Krajina, Česko, Južná Morava, Mestá, Mestá, Moravské, Typ krajiny, Zahraničie

Telč – moravské Benátky

Hits: 146

Telč je mes­to nachá­dza­jú­ce sa v okre­se Jihla­va. S počtom oby­va­te­ľov pri­bliž­ne 5 200 je zná­me pre­dov­šet­kým svo­jím his­to­ric­kým cen­trom. Telč leží v Čes­ko­mo­rav­skej vrcho­vi­ny. Mes­to je obklo­pe­né ryb­ník­mi, cen­trom pre­te­ká Telčs­ký potok, kto­rý sa juž­ne od mes­ta vlie­va do Dyje. Prvá písom­ná zmien­ka o Tel­či pochá­dza z roku 1335. V polo­vi­ci 14. sto­ro­čia tu bol posta­ve­ný gotic­ký hrad a oko­lo neho vznik­lo opev­ne­né mes­to. V 16. sto­ro­čí, za vlá­dy Zacha­riá­ša z Hrad­ca, pre­šla Telč význam­nou pre­stav­bou. Pôvod­ný gotic­ký hrad bol pre­sta­va­ný na rene­sanč­ný zámok a mest­ské domy na námes­tí dosta­li rene­sanč­né fasá­dy s arká­da­mi. Vďa­ka tým­to úpra­vám sa Telč sta­la jed­ným z najk­raj­ších rene­sanč­ných miest v stred­nej Euró­pe (en​.wiki​pe​dia​.org).

Zalo­že­nie Tel­ča je pod­ľa poves­ti spo­je­né z knie­ža­ťom Ottom II., z roku 1099. Vte­dy zalo­žil kapl­n­ku, neskôr kos­tol a osa­du, dneš­né Sta­ré Mes­to. Od roku 1339 je Telč pod pal­com pánov z Hrad­ca (Jin­dři­chov­ho Hrad­ca). V roku 1423 bola Telč dobi­tá husit­mi pod vede­ním Jana Hvěz­du z Více­mi­líc. V 18. sto­ro­čí na telčs­ké pan­stvo nastú­pi­li Lichtensteinovci-​Kastelkornovci. Krát­ko nato Pod­stat­skí, kto­rí spo­jil oba rody. Spra­vo­va­nie také­ho­to rodu Pod­stat­ských – Lich­tens­te­i­nov trva­lo do roku 1945. Posled­ní jeho čle­no­via boli vysíd­le­ní do Rakús­ka (Ilo­na Jen­čí­ko­vá).

Domi­nan­tou mes­ta je tro­j­u­hol­ní­ko­vé námes­tie Zacha­riá­ša z Hrad­ca, kto­ré je lemo­va­né rene­sanč­ný­mi a baro­ko­vý­mi meš­tian­sky­mi doma­mi s cha­rak­te­ris­tic­ký­mi štít­mi a arká­da­mi. V stre­de námes­tia sa nachá­dza fon­tá­na a moro­vý stĺp. Medzi význam­né stav­by pat­rí rad­ni­ca, kos­tol svä­té­ho Ducha a far­ský kos­tol svä­té­ho Jaku­ba (whc​.unes​co​.org). Telčs­ký zámok je jed­ným z naj­za­cho­va­lej­ších rene­sanč­ných zám­kov v Čes­kej repub­li­ke. Obklo­pu­je ho anglic­ký park a jeho inte­ri­é­ry sú boha­té na pôvod­né rene­sanč­né a baro­ko­vé zaria­de­nie (en​.wiki​pe​dia​.org). His­to­ric­ké jad­ro Tel­ča bolo v roku 1992 zapí­sa­né do Zozna­mu sve­to­vé­ho kul­túr­ne­ho a prí­rod­né­ho dedič­stva UNESCO (Ilo­na Jen­čí­ko­vá). Na zám­ku sa sa toči­li roz­práv­ky Pyš­ná prin­cez­ná, Jak se budí prin­cez­ny, Z pek­la šťas­tie (zamek​-telc​.eu). Mes­to ponú­ka množ­stvo kul­túr­nych podu­ja­tí, fes­ti­va­lov a výstav počas celé­ho roka. Vďa­ka svo­jej zacho­va­los­ti a archi­tek­to­nic­ké­mu bohat­stvu je čas­to nazý­va­né morav­ské Benát­ky” (visitc​ze​chia​.com).


Telč is a town loca­ted in the Jihla­va Dis­trict of the Czech Repub­lic. With a popu­la­ti­on of app­ro­xi­ma­te­ly 5,200, it is best kno­wn for its his­to­ric town cen­ter. Telč lies in the Bohemian-​Moravian High­lands. The town is sur­roun­ded by ponds, and the Telč Stre­am flo­ws through the cen­ter, joining the Dyje River south of the town. The first writ­ten record of Telč dates back to 1335. In the mid-​14th cen­tu­ry, a Got­hic cast­le was built here, and a for­ti­fied town deve­lo­ped around it. In the 16th cen­tu­ry, under the rule of Zacha­rias of Hra­dec, Telč under­went sig­ni­fi­cant recons­truc­ti­on. The ori­gi­nal Got­hic cast­le was con­ver­ted into a Renais­san­ce cha­te­au, and the town­hou­ses around the squ­are were given Renais­san­ce faca­des with arca­des. The­se chan­ges made Telč one of the most beau­ti­ful Renais­san­ce towns in Cen­tral Euro­pe (en​.wiki​pe​dia​.org).

Accor­ding to legend, the foun­ding of Telč is asso­cia­ted with Prin­ce Otto II in the year 1099. He is said to have estab­lis­hed a cha­pel, later a church, and a sett­le­ment — today’s Old Town — as a memo­rial to his vic­to­ry. Sin­ce 1339, Telč came under the con­trol of the Lords of Hra­dec (Jin­dři­chův Hra­dec). In 1423, Telč was cap­tu­red by the Hus­si­tes under the lea­ders­hip of Jan Hvěz­da of Více­mi­li­ce. In the 18th cen­tu­ry, the Lichtenstein-​Kastelkorn fami­ly took over the Telč esta­te. Short­ly after­ward, the Pod­stat­ský fami­ly uni­ted both line­a­ges. The Podstatský-​Lichtenstein fami­ly mana­ged the esta­te until 1945 when its last mem­bers were expel­led to Aus­tria (Ilo­na Jenčíková).

The town’s most pro­mi­nent fea­tu­re is Zacha­rias of Hra­dec Squ­are, a trian­gu­lar squ­are lined with Renais­san­ce and Baro­que town­hou­ses with dis­tinc­ti­ve gab­les and arca­des. In the cen­ter of the squ­are stands a foun­tain and a Marian pla­gue column. Notab­le buil­dings inc­lu­de the town hall, the Church of the Holy Spi­rit, and the parish Church of St. James (whc​.unes​co​.org). Telč Cha­te­au is one of the best-​preserved Renais­san­ce cha­te­aus in the Czech Repub­lic. It is sur­roun­ded by an English-​style park, and its inte­ri­ors fea­tu­re ori­gi­nal Renais­san­ce and Baro­que fur­nis­hings (en​.wiki​pe​dia​.org). The his­to­ric cen­ter of Telč was insc­ri­bed on the UNESCO World Heri­ta­ge List in 1992 (Ilo­na Jenčíková).

The cha­te­au has also ser­ved as a fil­ming loca­ti­on for well-​known Czech fai­ry tale movies such as Proud Prin­cess, How Prin­ces­ses Are Awa­ke­ned, and Hell’s Hap­pi­ness (zamek​-telc​.eu). The town hosts a varie­ty of cul­tu­ral events, fes­ti­vals, and exhi­bi­ti­ons throug­hout the year. Due to its pre­ser­va­ti­on and archi­tec­tu­ral rich­ness, it is often refer­red to as the Veni­ce of Mora­via” (visitc​ze​chia​.com).


Telč ist eine Stadt im Bez­irk Jihla­va in der Tsche­chis­chen Repub­lik. Mit etwa 5.200 Ein­woh­nern ist sie vor allem für ihr his­to­ris­ches Stadt­zen­trum bekannt. Telč liegt in der Böhmisch-​Mährischen Höhe. Die Stadt ist von Tei­chen umge­ben, durch das Zen­trum flie­ßt der Telčský-​Bach, der süd­lich der Stadt in die Tha­ya (Dyje) mün­det. Die ers­te sch­rift­li­che Erwäh­nung von Telč stammt aus dem Jahr 1335. Mit­te des 14. Jahr­hun­derts wur­de hier eine gotis­che Burg errich­tet, um die sich eine befes­tig­te Stadt ent­wic­kel­te. Im 16. Jahr­hun­dert, unter der Herrs­chaft von Zacha­rias von Neuhaus, erfuhr Telč bede­uten­de bau­li­che Verän­de­run­gen. Die urs­prün­gli­che gotis­che Burg wur­de zu einem Renais­san­cesch­loss umge­baut, und die Häu­ser am Mar­kt­platz erhiel­ten Renais­san­ce­fas­sa­den mit Arka­den. Dank die­ser Umges­tal­tun­gen wur­de Telč zu einer der schöns­ten Renais­san­ces­täd­te Mit­te­le­uro­pas (en​.wiki​pe​dia​.org).

Der Legen­de nach ist die Grün­dung von Telč mit dem mäh­ris­chen Fürs­ten Otto II. im Jahr 1099 ver­bun­den. Er soll zum Geden­ken an sei­nen Sieg eine Kapel­le, spä­ter eine Kir­che und eine Sied­lung – das heuti­ge Alte Stadt­vier­tel – geg­rün­det haben. Seit 1339 stand Telč unter der Herrs­chaft der Her­ren von Neuhaus (Jin­dři­chův Hra­dec). 1423 wur­de Telč von den Hus­si­ten unter der Füh­rung von Jan Hvěz­da von Více­mi­li­ce ero­bert. Im 18. Jahr­hun­dert über­nahm die Fami­lie Liechtenstein-​Kastelkorn die Herrs­chaft über Telč. Kurz darauf vere­in­te die Fami­lie Pod­statz­ky bei­de Adels­gesch­lech­ter. Die Fami­lie Podstatzky-​Liechtenstein ver­wal­te­te das Herrs­chafts­ge­biet bis 1945, als die letz­ten Mitg­lie­der nach Öster­re­ich ver­trie­ben wur­den (Ilo­na Jenčíková).

Das Wahr­ze­i­chen der Stadt ist der dre­iec­ki­ge Mar­kt­platz Zacha­rias von Neuhaus, der von Renaissance- und Barock­hä­u­sern mit cha­rak­te­ris­tis­chen Gie­beln und Arka­den gesä­umt ist. In der Mit­te des Plat­zes befin­den sich ein Brun­nen und eine Marien­sä­u­le. Zu den bede­uten­den Bau­wer­ken zäh­len das Rat­haus, die Kir­che des Hei­li­gen Geis­tes und die Pfarr­kir­che St. Jakob (whc​.unes​co​.org). Das Sch­loss Telč gehört zu den am bes­ten erhal­te­nen Renais­san­cesch­lös­sern in der Tsche­chis­chen Repub­lik. Es ist von einem englis­chen Park umge­ben, und die Innen­rä­u­me sind reich mit ori­gi­na­ler Renaissance- und Baroc­kauss­tat­tung aus­ges­tat­tet (en​.wiki​pe​dia​.org). Das his­to­ris­che Stadt­zen­trum von Telč wur­de 1992 in die Lis­te des UNESCO-​Weltkultur- und Natu­rer­bes auf­ge­nom­men (Ilo­na Jenčíková).

