České, Česko, Krajina, Mestá, Mestá, Severné Čechy, Typ krajiny, Zahraničie

Krásna Lípa – centrum Českého Švajčiarska

skala
Hits: 2221

Mes­to Krás­na Lípa je cen­trom Čes­ké­ho Švaj­čiar­ska. Leží v nad­mor­skej výš­ke 426 met­rov nad morom (kras​na​li​pa​.cz) na hor­nom toku Kři­ni­ce na roz­hra­ní Národ­né­ho par­ku Čes­ké Švaj­čiar­sko a Lužic­kých hôr (Wiki­pe­dia CS). Na roz­lo­he 31.4 km2 tu žije 3601 oby­va­te­ľov (kras​na​li​pa​.cz). Nemec­ké pome­no­va­nie Krás­nej Lípy je Schön­lin­de. Miest­ne čas­ti Krás­nej Lípy: Dlou­hý Důl, Hely, Kamen­ná Hor­ka, Krás­na Lípa, Krás­ny Buk, Kyjov, Sněž­ná, Vlčí Hora, Zahra­dy (Wiki­pe­dia CS).

Prvá písom­ná zmien­ka je z roku 1361. V polo­vi­ci 16. sto­ro­čia pat­ri­la k tolš­tejn­ské­mu pan­stvu, ale v roku 1573 ju pre­da­li a pri­po­ji­li ku kame­nic­ké­mu pan­stvu (kras​na​li​pa​.cz). V 18. sto­ro­čí sa tu roz­ví­ja­la výro­ba a spra­co­va­nie tex­ti­lu (Wiki­pe­dia CS). Od roku 1870 je Krás­na Lípa mes­tom (kras​na​li​pa​.cz). V dobe Rakúsko-​Uhorska bola Krás­na Lípa jed­no z najp­rie­my­slo­vej­ších a naj­bo­hat­ších miest Čes­ku. Vyrá­ba­li sa tu pan­ču­chy, úple­to­vý tovar, boli tu rôz­ne tex­til­ky (ces​kes​vy​car​sko​.cz). Do polo­vi­ce 20. sto­ro­čia je oby­va­teľ­stvo zväč­ša nemec­ké (Wiki­pe­dia CS). Ku znač­né­mu úpad­ku mes­ta doš­lo po odsu­ne nemec­kých oby­va­te­ľov po dru­hej sve­to­vej voj­ne. Počet sa zní­žil na polo­vi­cu, asa­no­va­ných bolo asi 300 opus­te­ných domov (kras​na​li​pa​.cz). Tunaj­šia oblasť je zná­ma typic­ký­mi pod­stáv­ko­vý­mi doma­mi (kras​na​li​pa​.cz).

His­to­ric­ké cen­trum Krás­nej Lípy je cha­rak­te­ris­tic­ké baro­ko­vý­mi a rene­sanč­ný­mi stav­ba­mi. Medzi význam­né pamiat­ky pat­rí kos­tol Svä­té­ho Pet­ra a Pav­la, rad­ni­ca a ďal­šie his­to­ric­ké budo­vy, kto­ré odrá­ža­jú kul­túr­ne dedič­stvo mesta.

The town of Krás­ná Lípa is the cen­ter of the Czech Swit­zer­land. It is situ­ated at an alti­tu­de of 426 meters abo­ve sea level (kras​na​li​pa​.cz) on the upper rea­ches of the Kři­ni­ce River, at the bor­der of the Czech Swit­zer­land Nati­onal Park and the Lusa­tian Moun­tains (Wiki­pe­dia CS). With an area of​31.4 km², it is home to 3601 inha­bi­tants (kras​na​li​pa​.cz). The Ger­man name for Krás­ná Lípa is Schön­lin­de. The local parts of Krás­ná Lípa inc­lu­de: Dlou­hý Důl, Hely, Kamen­ná Hor­ka, Krás­ná Lípa, Krás­ný Buk, Kyjov, Sněž­ná, Vlčí Hora, Zahra­dy (Wiki­pe­dia CS).

