Krajina, Česko, Južná Morava, Mestá, Moravské, Neživé, Stavby, Zahraničie, Zámky

Slavkov u Brna

Hits: 61

Slav­kov u Brna, zná­my aj pod nemec­kým náz­vom Aus­ter­litz, je mes­to na Juž­nej Mora­ve, pri­bliž­ne 16 kilo­met­rov východ­ne od Brna (en​.wiki​pe​dia​.org) na pra­vom bre­hu rie­ky Lita­vy (Infor­mač­ná tabu­ľa). Prav­de­po­dob­ný základ pome­no­va­nia Aus­ter­litz je zrej­me z latin­ské­ho Nova sedes”, čo zna­me­ná Nové síd­lo”. Vzni­kol pred kon­com 12. sto­ro­čia, kedy sa úze­mie dosta­lo do nad­vlá­dy rádu Nemec­kých rytie­rov. Chyb­ným pre­pi­som sa pôvod­ným tvar zme­nil na Novo­se­de­liz, Naused­licz, Neus­ser­licz, Naus­ter­litz a v roku 1611 Aus­ter­litz. Pome­no­va­nie Slav­kov sa obja­vu­je v roku 1361 a je odvo­de­né o krst­né­ho mena Bohu­slav, ľudo­vo Slá­vek. Už v 10. a 11. sto­ro­čí bolo údo­lie Lita­vy hus­to osíd­le­né (slav​kov​.cz).

Mes­to má boha­tú his­tó­riu, kto­rá sia­ha až do 12. sto­ro­čia, a je zná­me pre­dov­šet­kým vďa­ka bit­ke pri Slav­ko­ve, zná­mej tiež ako bit­ka troch cisá­rov, kto­rá sa odo­hra­la 2. decem­bra 1805. Prvá písom­ná zmien­ka o Slav­ko­ve pochá­dza z roku 1237, keď bola obec trho­vou dedi­nou s opev­ne­ným síd­lom a kos­to­lom. V 14. sto­ro­čí tu vznik­lo židov­ské geto, kto­ré spo­lu s kres­ťan­skou komu­ni­tou vytvo­ri­lo sil­nú eko­no­mic­kú aglo­me­rá­ciu. V roku 1416 bol Slav­kov pový­še­ný na mes­to krá­ľom Vác­la­vom IV. V prie­be­hu sto­ro­čí mes­to čas­to meni­lo maji­te­ľov, až kým sa v roku 1509 nesta­lo majet­kom šľach­tic­ké­ho rodu Kou­ni­cov, kto­rí ho vlast­ni­li viac ako 400 rokov. Medzi naj­výz­nam­nej­šie pamiat­ky mes­ta pat­rí baro­ko­vý zámok Slav­kov, kto­rý bol posta­ve­ný na mies­te pôvod­nej pev­nos­ti na kon­ci 16. sto­ro­čia. Súčas­nú baro­ko­vú podo­bu zís­kal vďa­ka talian­ske­mu archi­tek­to­vi Dome­ni­co­vi Mar­ti­nel­li­mu v 80. rokoch 17. sto­ro­čia. Zámok pat­rí k naj­star­ším zacho­va­ným šľach­tic­kým síd­lam na Mora­ve a v jeho his­to­ric­kom saló­ne bolo po bit­ke pri Slav­ko­ve pod­pí­sa­né prí­me­rie medzi Rakús­kom a Fran­cúz­skom. Súčas­ťou zám­ku je aj fran­cúz­ska záh­ra­da, časť kto­rej bola upra­ve­ná na anglic­ký park (en​.wiki​pe​dia​.org). Na 15 hek­tá­ro­vej plo­che sa nachá­dza­jú šty­ri veľ­ké bazé­ny s vodot­rys­ka­mi, 47 plas­ti­ka­mi (Infor­mač­ná tabuľa). 

Na námes­tí mes­ta sa nachá­dza nesko­ro­re­ne­sanč­ná rad­ni­ca z roku 1592 a pan­ský dom. Z mest­ské­ho opev­ne­nia zo 14. a 15. sto­ro­čia sa dodnes zacho­va­li zvyš­ky hra­dieb vyso­ké pri­bliž­ne 4 met­re. Kos­tol Vzkrie­se­nia Pána je nesko­ro­ba­ro­ko­vá a neok­la­si­cis­tic­ká stav­ba posta­ve­ná v rokoch 1786 – 1789 pod­ľa návrhu Johan­na Fer­di­nan­da Het­zen­dor­fa z Hohen­ber­gu. Kapl­n­ka svä­té­ho Jána Krs­ti­te­ľa je cin­to­rín­skou kapl­n­kou, kto­rá sto­jí na mies­te špi­tá­lu z 13. sto­ro­čia a súčas­nú podo­bu zís­ka­la v roku 1743. Pod kapl­n­kou sa nachá­dza hrob­ka rodu Kou­ni­cov (en​.wiki​pe​dia​.org). 

Dnes má Slav­kov u Brna pri­bliž­ne 7 200 oby­va­te­ľov (tri​pad​vi​sor​.com). Kos­to­lík svä­té­ho Jána Krs­ti­te­ľa je mies­tom več­né­ho odpo­čin­ku rodi­ny Kou­ni­cov­cov a nachá­dza sa na okra­ji Slav­ko­va v čas­ti nazý­va­nej Špi­tál­ka“. Pod juž­nou čas­ťou kapl­n­ky sa nachá­dza rodin­ná hrob­ka, kde sú ulo­že­né aj teles­né pozos­tat­ky gró­fa Vác­la­va Anto­ní­na Kou­ni­ca. Sever­ne od mes­ta na vrcho­le kop­ca sto­jí kapl­n­ka svä­té­ho Urba­na. Jej sva­hy boli do 19. sto­ro­čia pokry­té vini­ca­mi. Nie je pre­to prek­va­pu­jú­ce, že krí­žo­vá kapl­n­ka bola zasvä­te­ná svä­té­mu Urba­no­vi, pat­ró­no­vi viná­rov a záh­rad­ní­kov. Prá­ve z toh­to mies­ta vystre­li­li z dela sig­nál, kto­rý ozná­mil pochod spo­je­nec­kých voj­sk od Olo­mou­ca sme­rom na Brno. Voja­ci však kapl­n­ku využí­va­li aj na menej ušľach­ti­lé úče­ly, čo sa odra­zi­lo na jej poško­de­ní, a nako­niec muse­la byť zbú­ra­ná. V rokoch 1858 – 1861 však na rov­na­kom mies­te posta­vi­li novú kapl­n­ku (mora​va​-napo​le​on​ska​.cz). V blíz­kos­ti mes­ta sa nachá­dza pamät­ník Mohy­la míru, kto­rý pri­po­mí­na obe­te bit­ky pri Slav­ko­ve. Je to význam­né mies­to pre tých, kto­rí sa zau­jí­ma­jú o napo­le­on­skú his­tó­riu (mis​to​pi​sy​.cz).

His­tó­ria Slav­ko­va sia­ha hlbo­ko do minu­los­ti, čo potvr­dzu­je jeden z naj­star­ších mest­ských erbov v Čes­kej repub­li­ke z roku 1416. Sve­to­vú slá­vu však mes­to zís­ka­lo až po bit­ke troch cisá­rov. Prav­dou je, že názov Slav­kov“ sa pou­ží­va len v čes­kom pro­stre­dí. Cudzin­ci pozna­jú skôr meno Aus­ter­litz“, hoci jeho nemec­ký pôvod je pochyb­ný (slav​kov​.cz).

Slav­kov u Brna sa do sve­to­vých dejín zapí­sal pre­dov­šet­kým vďa­ka bit­ke pri Slav­ko­ve, kto­rá sa odo­hra­la 2. decem­bra 1805. V tej­to bit­ke sa stret­li armá­dy troch cisá­rov: Napo­le­ona I. (Fran­cúz­sko), Ale­xan­dra I. (Rus­ko) a Fran­tiš­ka II. (Rakús­ko). Napo­le­on v tej­to bit­ke dosia­hol jed­no zo svo­jich naj­väč­ších víťazs­tiev, keď pora­zil spo­je­né rusko-​rakúske sily. Po bit­ke bolo v slav­kov­skom zám­ku pod­pí­sa­né prí­me­rie medzi Rakús­kom a Fran­cúz­skom (en​.wiki​pe​dia​.org). Po skon­če­ní bit­ky Napo­le­on pri­šiel na slav­kov­ský zámok – síd­lo rodu Kou­ni­cov­cov (mora​va​-napo​le​on​ska​.cz).


