Krajina, Česko, Južná Morava, Kostoly, Moravské, Neživé, Obce, Stavby, Zahraničie

Křtiny

Hits: 105

Křti­ny je obec v okre­se Blan­sko, pri­bliž­ne 15 kilo­met­rov seve­ro­vý­chod­ne od cen­tra Brna a 10 kilo­met­rov juho­vý­chod­ne od Blan­ska. S počtom oby­va­te­ľov oko­lo 820 sú pova­žo­va­né za vstup­nú brá­nu do stred­nej čas­ti Morav­ské­ho kra­su a sú zná­me pre­dov­šet­kým ako význam­né marián­ske pút­nic­ké mies­to (cs​.wiki​pe​dia​.org). Ležia na kri­žo­vat­ke nie­koľ­kých údo­lí, vrá­ta­ne hlbo­ké­ho kra­so­vé­ho Jose­fov­ské­ho údo­lia. Medzi naj­výz­nam­nej­šie arche­olo­gic­ké nále­zy z tej­to oblas­ti pat­rí bron­zo­vá soš­ka býka a roz­siah­le halš­tat­ské poh­re­bis­ko v jas­ky­ni Býčí ská­la z obdo­bia oko­lo 500 rokov pred Kris­tom. Prví Slo­va­nia sa do oblas­ti dosta­li v 6. sto­ro­čí. Pri­lá­ka­la ich sem aj želez­ná ruda. V oko­li­tých lesoch boli obja­ve­né pozos­tat­ky pri­mi­tív­nych vyso­kých pecí8. sto­ro­čia. Výro­ba žele­za sa tu udr­ža­la až do kon­ca 19. sto­ro­čia a stá­la pri zro­de prie­my­sel­ných pod­ni­kov v blíz­kych mes­tách, ako sú Ada­mov a Blan­sko (krti​ny​.cz). Prvá písom­ná zmien­ka o Křti­nách pochá­dza z 24. sep­tem­bra 1237 (krti​ny​.cz). Pod­ľa poves­ti v miest­nom údo­lí krs­ti­li svä­tí Cyril a Metod prvých morav­ských kres­ťa­nov, čo dalo obci jej názov (obje​vuj​pa​mat​ky​.cz). Počas husit­ských vojen bol miest­ny kláš­tor v roku 1423 vypá­le­ný. Po voj­nách boli Křti­ny nie­koľ­ko­krát vyplie­ne­né, naj­mä počas trid­sať­roč­nej voj­ny. V rokoch 18301854 boli Křti­ny majet­kom rodu Diet­richs­te­i­nov­cov. Křti­ny sú jed­ným z naj­star­ších marián­skych pút­nic­kých miest na Mora­ve. Domi­nan­tou obce je baro­ko­vý kos­tol Pan­ny Márie, kto­rý bol vybu­do­va­ný v prvej polo­vi­ci 18. sto­ro­čia pod­ľa návrhu archi­tek­ta Jana Bla­že­ja Santiniho-​Aichela. Ten­to monu­men­tál­ny chrám je pova­žo­va­ný za per­lu baro­ko­vej archi­tek­tú­ry a je chrá­ne­ný ako národ­ná kul­túr­na pamiat­ka (cs​.wiki​pe​dia​.org). V inte­ri­é­ri kos­to­la sa nachá­dza gotic­ká socha Pan­ny Márie Křtin­skej z roku 1340, kto­rá je cie­ľom mno­hých pút­ni­kov. Kos­tol je zná­my aj svo­jou výni­moč­nou akus­ti­kou a pra­vi­del­ne sa tu kona­jú kon­cer­ty duchov­nej hud­by (kudyz​nu​dy​.cz). Nachá­dzal sa tu aj žen­ský kláš­tor, kto­rý pod­ľa legen­dy v roku 1423 zni­či­li husi­ti (hadi​vad​lo​.cz). V pod­ze­mí kos­to­la bola obja­ve­ná a sprí­stup­ne­ná roz­siah­la kost­ni­ca, v kto­rej sú pozos­tat­ky sto­viek stre­do­ve­kých oby­va­te­ľov. Avšak nachá­dza sa tam aj nie­koľ­ko lebiek vyzdo­be­ných záhad­ný­mi orna­men­ta­mi. Pôvod­ne baro­ko­vá rezi­den­cia pre­mon­štrá­tov bola v 19. sto­ro­čí pre­bu­do­va­ná na kla­si­cis­tic­ký zámok. Ovál­na základ­ná ško­la je pred­sta­vi­teľ moder­nej archi­tek­tú­ry (krti​ny​.cz).

Křti­ny ležia na okra­ji Morav­ské­ho kra­su, čo z nich robí ide­ál­ny výcho­dis­ko­vý bod pre milov­ní­kov prí­ro­dy a turis­ti­ky. V blíz­kos­ti obce sa nachá­dza množ­stvo kra­so­vých útva­rov, jas­kýň a maleb­ných údo­lí. Náv­štev­ní­ci môžu pre­skú­mať naprí­klad jas­ky­ňu Výpus­tek, kto­rá slú­ži­la počas dru­hej sve­to­vej voj­ny ako pod­zem­ná tová­reň a neskôr ako vojen­ský kryt. Dnes sú Křti­ny živým cen­trom kul­túr­ne­ho a duchov­né­ho živo­ta. Kaž­do­roč­ne sa tu koná množ­stvo púti, kon­cer­tov a iných podu­ja­tí, kto­ré pri­ťa­hu­jú náv­štev­ní­kov z celej kra­ji­ny aj zo zahra­ni­čia (cs​.wiki​pe​dia​.org). V Jose­fov­skom údo­lí, kto­ré je kra­so­vé­ho cha­rak­te­ru sa nachá­dza jas­ky­ňa Býčia ska­la. V roku 2008 bol sprí­stup­ne­ný kom­plex roz­siah­lych pod­zem­ných pries­to­rov jas­ky­ne Výpus­tek, kto­rý bol zná­my už v stre­do­ve­ku. V roku 1928 zalo­žil Augus­tin Bay­er v Křtin­skom oko­lí na plo­che 23 ha arbo­ré­tum. Pes­tu­je sa v ňom cca 1000 dru­hov domá­cich a exo­tic­kých dre­vín, napr. Scia­do­pi­tys ver­ti­cil­la­ta, Ced­rus liba­ni (krti​ny​.cz).