The first writ­ten men­ti­on dates back to 1361. In the mid-​16th cen­tu­ry, it belo­n­ged to the Tolš­tejn esta­te, but in 1573 it was sold and anne­xed to the Kame­nic­ké esta­te (kras​na​li​pa​.cz). In the 18th cen­tu­ry, tex­ti­le pro­duc­ti­on and pro­ces­sing flou­ris­hed here (Wiki­pe­dia CS). Sin­ce 1870, Krás­ná Lípa has been a town (kras​na​li​pa​.cz). During the time of the Austro-​Hungarian Empi­re, Krás­ná Lípa was one of the most indus­tria­li­zed and wealt­hiest towns in the Czech Repub­lic. Stoc­kings, knit­we­ar, and vari­ous tex­ti­les were pro­du­ced here (ces​kes​vy​car​sko​.cz). Until the mid-​20th cen­tu­ry, the popu­la­ti­on was most­ly Ger­man (Wiki­pe­dia CS). The city expe­rien­ced a sig­ni­fi­cant dec­li­ne after the expul­si­on of Ger­man inha­bi­tants fol­lo­wing World War II. The popu­la­ti­on dec­re­a­sed by half, with around 300 aban­do­ned hou­ses being demo­lis­hed (kras​na​li​pa​.cz). The local area is kno­wn for its typi­cal half-​timbered hou­ses (kras​na​li​pa​.cz).

The his­to­ric cen­ter of Krás­ná Lípa is cha­rac­te­ri­zed by Baro­que and Renais­san­ce buil­dings. Among the sig­ni­fi­cant land­marks are the Church of St. Peter and Paul, the Town Hall, and other his­to­ri­cal buil­dings ref­lec­ting the cul­tu­ral heri­ta­ge of the city.

Die Stadt Krás­ná Lípa ist das Zen­trum der Böh­mis­chen Sch­we­iz. Sie liegt auf einer Höhe von 426 Metern über dem Mee­ress­pie­gel (kras​na​li​pa​.cz) an den obe­ren Fluss­lä­u­fen der Kři­ni­ce, an der Gren­ze des Nati­onal­parks Böh­mis­che Sch­we­iz und des Lau­sit­zer Gebir­ges (Wiki­pe­dia CS). Auf einer Flä­che von 31,4 km² leben hier 3601 Ein­woh­ner (kras​na​li​pa​.cz). Der deuts­che Name für Krás­ná Lípa lau­tet Schön­lin­de. Zu den ört­li­chen Tei­len von Krás­ná Lípa gehören: Dlou­hý Důl, Hely, Kamen­ná Hor­ka, Krás­ná Lípa, Krás­ný Buk, Kyjov, Sněž­ná, Vlčí Hora, Zahra­dy (Wiki­pe­dia CS).

Die ers­te sch­rift­li­che Erwäh­nung stammt aus dem Jahr 1361. In der Mit­te des 16. Jahr­hun­derts gehör­te sie zum Gut Tolš­tejn, wur­de aber 1573 ver­kauft und dem Gut Kame­nic­ké angesch­los­sen (kras​na​li​pa​.cz). Im 18. Jahr­hun­dert flo­rier­te hier die Tex­til­pro­duk­ti­on und ‑verar­be­i­tung (Wiki­pe­dia CS). Seit 1870 ist Krás­ná Lípa eine Stadt (kras​na​li​pa​.cz). Zur Zeit des österreichisch-​ungarischen Rei­ches war Krás­ná Lípa eine der indus­tria­li­sier­tes­ten und wohl­ha­bend­sten Städ­te in Tsche­chien. Hier wur­den Strümp­fe, Strick­wa­ren und vers­chie­de­ne Tex­ti­lien her­ges­tellt (ces​kes​vy​car​sko​.cz). Bis Mit­te des 20. Jahr­hun­derts war die Bevöl­ke­rung größten­te­ils deutsch (Wiki­pe­dia CS). Die Stadt erleb­te nach der Ver­tre­i­bung der deuts­chen Bewoh­ner nach dem Zwe­i­ten Weltk­rieg einen bede­uten­den Nie­der­gang. Die Bevöl­ke­rung hal­bier­te sich, und rund 300 ver­las­se­ne Häu­ser wur­den abge­ris­sen (kras​na​li​pa​.cz). Die loka­le Gegend ist für ihre typis­chen Fach­werk­hä­u­ser bekannt (kras​na​li​pa​.cz).