Slav­kov u Brna, also kno­wn by its Ger­man name Aus­ter­litz, is a town in South Mora­via, app­ro­xi­ma­te­ly 16 kilo­me­ters east of Brno (en​.wiki​pe​dia​.org), loca­ted on the right bank of the Lita­va River (Infor­ma­ti­on board). The like­ly ori­gin of the name Aus­ter­litz can be tra­ced to the Latin term Nova sedes,” mea­ning New sett­le­ment.” The town emer­ged befo­re the end of the 12th cen­tu­ry when the area came under the con­trol of the Teuto­nic Knights. Due to a trans­c­rip­ti­on error, the ori­gi­nal name evol­ved into forms such as Novo­se­de­liz, Naused­licz, Neus­ser­licz, Naus­ter­litz, and even­tu­al­ly Aus­ter­litz in 1611. The name Slav­kov first appe­a­red in 1361 and is deri­ved from the Chris­tian name Bohu­slav, col­lo­qu­ial­ly Slá­vek. The Lita­va Val­ley had alre­a­dy been den­se­ly popu­la­ted as ear­ly as the 10th and 11th cen­tu­ries (slav​kov​.cz).

The town has a rich his­to­ry dating back to the 12th cen­tu­ry and is best kno­wn for the Batt­le of Aus­ter­litz, also cal­led the Batt­le of the Three Empe­rors, which took pla­ce on Decem­ber 2, 1805. The first writ­ten men­ti­on of Slav­kov dates to 1237, when it was a mar­ket vil­la­ge with a for­ti­fied manor and a church. In the 14th cen­tu­ry, a Jewish ghet­to was estab­lis­hed, which, toget­her with the Chris­tian com­mu­ni­ty, for­med a strong eco­no­mic hub. In 1416, King Wen­ces­las IV gran­ted Slav­kov town pri­vi­le­ges. Over the cen­tu­ries, the town fre­qu­en­tly chan­ged owners until 1509, when it beca­me the pro­per­ty of the nob­le Kau­nitz fami­ly, who held it for over 400 years. Among the town’s most sig­ni­fi­cant land­marks is the Baro­que Slav­kov Cast­le, built on the site of the ori­gi­nal for­tress at the end of the 16th cen­tu­ry. It acqu­ired its pre­sent Baro­que form thanks to the Ita­lian archi­tect Dome­ni­co Mar­ti­nel­li in the 1680s. The cast­le is one of the oldest pre­ser­ved nob­le resi­den­ces in Mora­via, and in its his­to­ric salon, an armis­ti­ce bet­we­en Aus­tria and Fran­ce was sig­ned after the Batt­le of Aus­ter­litz. The cast­le grounds inc­lu­de a French gar­den, part of which was later adap­ted into an English park (en​.wiki​pe​dia​.org). Cove­ring 15 hec­ta­res, the grounds fea­tu­re four lar­ge pools with foun­tains and 47 sculp­tu­res (Infor­ma­ti­on board).

The town squ­are hosts a late Renais­san­ce town hall from 1592 and a manor hou­se. Rem­nants of the town’s 14th and 15th-​century for­ti­fi­ca­ti­ons, with walls app­ro­xi­ma­te­ly 4 meters high, are still visib­le. The Church of the Resur­rec­ti­on is a late Baro­que and Neoc­las­si­cal struc­tu­re built bet­we­en 1786 and 1789, based on designs by Johann Fer­di­nand Het­zen­dorf von Hohen­berg. The Cha­pel of St. John the Bap­tist is a ceme­te­ry cha­pel stan­ding on the site of a 13th-​century hos­pi­tal, which acqu­ired its cur­rent form in 1743. Bene­ath the cha­pel lies the Kau­nitz fami­ly crypt (en​.wiki​pe​dia​.org).

Today, Slav­kov u Brna has app­ro­xi­ma­te­ly 7,200 inha­bi­tants (tri​pad​vi​sor​.com). The Cha­pel of St. John the Bap­tist is the final res­ting pla­ce of the Kau­nitz fami­ly and is situ­ated on the out­skirts of Slav­kov in the area cal­led Špi­tál­ka.” Bene­ath the sout­hern part of the cha­pel is the fami­ly tomb, which also con­tains the remains of Count Wen­zel Anton Kau­nitz. North of the town, on a hill­top, stands the Cha­pel of St. Urban. Until the 19th cen­tu­ry, the slo­pes around the cha­pel were cove­red with vine­y­ards. It is no sur­pri­se that the cha­pel was dedi­ca­ted to St. Urban, the pat­ron saint of wine­ma­kers and gar­de­ners. It was from this site that a can­non shot sig­na­led the march of the allied for­ces from Olo­mouc towards Brno. Howe­ver, the sol­diers misu­sed the cha­pel for less nob­le pur­po­ses, lea­ding to its dama­ge and even­tu­al demo­li­ti­on. A new cha­pel was built on the same site bet­we­en 1858 and 1861 (mora​va​-napo​le​on​ska​.cz). Near the town is the Cairn of Pea­ce, a memo­rial com­me­mo­ra­ting the vic­tims of the Batt­le of Aus­ter­litz. It is a sig­ni­fi­cant site for tho­se inte­res­ted in Napo­le­onic his­to­ry (mis​to​pi​sy​.cz).

Slavkov’s his­to­ry runs deep, as evi­den­ced by its coat of arms, one of the oldest in the Czech Repub­lic, dating from 1416. Howe­ver, the town gai­ned glo­bal fame fol­lo­wing the Batt­le of the Three Empe­rors. Inte­res­tin­gly, the name Slav­kov” is used only in Czech con­texts. Fore­ig­ners are more fami­liar with the name Aus­ter­litz,” alt­hough its Ger­man ori­gin is some­what uncer­tain (slav​kov​.cz).

Slav­kov u Brna beca­me part of world his­to­ry pri­ma­ri­ly becau­se of the Batt­le of Aus­ter­litz, which occur­red on Decem­ber 2, 1805. In this batt­le, the armies of three empe­rors clas­hed: Napo­le­on I (Fran­ce), Ale­xan­der I (Rus­sia), and Fran­cis II (Aus­tria). Napo­le­on achie­ved one of his gre­a­test vic­to­ries by defe­a­ting the com­bi­ned Russo-​Austrian for­ces. Fol­lo­wing the batt­le, an armis­ti­ce bet­we­en Aus­tria and Fran­ce was sig­ned at Slav­kov Cast­le (en​.wiki​pe​dia​.org). After the batt­le, Napo­le­on visi­ted the Slav­kov Cast­le, the resi­den­ce of the Kau­nitz fami­ly (mora​va​-napo​le​on​ska​.cz).


Slav­kov u Brna, auch bekannt unter dem deuts­chen Namen Aus­ter­litz, ist eine Stadt in Süd­mäh­ren, etwa 16 Kilo­me­ter öst­lich von Brünn (en​.wiki​pe​dia​.org), am rech­ten Ufer des Flus­ses Lita­va gele­gen (Infor­mač­ná tabu­ľa). Der wahrs­che­in­li­che Urs­prung des Namens Aus­ter­litz stammt ver­mut­lich aus dem late­i­nis­chen Ausd­ruck Nova sedes”, was Neuer Sitz” bede­utet. Die Stadt ents­tand gegen Ende des 12. Jahr­hun­derts, als das Gebiet unter die Herrs­chaft des Deuts­chen Ordens kam. Durch feh­ler­haf­te Über­tra­gun­gen ent­wic­kel­te sich der urs­prün­gli­che Name zu Novo­se­de­liz, Naused­licz, Neus­ser­licz, Naus­ter­litz und sch­lie­ßlich im Jahr 1611 zu Aus­ter­litz. Der Name Slav­kov tauch­te ers­tmals 1361 auf und ist vom Vor­na­men Bohu­slav (volks­tüm­lich Slá­vek) abge­le­i­tet. Bere­its im 10. und 11. Jahr­hun­dert war das Tal der Lita­va dicht besie­delt (slav​kov​.cz).

Die Stadt hat eine rei­che Ges­chich­te, die bis ins 12. Jahr­hun­dert zurück­re­icht, und ist vor allem durch die Sch­lacht bei Aus­ter­litz, auch bekannt als die Sch­lacht der drei Kai­ser, berühmt gewor­den, die am 2. Dezem­ber 1805 statt­fand. Die ers­te sch­rift­li­che Erwäh­nung von Slav­kov stammt aus dem Jahr 1237, als die Sied­lung ein Mar­ktf­lec­ken mit einer befes­tig­ten Anla­ge und einer Kir­che war. Im 14. Jahr­hun­dert ents­tand hier ein jüdis­ches Ghet­to, das zusam­men mit der christ­li­chen Geme­in­de ein star­kes wirts­chaft­li­ches Zen­trum bil­de­te. Im Jahr 1416 wur­de Slav­kov von König Wen­zel IV. zur Stadt erho­ben. Im Lau­fe der Jahr­hun­der­te wech­sel­te die Stadt häu­fig die Besit­zer, bis sie 1509 in den Besitz der Adels­fa­mi­lie Kau­nitz gelang­te, die sie über 400 Jah­re lang besaß. Zu den bede­utend­sten Sehen­swür­dig­ke­i­ten der Stadt gehört das Barocksch­loss Slav­kov, das Ende des 16. Jahr­hun­derts an der Stel­le einer ehe­ma­li­gen Fes­tung erbaut wur­de. Sei­ne heuti­ge baroc­ke Ges­talt erhielt das Sch­loss in den 1680er Jah­ren durch den ita­lie­nis­chen Archi­tek­ten Dome­ni­co Mar­ti­nel­li. Das Sch­loss gehört zu den ältes­ten erhal­te­nen Adels­sit­zen in Mäh­ren, und in sei­nem his­to­ris­chen Salon wur­de nach der Sch­lacht bei Aus­ter­litz der Waf­fens­tills­tand zwis­chen Öster­re­ich und Fran­kre­ich unter­ze­ich­net. Zum Sch­loss gehört ein fran­zösis­cher Gar­ten, von dem ein Teil spä­ter in einen englis­chen Park umges­tal­tet wur­de (en​.wiki​pe​dia​.org). Auf einer Flä­che von 15 Hek­tar befin­den sich vier gro­ße Bec­ken mit Springb­run­nen und 47 Skulp­tu­ren (Infor­mač­ná tabuľa).