Křti­ny is a muni­ci­pa­li­ty in the Blan­sko Dis­trict, app­ro­xi­ma­te­ly 15 kilo­me­ters nort­he­ast of the cen­ter of Brno and 10 kilo­me­ters sout­he­ast of Blan­sko. With a popu­la­ti­on of around 820, it is con­si­de­red the gate­way to the cen­tral part of the Mora­vian Karst and is best kno­wn as a sig­ni­fi­cant Marian pilg­ri­ma­ge site (cs​.wiki​pe​dia​.org). It is loca­ted at the cross­ro­ads of seve­ral val­le­ys, inc­lu­ding the deep karst Jose­fov Val­ley. Among the most sig­ni­fi­cant archa­e­olo­gi­cal finds from this area are a bron­ze bull figu­ri­ne and an exten­si­ve Halls­tatt burial site in the Býčí Ská­la Cave, dating to around 500 BC. The first Slavs arri­ved in the area in the 6th cen­tu­ry, att­rac­ted by iron ore. Remains of pri­mi­ti­ve blast fur­na­ces from the 8th cen­tu­ry have been dis­co­ve­red in the sur­roun­ding forests. Iron pro­duc­ti­on con­ti­nu­ed here until the late 19th cen­tu­ry, con­tri­bu­ting to the deve­lop­ment of indus­trial enter­pri­ses in near­by towns such as Ada­mov and Blan­sko (krti​ny​.cz). The first writ­ten men­ti­on of Křti­ny dates back to Sep­tem­ber 24, 1237 (krti​ny​.cz). Accor­ding to legend, Saints Cyril and Met­ho­dius bap­ti­zed the first Mora­vian Chris­tians in a local val­ley, giving the town its name (obje​vuj​pa​mat​ky​.cz). During the Hus­si­te Wars, the local monas­te­ry was bur­ned down in 1423. After the wars, Křti­ny was repe­a­ted­ly plun­de­red, espe­cial­ly during the Thir­ty Years’ War. Bet­we­en 1830 and 1854, Křti­ny was owned by the Diet­richs­te­in fami­ly. Křti­ny is one of the oldest Marian pilg­ri­ma­ge sites in Mora­via. The domi­nant land­mark of the town is the Baro­que Church of the Vir­gin Mary, built in the first half of the 18th cen­tu­ry accor­ding to the design of archi­tect Jan Bla­žej Santini-​Aichel. This monu­men­tal church is con­si­de­red a jewel of Baro­que archi­tec­tu­re and is pro­tec­ted as a nati­onal cul­tu­ral monu­ment (cs​.wiki​pe​dia​.org). Insi­de the church, the­re is a Got­hic sta­tue of the Vir­gin Mary of Křti­ny from 1340, which att­racts many pilg­rims. The church is also kno­wn for its excep­ti­onal acous­tics, and spi­ri­tu­al music con­certs are regu­lar­ly held here (kudyz​nu​dy​.cz).

The­re was also a con­vent for women, which, accor­ding to legend, was des­tro­y­ed by the Hus­si­tes in 1423 (hadi​vad​lo​.cz). A lar­ge ossu­ary was dis­co­ve­red and made acces­sib­le bene­ath the church, con­tai­ning the remains of hun­dreds of medie­val inha­bi­tants, inc­lu­ding seve­ral skulls deco­ra­ted with mys­te­ri­ous orna­ments. Ori­gi­nal­ly a Baro­que resi­den­ce for the Pre­mon­stra­ten­sians, it was rebu­ilt into a Neoc­las­si­cal cha­te­au in the 19th cen­tu­ry. The oval ele­men­ta­ry scho­ol is an exam­ple of modern archi­tec­tu­re (krti​ny​.cz). Křti­ny is loca­ted on the edge of the Mora­vian Karst, making it an ide­al star­ting point for natu­re lovers and hikers. Nume­rous karst for­ma­ti­ons, caves, and pic­tu­re­sque val­le­ys can be found near the town. Visi­tors can explo­re the Výpus­tek Cave, which ser­ved as an under­ground fac­to­ry during World War II and later as a mili­ta­ry shel­ter. Today, Křti­ny is a vib­rant cen­ter of cul­tu­ral and spi­ri­tu­al life. Many pilg­ri­ma­ges, con­certs, and other events are held here annu­al­ly, att­rac­ting visi­tors from across the coun­try and abro­ad (cs​.wiki​pe​dia​.org). In the kars­tic Jose­fov Val­ley lies the Býčí Ská­la Cave. In 2008, the exten­si­ve under­ground spa­ces of the Výpus­tek Cave, kno­wn sin­ce the Midd­le Ages, were ope­ned to the pub­lic. In 1928, Augus­tin Bay­er estab­lis­hed an arbo­re­tum cove­ring 23 hec­ta­res in the Křti­ny area. It cul­ti­va­tes app­ro­xi­ma­te­ly 1,000 spe­cies of nati­ve and exo­tic tre­es, inc­lu­ding Scia­do­pi­tys ver­ti­cil­la­ta and Ced­rus liba­ni (krti​ny​.cz).


