a je tvorený sériou vápencových a dolomitických útvarov, ktoré vznikli v období jury a kriedy. Najvyšším vrchom Vršatských bradiel je Chmeľová s nadmorskou výškou 925 metrov. Geologicky sú bradlá tvorené prevažne czorsztynskou bradlovou jednotkou, ktorá pozostáva z rôznych typov vápencov, vrátane krinoidových (ľaliovkových), biohermných (útesových) a kalpionelových vápencov. Tieto horniny svedčia o sedimentácii v plytkých moriach počas strednej až vrchnej jury a spodnej kriedy. V oblasti Chmeľovej sa nachádzajú aj vrstvy vulkanických hornín (Wikipédia).

Najstaršie pozostatky prítomnosti ľudí v tejto lokalite sú z mladšej až neskorej doby kamennej. Našli sa tu kamenné nástroje na Chmeľovej a v sedle medzi Bielym Vrchom a Dielom. Výraznejšie osídlenie je datované z neskorou dobou bronzovou, s ľuďmi lužických popolnicových polí. Prejavovali sa pohrebiskami a žiarovými hrobmi, niekedy prekrytými mohylami. Vyskytli sa aj sídliska. V lokalite Zazámčie v okolí bývalého kúpaliska (Informačná tabuľa). Neskoršie osídlenie už je o púchovskej kultúre. Výrazné stopy zanechali slovanskí predkovia, v lokalite Medziskalie sa našli železné predmety z 9. až počiatku 10. storočia – kosa, krojidlo, radlica, motyky, nákovy, kliešte, vrták, obojručné nože, sekery. V priebehu 13. storočia sa začal stavať stredoveký hrad. Už koncom 13. storočia sa dostal do rúk Matúša Čáka. Od roku 1396 patril Ctiborovi zo Ctiboríc. Do zániku hradu v roku 1707 vystriedal mnohých majiteľov (Wikipedia). Hrad Vršatec bol postavený na neprístupných vápencových skalách a patril medzi najvyššie položené na Slovensku. Jeho strategická poloha mu poskytovala prirodzenú ochranu a umožňovala kontrolu nad dôležitými obchodnými cestami. Počas svojej histórie hrad vystriedal viacerých majiteľov a v 14. storočí bol v držbe Matúša Čáka Trenčianskeho. V roku 1708 bol hrad počas Rákócziho povstania zničený a odvtedy zostal v ruinách (trencin.sk).

Vršatské bradlá sú domovom pre rozmanitú flóru a faunu. Vyskytujú sa tu vzácne druhy rastlín a živočíchov, vrátane chránených druhov motýľov, ako sú jasoň červenooký – Parnassius apollo, jasoň chochlačkový – Parnassius mnemosyne, vidlochvost feniklový – Papilio machaon a okáň hruškový – Aglia tau. Z chrobákov je významný výskyt fúzača alpského – Rosalia alpina (Wikipédia). Súčasťou širšieho okolie Krivoklátska dolina. Nachádzajú sa tu najsevernejšie výskyty teplomilných spoločenstiev vzácnych a ohrozených rastlín a živočíchov v Bielych Karpatoch, výrazne odlišných od ostatných lokalít bradlového pásma. Napr. ľan rakúsky, spriadač egrešový. Okrem toho sa tu vyskytujú orchideje, všetky tri naše druhy prilboviek, kruštík prehliadaný, jazyk jelení, jasoň chochlačkový, užovka stromová, ďateľ bielochrbtý, muchárik bielokrký. V doline sa nachádza aj Krivoklátska tiesňava. Tam sa bol zaznamený modráčik konzincový, mora piesčinová, hmyzovník Holybyho, kruštík drobnolistý, kruštík rožkatý, vemenník zelenkastý. Záver tvoria tzv. Krivoklátske . Vyskytuje sa tu vzácny mravec Coptoformica exsecta, päťprstnica hustokvetá, kruštík močiarny, kosatec trávolistý, hadivka obyčajná, bielokvet močiarny. Súčasťou Krivoklátskej doliny je aj Dračia studňa, jediný vodopád v Bielych Karpatoch (Informačná tabuľa).

Prvý novodobý náučný chodník bol v okolí Vršatca sprístupnený v 80-tych rokov 20. storočia. Viedol z Vršatského Podhradia do Červeného Kameňa. Rekonštruovaný bol v roku 2005. Stal sa okružným, využíval existujúce turistické chodníky. Jeho súčasná podoba je dlhá asi 6 km (Informačná tabuľa). 

Vršatec lies above the village of Vršatské Podhradie.

