Krajina, Česko, Južná Morava, Mestá, Moravské, Neživé, Stavby, Zahraničie, Zámky

Slavkov u Brna

Hits: 99

Slav­kov u Brna, zná­my aj pod nemec­kým náz­vom Aus­ter­litz, je mes­to na Juž­nej Mora­ve, pri­bliž­ne 16 kilo­met­rov východ­ne od Brna (en​.wiki​pe​dia​.org) na pra­vom bre­hu rie­ky Lita­vy (Infor­mač­ná tabu­ľa). Prav­de­po­dob­ný základ pome­no­va­nia Aus­ter­litz je zrej­me z latin­ské­ho Nova sedes”, čo zna­me­ná Nové síd­lo”. Vzni­kol pred kon­com 12. sto­ro­čia, kedy sa úze­mie dosta­lo do nad­vlá­dy rádu Nemec­kých rytie­rov. Chyb­ným pre­pi­som sa pôvod­ným tvar zme­nil na Novo­se­de­liz, Naused­licz, Neus­ser­licz, Naus­ter­litz a v roku 1611 Aus­ter­litz. Pome­no­va­nie Slav­kov sa obja­vu­je v roku 1361 a je odvo­de­né o krst­né­ho mena Bohu­slav, ľudo­vo Slá­vek. Už v 10. a 11. sto­ro­čí bolo údo­lie Lita­vy hus­to osíd­le­né (slav​kov​.cz).

Mes­to má boha­tú his­tó­riu, kto­rá sia­ha až do 12. sto­ro­čia, a je zná­me pre­dov­šet­kým vďa­ka bit­ke pri Slav­ko­ve, zná­mej tiež ako bit­ka troch cisá­rov, kto­rá sa odo­hra­la 2. decem­bra 1805. Prvá písom­ná zmien­ka o Slav­ko­ve pochá­dza z roku 1237, keď bola obec trho­vou dedi­nou s opev­ne­ným síd­lom a kos­to­lom. V 14. sto­ro­čí tu vznik­lo židov­ské geto, kto­ré spo­lu s kres­ťan­skou komu­ni­tou vytvo­ri­lo sil­nú eko­no­mic­kú aglo­me­rá­ciu. V roku 1416 bol Slav­kov pový­še­ný na mes­to krá­ľom Vác­la­vom IV. V prie­be­hu sto­ro­čí mes­to čas­to meni­lo maji­te­ľov, až kým sa v roku 1509 nesta­lo majet­kom šľach­tic­ké­ho rodu Kou­ni­cov, kto­rí ho vlast­ni­li viac ako 400 rokov. Medzi naj­výz­nam­nej­šie pamiat­ky mes­ta pat­rí baro­ko­vý zámok Slav­kov, kto­rý bol posta­ve­ný na mies­te pôvod­nej pev­nos­ti na kon­ci 16. sto­ro­čia. Súčas­nú baro­ko­vú podo­bu zís­kal vďa­ka talian­ske­mu archi­tek­to­vi Dome­ni­co­vi Mar­ti­nel­li­mu v 80. rokoch 17. sto­ro­čia. Zámok pat­rí k naj­star­ším zacho­va­ným šľach­tic­kým síd­lam na Mora­ve a v jeho his­to­ric­kom saló­ne bolo po bit­ke pri Slav­ko­ve pod­pí­sa­né prí­me­rie medzi Rakús­kom a Fran­cúz­skom. Súčas­ťou zám­ku je aj fran­cúz­ska záh­ra­da, časť kto­rej bola upra­ve­ná na anglic­ký park (en​.wiki​pe​dia​.org). Na 15 hek­tá­ro­vej plo­che sa nachá­dza­jú šty­ri veľ­ké bazé­ny s vodot­rys­ka­mi, 47 plas­ti­ka­mi (Infor­mač­ná tabuľa). 

Na námes­tí mes­ta sa nachá­dza nesko­ro­re­ne­sanč­ná rad­ni­ca z roku 1592 a pan­ský dom. Z mest­ské­ho opev­ne­nia zo 14. a 15. sto­ro­čia sa dodnes zacho­va­li zvyš­ky hra­dieb vyso­ké pri­bliž­ne 4 met­re. Kos­tol Vzkrie­se­nia Pána je nesko­ro­ba­ro­ko­vá a neok­la­si­cis­tic­ká stav­ba posta­ve­ná v rokoch 1786 – 1789 pod­ľa návrhu Johan­na Fer­di­nan­da Het­zen­dor­fa z Hohen­ber­gu. Kapl­n­ka svä­té­ho Jána Krs­ti­te­ľa je cin­to­rín­skou kapl­n­kou, kto­rá sto­jí na mies­te špi­tá­lu z 13. sto­ro­čia a súčas­nú podo­bu zís­ka­la v roku 1743. Pod kapl­n­kou sa nachá­dza hrob­ka rodu Kou­ni­cov (en​.wiki​pe​dia​.org). 

Dnes má Slav­kov u Brna pri­bliž­ne 7 200 oby­va­te­ľov (tri​pad​vi​sor​.com). Kos­to­lík svä­té­ho Jána Krs­ti­te­ľa je mies­tom več­né­ho odpo­čin­ku rodi­ny Kou­ni­cov­cov a nachá­dza sa na okra­ji Slav­ko­va v čas­ti nazý­va­nej Špi­tál­ka“. Pod juž­nou čas­ťou kapl­n­ky sa nachá­dza rodin­ná hrob­ka, kde sú ulo­že­né aj teles­né pozos­tat­ky gró­fa Vác­la­va Anto­ní­na Kou­ni­ca. Sever­ne od mes­ta na vrcho­le kop­ca sto­jí kapl­n­ka svä­té­ho Urba­na. Jej sva­hy boli do 19. sto­ro­čia pokry­té vini­ca­mi. Nie je pre­to prek­va­pu­jú­ce, že krí­žo­vá kapl­n­ka bola zasvä­te­ná svä­té­mu Urba­no­vi, pat­ró­no­vi viná­rov a záh­rad­ní­kov. Prá­ve z toh­to mies­ta vystre­li­li z dela sig­nál, kto­rý ozná­mil pochod spo­je­nec­kých voj­sk od Olo­mou­ca sme­rom na Brno. Voja­ci však kapl­n­ku využí­va­li aj na menej ušľach­ti­lé úče­ly, čo sa odra­zi­lo na jej poško­de­ní, a nako­niec muse­la byť zbú­ra­ná. V rokoch 1858 – 1861 však na rov­na­kom mies­te posta­vi­li novú kapl­n­ku (mora​va​-napo​le​on​ska​.cz). V blíz­kos­ti mes­ta sa nachá­dza pamät­ník Mohy­la míru, kto­rý pri­po­mí­na obe­te bit­ky pri Slav­ko­ve. Je to význam­né mies­to pre tých, kto­rí sa zau­jí­ma­jú o napo­le­on­skú his­tó­riu (mis​to​pi​sy​.cz).

His­tó­ria Slav­ko­va sia­ha hlbo­ko do minu­los­ti, čo potvr­dzu­je jeden z naj­star­ších mest­ských erbov v Čes­kej repub­li­ke z roku 1416. Sve­to­vú slá­vu však mes­to zís­ka­lo až po bit­ke troch cisá­rov. Prav­dou je, že názov Slav­kov“ sa pou­ží­va len v čes­kom pro­stre­dí. Cudzin­ci pozna­jú skôr meno Aus­ter­litz“, hoci jeho nemec­ký pôvod je pochyb­ný (slav​kov​.cz).

Slav­kov u Brna sa do sve­to­vých dejín zapí­sal pre­dov­šet­kým vďa­ka bit­ke pri Slav­ko­ve, kto­rá sa odo­hra­la 2. decem­bra 1805. V tej­to bit­ke sa stret­li armá­dy troch cisá­rov: Napo­le­ona I. (Fran­cúz­sko), Ale­xan­dra I. (Rus­ko) a Fran­tiš­ka II. (Rakús­ko). Napo­le­on v tej­to bit­ke dosia­hol jed­no zo svo­jich naj­väč­ších víťazs­tiev, keď pora­zil spo­je­né rusko-​rakúske sily. Po bit­ke bolo v slav­kov­skom zám­ku pod­pí­sa­né prí­me­rie medzi Rakús­kom a Fran­cúz­skom (en​.wiki​pe​dia​.org). Po skon­če­ní bit­ky Napo­le­on pri­šiel na slav­kov­ský zámok – síd­lo rodu Kou­ni­cov­cov (mora​va​-napo​le​on​ska​.cz).


Slav­kov u Brna, also kno­wn by its Ger­man name Aus­ter­litz, is a town in South Mora­via, app­ro­xi­ma­te­ly 16 kilo­me­ters east of Brno (en​.wiki​pe​dia​.org), loca­ted on the right bank of the Lita­va River (Infor­ma­ti­on board). The like­ly ori­gin of the name Aus­ter­litz can be tra­ced to the Latin term Nova sedes,” mea­ning New sett­le­ment.” The town emer­ged befo­re the end of the 12th cen­tu­ry when the area came under the con­trol of the Teuto­nic Knights. Due to a trans­c­rip­ti­on error, the ori­gi­nal name evol­ved into forms such as Novo­se­de­liz, Naused­licz, Neus­ser­licz, Naus­ter­litz, and even­tu­al­ly Aus­ter­litz in 1611. The name Slav­kov first appe­a­red in 1361 and is deri­ved from the Chris­tian name Bohu­slav, col­lo­qu­ial­ly Slá­vek. The Lita­va Val­ley had alre­a­dy been den­se­ly popu­la­ted as ear­ly as the 10th and 11th cen­tu­ries (slav​kov​.cz).

The town has a rich his­to­ry dating back to the 12th cen­tu­ry and is best kno­wn for the Batt­le of Aus­ter­litz, also cal­led the Batt­le of the Three Empe­rors, which took pla­ce on Decem­ber 2, 1805. The first writ­ten men­ti­on of Slav­kov dates to 1237, when it was a mar­ket vil­la­ge with a for­ti­fied manor and a church. In the 14th cen­tu­ry, a Jewish ghet­to was estab­lis­hed, which, toget­her with the Chris­tian com­mu­ni­ty, for­med a strong eco­no­mic hub. In 1416, King Wen­ces­las IV gran­ted Slav­kov town pri­vi­le­ges. Over the cen­tu­ries, the town fre­qu­en­tly chan­ged owners until 1509, when it beca­me the pro­per­ty of the nob­le Kau­nitz fami­ly, who held it for over 400 years. Among the town’s most sig­ni­fi­cant land­marks is the Baro­que Slav­kov Cast­le, built on the site of the ori­gi­nal for­tress at the end of the 16th cen­tu­ry. It acqu­ired its pre­sent Baro­que form thanks to the Ita­lian archi­tect Dome­ni­co Mar­ti­nel­li in the 1680s. The cast­le is one of the oldest pre­ser­ved nob­le resi­den­ces in Mora­via, and in its his­to­ric salon, an armis­ti­ce bet­we­en Aus­tria and Fran­ce was sig­ned after the Batt­le of Aus­ter­litz. The cast­le grounds inc­lu­de a French gar­den, part of which was later adap­ted into an English park (en​.wiki​pe​dia​.org). Cove­ring 15 hec­ta­res, the grounds fea­tu­re four lar­ge pools with foun­tains and 47 sculp­tu­res (Infor­ma­ti­on board).

The town squ­are hosts a late Renais­san­ce town hall from 1592 and a manor hou­se. Rem­nants of the town’s 14th and 15th-​century for­ti­fi­ca­ti­ons, with walls app­ro­xi­ma­te­ly 4 meters high, are still visib­le. The Church of the Resur­rec­ti­on is a late Baro­que and Neoc­las­si­cal struc­tu­re built bet­we­en 1786 and 1789, based on designs by Johann Fer­di­nand Het­zen­dorf von Hohen­berg. The Cha­pel of St. John the Bap­tist is a ceme­te­ry cha­pel stan­ding on the site of a 13th-​century hos­pi­tal, which acqu­ired its cur­rent form in 1743. Bene­ath the cha­pel lies the Kau­nitz fami­ly crypt (en​.wiki​pe​dia​.org).

Today, Slav­kov u Brna has app­ro­xi­ma­te­ly 7,200 inha­bi­tants (tri​pad​vi​sor​.com). The Cha­pel of St. John the Bap­tist is the final res­ting pla­ce of the Kau­nitz fami­ly and is situ­ated on the out­skirts of Slav­kov in the area cal­led Špi­tál­ka.” Bene­ath the sout­hern part of the cha­pel is the fami­ly tomb, which also con­tains the remains of Count Wen­zel Anton Kau­nitz. North of the town, on a hill­top, stands the Cha­pel of St. Urban. Until the 19th cen­tu­ry, the slo­pes around the cha­pel were cove­red with vine­y­ards. It is no sur­pri­se that the cha­pel was dedi­ca­ted to St. Urban, the pat­ron saint of wine­ma­kers and gar­de­ners. It was from this site that a can­non shot sig­na­led the march of the allied for­ces from Olo­mouc towards Brno. Howe­ver, the sol­diers misu­sed the cha­pel for less nob­le pur­po­ses, lea­ding to its dama­ge and even­tu­al demo­li­ti­on. A new cha­pel was built on the same site bet­we­en 1858 and 1861 (mora​va​-napo​le​on​ska​.cz). Near the town is the Cairn of Pea­ce, a memo­rial com­me­mo­ra­ting the vic­tims of the Batt­le of Aus­ter­litz. It is a sig­ni­fi­cant site for tho­se inte­res­ted in Napo­le­onic his­to­ry (mis​to​pi​sy​.cz).