Das his­to­ris­che Zen­trum von Krás­ná Lípa ist durch baroc­ke und Renais­san­ce­ge­bä­u­de gep­rägt. Zu den bede­uten­den Sehen­swür­dig­ke­i­ten gehören die Kir­che St. Peter und Paul, das Rat­haus und ande­re his­to­ris­che Gebä­u­de, die das kul­tu­rel­le Erbe der Stadt widerspiegeln.

Mias­to Krás­ná Lípa jest cen­trum Czes­kiej Szwaj­ca­rii. Poło­żo­ne jest na wyso­ko­ści 426 met­rów nad pozi­omem mor­za (kras​na​li​pa​.cz) na gór­nym bie­gu rze­ki Kři­ni­ce, na gra­ni­cy Par­ku Naro­do­we­go Czes­ka Szwaj­ca­ria i Gór Łużyc­kich (Wiki­pe­dia CS). Na powierzch­ni 31,4 km² miesz­ka tutaj 3601 miesz­ka­ńców (kras​na​li​pa​.cz). Nie­miec­ka nazwa Krás­nej Lípy to Schön­lin­de. Lokal­ne części Krás­nej Lípy to: Dlou­hý Důl, Hely, Kamen­ná Hor­ka, Krás­ná Lípa, Krás­ný Buk, Kyjov, Sněž­ná, Vlčí Hora, Zahra­dy (Wiki­pe­dia CS).

Pier­ws­za pisem­na wzmian­ka pocho­dzi z roku 1361. W poło­wie XVI wie­ku nale­ża­ła do dóbr Tolš­tejn, ale w 1573 roku zosta­ła spr­ze­da­na i przy­łąc­zo­na do dóbr Kame­nic­ké (kras​na​li​pa​.cz). W XVIII wie­ku rozwi­ja­ła się tu pro­dukc­ja i przet­wórst­wo teks­ty­li­ów (Wiki­pe­dia CS). Od 1870 roku Krás­na Lípa jest mias­tem (kras​na​li​pa​.cz). W cza­sach Austro-​Węgier Krás­na Lípa była jed­nym z naj­bar­dziej upr­ze­my­sło­wi­onych i naj­bo­gats­zych miast w Cze­chach. Pro­du­ko­wa­no tu pońc­zo­chy, dzia­ni­ny i różne teks­ty­lia (ces​kes​vy​car​sko​.cz). Do poło­wy XX wie­ku lud­no­ść była głó­wnie nie­miec­ka (Wiki­pe­dia CS). Mias­to doświadc­zy­ło znacz­ne­go upad­ku po wysied­le­niu nie­miec­kich miesz­ka­ńców po II woj­nie świa­to­wej. Licz­ba miesz­ka­ńców zmniejs­zy­ła się o poło­wę, a oko­ło 300 opuszc­zo­nych domów zosta­ło wybur­zo­nych (kras​na​li​pa​.cz). Lokal­na oko­li­ca jest zna­na z typo­wych domów szkie­le­to­wych (kras​na​li​pa​.cz).

His­to­rycz­ne cen­trum Krás­nej Lípy cha­rak­te­ry­zu­je się budyn­ka­mi baro­ko­wy­mi i rene­san­so­wy­mi. Do ważnych zabyt­ków nale­żą kości­ół św. Piot­ra i Pawła, ratusz oraz inne his­to­rycz­ne budyn­ki, któ­re odzwier­cied­la­ją dzie­dzict­wo kul­tu­ro­we miasta.