Das Sch­loss dien­te auch als Dre­hort für bekann­te tsche­chis­che Mär­chen­fil­me wie Die stol­ze Prin­zes­sin (Pyš­ná prin­cez­na), Wie man Prin­zes­sin­nen wec­kt (Jak se budí prin­cez­ny) und Glück aus der Höl­le (Z pek­la štěs­tí) (zamek​-telc​.eu). Die Stadt bie­tet das gan­ze Jahr über zahl­re­i­che kul­tu­rel­le Verans­tal­tun­gen, Fes­ti­vals und Auss­tel­lun­gen. Aufg­rund ihres gut erhal­te­nen Zus­tands und ihres archi­tek­to­nis­chen Reich­tums wird Telč oft als Mäh­ris­ches Vene­dig“ bez­e­ich­net (visitc​ze​chia​.com).


Telč je měs­to nachá­ze­jí­cí se v okre­se Jihla­va v Čes­ké repub­li­ce. S počtem oby­va­tel přib­liž­ně 5 200 je zná­mé pře­dev­ším svým his­to­ric­kým cen­trem. Telč leží v oblas­ti Čes­ko­mo­rav­ské vrcho­vi­ny. Měs­to je obklo­pe­no ryb­ní­ky, cen­trem pro­té­ká Telčs­ký potok, kte­rý se již­ně od měs­ta vlé­vá do Dyje. Prv­ní písem­ná zmín­ka o Tel­či pochá­zí z roku 1335. V polo­vi­ně 14. sto­le­tí zde byl posta­ven gotic­ký hrad a kolem něj vznik­lo opev­něné měs­to. V 16. sto­le­tí, za vlá­dy Zacha­riá­še z Hrad­ce, proš­la Telč význam­nou pře­stav­bou. Původ­ní gotic­ký hrad byl pře­sta­věn na rene­sanč­ní zámek a měš­ťan­ské domy na náměs­tí dosta­ly rene­sanč­ní fasá­dy s arká­da­mi. Díky těm­to úpra­vám se Telč sta­la jed­ním z nejk­rás­něj­ších rene­sanč­ních měst ve střed­ní Evro­pě (en​.wiki​pe​dia​.org).

Pod­le pověs­ti je zalo­že­ní Tel­če spo­je­no s morav­ským kní­že­tem Otou II. v roce 1099. Teh­dy zde měl na památ­ku vítězs­tví zalo­žit kap­li, později kos­tel a osa­du – dneš­ní Sta­ré Měs­to. Od roku 1339 patři­la Telč pánům z Hrad­ce (Jin­dři­cho­va Hrad­ce). V roce 1423 byla Telč doby­ta husi­ty pod vede­ním Jana Hvěz­dy z Více­mi­lic. V 18. sto­le­tí přev­za­li telčs­ké pan­ství Lichtensteinové-​Kastelkornové. Krát­ce nato jej zdědi­li Pod­statš­tí, kte­ří spo­ji­li oba rody. Sprá­va pan­ství rodu Podstatských-​Lichtensteinů trva­la až do roku 1945, kdy byli posled­ní čle­no­vé rodu odsu­nu­ti do Rakous­ka (Ilo­na Jenčíková).

Domi­nan­tou měs­ta je tro­j­ú­hel­ní­ko­vé náměs­tí Zacha­riá­še z Hrad­ce, kte­ré lemu­jí rene­sanč­ní a barok­ní měš­ťan­ské domy s cha­rak­te­ris­tic­ký­mi ští­ty a pod­lou­bí­mi. Upros­třed náměs­tí sto­jí kaš­na a moro­vý sloup. Mezi význam­né stav­by patří rad­ni­ce, kos­tel sva­té­ho Ducha a far­ní kos­tel sva­té­ho Jaku­ba (whc​.unes​co​.org). Telčs­ký zámek patří k nej­za­cho­va­lej­ším rene­sanč­ním zám­kům v Čes­ké repub­li­ce. Obklo­pu­je ho anglic­ký park a jeho inte­ri­é­ry jsou boha­tě vyba­ve­ny původ­ním rene­sanč­ním a barok­ním zaří­ze­ním (en​.wiki​pe​dia​.org). His­to­ric­ké jád­ro Tel­če bylo v roce 1992 zapsá­no na Sez­nam světo­vé­ho kul­tur­ní­ho a pří­rod­ní­ho dědic­tví UNESCO (Ilo­na Jenčíková).

Na zám­ku se natá­če­ly zná­mé pohád­ky, napří­klad Pyš­ná prin­cez­na, Jak se budí prin­cez­nyZ pek­la štěs­tí (zamek​-telc​.eu). Měs­to nabí­zí během celé­ho roku mno­ho kul­tur­ních akcí, fes­ti­va­lů a výstav. Díky své zacho­va­los­ti a archi­tek­to­nic­ké­mu bohat­ství bývá čas­to nazý­vá­no morav­ské Benát­ky“ (visitc​ze​chia​.com).


Odka­zy


TOP

Všet­ky

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Česko, Južná Morava, Mestá, Moravské, Neživé, Stavby, Zahraničie, Zámky

Slavkov u Brna

Hits: 99

Slav­kov u Brna, zná­my aj pod nemec­kým náz­vom Aus­ter­litz, je mes­to na Juž­nej Mora­ve, pri­bliž­ne 16 kilo­met­rov východ­ne od Brna (en​.wiki​pe​dia​.org) na pra­vom bre­hu rie­ky Lita­vy (Infor­mač­ná tabu­ľa). Prav­de­po­dob­ný základ pome­no­va­nia Aus­ter­litz je zrej­me z latin­ské­ho Nova sedes”, čo zna­me­ná Nové síd­lo”. Vzni­kol pred kon­com 12. sto­ro­čia, kedy sa úze­mie dosta­lo do nad­vlá­dy rádu Nemec­kých rytie­rov. Chyb­ným pre­pi­som sa pôvod­ným tvar zme­nil na Novo­se­de­liz, Naused­licz, Neus­ser­licz, Naus­ter­litz a v roku 1611 Aus­ter­litz. Pome­no­va­nie Slav­kov sa obja­vu­je v roku 1361 a je odvo­de­né o krst­né­ho mena Bohu­slav, ľudo­vo Slá­vek. Už v 10. a 11. sto­ro­čí bolo údo­lie Lita­vy hus­to osíd­le­né (slav​kov​.cz).

Mes­to má boha­tú his­tó­riu, kto­rá sia­ha až do 12. sto­ro­čia, a je zná­me pre­dov­šet­kým vďa­ka bit­ke pri Slav­ko­ve, zná­mej tiež ako bit­ka troch cisá­rov, kto­rá sa odo­hra­la 2. decem­bra 1805. Prvá písom­ná zmien­ka o Slav­ko­ve pochá­dza z roku 1237, keď bola obec trho­vou dedi­nou s opev­ne­ným síd­lom a kos­to­lom. V 14. sto­ro­čí tu vznik­lo židov­ské geto, kto­ré spo­lu s kres­ťan­skou komu­ni­tou vytvo­ri­lo sil­nú eko­no­mic­kú aglo­me­rá­ciu. V roku 1416 bol Slav­kov pový­še­ný na mes­to krá­ľom Vác­la­vom IV. V prie­be­hu sto­ro­čí mes­to čas­to meni­lo maji­te­ľov, až kým sa v roku 1509 nesta­lo majet­kom šľach­tic­ké­ho rodu Kou­ni­cov, kto­rí ho vlast­ni­li viac ako 400 rokov. Medzi naj­výz­nam­nej­šie pamiat­ky mes­ta pat­rí baro­ko­vý zámok Slav­kov, kto­rý bol posta­ve­ný na mies­te pôvod­nej pev­nos­ti na kon­ci 16. sto­ro­čia. Súčas­nú baro­ko­vú podo­bu zís­kal vďa­ka talian­ske­mu archi­tek­to­vi Dome­ni­co­vi Mar­ti­nel­li­mu v 80. rokoch 17. sto­ro­čia. Zámok pat­rí k naj­star­ším zacho­va­ným šľach­tic­kým síd­lam na Mora­ve a v jeho his­to­ric­kom saló­ne bolo po bit­ke pri Slav­ko­ve pod­pí­sa­né prí­me­rie medzi Rakús­kom a Fran­cúz­skom. Súčas­ťou zám­ku je aj fran­cúz­ska záh­ra­da, časť kto­rej bola upra­ve­ná na anglic­ký park (en​.wiki​pe​dia​.org). Na 15 hek­tá­ro­vej plo­che sa nachá­dza­jú šty­ri veľ­ké bazé­ny s vodot­rys­ka­mi, 47 plas­ti­ka­mi (Infor­mač­ná tabuľa). 

Na námes­tí mes­ta sa nachá­dza nesko­ro­re­ne­sanč­ná rad­ni­ca z roku 1592 a pan­ský dom. Z mest­ské­ho opev­ne­nia zo 14. a 15. sto­ro­čia sa dodnes zacho­va­li zvyš­ky hra­dieb vyso­ké pri­bliž­ne 4 met­re. Kos­tol Vzkrie­se­nia Pána je nesko­ro­ba­ro­ko­vá a neok­la­si­cis­tic­ká stav­ba posta­ve­ná v rokoch 1786 – 1789 pod­ľa návrhu Johan­na Fer­di­nan­da Het­zen­dor­fa z Hohen­ber­gu. Kapl­n­ka svä­té­ho Jána Krs­ti­te­ľa je cin­to­rín­skou kapl­n­kou, kto­rá sto­jí na mies­te špi­tá­lu z 13. sto­ro­čia a súčas­nú podo­bu zís­ka­la v roku 1743. Pod kapl­n­kou sa nachá­dza hrob­ka rodu Kou­ni­cov (en​.wiki​pe​dia​.org). 

Dnes má Slav­kov u Brna pri­bliž­ne 7 200 oby­va­te­ľov (tri​pad​vi​sor​.com). Kos­to­lík svä­té­ho Jána Krs­ti­te­ľa je mies­tom več­né­ho odpo­čin­ku rodi­ny Kou­ni­cov­cov a nachá­dza sa na okra­ji Slav­ko­va v čas­ti nazý­va­nej Špi­tál­ka“. Pod juž­nou čas­ťou kapl­n­ky sa nachá­dza rodin­ná hrob­ka, kde sú ulo­že­né aj teles­né pozos­tat­ky gró­fa Vác­la­va Anto­ní­na Kou­ni­ca. Sever­ne od mes­ta na vrcho­le kop­ca sto­jí kapl­n­ka svä­té­ho Urba­na. Jej sva­hy boli do 19. sto­ro­čia pokry­té vini­ca­mi. Nie je pre­to prek­va­pu­jú­ce, že krí­žo­vá kapl­n­ka bola zasvä­te­ná svä­té­mu Urba­no­vi, pat­ró­no­vi viná­rov a záh­rad­ní­kov. Prá­ve z toh­to mies­ta vystre­li­li z dela sig­nál, kto­rý ozná­mil pochod spo­je­nec­kých voj­sk od Olo­mou­ca sme­rom na Brno. Voja­ci však kapl­n­ku využí­va­li aj na menej ušľach­ti­lé úče­ly, čo sa odra­zi­lo na jej poško­de­ní, a nako­niec muse­la byť zbú­ra­ná. V rokoch 1858 – 1861 však na rov­na­kom mies­te posta­vi­li novú kapl­n­ku (mora​va​-napo​le​on​ska​.cz). V blíz­kos­ti mes­ta sa nachá­dza pamät­ník Mohy­la míru, kto­rý pri­po­mí­na obe­te bit­ky pri Slav­ko­ve. Je to význam­né mies­to pre tých, kto­rí sa zau­jí­ma­jú o napo­le­on­skú his­tó­riu (mis​to​pi​sy​.cz).