Slavkov’s his­to­ry runs deep, as evi­den­ced by its coat of arms, one of the oldest in the Czech Repub­lic, dating from 1416. Howe­ver, the town gai­ned glo­bal fame fol­lo­wing the Batt­le of the Three Empe­rors. Inte­res­tin­gly, the name Slav­kov” is used only in Czech con­texts. Fore­ig­ners are more fami­liar with the name Aus­ter­litz,” alt­hough its Ger­man ori­gin is some­what uncer­tain (slav​kov​.cz).

Slav­kov u Brna beca­me part of world his­to­ry pri­ma­ri­ly becau­se of the Batt­le of Aus­ter­litz, which occur­red on Decem­ber 2, 1805. In this batt­le, the armies of three empe­rors clas­hed: Napo­le­on I (Fran­ce), Ale­xan­der I (Rus­sia), and Fran­cis II (Aus­tria). Napo­le­on achie­ved one of his gre­a­test vic­to­ries by defe­a­ting the com­bi­ned Russo-​Austrian for­ces. Fol­lo­wing the batt­le, an armis­ti­ce bet­we­en Aus­tria and Fran­ce was sig­ned at Slav­kov Cast­le (en​.wiki​pe​dia​.org). After the batt­le, Napo­le­on visi­ted the Slav­kov Cast­le, the resi­den­ce of the Kau­nitz fami­ly (mora​va​-napo​le​on​ska​.cz).


Slav­kov u Brna, auch bekannt unter dem deuts­chen Namen Aus­ter­litz, ist eine Stadt in Süd­mäh­ren, etwa 16 Kilo­me­ter öst­lich von Brünn (en​.wiki​pe​dia​.org), am rech­ten Ufer des Flus­ses Lita­va gele­gen (Infor­mač­ná tabu­ľa). Der wahrs­che­in­li­che Urs­prung des Namens Aus­ter­litz stammt ver­mut­lich aus dem late­i­nis­chen Ausd­ruck Nova sedes”, was Neuer Sitz” bede­utet. Die Stadt ents­tand gegen Ende des 12. Jahr­hun­derts, als das Gebiet unter die Herrs­chaft des Deuts­chen Ordens kam. Durch feh­ler­haf­te Über­tra­gun­gen ent­wic­kel­te sich der urs­prün­gli­che Name zu Novo­se­de­liz, Naused­licz, Neus­ser­licz, Naus­ter­litz und sch­lie­ßlich im Jahr 1611 zu Aus­ter­litz. Der Name Slav­kov tauch­te ers­tmals 1361 auf und ist vom Vor­na­men Bohu­slav (volks­tüm­lich Slá­vek) abge­le­i­tet. Bere­its im 10. und 11. Jahr­hun­dert war das Tal der Lita­va dicht besie­delt (slav​kov​.cz).

Die Stadt hat eine rei­che Ges­chich­te, die bis ins 12. Jahr­hun­dert zurück­re­icht, und ist vor allem durch die Sch­lacht bei Aus­ter­litz, auch bekannt als die Sch­lacht der drei Kai­ser, berühmt gewor­den, die am 2. Dezem­ber 1805 statt­fand. Die ers­te sch­rift­li­che Erwäh­nung von Slav­kov stammt aus dem Jahr 1237, als die Sied­lung ein Mar­ktf­lec­ken mit einer befes­tig­ten Anla­ge und einer Kir­che war. Im 14. Jahr­hun­dert ents­tand hier ein jüdis­ches Ghet­to, das zusam­men mit der christ­li­chen Geme­in­de ein star­kes wirts­chaft­li­ches Zen­trum bil­de­te. Im Jahr 1416 wur­de Slav­kov von König Wen­zel IV. zur Stadt erho­ben. Im Lau­fe der Jahr­hun­der­te wech­sel­te die Stadt häu­fig die Besit­zer, bis sie 1509 in den Besitz der Adels­fa­mi­lie Kau­nitz gelang­te, die sie über 400 Jah­re lang besaß. Zu den bede­utend­sten Sehen­swür­dig­ke­i­ten der Stadt gehört das Barocksch­loss Slav­kov, das Ende des 16. Jahr­hun­derts an der Stel­le einer ehe­ma­li­gen Fes­tung erbaut wur­de. Sei­ne heuti­ge baroc­ke Ges­talt erhielt das Sch­loss in den 1680er Jah­ren durch den ita­lie­nis­chen Archi­tek­ten Dome­ni­co Mar­ti­nel­li. Das Sch­loss gehört zu den ältes­ten erhal­te­nen Adels­sit­zen in Mäh­ren, und in sei­nem his­to­ris­chen Salon wur­de nach der Sch­lacht bei Aus­ter­litz der Waf­fens­tills­tand zwis­chen Öster­re­ich und Fran­kre­ich unter­ze­ich­net. Zum Sch­loss gehört ein fran­zösis­cher Gar­ten, von dem ein Teil spä­ter in einen englis­chen Park umges­tal­tet wur­de (en​.wiki​pe​dia​.org). Auf einer Flä­che von 15 Hek­tar befin­den sich vier gro­ße Bec­ken mit Springb­run­nen und 47 Skulp­tu­ren (Infor­mač­ná tabuľa).

Am Stadt­platz befin­den sich das spät­go­tis­che Rat­haus aus dem Jahr 1592 und ein Her­ren­haus. Von der Stadt­be­fes­ti­gung aus dem 14. und 15. Jahr­hun­dert sind noch Über­res­te der etwa 4 Meter hohen Mau­ern erhal­ten. Die Kir­che der Aufers­te­hung des Herrn ist ein spät­ba­roc­ker und klas­si­zis­tis­cher Bau, der zwis­chen 1786 und 1789 nach den Plä­nen von Johann Fer­di­nand Het­zen­dorf von Hohen­berg errich­tet wur­de. Die Kapel­le des Hei­li­gen Johan­nes des Täu­fers ist eine Fried­hofs­ka­pel­le, die an der Stel­le eines Spi­tals aus dem 13. Jahr­hun­dert steht und 1743 ihre heuti­ge Form erhielt. Unter der Kapel­le befin­det sich die Gruft der Fami­lie Kau­nitz (en​.wiki​pe​dia​.org).

Heute hat Slav­kov u Brna etwa 7.200 Ein­woh­ner (tri​pad​vi​sor​.com). Die Kapel­le des Hei­li­gen Johan­nes des Täu­fers ist die letz­te Ruhes­tät­te der Fami­lie Kau­nitz und befin­det sich am Stadt­rand von Slav­kov in einem Bere­ich, der Špi­tál­ka” genannt wird. Unter dem süd­li­chen Teil der Kapel­le befin­det sich die Fami­lien­gruft, in der auch die sterb­li­chen Über­res­te von Graf Wen­zel Anton Kau­nitz auf­be­wa­hrt wer­den. Nörd­lich der Stadt steht auf einem Hügel die Kapel­le des Hei­li­gen Urban. Bis ins 19. Jahr­hun­dert waren ihre Hän­ge mit Wein­ber­gen bedec­kt. Es über­rascht daher nicht, dass die Kapel­le dem Hei­li­gen Urban, dem Schutz­pat­ron der Win­zer und Gär­tner, gewe­iht wur­de. Von die­sem Ort wur­de mit einer Kano­nen­ku­gel das Sig­nal zum Marsch der alli­ier­ten Trup­pen von Olmütz nach Brünn gege­ben. Die Sol­da­ten missb­rauch­ten die Kapel­le jedoch auch für weni­ger edle Zwec­ke, was zu ihrer Bes­chä­di­gung führ­te, und sch­lie­ßlich muss­te sie abge­ris­sen wer­den. Zwis­chen 1858 und 1861 wur­de an der­sel­ben Stel­le eine neue Kapel­le errich­tet (mora​va​-napo​le​on​ska​.cz). In der Nähe der Stadt befin­det sich das Denk­mal Mohy­la míru” (Frie­dens­hügel), das an die Opfer der Sch­lacht bei Aus­ter­litz erin­nert. Es ist ein bede­uten­der Ort für alle, die sich für die napo­le­onis­che Ges­chich­te inte­res­sie­ren (mis​to​pi​sy​.cz).

Die Ges­chich­te von Slav­kov reicht weit in die Ver­gan­gen­he­it zurück, was durch eines der ältes­ten Stadt­wap­pen in der Tsche­chis­chen Repub­lik aus dem Jahr 1416 belegt wird. Welt­we­i­te Berühmt­he­it erlang­te die Stadt jedoch erst nach der Sch­lacht der drei Kai­ser. Tat­säch­lich wird der Name Slav­kov” nur im tsche­chis­chen Sprach­raum ver­wen­det. Aus­län­der ken­nen eher den Namen Aus­ter­litz”, obwohl sein deuts­cher Urs­prung ums­trit­ten ist (slav​kov​.cz).

Slav­kov u Brna ging vor allem durch die Sch­lacht bei Aus­ter­litz, die am 2. Dezem­ber 1805 statt­fand, in die Welt­ges­chich­te ein. In die­ser Sch­lacht tra­fen die Arme­en dre­ier Kai­ser aufe­i­nan­der: Napo­le­on I. (Fran­kre­ich), Ale­xan­der I. (Russ­land) und Franz II. (Öster­re­ich). Napo­le­on errang in die­ser Sch­lacht einen sei­ner größten Sie­ge, indem er die vere­in­ten russisch-​österreichischen Trup­pen besieg­te. Nach der Sch­lacht wur­de im Sch­loss Slav­kov der Waf­fens­tills­tand zwis­chen Öster­re­ich und Fran­kre­ich unter­ze­ich­net (en​.wiki​pe​dia​.org). Nach der Sch­lacht besuch­te Napo­le­on das Sch­loss Slav­kov, den Sitz der Fami­lie Kau­nitz (mora​va​-napo​le​on​ska​.cz).


Slav­kov u Brna, zná­mý také pod němec­kým náz­vem Aus­ter­litz, je měs­to na již­ní Mora­vě, přib­liž­ně 16 kilo­met­rů východ­ně od Brna (en​.wiki​pe​dia​.org), na pra­vém bře­hu řeky Lita­vy (Infor­mač­ní tabu­le). Prav­děpo­dob­ný základ poj­me­no­vá­ní Aus­ter­litz pochá­zí patr­ně z latin­ské­ho Nova sedes“, což zna­me­ná Nové síd­lo“. Měs­to vznik­lo před kon­cem 12. sto­le­tí, kdy se úze­mí dosta­lo pod nad­vlá­du řádu Němec­kých rytí­řů. Chyb­ným pře­pi­sem se původ­ní tvar změnil na Novo­se­de­liz, Naused­licz, Neus­ser­licz, Naus­ter­litz a v roce 1611 Aus­ter­litz. Název Slav­kov se obje­vu­je v roce 1361 a je odvo­zen od křest­ní­ho jmé­na Bohu­slav, lido­vě Slá­vek. Již v 10. a 11. sto­le­tí bylo údo­lí Lita­vy hus­tě osíd­le­né (slav​kov​.cz).

Měs­to má boha­tou his­to­rii saha­jí­cí až do 12. sto­le­tí a je zná­mé pře­dev­ším díky bit­vě u Slav­ko­va, zná­mé také jako bit­va tří císa­řů, kte­rá se odeh­rá­la 2. pro­sin­ce 1805. Prv­ní písem­ná zmín­ka o Slav­ko­vě pochá­zí z roku 1237, kdy byla obec trho­vou vsí s opev­něným síd­lem a kos­te­lem. Ve 14. sto­le­tí zde vznik­lo židov­ské ghet­to, kte­ré spo­lu s křes­ťan­skou komu­ni­tou vytvo­ři­lo sil­nou eko­no­mic­kou aglo­me­ra­ci. V roce 1416 byl Slav­kov pový­šen na měs­to krá­lem Vác­la­vem IV. V průběhu sta­le­tí měs­to čas­to měni­lo maji­te­le, až se v roce 1509 sta­lo majet­kem šlech­tic­ké­ho rodu Kou­ni­ců, kte­ří jej vlast­ni­li více než 400 let. Mezi nej­výz­nam­něj­ší památ­ky měs­ta patří barok­ní zámek Slav­kov, kte­rý byl posta­ven na mís­tě původ­ní pev­nos­ti na kon­ci 16. sto­le­tí. Sou­čas­nou barok­ní podo­bu zís­kal díky ital­ské­mu archi­tek­to­vi Dome­ni­cu Mar­ti­nel­li­mu v 80. letech 17. sto­le­tí. Zámek patří k nej­star­ším docho­va­ným šlech­tic­kým síd­lům na Mora­vě a v jeho his­to­ric­kém saló­nu bylo po bit­vě u Slav­ko­va podep­sá­no pří­měří mezi Rakous­kem a Fran­cií. Sou­čás­tí zám­ku je také fran­couz­ská zahra­da, jejíž část byla upra­ve­na na anglic­ký park (en​.wiki​pe​dia​.org). Na 15hektarové plo­še se nachá­ze­jí čty­ři vel­ké bazé­ny s fon­tá­na­mi a 47 plas­ti­ka­mi (Infor­mač­ní tabule).