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

Česko, Krajina, Zahraničie

Najzobrazovanejšie fotografie z Česka

skala
Hits: 202

Use Facebook to Comment on this Post

České, Česko, Krajina, Mestá, Mestá, Severné Čechy, Typ krajiny, Zahraničie

Česká Kamenice – mesto kde chodil do škola Antonín Dvořák

skala
Hits: 1278

Čes­ká Kame­ni­ce, nemec­ky Böh­misch Kam­nitz, je mes­to v sever­ných Čechách, cez kto­ré tečie rie­ka Kame­ni­ce. His­to­ric­ké jad­ro je mest­skou pamiat­ko­vou zónou. Na plo­che 38.76 km2 žije 5247 oby­va­te­ľov. Nad­mor­ská výš­ka mes­ta je 301 met­rov nad morom (Wiki­pe­dia CZ). Mes­to lemu­jú Lužic­ké hory, Čes­ké Švaj­čiar­ko a Čes­ké Stre­do­ho­rie (luzic​ke​-hory​.cz). Prvá písom­ná zmien­ka o mes­te je z roku 1352, avšak vo väč­ši­ne pub­li­ká­cií je uve­de­né, že bolo zalo­že­né už pred rokom 1283 (Wiki­pe­dia CZ). Pod­ľa luzic​ke​-hory​.cz mes­to vznik­lo mož­no už v 11. sto­ro­čí a obý­va­né bolo Lužíc­ký­mi Srb­mi. Oko­lo polo­vi­ce 13. sto­ro­čia sem priš­li nemec­kí osíd­len­ci. V roku 1394 tu stá­lo 67 domov (luzic​ke​-hory​.cz). Po dru­hej sve­to­vej voj­ne bola vysíd­le­ná väč­ši­na miest­nych oby­va­te­ľov. Od roku 2005 je mes­to tzv. His­to­ric­kým mes­tom. Zámok pochá­dza z prvej polo­vi­ci 16. sto­ro­čia. Miest­ne čas­ti: Čes­ká Kame­ni­ce, Dol­ní Kame­ni­ce, Fili­pov, Hor­ní Kame­ni­ce, Huní­kov, Kame­nic­ká Nová Vís­ka, Ker­har­ti­ce, Lís­ka, Pekel­ský Důl, Vís­ka pod Lesy (Wiki­pe­dia CZ). O jese­ne 1856 do leta 1857 nav­šte­vo­val tunaj­šiu meš­tian­sku ško­lu Anto­nín Dvo­řák (ces​ka​-kame​ni​ce​.cz). V mla­dos­ti tu v rokoch 1720 – 1728 žil Chris­toph Wil­li­bald Gluck, kto­ré­ho otec Ale­xan­der bol les­ní­kom na tunaj­šom pan­stve (luzic​ke​-hory​.cz). V his­to­ric­kom cen­tre mes­ta sa zacho­va­la archi­tek­tú­ra, kto­rá odrá­ža bohat­stvo minu­los­ti. Mes­tu domi­nu­je kos­tol svä­tej Kata­rí­ny. Lákad­lom je blíz­kosť národ­né­ho par­ku Čes­ké Švaj­čiar­sko. Neďa­le­ko sa nachá­dza Zápol­ský zámok s krás­ny­mi záh­ra­da­mi. Miest­ne reštau­rá­cie a kaviar­ne ponú­ka­jú tra­dič­né lužic­ké špe­cia­li­ty a domá­ce dezerty.

Čes­ká Kame­ni­ce, kno­wn as Böh­misch Kam­nitz in Ger­man, is a town in nort­hern Bohe­mia through which the Kame­ni­ce River flo­ws. The his­to­ric core is desig­na­ted as a muni­ci­pal heri­ta­ge zone. With an area of 38.76 km², it is home to 5,247 inha­bi­tants. The town’s ele­va­ti­on is 301 meters abo­ve sea level (Wiki­pe­dia CZ). The town is sur­roun­ded by the Lusa­tian Moun­tains, the Czech Swit­zer­land, and the Czech Cen­tral High­lands (luzic​ke​-hory​.cz). The first writ­ten men­ti­on of the town is from 1352, alt­hough in most pub­li­ca­ti­ons, it is sta­ted that it was foun­ded befo­re 1283 (Wiki­pe­dia CZ). Accor­ding to luzic​ke​-hory​.cz, the town may have ori­gi­na­ted as ear­ly as the 11th cen­tu­ry and was inha­bi­ted by Lusa­tian Sorbs. In the mid-​13th cen­tu­ry, Ger­man sett­lers arri­ved here. In 1394, the­re were 67 hou­ses here (luzic​ke​-hory​.cz). After World War II, the majo­ri­ty of the local resi­dents were disp­la­ced. Sin­ce 2005, the town has been desig­na­ted as a ​“His­to­ric Town”. The cast­le dates back to the first half of the 16th cen­tu­ry. Local dis­tricts inc­lu­de: Čes­ká Kame­ni­ce, Dol­ní Kame­ni­ce, Fili­pov, Hor­ní Kame­ni­ce, Huní­kov, Kame­nic­ká Nová Vís­ka, Ker­har­ti­ce, Lís­ka, Pekel­ský Důl, and Vís­ka pod Lesy (Wiki­pe­dia CZ). In the autumn of 1856 to the sum­mer of 1857, Anto­nín Dvo­řák atten­ded the local town scho­ol here (ces​ka​-kame​ni​ce​.cz). In his youth, from 1720 to 1728, Chris­toph Wil­li­bald Gluck lived here, who­se fat­her Ale­xan­der was a fores­ter on the local esta­te (luzic​ke​-hory​.cz). The his­to­ric cen­ter of the town retains archi­tec­tu­re that ref­lects its rich past. The domi­nant fea­tu­re is the Church of St. Cat­he­ri­ne. The pro­xi­mi­ty to the Čes­ké Švaj­čiar­sko Nati­onal Park is an att­rac­ti­on. Near­by is the Zapol­sky Cast­le with beau­ti­ful gar­dens. Local res­tau­rants and cafes offer tra­di­ti­onal Lusa­tian spe­cial­ties and home­ma­de desserts.