His­tó­ria Slav­ko­va sia­ha hlbo­ko do minu­los­ti, čo potvr­dzu­je jeden z naj­star­ších mest­ských erbov v Čes­kej repub­li­ke z roku 1416. Sve­to­vú slá­vu však mes­to zís­ka­lo až po bit­ke troch cisá­rov. Prav­dou je, že názov Slav­kov“ sa pou­ží­va len v čes­kom pro­stre­dí. Cudzin­ci pozna­jú skôr meno Aus­ter­litz“, hoci jeho nemec­ký pôvod je pochyb­ný (slav​kov​.cz).

Slav­kov u Brna sa do sve­to­vých dejín zapí­sal pre­dov­šet­kým vďa­ka bit­ke pri Slav­ko­ve, kto­rá sa odo­hra­la 2. decem­bra 1805. V tej­to bit­ke sa stret­li armá­dy troch cisá­rov: Napo­le­ona I. (Fran­cúz­sko), Ale­xan­dra I. (Rus­ko) a Fran­tiš­ka II. (Rakús­ko). Napo­le­on v tej­to bit­ke dosia­hol jed­no zo svo­jich naj­väč­ších víťazs­tiev, keď pora­zil spo­je­né rusko-​rakúske sily. Po bit­ke bolo v slav­kov­skom zám­ku pod­pí­sa­né prí­me­rie medzi Rakús­kom a Fran­cúz­skom (en​.wiki​pe​dia​.org). Po skon­če­ní bit­ky Napo­le­on pri­šiel na slav­kov­ský zámok – síd­lo rodu Kou­ni­cov­cov (mora​va​-napo​le​on​ska​.cz).


Slav­kov u Brna, also kno­wn by its Ger­man name Aus­ter­litz, is a town in South Mora­via, app­ro­xi­ma­te­ly 16 kilo­me­ters east of Brno (en​.wiki​pe​dia​.org), loca­ted on the right bank of the Lita­va River (Infor­ma­ti­on board). The like­ly ori­gin of the name Aus­ter­litz can be tra­ced to the Latin term Nova sedes,” mea­ning New sett­le­ment.” The town emer­ged befo­re the end of the 12th cen­tu­ry when the area came under the con­trol of the Teuto­nic Knights. Due to a trans­c­rip­ti­on error, the ori­gi­nal name evol­ved into forms such as Novo­se­de­liz, Naused­licz, Neus­ser­licz, Naus­ter­litz, and even­tu­al­ly Aus­ter­litz in 1611. The name Slav­kov first appe­a­red in 1361 and is deri­ved from the Chris­tian name Bohu­slav, col­lo­qu­ial­ly Slá­vek. The Lita­va Val­ley had alre­a­dy been den­se­ly popu­la­ted as ear­ly as the 10th and 11th cen­tu­ries (slav​kov​.cz).

The town has a rich his­to­ry dating back to the 12th cen­tu­ry and is best kno­wn for the Batt­le of Aus­ter­litz, also cal­led the Batt­le of the Three Empe­rors, which took pla­ce on Decem­ber 2, 1805. The first writ­ten men­ti­on of Slav­kov dates to 1237, when it was a mar­ket vil­la­ge with a for­ti­fied manor and a church. In the 14th cen­tu­ry, a Jewish ghet­to was estab­lis­hed, which, toget­her with the Chris­tian com­mu­ni­ty, for­med a strong eco­no­mic hub. In 1416, King Wen­ces­las IV gran­ted Slav­kov town pri­vi­le­ges. Over the cen­tu­ries, the town fre­qu­en­tly chan­ged owners until 1509, when it beca­me the pro­per­ty of the nob­le Kau­nitz fami­ly, who held it for over 400 years. Among the town’s most sig­ni­fi­cant land­marks is the Baro­que Slav­kov Cast­le, built on the site of the ori­gi­nal for­tress at the end of the 16th cen­tu­ry. It acqu­ired its pre­sent Baro­que form thanks to the Ita­lian archi­tect Dome­ni­co Mar­ti­nel­li in the 1680s. The cast­le is one of the oldest pre­ser­ved nob­le resi­den­ces in Mora­via, and in its his­to­ric salon, an armis­ti­ce bet­we­en Aus­tria and Fran­ce was sig­ned after the Batt­le of Aus­ter­litz. The cast­le grounds inc­lu­de a French gar­den, part of which was later adap­ted into an English park (en​.wiki​pe​dia​.org). Cove­ring 15 hec­ta­res, the grounds fea­tu­re four lar­ge pools with foun­tains and 47 sculp­tu­res (Infor­ma­ti­on board).

The town squ­are hosts a late Renais­san­ce town hall from 1592 and a manor hou­se. Rem­nants of the town’s 14th and 15th-​century for­ti­fi­ca­ti­ons, with walls app­ro­xi­ma­te­ly 4 meters high, are still visib­le. The Church of the Resur­rec­ti­on is a late Baro­que and Neoc­las­si­cal struc­tu­re built bet­we­en 1786 and 1789, based on designs by Johann Fer­di­nand Het­zen­dorf von Hohen­berg. The Cha­pel of St. John the Bap­tist is a ceme­te­ry cha­pel stan­ding on the site of a 13th-​century hos­pi­tal, which acqu­ired its cur­rent form in 1743. Bene­ath the cha­pel lies the Kau­nitz fami­ly crypt (en​.wiki​pe​dia​.org).

Today, Slav­kov u Brna has app­ro­xi­ma­te­ly 7,200 inha­bi­tants (tri​pad​vi​sor​.com). The Cha­pel of St. John the Bap­tist is the final res­ting pla­ce of the Kau­nitz fami­ly and is situ­ated on the out­skirts of Slav­kov in the area cal­led Špi­tál­ka.” Bene­ath the sout­hern part of the cha­pel is the fami­ly tomb, which also con­tains the remains of Count Wen­zel Anton Kau­nitz. North of the town, on a hill­top, stands the Cha­pel of St. Urban. Until the 19th cen­tu­ry, the slo­pes around the cha­pel were cove­red with vine­y­ards. It is no sur­pri­se that the cha­pel was dedi­ca­ted to St. Urban, the pat­ron saint of wine­ma­kers and gar­de­ners. It was from this site that a can­non shot sig­na­led the march of the allied for­ces from Olo­mouc towards Brno. Howe­ver, the sol­diers misu­sed the cha­pel for less nob­le pur­po­ses, lea­ding to its dama­ge and even­tu­al demo­li­ti­on. A new cha­pel was built on the same site bet­we­en 1858 and 1861 (mora​va​-napo​le​on​ska​.cz). Near the town is the Cairn of Pea­ce, a memo­rial com­me­mo­ra­ting the vic­tims of the Batt­le of Aus­ter­litz. It is a sig­ni­fi­cant site for tho­se inte­res­ted in Napo­le­onic his­to­ry (mis​to​pi​sy​.cz).

Slavkov’s his­to­ry runs deep, as evi­den­ced by its coat of arms, one of the oldest in the Czech Repub­lic, dating from 1416. Howe­ver, the town gai­ned glo­bal fame fol­lo­wing the Batt­le of the Three Empe­rors. Inte­res­tin­gly, the name Slav­kov” is used only in Czech con­texts. Fore­ig­ners are more fami­liar with the name Aus­ter­litz,” alt­hough its Ger­man ori­gin is some­what uncer­tain (slav​kov​.cz).

Slav­kov u Brna beca­me part of world his­to­ry pri­ma­ri­ly becau­se of the Batt­le of Aus­ter­litz, which occur­red on Decem­ber 2, 1805. In this batt­le, the armies of three empe­rors clas­hed: Napo­le­on I (Fran­ce), Ale­xan­der I (Rus­sia), and Fran­cis II (Aus­tria). Napo­le­on achie­ved one of his gre­a­test vic­to­ries by defe­a­ting the com­bi­ned Russo-​Austrian for­ces. Fol­lo­wing the batt­le, an armis­ti­ce bet­we­en Aus­tria and Fran­ce was sig­ned at Slav­kov Cast­le (en​.wiki​pe​dia​.org). After the batt­le, Napo­le­on visi­ted the Slav­kov Cast­le, the resi­den­ce of the Kau­nitz fami­ly (mora​va​-napo​le​on​ska​.cz).


Slav­kov u Brna, auch bekannt unter dem deuts­chen Namen Aus­ter­litz, ist eine Stadt in Süd­mäh­ren, etwa 16 Kilo­me­ter öst­lich von Brünn (en​.wiki​pe​dia​.org), am rech­ten Ufer des Flus­ses Lita­va gele­gen (Infor­mač­ná tabu­ľa). Der wahrs­che­in­li­che Urs­prung des Namens Aus­ter­litz stammt ver­mut­lich aus dem late­i­nis­chen Ausd­ruck Nova sedes”, was Neuer Sitz” bede­utet. Die Stadt ents­tand gegen Ende des 12. Jahr­hun­derts, als das Gebiet unter die Herrs­chaft des Deuts­chen Ordens kam. Durch feh­ler­haf­te Über­tra­gun­gen ent­wic­kel­te sich der urs­prün­gli­che Name zu Novo­se­de­liz, Naused­licz, Neus­ser­licz, Naus­ter­litz und sch­lie­ßlich im Jahr 1611 zu Aus­ter­litz. Der Name Slav­kov tauch­te ers­tmals 1361 auf und ist vom Vor­na­men Bohu­slav (volks­tüm­lich Slá­vek) abge­le­i­tet. Bere­its im 10. und 11. Jahr­hun­dert war das Tal der Lita­va dicht besie­delt (slav​kov​.cz).

Die Stadt hat eine rei­che Ges­chich­te, die bis ins 12. Jahr­hun­dert zurück­re­icht, und ist vor allem durch die Sch­lacht bei Aus­ter­litz, auch bekannt als die Sch­lacht der drei Kai­ser, berühmt gewor­den, die am 2. Dezem­ber 1805 statt­fand. Die ers­te sch­rift­li­che Erwäh­nung von Slav­kov stammt aus dem Jahr 1237, als die Sied­lung ein Mar­ktf­lec­ken mit einer befes­tig­ten Anla­ge und einer Kir­che war. Im 14. Jahr­hun­dert ents­tand hier ein jüdis­ches Ghet­to, das zusam­men mit der christ­li­chen Geme­in­de ein star­kes wirts­chaft­li­ches Zen­trum bil­de­te. Im Jahr 1416 wur­de Slav­kov von König Wen­zel IV. zur Stadt erho­ben. Im Lau­fe der Jahr­hun­der­te wech­sel­te die Stadt häu­fig die Besit­zer, bis sie 1509 in den Besitz der Adels­fa­mi­lie Kau­nitz gelang­te, die sie über 400 Jah­re lang besaß. Zu den bede­utend­sten Sehen­swür­dig­ke­i­ten der Stadt gehört das Barocksch­loss Slav­kov, das Ende des 16. Jahr­hun­derts an der Stel­le einer ehe­ma­li­gen Fes­tung erbaut wur­de. Sei­ne heuti­ge baroc­ke Ges­talt erhielt das Sch­loss in den 1680er Jah­ren durch den ita­lie­nis­chen Archi­tek­ten Dome­ni­co Mar­ti­nel­li. Das Sch­loss gehört zu den ältes­ten erhal­te­nen Adels­sit­zen in Mäh­ren, und in sei­nem his­to­ris­chen Salon wur­de nach der Sch­lacht bei Aus­ter­litz der Waf­fens­tills­tand zwis­chen Öster­re­ich und Fran­kre­ich unter­ze­ich­net. Zum Sch­loss gehört ein fran­zösis­cher Gar­ten, von dem ein Teil spä­ter in einen englis­chen Park umges­tal­tet wur­de (en​.wiki​pe​dia​.org). Auf einer Flä­che von 15 Hek­tar befin­den sich vier gro­ße Bec­ken mit Springb­run­nen und 47 Skulp­tu­ren (Infor­mač­ná tabuľa).