Am Stadt­platz befin­den sich das spät­go­tis­che Rat­haus aus dem Jahr 1592 und ein Her­ren­haus. Von der Stadt­be­fes­ti­gung aus dem 14. und 15. Jahr­hun­dert sind noch Über­res­te der etwa 4 Meter hohen Mau­ern erhal­ten. Die Kir­che der Aufers­te­hung des Herrn ist ein spät­ba­roc­ker und klas­si­zis­tis­cher Bau, der zwis­chen 1786 und 1789 nach den Plä­nen von Johann Fer­di­nand Het­zen­dorf von Hohen­berg errich­tet wur­de. Die Kapel­le des Hei­li­gen Johan­nes des Täu­fers ist eine Fried­hofs­ka­pel­le, die an der Stel­le eines Spi­tals aus dem 13. Jahr­hun­dert steht und 1743 ihre heuti­ge Form erhielt. Unter der Kapel­le befin­det sich die Gruft der Fami­lie Kau­nitz (en​.wiki​pe​dia​.org).

Heute hat Slav­kov u Brna etwa 7.200 Ein­woh­ner (tri​pad​vi​sor​.com). Die Kapel­le des Hei­li­gen Johan­nes des Täu­fers ist die letz­te Ruhes­tät­te der Fami­lie Kau­nitz und befin­det sich am Stadt­rand von Slav­kov in einem Bere­ich, der Špi­tál­ka” genannt wird. Unter dem süd­li­chen Teil der Kapel­le befin­det sich die Fami­lien­gruft, in der auch die sterb­li­chen Über­res­te von Graf Wen­zel Anton Kau­nitz auf­be­wa­hrt wer­den. Nörd­lich der Stadt steht auf einem Hügel die Kapel­le des Hei­li­gen Urban. Bis ins 19. Jahr­hun­dert waren ihre Hän­ge mit Wein­ber­gen bedec­kt. Es über­rascht daher nicht, dass die Kapel­le dem Hei­li­gen Urban, dem Schutz­pat­ron der Win­zer und Gär­tner, gewe­iht wur­de. Von die­sem Ort wur­de mit einer Kano­nen­ku­gel das Sig­nal zum Marsch der alli­ier­ten Trup­pen von Olmütz nach Brünn gege­ben. Die Sol­da­ten missb­rauch­ten die Kapel­le jedoch auch für weni­ger edle Zwec­ke, was zu ihrer Bes­chä­di­gung führ­te, und sch­lie­ßlich muss­te sie abge­ris­sen wer­den. Zwis­chen 1858 und 1861 wur­de an der­sel­ben Stel­le eine neue Kapel­le errich­tet (mora​va​-napo​le​on​ska​.cz). In der Nähe der Stadt befin­det sich das Denk­mal Mohy­la míru” (Frie­dens­hügel), das an die Opfer der Sch­lacht bei Aus­ter­litz erin­nert. Es ist ein bede­uten­der Ort für alle, die sich für die napo­le­onis­che Ges­chich­te inte­res­sie­ren (mis​to​pi​sy​.cz).

Die Ges­chich­te von Slav­kov reicht weit in die Ver­gan­gen­he­it zurück, was durch eines der ältes­ten Stadt­wap­pen in der Tsche­chis­chen Repub­lik aus dem Jahr 1416 belegt wird. Welt­we­i­te Berühmt­he­it erlang­te die Stadt jedoch erst nach der Sch­lacht der drei Kai­ser. Tat­säch­lich wird der Name Slav­kov” nur im tsche­chis­chen Sprach­raum ver­wen­det. Aus­län­der ken­nen eher den Namen Aus­ter­litz”, obwohl sein deuts­cher Urs­prung ums­trit­ten ist (slav​kov​.cz).

Slav­kov u Brna ging vor allem durch die Sch­lacht bei Aus­ter­litz, die am 2. Dezem­ber 1805 statt­fand, in die Welt­ges­chich­te ein. In die­ser Sch­lacht tra­fen die Arme­en dre­ier Kai­ser aufe­i­nan­der: Napo­le­on I. (Fran­kre­ich), Ale­xan­der I. (Russ­land) und Franz II. (Öster­re­ich). Napo­le­on errang in die­ser Sch­lacht einen sei­ner größten Sie­ge, indem er die vere­in­ten russisch-​österreichischen Trup­pen besieg­te. Nach der Sch­lacht wur­de im Sch­loss Slav­kov der Waf­fens­tills­tand zwis­chen Öster­re­ich und Fran­kre­ich unter­ze­ich­net (en​.wiki​pe​dia​.org). Nach der Sch­lacht besuch­te Napo­le­on das Sch­loss Slav­kov, den Sitz der Fami­lie Kau­nitz (mora​va​-napo​le​on​ska​.cz).


Slav­kov u Brna, zná­mý také pod němec­kým náz­vem Aus­ter­litz, je měs­to na již­ní Mora­vě, přib­liž­ně 16 kilo­met­rů východ­ně od Brna (en​.wiki​pe​dia​.org), na pra­vém bře­hu řeky Lita­vy (Infor­mač­ní tabu­le). Prav­děpo­dob­ný základ poj­me­no­vá­ní Aus­ter­litz pochá­zí patr­ně z latin­ské­ho Nova sedes“, což zna­me­ná Nové síd­lo“. Měs­to vznik­lo před kon­cem 12. sto­le­tí, kdy se úze­mí dosta­lo pod nad­vlá­du řádu Němec­kých rytí­řů. Chyb­ným pře­pi­sem se původ­ní tvar změnil na Novo­se­de­liz, Naused­licz, Neus­ser­licz, Naus­ter­litz a v roce 1611 Aus­ter­litz. Název Slav­kov se obje­vu­je v roce 1361 a je odvo­zen od křest­ní­ho jmé­na Bohu­slav, lido­vě Slá­vek. Již v 10. a 11. sto­le­tí bylo údo­lí Lita­vy hus­tě osíd­le­né (slav​kov​.cz).

Měs­to má boha­tou his­to­rii saha­jí­cí až do 12. sto­le­tí a je zná­mé pře­dev­ším díky bit­vě u Slav­ko­va, zná­mé také jako bit­va tří císa­řů, kte­rá se odeh­rá­la 2. pro­sin­ce 1805. Prv­ní písem­ná zmín­ka o Slav­ko­vě pochá­zí z roku 1237, kdy byla obec trho­vou vsí s opev­něným síd­lem a kos­te­lem. Ve 14. sto­le­tí zde vznik­lo židov­ské ghet­to, kte­ré spo­lu s křes­ťan­skou komu­ni­tou vytvo­ři­lo sil­nou eko­no­mic­kou aglo­me­ra­ci. V roce 1416 byl Slav­kov pový­šen na měs­to krá­lem Vác­la­vem IV. V průběhu sta­le­tí měs­to čas­to měni­lo maji­te­le, až se v roce 1509 sta­lo majet­kem šlech­tic­ké­ho rodu Kou­ni­ců, kte­ří jej vlast­ni­li více než 400 let. Mezi nej­výz­nam­něj­ší památ­ky měs­ta patří barok­ní zámek Slav­kov, kte­rý byl posta­ven na mís­tě původ­ní pev­nos­ti na kon­ci 16. sto­le­tí. Sou­čas­nou barok­ní podo­bu zís­kal díky ital­ské­mu archi­tek­to­vi Dome­ni­cu Mar­ti­nel­li­mu v 80. letech 17. sto­le­tí. Zámek patří k nej­star­ším docho­va­ným šlech­tic­kým síd­lům na Mora­vě a v jeho his­to­ric­kém saló­nu bylo po bit­vě u Slav­ko­va podep­sá­no pří­měří mezi Rakous­kem a Fran­cií. Sou­čás­tí zám­ku je také fran­couz­ská zahra­da, jejíž část byla upra­ve­na na anglic­ký park (en​.wiki​pe​dia​.org). Na 15hektarové plo­še se nachá­ze­jí čty­ři vel­ké bazé­ny s fon­tá­na­mi a 47 plas­ti­ka­mi (Infor­mač­ní tabule).