The Vršatské Klippen are a massive limestone formation visible from a great distance. Above the village stand the ruins of Vršatec Castle. Vršatec is mentioned as early as 1244 (trencin.sk). The Vršatské Klippen are an important geological and paleontological site. They contain numerous fossils from both shallow and deep Jurassic and Cretaceous seas—ammonites, belemnites, crinoids, the bivalve Posidonia, and microfossils such as foraminifera, radiolarians, and the calpionellid protozoans (Calpionella) (Morycowa, Mišík, 2005). Rare butterflies occur here: Parnassius apollo, Parnassius mnemosyne, Papilio machaon, Aglia tau, as well as the beetle Rosalia alpina (Wikipedia). The Vršatské Klippen are a nature reserve (enviroportal.sk). Vršatec has long attracted scholars and visitors; research reports from the early 19th century by A. Rochel, J. Ľ. Holuby, K. Domin and others, as well as historical recreation facilities, bear witness to this (information board).

They form the most prominent and highest klippen ridge in Slovakia (550–830 m a.s.l.). The limestone massif dates to the Jurassic (spoznaj.eu). The Vršatské Klippen are among the most striking natural formations in Slovakia. They are part of the White Carpathians, rising above Vršatské Podhradie and visible from afar. They belong to the Klippen Belt that runs through the northern valley, stretching from Moravia to eastern Slovakia and made up of a series of limestone and dolomitic bodies formed in the Jurassic and Cretaceous. The highest peak of the Vršatské Klippen is Chmeľová (925 m). Geologically, the klippen belong mainly to the Czorsztyn Klippen Unit and consist of various limestones, including crinoidal, biohermal (reef) and calpionellid limestones. These rocks record deposition in shallow seas during the Middle to Late Jurassic and the Early Cretaceous. Layers of volcanic rocks also occur in the Chmeľová area (Wikipedia).

The oldest traces of humans here date to the Late and Final Stone Age. Stone tools were found on Chmeľová and in the saddle between Biely vrch and Diel. More substantial settlement comes from the Late Bronze Age and the Lusatian Urnfield culture, evidenced by cemeteries and cremation graves, sometimes covered by barrows, and by traces of dwellings—e.g., at Zazámčie near the former swimming pool (information board). Later settlement belongs to the Púchov culture. The Slavs left significant remains; at Medziskalie iron objects from the 9th to early 10th century were found—a scythe, reaping hook, ploughshare, hoes, anvils, tongs, a drill, two-handed knives, axes. A medieval castle began to be built in the 13th century. By the end of that century it belonged to Matthew Csák. From 1396 it was held by Stibor of Stiborice. Until the castle’s demise in 1707 it changed owners many times (Wikipedia). Built on inaccessible limestone crags, Vršatec Castle ranked among the highest-situated castles in Slovakia. Its strategic position gave it natural protection and control over key trade routes. In 1708, during Rákóczi’s Uprising, the castle was destroyed and has remained a ruin ever since (trencin.sk).

The Vršatské Klippen host diverse flora and . Rare and protected butterflies occur here, including the Apollo (Parnassius apollo), the Clouded Apollo (Parnassius mnemosyne), the Old World Swallowtail (Papilio machaon), and the Tau Emperor (Aglia tau). Among beetles, the Alpine longhorn Rosalia alpina is notable (Wikipedia). The wider area includes the Krivoklátska Valley. This is the northernmost occurrence in the White Carpathians of thermophilous communities of rare and endangered plants and animals, markedly different from other sites along the Klippen Belt—for example Austrian flax and the small eggar moth. Orchids occur here as well: all three of our helmet-orchids, the red helleborine, hart’s-tongue fern, the Clouded Apollo, the Aesculapian snake, white-backed woodpecker, and collared flycatcher. The valley also contains the Krivoklátska Gorge, with records of the violet copper butterfly, the sand-loving noctuid moth, Himantoglossum (Holyby’s bee orchid), the small-leaved and horned helleborines, and species such as the marsh fragrant orchid, grass-leaved iris, Arum maculatum, and Parnassia palustris. Its upper end forms the so-called Krivoklát Meadows, home to the rare ant Coptoformica exsecta, dense-flowered cinquefoil, marsh helleborine, and others. Part of the valley is the Dračia studňa (“Dragon’s Well”), the only waterfall in the White Carpathians (information board).

The first modern educational trail around Vršatec was opened in the 1980s. It led from Vršatské Podhradie to Červený Kameň. It was reconstructed in 2005, made circular, and routed along existing hiking paths. Its current length is about 6 km (information board).

Morycowa Ezbieta & Mišík Milan, 2005. Upper Jurassic shallow-watter scleractinian coral from the Klippen Belt (Western Carpathians, Slovakia). Geologica Carpathica, october 2005, 56, 5, pp. 415- 432