Vysielač Kojál je 340 metrov vysoký vysielač, ktorý je postavený na rovnomennom vrchole medzi obcami Lipovec a Krásenska, asi 25 km severovýchodne od Brna. Je najvyššou stavbou na Morave, a treťou najvyššou v Česku. Signálom pokrýva južnú a strednú Moravu a časť východných Čiech. Postavený bol v rokoch 1957 – 1958. V prevádzke je od 1.1.1959 (Wikipedia CS).
V roku 1968 sa stal miestom odporu. Po invázii vojsk Varšavskej zmluvy vo vysielaní pokračovalo brnenské štúdio, z ktorého unikol prenosový autobus s 20-timi pracovníkmi a na Kojáli mu radiokomunikační kolegovia poskytli zázemie. Vďaka silnému signálu z vysielača dosahovalo neskôr vysielanie z Brna a Dědíc až na územie Rakúska, kde ho preberala televízia ORF a šírila ďalej. V 80-tych rokoch prebehla na vysielači rekonštrukcia. Pri prechode analógového vysielania na digitálne prebehla modernizácia, v roku 2009 tu bol vypnutý analógový signál ČT2 a v roku 2011 Novy, ČT1, a Primy. Maximálne pracovalo na vysielači zhruba 60 zamestnancov, v roku 2019 ho obsluhovali dvaja stali zamestnanci (Wikipedia CS).
Vysielač Kojál patrí k dôležitejším súčastiam infraštruktúry Českých Radiokomunikácií. Mal vynikajúci dosah, naladený ho malo asi 2.5 milióna obyvateľov bývalého Československa (parabola.cz). Vznikol ako štvrtý televízny vysielač Československa. Jeho oceľová konštrukcia je dielom vynikajúceho tvorcu inžinierských diel Josefa Wankeho, ktorý vtedy pracoval v Hutním projektu v Prahe. Vo vnútri stožiaru bol výťah, ktorý šiel do výšky 290.62 metra a trvalo mu to asi 10 minút. Raz vypadol signál počas Verdiho opery a obsluha zaradila monoskop a k nemu melódiu „Ole, olé, kupte si zas, ole, olé náš ananas …“. Prišli mnohé sťažnosti, že Kojál obsluhujú barbari. V roku 1963 tu nastala myšia kalamita a bol nasadený zdatný hubiteľ kocúr Markup, ktorý poznal všetky káblové rozvody. Pri potrebe niekam prietiahnuť nový kábel bol Markup nepostrádateľný pomocník (Jakub Karásek). Vysielaču patrí 800 kW záložný generátor, ktorý dokáže do 20 sekúnd dodať celú spotrebu pri výpadku elektriny (pira.cz).
Vysielač je postavený na nevľúdnom kopci o ktorom sa vraví, že na ňom narieka vietor. Kedysi dávno v 14. storočí na kopci odpočívali matky a kojili svoje deti (idnes.cz). Vrch sa pôvodne nazýval Kujál, od slova kujati – foukati, hučetí (Jan Celý).
The Kojál transmitter is a 340-meter-tall broadcasting tower situated on the hill of the same name between the villages of Lipovec and Krásensko, approximately 25 km northeast of Brno. It is the tallest structure in Moravia and the third tallest in the Czech Republic. Its signal covers southern and central Moravia and parts of eastern Bohemia. Constructed between 1957 and 1958, it has been in operation since January 1, 1959 (Wikipedia CS).
In 1968, it became a site of resistance. After the invasion of the Warsaw Pact forces, broadcasting continued from the Brno studio, and a transmission bus with 20 employees fled to Kojál, where their colleagues provided support. Thanks to the strong signal from the transmitter, broadcasting from Brno and Dědice reached as far as Austria, where it was picked up by ORF television and relayed further. In the 1980s, the transmitter underwent reconstruction. During the transition from analog to digital broadcasting, modernization took place. In 2009, the analog signal of ČT2 was switched off here, followed by Nova, ČT1, and Prima in 2011. Initially, around 60 employees worked at the transmitter, but by 2019, only two permanent employees operated it (Wikipedia CS).