Am Stadt­platz befin­den sich das spät­go­tis­che Rat­haus aus dem Jahr 1592 und ein Her­ren­haus. Von der Stadt­be­fes­ti­gung aus dem 14. und 15. Jahr­hun­dert sind noch Über­res­te der etwa 4 Meter hohen Mau­ern erhal­ten. Die Kir­che der Aufers­te­hung des Herrn ist ein spät­ba­roc­ker und klas­si­zis­tis­cher Bau, der zwis­chen 1786 und 1789 nach den Plä­nen von Johann Fer­di­nand Het­zen­dorf von Hohen­berg errich­tet wur­de. Die Kapel­le des Hei­li­gen Johan­nes des Täu­fers ist eine Fried­hofs­ka­pel­le, die an der Stel­le eines Spi­tals aus dem 13. Jahr­hun­dert steht und 1743 ihre heuti­ge Form erhielt. Unter der Kapel­le befin­det sich die Gruft der Fami­lie Kau­nitz (en​.wiki​pe​dia​.org).

Heute hat Slav­kov u Brna etwa 7.200 Ein­woh­ner (tri​pad​vi​sor​.com). Die Kapel­le des Hei­li­gen Johan­nes des Täu­fers ist die letz­te Ruhes­tät­te der Fami­lie Kau­nitz und befin­det sich am Stadt­rand von Slav­kov in einem Bere­ich, der Špi­tál­ka” genannt wird. Unter dem süd­li­chen Teil der Kapel­le befin­det sich die Fami­lien­gruft, in der auch die sterb­li­chen Über­res­te von Graf Wen­zel Anton Kau­nitz auf­be­wa­hrt wer­den. Nörd­lich der Stadt steht auf einem Hügel die Kapel­le des Hei­li­gen Urban. Bis ins 19. Jahr­hun­dert waren ihre Hän­ge mit Wein­ber­gen bedec­kt. Es über­rascht daher nicht, dass die Kapel­le dem Hei­li­gen Urban, dem Schutz­pat­ron der Win­zer und Gär­tner, gewe­iht wur­de. Von die­sem Ort wur­de mit einer Kano­nen­ku­gel das Sig­nal zum Marsch der alli­ier­ten Trup­pen von Olmütz nach Brünn gege­ben. Die Sol­da­ten missb­rauch­ten die Kapel­le jedoch auch für weni­ger edle Zwec­ke, was zu ihrer Bes­chä­di­gung führ­te, und sch­lie­ßlich muss­te sie abge­ris­sen wer­den. Zwis­chen 1858 und 1861 wur­de an der­sel­ben Stel­le eine neue Kapel­le errich­tet (mora​va​-napo​le​on​ska​.cz). In der Nähe der Stadt befin­det sich das Denk­mal Mohy­la míru” (Frie­dens­hügel), das an die Opfer der Sch­lacht bei Aus­ter­litz erin­nert. Es ist ein bede­uten­der Ort für alle, die sich für die napo­le­onis­che Ges­chich­te inte­res­sie­ren (mis​to​pi​sy​.cz).

Die Ges­chich­te von Slav­kov reicht weit in die Ver­gan­gen­he­it zurück, was durch eines der ältes­ten Stadt­wap­pen in der Tsche­chis­chen Repub­lik aus dem Jahr 1416 belegt wird. Welt­we­i­te Berühmt­he­it erlang­te die Stadt jedoch erst nach der Sch­lacht der drei Kai­ser. Tat­säch­lich wird der Name Slav­kov” nur im tsche­chis­chen Sprach­raum ver­wen­det. Aus­län­der ken­nen eher den Namen Aus­ter­litz”, obwohl sein deuts­cher Urs­prung ums­trit­ten ist (slav​kov​.cz).

Slav­kov u Brna ging vor allem durch die Sch­lacht bei Aus­ter­litz, die am 2. Dezem­ber 1805 statt­fand, in die Welt­ges­chich­te ein. In die­ser Sch­lacht tra­fen die Arme­en dre­ier Kai­ser aufe­i­nan­der: Napo­le­on I. (Fran­kre­ich), Ale­xan­der I. (Russ­land) und Franz II. (Öster­re­ich). Napo­le­on errang in die­ser Sch­lacht einen sei­ner größten Sie­ge, indem er die vere­in­ten russisch-​österreichischen Trup­pen besieg­te. Nach der Sch­lacht wur­de im Sch­loss Slav­kov der Waf­fens­tills­tand zwis­chen Öster­re­ich und Fran­kre­ich unter­ze­ich­net (en​.wiki​pe​dia​.org). Nach der Sch­lacht besuch­te Napo­le­on das Sch­loss Slav­kov, den Sitz der Fami­lie Kau­nitz (mora​va​-napo​le​on​ska​.cz).


Slav­kov u Brna, zná­mý také pod němec­kým náz­vem Aus­ter­litz, je měs­to na již­ní Mora­vě, přib­liž­ně 16 kilo­met­rů východ­ně od Brna (en​.wiki​pe​dia​.org), na pra­vém bře­hu řeky Lita­vy (Infor­mač­ní tabu­le). Prav­děpo­dob­ný základ poj­me­no­vá­ní Aus­ter­litz pochá­zí patr­ně z latin­ské­ho Nova sedes“, což zna­me­ná Nové síd­lo“. Měs­to vznik­lo před kon­cem 12. sto­le­tí, kdy se úze­mí dosta­lo pod nad­vlá­du řádu Němec­kých rytí­řů. Chyb­ným pře­pi­sem se původ­ní tvar změnil na Novo­se­de­liz, Naused­licz, Neus­ser­licz, Naus­ter­litz a v roce 1611 Aus­ter­litz. Název Slav­kov se obje­vu­je v roce 1361 a je odvo­zen od křest­ní­ho jmé­na Bohu­slav, lido­vě Slá­vek. Již v 10. a 11. sto­le­tí bylo údo­lí Lita­vy hus­tě osíd­le­né (slav​kov​.cz).

Měs­to má boha­tou his­to­rii saha­jí­cí až do 12. sto­le­tí a je zná­mé pře­dev­ším díky bit­vě u Slav­ko­va, zná­mé také jako bit­va tří císa­řů, kte­rá se odeh­rá­la 2. pro­sin­ce 1805. Prv­ní písem­ná zmín­ka o Slav­ko­vě pochá­zí z roku 1237, kdy byla obec trho­vou vsí s opev­něným síd­lem a kos­te­lem. Ve 14. sto­le­tí zde vznik­lo židov­ské ghet­to, kte­ré spo­lu s křes­ťan­skou komu­ni­tou vytvo­ři­lo sil­nou eko­no­mic­kou aglo­me­ra­ci. V roce 1416 byl Slav­kov pový­šen na měs­to krá­lem Vác­la­vem IV. V průběhu sta­le­tí měs­to čas­to měni­lo maji­te­le, až se v roce 1509 sta­lo majet­kem šlech­tic­ké­ho rodu Kou­ni­ců, kte­ří jej vlast­ni­li více než 400 let. Mezi nej­výz­nam­něj­ší památ­ky měs­ta patří barok­ní zámek Slav­kov, kte­rý byl posta­ven na mís­tě původ­ní pev­nos­ti na kon­ci 16. sto­le­tí. Sou­čas­nou barok­ní podo­bu zís­kal díky ital­ské­mu archi­tek­to­vi Dome­ni­cu Mar­ti­nel­li­mu v 80. letech 17. sto­le­tí. Zámek patří k nej­star­ším docho­va­ným šlech­tic­kým síd­lům na Mora­vě a v jeho his­to­ric­kém saló­nu bylo po bit­vě u Slav­ko­va podep­sá­no pří­měří mezi Rakous­kem a Fran­cií. Sou­čás­tí zám­ku je také fran­couz­ská zahra­da, jejíž část byla upra­ve­na na anglic­ký park (en​.wiki​pe​dia​.org). Na 15hektarové plo­še se nachá­ze­jí čty­ři vel­ké bazé­ny s fon­tá­na­mi a 47 plas­ti­ka­mi (Infor­mač­ní tabule).

Na náměs­tí měs­ta se nachá­zí pozdně rene­sanč­ní rad­ni­ce z roku 1592 a pan­ský dům. Z měst­ské­ho opev­nění ze 14. a 15. sto­le­tí se dodnes docho­va­ly zbyt­ky hra­deb vyso­ké přib­liž­ně 4 met­ry. Kos­tel Vzkří­še­ní Páně je pozdně barok­ní a neok­la­si­cist­ní stav­ba posta­ve­ná v letech 1786 – 1789 pod­le návrhu Johan­na Fer­di­nan­da Het­zen­dor­fa z Hohen­ber­gu. Kap­le sva­té­ho Jana Křti­te­le je hřbi­tov­ní kap­lí, kte­rá sto­jí na mís­tě špi­tá­lu ze 13. sto­le­tí, a svou sou­čas­nou podo­bu zís­ka­la v roce 1743. Pod kap­lí se nachá­zí hrob­ka rodu Kou­ni­ců (en​.wiki​pe​dia​.org).

Dnes má Slav­kov u Brna přib­liž­ně 7 200 oby­va­tel (tri​pad​vi​sor​.com). Kos­te­lík sva­té­ho Jana Křti­te­le je mís­tem věč­né­ho odpo­čin­ku rodi­ny Kou­ni­ců a nachá­zí se na okra­ji Slav­ko­va v čás­ti nazý­va­né Špi­tál­ka“. Pod již­ní čás­tí kap­le se nachá­zí rodin­ná hrob­ka, kde jsou ulo­že­ny také těles­né ostat­ky hra­běte Vác­la­va Anto­ní­na Kou­ni­ce. Sever­ně od měs­ta na vrcho­lu kop­ce sto­jí kap­le sva­té­ho Urba­na. Její sva­hy byly do 19. sto­le­tí pokry­té vini­ce­mi. Není pro­to přek­va­pi­vé, že kří­žo­vá kap­le byla zasvěce­na sva­té­mu Urba­no­vi, pat­ro­nu vina­řů a zahrad­ní­ků. Prá­vě z toho­to mís­ta vypá­li­li z děla sig­nál, kte­rý ozná­mil pochod spo­je­nec­kých voj­sk od Olo­mou­ce směrem na Brno. Vojá­ci však kap­li využí­va­li i k méně ušlech­ti­lým úče­lům, což ved­lo k její­mu poško­ze­ní, a nako­nec muse­la být zbo­ře­na. V letech 1858 – 1861 však na stej­ném mís­tě posta­vi­li novou kap­li (mora​va​-napo​le​on​ska​.cz). V blíz­kos­ti měs­ta se nachá­zí památ­ník Mohy­la míru, kte­rý při­po­mí­ná oběti bit­vy u Slav­ko­va. Je to význam­né mís­to pro ty, kte­ří se zají­ma­jí o napo­le­on­skou his­to­rii (mis​to​pi​sy​.cz).