Křti­ny jsou obec v okre­se Blan­sko, přib­liž­ně 15 kilo­met­rů seve­ro­vý­chod­ně od cen­tra Brna a 10 kilo­met­rů jiho­vý­chod­ně od Blan­ska. S počtem oby­va­tel kolem 820 jsou pova­žo­vá­ny za vstup­ní brá­nu do střed­ní čás­ti Morav­ské­ho kra­su a jsou zná­mé pře­dev­ším jako význam­né marián­ské pout­ní mís­to (cs​.wiki​pe​dia​.org). Leží na kři­žo­vat­ce něko­li­ka údo­lí, včet­ně hlu­bo­ké­ho kra­so­vé­ho Jose­fov­ské­ho údo­lí. Mezi nej­výz­nam­něj­ší arche­olo­gic­ké nále­zy z této oblas­ti patří bron­zo­vá soš­ka býka a roz­sáh­lé halš­tat­ské pohře­biš­tě v jes­ky­ni Býčí ská­la z obdo­bí kolem 500 let před Kris­tem. Prv­ní Slo­va­né se do oblas­ti dosta­li v 6. sto­le­tí, při­lá­ka­la je sem také želez­ná ruda. V okol­ních lesích byly obje­ve­ny pozůs­tat­ky pri­mi­tiv­ních vyso­kých pecí z 8. sto­le­tí. Výro­ba žele­za se zde udr­že­la až do kon­ce 19. sto­le­tí a stá­la při zro­du průmys­lo­vých pod­ni­ků v blíz­kých měs­tech, jako jsou Ada­mov a Blan­sko (krti​ny​.cz). Prv­ní písem­ná zmín­ka o Křti­nách pochá­zí z 24. září 1237 (krti​ny​.cz). Pod­le pověs­ti v míst­ním údo­lí křti­li sva­tí Cyril a Meto­děj prv­ní morav­ské křes­ťa­ny, což dalo obci její název (obje​vuj​pa​mat​ky​.cz). Během husit­ských válek byl míst­ní kláš­ter v roce 1423 vypá­len. Po vál­kách byly Křti­ny něko­li­krát vyple­něny, zej­mé­na během tři­ce­ti­le­té vál­ky. V letech 18301854 byly Křti­ny majet­kem rodu Diet­richs­te­i­nů. Křti­ny jsou jed­ním z nej­star­ších marián­ských pout­ních míst na Mora­vě. Domi­nan­tou obce je barok­ní kos­tel Pan­ny Marie, kte­rý byl vybu­do­ván v prv­ní polo­vi­ně 18. sto­le­tí pod­le návrhu archi­tek­ta Jana Bla­že­je Santiniho-​Aichela. Ten­to monu­men­tál­ní chrám je pova­žo­ván za per­lu barok­ní archi­tek­tu­ry a je chrá­něn jako národ­ní kul­tur­ní památ­ka (cs​.wiki​pe​dia​.org). V inte­ri­é­ru kos­te­la se nachá­zí gotic­ká socha Pan­ny Marie Křtin­ské z roku 1340, kte­rá je cílem mno­ha pout­ní­ků. Kos­tel je zná­mý také svou výji­meč­nou akus­ti­kou a pra­vi­del­ně se zde kona­jí kon­cer­ty duchov­ní hud­by (kudyz​nu​dy​.cz). Nachá­zel se zde také žen­ský kláš­ter, kte­rý pod­le legen­dy v roce 1423 zni­či­li husi­té (hadi​vad​lo​.cz). V pod­ze­mí kos­te­la byla obje­ve­na a zpří­stup­něna roz­sáh­lá kost­ni­ce, v níž se nachá­ze­jí pozůs­tat­ky sto­vek stře­do­věkých oby­va­tel. Jsou zde však i leb­ky zdo­be­né záhad­ný­mi orna­men­ty. Původ­ně barok­ní rezi­den­ce pre­mons­trá­tů byla v 19. sto­le­tí pře­sta­věna na kla­si­cist­ní zámek. Ovál­ná základ­ní ško­la je pří­kla­dem moder­ní archi­tek­tu­ry (krti​ny​.cz).

Křti­ny leží na okra­ji Morav­ské­ho kra­su, což z nich činí ide­ál­ní výcho­zí bod pro milov­ní­ky pří­ro­dy a turis­ti­ky. V blíz­kos­ti obce se nachá­zí množ­ství kra­so­vých útva­rů, jes­ky­ní a maleb­ných údo­lí. Návš­těv­ní­ci mohou proz­kou­mat napří­klad jes­ky­ni Výpus­tek, kte­rá slou­ži­la během dru­hé světo­vé vál­ky jako pod­zem­ní továr­na a později jako vojen­ský kryt. Dnes jsou Křti­ny živým cen­trem kul­tur­ní­ho a duchov­ní­ho živo­ta. Kaž­do­roč­ně se zde koná mno­ho pou­tí, kon­cer­tů a dal­ších akcí, kte­ré při­ta­hu­jí návš­těv­ní­ky z celé země i ze zahra­ni­čí (cs​.wiki​pe​dia​.org). V Jose­fov­ském údo­lí se nachá­zí jes­ky­ně Býčí ská­la. V roce 2008 byl zpří­stup­něn roz­sáh­lý kom­plex pod­zem­ních pros­tor jes­ky­ně Výpus­tek, kte­rá byla zná­ma již ve stře­do­věku. V roce 1928 zde Augus­tin Bay­er zalo­žil arbo­re­tum o roz­lo­ze 23 ha, kde se pěs­tu­je přib­liž­ně 1000 dru­hů domá­cích i exo­tic­kých dře­vin, napří­klad Scia­do­pi­tys ver­ti­cil­la­taCed­rus liba­ni (krti​ny​.cz).


Odka­zy


TOP

Všet­ky

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Česko, Južná Morava, Neživé, Stavby, Zahraničie, Zámky

Rájec nad Svitavou

Hits: 62

Zámok Rájec nad Svi­ta­vou je nesko­ro­ba­ro­ko­vý zámok nachá­dza­jú­ci sa v mes­te Rájec-​Jestřebí. Bol posta­ve­ný v rokoch 17631769 prav­de­po­dob­ne pod­ľa návrhu vie­den­ské­ho archi­tek­ta Isi­do­ra Aman­da Mar­ce­la Cane­va­la. Zámok je výni­moč­ný svo­jou kla­si­cis­tic­kou archi­tek­tú­rou fran­cúz­ske­ho typu, kto­rá je na Mora­ve oje­di­ne­lá (kudyz​nu​dy​.cz). Inte­ri­é­ry zám­ku sú boha­to zdo­be­né a obsa­hu­jú cen­né ume­lec­ké zbier­ky, vrá­ta­ne obra­zov zápa­do­európ­skych, holand­ských a flám­skych maj­strov zo zbie­rok rodi­ny Sal­mov. Zámok tiež dis­po­nu­je roz­siah­ly­mi zbier­ka­mi orien­tál­ne­ho por­ce­lá­nu a jed­nou z naj­väč­ších zámoc­kých kniž­níc s viac ako 60 000 zväz­ka­mi, vrá­ta­ne ruko­pi­sov zo 14. sto­ro­čia a prvo­tla­čí z 15. sto­ro­čia (zamek​-rajec​.cz). Oko­lie zám­ku tvo­rí anglic­ký park zalo­že­ný v roku 1767, kto­rý bol v prvej štvr­ti­ne 19. sto­ro­čia upra­ve­ný do prírodno-​krajinárskeho štý­lu. Park obsa­hu­je vzác­ne dre­vi­ny, vodo­pád a sys­tém troch ryb­níč­kov. Súčas­ťou are­álu je aj záh­rad­níc­tvo, zná­me svo­jou oje­di­ne­lou zbier­kou kamé­lií, kto­rá bola v roku 1973 pre­ve­ze­ná z Průho­nic. Kaž­do­roč­ne kon­com feb­ru­ára sa tu koná tra­dič­ná výsta­va tých­to rast­lín a kve­ti­no­vých aranž­má­nov (kudyz​nu​dy​.cz). 