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

České, Česko, Krajina, Mestá, Severná Morava, Zahraničie

Valašské Klobouky – mesto so secesnou architektúrou

skala
Hits: 299

Valaš­ské Klo­bou­ky sa nachá­dza­jú na sever­nom výbež­ku Bie­lych Kar­pát – CHKO Bie­le Kar­pa­ty, kto­ré sú bio­sfé­ric­kou rezer­vá­ci­ou UNESCO. V nad­mor­skej výš­ke 405 met­rov nad morom. Na plo­che 14,11 km2 tu žije 5001 oby­va­te­ľov (valass​kek​lo​bou​ky​.cz). Nemec­ky Wal­la­chisch Klo­bouk sa nachá­dza­jú 27 km od Zlí­na na rie­ke Bru­mov­ka (mies­te zva­ná aj Klo­buč­ka). Šty­ri čas­ti: Valaš­ské Klo­bou­ky, Lipi­na, Miro­šov, Smo­li­na (Wiki­pe­dia).

Prvá písom­ná zmien­ka je z roku 1341. His­to­ric­ké náz­vy: Clo­buk, Klo­bú­ky, Klo­bou­ky. Od roku 1848 sa sta­li Valaš­ské Klo­bou­ky cen­trom juž­né­ho Valaš­ska (valass​kek​lo​bou​ky​.cz). Spô­sob hos­po­dá­re­nia uží­va­ný v rumun­skom Valaš­sku – hos­po­dá­re­nie na hor­ských kopa­ni­ciach, chov ovcí a kôz, dal kolo­ni­zá­cii názov valaš­ská. Roz­mach kolo­ni­zá­cie sa pre­ta­vil už v 17. sto­ro­čí do pome­no­va­nia regi­ó­nu Valaš­sko. Význam­ným remes­lom kra­ja sa sta­lo súken­níc­tvo (valass​kek​lo​bou​ky​.cz). Význam­né osob­nos­ti Valaš­ských Klo­bú­kov: archi­tekt Hubert Gess­ner, spi­so­va­teľ Ladi­slav Mňač­ko (valass​kek​lo​bou​ky​.cz). Nachá­dza­jú sa tu archi­tek­to­nic­ké per­ly sece­sie. Zaslú­žil sa o ne Hubert Gess­ner, kto­rý je pova­žo­va­ný za jed­né­ho z naj­výz­nam­nej­ších archi­tek­tov v stred­nej Euró­pe prvej polo­vi­ce 20. sto­ro­čia (valass​kek​lo​buc​ko​.cz). Kraj oko­lo Valaš­ských Klo­bú­kov sľu­bu­je, že ak otvo­rí­te okno, bude­te počuť ticho. Ľudí v horách veľa tu nestret­ne­te, ale oni vás srdeč­ne pozdra­via a pria­mo vám hľa­dia do očí. Srd­ce majú na dla­ni (valass​kek​lo​buc​ko​.cz).