Na náměs­tí měs­ta se nachá­zí pozdně rene­sanč­ní rad­ni­ce z roku 1592 a pan­ský dům. Z měst­ské­ho opev­nění ze 14. a 15. sto­le­tí se dodnes docho­va­ly zbyt­ky hra­deb vyso­ké přib­liž­ně 4 met­ry. Kos­tel Vzkří­še­ní Páně je pozdně barok­ní a neok­la­si­cist­ní stav­ba posta­ve­ná v letech 1786 – 1789 pod­le návrhu Johan­na Fer­di­nan­da Het­zen­dor­fa z Hohen­ber­gu. Kap­le sva­té­ho Jana Křti­te­le je hřbi­tov­ní kap­lí, kte­rá sto­jí na mís­tě špi­tá­lu ze 13. sto­le­tí, a svou sou­čas­nou podo­bu zís­ka­la v roce 1743. Pod kap­lí se nachá­zí hrob­ka rodu Kou­ni­ců (en​.wiki​pe​dia​.org).

Dnes má Slav­kov u Brna přib­liž­ně 7 200 oby­va­tel (tri​pad​vi​sor​.com). Kos­te­lík sva­té­ho Jana Křti­te­le je mís­tem věč­né­ho odpo­čin­ku rodi­ny Kou­ni­ců a nachá­zí se na okra­ji Slav­ko­va v čás­ti nazý­va­né Špi­tál­ka“. Pod již­ní čás­tí kap­le se nachá­zí rodin­ná hrob­ka, kde jsou ulo­že­ny také těles­né ostat­ky hra­běte Vác­la­va Anto­ní­na Kou­ni­ce. Sever­ně od měs­ta na vrcho­lu kop­ce sto­jí kap­le sva­té­ho Urba­na. Její sva­hy byly do 19. sto­le­tí pokry­té vini­ce­mi. Není pro­to přek­va­pi­vé, že kří­žo­vá kap­le byla zasvěce­na sva­té­mu Urba­no­vi, pat­ro­nu vina­řů a zahrad­ní­ků. Prá­vě z toho­to mís­ta vypá­li­li z děla sig­nál, kte­rý ozná­mil pochod spo­je­nec­kých voj­sk od Olo­mou­ce směrem na Brno. Vojá­ci však kap­li využí­va­li i k méně ušlech­ti­lým úče­lům, což ved­lo k její­mu poško­ze­ní, a nako­nec muse­la být zbo­ře­na. V letech 1858 – 1861 však na stej­ném mís­tě posta­vi­li novou kap­li (mora​va​-napo​le​on​ska​.cz). V blíz­kos­ti měs­ta se nachá­zí památ­ník Mohy­la míru, kte­rý při­po­mí­ná oběti bit­vy u Slav­ko­va. Je to význam­né mís­to pro ty, kte­ří se zají­ma­jí o napo­le­on­skou his­to­rii (mis​to​pi​sy​.cz).

His­to­rie Slav­ko­va sahá hlu­bo­ko do minu­los­ti, což potvr­zu­je jeden z nej­star­ších měst­ských erbů v Čes­ké repub­li­ce z roku 1416. Světo­vou slá­vu však měs­to zís­ka­lo až po bit­vě tří císa­řů. Prav­dou je, že název Slav­kov“ se pou­ží­vá pou­ze v čes­kém pros­tře­dí. Cizin­ci zna­jí spí­še jmé­no Aus­ter­litz“, ačko­liv jeho němec­ký původ je spor­ný (slav​kov​.cz).

Slav­kov u Brna se do světo­vých dějin zapsal pře­dev­ším díky bit­vě u Slav­ko­va, kte­rá se odeh­rá­la 2. pro­sin­ce 1805. V této bit­vě se střet­ly armá­dy tří císa­řů: Napo­le­ona I. (Fran­cie), Ale­xan­dra I. (Rus­ko) a Fran­tiš­ka II. (Rakous­ko). Napo­le­on v této bit­vě dosáhl jed­no­ho ze svých nej­vět­ších vítězs­tví, když pora­zil spo­je­né rusko-​rakouské síly. Po bit­vě bylo na slav­kov­ském zám­ku podep­sá­no pří­měří mezi Rakous­kem a Fran­cií (en​.wiki​pe​dia​.org). Po skon­če­ní bit­vy Napo­le­on dora­zil na slav­kov­ský zámek – síd­lo rodu Kou­ni­ců (mora​va​-napo​le​on​ska​.cz).


Odka­zy


TOP

Všet­ky

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Nemecko, Neživé, Pevnosti, Stavby, Zahraničie

Königstein – saská Bastila

Hits: 115

Pev­nosť Königs­te­in, zná­ma aj ako Sas­ká Bas­ti­la”, je impo­zant­ná pev­nosť nachá­dza­jú­ca sa v Sas­kom Švaj­čiar­sku, pri­bliž­ne 30 kilo­met­rov juho­vý­chod­ne od Dráž­ďan, na ľavom bre­hu rie­ky Labe. Svo­jou polo­hou na sto­lo­vej hore s nad­mor­skou výš­kou 247 met­rov nad údo­lím Labe a roz­lo­hou 9,5 hek­tá­ra pat­rí medzi naj­väč­šie hor­ské pev­nos­ti v Euró­pe. Jej hrad­by, posta­ve­né z pies­kov­ca, dosa­hu­jú dĺž­ku 1 800 met­rov a výš­ku až 42 met­rov. V cen­tre pev­nos­ti sa nachá­dza 152,5 met­ra hlbo­ká stud­ňa, kto­rá je naj­hl­b­šou v Sas­ku a dru­hou naj­hl­b­šou v Euró­pe (cs​.wiki​pe​dia​.org).

Prvá písom­ná zmien­ka o hra­de na mies­te dneš­nej pev­nos­ti pochá­dza z roku 1233. V tom čase bola oblasť roz­de­le­ná medzi Čes­ké krá­ľov­stvo a bis­kup­stvo Míšeň. Hrad pôvod­ne pat­ril Čes­ké­mu krá­ľov­stvu a slú­žil na kon­tro­lu obchod­nej ces­ty po rie­ke Labe. V roku 1408 počas Dohnian­skej voj­ny hrad obsa­di­li markg­ró­fi z Míš­ně a v roku 1459 bol ofi­ciál­ne pri­čle­ne­ný k Míšeňs­ké­mu markg­rófs­tvu na zákla­de Eger­skej zmlu­vy. V rokoch 15891591 nechal sas­ký kur­first Chris­tian I. pre­sta­vať hrad na moder­nú pev­nosť. Počas nasle­du­jú­cich sto­ro­čí bola pev­nosť ďalej roz­ši­ro­va­ná a moder­ni­zo­va­ná, pri­čom vznik­li význam­né stav­by ako Tor­haus (Brá­na), Alte Kaser­ne (Sta­rá kasá­reň), Fried­richs­burg a Altes Zeug­haus (Sta­rá zbroj­ni­ca). V rokoch 17221725 nechal August Sil­ný posta­viť obrov­ský vín­ny sud s kapa­ci­tou tak­mer 250 000 lit­rov, kto­rý bol v tom čase naj­väč­ší na sve­te. Pev­nosť Königs­te­in slú­ži­la rôz­nym úče­lom. Počas voj­no­vých kon­flik­tov posky­to­va­la úto­čis­ko sas­kým panov­ní­kom a ucho­vá­va­la štát­ny poklad a ume­lec­ké die­la. V prie­be­hu sto­ro­čí bola využí­va­ná aj ako štát­ne väze­nie pre význam­ných poli­tic­kých väz­ňov. Po dru­hej sve­to­vej voj­ne bola pev­nosť v roku 1955 sprí­stup­ne­ná verej­nos­ti ako múze­um vojen­skej his­tó­rie (en​.wiki​pe​dia​.org).

Dnes je pev­nosť Königs­te­in jed­nou z naj­nav­šte­vo­va­nej­ších turis­tic­kých atrak­cií v Sas­ku, s roč­nou náv­štev­nos­ťou oko­lo 700 000 ľudí. Náv­štev­ní­ci môžu pre­skú­mať viac ako 50 his­to­ric­kých budov, vrá­ta­ne kasár­ní, zbroj­níc a kos­to­la, a prejsť sa po 1,7 kilo­met­ra dlhom pano­ra­ma­tic­kom chod­ní­ku s nád­her­ný­mi výhľad­mi na oko­li­tú kra­ji­nu. Pev­nosť tiež ponú­ka množ­stvo výstav (fes​tung​-koenigs​te​in​.de).


Königs­te­in For­tress, also kno­wn as the Saxon Bas­til­le,” is an impres­si­ve for­tress loca­ted in Saxon Swit­zer­land, app­ro­xi­ma­te­ly 30 kilo­me­ters sout­he­ast of Dres­den, on the left bank of the Elbe River. Situ­ated on a tab­le­top moun­tain at an alti­tu­de of 247 meters abo­ve the Elbe Val­ley and cove­ring an area of 9.5 hec­ta­res, it is one of the lar­gest moun­tain for­tres­ses in Euro­pe. Its sand­sto­ne walls stretch 1,800 meters in length and rise up to 42 meters in height. At the cen­ter of the for­tress is a 152.5‑meter-deep well, which is the dee­pest in Saxo­ny and the second dee­pest in Euro­pe (cs​.wiki​pe​dia​.org).

The first writ­ten men­ti­on of a cast­le on the site of today’s for­tress dates back to 1233. At that time, the regi­on was divi­ded bet­we­en the King­dom of Bohe­mia and the Bis­hop­ric of Meis­sen. The cast­le ori­gi­nal­ly belo­n­ged to the King­dom of Bohe­mia and ser­ved to con­trol the tra­de rou­te along the Elbe River. In 1408, during the Dohna Feud, the cast­le was sei­zed by the Mar­gra­ves of Meis­sen, and in 1459, it was offi­cial­ly incor­po­ra­ted into the Mar­gra­via­te of Meis­sen under the Tre­a­ty of Eger. Bet­we­en 1589 and 1591, the Saxon Elec­tor Chris­tian I had the cast­le trans­for­med into a modern for­tress. Over the fol­lo­wing cen­tu­ries, the for­tress was expan­ded and moder­ni­zed, with notab­le buil­dings such as the Tor­haus (Gate­hou­se), Alte Kaser­ne (Old Bar­racks), Fried­richs­burg, and Altes Zeug­haus (Old Armo­ry) being cons­truc­ted. From 1722 to 1725, Augus­tus the Strong com­mis­si­oned the cons­truc­ti­on of a giant wine bar­rel with a capa­ci­ty of almost 250,000 liters, which was the lar­gest in the world at that time.

Königs­te­in For­tress ser­ved vari­ous pur­po­ses. During war­ti­me con­flicts, it pro­vi­ded shel­ter for Saxon rulers and safe­gu­ar­ded the sta­te tre­a­su­ry and works of art. Over the cen­tu­ries, it was also used as a sta­te pri­son for pro­mi­nent poli­ti­cal pri­so­ners. After World War II, the for­tress was ope­ned to the pub­lic in 1955 as a muse­um of mili­ta­ry his­to­ry (en​.wiki​pe​dia​.org).

Today, Königs­te­in For­tress is one of the most visi­ted tou­rist att­rac­ti­ons in Saxo­ny, with an annu­al atten­dan­ce of around 700,000 peop­le. Visi­tors can explo­re more than 50 his­to­ri­cal buil­dings, inc­lu­ding bar­racks, armo­ries, and a cha­pel, and walk along the 1.7‑kilometer pano­ra­mic trail offe­ring stun­ning vie­ws of the sur­roun­ding lands­ca­pe. The for­tress also hosts nume­rous exhi­bi­ti­ons (fes​tung​-koenigs​te​in​.de).