His­to­rie Slav­ko­va sahá hlu­bo­ko do minu­los­ti, což potvr­zu­je jeden z nej­star­ších měst­ských erbů v Čes­ké repub­li­ce z roku 1416. Světo­vou slá­vu však měs­to zís­ka­lo až po bit­vě tří císa­řů. Prav­dou je, že název Slav­kov“ se pou­ží­vá pou­ze v čes­kém pros­tře­dí. Cizin­ci zna­jí spí­še jmé­no Aus­ter­litz“, ačko­liv jeho němec­ký původ je spor­ný (slav​kov​.cz).

Slav­kov u Brna se do světo­vých dějin zapsal pře­dev­ším díky bit­vě u Slav­ko­va, kte­rá se odeh­rá­la 2. pro­sin­ce 1805. V této bit­vě se střet­ly armá­dy tří císa­řů: Napo­le­ona I. (Fran­cie), Ale­xan­dra I. (Rus­ko) a Fran­tiš­ka II. (Rakous­ko). Napo­le­on v této bit­vě dosáhl jed­no­ho ze svých nej­vět­ších vítězs­tví, když pora­zil spo­je­né rusko-​rakouské síly. Po bit­vě bylo na slav­kov­ském zám­ku podep­sá­no pří­měří mezi Rakous­kem a Fran­cií (en​.wiki​pe​dia​.org). Po skon­če­ní bit­vy Napo­le­on dora­zil na slav­kov­ský zámek – síd­lo rodu Kou­ni­ců (mora​va​-napo​le​on​ska​.cz).


Odka­zy


TOP

Všet­ky

Use Facebook to Comment on this Post

Príroda, Česko, Južná Morava, Krajina, Organizmy, Vtáky, Zahraničie, Živočíchy, Zoologické záhrady

Papouščí ZOO v Bošoviciach

Hits: 99

Papouš­čí zoolo­gic­ká zahra­da v Bošo­vi­ciach je jedi­neč­ným mies­tom nie­len v rám­ci Čes­kej repub­li­ky, ale aj celej Euró­py. Ako jedi­ná špe­cia­li­zo­va­ná ZOO zame­ra­ná výhrad­ne na chov papa­gá­jov ponú­ka náv­štev­ní­kom mož­nosť spoz­nať tak­mer 60 dru­hov tých­to pes­tro­fa­reb­ných vtá­kov z rôz­nych kútov sve­ta (kudyz​nu​dy​.cz). Zalo­že­ná bola v roku 2008 man­žel­mi Škr­há­ko­vý­mi, kto­rí tým nad­via­za­li na dlho­roč­nú cho­va­teľ­skú čin­nosť pána Vlas­ti­mi­la Škr­há­ka, venu­jú­ce­ho sa cho­vu papa­gá­jov už od kon­ca 60. rokov minu­lé­ho sto­ro­čia. Pre verej­nosť bola otvo­re­ná v roku 2011 (hus​to​pe​ce​.cz). V súčas­nos­ti sa tu nachá­dza viac než 100 voli­ér, v kto­rých je mož­né vidieť papa­gá­je zo šty­roch kon­ti­nen­tov: napr. žako sivý, kore­ly cho­cho­la­té, kaka­du, ara­tin­gy, ama­zó­ni­ky, ary, ama­zo­ňa­ny. Medzi najv­zác­nej­šie pat­ria ama­zo­ňan kubán­sky, kaka­du žlto­lí­ci cele­bes­ký, ara zele­no­kríd­ly (kudyz​nu​dy​.cz).

V roku 2023 bola otvo­re­ná det­ská ZOO, kde sa naj­mä najm­lad­ší náv­štev­ní­ci môžu zozná­miť s rôz­ny­mi druh­mi zvie­rat, ako sú mor­ča­tá, krá­li­ky, ovce, kozy a klo­ka­ny. Súčas­ťou are­álu je aj jazier­ko s karas­mi zla­tý­mi a orni­to­lo­gic­ký náuč­ný chod­ník (kudyz​nu​dy​.cz). V zoolo­gic­kej záh­ra­de v Bošo­vi­ciach boli inšta­lo­va­né hmy­zie hote­ly, kto­ré posky­tu­jú úto­čis­ko samo­tár­skym vče­lám, čme­lia­kom a ďal­ším ope­ľo­va­čom. Pre jaš­te­ri­ce oby­čaj­né – Lacer­ta agi­lis sa vytvá­ra­jú špe­ciál­ne mies­ta na slne­nie a kla­de­nie vajec (papous​ci​zoo​.cz).

ZOO sa sna­ží roz­mno­žo­vať všet­ky ohro­ze­né dru­hy papa­gá­jov, pri­ro­dze­ným spô­so­bom, pri kto­rom sú mlá­ďa­tá kŕme­né rodič­mi. Pre vybra­né dru­hy papa­gá­jov sú vytvo­re­né medzi­ná­rod­né záchran­né chov­né prog­ra­my, kto­ré sa usi­lu­jú o vytvo­re­nie sta­bil­nej popu­lá­cie daných dru­hov v sta­rost­li­vos­ti člo­ve­ka. V minu­los­ti bol počet­ným dru­hom, kto­ré­ho obrov­ské kŕd­le pod­ľa pozo­ro­va­te­ľov zakrý­va­li celú oblo­hu“ pri pre­le­toch. Dnes je však ten­to druh veľ­mi ohro­ze­ný. Prí­či­nou je stra­ta pri­ro­dze­ných lesov s arau­ká­ria­mi. Tak­tiež je pre­na­sle­do­va­ný far­már­mi kvô­li ško­dám na poľ­no­hos­po­dár­skych plo­di­nách (papous​ci​zoo​.cz). 

Je skve­lé, že ZOO nie je len o samot­nej ZOO. Napr. je to aj o sta­rost­li­vos­ti o hniezd­ne búd­ky a o ochra­ne voľ­ne žijú­cich živo­čí­chov. V Bošo­vi­ciach sa už nie­koľ­ko rokov rea­li­zu­je pro­jekt vyve­so­va­nia hniezd­nych búdok pre duti­no­vé spe­vav­ce, kto­rý pomá­ha udr­žia­vať bio­di­ver­zi­tu a pod­po­ro­vať miest­ne vtác­tvo. Hniezd­ne búd­ky sú zabez­pe­če­né pred pre­dá­tor­mi. Na jar 2024 bola zazna­me­na­ná prí­tom­nosť plcha les­né­ho – Mus­car­di­nus avel­la­na­rius, čo inšpi­ro­va­lo zakú­pe­nie špe­ciál­nych hniezd­nych dom­če­kov pre ten­to druh. Vo spo­lu­prá­ci s Čes­kým zvä­zom ochran­cov prí­ro­dy sa Bošo­vi­ce venu­jú aj sta­rost­li­vos­ti o búd­ky pre väč­šie vtá­ky, ako sú poštol­ky a sovy. Poštol­ky – Fal­co tin­nun­cu­lus sú dôle­ži­tým prv­kom eko­lo­gic­kej regu­lá­cie hra­bo­šov a hlo­dav­cov na far­mách. Sovy pále­né – Tyto alba hniez­dia v búd­kach umiest­ne­ných na kos­tol­ných vežiach a far­mách, okrem toho boli inšta­lo­va­né špe­ciál­ne búd­ky pre dud­ky cho­cho­la­té – Upu­pa epops. Bošo­vi­ce sa aktív­ne zapá­ja­jú do moni­to­ro­va­nia vtá­kov, vrá­ta­ne zim­ných sčí­ta­ní Asio otus a akus­tic­ké­ho moni­to­rin­gu kri­tic­ky ohro­ze­né­ho Athe­ne noc­tua. Súčas­ťou pro­jek­tov je aj ochra­na mig­ru­jú­cich žiab, kto­ré čelia rizi­ku na ces­tách počas svo­jej jar­nej mig­rá­cie. Dočas­né bari­é­ry a aktív­ny pre­nos žiab cez komu­ni­ká­cie význam­ne pris­pie­va­jú k ich ochra­ne (papous​ci​zoo​.cz).


The Par­rot Zoolo­gi­cal Gar­den in Bošo­vi­ce is a uni­que pla­ce not only wit­hin the Czech Repub­lic but also across Euro­pe. As the only spe­cia­li­zed zoo exc­lu­si­ve­ly focu­sed on bre­e­ding par­rots, it offers visi­tors the chan­ce to see near­ly 60 spe­cies of the­se color­ful birds from vari­ous parts of the world (kudyz​nu​dy​.cz). It was foun­ded in 2008 by the Škr­hák coup­le, con­ti­nu­ing the long-​standing bre­e­ding efforts of Mr. Vlas­ti­mil Škr­hák, who had been bre­e­ding par­rots sin­ce the late 1960s. The zoo ope­ned to the pub­lic in 2011 (hus​to​pe​ce​.cz). Cur­ren­tly, the­re are more than 100 avia­ries hou­sing par­rots from four con­ti­nents, inc­lu­ding Afri­can grey par­rots, coc­ka­tiels, coc­ka­to­os, conu­res, par­rot­lets, maca­ws, and ama­zons. Among the rarest are the Cuban Ama­zon, the Sulphur-​crested Coc­ka­too, and the Green-​winged Macaw (kudyz​nu​dy​.cz).

In 2023, a chil­dre­n’s zoo was ope­ned, whe­re the youn­gest visi­tors can meet vari­ous ani­mals, such as guinea pigs, rab­bits, she­ep, goats, and kan­ga­ro­os. The zoo also fea­tu­res a pond with gold­fish and an ornit­ho­lo­gi­cal edu­ca­ti­onal trail (kudyz​nu​dy​.cz). In the Bošo­vi­ce Zoolo­gi­cal Gar­den, insect hotels have been ins­tal­led to pro­vi­de shel­ter for soli­ta­ry bees, bum­ble­be­es, and other pol­li­na­tors. Spe­cial sun­ning and egg-​laying are­as have been cre­a­ted for sand lizards (Lacer­ta agi­lis) (papous​ci​zoo​.cz).

The zoo aims to bre­ed all endan­ge­red par­rot spe­cies natu­ral­ly, with chicks being fed by the­ir parents. Selec­ted par­rot spe­cies are part of inter­na­ti­onal con­ser­va­ti­on bre­e­ding prog­rams that stri­ve to estab­lish stab­le popu­la­ti­ons of the­se spe­cies under human care. In the past, some par­rot spe­cies were so nume­rous that the­ir mas­si­ve flocks repor­ted­ly cove­red the enti­re sky” during flights. Howe­ver, the­se spe­cies are now cri­ti­cal­ly endan­ge­red due to the loss of natu­ral forests with arau­ca­rias and per­se­cu­ti­on by far­mers for crop dama­ge (papous​ci​zoo​.cz).