Na úze­mí Ráj­ca nad Jes­tře­bí boli už v stre­do­ve­ku dve gotic­ké pev­nos­ti, kto­ré boli zni­če­né kon­com 14. sto­ro­čia. V 15. sto­ro­čí bola jed­na z tých­to pev­nos­tí obno­ve­ná a v roku 1570 pre­sta­va­ná na rene­sanč­ný zámok. Ten ale bohu­žiaľ v roku 1757 vyho­rel a mies­to neho bol posta­ve­ný zámok nový, kto­rý je syn­té­zou nesko­ré­ho baro­ka a fran­cúz­ske­ho kla­si­ciz­mu. Dnes je zámok národ­nou kul­túr­nou pamiat­kou (zamek​-rajec​.cz).


Rájec nad Svi­ta­vou Cast­le is a late Baro­que cast­le loca­ted in the town of Rájec-​Jestřebí. It was built bet­we­en 1763 and 1769, most like­ly based on a design by the Vien­ne­se archi­tect Isi­dor Amand Mar­cel Cane­va­le. The cast­le is excep­ti­onal for its French-​style clas­si­cal archi­tec­tu­re, which is uni­que in Mora­via (kudyz​nu​dy​.cz). The cast­le­’s inte­ri­ors are rich­ly deco­ra­ted and hou­se valu­ab­le art col­lec­ti­ons, inc­lu­ding pain­tings by Wes­tern Euro­pe­an, Dutch, and Fle­mish mas­ters from the Salm fami­ly col­lec­ti­on. The cast­le also boasts exten­si­ve col­lec­ti­ons of orien­tal por­ce­lain and one of the lar­gest cast­le lib­ra­ries, with over 60,000 volu­mes, inc­lu­ding manusc­ripts from the 14th cen­tu­ry and incu­na­bu­la from the 15th cen­tu­ry (zamek​-rajec​.cz).

The cast­le­’s sur­roun­dings inc­lu­de an English park, estab­lis­hed in 1767, which was rede­sig­ned in the ear­ly 19th cen­tu­ry into a natu­ra­lis­tic lands­ca­pe sty­le. The park con­tains rare tre­es, a water­fall, and a sys­tem of three ponds. The esta­te also fea­tu­res a hor­ti­cul­tu­ral gar­den kno­wn for its uni­que col­lec­ti­on of camel­lias, which was relo­ca­ted from Průho­ni­ce in 1973. Eve­ry year at the end of Feb­ru­ary, a tra­di­ti­onal exhi­bi­ti­on of the­se plants and flo­ral arran­ge­ments is held here (kudyz​nu​dy​.cz).

In the ter­ri­to­ry of Rájec nad Jes­tře­bí, the­re were two Got­hic for­tres­ses in the Midd­le Ages, which were des­tro­y­ed at the end of the 14th cen­tu­ry. In the 15th cen­tu­ry, one of the­se for­tres­ses was res­to­red and rebu­ilt into a Renais­san­ce cast­le in 1570. Unfor­tu­na­te­ly, this cast­le bur­ned down in 1757, and a new cast­le was built in its pla­ce, com­bi­ning late Baro­que and French clas­si­cism. Today, the cast­le is a nati­onal cul­tu­ral monu­ment (zamek​-rajec​.cz).


Zámek Rájec nad Svi­ta­vou je pozdně barok­ní zámek nachá­ze­jí­cí se ve měs­tě Rájec-​Jestřebí. Byl posta­ven v letech 17631769, prav­děpo­dob­ně pod­le návrhu vídeňs­ké­ho archi­tek­ta Isi­do­ra Aman­da Mar­ce­la Cane­va­la. Zámek je výji­meč­ný svou kla­si­cist­ní archi­tek­tu­rou fran­couz­ské­ho typu, kte­rá je na Mora­vě oje­di­nělá (kudyz​nu​dy​.cz). Inte­ri­é­ry zám­ku jsou boha­tě zdo­be­né a obsa­hu­jí cen­né umělec­ké sbír­ky, včet­ně obra­zů zápa­do­ev­rop­ských, holand­ských a vlám­ských mis­trů ze sbí­rek rodi­ny Sal­mů. Zámek také dis­po­nu­je roz­sáh­lý­mi sbír­ka­mi orien­tál­ní­ho por­ce­lá­nu a jed­nou z nej­vět­ších zámec­kých kni­ho­ven s více než 60 000 svaz­ky, včet­ně ruko­pi­sů ze 14. sto­le­tí a prvo­tis­ků z 15. sto­le­tí (zamek​-rajec​.cz).

Oko­lí zám­ku tvo­ří anglic­ký park zalo­že­ný v roce 1767, kte­rý byl v prv­ní čtvr­ti­ně 19. sto­le­tí upra­ven do přírodně-​krajinářského sty­lu. Park obsa­hu­je vzác­né dře­vi­ny, vodo­pád a sys­tém tří ryb­ní­ků. Sou­čás­tí are­álu je také zahrad­nic­tví, zná­mé svou oje­di­nělou sbír­kou kamé­lií, kte­rá byla v roce 1973 pře­ve­ze­na z Průho­nic. Kaž­do­roč­ně kon­cem úno­ra se zde koná tra­dič­ní výsta­va těch­to rost­lin a květi­no­vých aranž­má (kudyz​nu​dy​.cz).

Na úze­mí Ráj­ce nad Jes­tře­bí byly již ve stře­do­věku dvě gotic­ké pev­nos­ti, kte­ré byly zni­če­ny kon­cem 14. sto­le­tí. V 15. sto­le­tí byla jed­na z těch­to pev­nos­tí obno­ve­na a v roce 1570 pře­sta­věna na rene­sanč­ní zámek. Ten však bohu­žel v roce 1757 vyho­řel a mís­to něj byl posta­ven nový zámek, kte­rý je syn­té­zou pozdní­ho baro­ka a fran­couz­ské­ho kla­si­cis­mu. Dnes je zámek národ­ní kul­tur­ní památ­kou (zamek​-rajec​.cz).


Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Kostoly, Neživé, Slovenská krajina, Stavby, Záhorie

Kopčiansky kostolík svätej Margity Antiochijskej

Hits: 137

Kos­tol svä­tej Mar­gi­ty Anti­ochij­skej v Kop­ča­noch je jed­nou z naj­výz­nam­nej­ších his­to­ric­kých pamia­tok Slo­ven­ska, pred­sta­vu­jú­cou vzác­ny prí­klad pred­ro­mán­skej sak­rál­nej archi­tek­tú­ry s mož­ným pôvo­dom v obdo­bí Veľ­kej Mora­vy. Nachá­dza pri obci Kop­ča­ny neďa­le­ko od Holí­ča, na ľavom bre­hu rie­ky Mora­vy, v blíz­kos­ti slovensko-čes­kej hra­ni­ce (lexi​kon​.sk). Sto­jí na mier­nej terén­nej vyvý­še­ni­ne upro­stred polí v blíz­kos­ti rie­ky Mora­vy v Kop­ča­noch (Andrej Botek). Je situ­ova­ný pri­bliž­ne 2 km od význam­né­ho veľ­ko­mo­rav­ské­ho hra­dis­ka Mikulčice-​Valy. Stav­ba je jed­no­lo­ďo­vým kos­to­lom s pra­vouh­lým uzá­ve­rom lode, typic­kým pre malé sak­rál­ne stav­by v stred­nej a západ­nej Euró­pe v 8. až 11. sto­ro­čí. Pôvod­né boč­né múry sú zacho­va­né tak­mer po korun­nú rím­su. V 13. sto­ro­čí doš­lo k gotic­kým úpra­vám, vrá­ta­ne zamu­ro­va­nia pôvod­ných okien na sever­nej stra­ne a pri­da­nia nové­ho úzke­ho okna vo východ­nej ste­ne pre­sby­té­ria (lexi​kon​.sk). V rám­ci tej­to pre­stav­by bol tiež celý inte­ri­ér vyzdo­be­ný fres­ka­mi. V dru­hej polo­vi­ci 15. sto­ro­čia bol kos­to­lík opev­ne­ný a oboh­na­ný prie­ko­pou. Tie­to úpra­vy zrej­me súvi­se­li s voj­no­vý­mi stret­mi medzi Uhor­skom a Čes­kým krá­ľov­stvom, kedy slú­žil ako opor­ný bod neďa­le­ko hra­níc (apsi​da​.sk).

V 17. sto­ro­čí, v obdo­bí baro­ka, boli upra­ve­né okná a prav­de­po­dob­ne doš­lo k ďal­ším men­ším sta­veb­ným zása­hom. Prvý arche­olo­gic­ký výskum kos­to­la a jeho oko­lia sa začal v roku 1964, v roku 2004 boli v oko­lí kos­to­la obja­ve­né tri hro­by so šper­ka­mi typic­ký­mi pre veľ­ko­mo­rav­ské obdo­bie, čo naz­na­ču­je, že kos­tol mohol byť posta­ve­ný už v 9. sto­ro­čí. Den­droch­ro­no­lo­gic­ké a rádi­okar­bó­no­vé ana­lý­zy dre­va z muri­va kos­to­la však naz­na­ču­jú jeho vznik v dru­hej polo­vi­ci 10. sto­ro­čia, kon­krét­ne oko­lo roku 951. Kos­tol svä­tej Mar­gi­ty Anti­ochij­skej si zacho­val mno­ho pôvod­ných prv­kov a archi­tek­to­nic­kých detai­lov, ako sú pôvod­né oken­né otvo­ry, povr­cho­vá úpra­va stien či vale­ná klen­ba v pre­sby­té­riu. V súčas­nos­ti je kos­tol národ­nou kul­túr­nou pamiat­kou a slú­ži na prí­le­ži­tost­né boho­služ­by a púte, pri­po­mí­na­júc boha­tú his­tó­riu a duchov­né dedič­stvo regi­ó­nu (lexi​kon​.sk). Vrch­ná vrstva v inte­ri­é­ry odha­li­la frag­ment žen­skej tvá­re so svä­to­žia­rou dato­va­ný od polo­vi­ce 16. sto­ro­čia. Tak­mer s isto­tou ide o svä­tú Mar­gi­tu Anti­ochij­skú (Andrej Botek). V blíz­kom oko­lí sa našli nále­zy osíd­le­nia – stráž­nej osa­dy z obdo­bia Veľ­kej Mora­vy a západ­né prie­če­lie kos­to­lí­ka sme­ru­je pria­mo sme­rom k mikul­čic­ké­mu hra­dis­ku, kto­ré­ho hlav­ná brá­na bola zasa orien­to­va­ná sme­rom ku Kop­ča­nom. Pár desia­tok met­rov juž­ne od kos­to­la sa navy­še nachá­dza are­ál opev­ne­né­ho zrej­me veľ­mož­ské­ho dvor­ca dato­va­né­ho do veľ­ko­mo­rav­ské­ho obdo­bia. V roku 2021 bola ukon­če­ná roz­siah­la obno­va objek­tu spo­je­ná s omiet­nu­tím exte­ri­é­ru. V posled­ných rokoch sa tu orga­ni­zu­je sláv­nosť na svia­tok svä­té­ho Cyri­la a Meto­da. Vyše 200-​ročná lipa pri kos­to­lí­ku sa v roku 2019 sta­la fina­lis­tom súťa­že Európ­sky strom roka (apsi​da​.sk).


The Church of Saint Mar­ga­ret of Anti­och in Kop­ča­ny is one of the most sig­ni­fi­cant his­to­ri­cal monu­ments in Slo­va­kia, repre­sen­ting a rare exam­ple of pre-​Romanesque sac­red archi­tec­tu­re, possib­ly ori­gi­na­ting from the era of Gre­at Mora­via. It is loca­ted near the vil­la­ge of Kop­ča­ny, not far from Holíč, on the left bank of the Mora­va River, clo­se to the Slovak-​Czech bor­der (lexi​kon​.sk). The church stands on a slight ele­va­ti­on in the midd­le of fields near the Mora­va River in Kop­ča­ny (Andrej Botek). It is situ­ated app­ro­xi­ma­te­ly 2 km from the impor­tant Gre­at Mora­vian hill­fort of Mikulčice-​Valy. The struc­tu­re is a single-​nave church with a rec­tan­gu­lar apse, typi­cal of small sac­red buil­dings in Cen­tral and Wes­tern Euro­pe from the 8th to the 11th cen­tu­ries. The ori­gi­nal side walls are pre­ser­ved almost to the cor­ni­ce level. In the 13th cen­tu­ry, Got­hic modi­fi­ca­ti­ons were made, inc­lu­ding the bric­king up of ori­gi­nal win­do­ws on the nort­hern side and the addi­ti­on of a new nar­row win­dow in the eas­tern wall of the pre­sby­te­ry (lexi​kon​.sk). During this reno­va­ti­on, the enti­re inte­ri­or was also deco­ra­ted with fres­co­es. In the second half of the 15th cen­tu­ry, the church was for­ti­fied and sur­roun­ded by a moat. The­se modi­fi­ca­ti­ons like­ly cor­res­pon­ded to war­ti­me con­flicts bet­we­en the King­dom of Hun­ga­ry and the King­dom of Bohe­mia when it ser­ved as a defen­si­ve out­post near the bor­der (apsi​da​.sk).