Na náměs­tí měs­ta se nachá­zí pozdně rene­sanč­ní rad­ni­ce z roku 1592 a pan­ský dům. Z měst­ské­ho opev­nění ze 14. a 15. sto­le­tí se dodnes docho­va­ly zbyt­ky hra­deb vyso­ké přib­liž­ně 4 met­ry. Kos­tel Vzkří­še­ní Páně je pozdně barok­ní a neok­la­si­cist­ní stav­ba posta­ve­ná v letech 1786 – 1789 pod­le návrhu Johan­na Fer­di­nan­da Het­zen­dor­fa z Hohen­ber­gu. Kap­le sva­té­ho Jana Křti­te­le je hřbi­tov­ní kap­lí, kte­rá sto­jí na mís­tě špi­tá­lu ze 13. sto­le­tí, a svou sou­čas­nou podo­bu zís­ka­la v roce 1743. Pod kap­lí se nachá­zí hrob­ka rodu Kou­ni­ců (en​.wiki​pe​dia​.org).

Dnes má Slav­kov u Brna přib­liž­ně 7 200 oby­va­tel (tri​pad​vi​sor​.com). Kos­te­lík sva­té­ho Jana Křti­te­le je mís­tem věč­né­ho odpo­čin­ku rodi­ny Kou­ni­ců a nachá­zí se na okra­ji Slav­ko­va v čás­ti nazý­va­né Špi­tál­ka“. Pod již­ní čás­tí kap­le se nachá­zí rodin­ná hrob­ka, kde jsou ulo­že­ny také těles­né ostat­ky hra­běte Vác­la­va Anto­ní­na Kou­ni­ce. Sever­ně od měs­ta na vrcho­lu kop­ce sto­jí kap­le sva­té­ho Urba­na. Její sva­hy byly do 19. sto­le­tí pokry­té vini­ce­mi. Není pro­to přek­va­pi­vé, že kří­žo­vá kap­le byla zasvěce­na sva­té­mu Urba­no­vi, pat­ro­nu vina­řů a zahrad­ní­ků. Prá­vě z toho­to mís­ta vypá­li­li z děla sig­nál, kte­rý ozná­mil pochod spo­je­nec­kých voj­sk od Olo­mou­ce směrem na Brno. Vojá­ci však kap­li využí­va­li i k méně ušlech­ti­lým úče­lům, což ved­lo k její­mu poško­ze­ní, a nako­nec muse­la být zbo­ře­na. V letech 1858 – 1861 však na stej­ném mís­tě posta­vi­li novou kap­li (mora​va​-napo​le​on​ska​.cz). V blíz­kos­ti měs­ta se nachá­zí památ­ník Mohy­la míru, kte­rý při­po­mí­ná oběti bit­vy u Slav­ko­va. Je to význam­né mís­to pro ty, kte­ří se zají­ma­jí o napo­le­on­skou his­to­rii (mis​to​pi​sy​.cz).

His­to­rie Slav­ko­va sahá hlu­bo­ko do minu­los­ti, což potvr­zu­je jeden z nej­star­ších měst­ských erbů v Čes­ké repub­li­ce z roku 1416. Světo­vou slá­vu však měs­to zís­ka­lo až po bit­vě tří císa­řů. Prav­dou je, že název Slav­kov“ se pou­ží­vá pou­ze v čes­kém pros­tře­dí. Cizin­ci zna­jí spí­še jmé­no Aus­ter­litz“, ačko­liv jeho němec­ký původ je spor­ný (slav​kov​.cz).

Slav­kov u Brna se do světo­vých dějin zapsal pře­dev­ším díky bit­vě u Slav­ko­va, kte­rá se odeh­rá­la 2. pro­sin­ce 1805. V této bit­vě se střet­ly armá­dy tří císa­řů: Napo­le­ona I. (Fran­cie), Ale­xan­dra I. (Rus­ko) a Fran­tiš­ka II. (Rakous­ko). Napo­le­on v této bit­vě dosáhl jed­no­ho ze svých nej­vět­ších vítězs­tví, když pora­zil spo­je­né rusko-​rakouské síly. Po bit­vě bylo na slav­kov­ském zám­ku podep­sá­no pří­měří mezi Rakous­kem a Fran­cií (en​.wiki​pe​dia​.org). Po skon­če­ní bit­vy Napo­le­on dora­zil na slav­kov­ský zámek – síd­lo rodu Kou­ni­ců (mora​va​-napo​le​on​ska​.cz).


Odka­zy


TOP

Všet­ky

Use Facebook to Comment on this Post

Dokumenty, Česko, Južná Morava, Krajina, Mlyny, Moravské, Neživé, Obce, Stavby, Stavby, Technika, Zahraničie

Rudice

Hits: 78

Rudi­ce je obec, pri­bliž­ne 12 km od Uher­ské­ho Bro­du (obec​-rudi​ce​.cz) obklo­pe­ná vrch­mi a les­mi v nad­mor­skej výš­ke 510 met­rov nad morom. Oko­lie Rudi­ce pat­rí k naj­ro­man­tic­kej­ším mies­tam v Morav­skom kra­se. Naj­väč­šou prí­rod­nou zau­jí­ma­vos­ťou je 12 km dlhý jas­kyn­ný sys­tém s naj­hl­b­šou suchou prie­pas­ťou v Čes­kej repub­li­ke (-153 m). Jas­ky­ňa je vytvo­re­ná Jedov­nic­kým poto­kom, kto­rý sa pre­pa­dá v aktív­nom pono­re sle­pé­ho údo­lia neďa­le­ko Rudi­ce a vyvie­ra pri Býčej ska­le v Jose­fov­skom údo­lí neďa­le­ko Ada­mo­va. Prvá písom­ná zmien­ka o obci pochá­dza z roku 1247. Rudi­ce majú boha­tú žele­ziar­sku a baníc­ku tra­dí­ciu, kto­rá sa odrá­ža v miest­nej archi­tek­tú­re a kul­tú­re (rudi​ce​.cz). Názov obce je odvo­de­ný od slo­va ruda (Infor­mač­ná tabu­ľa). Domi­nan­tou obce je veter­ný mlyn19. sto­ro­čia, v kto­rom sa dnes nachá­dza múze­um s expo­zí­cia­mi his­tó­rie obce, baníc­tva, hut­níc­tva, spe­le­oló­gie a mine­ra­ló­gie (rudi​ce​.cz). Oko­lie Rudi­ce je ide­ál­ne pre pešiu turis­ti­ku a cyk­lo­tu­ris­ti­ku. Náv­štev­ní­ci môžu obja­vo­vať krá­sy Morav­ské­ho kra­su, vrá­ta­ne prí­rod­nej pamiat­ky Rudic­ké pro­pa­dá­ní, kde sa Jedov­nic­ký potok pre­pa­dá do 90 m hlbo­ké­ho a viac ako 12 km dlhé­ho jas­kyn­né­ho sys­té­mu, dru­hé­ho naj­dl­h­šie­ho v Čes­kej repub­li­ke (kudyz​nu​dy​.cz). Kráp­ni­ko­vá výzdo­ba jas­kýň je uni­kát­na (Infor­mač­ná tabuľa). 

Súčas­ťou toh­to sys­té­mu je aj naj­väč­ší pod­zem­ný vodo­pád v ČR (35 m), naj­hl­b­šia suchá prie­pasť (153 m) či Obří dóm. Zau­jí­ma­vos­ťou je býva­lý pies­kov­co­vý lom Seč, dnes prí­rod­ná pamiat­ka Rudice-​Seč, kto­rý láka náv­štev­ní­kov svo­jím fareb­ným zafar­be­ním. Oko­lo lomu vedie náuč­ný chod­ník Rudic­ké doly (kudyz​nu​dy​.cz). Kaž­do­roč­ne sa tu kona­jú rôz­ne kul­túr­ne a spo­lo­čen­ské akcie, vrá­ta­ne tra­dič­ných hodov, taneč­ných zábav a pre­mie­ta­nie fil­mov (obec​-rudi​ce​.cz). Dnes v obci žije 815 oby­va­te­ľov v cca 300 domov. Obec má tri čas­ti: Dědi­na, Haj­ce a Tum­perk. Are­ál mly­nu dopl­ňu­je Geopark s ukáž­ka­mi hor­nín Morav­ské­ho kra­su. Typic­kým kra­jin­ným prv­kom v oko­lí sú zbyt­ky po šach­tách na ťaž­bu želez­ných rúd – rudic­ké jazier­ka. Domi­nan­tou obce je kapl­n­ka svä­tej Bar­bo­ry, kto­rá sa zača­la sta­vať v roku 1999 (Infor­mač­ná tabuľa). 