It’s remar­kab­le that the zoo is not just about the zoo itself. For ins­tan­ce, it is also about caring for nesting boxes and pro­tec­ting wild­li­fe. In Bošo­vi­ce, a pro­ject of ins­tal­ling nesting boxes for cavity-​nesting birds has been ongo­ing for seve­ral years, hel­ping to main­tain bio­di­ver­si­ty and sup­port local bird­li­fe. The nesting boxes are predator-​proof. In spring 2024, the pre­sen­ce of the hazel dor­mou­se (Mus­car­di­nus avel­la­na­rius) was recor­ded, ins­pi­ring the pur­cha­se of spe­cial nesting homes for this spe­cies. In col­la­bo­ra­ti­on with the Czech Uni­on for Natu­re Con­ser­va­ti­on, Bošo­vi­ce also takes care of nesting boxes for lar­ger birds, such as kestrels and owls. Kestrels (Fal­co tin­nun­cu­lus) are essen­tial for eco­lo­gi­cal con­trol of voles and rodents on farms. Barn owls (Tyto alba) nest in boxes pla­ced on church towers and farms, and spe­cial boxes have also been ins­tal­led for hoopo­es (Upu­pa epops). Bošo­vi­ce acti­ve­ly par­ti­ci­pa­tes in bird moni­to­ring, inc­lu­ding win­ter counts of long-​eared owls (Asio otus) and acous­tic moni­to­ring of the cri­ti­cal­ly endan­ge­red litt­le owl (Athe­ne noc­tua). The pro­jects also inc­lu­de pro­tec­ting mig­ra­ting frogs, which face risks on roads during the­ir spring mig­ra­ti­on. Tem­po­ra­ry bar­riers and acti­ve tran­s­por­ta­ti­on of frogs across roads sig­ni­fi­can­tly con­tri­bu­te to the­ir con­ser­va­ti­on (papous​ci​zoo​.cz).


Der Papageien-​Zoologische Gar­ten in Bošo­vi­ce ist ein ein­zi­gar­ti­ger Ort, nicht nur inner­halb der Tsche­chis­chen Repub­lik, son­dern auch in ganz Euro­pa. Als ein­zi­ges spe­zia­li­sier­tes Zoo, das sich aussch­lie­ßlich der Zucht von Papa­ge­ien wid­met, bie­tet es den Besu­chern die Mög­lich­ke­it, fast 60 Arten die­ser far­ben­fro­hen Vögel aus vers­chie­de­nen Tei­len der Welt zu sehen (kudyz​nu​dy​.cz). Geg­rün­det wur­de der Zoo im Jahr 2008 von dem Ehe­pa­ar Škr­hák, das damit die lang­jäh­ri­ge Zuch­tar­be­it von Herrn Vlas­ti­mil Škr­hák fort­setz­te, der bere­its seit Ende der 1960er Jah­re Papa­ge­ien züch­te­te. Für die Öffen­tlich­ke­it wur­de der Zoo im Jahr 2011 eröff­net (hus​to​pe​ce​.cz).

Der­ze­it gibt es dort mehr als 100 Volie­ren, in denen Papa­ge­ien von vier Kon­ti­nen­ten zu sehen sind, darun­ter Grau­pa­pa­ge­ien, Nymp­hen­sit­ti­che, Kaka­dus, Son­nen­sit­ti­che, Sper­lings­pa­pa­ge­ien, Aras und Ama­zo­nen. Zu den sel­tens­ten Arten gehören der Kuba­nis­che Ama­zo­nen­pa­pa­gei, der Gelb­wan­gen­ka­ka­du von Sula­we­si und der Grün­flüge­la­ra (kudyz​nu​dy​.cz).

Im Jahr 2023 wur­de ein Kin­der­zoo eröff­net, in dem ins­be­son­de­re die jüng­sten Besu­cher vers­chie­de­ne Tie­re wie Meersch­we­in­chen, Kanin­chen, Scha­fe, Zie­gen und Kän­gu­rus ken­nen­ler­nen kön­nen. Zum Are­al gehört auch ein Teich mit Gold­fis­chen sowie ein ornit­ho­lo­gis­cher Lehrp­fad (kudyz​nu​dy​.cz). Im Zoolo­gis­chen Gar­ten Bošo­vi­ce wur­den Insek­ten­ho­tels ins­tal­liert, die soli­tär leben­den Bie­nen, Hum­meln und ande­ren Bes­tä­u­bern Schutz bie­ten. Für die Zau­ne­i­dech­sen (Lacer­ta agi­lis) wur­den spe­ziel­le Sonnen- und Eiab­la­gep­lät­ze ges­chaf­fen (papous​ci​zoo​.cz).

Das Ziel des Zoos ist es, alle bed­roh­ten Papa­ge­ie­nar­ten auf natür­li­che Wei­se zu züch­ten, wobei die Küken von ihren Eltern auf­ge­zo­gen wer­den. Für aus­ge­wä­hl­te Papa­ge­ie­nar­ten gibt es inter­na­ti­ona­le Erhal­tungs­zuchtp­rog­ram­me, die darauf abzie­len, sta­bi­le Popu­la­ti­onen die­ser Arten unter men­sch­li­cher Obhut zu sichern. In der Ver­gan­gen­he­it gab es Papa­ge­ie­nar­ten, deren rie­si­ge Sch­wär­me laut Beobach­tern den gesam­ten Him­mel bedec­kten“ wäh­rend ihrer Flüge. Heute sind die­se Arten jedoch stark gefä­hr­det, ins­be­son­de­re durch den Ver­lust natür­li­cher Wäl­der mit Arau­ka­rien und die Ver­fol­gung durch Lan­dwir­te aufg­rund von Schä­den an lan­dwirts­chaft­li­chen Kul­tu­ren (papous​ci​zoo​.cz).

Bemer­ken­swert ist, dass der Zoo sich nicht nur mit der Tier­hal­tung bes­chäf­tigt, son­dern sich auch aktiv für den Naturs­chutz ein­setzt. So enga­giert sich der Zoo beis­piel­swe­i­se für den Schutz von Nis­tkäs­ten und Wild­tie­ren. In Bošo­vi­ce läuft seit meh­re­ren Jah­ren ein Pro­jekt zur Anb­rin­gung von Nis­tkäs­ten für Höh­lenb­rüter, um die Bio­di­ver­si­tät zu erhal­ten und die hei­mis­che Voge­lwelt zu unters­tüt­zen. Die Nis­tkäs­ten sind gegen Raub­tie­re gesi­chert. Im Früh­jahr 2024 wur­de das Vor­kom­men der Hasel­maus (Mus­car­di­nus avel­la­na­rius) fest­ges­tellt, was zur Anschaf­fung spe­ziel­ler Nis­tkäs­ten für die­se Art führ­te. In Zusam­me­nar­be­it mit dem Tsche­chis­chen Naturs­chutz­ver­band küm­mert sich Bošo­vi­ce auch um Nis­tkäs­ten für größe­re Vögel wie Turm­fal­ken und Eulen. Turm­fal­ken (Fal­co tin­nun­cu­lus) sind für die öko­lo­gis­che Kon­trol­le von Wühl­mä­u­sen und Nage­tie­ren auf lan­dwirts­chaft­li­chen Flä­chen von gro­ßer Bede­utung. Sch­le­ie­re­ulen (Tyto alba) nis­ten in Käs­ten, die an Kirch­tür­men und Bau­ern­höfen angeb­racht wur­den, zudem wur­den spe­ziel­le Nis­tkäs­ten für Wie­de­hop­fe (Upu­pa epops) ins­tal­liert. Bošo­vi­ce bete­i­ligt sich aktiv an der Vogel­be­obach­tung, darun­ter Win­ter­zäh­lun­gen von Wal­doh­re­ulen (Asio otus) und akus­tis­che Über­wa­chung der vom Auss­ter­ben bed­roh­ten Ste­in­kä­u­ze (Athe­ne noc­tua). Die Pro­jek­te umfas­sen auch den Schutz wan­dern­der Frös­che, die wäh­rend ihrer Früh­jahr­swan­de­rung auf Stra­ßen gefä­hr­det sind. Tem­po­rä­re Bar­rie­ren und der akti­ve Tran­s­port der Frös­che über Stra­ßen tra­gen wesen­tlich zu ihrem Schutz bei (papous​ci​zoo​.cz).


Papouš­čí zoolo­gic­ká zahra­da v Bošo­vi­cích je jedi­neč­ným mís­tem nejen v rám­ci Čes­ké repub­li­ky, ale i celé Evro­py. Jako jedi­ná spe­cia­li­zo­va­ná ZOO zaměře­ná výhrad­ně na chov papouš­ků nabí­zí návš­těv­ní­kům mož­nost poznat téměř 60 dru­hů těch­to pes­tro­ba­rev­ných ptá­ků z růz­ných kou­tů světa (kudyz​nu​dy​.cz). Byla zalo­že­na v roce 2008 man­že­li Škr­há­ko­vý­mi, kte­ří tak navá­za­li na dlou­ho­le­tou cho­va­tel­skou čin­nost pana Vlas­ti­mi­la Škr­há­ka, jenž se cho­vu papouš­ků věno­val již od kon­ce 60. let minu­lé­ho sto­le­tí. Pro veřej­nost byla zahra­da ote­vře­na v roce 2011 (hus​to​pe​ce​.cz).

V sou­čas­nos­ti se zde nachá­zí více než 100 voli­ér, ve kte­rých lze spa­třit papouš­ky ze čtyř kon­ti­nen­tů, napří­klad žaka šedé­ho, kore­ly cho­cho­la­té, kaka­duy, ara­tin­gy, ama­zón­ky, ary a ama­zo­ňa­ny. Mezi nejv­zác­něj­ší patří ama­zo­ňan kubán­ský, kaka­du žlout­no­lí­cí cele­bes­ký a ara zele­no­kříd­lý (kudyz​nu​dy​.cz).

V roce 2023 byla ote­vře­na dět­ská ZOO, kde se mohou zej­mé­na nejm­lad­ší návš­těv­ní­ci sezná­mit s růz­ný­mi dru­hy zví­řat, jako jsou mor­ča­ta, krá­lí­ci, ovce, kozy a klo­ka­ni. Sou­čás­tí are­álu je také jezír­ko se zla­tý­mi kara­sy a orni­to­lo­gic­ká nauč­ná stez­ka (kudyz​nu​dy​.cz). V zoolo­gic­ké zahra­dě v Bošo­vi­cích byly ins­ta­lo­vá­ny hmy­zí hote­ly, kte­ré posky­tu­jí úto­čiš­tě samo­tá­řs­kým vče­lám, čme­lá­kům a dal­ším opy­lo­va­čům. Pro ješ­těr­ky obec­né (Lacer­ta agi­lis) byla vytvo­ře­na spe­ciál­ní mís­ta ke slu­nění a kla­de­ní vajec (papous​ci​zoo​.cz).

ZOO se sna­ží roz­mno­žo­vat všech­ny ohro­že­né dru­hy papouš­ků při­ro­ze­ným způso­bem, při kte­rém jsou mlá­ďa­ta krme­na rodi­či. Pro vybra­né dru­hy papouš­ků jsou vytvo­ře­ny mezi­ná­rod­ní záchran­né chov­né prog­ra­my, kte­ré usi­lu­jí o vytvo­ře­ní sta­bil­ních popu­la­cí těch­to dru­hů v lid­ské péči. V minu­los­ti exis­to­va­ly dru­hy papouš­ků, jejichž obrov­ská hej­na pod­le pozo­ro­va­te­lů zakrý­va­la celou oblo­hu“ během pře­le­tů. Dnes jsou však tyto dru­hy sil­ně ohro­že­ny, pře­dev­ším ztrá­tou při­ro­ze­ných lesů s arau­ká­rie­mi a pro­ná­sle­do­vá­ním far­má­ři kvůli ško­dám na zeměděl­ských plo­di­nách (papous​ci​zoo​.cz).