Die Fes­tung Königs­te­in, auch bekannt als die Säch­sis­che Bas­til­le”, ist eine bee­in­druc­ken­de Fes­tung im Elb­sand­ste­in­ge­bir­ge, etwa 30 Kilo­me­ter südöst­lich von Dres­den am lin­ken Ufer der Elbe gele­gen. Sie befin­det sich auf einem Tafel­berg in einer Höhe von 247 Metern über dem Elb­tal und umfasst eine Flä­che von 9,5 Hek­tar, was sie zu einer der größten Berg­fes­tun­gen Euro­pas macht. Ihre Sand­ste­in­mau­ern haben eine Län­ge von 1.800 Metern und eine Höhe von bis zu 42 Metern. Im Zen­trum der Fes­tung befin­det sich ein 152,5 Meter tie­fer Brun­nen, der tiefs­te in Sach­sen und der zwe­it­tiefs­te in Euro­pa (cs​.wiki​pe​dia​.org).

Die ers­te urkund­li­che Erwäh­nung einer Burg an der Stel­le der heuti­gen Fes­tung stammt aus dem Jahr 1233. Zu die­ser Zeit war die Regi­on zwis­chen dem König­re­ich Böh­men und dem Bis­tum Mei­ßen auf­ge­te­ilt. Die Burg gehör­te urs­prün­glich dem König­re­ich Böh­men und dien­te der Kon­trol­le der Han­dels­rou­te entlang der Elbe. 1408 wur­de die Burg wäh­rend der Dohna­er Feh­de von den Mei­ßner Mark­gra­fen ein­ge­nom­men, und 1459 wur­de sie durch den Ver­trag von Eger offi­ziell dem Mark­gra­fen­tum Mei­ßen zuge­ord­net. Zwis­chen 1589 und 1591 ließ der säch­sis­che Kur­fürst Chris­tian I. die Burg zu einer moder­nen Fes­tung umbau­en. In den fol­gen­den Jahr­hun­der­ten wur­de die Fes­tung wei­ter aus­ge­baut und moder­ni­siert, wobei bede­uten­de Gebä­u­de wie das Tor­haus, die Alte Kaser­ne, die Fried­richs­burg und das Alte Zeug­haus ents­tan­den. Zwis­chen 1722 und 1725 ließ August der Star­ke ein rie­si­ges Wein­fass mit einem Fas­sungs­ver­mögen von fast 250.000 Litern bau­en, das damals das größte der Welt war.

Die Fes­tung Königs­te­in dien­te vers­chie­de­nen Zwec­ken. Wäh­rend krie­ge­ris­cher Kon­flik­te bot sie den säch­sis­chen Herrs­chern Schutz und bewa­hr­te den Sta­atss­chatz sowie Kunst­wer­ke auf. Im Lau­fe der Jahr­hun­der­te wur­de sie auch als Sta­ats­ge­fäng­nis für bede­uten­de poli­tis­che Gefan­ge­ne genutzt. Nach dem Zwe­i­ten Weltk­rieg wur­de die Fes­tung 1955 der Öffen­tlich­ke­it als Mili­tär­his­to­ris­ches Muse­um zugän­glich gemacht (en​.wiki​pe​dia​.org).

Heute ist die Fes­tung Königs­te­in eine der meist­be­such­ten Tou­ris­te­natt­rak­ti­onen in Sach­sen, mit rund 700.000 Besu­chern jähr­lich. Besu­cher kön­nen über 50 his­to­ris­che Gebä­u­de erkun­den, darun­ter Kaser­nen, Zeug­hä­u­ser und eine Kapel­le, sowie den 1,7 Kilo­me­ter lan­gen Pano­ra­map­fad mit herr­li­chem Blick auf die umlie­gen­de Lands­chaft entlang­ge­hen. Die Fes­tung bie­tet außer­dem zahl­re­i­che Auss­tel­lun­gen (fes​tung​-koenigs​te​in​.de).


Twier­dza Königs­te­in, zna­na również jako Sas­ka Bas­ty­lia”, to impo­nu­jąca twier­dza poło­żo­na w Szwaj­ca­rii Sak­so­ńs­kiej, oko­ło 30 kilo­met­rów na połud­ni­owy wschód od Drez­na, na lewym brze­gu Łaby. Usy­tu­owa­na na płas­ko­wy­żu na wyso­ko­ści 247 met­rów nad doli­ną Łaby i zaj­mu­jąca powierzch­nię 9,5 hek­ta­ra, jest jed­ną z naj­wi­ęks­zych twierdz gór­skich w Euro­pie. Jej pias­ko­wco­we mury mają dłu­go­ść 1 800 met­rów i wyso­ko­ść do 42 met­rów. W cen­trum twier­dzy znaj­du­je się stud­nia o głębo­ko­ści 152,5 met­ra, naj­głębs­za w Sak­so­nii i dru­ga naj­głębs­za w Euro­pie (cs​.wiki​pe​dia​.org).

Pier­ws­za pisem­na wzmian­ka o zamku na miejs­cu dzi­siejs­zej twier­dzy pocho­dzi z 1233 roku. W tam­tym cza­sie regi­on był podzie­lo­ny między Kró­lest­wo Czech a Bis­kupst­wo Miśni. Zamek pier­wot­nie nale­żał do Kró­lest­wa Czech i słu­żył do kon­tro­lo­wa­nia szla­ku hand­lo­we­go wzdłuż Łaby. W 1408 roku, podc­zas woj­ny Dohna, zamek został zdo­by­ty przez mar­gra­bi­ów Miśni, a w 1459 roku ofic­jal­nie włąc­zo­ny do Mar­grab­st­wa Miśni na mocy trak­ta­tu z Che­bu. W latach 1589 – 1591 sas­ki elek­tor Chrys­tian I przeksz­ta­łcił zamek w nowoc­zes­ną twier­dzę. W kolej­nych wie­kach twier­dza była roz­bu­do­wy­wa­na i moder­ni­zo­wa­na, pows­ta­wa­ły takie budyn­ki jak Tor­haus (Bra­ma), Alte Kaser­ne (Sta­re Kos­za­ry), Fried­richs­burg i Altes Zeug­haus (Sta­ra Zbro­jo­wnia). W latach 1722 – 1725 August Moc­ny zle­cił budo­wę ogrom­nej becz­ki na wino o pojem­no­ści pra­wie 250 000 lit­rów, któ­ra była wówc­zas naj­wi­ęks­za na świecie.

Twier­dza Königs­te­in pełni­ła różne fun­kc­je. Podc­zas kon­flik­tów zbroj­nych zape­wnia­ła sch­ro­nie­nie wład­com sak­so­ńs­kim i prze­cho­wy­wa­ła skar­by państ­wo­we oraz dzie­ła sztu­ki. W ciągu wie­ków była również wykor­zys­ty­wa­na jako państ­wo­we więzie­nie dla ważnych więźni­ów poli­tycz­nych. Po II woj­nie świa­to­wej twier­dza zosta­ła otwar­ta dla pub­licz­no­ści w 1955 roku jako muze­um his­to­rii woj­sko­wo­ści (en​.wiki​pe​dia​.org).

Obe­cnie Twier­dza Königs­te­in jest jed­ną z najc­zęściej odwie­dza­nych atrakc­ji turys­tycz­nych w Sak­so­nii, z rocz­ną frek­wenc­ją oko­ło 700 000 osób. Odwie­dza­jący mogą zwie­dzać ponad 50 his­to­rycz­nych budyn­ków, w tym kos­za­ry, zbro­jo­wnie i kap­li­cę, a także spa­ce­ro­wać 1,7‑kilometrową tra­są wido­ko­wą, ofe­ru­jącą wspa­nia­łe wido­ki na oko­licz­ny kra­job­raz. Twier­dza ofe­ru­je również wie­le wys­taw (fes​tung​-koenigs​te​in​.de).


Pev­nost Königs­te­in, zná­má také jako Sas­ká Bas­ti­la“, je impo­zant­ní pev­nost nachá­ze­jí­cí se v Sas­kém Švý­car­sku, přib­liž­ně 30 kilo­met­rů jiho­vý­chod­ně od Dráž­ďan, na levém bře­hu Labe. Nachá­zí se na sto­lo­vé hoře ve výš­ce 247 met­rů nad Lab­ským údo­lím a její roz­lo­ha činí 9,5 hek­ta­ru, což z ní činí jed­nu z nej­vět­ších hor­ských pev­nos­tí v Evro­pě. Její pís­kov­co­vé hrad­by dosa­hu­jí dél­ky 1 800 met­rů a výš­ky až 42 met­rů. Upros­třed pev­nos­ti se nachá­zí stud­na hlu­bo­ká 152,5 met­ru, kte­rá je nejh­lub­ší v Sas­ku a dru­hou nejh­lub­ší v Evro­pě (cs​.wiki​pe​dia​.org).

Prv­ní písem­ná zmín­ka o hra­du na mís­tě dneš­ní pev­nos­ti pochá­zí z roku 1233. Teh­dy bylo úze­mí roz­děle­no mezi Čes­ké krá­lov­ství a bis­kup­ství Míšeň. Hrad původ­ně patřil Čes­ké­mu krá­lov­ství a slou­žil ke kon­tro­le obchod­ní ces­ty podél Labe. V roce 1408 během Dohnian­ské vál­ky hrad obsa­di­li míšeňš­tí mark­ra­bí a v roce 1459 byl ofi­ciál­ně při­po­jen k Míšeňs­ké­mu mark­rab­ství na zákla­dě Cheb­ské smlou­vy. V letech 15891591 nechal sas­ký kur­fi­řt Kris­tián I. pře­sta­vět hrad na moder­ní pev­nost. Během násle­du­jí­cích sto­le­tí byla pev­nost roz­ši­řo­vá­na a moder­ni­zo­vá­na, při­čemž vznik­ly význam­né stav­by jako Tor­haus (Brá­na), Alte Kaser­ne (Sta­ré kasár­ny), Fried­richs­burg a Altes Zeug­haus (Sta­ré zbroj­ni­ce). V letech 17221725 nechal August Sil­ný posta­vit obrov­ský vin­ný sud s kapa­ci­tou téměř 250 000 lit­rů, kte­rý byl teh­dy nej­vět­ší na světě.

Pev­nost Königs­te­in slou­ži­la růz­ným úče­lům. Během váleč­ných kon­flik­tů posky­to­va­la úto­čiš­tě sas­kým panov­ní­kům a ucho­vá­va­la stát­ní poklad a umělec­ká díla. V průběhu sta­le­tí byla využí­vá­na také jako stát­ní věze­ní pro význam­né poli­tic­ké věz­ně. Po dru­hé světo­vé vál­ce byla pev­nost v roce 1955 zpří­stup­něna veřej­nos­ti jako muze­um vojen­ské his­to­rie (en​.wiki​pe​dia​.org).

Dnes je pev­nost Königs­te­in jed­nou z nej­navš­těvo­va­něj­ších turis­tic­kých atrak­cí v Sas­ku s roč­ní návš­těv­nos­tí oko­lo 700 000 lidí. Návš­těv­ní­ci mohou proz­kou­mat více než 50 his­to­ric­kých budov, včet­ně kasá­ren, zbroj­nic a kap­le, a pro­jít se po 1,7 kilo­met­ru dlou­hé pano­ra­ma­tic­ké tra­se s nád­her­ný­mi výhle­dy na okol­ní kra­ji­nu. Pev­nost také nabí­zí mno­ho výstav (fes​tung​-koenigs​te​in​.de).


Odka­zy


TOP

Všet­ky

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Česko, Južné Čechy, Neživé, Organizmy, Príroda, Rastliny, Stavby, Zahraničie, Zámky

Červená Lhota

Hits: 92

Zámok Čer­ve­ná Lho­ta je jed­ným z najk­raj­ších a naj­ro­man­tic­kej­ších his­to­ric­kých objek­tov v Čes­kej repub­li­ke. Nachá­dza sa v juž­ných Čechách, pri­bliž­ne 20 kilo­met­rov seve­ro­zá­pad­ne od mes­ta Jin­dři­chův Hra­dec, v obci Plu­hův Žďár. Jeho cha­rak­te­ris­tic­ká čer­ve­ná fasá­da a polo­ha na skal­na­tom ostro­ve upro­stred ryb­ní­ka z neho tvo­ria uni­kát­nu pamiat­ku. Pôvod­ne na mies­te zám­ku stá­la gotic­ká vod­ná pev­nosť zo 14. sto­ro­čia. Prvá písom­ná zmien­ka o pev­nos­ti pochá­dza z roku 1465. V prvej polo­vi­ci 16. sto­ro­čia ju zís­ka­la rodi­na Kábov z Ryb­ňan, kto­rá ju pre­sta­va­la na rene­sanč­ný zámok. Prvá písom­ná zmien­ka o náz­ve Nová Lho­ta” pochá­dza z roku 1555. Názov Čer­ve­ná Lho­ta” sa prvý­krát obja­vil v roku 1602 a je odvo­de­ný od čer­ve­nej far­by omiet­ky zám­ku. Pod­ľa legen­dy bola čer­ve­ná far­ba pou­ži­tá na zakry­tie stôp krvi po tra­gic­kej uda­los­ti, keď hrad­nú pani údaj­ne odvlie­kol čert. V prie­be­hu sto­ro­čí zámok pre­šiel via­ce­rý­mi sta­veb­ný­mi úpra­va­mi. V 17. sto­ro­čí ho Vilém Sla­va­ta z Chlu­mu a Košum­ber­ka nechal pre­sta­vať v baro­ko­vom štý­le a využí­val ho ako letoh­rá­dok. V 19. sto­ro­čí pre­beh­li roman­tic­ké úpra­vy, kto­ré však boli neskôr čias­toč­ne odstrá­ne­né. Posled­ný­mi šľach­tic­ký­mi maji­teľ­mi boli knie­ža­tá Schönburg-​Hartenstein, kto­rí zámok vlast­ni­li až do roku 1945 Zámok Čer­ve­ná Lho­ta je typic­kým pred­sta­vi­te­ľom rene­sanč­nej archi­tek­tú­ry v Čechách. Jeho šty­ri kríd­la obklo­pu­jú vnú­tor­né nádvo­rie a sú zdo­be­né rene­sanč­ný­mi štít­mi a arká­da­mi. Prí­stup k zám­ku je mož­ný cez kamen­ný most vedú­ci cez ryb­ník, kto­rý nahra­dil pôvod­ný pada­cí most. Inte­ri­é­ry zám­ku sú zaria­de­né v štý­le z pre­lo­mu 19. a 20. sto­ro­čia. Medzi naj­zau­jí­ma­vej­šie miest­nos­ti pat­rí repre­zen­tač­ný salón, jedá­leň, kniž­ni­ca a súkrom­né apart­má­ny. V pod­kro­ví sa nachá­dza­jú det­ské izby s his­to­ric­ký­mi hrač­ka­mi (zamek​-cer​ve​nal​ho​ta​.cz).