Valaš­ské Klo­bou­ky are loca­ted at the nort­hern tip of the Whi­te Car­pat­hians – the Whi­te Car­pat­hians Pro­tec­ted Lands­ca­pe Area, which is a UNESCO bio­sp­he­re reser­ve. At an alti­tu­de of 405 meters abo­ve sea level, cove­ring an area of 14.11 km², it is home to 5001 inha­bi­tants (valass​kek​lo​bou​ky​.cz). In Ger­man, Wal­la­chisch Klo­bouk is situ­ated 27 km from Zlín on the Bru­mov­ka River (also kno­wn as Klo­buč­ka). It con­sists of four parts: Valaš­ské Klo­bou­ky, Lipi­na, Miro­šov, Smo­li­na (Wiki­pe­dia).

The first writ­ten men­ti­on dates back to 1341. His­to­ri­cal names inc­lu­de Clo­buk, Klo­bú­ky, Klo­bou­ky. Sin­ce 1848, Valaš­ské Klo­bou­ky has beco­me the cen­ter of sout­hern Valaš­sko (valass​kek​lo​bou​ky​.cz). The far­ming met­hod used in Roma­nian Valaš­sko – far­ming in moun­tain mea­do­ws, she­ep and goat far­ming – gave colo­ni­za­ti­on the name ​“Valaš­sko”. The expan­si­on of colo­ni­za­ti­on trans­for­med the regi­on into Valaš­sko in the 17th cen­tu­ry. The sig­ni­fi­cant craft of the regi­on beca­me wool manu­fac­tu­ring (valass​kek​lo​bou​ky​.cz). Notab­le figu­res from Valaš­ské Klo­bú­ky inc­lu­de archi­tect Hubert Gess­ner and wri­ter Ladi­slav Mňač­ko (valass​kek​lo​bou​ky​.cz). Archi­tec­tu­ral gems of the Art Nou­ve­au sty­le are found here, thanks to Hubert Gess­ner, con­si­de­red one of the most sig­ni­fi­cant archi­tects in Cen­tral Euro­pe in the first half of the 20th cen­tu­ry (valass​kek​lo​bou​ky​.cz). The regi­on around Valaš­ské Klo­bou­ky pro­mi­ses that if you open the win­dow, you will hear silen­ce. You won’t encoun­ter many peop­le in the moun­tains, but tho­se you meet will warm­ly gre­et you and look you in the eye. They wear the­ir hearts on the­ir sle­e­ves (valass​kek​lo​bou​ky​.cz).

Valaš­ské Klo­bou­ky leží na sever­ním výběž­ku Bílých Kar­pat – CHKO Bílé Kar­pa­ty, kte­ré jsou bio­sfé­ric­kou rezer­va­cí UNESCO, v nad­mo­řs­ké výš­ce 405 met­rů nad mořem. Na plo­še 14,11 km² zde žije 5001 oby­va­tel. Němec­ky Wal­la­chisch Klo­bouk se nachá­zí 27 km od Zlí­na na řece Bru­mov­ka (mís­tě nazý­va­né také Klo­buč­ka). Čty­ři čás­ti: Valaš­ské Klo­bou­ky, Lipi­na, Miro­šov, Smolina.

Prv­ní písem­ná zmín­ka je z roku 1341. His­to­ric­ké náz­vy: Clo­buk, Klo­bú­ky, Klo­bou­ky. Od roku 1848 se sta­ly Valaš­ské Klo­bou­ky cen­trem již­ní­ho Valaš­ska. Způsob hos­po­da­ře­ní uží­va­ný v rumun­ském Valaš­sku – hos­po­da­ře­ní na hor­ských pas­tvi­nách, chov ovcí a koz, dal kolo­ni­za­ci název valaš­ská. Roz­mach kolo­ni­za­ce se pro­mítl už v 17. sto­le­tí do poj­me­no­vá­ní regi­onu Valaš­sko. Význam­ným řemes­lem kra­je se sta­lo suken­nic­tví. Význam­né osob­nos­ti Valaš­ských Klo­bú­ků: archi­tekt Hubert Gess­ner, spi­so­va­tel Ladi­slav Mňač­ko. Nachá­ze­jí se zde archi­tek­to­nic­ké per­ly sece­se. O ně se zaslou­žil Hubert Gess­ner, kte­rý je pova­žo­ván za jed­no­ho z nej­výz­nam­něj­ších archi­tek­tů ve střed­ní Evro­pě prv­ní polo­vi­ny 20. sto­le­tí. Kraj kolem Valaš­ských Klo­bú­ků sli­bu­je, že pokud ote­vře­te okno, usly­ší­te ticho. Lidí v horách moc nepot­ká­te, ale srdeč­ně vás pozdra­ví a hle­dí vám pří­mo do očí. Máva­jí srd­ce na dlani.