Je pozo­ru­hod­né, že ZOO se neza­měřu­je pou­ze na samot­nou zoolo­gic­kou zahra­du, ale věnu­je se také péči o hnízd­ní bud­ky a ochra­ně vol­ně žijí­cích živo­či­chů. V Bošo­vi­cích již něko­lik let pro­bí­há pro­jekt vyvěšo­vá­ní hníz­dních budek pro duti­no­vé pěv­ce, kte­rý pomá­há udr­žo­vat bio­di­ver­zi­tu a pod­po­ro­vat míst­ní popu­la­ci ptá­ků. Hnízd­ní bud­ky jsou zabez­pe­če­ny pro­ti pre­dá­to­rům. Na jaře 2024 byl zazna­me­nán výskyt plcha les­ní­ho (Mus­car­di­nus avel­la­na­rius), což ins­pi­ro­va­lo k zakou­pe­ní spe­ciál­ních hníz­dních domeč­ků pro ten­to druh. Ve spo­lu­prá­ci s Čes­kým sva­zem ochrán­ců pří­ro­dy se Bošo­vi­ce sta­ra­jí také o bud­ky pro vět­ší ptá­ky, jako jsou poštol­ky a sovy. Poštol­ka obec­ná (Fal­co tin­nun­cu­lus) je důle­ži­tým prv­kem eko­lo­gic­ké regu­la­ce hra­bo­šů a hlo­dav­ců na far­mách. Sova pále­ná (Tyto alba) hníz­dí v bud­kách umís­těných na kos­tel­ních věžích a far­mách, navíc byly ins­ta­lo­vá­ny spe­ciál­ní bud­ky pro dud­ky cho­cho­la­té (Upu­pa epops). Bošo­vi­ce se aktiv­ně zapo­ju­jí do moni­to­ro­vá­ní ptá­ků, včet­ně zim­ní­ho sčí­tá­ní kalou­sů uša­tých (Asio otus) a akus­tic­ké­ho moni­to­rin­gu kri­tic­ky ohro­že­né sovy pále­né (Athe­ne noc­tua). Pro­jek­ty zahr­nu­jí také ochra­nu mig­ru­jí­cích žab, kte­ré čelí nebez­pe­čí na sil­ni­cích během své jar­ní mig­ra­ce. Dočas­né bari­é­ry a aktiv­ní pře­ná­še­ní žab přes komu­ni­ka­ce význam­ně přis­pí­va­jí k jejich ochra­ně (papous​ci​zoo​.cz).


Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Biotopy, Česko, Južná Morava, Ľudská príroda, Príroda, Typ krajiny, Vinohrady, Vinohrady, Zahraničie

Přítlucká rozhľadňa Maják

Hits: 77

Roz­hľad­ňa Maják na Přít­luc­kej hore je význam­nou domi­nan­tou juž­nej Mora­vy, nachá­dza­jú­cou sa medzi obca­mi Přít­lu­ky, Zaje­čí a Rak­vi­ce. Táto 26,5 met­ra vyso­ká veža bola sláv­nost­ne otvo­re­ná 5. júla 2012 a odvte­dy ponú­ka náv­štev­ní­kom jedi­neč­né výhľa­dy na oko­li­tú kra­ji­nu. Přít­luc­ká hora, s nad­mor­skou výš­kou 292 met­rov, sa týči nad rovi­na­tou kra­ji­nou juž­nej Mora­vy. Roz­hľad­ňa sa nachá­dza na jej vrcho­le a je dostup­ná po zna­če­ných turis­tic­kých tra­sách a cyk­lo­tra­sách. Z obce Přít­lu­ky vedie k roz­hľad­ni žltá turis­tic­ká znač­ka, kto­rá pre­chá­dza vini­ca­mi a ponú­ka maleb­né sce­né­rie. Z obce Zaje­čí vedie zele­ná znač­ka, kto­rá spá­ja želez­nič­né sta­ni­ce Zaje­čí a Rak­vi­ce a pre­chá­dza oko­lo roz­hľad­ne. Roz­hľad­ňa Maják je kom­bi­ná­ci­ou dre­ve­nej a oce­ľo­vej kon­štruk­cie. Na vyhliad­ko­vú plo­ši­nu vo výš­ke 21 met­rov vedie toči­té scho­dis­ko s 108 schod­mi. Z tej­to výš­ky majú náv­štev­ní­ci mož­nosť obdi­vo­vať pano­ra­ma­tic­ké výhľa­dy na Pála­vu, Novom­lýn­ske nádr­že, Bie­le Kar­pa­ty a za istých okol­nos­tí aj na rakús­ke Alpy (kudyz​nu​dy​.cz). 

Myš­lien­ka posta­viť roz­hľad­ňu na Přít­luc­kej hore vznik­la v roku 2009, keď sa obce Přít­lu­ky, Zaje­čí a Rak­vi­ce dohod­li na spo­loč­nom pro­jek­te na pod­po­ru ces­tov­né­ho ruchu v regi­ó­ne. Výstav­ba bola finan­co­va­ná z pros­tried­kov Európ­skej únie v rám­ci Regi­onál­ne­ho ope­rač­né­ho prog­ra­mu Juho­vý­chod. Cie­ľom pro­jek­tu bolo zvý­šiť atrak­ti­vi­tu oblas­ti pre turis­tov a poskyt­núť im mož­nosť obdi­vo­vať krá­sy juž­nej Mora­vy z výš­ky (pri​tlu​ky​.cz).


The Maják Lookout Tower on Přít­luc­ká Hill is a sig­ni­fi­cant land­mark in South Mora­via, situ­ated bet­we­en the vil­la­ges of Přít­lu­ky, Zaje­čí, and Rak­vi­ce. This 26.5‑meter-high tower was cere­mo­ni­ous­ly ope­ned on July 5, 2012, and sin­ce then, it has offe­red visi­tors uni­que vie­ws of the sur­roun­ding lands­ca­pe. Přít­luc­ká Hill, with an ele­va­ti­on of 292 meters, rises abo­ve the flat ter­rain of South Mora­via. The lookout tower is loca­ted at its sum­mit and is acces­sib­le via mar­ked hiking and cyc­ling trails. From the vil­la­ge of Přít­lu­ky, a yel­low hiking trail leads to the tower, pas­sing through vine­y­ards and offe­ring pic­tu­re­sque sce­ne­ry. From the vil­la­ge of Zaje­čí, a gre­en trail con­nects the rai­lway sta­ti­ons of Zaje­čí and Rak­vi­ce, pas­sing by the lookout tower. The Maják Lookout Tower is a com­bi­na­ti­on of wooden and ste­el cons­truc­ti­on. A spi­ral stair­ca­se with 108 steps leads to the vie­wing plat­form at a height of 21 meters. From this ele­va­ti­on, visi­tors can admi­re pano­ra­mic vie­ws of Pála­va, the Novom­lýn­ské reser­vo­irs, the Whi­te Car­pat­hians, and under cer­tain con­di­ti­ons, even the Aus­trian Alps.

The idea to build a lookout tower on Přít­luc­ká Hill aro­se in 2009 when the vil­la­ges of Přít­lu­ky, Zaje­čí, and Rak­vi­ce agre­ed on a joint pro­ject to pro­mo­te tou­rism in the regi­on. The cons­truc­ti­on was fun­ded by the Euro­pe­an Uni­on under the South-​East Regi­onal Ope­ra­ti­onal Prog­ram. The pro­jec­t’s goal was to inc­re­a­se the are­a­’s att­rac­ti­ve­ness to tou­rists and pro­vi­de them with the oppor­tu­ni­ty to admi­re the beau­ty of South Mora­via from above.


Der Aus­sichts­turm Maják auf dem Přítlucká-​Berg ist ein bede­uten­des Wahr­ze­i­chen Süd­mäh­rens, gele­gen zwis­chen den Dör­fern Přít­lu­ky, Zaje­čí und Rak­vi­ce. Die­ser 26,5 Meter hohe Turm wur­de feier­lich am 5. Juli 2012 eröff­net und bie­tet seit­dem den Besu­chern ein­zi­gar­ti­ge Ausb­lic­ke auf die umlie­gen­de Lands­chaft. Der Přítlucká-​Berg mit einer Höhe von 292 Metern erhebt sich über die fla­che Lands­chaft Süd­mäh­rens. Der Aus­sichts­turm befin­det sich auf sei­nem Gip­fel und ist über mar­kier­te Wander- und Radwe­ge erre­ich­bar. Vom Dorf Přít­lu­ky führt ein gelb mar­kier­ter Wan­der­weg zum Turm, der durch Wein­ber­ge ver­lä­uft und male­ris­che Sze­ne­rien bie­tet. Vom Dorf Zaje­čí führt ein grün mar­kier­ter Weg, der die Bahn­höfe Zaje­čí und Rak­vi­ce ver­bin­det und am Aus­sichts­turm vor­be­i­fü­hrt. Der Aus­sichts­turm Maják ist eine Kom­bi­na­ti­on aus Holz- und Stahl­kons­truk­ti­on. Eine Wen­del­trep­pe mit 108 Stu­fen führt zur Aus­sichts­platt­form in einer Höhe von 21 Metern. Von die­ser Höhe aus kön­nen Besu­cher einen Pano­ra­mab­lick auf die Pála­va, die Novomlýnské-​Stauseen, die Wei­ßen Kar­pa­ten und unter bes­timm­ten Bedin­gun­gen sogar auf die öster­re­i­chis­chen Alpen genießen.

Die Idee, einen Aus­sichts­turm auf dem Přítlucká-​Berg zu errich­ten, ents­tand im Jahr 2009, als sich die Dör­fer Přít­lu­ky, Zaje­čí und Rak­vi­ce auf ein geme­in­sa­mes Pro­jekt zur För­de­rung des Tou­ris­mus in der Regi­on einig­ten. Der Bau wur­de mit Mit­teln der Euro­pä­is­chen Uni­on im Rah­men des Ope­ra­ti­onel­len Prog­ramms Südost finan­ziert. Ziel des Pro­jekts war es, die Att­rak­ti­vi­tät der Regi­on für Tou­ris­ten zu ste­i­gern und ihnen die Mög­lich­ke­it zu bie­ten, die Schön­he­i­ten Süd­mäh­rens von oben zu bewundern.


Rozh­led­na Maják na Přít­luc­ké hoře je význam­nou domi­nan­tou již­ní Mora­vy, nachá­ze­jí­cí se mezi obce­mi Přít­lu­ky, Zaje­čí a Rak­vi­ce. Tato 26,5 met­ru vyso­ká věž byla slav­nost­ně ote­vře­na 5. čer­ven­ce 2012 a od té doby nabí­zí návš­těv­ní­kům jedi­neč­né výhle­dy na okol­ní kra­ji­nu. Přít­luc­ká hora, s nad­mo­řs­kou výš­kou 292 met­rů, se tyčí nad rovi­na­tou kra­ji­nou již­ní Mora­vy. Rozh­led­na se nachá­zí na jejím vrcho­lu a je dostup­ná po zna­če­ných turis­tic­kých tra­sách a cyk­los­tez­kách. Z obce Přít­lu­ky vede k rozh­led­ně žlu­tá turis­tic­ká znač­ka, kte­rá pro­chá­zí vini­ce­mi a nabí­zí maleb­né sce­né­rie. Z obce Zaje­čí vede zele­ná znač­ka, kte­rá spo­ju­je želez­nič­ní sta­ni­ce Zaje­čí a Rak­vi­ce a pro­chá­zí oko­lo rozh­led­ny. Rozh­led­na Maják je kom­bi­na­cí dře­věné a oce­lo­vé kons­truk­ce. Na vyhlíd­ko­vou plo­ši­nu ve výš­ce 21 met­rů vede toči­té scho­diš­tě se 108 scho­dy. Z této výš­ky mají návš­těv­ní­ci mož­nost obdi­vo­vat pano­ra­ma­tic­ké výhle­dy na Pála­vu, Novom­lýn­ské nádr­že, Bílé Kar­pa­ty a za jis­tých okol­nos­tí i na rakous­ké Alpy.