Oko­lie zám­ku tvo­rí anglic­ký park s roz­lo­hou pri­bliž­ne 15 hek­tá­rov. Park ponú­ka množ­stvo roman­tic­kých záku­tí, chod­ní­kov a výhľa­dov na zámok a oko­li­té pro­stre­die. Na návrší nad zám­kom sa nachá­dza rene­sanč­ná kapl­n­ka Najs­vä­tej­šej Tro­j­i­ce z roku 1591, kto­rá je tiež prí­stup­ná verej­nos­ti. Ryb­ník obklo­pu­jú­ci zámok je obľú­be­ným mies­tom na čln­ko­va­nie (zamek​-cer​ve​nal​ho​ta​.cz). Čer­ve­ná Lho­ta sa sta­la obľú­be­ným mies­tom pre fil­má­rov. Zámok sa obja­vil v mno­hých čes­kých roz­práv­kach a fil­moch, ako naprí­klad Zla­tov­lás­ka”, Prin­cez­ná na hráš­ku” či Svat­by pana Voka”. Jeho maleb­ný vzhľad a roman­tic­ká atmo­sfé­ra ho pre­dur­ču­jú ako ide­ál­ne kuli­sy pre his­to­ric­ké a roz­práv­ko­vé prí­be­hy (kudyz​nu​dy​.cz).


Čer­ve­ná Lho­ta Cast­le is one of the most beau­ti­ful and roman­tic his­to­ri­cal sites in the Czech Repub­lic. It is loca­ted in South Bohe­mia, app­ro­xi­ma­te­ly 20 kilo­me­ters nort­hwest of the town of Jin­dři­chův Hra­dec, in the vil­la­ge of Plu­hův Žďár. Its cha­rac­te­ris­tic red faca­de and loca­ti­on on a roc­ky island in the midd­le of a pond make it a uni­que land­mark. Ori­gi­nal­ly, a Got­hic water for­tress from the 14th cen­tu­ry sto­od on the site of the cast­le. The first writ­ten men­ti­on of the for­tress dates back to 1465. In the first half of the 16th cen­tu­ry, it was acqu­ired by the Kábov fami­ly of Ryb­ňa­ny, who rebu­ilt it into a Renais­san­ce cast­le. The first writ­ten men­ti­on of the name Nová Lho­ta” dates back to 1555. The name Čer­ve­ná Lho­ta” first appe­a­red in 1602 and is deri­ved from the red color of the cast­le­’s plas­ter. Accor­ding to legend, the red color was used to cover tra­ces of blo­od after a tra­gic event when the cast­le lady was alle­ged­ly taken away by the devil. Over the cen­tu­ries, the cast­le under­went seve­ral archi­tec­tu­ral modi­fi­ca­ti­ons. In the 17th cen­tu­ry, Vilém Sla­va­ta of Chlum and Košum­berk had it rebu­ilt in the Baro­que sty­le and used it as a sum­mer resi­den­ce. In the 19th cen­tu­ry, roman­tic modi­fi­ca­ti­ons were made, alt­hough they were later par­tial­ly remo­ved. The last nob­le owners were the Prin­ces of Schönburg-​Hartenstein, who owned the cast­le until 1945. Čer­ve­ná Lho­ta Cast­le is a typi­cal exam­ple of Renais­san­ce archi­tec­tu­re in Bohe­mia. Its four wings sur­round an inner cour­ty­ard and are deco­ra­ted with Renais­san­ce gab­les and arca­des. The cast­le is acces­sib­le via a sto­ne brid­ge cros­sing the pond, which repla­ced the ori­gi­nal dra­wb­rid­ge. The inte­ri­ors of the cast­le are fur­nis­hed in the sty­le of the late 19th and ear­ly 20th cen­tu­ries. Among the most inte­res­ting rooms are the repre­sen­ta­ti­ve salon, dining room, lib­ra­ry, and pri­va­te apart­ments. The attic hou­ses chil­dre­n’s rooms with his­to­ri­cal toys (zamek​-cer​ve​nal​ho​ta​.cz).

The cast­le is sur­roun­ded by an English park cove­ring app­ro­xi­ma­te­ly 15 hec­ta­res. The park offers nume­rous roman­tic cor­ners, pat­hwa­ys, and vie­ws of the cast­le and its sur­roun­dings. On the hill abo­ve the cast­le stands the Renais­san­ce Cha­pel of the Holy Tri­ni­ty, dating from 1591, which is also open to the pub­lic. The pond sur­roun­ding the cast­le is a popu­lar spot for boating (zamek​-cer​ve​nal​ho​ta​.cz).

Čer­ve­ná Lho­ta has beco­me a popu­lar loca­ti­on for film­ma­kers. The cast­le has appe­a­red in many Czech fai­ry tales and films, such as Gol­di­locks, The Prin­cess and the Pea, and The Wed­dings of Mr. Vok. Its pic­tu­re­sque appe­a­ran­ce and roman­tic atmo­sp­he­re make it an ide­al set­ting for his­to­ri­cal and fairy-​tale sto­ries (kudyz​nu​dy​.cz).


Sch­loss Čer­ve­ná Lho­ta ist eines der schöns­ten und roman­tischs­ten his­to­ris­chen Bau­wer­ke in der Tsche­chis­chen Repub­lik. Es befin­det sich in Süd­böh­men, etwa 20 Kilo­me­ter nor­dwest­lich der Stadt Jin­dři­chův Hra­dec, in der Geme­in­de Plu­hův Žďár. Sei­ne cha­rak­te­ris­tis­che rote Fas­sa­de und sei­ne Lage auf einer fel­si­gen Insel inmit­ten eines Tei­ches machen es zu einem ein­zi­gar­ti­gen Denk­mal. Urs­prün­glich stand an der Stel­le des Sch­los­ses eine gotis­che Was­ser­burg aus dem 14. Jahr­hun­dert. Die ers­te sch­rift­li­che Erwäh­nung der Burg stammt aus dem Jahr 1465. In der ers­ten Hälf­te des 16. Jahr­hun­derts wur­de sie von der Fami­lie Kábov von Ryb­ňa­ny erwor­ben, die sie in ein Renais­san­cesch­loss umbau­te. Die ers­te sch­rift­li­che Erwäh­nung des Namens Nová Lho­ta“ stammt aus dem Jahr 1555. Der Name Čer­ve­ná Lho­ta“ ers­chien ers­tmals 1602 und lei­tet sich von der roten Far­be des Sch­loss­put­zes ab. Der Legen­de nach wur­de die rote Far­be ver­wen­det, um Bluts­pu­ren nach einem tra­gis­chen Ere­ig­nis zu ver­ber­gen, als die Burg­her­rin angeb­lich vom Teufel ent­fü­hrt wur­de. Im Lau­fe der Jahr­hun­der­te wur­de das Sch­loss mehr­fach umge­baut. Im 17. Jahr­hun­dert ließ Vilém Sla­va­ta von Chlum und Košum­berk es im Barocks­til umbau­en und nutz­te es als Som­mer­re­si­denz. Im 19. Jahr­hun­dert wur­den roman­tis­che Verän­de­run­gen vor­ge­nom­men, die jedoch spä­ter tei­lwe­i­se ent­fernt wur­den. Die letz­ten adli­gen Besit­zer waren die Fürs­ten von Schönburg-​Hartenstein, die das Sch­loss bis 1945 besa­ßen. Sch­loss Čer­ve­ná Lho­ta ist ein typis­ches Beis­piel der Renais­san­ce­ar­chi­tek­tur in Böh­men. Sei­ne vier Flügel umge­ben einen Innen­hof und sind mit Renais­san­ce­gie­beln und Arka­den gesch­müc­kt. Der Zugang zum Sch­loss erfolgt über eine Ste­inb­rüc­ke, die den urs­prün­gli­chen Zugb­rüc­ke­nüber­gang ersetz­te. Die Innen­rä­u­me des Sch­los­ses sind im Stil der Wen­de vom 19. zum 20. Jahr­hun­dert ein­ge­rich­tet. Zu den inte­res­san­tes­ten Räu­men gehören der reprä­sen­ta­ti­ve Salon, das Ess­zim­mer, die Bib­li­ot­hek und pri­va­te Apart­ments. Im Dach­ges­choss befin­den sich Kin­der­zim­mer mit his­to­ris­chen Spiel­ze­ugen (zamek​-cer​ve​nal​ho​ta​.cz).

Das Sch­loss ist von einem englis­chen Park mit einer Flä­che von etwa 15 Hek­tar umge­ben. Der Park bie­tet zahl­re­i­che roman­tis­che Ecken, Spa­zier­we­ge und Aus­sichts­punk­te auf das Sch­loss und die Umge­bung. Auf einem Hügel über dem Sch­loss befin­det sich die Renais­san­ce­ka­pel­le der Hei­li­gen Dre­i­fal­tig­ke­it aus dem Jahr 1591, die eben­falls für die Öffen­tlich­ke­it zugän­glich ist. Der Teich rund um das Sch­loss ist ein belieb­ter Ort zum Boot­fah­ren (zamek​-cer​ve​nal​ho​ta​.cz).

Čer­ve­ná Lho­ta ist ein belieb­ter Dre­hort für Fil­me­ma­cher gewor­den. Das Sch­loss war in vie­len tsche­chis­chen Mär­chen­fil­men zu sehen, darun­ter Gold­löck­chen, Die Prin­zes­sin auf der Erb­se und Die Hoch­ze­i­ten des Herrn Vok. Sein male­ris­ches Aus­se­hen und sei­ne roman­tis­che Atmo­sp­hä­re machen es zu einer ide­a­len Kulis­se für his­to­ris­che und mär­chen­haf­te Ges­chich­ten (kudyz​nu​dy​.cz).


Zámek Čer­ve­ná Lho­ta je jed­ním z nejk­rás­něj­ších a nej­ro­man­tič­těj­ších his­to­ric­kých objek­tů v Čes­ké repub­li­ce. Nachá­zí se v již­ních Čechách, přib­liž­ně 20 kilo­met­rů seve­ro­zá­pad­ně od měs­ta Jin­dři­chův Hra­dec, v obci Plu­hův Žďár. Jeho cha­rak­te­ris­tic­ká čer­ve­ná fasá­da a polo­ha na skal­na­tém ostro­vě upros­třed ryb­ní­ka z něj činí uni­kát­ní památ­ku. Původ­ně na mís­tě zám­ku stá­la gotic­ká vod­ní tvrz ze 14. sto­le­tí. Prv­ní písem­ná zmín­ka o tvr­zi pochá­zí z roku 1465. V prv­ní polo­vi­ně 16. sto­le­tí ji zís­ka­la rodi­na Kábů z Ryb­ňan, kte­rá ji pře­sta­věla na rene­sanč­ní zámek. Prv­ní písem­ná zmín­ka o náz­vu Nová Lho­ta“ pochá­zí z roku 1555. Název Čer­ve­ná Lho­ta“ se popr­vé obje­vil v roce 1602 a je odvo­zen od čer­ve­né bar­vy omít­ky zám­ku. Pod­le legen­dy byla čer­ve­ná bar­va pou­ži­ta k zakry­tí stop krve po tra­gic­ké udá­los­ti, kdy hrad­ní paní údaj­ně odnesl čert. Během sta­le­tí pro­šel zámek něko­li­ka sta­veb­ní­mi úpra­va­mi. V 17. sto­le­tí jej Vilém Sla­va­ta z Chlu­mu a Košum­ber­ka nechal pře­sta­vět v barok­ním sty­lu a využí­val jej jako letoh­rá­dek. V 19. sto­le­tí pro­běh­ly roman­tic­ké úpra­vy, kte­ré však byly později čás­teč­ně odstra­něny. Posled­ní­mi šlech­tic­ký­mi maji­te­li byli kní­ža­ta Schönburg-​Hartenstein, kte­ří zámek vlast­ni­li až do roku 1945. Zámek Čer­ve­ná Lho­ta je typic­kým před­sta­vi­te­lem rene­sanč­ní archi­tek­tu­ry v Čechách. Jeho čty­ři kříd­la obklo­pu­jí vni­třní nád­vo­ří a jsou zdo­be­na rene­sanč­ní­mi ští­ty a arká­da­mi. Pří­stup k zám­ku je mož­ný přes kamen­ný most vedou­cí přes ryb­ník, kte­rý nahra­dil původ­ní pada­cí most. Inte­ri­é­ry zám­ku jsou zaří­ze­ny ve sty­lu pře­lo­mu 19. a 20. sto­le­tí. Mezi nej­za­jí­ma­věj­ší míst­nos­ti patří repre­zen­tač­ní salon, jídel­na, kni­hov­na a souk­ro­mé apart­má­ny. V pod­kro­ví se nachá­ze­jí dět­ské poko­je s his­to­ric­ký­mi hrač­ka­mi (zamek​-cer​ve​nal​ho​ta​.cz).