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

České, Česko, Južná Morava, Krajina, Mestá, Zahraničie

Třebíč – unikátne mnohoraké mesto

skala
Hits: 288

Tře­bíč leží na rie­ke Jihla­va v nad­mor­skej výš­ke 405 met­rov nad morom, z veľ­kej čas­ti na Tře­bíčs­kom masí­ve. Žije tu na plo­che 58 km² 39700 oby­va­te­ľov. Prvá písom­ná zmien­ka je z roku 1277 (Wiki­pe­dia). Začiat­ky mes­ta súvi­sia s bene­dek­tín­skym kláš­to­rom v roku 1101, na jeho mies­te dnes sto­jí zámok. Pome­no­va­nie pochá­dza zrej­me z miest­ne­ho náz­vu ​“Tře­bečs­ké­ho lesa”. V roku 1863 bola zalo­že­ná spo­ri­teľ­ňa, Národ­ný dom a gym­ná­zi­um (1871), súso­šie Cyri­la a Meto­da na Kar­lo­vom námes­tí (1885). Od roku 1886 je Tře­bíč pri­po­je­ný k želez­ni­ci. Začiat­kom 20. sto­ro­čia vznik­la vďa­ka leká­ro­vi Jaro­sla­vo­vi Bake­šo­vi nemoc­ni­ca. V 70-​tych rokoch 20. sto­ro­čia sa zača­li budo­vať nové síd­lis­ká, ško­ly apod.. Dôvo­dom bola jad­ro­vý elek­trá­reň Duko­va­ny. V roku 2003 sa židov­ské ghet­to a bazi­li­ka sta­li súčas­ťou zozna­mu kul­túr­ne­ho dedič­stva UNESCO. Na ľavom bre­hu rie­ky Jihla­va je jed­na z naj­väč­ších židov­ských štvr­tí v Euró­pe. Je jedi­nou židov­skou pamiat­kou mimo Izra­e­la, kto­rá je samos­tat­ne zapí­sa­ná v zozna­me UNESCO. Kona­jú sa tu via­ce­ré fes­ti­va­ly, od roku 1997 Zámos­tí. Pra­vi­del­ne sa koná Tře­bíčs­ké Bram­bo­rob­ra­ní, Fes­ti­val divad­la 2−3−4 her­cov, Šama­jim. Fun­gu­je tu galé­ria Malo­va­ný dům, galé­ria Fran­ta, eko­tech­nic­ké cen­trum Alter­ná­tor. Zná­me osob­nos­ti Tře­bí­ča: umel­ci Ladi­slav Novák, Miro­slav Donu­til, Jiří Pecha, Vítěz­slav Nezval, Oldřich Navrá­til, poli­ti­ci Lud­vík Svo­bo­da, Bohu­mír Šme­ral, fut­ba­lis­ta The­odor Geb­re Selas­sie cyk­lis­ta Pavel Padr­nos, hoke­jis­ta Pat­rik Eliáš, Mar­tin Erat (Wiki­pe­dia CS).