Rudi­ce is a vil­la­ge app­ro­xi­ma­te­ly 12 km from Uher­ský Brod (obec​-rudi​ce​.cz), sur­roun­ded by hills and forests at an alti­tu­de of 510 meters abo­ve sea level. The sur­roun­dings of Rudi­ce rank among the most roman­tic pla­ces in the Mora­vian Karst. The main natu­ral att­rac­ti­on is a 12 km long cave sys­tem with the dee­pest dry abyss in the Czech Repub­lic (-153 m). The cave was for­med by the Jedov­ni­ce Stre­am, which sinks into an acti­ve swal­low hole in a blind val­ley near Rudi­ce and resur­fa­ces at Býčí Ská­la in Jose­fov Val­ley near Ada­mov. The first writ­ten men­ti­on of the vil­la­ge dates back to 1247. The name Rudi­ce deri­ves from the word ore” (Infor­mač­ná tabu­ľa). Rudi­ce has a rich iron­wor­king and mining tra­di­ti­on ref­lec­ted in the local archi­tec­tu­re and cul­tu­re (rudi​ce​.cz). The village’s land­mark is a 19th-​century wind­mill, which now hou­ses a muse­um fea­tu­ring exhi­bits on the his­to­ry of the vil­la­ge, mining, metal­lur­gy, spe­le­olo­gy, and mine­ra­lo­gy (rudi​ce​.cz). The sur­roun­dings of Rudi­ce are ide­al for hiking and cyc­ling. Visi­tors can explo­re the beau­ty of the Mora­vian Karst, inc­lu­ding the Rudi­ce Sin­kho­le, whe­re the Jedov­ni­ce Stre­am plun­ges into a 90 m deep and over 12 km long cave sys­tem, the second-​longest in the Czech Repub­lic (kudyz​nu​dy​.cz). The sta­lac­ti­te deco­ra­ti­ons in the caves are uni­que (Infor­mač­ná tabuľa).

This sys­tem also fea­tu­res the lar­gest under­ground water­fall in the Czech Repub­lic (35 m), the dee­pest dry abyss (153 m), and the Giant Dome. Anot­her att­rac­ti­on is the for­mer sand­sto­ne quar­ry Seč, now a natu­ral monu­ment Rudice-​Seč, which dra­ws visi­tors with its color­ful hues. The quar­ry is sur­roun­ded by the edu­ca­ti­onal trail Rudi­ce Mines (kudyz​nu​dy​.cz). Vari­ous cul­tu­ral and social events are held annu­al­ly, inc­lu­ding tra­di­ti­onal feasts, dan­ce par­ties, and movie scre­e­nings (obec​-rudi​ce​.cz). Today, the vil­la­ge has 815 inha­bi­tants living in app­ro­xi­ma­te­ly 300 hou­ses. The vil­la­ge con­sists of three parts: Dědi­na, Haj­ce, and Tum­perk. The wind­mill com­plex also inc­lu­des a Geopark sho­wca­sing rocks from the Mora­vian Karst. A typi­cal lands­ca­pe fea­tu­re in the area is the rem­nants of shafts from iron ore mining — kno­wn as Rudi­ce Ponds. Anot­her land­mark is the Cha­pel of St. Bar­ba­ra, cons­truc­ti­on of which began in 1999 (Infor­mač­ná tabuľa).


Rudi­ce ist ein Dorf etwa 12 km von Uher­ský Brod ent­fernt (obec​-rudi​ce​.cz), umge­ben von Hügeln und Wäl­dern auf einer Höhe von 510 Metern über dem Mee­ress­pie­gel. Die Umge­bung von Rudi­ce gehört zu den roman­tischs­ten Orten im Mäh­ris­chen Karst. Die Haup­tatt­rak­ti­on ist ein 12 km lan­ges Höh­len­sys­tem mit dem tiefs­ten troc­ke­nen Abg­rund in der Tsche­chis­chen Repub­lik (-153 m). Die Höh­le wur­de vom Jedovnický-​Bach gebil­det, der in einem akti­ven Sch­luck­loch in einem blin­den Tal nahe Rudi­ce versch­win­det und bei der Býčí Ská­la im Josefov-​Tal nahe Ada­mov wie­der auf­taucht. Die ers­te sch­rift­li­che Erwäh­nung des Dor­fes stammt aus dem Jahr 1247. Der Name Rudi­ce lei­tet sich vom Wort Erz” ab (Infor­mač­ná tabu­ľa). Rudi­ce hat eine rei­che Eisen- und Berg­baut­ra­di­ti­on, die sich in der loka­len Archi­tek­tur und Kul­tur wider­spie­gelt (rudi​ce​.cz). Das Wahr­ze­i­chen des Dor­fes ist eine Wind­müh­le aus dem 19. Jahr­hun­dert, die heute ein Muse­um mit Auss­tel­lun­gen zur Ges­chich­te des Dor­fes, des Berg­baus, der Metal­lur­gie, der Spe­lä­o­lo­gie und der Mine­ra­lo­gie beher­bergt (rudi​ce​.cz). Die Umge­bung von Rudi­ce ist ide­al für Wan­de­run­gen und Rad­tou­ren. Besu­cher kön­nen die Schön­he­it des Mäh­ris­chen Karsts erkun­den, ein­sch­lie­ßlich des Rudice-​Schlucklochs, wo der Jedovnický-​Bach in ein 90 m tie­fes und über 12 km lan­ges Höh­len­sys­tem stürzt, das zwe­it­läng­ste in der Tsche­chis­chen Repub­lik (kudyz​nu​dy​.cz). Die Tropfs­te­in­de­ko­ra­ti­onen der Höh­len sind ein­zi­gar­tig (Infor­mač­ná tabuľa).

Die­ses Sys­tem ver­fügt auch über den größten unte­rir­dis­chen Was­ser­fall Tsche­chiens (35 m), den tiefs­ten troc­ke­nen Abg­rund (153 m) und den Rie­sen­dom. Eine wei­te­re Att­rak­ti­on ist der ehe­ma­li­ge Sand­ste­inb­ruch Seč, heute ein Natur­denk­mal Rudice-​Seč, der Besu­cher mit sei­nen bun­ten Far­ben anzieht. Der Ste­inb­ruch ist von einem Lehrp­fad, den Rudice-​Minen, umge­ben (kudyz​nu​dy​.cz). Jähr­lich fin­den hier vers­chie­de­ne kul­tu­rel­le und gesells­chaft­li­che Verans­tal­tun­gen statt, darun­ter tra­di­ti­onel­le Kirch­we­ih­fes­te, Tan­za­ben­de und Film­vor­füh­run­gen (obec​-rudi​ce​.cz). Heute leben in Rudi­ce 815 Ein­woh­ner in etwa 300 Häu­sern. Das Dorf bes­teht aus drei Tei­len: Dědi­na, Haj­ce und Tum­perk. Der Wind­müh­len­kom­plex umfasst auch einen Geopark mit Ges­te­ins­pro­ben aus dem Mäh­ris­chen Karst. Ein typis­ches Lands­chaft­smerk­mal der Gegend sind die Über­res­te von Erz­ber­gwerkss­chäch­ten — die soge­nann­ten Rudice-​Teiche. Ein wei­te­res Wahr­ze­i­chen ist die Kapel­le der Hei­li­gen Bar­ba­ra, deren Bau 1999 begann (Infor­mač­ná tabuľa).


Rudi­ce je obec, přib­liž­ně 12 km od Uher­ské­ho Bro­du (obec​-rudi​ce​.cz), obklo­pe­ná vrchy a lesy v nad­mo­řs­ké výš­ce 510 met­rů nad mořem. Oko­lí Rudi­ce patří k nej­ro­man­tič­těj­ším mís­tům v Morav­ském kra­su. Nej­vět­ší pří­rod­ní zají­ma­vos­tí je 12 km dlou­hý jes­kyn­ní sys­tém s nejh­lub­ší suchou pro­pas­tí v Čes­ké repub­li­ce (-153 m). Jes­ky­ně byla vytvo­ře­na Jedov­nic­kým poto­kem, kte­rý se pro­pa­dá v aktiv­ním pono­ru sle­pé­ho údo­lí neda­le­ko Rudi­ce a vyvěrá u Býčí ská­ly v Jose­fov­ském údo­lí neda­le­ko Ada­mo­va. Prv­ní písem­ná zmín­ka o obci pochá­zí z roku 1247. Název Rudi­ce je odvo­zen od slo­va ruda” (Infor­mač­ná tabu­ľa). Rudi­ce má boha­tou žele­zá­řs­kou a hor­nic­kou tra­di­ci, kte­rá se odrá­ží v míst­ní archi­tek­tu­ře a kul­tu­ře (rudi​ce​.cz). Domi­nan­tou obce je větr­ný mlýn z 19. sto­le­tí, ve kte­rém se dnes nachá­zí muze­um s expo­zi­ce­mi his­to­rie obce, hor­nic­tví, hut­nic­tví, spe­le­olo­gie a mine­ra­lo­gie (rudi​ce​.cz). Oko­lí Rudi­ce je ide­ál­ní pro pěší turis­ti­ku a cyk­lo­tu­ris­ti­ku. Návš­těv­ní­ci mohou obje­vo­vat krá­sy Morav­ské­ho kra­su, včet­ně pří­rod­ní památ­ky Rudic­ké pro­pa­dá­ní, kde se Jedov­nic­ký potok pro­pa­dá do 90 m hlu­bo­ké­ho a více než 12 km dlou­hé­ho jes­kyn­ní­ho sys­té­mu, dru­hé­ho nej­del­ší­ho v Čes­ké repub­li­ce (kudyz​nu​dy​.cz). Kráp­ní­ko­vá výzdo­ba jes­ky­ní je uni­kát­ní (Infor­mač­ná tabuľa).