Oko­lí zám­ku tvo­ří anglic­ký park o roz­lo­ze přib­liž­ně 15 hek­ta­rů. Park nabí­zí mno­ho roman­tic­kých zákou­tí, ste­zek a výhle­dů na zámek a okol­ní kra­ji­nu. Na návrší nad zám­kem se nachá­zí rene­sanč­ní kap­le Nejs­větěj­ší Tro­j­i­ce z roku 1591, kte­rá je rov­něž pří­stup­ná veřej­nos­ti. Ryb­ník obklo­pu­jí­cí zámek je oblí­be­ným mís­tem pro pro­jížď­ky na loď­kách (zamek​-cer​ve​nal​ho​ta​.cz).

Čer­ve­ná Lho­ta se sta­la oblí­be­ným mís­tem fil­ma­řů. Zámek se obje­vil v mno­ha čes­kých pohád­kách a fil­mech, napří­klad Zla­tov­lás­ka, Prin­cez­na na hráš­ku či Svat­by pana Voka. Jeho maleb­ný vzhled a roman­tic­ká atmo­sfé­ra jej pře­dur­ču­jí jako ide­ál­ní kuli­sy pro his­to­ric­ké a pohád­ko­vé pří­běhy (kudyz​nu​dy​.cz).


Odka­zy


TOP

Všet­ky

Use Facebook to Comment on this Post

Dokumenty, České, Neživé, Pamätníky, Stavby, Zahraničné

Mohyla mieru – Újezd u Brna

Hits: 87

Mohy­la míru je význam­ný pamät­ník nachá­dza­jú­ci sa pri­bliž­ne 10 kilo­met­rov juho­vý­chod­ne od Brna. Ten­to monu­ment bol posta­ve­ný na počesť obe­tí bit­ky pri Slav­ko­ve, zná­mej aj ako Bit­ka troch cisá­rov, kto­rá sa odo­hra­la 2. decem­bra 1805. Pamät­ník je pova­žo­va­ný za prvý mie­ro­vý monu­ment v Euró­pe a sym­bo­li­zu­je zmie­re­nie a pamiat­ku pad­lých voja­kov zo všet­kých zúčast­ne­ných armád (kudyz​nu​dy​.cz) Myš­lien­ka vybu­do­vať pamät­ník na počesť obe­tí bit­ky pri Slav­ko­ve vznik­la na začiat­ku 20. sto­ro­čia z ini­cia­tí­vy brnian­ske­ho kňa­za Alo­isa Slo­vá­ka. Jeho cie­ľom bolo vytvo­riť piet­ne mies­to, kto­ré by slú­ži­lo ako memen­to voj­no­vých hrôz a pod­po­ro­va­lo myš­lien­ku mie­ru. Pro­jek­tu sa ujal archi­tekt Josef Fan­ta, kto­rý navrhol seces­ný pamät­ník v tva­re mohut­nej mohy­ly zakon­če­nej krí­žom. Stav­ba pre­bie­ha­la v rokoch 19101912 a sláv­nost­né odha­le­nie sa usku­toč­ni­lo 4. júla 1912 (mohy​la​mi​ru​.muze​um​br​nen​ska​.cz).

Mohy­la má výš­ku 26 met­rov a je posta­ve­ná z lomo­vé­ho kame­ňa. Na vrcho­le sa týči 10-​metrový kríž, kto­rý sym­bo­li­zu­je utr­pe­nie a nádej. V spod­nej čas­ti pamät­ní­ka sa nachá­dza­jú sochy šty­roch bojov­ní­kov, pred­sta­vu­jú­cich šty­ri armá­dy zúčast­ne­né v bit­ke – fran­cúz­sku, rus­kú, rakús­ku a prus­kú. V inte­ri­é­ri sa nachá­dza kapl­n­ka s ossá­ri­om, kde sú ulo­že­né pozos­tat­ky pad­lých voja­kov náj­de­né na bojis­ku (turis​ti​ka​.cz). V tes­nej blíz­kos­ti Mohy­ly míru sa nachá­dza múze­um, kto­ré ponú­ka mul­ti­me­diál­nu expo­zí­ciu veno­va­nú bit­ke pri Slav­ko­ve. Náv­štev­ní­ci tu môžu zís­kať pod­rob­né infor­má­cie o prie­be­hu bit­ky, stra­te­gic­kých manév­roch, výzb­ro­ji a výstro­ji armád, ako aj o živo­te voja­kov a civi­lis­tov v tom obdo­bí. Expo­zí­cia využí­va moder­né tech­no­ló­gie, vrá­ta­ne audi­ovi­zu­ál­nych pre­zen­tá­cií a inte­rak­tív­nych prv­kov, čo umož­ňu­je náv­štev­ní­kom hlb­šie pocho­piť his­to­ric­ký kon­text a význam bit­ky (mohy​la​mi​ru​.muze​um​br​nen​ska​.cz)

Mohy­la je posta­ve­ná na naj­vyš­šom bode bojis­ka. V roku 1805 nebo­lo zales­ne­né, umož­ňo­va­lo pre­hľad veľ­kej čas­ti vte­daj­šie­ho bojo­vé­ho poľa. Na začiat­ku bit­ky tu bol rakús­ky cisár Fran­ti­šek a rus­ký cár Ale­xan­der. Doby­li ho fran­cúz­ske jed­not­ky o 11-​hodine dopo­lud­nia (Infor­mač­ná tabu­ľa). Kaž­do­roč­ne sa na pre­lo­me novem­bra a decem­bra pri Mohy­le míru kona­jú piet­ne akty na počesť pad­lých voja­kov. Tie­to podu­ja­tia sú súčas­ťou šir­ších spo­mien­ko­vých akcií pri prí­le­ži­tos­ti výro­čia bit­ky pri Slav­kove. Okrem toho sa v are­áli pamät­ní­ka orga­ni­zu­jú rôz­ne kul­túr­ne a vzde­lá­va­cie podu­ja­tia, pred­náš­ky, výsta­vy a rekon­štruk­cie his­to­ric­kých uda­los­tí, kto­ré pris­pie­va­jú k ucho­vá­va­niu a šíre­niu pove­do­mia o tej­to význam­nej his­to­ric­kej uda­los­ti (kudyz​nu​dy​.cz).


The Cairn of Pea­ce is a sig­ni­fi­cant monu­ment loca­ted app­ro­xi­ma­te­ly 10 kilo­me­ters sout­he­ast of Brno. This monu­ment was built to honor the vic­tims of the Batt­le of Aus­ter­litz, also kno­wn as the Batt­le of the Three Empe­rors, which took pla­ce on Decem­ber 2, 1805. The memo­rial is con­si­de­red the first pea­ce monu­ment in Euro­pe and sym­bo­li­zes recon­ci­lia­ti­on and remem­bran­ce of fal­len sol­diers from all par­ti­ci­pa­ting armies (kudyz​nu​dy​.cz). The idea to build a memo­rial in honor of the vic­tims of the Batt­le of Aus­ter­litz emer­ged in the ear­ly 20th cen­tu­ry, ini­tia­ted by the Brno priest Alo­is Slo­vák. His goal was to cre­a­te a pla­ce of reve­ren­ce that would ser­ve as a remin­der of the hor­rors of war and pro­mo­te the idea of pea­ce. The pro­ject was under­ta­ken by archi­tect Josef Fan­ta, who desig­ned an Art Nouveau-​style monu­ment in the form of a mas­si­ve cairn top­ped with a cross. The cons­truc­ti­on took pla­ce bet­we­en 1910 and 1912, and the grand unve­i­ling was held on July 4, 1912 (mohy​la​mi​ru​.muze​um​br​nen​ska​.cz).

The monu­ment is 26 meters high and built from quar­ry sto­ne. At the top stands a 10-​meter cross, sym­bo­li­zing suf­fe­ring and hope. At the base of the memo­rial, the­re are sculp­tu­res of four war­ri­ors, repre­sen­ting the four armies invol­ved in the batt­le – the French, Rus­sian, Aus­trian, and Prus­sian. Insi­de, the­re is a cha­pel with an ossu­ary, whe­re the remains of fal­len sol­diers dis­co­ve­red on the batt­le­field are pre­ser­ved (turis​ti​ka​.cz). Clo­se to the Cairn of Pea­ce is a muse­um that offers a mul­ti­me­dia exhi­bi­ti­on dedi­ca­ted to the Batt­le of Aus­ter­litz. Visi­tors can gain detai­led insights into the cour­se of the batt­le, stra­te­gic mane­uvers, wea­pon­ry, and equ­ip­ment of the armies, as well as the lives of sol­diers and civi­lians during that peri­od. The exhi­bi­ti­on uses modern tech­no­lo­gy, inc­lu­ding audi­ovi­su­al pre­sen­ta­ti­ons and inte­rac­ti­ve ele­ments, allo­wing visi­tors to gain a dee­per unders­tan­ding of the his­to­ri­cal con­text and sig­ni­fi­can­ce of the batt­le (mohy​la​mi​ru​.muze​um​br​nen​ska​.cz).

The Cairn is built on the hig­hest point of the batt­le­field. In 1805, the area was not fores­ted, allo­wing a cle­ar view of a lar­ge part of the batt­le­field. At the begin­ning of the batt­le, the Aus­trian Empe­ror Fran­cis and Rus­sian Tsar Ale­xan­der were pre­sent here. French for­ces cap­tu­red the posi­ti­on at 11 a.m. (Infor­ma­ti­on board). Eve­ry year, at the turn of Novem­ber and Decem­ber, com­me­mo­ra­ti­ve cere­mo­nies take pla­ce at the Cairn of Pea­ce in honor of the fal­len sol­diers. The­se events are part of bro­ader remem­bran­ce acti­vi­ties mar­king the anni­ver­sa­ry of the Batt­le of Aus­ter­litz. Addi­ti­onal­ly, vari­ous cul­tu­ral and edu­ca­ti­onal events, lec­tu­res, exhi­bi­ti­ons, and his­to­ri­cal ree­nact­ments are orga­ni­zed at the memo­rial site, hel­ping to pre­ser­ve and pro­mo­te awa­re­ness of this sig­ni­fi­cant his­to­ri­cal event (kudyz​nu​dy​.cz).


Le Cairn de la Paix est un monu­ment impor­tant situé à envi­ron 10 kilo­mèt­res au sud-​est de Brno. Ce monu­ment a été éri­gé en hom­ma­ge aux vic­ti­mes de la batail­le d’Aus­ter­litz, éga­le­ment con­nue sous le nom de Batail­le des Tro­is Empe­re­urs, qui s’est dérou­lée le 2 décem­bre 1805. Ce mémo­rial est con­si­dé­ré com­me le pre­mier monu­ment de la paix en Euro­pe et sym­bo­li­se la récon­ci­lia­ti­on et le sou­ve­nir des sol­dats tom­bés de tou­tes les armé­es impli­qu­é­es (kudyz​nu​dy​.cz). L’i­dée de cons­tru­ire un mémo­rial en hom­ma­ge aux vic­ti­mes de la batail­le d’Aus­ter­litz est née au début du XXe sièc­le à l’i­ni­tia­ti­ve du prêt­re de Brno, Alo­is Slo­vák. Son objec­tif était de cré­er un lieu de recu­e­il­le­ment ser­vant de rap­pel des hor­re­urs de la guer­re et de pro­mou­vo­ir l’i­dée de paix. Le pro­jet a été con­fié à l’ar­chi­tec­te Josef Fan­ta, qui a conçu un monu­ment de sty­le Art nou­ve­au sous la for­me d’un grand cairn sur­mon­té d’u­ne cro­ix. La cons­truc­ti­on a eu lieu entre 1910 et 1912, et l’i­nau­gu­ra­ti­on offi­ciel­le s’est tenue le 4 juil­let 1912 (mohy​la​mi​ru​.muze​um​br​nen​ska​.cz).