The Kojál transmitter is among the essential components of the Czech Radiocommunications infrastructure. It had an excellent reach, reaching approximately 2.5 million inhabitants of the former Czechoslovakia. It was established as the fourth television transmitter in Czechoslovakia. Its steel structure was designed by the outstanding engineer Josef Wanke, who worked at Hutní projekt in Prague at the time. Inside the tower, there was an elevator reaching a height of 290.62 meters, taking about 10 minutes to ascend. Once, during a broadcast of a Verdi opera, the signal failed, and the staff played a tape with the melody „Ole, olé, buy our pineapple again, ole, olé…“. Many complaints were received, accusing the staff of being barbaric. In 1963, there was a mouse plague, and a proficient mouse exterminator named Markup, who knew all the cable routes, was deployed. Markup was an indispensable helper whenever a new cable needed to be pulled somewhere (Jakub Karásek). The transmitter is equipped with an 800 kW backup generator capable of supplying the entire electricity demand within 20 seconds of a power outage (pira.cz).
The transmitter is located on a bleak hill, said to be where the wind mourns. In the 14th century, mothers rested on the hill and breastfed their children. The hill was originally called Kujál, from the word „kujati,“ meaning to blow or roar (Jan Celý).
Vysílač Kojál je 340 metrů vysoký vysílač, který je postaven na stejnojmenném vrcholu mezi obcemi Lipovec a Krásensko, asi 25 km severovýchodně od Brna. Je nejvyšší stavbou na Moravě a třetí nejvyšší v Česku. Signálem pokrývá jižní a střední Moravu a část východních Čech. Postaven byl v letech 1957–1958. V provozu je od 1.1.1959 (Wikipedia CS).
V roce 1968 se stal místem odporu. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy ve vysílání pokračovalo brněnské studio, z něhož unikl přenosový autobus s 20 pracovníky, a na Kojálu mu radiokomunikační kolegové poskytli zázemí. Díky silnému signálu z vysílače dosahovalo později vysílání z Brna a Dědic až na území Rakouska, kde ho přebírala televize ORF a šířila dál. V 80. letech proběhla na vysílači rekonstrukce. Při přechodu z analogového vysílání na digitální byla provedena modernizace, v roce 2009 zde byl vypnut analogový signál ČT2 a v roce 2011 Nova, ČT1 a Prima. Maximálně na vysílači pracovalo asi 60 zaměstnanců, v roce 2019 jej obsluhovali dva stálí zaměstnanci (Wikipedia CS).
Vysílač Kojál patří k důležitějším součástem infrastruktury Českých Radiokomunikací. Měl vynikající dosah, naladěn jej mělo asi 2,5 milionu obyvatel bývalého Československa (parabola.cz). Vznikl jako čtvrtý televizní vysílač Československa. Jeho ocelová konstrukce je dílem vynikajícího tvůrce inženýrských staveb Josefa Wankeho, který tehdy pracoval v Hutním projektu v Praze. Uvnitř stožáru byl výtah, který jezdil do výšky 290,62 metru a trvalo mu to asi 10 minut. Jednou vypadl signál během Verdiho opery a obsluha zařadila monoskop a k němu melodii „Ole, olé, kupte si zas, ole, olé náš ananas…“. Přišlo mnoho stížností, že Kojál obsluhují barbaři. V roce 1963 zde nastala myší kalamita a byl nasazen zdatný lovec kocour Markup, který znal všechny kabelové rozvody. Při potřebě někam protáhnout nový kabel byl Markup nepostradatelný pomocník (Jakub Karásek). Vysílači patří 800kW záložní generátor, který dokáže do 20 sekund dodat celou spotřebu při výpadku elektřiny (pira.cz).
Vysílač je postaven na nevlídném kopci, o kterém se říká, že na něm naříká vítr. Kdysi dávno ve 14. století na kopci odpočívaly matky a kojily své děti (idnes.cz). Vrch se původně nazýval Kujál, od slova kujati – foukati, hučet (Jan Celý).
Odkazy
- Milada Prokopová – Lidé z televize vzdorovali Rusům týden, okupaci ohlásili světu z Kojálu
- Šárka Dubská – Kojál bude už za měsíc vysílat digitálně
- Hynek Skořepa – Krajiny Boskovicka: Kojál
- omko.cz