In the 17th cen­tu­ry, during the Baro­que peri­od, win­do­ws were modi­fied, and furt­her minor cons­truc­ti­on works like­ly took pla­ce. The first archa­e­olo­gi­cal rese­arch of the church and its sur­roun­dings began in 1964, and in 2004, three gra­ves with jewel­ry typi­cal of the Gre­at Mora­vian peri­od were dis­co­ve­red near the church, sug­ges­ting that it could have been built as ear­ly as the 9th cen­tu­ry. Howe­ver, den­droch­ro­no­lo­gi­cal and radi­ocar­bon ana­ly­ses of the wood in the church mason­ry indi­ca­te its cons­truc­ti­on in the second half of the 10th cen­tu­ry, spe­ci­fi­cal­ly around 951. The Church of Saint Mar­ga­ret of Anti­och has pre­ser­ved many ori­gi­nal ele­ments and archi­tec­tu­ral details, such as ori­gi­nal win­dow ope­nings, wall sur­fa­ce tre­at­ments, and the bar­rel vault in the pre­sby­te­ry. Today, the church is a nati­onal cul­tu­ral monu­ment and is used for occa­si­onal ser­vi­ces and pilg­ri­ma­ges, com­me­mo­ra­ting the rich his­to­ry and spi­ri­tu­al heri­ta­ge of the regi­on (lexi​kon​.sk). The upper lay­er of the inte­ri­or reve­a­led a frag­ment of a fema­le face with a halo dated to the mid-​16th cen­tu­ry. It is almost cer­tain­ly Saint Mar­ga­ret of Anti­och (Andrej Botek). Near­by, rem­nants of a sett­le­ment – a guard sett­le­ment from the Gre­at Mora­vian peri­od – were dis­co­ve­red. The wes­tern faca­de of the church points direct­ly toward the Mikul­či­ce hill­fort, who­se main gate was orien­ted toward Kop­ča­ny. A few dozen meters south of the church lies the site of a for­ti­fied nob­le court, like­ly from the Gre­at Mora­vian era. In 2021, an exten­si­ve res­to­ra­ti­on of the church was com­ple­ted, inc­lu­ding the exte­ri­or plas­te­ring. In recent years, a celeb­ra­ti­on has been held here on the feast of Saints Cyril and Met­ho­dius. The more than 200-​year-​old lin­den tree near the church beca­me a fina­list in the Euro­pe­an Tree of the Year com­pe­ti­ti­on in 2019 (apsi​da​.sk).


Kos­tel sva­té Mar­ké­ty Anti­ochij­ské v Kop­ča­nech je jed­nou z nej­výz­nam­něj­ších his­to­ric­kých pamá­tek Slo­ven­ska, před­sta­vu­jí­cí vzác­ný pří­klad před­ro­mán­ské sak­rál­ní archi­tek­tu­ry s mož­ným půvo­dem z obdo­bí Vel­ké Mora­vy. Nachá­zí se poblíž obce Kop­ča­ny neda­le­ko Holí­če, na levém bře­hu řeky Mora­vy, blíz­ko slovensko-​české hra­ni­ce (lexi​kon​.sk). Kos­tel sto­jí na mír­ném terén­ním vyvý­še­ní upros­třed polí poblíž řeky Mora­vy v Kop­ča­nech (Andrej Botek). Je situ­ován přib­liž­ně 2 km od význam­né­ho vel­ko­mo­rav­ské­ho hra­diš­tě Mikulčice-​Valy. Stav­ba je jed­no­lod­ní kos­tel s pra­vo­úh­lým závěrem lodi, typic­kým pro malé sak­rál­ní stav­by ve střed­ní a západ­ní Evro­pě v 8. až 11. sto­le­tí. Původ­ní boč­ní zdi jsou zacho­vá­ny téměř po koru­no­vou řím­su. Ve 13. sto­le­tí doš­lo k gotic­kým úpra­vám, včet­ně zazdění původ­ních oken na sever­ní stra­ně a při­dá­ní nové­ho úzké­ho okna ve východ­ní stěně pre­sby­tá­ře (lexi​kon​.sk). Během této pře­stav­by byl také celý inte­ri­ér vyzdo­ben fres­ka­mi. V dru­hé polo­vi­ně 15. sto­le­tí byl kos­tel opev­něn a obklo­pen pří­ko­pem. Tyto úpra­vy prav­děpo­dob­ně sou­vi­se­ly s váleč­ný­mi stře­ty mezi Uher­skem a Čes­kým krá­lov­stvím, kdy slou­žil jako opěr­ný bod neda­le­ko hra­nic (apsi​da​.sk).

V 17. sto­le­tí, v obdo­bí baro­ka, byla upra­ve­na okna a prav­děpo­dob­ně doš­lo k dal­ším drob­ným sta­veb­ním zása­hům. Prv­ní arche­olo­gic­ký výzkum kos­te­la a jeho oko­lí začal v roce 1964 a v roce 2004 byly v oko­lí kos­te­la obje­ve­ny tři hro­by se šper­ky typic­ký­mi pro vel­ko­mo­rav­ské obdo­bí, což naz­na­ču­je, že kos­tel mohl být posta­ven již v 9. sto­le­tí. Den­droch­ro­no­lo­gic­ké a radi­okar­bo­no­vé ana­lý­zy dře­va ve zdi­vu kos­te­la však naz­na­ču­jí jeho vznik ve dru­hé polo­vi­ně 10. sto­le­tí, kon­krét­ně kolem roku 951. Kos­tel sva­té Mar­ké­ty Anti­ochij­ské si zacho­val mno­ho původ­ních prv­ků a archi­tek­to­nic­kých detai­lů, jako jsou původ­ní oken­ní otvo­ry, povr­cho­vá úpra­va zdí a vale­ná klen­ba v pre­sby­tá­ři. V sou­čas­nos­ti je kos­tel národ­ní kul­tur­ní památ­kou a slou­ží k pří­le­ži­tost­ným boho­služ­bám a pou­tím, při­po­mí­na­jí­cím boha­tou his­to­rii a duchov­ní dědic­tví regi­onu (lexi​kon​.sk). Vrch­ní vrstva v inte­ri­é­ru odha­li­la frag­ment žen­ské tvá­ře se sva­to­zá­ří dato­va­ný do polo­vi­ny 16. sto­le­tí. Téměř jis­tě jde o sva­tou Mar­ké­tu Anti­ochij­skou (Andrej Botek). V blíz­kém oko­lí byly nale­ze­ny zbyt­ky osíd­le­ní – stráž­ní osa­dy z obdo­bí Vel­ké Mora­vy. Západ­ní průče­lí kos­te­lí­ka směřu­je pří­mo na mikul­čic­ké hra­diš­tě, jehož hlav­ní brá­na byla orien­to­vá­na směrem na Kop­ča­ny. Pár desí­tek met­rů již­ně od kos­te­la se nachá­zí are­ál opev­něné­ho prav­děpo­dob­ně vel­mož­ské­ho dvor­ce dato­va­né­ho do obdo­bí Vel­ké Mora­vy. V roce 2021 byla dokon­če­na roz­sáh­lá obno­va objek­tu spo­je­ná s omít­nu­tím exte­ri­é­ru. V posled­ních letech se zde pořá­dá slav­nost k svát­ku sva­tých Cyri­la a Meto­děje. Více než 200letá lípa u kos­te­lí­ka se v roce 2019 sta­la fina­lis­tou sou­těže Evrop­ský strom roku (apsi​da​.sk).


Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

Horné Považie, Hrady, Krajina, Neživé, Slovenská krajina, Stavby

Starhrad – Starý hrad Strečno

Hits: 1695

V minu­los­ti bol Sta­rý hrad Streč­no zná­my aj ako Varín. Prvá písom­ná zmien­ka je z roku 1241. V prvej polo­vi­ci 17. sto­ro­čia bol hrad rekon­štru­ova­ný (hrad​s​trec​no​.sk). Nachá­dza sa na ľavom bre­hu rie­ky Váh, v nad­mor­skej výš­ke 475 met­rov nad morom. Z hra­du vid­no Doma­šin­ský mean­der (hrad​s​trec​no​.sk). Iné náz­vy pre hrad: Varín­sky hrad, War­na, Var­na, Owar, Owa­ar, Sta­rig­rad. V roku 2017 bol zapí­sa­ný medzi národ­né kul­túr­ne pamiat­ky (Wiki­pe­dia). Povesť o hra­de Starh­rad hovo­rí o krás­nej Marien­ke a jej milom Mil­ko­vi (kam​na​vy​le​ty​.sk). Dol­ný hrad obo­pí­nal pomer­ne vyso­ký a masív­ny hrad­ný múr (strec​no​.sk). Hrad chrá­nil brod cez rie­ku Váh. Jeho archi­tek­tú­ra je dokla­dom vývo­ja stre­do­ve­kej pev­nos­ti od goti­ky po baro­ko. Hrad bol síd­lom Fran­tiš­ka Veše­lé­ni­ho a Žofie Bos­nia­ko­vej, nazý­va­nej tiež svä­ti­ca zo Streč­na”, kto­rej život napĺňa­jú legen­da­mi múry aj dnes (Infor­mač­ná tabuľa). 


In the past, Sta­rý hrad Streč­no was also kno­wn as Varín. The first writ­ten men­ti­on dates back to 1241. In the first half of the 17th cen­tu­ry, the cast­le under­went recons­truc­ti­on (hrad​s​trec​no​.sk). It is loca­ted on the left bank of the Váh River, at an alti­tu­de of 475 meters abo­ve sea level. From the cast­le, one can see the Doma­šin­ský Mean­der (hrad​s​trec​no​.sk). Other names for the cast­le inc­lu­de Varín­sky hrad, War­na, Var­na, Owar, Owa­ar, and Sta­rig­rad. In 2017, it was lis­ted as a nati­onal cul­tu­ral monu­ment (Wiki­pe­dia). A legend about Starh­rad Cast­le tells the sto­ry of the beau­ti­ful Marien­ka and her belo­ved Mil­ko (kam​na​vy​le​ty​.sk). The lower cast­le was sur­roun­ded by a rela­ti­ve­ly tall and mas­si­ve cast­le wall (strec​no​.sk). The cast­le pro­tec­ted a ford across the Váh River. Its archi­tec­tu­re ref­lects the deve­lop­ment of a medie­val for­tress from the Got­hic to the Baro­que peri­od. The cast­le was home to Fran­ti­šek Veše­lé­ni and Žofia Bos­nia­ko­vá, also kno­wn as the saint of Streč­no,” who­se life still fills the cast­le walls with legends today (Infor­ma­ti­on Board).


Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

Mlyny, Krajina, Neživé, Podunajsko, Slovenská krajina, Stavby

Vodný mlyn v Dunajskom Klátove

Hits: 252

Vod­ný mlyn v Dunaj­skom Klá­to­ve sia­ha do minu­los­ti, kedy vod­né mly­ny slú­ži­li ako zdro­je ener­gie. Do doby, kedy boli neod­mys­li­teľ­nou súčas­ťou vidiec­ke­ho živo­ta. Je prí­kla­dom tra­dič­nej slo­ven­skej archi­tek­tú­ry. Dnes je mlyn his­to­ric­kým arte­fak­tom a turis­tic­kou atrakciou.

Mlyn sa nachá­dza na bre­hu Klá­tov­ské­ho rame­na Malé­ho Duna­ja. Je národ­nou kul­túr­nou pamiat­kou. Po viac ako 40 rokoch od ukon­če­nie pre­vádz­ky v dru­hej polo­vi­ci osem­de­sia­tych rokov 20. sto­ro­čia bol mlyn odkú­pe­ný štá­tom a slú­ži Žit­no­os­trov­né­mu múzeu v Dunaj­skej Stre­de. V mly­ni­ce boli umiest­ne­né dre­ve­né aty­pic­ké vit­rí­ny pre expo­zí­ciu drob­ných expo­ná­tov a dobo­vých lis­tín (dunaj​skyk​la​tov​.sk). Mlyn je typic­kým prí­kla­dom spod­ko­vé­ho mly­na (muze​um​.sk). Do roku 1920 bol plne funkč­ný. Počas voj­ny bol sil­ne poško­de­ný. Zre­kon­štru­ova­ný mlyn zauj­me obrov­ským mlyn­ským kole­som. V inte­ri­é­roch mly­nu sa nachá­dza expo­zí­cia vod­né­ho mly­nár­stva (kam​na​vy​le​ty​.sk). Rekon­štruk­cia zahŕňa­la nové piló­ty podo­pie­ra­jú­ce vod­né kole­sá, obno­vu stro­jov­ne, posta­vi­lo sa mólo na dru­hej stra­ne rie­ky (para​me​ter​.sk). Obno­vi­lo sa mlyn­ské kole­so a k nemu pat­ria­ce ozu­be­né kole­so. Spev­ne­né boli bre­hy, vybu­do­va­la sa nová ohra­da, kom­plex­ne sa upra­vil oko­li­tý terén (muze​um​.sk). Počas prác zis­ti­li, že zákla­dy mly­ni­ce sú o meter vyš­šie ako je pod­la­ha, čim bolo zabez­pe­če­né, že počas povod­ní netiek­la voda dovnút­ra (Žane­ta Miku­lí­ko­vá).