Le monu­ment mesu­re 26 mèt­res de hau­te­ur et est cons­tru­it en pier­re de car­ri­ère. Au som­met se dres­se une cro­ix de 10 mèt­res, sym­bo­li­sant la souff­ran­ce et l’es­po­ir. À la base du mémo­rial, on trou­ve des sculp­tu­res de quat­re guer­riers, repré­sen­tant les quat­re armé­es impli­qu­é­es dans la batail­le – les Fra­nçais, les Rus­ses, les Aut­ri­chiens et les Prus­siens. À l’intérieur, une cha­pel­le abri­te un ossu­ai­re con­te­nant les res­tes des sol­dats tom­bés retrou­vés sur le champ de batail­le (turis​ti​ka​.cz). À pro­xi­mi­té du Cairn de la Paix se trou­ve un musée pro­po­sant une expo­si­ti­on mul­ti­mé­dia con­sac­rée à la batail­le d’Aus­ter­litz. Les visi­te­urs peuvent y découv­rir des infor­ma­ti­ons détail­lé­es sur le dérou­le­ment de la batail­le, les manœuv­res stra­té­gi­qu­es, l’armement et l’équipement des armé­es, ain­si que sur la vie des sol­dats et des civils de l’époque. L’e­xpo­si­ti­on uti­li­se des tech­no­lo­gies moder­nes, notam­ment des pré­sen­ta­ti­ons audi­ovi­su­el­les et des élé­ments inte­rac­tifs, per­met­tant aux visi­te­urs de mie­ux com­pren­dre le con­tex­te his­to­ri­que et l’im­por­tan­ce de la batail­le (mohy​la​mi​ru​.muze​um​br​nen​ska​.cz).

Le Cairn est cons­tru­it sur le point le plus éle­vé du champ de batail­le. En 1805, la zone n’é­tait pas boisée, ce qui per­met­tait une vue déga­gée sur une gran­de par­tie du champ de batail­le. Au début de la batail­le, l’em­pe­re­ur aut­ri­chien Fra­nço­is et le tsar rus­se Ale­xan­dre étaient pré­sents ici. Les for­ces fra­nçai­ses ont cap­tu­ré cet­te posi­ti­on à 11 heures du matin (pan­ne­au d’information). Cha­que année, entre fin novem­bre et début décem­bre, des céré­mo­nies com­mé­mo­ra­ti­ves ont lieu au Cairn de la Paix en hom­ma­ge aux sol­dats tom­bés. Ces évé­ne­ments font par­tie des com­mé­mo­ra­ti­ons plus lar­ges marqu­ant l’an­ni­ver­sai­re de la batail­le d’Aus­ter­litz. En out­re, divers évé­ne­ments cul­tu­rels et édu­ca­tifs, con­fé­ren­ces, expo­si­ti­ons et recons­ti­tu­ti­ons his­to­ri­qu­es sont orga­ni­sés sur le site du mémo­rial, con­tri­bu­ant à pré­ser­ver et à dif­fu­ser la mémo­ire de cet évé­ne­ment his­to­ri­que maje­ur (kudyz​nu​dy​.cz).


Могила Мира — это значимый мемориал, расположенный примерно в 10 километрах к юго-​востоку от Брно. Этот монумент был построен в честь жертв битвы под Аустерлицем, также известной как Битва трёх императоров, которая состоялась 2 декабря 1805 года. Мемориал считается первым памятником мира в Европе и символизирует примирение и память о погибших солдатах всех участвовавших армий (kudyz​nu​dy​.cz). Идея создания памятника в честь жертв битвы под Аустерлицем возникла в начале XX века по инициативе брненского священника Алоиса Словака. Его целью было создание места памяти, которое бы служило напоминанием об ужасах войны и поддерживало идею мира. Проект был поручен архитектору Йозефу Фанте, который разработал монумент в стиле модерн в виде массивного кургана, увенчанного крестом. Строительство проходило с 1910 по 1912 год, а торжественное открытие состоялось 4 июля 1912 года (mohy​la​mi​ru​.muze​um​br​nen​ska​.cz).

Монумент имеет высоту 26 метров и построен из камня. На вершине возвышается 10-​метровый крест, символизирующий страдания и надежду. В нижней части мемориала расположены скульптуры четырёх воинов, представляющих четыре армии, участвовавшие в битве – французскую, русскую, австрийскую и прусскую. Внутри находится часовня с оссуарием, где хранятся останки погибших солдат, найденные на поле боя (turis​ti​ka​.cz). Вблизи Могилы Мира находится музей, который предлагает мультимедийную экспозицию, посвящённую битве под Аустерлицем. Посетители могут получить подробную информацию о ходе сражения, стратегических манёврах, вооружении и снаряжении армий, а также о жизни солдат и гражданского населения в тот период. Экспозиция использует современные технологии, включая аудиовизуальные презентации и интерактивные элементы, что позволяет глубже понять исторический контекст и значение битвы (mohy​la​mi​ru​.muze​um​br​nen​ska​.cz).

Могила расположена на самой высокой точке поля боя. В 1805 году эта территория не была покрыта лесами, что позволяло иметь хороший обзор значительной части поля сражения. В начале битвы здесь находились австрийский император Франц I и русский царь Александр I. Французские войска захватили высоту в 11 часов утра (Информационный стенд). Ежегодно в конце ноября – начале декабря у Могилы Мира проходят памятные мероприятия в честь погибших солдат. Эти события являются частью более масштабных мероприятий, приуроченных к годовщине битвы под Аустерлицем. Кроме того, в мемориальном комплексе организуются различные культурные и образовательные мероприятия, лекции, выставки и исторические реконструкции, способствующие сохранению и популяризации знаний об этом значительном историческом событии (kudyz​nu​dy​.cz).


Das Frie­dens­denk­mal (Mohy­la míru) ist ein bede­uten­des Denk­mal, das etwa 10 Kilo­me­ter südöst­lich von Brünn liegt. Die­ses Monu­ment wur­de zu Ehren der Opfer der Sch­lacht bei Aus­ter­litz errich­tet, die auch als Sch­lacht der Drei Kai­ser bekannt ist und am 2. Dezem­ber 1805 statt­fand. Das Denk­mal gilt als das ers­te Frie­dens­denk­mal in Euro­pa und sym­bo­li­siert die Ver­söh­nung sowie das Geden­ken an die gefal­le­nen Sol­da­ten aller bete­i­lig­ten Arme­en (kudyz​nu​dy​.cz). Die Idee zur Errich­tung des Denk­mals ents­tand Anfang des 20. Jahr­hun­derts auf Ini­tia­ti­ve des Brün­ner Pries­ters Alo­is Slo­vák. Sein Ziel war es, einen Geden­kort zu schaf­fen, der als Mahn­mal für die Sch­rec­ken des Krie­ges dient und den Gedan­ken des Frie­dens för­dert. Das Pro­jekt wur­de vom Archi­tek­ten Josef Fan­ta über­nom­men, der das Denk­mal im Jugend­stil ent­warf – als eine mas­si­ve Gra­ban­la­ge mit einem gro­ßen Kre­uz an der Spit­ze. Der Bau fand zwis­chen 1910 und 1912 statt, und die feier­li­che Ent­hül­lung erfolg­te am 4. Juli 1912 (mohy​la​mi​ru​.muze​um​br​nen​ska​.cz).

Das Denk­mal ist 26 Meter hoch und aus Bruchs­te­in erbaut. An der Spit­ze steht ein 10 Meter hohes Kre­uz, das für Leid und Hoff­nung steht. Im unte­ren Teil des Denk­mals befin­den sich Sta­tu­en von vier Krie­gern, die die vier an der Sch­lacht bete­i­lig­ten Arme­en – die fran­zösis­che, rus­sis­che, öster­re­i­chis­che und pre­ußis­che – reprä­sen­tie­ren. Im Inne­ren befin­det sich eine Kapel­le mit einem Ossa­rium, in dem die Über­res­te gefal­le­ner Sol­da­ten auf­be­wa­hrt wer­den, die auf dem Sch­lacht­feld gefun­den wur­den (turis​ti​ka​.cz). In unmit­tel­ba­rer Nähe des Frie­dens­denk­mals befin­det sich ein Muse­um, das eine mul­ti­me­dia­le Auss­tel­lung zur Sch­lacht bei Aus­ter­litz bie­tet. Besu­cher kön­nen detail­lier­te Infor­ma­ti­onen über den Sch­lacht­ver­lauf, stra­te­gis­che Manöver, Bewaff­nung und Aus­rüs­tung der Arme­en sowie das Leben der Sol­da­ten und Zivi­lis­ten jener Zeit erhal­ten. Die Auss­tel­lung nutzt moder­ne Tech­no­lo­gien wie audi­ovi­su­el­le Prä­sen­ta­ti­onen und inte­rak­ti­ve Ele­men­te, um den his­to­ris­chen Kon­text und die Bede­utung der Sch­lacht bes­ser vers­tänd­lich zu machen (mohy​la​mi​ru​.muze​um​br​nen​ska​.cz).

Das Denk­mal wur­de auf dem höchs­ten Punkt des Sch­lacht­felds errich­tet. Im Jahr 1805 war das Gelän­de nicht bewal­det, sodass ein wei­ter Blick über das Sch­lacht­feld mög­lich war. Zu Beginn der Sch­lacht befan­den sich hier der öster­re­i­chis­che Kai­ser Franz I. und der rus­sis­che Zar Ale­xan­der I. Um 11 Uhr vor­mit­tags wur­de die Anhöhe von den fran­zösis­chen Trup­pen ein­ge­nom­men (Infor­ma­ti­ons­ta­fel). Jähr­lich fin­den Ende Novem­ber und Anfang Dezem­ber am Frie­dens­denk­mal Geden­kve­rans­tal­tun­gen zu Ehren der gefal­le­nen Sol­da­ten statt. Die­se Verans­tal­tun­gen sind Teil einer umfas­sen­de­ren Erin­ne­rungs­kul­tur zum Jah­res­tag der Sch­lacht bei Aus­ter­litz. Zudem wer­den auf dem Gelän­de des Denk­mals vers­chie­de­ne kul­tu­rel­le und bil­dungs­po­li­tis­che Verans­tal­tun­gen, Vor­trä­ge, Auss­tel­lun­gen und his­to­ris­che Nachs­tel­lun­gen orga­ni­siert, um das Bewusst­se­in für die­ses bede­uten­de his­to­ris­che Ere­ig­nis zu bewah­ren und zu för­dern (kudyz​nu​dy​.cz).


Mohy­la míru je význam­ný památ­ník nachá­ze­jí­cí se přib­liž­ně 10 kilo­met­rů jiho­vý­chod­ně od Brna. Ten­to monu­ment byl posta­ven na počest obětí bit­vy u Slav­ko­va, zná­mé také jako Bit­va tří císa­řů, kte­rá se odeh­rá­la 2. pro­sin­ce 1805. Památ­ník je pova­žo­ván za prv­ní míro­vý monu­ment v Evro­pě a sym­bo­li­zu­je smí­ře­ní a vzpo­mín­ku na pad­lé vojá­ky ze všech zúčast­něných armád (kudyz​nu​dy​.cz).

Myš­len­ka vybu­do­vat památ­ník na počest obětí bit­vy u Slav­ko­va vznik­la na začát­ku 20. sto­le­tí z ini­cia­ti­vy brněn­ské­ho kněze Alo­ise Slo­vá­ka. Jeho cílem bylo vytvo­řit piet­ní mís­to, kte­ré by slou­ži­lo jako memen­to váleč­ných hrůz a pod­po­ro­va­lo myš­len­ku míru. Pro­jek­tu se ujal archi­tekt Josef Fan­ta, kte­rý navrhl seces­ní památ­ník ve tva­ru mohut­né mohy­ly zakon­če­né kří­žem. Stav­ba pro­bí­ha­la v letech 19101912 a slav­nost­ní odha­le­ní se usku­teč­ni­lo 4. čer­ven­ce 1912 (mohy​la​mi​ru​.muze​um​br​nen​ska​.cz).

Mohy­la má výš­ku 26 met­rů a je posta­ve­na z lomo­vé­ho kame­ne. Na vrcho­lu se tyčí 10metrový kříž, kte­rý sym­bo­li­zu­je utr­pe­ní a naději. Ve spod­ní čás­ti památ­ní­ku se nachá­ze­jí sochy čtyř bojov­ní­ků, před­sta­vu­jí­cí čty­ři armá­dy zúčast­něné v bit­vě – fran­couz­skou, rus­kou, rakous­kou a prus­kou. V inte­ri­é­ru se nachá­zí kap­le s ossa­riem, kde jsou ulo­že­ny pozůs­tat­ky pad­lých vojá­ků nale­ze­né na bojiš­ti (turis​ti​ka​.cz).