Tře­bíč lies on the Jihla­va River at an alti­tu­de of 405 meters abo­ve sea level, lar­ge­ly on the Tře­bíč Mas­sif. It is home to 39,700 inha­bi­tants on an area of​58 km². The first writ­ten men­ti­on dates back to 1277. The ori­gins of the city are lin­ked to the Bene­dic­ti­ne monas­te­ry in 1101, which now hou­ses the cast­le. The name like­ly comes from the local name ​“Tře­bečs­ký les.” In 1863, a savings bank was foun­ded, fol­lo­wed by the Nati­onal Hou­se and gym­na­sium (1871), the Cyril and Met­ho­dius monu­ment on Kar­lo­vo Squ­are (1885). Sin­ce 1886, Tře­bíč has been con­nec­ted to the rai­lway. In the ear­ly 20th cen­tu­ry, thanks to doc­tor Jaro­slav Bakeš, a hos­pi­tal was estab­lis­hed. In the 1970s, new hou­sing esta­tes, scho­ols, etc., were built, dri­ven by the Duko­va­ny nuc­le­ar power plant. In 2003, the Jewish ghet­to and basi­li­ca beca­me part of the UNESCO World Heri­ta­ge List. On the left bank of the Jihla­va River is one of the lar­gest Jewish quar­ters in Euro­pe. It is the only Jewish monu­ment out­si­de of Isra­el that is sepa­ra­te­ly lis­ted in the UNESCO list. Seve­ral fes­ti­vals are held here, inc­lu­ding Zámos­tí sin­ce 1997. The Tře­bíč Pota­to Fes­ti­val, the Fes­ti­val of The­a­ter with 2−3−4 Actors, and Šama­jim are regu­lar events. The­re are gal­le­ries such as the Pain­ted Hou­se Gal­le­ry, Fran­ta Gal­le­ry, and the Alter­na­tor Eco­tech­ni­cal Cen­ter. Famous per­so­na­li­ties from Tře­bíč inc­lu­de artists Ladi­slav Novák, Miro­slav Donu­til, Jiří Pecha, Vítěz­slav Nezval, Oldřich Navrá­til, poli­ti­cians Lud­vík Svo­bo­da, Bohu­mír Šme­ral, foot­bal­ler The­odor Geb­re Selas­sie, cyc­list Pavel Padr­nos, hoc­key pla­y­er Pat­rik Eliáš, and Mar­tin Erat.

Tře­bíč leží na řece Jihla­va v nad­mo­řs­ké výš­ce 405 met­rů nad mořem, z vel­ké čás­ti na Tře­bíčs­kém masí­vu. Žije zde na plo­še 58 km² 39 700 oby­va­tel. Prv­ní písem­ná zmín­ka je z roku 1277 (Wiki­pe­dia). Začát­ky měs­ta sou­vi­se­jí s bene­dik­tin­ským kláš­te­rem v roce 1101, na jehož mís­tě dnes sto­jí zámek. Původ jmé­na je prav­děpo­dob­ně odvo­ze­no z míst­ní­ho náz­vu ​“Tře­bečs­ké­ho lesa”. V roce 1863 byla zalo­že­na spo­ři­tel­na, Národ­ní dům a gym­ná­zi­um (1871), socha Cyri­la a Meto­děje na Kar­lo­vě náměs­tí (1885). Od roku 1886 je Tře­bíč při­po­je­ná k želez­ni­ci. Začát­kem 20. sto­le­tí vznik­la díky léka­ři Jaro­sla­vu Bake­šo­vi nemoc­ni­ce. V 70. letech 20. sto­le­tí zača­la výstav­ba nových síd­lišť, škol apod. Důvo­dem byla jader­ná elek­trár­na Duko­va­ny. V roce 2003 se židov­ské ghet­to a bazi­li­ka sta­ly sou­čás­tí sez­na­mu kul­tur­ní­ho dědic­tví UNESCO. Na levém bře­hu řeky Jihla­va je jed­na z nej­vět­ších židov­ských čtvr­tí v Evro­pě. Je jedi­nou židov­skou památ­kou mimo Izra­el, kte­rá je samos­tat­ně zapsá­na v sez­na­mu UNESCO. Kona­jí se zde růz­né fes­ti­va­ly, od roku 1997 Zámos­tí. Pra­vi­del­ně se koná Tře­bíčs­ké Bram­bo­rob­ra­ní, Fes­ti­val divad­la 2−3−4 her­ců, Šama­jim. Fun­gu­je zde gale­rie Malo­va­ný dům, gale­rie Fran­ta, eko­tech­nic­ké cen­trum Alter­ná­tor. Zná­mé osob­nos­ti Tře­bí­če: uměl­ci Ladi­slav Novák, Miro­slav Donu­til, Jiří Pecha, Vítěz­slav Nezval, Oldřich Navrá­til, poli­ti­ci Lud­vík Svo­bo­da, Bohu­mír Šme­ral, fot­ba­lis­ta The­odor Geb­re Selas­sie, cyk­lis­ta Pavel Padr­nos, hoke­jis­té Pat­rik Eliáš, Mar­tin Erat (Wiki­pe­dia CS).

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post