Mlyn je dnes vzác­nou tech­nic­kou pamiat­kou. Pred­sta­vu­je stav mly­nár­skej výro­by a tech­nic­ké­ho mys­le­nia v tej­to oblas­ti na začiat­ku 20. sto­ro­čia. Pred Micha­lom Csé­fal­va­y­om bol maji­te­ľom rodi­ny Duka­sov­cov (dunaj​skyk​la​tov​.sk).


The water mill in Dunaj­ský Klá­tov dates back to a time when water mills ser­ved as sour­ces of ener­gy, integ­ral to rural life. It is an exam­ple of tra­di­ti­onal Slo­vak archi­tec­tu­re and today stands as a his­to­ric arti­fact and tou­rist attraction.

Situ­ated on the bank of the Klá­tov­ské rame­no of the Litt­le Danu­be, the mill is a nati­onal cul­tu­ral monu­ment. After more than 40 years of disu­se, which began in the second half of the 1980s, the mill was pur­cha­sed by the sta­te and now ser­ves the Žit­no­os­trov­ské Muse­um in Dunaj­ská Stre­da. Insi­de the mill, wooden uncon­ven­ti­onal sho­wca­ses have been ins­tal­led to disp­lay small exhi­bits and peri­od docu­ments (dunaj​skyk​la​tov​.sk). The mill is a typi­cal exam­ple of an unders­hot mill (muze​um​.sk). Until 1920, it was ful­ly func­ti­onal but suf­fe­red sig­ni­fi­cant dama­ge during the war. The recons­truc­ted mill fea­tu­res a lar­ge mill whe­el and hosts an exhi­bi­ti­on on water mil­ling in its inte­ri­ors (kam​na​vy​le​ty​.sk). The recons­truc­ti­on inc­lu­ded new pilings sup­por­ting the water whe­els, res­to­ra­ti­on of the engi­ne room, and the cons­truc­ti­on of a pier on the oppo­si­te side of the river (para​me​ter​.sk). The mill whe­el and asso­cia­ted gears were res­to­red, the river banks rein­for­ced, a new enc­lo­su­re built, and the sur­roun­ding ter­rain com­pre­hen­si­ve­ly lands­ca­ped (muze​um​.sk). During the works, it was dis­co­ve­red that the mil­l’s foun­da­ti­ons were a meter hig­her than the flo­or, ensu­ring that water would not enter during flo­ods (Žane­ta Mikulíková).

Today, the mill stands as a rare tech­ni­cal monu­ment, repre­sen­ting the sta­te of mil­ling pro­duc­ti­on and tech­ni­cal thin­king in the regi­on at the begin­ning of the 20th cen­tu­ry. Pri­or to Michal Csé­fal­vay, the mill was owned by the Duka­sov fami­ly (dunaj​skyk​la​tov​.sk).


A Dunas­zer­da­he­lyi Klá­tói vízi­ma­lom múlt­já­nak gyöke­rei a vízi­mal­mok ener­gia­for­rás­ként való szol­gál­ta­tá­sá­hoz nyúl­nak viss­za, mely­ek elen­ged­he­tet­le­nek vol­tak a vidé­ki élet­ben. Ez a hagy­o­má­ny­os szlo­vák épí­tés­zet pél­dá­ja, és ma már tör­té­nel­mi műem­lék és turisz­ti­kai látványosság.

A Kis-​Duna klá­tói med­ré­nek part­ján talál­ha­tó vízi­ma­lom nemze­ti kul­tu­rá­lis emlék. Több mint 40 évnyi hasz­ná­la­ton kívüli­ség után, ami a 80-​as évek máso­dik felé­ben kez­dődött, az állam meg­vet­te, és most a Duna­új­vá­ro­si Žit­no­os­trov­ské Múze­um szá­má­ra szol­gál. A malom bel­se­jé­ben fa ala­kú vit­ri­nek talál­ha­tók, ame­ly­ek­ben kis kiál­lí­tá­si tár­gy­ak és kora­be­li doku­men­tu­mok talál­ha­tók (dunaj​skyk​la​tov​.sk). A malom egy tipi­kus vízi­ma­lom pél­dá­ja (muze​um​.sk). 1920-​ig tel­je­sen működött, de a hábo­rú során jelen­tős káro­kat szen­ve­dett. A rekons­tru­ált malom egy nagy vízi­ma­lom kerék­kel ren­del­ke­zik, és az épület bel­ső tere­i­ben a vízi­ma­lom tech­no­ló­giá­já­nak kiál­lí­tá­sa talál­ha­tó (kam​na​vy​le​ty​.sk). A rekons­truk­ció magá­ban fog­lal­ta az új tus­kók kié­pí­té­sét a vízi­ma­lom keré­kek alá, a motor­ház hely­re­ál­lí­tá­sát és egy móló épí­té­sét a folyó túlol­da­lán (para​me​ter​.sk). A malom­ke­rék és a hoz­zá tar­to­zó fogas­ke­rék hely­re­ál­lí­tás­ra került, mege­rősí­tet­ték a foly­ópar­to­kat, új kerí­tést épí­tet­tek, és a kör­ny­ező terüle­tet átfo­gó­an par­ko­sí­tot­ták (muze​um​.sk). A mun­kák során fel­fe­dez­ték, hogy a malom alap­jai egy méter­rel maga­sab­ban van­nak, mint a pad­ló, biz­to­sít­va ezzel, hogy árvi­zek ese­tén ne jut­has­son be a víz az épület­be (Žane­ta Mikulíková).

Ma ez a malom rit­ka műs­za­ki emlék­nek szá­mít, ame­ly az 1900-​as évek ele­jén tük­rözi a malo­mi­pa­ri ter­me­lés és a tech­ni­kai gon­dol­ko­dás álla­po­tát a régi­ó­ban. Michal Csé­fal­vay előtt a malom a Duka­sov csa­lá­dé volt (dunaj​skyk​la​tov​.sk).


Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post