V těs­né blíz­kos­ti Mohy­ly míru se nachá­zí muze­um, kte­ré nabí­zí mul­ti­me­diál­ní expo­zi­ci věno­va­nou bit­vě u Slav­ko­va. Návš­těv­ní­ci zde mohou zís­kat pod­rob­né infor­ma­ce o průběhu bit­vy, stra­te­gic­kých manév­rech, výzb­ro­ji a výstro­ji armád, stej­ně jako o živo­tě vojá­ků a civi­lis­tů v té době. Expo­zi­ce využí­vá moder­ní tech­no­lo­gie, včet­ně audi­ovi­zu­ál­ních pre­zen­ta­cí a inte­rak­tiv­ních prv­ků, což návš­těv­ní­kům umož­ňu­je hlou­běji pocho­pit his­to­ric­ký kon­text a význam bit­vy (mohy​la​mi​ru​.muze​um​br​nen​ska​.cz).

Mohy­la je posta­ve­na na nej­vyš­ším bodě bojiš­tě. V roce 1805 neby­la tato oblast zales­něná, což umož­ňo­va­lo přeh­led o vel­ké čás­ti teh­dej­ší­ho bojiš­tě. Na začát­ku bit­vy zde byl rakous­ký císař Fran­ti­šek a rus­ký car Ale­xan­dr. Fran­couz­ské jed­not­ky ten­to bod doby­ly v 11 hodin dopo­led­ne (Infor­mač­ní tabule).

Kaž­do­roč­ně se na pře­lo­mu lis­to­pa­du a pro­sin­ce u Mohy­ly míru kona­jí piet­ní akty na počest pad­lých vojá­ků. Tyto akce jsou sou­čás­tí šir­ších vzpo­mín­ko­vých udá­los­tí při pří­le­ži­tos­ti výro­čí bit­vy u Slav­ko­va. Kro­mě toho se v are­álu památ­ní­ku orga­ni­zu­jí růz­né kul­tur­ní a vzdělá­va­cí akce, před­náš­ky, výsta­vy a rekons­truk­ce his­to­ric­kých udá­los­tí, kte­ré přis­pí­va­jí k ucho­vá­ní a šíře­ní povědo­mí o této význam­né his­to­ric­ké udá­los­ti (kudyz​nu​dy​.cz).


Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Česko, Južná Morava, Kostoly, Moravské, Neživé, Obce, Stavby, Zahraničie

Předklášteří – brána nebies

Hits: 74

Předk­láš­te­ří je obec na juž­nej Mora­ve, pri­bliž­ne 23 kilo­met­rov seve­ro­zá­pad­ne od Brna, v blíz­kos­ti mes­ta Tiš­nov. S počtom oby­va­te­ľov oko­lo 1 500 sa rozp­res­tie­ra na roz­hra­ní Bos­ko­vic­kej bráz­dy a Kři­ža­nov­skej vrcho­vi­ny, v údo­lí rie­ky Svrat­ky. Prvá písom­ná zmien­ka o oblas­ti Předk­láš­te­ří pochá­dza z roku 1233, keď bola zalo­že­ná cis­ter­cián­ska aba­ty­ša Por­ta coeli krá­ľov­nou Kons­tan­ci­ou Uhor­skou. Samot­ná obec je prvý­krát spo­mí­na­ná v roku 1530. Názov Předk­láš­te­ří” odka­zu­je na polo­hu obce pred kláš­to­rom (cs​.wiki​pe​dia​.org). Domi­nan­tou je kláš­tor Por­ta coeli (v pre­kla­de Brá­na nebies”), kto­rý je jed­nou z naj­výz­nam­nej­ších sta­veb­ných pamia­tok v Čes­kej repub­li­ke. Zalo­že­ný bol v roku 1233 ako žen­ský cis­ter­cián­sky kláš­tor. Kláš­tor je zná­my svo­jím boha­tým gotic­kým por­tá­lom na západ­nom prie­če­lí. V are­áli kláš­to­ra sa nachá­dza aj Pod­ho­rác­ke múze­um (jiz​ni​-mora​va​.cz). V roku 1241 kláš­tor odo­lal mon­go­lom vďa­ka opev­ne­niu. V roku 1424 ale neodo­lal počas husit­ských vojen, bol vyplie­ne­ný, zacho­va­lo sa len pev­né muri­vo chrá­mu. V dru­hej štvr­ti­ne 15. sto­ro­čia vznik­lo na kop­ci Čepič­ka, kilo­me­ter od kláš­to­ra opev­ne­nie, kto­ré dosta­lo názov Pern­štej­nov­ské ope­ve­ne­nie. Počas trid­sať­roč­nej voj­ny 16181648 bol kláš­tor zru­še­ný (1619) a vyplie­ne­ný v roku 1643 švéd­mi. V roku 1741 si užil prus­ké dran­co­va­nie. V roku 1782 cisár Jozef II. kláš­tor zru­šil a stat­ky kúpil Vilém Mun­dy, kto­rý tu vybu­do­val súken­nú manu­fak­tú­ru. V roku 1901 bol kláš­tor obno­ve­ný a zno­vu­osíd­le­ný cis­ter­cián­ka­mi. Zru­še­ný bol opäť v roku 1950 (Ján Balák). Kos­tol Najs­vä­tej­šej Tro­j­i­ce je posta­ve­ný v nesko­ro­go­tic­kom štý­le. Ved­ľa kos­to­la sa nachá­dza baro­ko­vá már­ni­ca z obdo­bia oko­lo roku 1700 (en​.wiki​pe​dia​.org).

Dnes je Předk­láš­te­ří živou obcou s boha­tým kul­túr­nym živo­tom. V kláš­to­re Por­ta coeli sa pra­vi­del­ne kona­jú kon­cer­ty sak­rál­nej hud­by, kto­ré pri­ťa­hu­jú náv­štev­ní­kov z blíz­ke­ho i vzdia­le­né­ho oko­lia. Obec tiež ponú­ka rôz­ne turis­tic­ké atrak­cie, vrá­ta­ne obno­ve­né­ho kláš­tor­né­ho pivo­va­ru, kto­rý nad­vä­zu­je na stre­do­ve­kú tra­dí­ciu (kudyz​nu​dy​.cz).


Předk­láš­te­ří is a muni­ci­pa­li­ty in South Mora­via, app­ro­xi­ma­te­ly 23 kilo­me­ters nort­hwest of Brno, near the town of Tiš­nov. With a popu­la­ti­on of around 1,500, it is situ­ated at the junc­ti­on of the Bos­ko­vi­ce Fur­row and the Kři­ža­nov High­lands, in the val­ley of the Svrat­ka River. The first writ­ten men­ti­on of the Předk­láš­te­ří area dates back to 1233 when the Cis­ter­cian abbey Por­ta coeli was foun­ded by Que­en Cons­tan­ce of Hun­ga­ry. The muni­ci­pa­li­ty itself was first men­ti­oned in 1530. The name Předk­láš­te­ří” refers to its loca­ti­on in front of the monas­te­ry (cs​.wiki​pe​dia​.org). The domi­nant fea­tu­re of the vil­la­ge is the Por­ta coeli monas­te­ry (trans­la­ted as Gate of Hea­ven”), which is one of the most sig­ni­fi­cant archi­tec­tu­ral monu­ments in the Czech Repub­lic. It was foun­ded in 1233 as a Cis­ter­cian nun­ne­ry. The monas­te­ry is kno­wn for its rich Got­hic por­tal on the wes­tern faça­de. The Pod­ho­rác­ké Muse­um is also loca­ted wit­hin the monas­te­ry grounds (jiz​ni​-mora​va​.cz). In 1241, the monas­te­ry withs­to­od the Mon­gol inva­si­on thanks to its for­ti­fi­ca­ti­ons. Howe­ver, in 1424, it was plun­de­red during the Hus­si­te Wars, lea­ving only the solid mason­ry of the church intact. In the second quar­ter of the 15th cen­tu­ry, for­ti­fi­ca­ti­ons kno­wn as the Pern­štejn For­ti­fi­ca­ti­ons were built on Čepič­ka Hill, one kilo­me­ter from the monas­te­ry. During the Thir­ty Years’ War (1618 – 1648), the monas­te­ry was dis­sol­ved in 1619 and plun­de­red by the Swe­des in 1643. In 1741, it suf­fe­red from Prus­sian looting. In 1782, Empe­ror Joseph II abo­lis­hed the monas­te­ry, and its esta­tes were bought by Vilém Mun­dy, who estab­lis­hed a tex­ti­le manu­fac­to­ry the­re. In 1901, the monas­te­ry was res­to­red and reoc­cu­pied by Cis­ter­cian nuns. Howe­ver, it was dis­sol­ved again in 1950 (Ján Balák). The Church of the Holy Tri­ni­ty is built in the late Got­hic sty­le. Next to the church is a Baro­que char­nel hou­se from around 1700 (en​.wiki​pe​dia​.org).

Today, Předk­láš­te­ří is a live­ly muni­ci­pa­li­ty with a rich cul­tu­ral life. Sac­red music con­certs are regu­lar­ly held at the Por­ta coeli monas­te­ry, att­rac­ting visi­tors from both near and far. The vil­la­ge also offers vari­ous tou­rist att­rac­ti­ons, inc­lu­ding a res­to­red monas­tic bre­we­ry that con­ti­nu­es the medie­val bre­wing tra­di­ti­on (kudyz​nu​dy​.cz).


Předk­láš­te­ří je obec na již­ní Mora­vě, přib­liž­ně 23 kilo­met­rů seve­ro­zá­pad­ně od Brna, v blíz­kos­ti měs­ta Tiš­nov. S počtem oby­va­tel oko­lo 1 500 se rozk­lá­dá na roz­hra­ní Bos­ko­vic­ké bráz­dy a Kři­ža­nov­ské vrcho­vi­ny, v údo­lí řeky Svrat­ky. Prv­ní písem­ná zmín­ka o oblas­ti Předk­láš­te­ří pochá­zí z roku 1233, kdy cis­ter­ciác­kou aba­ty­ši Por­ta coeli zalo­ži­la krá­lov­na Kons­tan­cie Uher­ská. Samot­ná obec je popr­vé zmi­ňo­vá­na v roce 1530. Název Předk­láš­te­ří” odka­zu­je na polo­hu obce před kláš­te­rem (cs​.wiki​pe​dia​.org). Domi­nan­tou obce je kláš­ter Por­ta coeli (v pře­kla­du Brá­na nebes“), kte­rý patří mezi nej­výz­nam­něj­ší sta­veb­ní památ­ky v Čes­ké repub­li­ce. Zalo­žen byl v roce 1233 jako žen­ský cis­ter­ciác­ký kláš­ter. Kláš­ter je zná­mý svým boha­tě zdo­be­ným gotic­kým por­tá­lem na západ­ním průče­lí. V are­álu kláš­te­ra se nachá­zí také Pod­ho­rác­ké muze­um (jiz​ni​-mora​va​.cz). V roce 1241 kláš­ter odo­lal Mon­go­lům díky své­mu opev­nění. V roce 1424 však neodo­lal husit­ským vál­kám, byl vyple­něn a zacho­va­lo se pou­ze pev­né zdi­vo chrá­mu. Ve dru­hé čtvr­ti­ně 15. sto­le­tí vznik­lo na kop­ci Čepič­ka, kilo­metr od kláš­te­ra, opev­nění, kte­ré dosta­lo název Pern­štejn­ské opev­nění. Během tři­ce­ti­le­té vál­ky (1618 – 1648) byl kláš­ter zru­šen (1619) a v roce 1643 vyple­něn Švé­dy. V roce 1741 zažil prus­ké dran­co­vá­ní. V roce 1782 císař Josef II. kláš­ter zru­šil a stat­ky kou­pil Vilém Mun­dy, kte­rý zde vybu­do­val sou­ke­nic­kou manu­fak­tu­ru. V roce 1901 byl kláš­ter obno­ven a zno­vu­osíd­len cis­ter­ciač­ka­mi. Zno­vu byl zru­šen v roce 1950 (Ján Balák). Kos­tel Nejs­větěj­ší Tro­j­i­ce je posta­ven v pozdně gotic­kém sty­lu. Ved­le kos­te­la se nachá­zí barok­ní már­ni­ce z obdo­bí kolem roku 1700 (en​.wiki​pe​dia​.org).

Dnes je Předk­láš­te­ří živou obcí s boha­tým kul­tur­ním živo­tem. V kláš­te­ře Por­ta coeli se pra­vi­del­ně kona­jí kon­cer­ty sak­rál­ní hud­by, kte­ré při­ta­hu­jí návš­těv­ní­ky z blíz­ké­ho i vzdá­le­né­ho oko­lí. Obec také nabí­zí růz­né turis­tic­ké atrak­ce, včet­ně obno­ve­né­ho kláš­ter­ní­ho pivo­va­ru, kte­rý nava­zu­je na stře­do­věkou tra­di­ci vaře­ní piva (kudyz​nu​dy​.cz).


Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post