Sou­čás­tí toho­to sys­té­mu je také nej­vět­ší pod­zem­ní vodo­pád v ČR (35 m), nejh­lub­ší suchá pro­past (153 m) a Obří dóm. Zají­ma­vos­tí je býva­lý pís­kov­co­vý lom Seč, dnes pří­rod­ní památ­ka Rudice-​Seč, kte­rý láká návš­těv­ní­ky svým barev­ným zbar­ve­ním. Kolem lomu vede nauč­ná stez­ka Rudic­ké doly (kudyz​nu​dy​.cz). Kaž­do­roč­ně se zde kona­jí růz­né kul­tur­ní a spo­le­čen­ské akce, včet­ně tra­dič­ních hodů, taneč­ních zábav a pro­mí­tá­ní fil­mů (obec​-rudi​ce​.cz). Dnes v obci žije 815 oby­va­tel ve zhru­ba 300 domech. Obec má tři čás­ti: Dědi­na, Haj­ce a Tum­perk. Are­ál mlý­na dopl­ňu­je Geopark s ukáz­ka­mi hor­nin Morav­ské­ho kra­su. Typic­kým kra­jin­ným prv­kem v oko­lí jsou zbyt­ky po šach­tách na těž­bu želez­ných rud — rudic­ká jezír­ka. Domi­nan­tou obce je kap­le sva­té Bar­bo­ry, jejíž stav­ba byla zahá­je­na v roce 1999 (Infor­mač­ná tabuľa).


Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Česko, Južná Morava, Moravské, Obce, Zahraničie

Počátky

Hits: 88

Počát­ky sú obec ležia­ca na pome­dzí Čiech a Mora­vy v okre­se Pel­hři­mov. S pri­bliž­ne 2 500 oby­va­teľ­mi sa rozp­res­tie­ra v kop­co­vi­tej kra­ji­ne Čes­ko­mo­rav­skej vrcho­vi­ny, boha­tej na lesy, ryb­ní­ky a pra­me­ne poto­kov, kto­ré dali mes­tu jeho názov. Prvá písom­ná zmien­ka o Počát­kach pochá­dza z kon­ca 13. sto­ro­čia, keď boli spo­me­nu­té v lis­tá­ri Tobiá­ša z Bechy­ně ako mies­to spus­to­še­né počas bojov medzi Vác­la­vom II. a prívr­žen­ca­mi Závi­ša z Fal­ken­štej­na. Pôvod­ne trho­vá dedi­na sa postup­ne roz­rá­stla a v 14. sto­ro­čí zís­ka­la sta­tus pod­dan­ské­ho mes­ta. Počas husit­ských vojen zís­ka­li Počát­ky prá­vo posta­viť kamen­né hrad­by. V 19. sto­ro­čí, s prí­cho­dom indus­tria­li­zá­cie, doš­lo k hos­po­dár­ske­mu roz­vo­ju mes­ta. Nie­kto­ré z vte­dy zalo­že­ných továr­ní fun­gu­jú dodnes. Na začiat­ku 20. sto­ro­čia bolo zalo­že­né kúpeľ­né zaria­de­nie Sva­tá Kate­ři­na s lie­či­vým pra­me­ňom. Počát­ky bol pome­no­va­ný po mes­te jeho obja­vi­te­ľom Milo­šom Tichým, rodá­kom z Počá­tok (pocat​ky​.cz).

Mes­to leží v nad­mor­skej výš­ke oko­lo 620 met­rov a pre­te­ká ním Počá­tec­ký potok. Oblasť je boha­tá na ryb­ní­ky, z kto­rých naj­väč­ší je Vel­ký Klá­tov­ský ryb­ník (pocat​ky​.cz). Zau­jí­ma­vos­ťou je naj­dl­h­šia smre­kov­co­vá ale­ja v Čes­kej repub­li­ke, vedú­ca z Počá­tok do Kališť, kto­rá bola zalo­že­ná začiat­kom 20. sto­ro­čia a tvo­rí ju 280 stro­mov (tra​vel​king​.sk). His­to­ric­ké cen­trum Počá­tok je mest­skou pamiat­ko­vou zónou s dob­re zacho­va­nou archi­tek­tú­rou. Domi­nan­tou námes­tia je kos­tol svä­té­ho Jána Krs­ti­te­ľa s prí­stup­nou vežou. Upro­stred námes­tia sa nachá­dza fon­tá­na so sochou svä­té­ho Jána Nepo­muc­ké­ho. Mest­ské múze­um, zalo­že­né v roku 1892, je naj­star­ším múze­om v regi­ó­ne a ponú­ka etno­gra­fic­ké a numiz­ma­tic­ké zbier­ky. Spra­vu­je tiež rod­ný dom Oto­ka­ra Bře­zi­nu, význam­né­ho čes­ké­ho bás­ni­ka a ese­jis­tu, s expo­zí­ci­ou veno­va­nou jeho živo­tu a die­lu. Medzi ďal­šie pamiat­ky pat­rí cin­to­rín­sky kos­tol Božie­ho Tela, baro­ko­vo pre­sta­va­ný v rokoch 1705 – 1711, a kos­tol svä­tej Kata­rí­ny pri lie­či­vom pra­me­ni. V roku 2011 pre­šla budo­va býva­lé­ho kina rekon­štruk­ci­ou a bola pre­me­ne­ná na mul­ti­funkč­ný kom­plex, kto­rý zahŕňa mest­skú kniž­ni­cu, sálu slú­žia­cu ako kino či divad­lo, galé­riu, mies­to pre stret­nu­tia dob­ro­voľ­ných spol­kov a infor­mač­né cen­trum. Mes­to má tiež par­tner­ské vzťa­hy s obca­mi Konol­fin­gen vo Švaj­čiar­sku a Lok­ca na Slo­ven­sku. Počát­ky sa obja­vi­li v nie­koľ­kých fil­moch a tele­víz­nych seriá­loch, naprí­klad Postři­ži­ny” (1980), Návš­těv­ní­ci” (1983) a Jíz­da” (1994). Aste­ro­id 14974 (pocat​ky​.cz).


Počát­ky is a muni­ci­pa­li­ty loca­ted on the bor­der bet­we­en Bohe­mia and Mora­via in the Pel­hři­mov Dis­trict. With app­ro­xi­ma­te­ly 2,500 inha­bi­tants, it is situ­ated in the hil­ly lands­ca­pe of the Bohemian-​Moravian High­lands, rich in forests, ponds, and springs of stre­ams that gave the town its name. The first writ­ten men­ti­on of Počát­ky dates back to the late 13th cen­tu­ry, when it was men­ti­oned in the records of Tobias of Bechy­ně as a pla­ce devas­ta­ted during batt­les bet­we­en Wen­ces­las II and the fol­lo­wers of Záviš of Fal­kens­te­in. Ori­gi­nal­ly a mar­ket vil­la­ge, it gra­du­al­ly grew and, in the 14th cen­tu­ry, obtai­ned the sta­tus of a mano­rial town. During the Hus­si­te wars, Počát­ky was gran­ted the right to build sto­ne for­ti­fi­ca­ti­ons. In the 19th cen­tu­ry, with the advent of indus­tria­li­za­ti­on, the town expe­rien­ced eco­no­mic deve­lop­ment. Some of the fac­to­ries estab­lis­hed during that time are still in ope­ra­ti­on today. At the begin­ning of the 20th cen­tu­ry, the spa faci­li­ty Sva­tá Kate­ři­na with a hea­ling spring was estab­lis­hed. Počát­ky was named after its dis­co­ve­rer, Miloš Tichý, a nati­ve of the town (pocat​ky​.cz).