Myš­len­ka posta­vit rozh­led­nu na Přít­luc­ké hoře vznik­la v roce 2009, kdy se obce Přít­lu­ky, Zaje­čí a Rak­vi­ce dohod­ly na spo­leč­ném pro­jek­tu na pod­po­ru ces­tov­ní­ho ruchu v regi­onu. Výstav­ba byla finan­co­vá­na z pros­třed­ků Evrop­ské unie v rám­ci Regi­onál­ní­ho ope­rač­ní­ho prog­ra­mu Jiho­vý­chod. Cílem pro­jek­tu bylo zvý­šit atrak­ti­vi­tu oblas­ti pro turis­ty a poskyt­nout jim mož­nost obdi­vo­vat krá­sy již­ní Mora­vy z výšky.

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Česko, Južná Morava, Kostoly, Moravské, Neživé, Obce, Stavby, Zahraničie

Předklášteří – brána nebies

Hits: 74

Předk­láš­te­ří je obec na juž­nej Mora­ve, pri­bliž­ne 23 kilo­met­rov seve­ro­zá­pad­ne od Brna, v blíz­kos­ti mes­ta Tiš­nov. S počtom oby­va­te­ľov oko­lo 1 500 sa rozp­res­tie­ra na roz­hra­ní Bos­ko­vic­kej bráz­dy a Kři­ža­nov­skej vrcho­vi­ny, v údo­lí rie­ky Svrat­ky. Prvá písom­ná zmien­ka o oblas­ti Předk­láš­te­ří pochá­dza z roku 1233, keď bola zalo­že­ná cis­ter­cián­ska aba­ty­ša Por­ta coeli krá­ľov­nou Kons­tan­ci­ou Uhor­skou. Samot­ná obec je prvý­krát spo­mí­na­ná v roku 1530. Názov Předk­láš­te­ří” odka­zu­je na polo­hu obce pred kláš­to­rom (cs​.wiki​pe​dia​.org). Domi­nan­tou je kláš­tor Por­ta coeli (v pre­kla­de Brá­na nebies”), kto­rý je jed­nou z naj­výz­nam­nej­ších sta­veb­ných pamia­tok v Čes­kej repub­li­ke. Zalo­že­ný bol v roku 1233 ako žen­ský cis­ter­cián­sky kláš­tor. Kláš­tor je zná­my svo­jím boha­tým gotic­kým por­tá­lom na západ­nom prie­če­lí. V are­áli kláš­to­ra sa nachá­dza aj Pod­ho­rác­ke múze­um (jiz​ni​-mora​va​.cz). V roku 1241 kláš­tor odo­lal mon­go­lom vďa­ka opev­ne­niu. V roku 1424 ale neodo­lal počas husit­ských vojen, bol vyplie­ne­ný, zacho­va­lo sa len pev­né muri­vo chrá­mu. V dru­hej štvr­ti­ne 15. sto­ro­čia vznik­lo na kop­ci Čepič­ka, kilo­me­ter od kláš­to­ra opev­ne­nie, kto­ré dosta­lo názov Pern­štej­nov­ské ope­ve­ne­nie. Počas trid­sať­roč­nej voj­ny 16181648 bol kláš­tor zru­še­ný (1619) a vyplie­ne­ný v roku 1643 švéd­mi. V roku 1741 si užil prus­ké dran­co­va­nie. V roku 1782 cisár Jozef II. kláš­tor zru­šil a stat­ky kúpil Vilém Mun­dy, kto­rý tu vybu­do­val súken­nú manu­fak­tú­ru. V roku 1901 bol kláš­tor obno­ve­ný a zno­vu­osíd­le­ný cis­ter­cián­ka­mi. Zru­še­ný bol opäť v roku 1950 (Ján Balák). Kos­tol Najs­vä­tej­šej Tro­j­i­ce je posta­ve­ný v nesko­ro­go­tic­kom štý­le. Ved­ľa kos­to­la sa nachá­dza baro­ko­vá már­ni­ca z obdo­bia oko­lo roku 1700 (en​.wiki​pe​dia​.org).

Dnes je Předk­láš­te­ří živou obcou s boha­tým kul­túr­nym živo­tom. V kláš­to­re Por­ta coeli sa pra­vi­del­ne kona­jú kon­cer­ty sak­rál­nej hud­by, kto­ré pri­ťa­hu­jú náv­štev­ní­kov z blíz­ke­ho i vzdia­le­né­ho oko­lia. Obec tiež ponú­ka rôz­ne turis­tic­ké atrak­cie, vrá­ta­ne obno­ve­né­ho kláš­tor­né­ho pivo­va­ru, kto­rý nad­vä­zu­je na stre­do­ve­kú tra­dí­ciu (kudyz​nu​dy​.cz).


Předk­láš­te­ří is a muni­ci­pa­li­ty in South Mora­via, app­ro­xi­ma­te­ly 23 kilo­me­ters nort­hwest of Brno, near the town of Tiš­nov. With a popu­la­ti­on of around 1,500, it is situ­ated at the junc­ti­on of the Bos­ko­vi­ce Fur­row and the Kři­ža­nov High­lands, in the val­ley of the Svrat­ka River. The first writ­ten men­ti­on of the Předk­láš­te­ří area dates back to 1233 when the Cis­ter­cian abbey Por­ta coeli was foun­ded by Que­en Cons­tan­ce of Hun­ga­ry. The muni­ci­pa­li­ty itself was first men­ti­oned in 1530. The name Předk­láš­te­ří” refers to its loca­ti­on in front of the monas­te­ry (cs​.wiki​pe​dia​.org). The domi­nant fea­tu­re of the vil­la­ge is the Por­ta coeli monas­te­ry (trans­la­ted as Gate of Hea­ven”), which is one of the most sig­ni­fi­cant archi­tec­tu­ral monu­ments in the Czech Repub­lic. It was foun­ded in 1233 as a Cis­ter­cian nun­ne­ry. The monas­te­ry is kno­wn for its rich Got­hic por­tal on the wes­tern faça­de. The Pod­ho­rác­ké Muse­um is also loca­ted wit­hin the monas­te­ry grounds (jiz​ni​-mora​va​.cz). In 1241, the monas­te­ry withs­to­od the Mon­gol inva­si­on thanks to its for­ti­fi­ca­ti­ons. Howe­ver, in 1424, it was plun­de­red during the Hus­si­te Wars, lea­ving only the solid mason­ry of the church intact. In the second quar­ter of the 15th cen­tu­ry, for­ti­fi­ca­ti­ons kno­wn as the Pern­štejn For­ti­fi­ca­ti­ons were built on Čepič­ka Hill, one kilo­me­ter from the monas­te­ry. During the Thir­ty Years’ War (1618 – 1648), the monas­te­ry was dis­sol­ved in 1619 and plun­de­red by the Swe­des in 1643. In 1741, it suf­fe­red from Prus­sian looting. In 1782, Empe­ror Joseph II abo­lis­hed the monas­te­ry, and its esta­tes were bought by Vilém Mun­dy, who estab­lis­hed a tex­ti­le manu­fac­to­ry the­re. In 1901, the monas­te­ry was res­to­red and reoc­cu­pied by Cis­ter­cian nuns. Howe­ver, it was dis­sol­ved again in 1950 (Ján Balák). The Church of the Holy Tri­ni­ty is built in the late Got­hic sty­le. Next to the church is a Baro­que char­nel hou­se from around 1700 (en​.wiki​pe​dia​.org).

Today, Předk­láš­te­ří is a live­ly muni­ci­pa­li­ty with a rich cul­tu­ral life. Sac­red music con­certs are regu­lar­ly held at the Por­ta coeli monas­te­ry, att­rac­ting visi­tors from both near and far. The vil­la­ge also offers vari­ous tou­rist att­rac­ti­ons, inc­lu­ding a res­to­red monas­tic bre­we­ry that con­ti­nu­es the medie­val bre­wing tra­di­ti­on (kudyz​nu​dy​.cz).


Předk­láš­te­ří je obec na již­ní Mora­vě, přib­liž­ně 23 kilo­met­rů seve­ro­zá­pad­ně od Brna, v blíz­kos­ti měs­ta Tiš­nov. S počtem oby­va­tel oko­lo 1 500 se rozk­lá­dá na roz­hra­ní Bos­ko­vic­ké bráz­dy a Kři­ža­nov­ské vrcho­vi­ny, v údo­lí řeky Svrat­ky. Prv­ní písem­ná zmín­ka o oblas­ti Předk­láš­te­ří pochá­zí z roku 1233, kdy cis­ter­ciác­kou aba­ty­ši Por­ta coeli zalo­ži­la krá­lov­na Kons­tan­cie Uher­ská. Samot­ná obec je popr­vé zmi­ňo­vá­na v roce 1530. Název Předk­láš­te­ří” odka­zu­je na polo­hu obce před kláš­te­rem (cs​.wiki​pe​dia​.org). Domi­nan­tou obce je kláš­ter Por­ta coeli (v pře­kla­du Brá­na nebes“), kte­rý patří mezi nej­výz­nam­něj­ší sta­veb­ní památ­ky v Čes­ké repub­li­ce. Zalo­žen byl v roce 1233 jako žen­ský cis­ter­ciác­ký kláš­ter. Kláš­ter je zná­mý svým boha­tě zdo­be­ným gotic­kým por­tá­lem na západ­ním průče­lí. V are­álu kláš­te­ra se nachá­zí také Pod­ho­rác­ké muze­um (jiz​ni​-mora​va​.cz). V roce 1241 kláš­ter odo­lal Mon­go­lům díky své­mu opev­nění. V roce 1424 však neodo­lal husit­ským vál­kám, byl vyple­něn a zacho­va­lo se pou­ze pev­né zdi­vo chrá­mu. Ve dru­hé čtvr­ti­ně 15. sto­le­tí vznik­lo na kop­ci Čepič­ka, kilo­metr od kláš­te­ra, opev­nění, kte­ré dosta­lo název Pern­štejn­ské opev­nění. Během tři­ce­ti­le­té vál­ky (1618 – 1648) byl kláš­ter zru­šen (1619) a v roce 1643 vyple­něn Švé­dy. V roce 1741 zažil prus­ké dran­co­vá­ní. V roce 1782 císař Josef II. kláš­ter zru­šil a stat­ky kou­pil Vilém Mun­dy, kte­rý zde vybu­do­val sou­ke­nic­kou manu­fak­tu­ru. V roce 1901 byl kláš­ter obno­ven a zno­vu­osíd­len cis­ter­ciač­ka­mi. Zno­vu byl zru­šen v roce 1950 (Ján Balák). Kos­tel Nejs­větěj­ší Tro­j­i­ce je posta­ven v pozdně gotic­kém sty­lu. Ved­le kos­te­la se nachá­zí barok­ní már­ni­ce z obdo­bí kolem roku 1700 (en​.wiki​pe​dia​.org).

Dnes je Předk­láš­te­ří živou obcí s boha­tým kul­tur­ním živo­tem. V kláš­te­ře Por­ta coeli se pra­vi­del­ně kona­jí kon­cer­ty sak­rál­ní hud­by, kte­ré při­ta­hu­jí návš­těv­ní­ky z blíz­ké­ho i vzdá­le­né­ho oko­lí. Obec také nabí­zí růz­né turis­tic­ké atrak­ce, včet­ně obno­ve­né­ho kláš­ter­ní­ho pivo­va­ru, kte­rý nava­zu­je na stře­do­věkou tra­di­ci vaře­ní piva (kudyz​nu​dy​.cz).


Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post