The town lies at an alti­tu­de of app­ro­xi­ma­te­ly 620 meters and is tra­ver­sed by the Počá­tec­ký stre­am. The area is rich in ponds, the lar­gest being Vel­ký Klá­tov­ský Pond (pocat​ky​.cz). An inte­res­ting fea­tu­re is the lon­gest larch alley in the Czech Repub­lic, lea­ding from Počát­ky to Kališ­tě, estab­lis­hed at the begin­ning of the 20th cen­tu­ry and con­sis­ting of 280 tre­es (tra​vel​king​.sk). The his­to­ri­cal cen­ter of Počát­ky is an urban con­ser­va­ti­on zone with well-​preserved archi­tec­tu­re. The domi­nant fea­tu­re of the squ­are is the Church of St. John the Bap­tist, with an acces­sib­le tower. In the midd­le of the squ­are, the­re is a foun­tain with a sta­tue of St. John of Nepo­muk. The muni­ci­pal muse­um, estab­lis­hed in 1892, is the oldest muse­um in the regi­on and offers eth­nog­rap­hic and numis­ma­tic col­lec­ti­ons. It also mana­ges the birthp­la­ce of Oto­kar Bře­zi­na, a sig­ni­fi­cant Czech poet and essa­y­ist, with an exhi­bi­ti­on dedi­ca­ted to his life and work. Other land­marks inc­lu­de the ceme­te­ry Church of Cor­pus Chris­ti, rebu­ilt in Baro­que sty­le bet­we­en 1705 – 1711, and the Church of St. Cat­he­ri­ne near the hea­ling spring. In 2011, the buil­ding of the for­mer cine­ma under­went recons­truc­ti­on and was trans­for­med into a mul­ti­func­ti­onal com­plex that inc­lu­des a muni­ci­pal lib­ra­ry, a hall ser­ving as a cine­ma or the­a­ter, a gal­le­ry, a mee­ting pla­ce for volun­te­er groups, and an infor­ma­ti­on cen­ter. The town also has par­tners­hips with Konol­fin­gen in Swit­zer­land and Lok­ca in Slo­va­kia. Počát­ky has appe­a­red in seve­ral films and tele­vi­si­on series, such as Postři­ži­ny” (1980), Návš­těv­ní­ci” (1983), and Jíz­da” (1994). Aste­ro­id 14974 is named after the town (pocat​ky​.cz).


Počát­ky ist eine Geme­in­de an der Gren­ze zwis­chen Böh­men und Mäh­ren im Bez­irk Pel­hři­mov. Mit etwa 2.500 Ein­woh­nern liegt sie in der hüge­li­gen Lands­chaft der Böhmisch-​Mährischen Höhe, die reich an Wäl­dern, Tei­chen und Quel­len von Bächen ist, die der Stadt ihren Namen gaben. Die ers­te sch­rift­li­che Erwäh­nung von Počát­ky stammt aus dem spä­ten 13. Jahr­hun­dert, als sie in den Auf­ze­ich­nun­gen von Tobias von Bechy­ně als ein Ort erwähnt wur­de, der wäh­rend der Kämp­fe zwis­chen Wen­zel II. und den Anhän­gern von Záviš von Fal­kens­te­in ver­wüs­tet wur­de. Urs­prün­glich ein Mar­ktf­lec­ken, ent­wic­kel­te sie sich im 14. Jahr­hun­dert zu einer Herrs­chaftss­tadt. Wäh­rend der Hus­si­ten­krie­ge erhielt Počát­ky das Recht, Ste­in­be­fes­ti­gun­gen zu errich­ten. Im 19. Jahr­hun­dert, mit dem Auf­kom­men der Indus­tria­li­sie­rung, erleb­te die Stadt eine wirts­chaft­li­che Ent­wick­lung. Eini­ge der damals geg­rün­de­ten Fab­ri­ken sind noch heute in Bet­rieb. Zu Beginn des 20. Jahr­hun­derts wur­de die Kuran­la­ge Sva­tá Kate­ři­na mit einer Hei­lqu­el­le geg­rün­det. Počát­ky wur­de nach sei­nem Ent­dec­ker Miloš Tichý, einem Ein­he­i­mis­chen der Stadt, benannt (pocat​ky​.cz).

Die Stadt liegt auf einer Höhe von etwa 620 Metern und wird vom Počátecký-​Bach dur­chqu­ert. Die Umge­bung ist reich an Tei­chen, der größte ist der Vel­ký Klátovský-​Teich (pocat​ky​.cz). Eine Beson­der­he­it ist die läng­ste Lär­che­nal­lee in der Tsche­chis­chen Repub­lik, die von Počát­ky nach Kališ­tě führt und zu Beginn des 20. Jahr­hun­derts ange­legt wur­de. Sie bes­teht aus 280 Bäu­men (tra​vel​king​.sk). Das his­to­ris­che Zen­trum von Počát­ky ist eine städ­tis­che Denk­mals­chutz­zo­ne mit gut erhal­te­ner Archi­tek­tur. Die Domi­nan­te des Plat­zes ist die Kir­che St. Johan­nes der Täu­fer mit einem zugän­gli­chen Turm. In der Mit­te des Plat­zes befin­det sich ein Brun­nen mit einer Sta­tue des hei­li­gen Johan­nes von Nepo­muk. Das Stadt­mu­se­um, geg­rün­det 1892, ist das ältes­te Muse­um der Regi­on und bie­tet eth­no­gra­fis­che und numis­ma­tis­che Samm­lun­gen. Es ver­wal­tet auch das Geburts­haus von Oto­kar Bře­zi­na, einem bede­uten­den tsche­chis­chen Dich­ter und Essa­y­is­ten, mit einer Auss­tel­lung zu sei­nem Leben und Werk. Zu den wei­te­ren Sehen­swür­dig­ke­i­ten gehören die Fried­hofs­kir­che des Lei­bes Chris­ti, die zwis­chen 1705 und 1711 im Barocks­til umge­baut wur­de, und die Kir­che St. Kat­ha­ri­na bei der Hei­lqu­el­le. Im Jahr 2011 wur­de das Gebä­u­de des ehe­ma­li­gen Kinos reno­viert und in ein mul­ti­funk­ti­ona­les Zen­trum umge­wan­delt, das eine Stadt­bib­li­ot­hek, einen Saal, der als Kino oder The­a­ter dient, eine Gale­rie, einen Treff­punkt für Fre­i­wil­li­gen­grup­pen und ein Infor­ma­ti­ons­zen­trum umfasst. Die Stadt unter­hält Par­tners­chaf­ten mit Konol­fin­gen in der Sch­we­iz und Lok­ca in der Slo­wa­kei. Počát­ky ers­chien in meh­re­ren Fil­men und Fern­seh­se­rien, wie Postři­ži­ny” (1980), Návš­těv­ní­ci” (1983) und Jíz­da” (1994). Der Aste­ro­id 14974 wur­de nach der Stadt benannt.


Počát­ky jsou obec leží­cí na pome­zí Čech a Mora­vy v okre­se Pel­hři­mov. S přib­liž­ně 2 500 oby­va­te­li se rozk­lá­da­jí v kop­co­vi­té kra­ji­ně Čes­ko­mo­rav­ské vrcho­vi­ny, boha­té na lesy, ryb­ní­ky a pra­me­ny poto­ků, kte­ré daly měs­tu jeho název. Prv­ní písem­ná zmín­ka o Počát­kách pochá­zí z kon­ce 13. sto­le­tí, kdy byly zmí­něny v lis­tá­ři Tobiá­še z Bechy­ně jako mís­to zpus­to­še­né během bojů mezi Vác­la­vem II. a přívr­žen­ci Závi­še z Fal­ken­štej­na. Původ­ně trho­vá ves se postup­ně roz­ro­stla a ve 14. sto­le­tí zís­ka­la sta­tus pod­dan­ské­ho měs­ta. Během husit­ských válek zís­ka­ly Počát­ky prá­vo vysta­vět kamen­né hrad­by. V 19. sto­le­tí, s pří­cho­dem indus­tria­li­za­ce, doš­lo k hos­po­dá­řs­ké­mu roz­vo­ji měs­ta. Něk­te­ré z teh­dy zalo­že­ných tová­ren fun­gu­jí dodnes. Na začát­ku 20. sto­le­tí bylo zalo­že­no lázeňs­ké zaří­ze­ní Sva­tá Kate­ři­na s léči­vým pra­me­nem. Počát­ky byly poj­me­no­vá­ny po měs­tě obje­vi­te­lem Milo­šem Tichým, rodá­kem z Počá­tek (pocat​ky​.cz).

Měs­to leží v nad­mo­řs­ké výš­ce oko­lo 620 met­rů a pro­té­ká jím Počá­tec­ký potok. Oblast je boha­tá na ryb­ní­ky, z nichž nej­vět­ší je Vel­ký Klá­tov­ský ryb­ník (pocat​ky​.cz). Zají­ma­vos­tí je nej­del­ší modří­no­vá alej v Čes­ké repub­li­ce, vedou­cí z Počá­tek do Kališť, kte­rá byla zalo­že­na počát­kem 20. sto­le­tí a tvo­ří ji 280 stro­mů (tra​vel​king​.sk). His­to­ric­ké cen­trum Počá­tek je měst­skou památ­ko­vou zónou s dobře zacho­va­lou archi­tek­tu­rou. Domi­nan­tou náměs­tí je kos­tel sva­té­ho Jana Křti­te­le s pří­stup­nou věží. Upros­třed náměs­tí se nachá­zí fon­tá­na se sochou sva­té­ho Jana Nepo­muc­ké­ho. Měst­ské muze­um, zalo­že­né v roce 1892, je nej­star­ším muze­em v regi­onu a nabí­zí etno­gra­fic­ké a numis­ma­tic­ké sbír­ky. Spra­vu­je také rod­ný dům Oto­ka­ra Bře­zi­ny, význam­né­ho čes­ké­ho bás­ní­ka a ese­jis­ty, s expo­zi­cí věno­va­nou jeho živo­tu a dílu. Mezi dal­ší památ­ky patří hřbi­tov­ní kos­tel Boží­ho Těla, barok­ně pře­sta­věný v letech 1705 – 1711, a kos­tel sva­té Kate­ři­ny u léči­vé­ho pra­me­ne. V roce 2011 proš­la budo­va býva­lé­ho kina rekons­truk­cí a byla pře­měněna na mul­ti­funkč­ní kom­plex, kte­rý zahr­nu­je měst­skou kni­hov­nu, sál slou­ží­cí jako kino či divad­lo, gale­rii, mís­to pro set­ká­vá­ní dob­ro­vol­ných spol­ků a infor­mač­ní cen­trum. Měs­to má také par­tner­ské vzta­hy s obce­mi Konol­fin­gen ve Švý­car­sku a Lok­ca na Slo­ven­sku. Počát­ky se obje­vi­ly v něko­li­ka fil­mech a tele­viz­ních seriá­lech, napří­klad Postři­ži­ny” (1980), Návš­těv­ní­ci” (1983) a Jíz­da” (1994). Aste­ro­id 14974 (pocat​ky​.cz).


Odka­zy


Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Biotopy, Česko, Moravské, Obce, Príroda, Severná Morava, Skaly, Zahraničie

Lidečko

Hits: 51

Lideč­ko je obec nachá­dza­jú­ca sa v údo­lí rie­ky Seni­ce, pri­bliž­ne 16 km juž­ne od Vse­tí­na, v regi­ó­ne Valaš­sko na výcho­de Čes­kej repub­li­ky. Obec je obklo­pe­ná krás­nou prí­ro­dou, kto­rá ponú­ka množ­stvo prí­le­ži­tos­tí pre turis­ti­ku a rekre­áciu. Prvá písom­ná zmien­ka o Lideč­ku pochá­dza z roku 1424, keď kráľ Žig­mund Luxem­bur­ský odo­vzdal bru­mov­ské pan­stvo, vrá­ta­ne Lideč­ka, do zálož­né­ho drža­nia Miro­sla­vo­vi z Cim­bur­ku. Počas svo­jej his­tó­rie obec čeli­la via­ce­rým nájaz­dom a pohro­mám. V roku 1663 utr­pe­la pri vpá­de Tatá­rov, kto­rí údaj­ne zaja­li a zabi­li 234 oby­va­te­ľov. Násled­ne bola pos­ti­hnu­tá turec­ký­mi vpád­mi v roku 1683 a útok­mi Kuru­cov v roku 1707, pri kto­rých zahy­nu­lo 12 ľudí (mis​to​pi​sy​.cz). Medzi naj­výz­nam­nej­šie pamiat­ky v obci pat­rí kos­tol svä­tej Kata­rí­ny Sinaj­skej, posta­ve­ný v roku 1700 na mies­te pôvod­né­ho kos­to­la z roku 1511, kto­rý bol zni­če­ný počas tatár­skych nájaz­dov (Wiki­pe­dia). Prí­rod­nou pamiat­kou sú Čer­to­vy ská­ly, sú obľú­be­né pre turis­tov aj horo­lez­cov. Tie­to pies­kov­co­vé útva­ry sú spo­je­né s miest­ny­mi legen­da­mi a ponú­ka­jú výhľa­dy na oko­li­tú kra­ji­nu (kudyz​nu​dy​.cz). Z geomor­fo­lo­gic­ké­ho hľa­dis­ka ide o eró­zi­ou naru­še­né­ho štruk­túr­ne­ho sva­hu, zvy­čaj­ne ozna­čo­va­né­ho ako skal­ný múr, resp. hrad­ba. Ide o prieč­ny­mi puk­li­na­mi roz­čle­ne­nú pies­kov­co­vú lavi­cu, kto­rá je súčas­ťou pale­ogén­nych luha­čo­vic­kých vrs­tiev (Infor­mač­ná tabuľa). 

Obcou pre­chá­dza Hor­no­li­dečs­ká magis­trá­la a v oko­lí vedie nie­koľ­ko náuč­ných chod­ní­kov, ako naprí­klad náuč­ný chod­ník Vařá­ko­vy pase­ky, kto­rá zozna­mu­je náv­štev­ní­kov s prí­rod­ným bohat­stvom a his­tó­ri­ou vypá­le­nej valaš­skej osa­dy Vařá­ko­vy pase­ky. Časť kata­stra obce, ležia­ca východ­ne od želez­ni­ce, sa nachá­dza v Chrá­ne­nej kra­jin­nej oblas­ti Bes­ky­dy (lidec​ko​.cz). V súčas­nos­ti má Lideč­ko pri­bliž­ne 1 800 oby­va­te­ľov a je súčas­ťou okre­su Vse­tín v Zlín­skom kra­ji. Obec si zacho­vá­va svoj tra­dič­ný ráz a aktív­ne udr­žia­va miest­ne zvy­ky a kul­tú­ru. V obci pôso­bí via­ce­ro záuj­mo­vých spol­kov a zdru­že­ní, kto­ré pris­pie­va­jú k spo­lo­čen­ské­mu živo­tu (valach​.cz). Vďa­ka drs­ným prí­rod­ným pod­mien­kam Vizo­vic­kých vrchov a Javor­ní­kov v Lideč­ku náj­de­me udr­žia­va­né tra­dí­cie a zacho­va­né pozos­tat­ky pôvod­nej dre­ve­nej zástav­by. Naj­výz­nam­nej­šia pamiat­ka – Fran­ti­šá­ko­vo foj­ství18. sto­ro­čia bola pre svo­ju vyso­kú hod­no­tu pre­ve­ze­ná do Valaš­ské­ho múzea v prí­ro­de (Infor­mač­ná tabuľa). 


Lideč­ko is a vil­la­ge loca­ted in the val­ley of the Seni­ce River, app­ro­xi­ma­te­ly 16 km south of Vse­tín, in the Wal­la­chia regi­on in the eas­tern Czech Repub­lic. The vil­la­ge is sur­roun­ded by beau­ti­ful natu­re, offe­ring nume­rous oppor­tu­ni­ties for hiking and rec­re­a­ti­on. The first writ­ten men­ti­on of Lideč­ko dates back to 1424, when King Sigis­mund of Luxem­bourg han­ded over the Bru­mov esta­te, inc­lu­ding Lideč­ko, to Miro­slav of Cim­burk as col­la­te­ral posses­si­on. Throug­hout its his­to­ry, the vil­la­ge faced seve­ral raids and disas­ters. In 1663, it suf­fe­red during the Tatar inva­si­on, which alle­ged­ly resul­ted in the cap­tu­re and kil­ling of 234 inha­bi­tants. Sub­se­qu­en­tly, it was affec­ted by Tur­kish inva­si­ons in 1683 and Kuruc attacks in 1707, during which 12 peop­le were kil­led (mis​to​pi​sy​.cz). Among the most notab­le land­marks in the vil­la­ge is the Church of St. Cat­he­ri­ne of Sinai, built in 1700 on the site of the ori­gi­nal church from 1511, which was des­tro­y­ed during the Tatar raids (Wiki­pe­dia). A natu­ral land­mark in the area is Devi­l’s Rocks (Čer­to­vy ská­ly), which are popu­lar among tou­rists and clim­bers. The­se sand­sto­ne for­ma­ti­ons are asso­cia­ted with local legends and offer vie­ws of the sur­roun­ding lands­ca­pe (kudyz​nu​dy​.cz). From a geomorp­ho­lo­gi­cal per­spec­ti­ve, it is an erosion-​damaged struc­tu­ral slo­pe, usu­al­ly refer­red to as a rock wall or bar­rier. It is a sand­sto­ne bench divi­ded by trans­ver­se cracks, for­ming part of the Pale­oge­ne Luha­čo­vi­ce lay­ers (Infor­ma­ti­on board).

The vil­la­ge is tra­ver­sed by the Hor­no­li­deč Magis­tra­la, and seve­ral edu­ca­ti­onal trails lead through the sur­roun­ding area, such as the Vařá­ko­vy Pase­ky Edu­ca­ti­onal Trail, which intro­du­ces visi­tors to the natu­ral wealth and his­to­ry of the burned-​out Wal­la­chian sett­le­ment of Vařá­ko­vy Pase­ky. Part of the vil­la­ge­’s cadas­tral area, loca­ted east of the rai­lway, is situ­ated in the Bes­ky­dy Pro­tec­ted Lands­ca­pe Area (lidec​ko​.cz). Cur­ren­tly, Lideč­ko has app­ro­xi­ma­te­ly 1,800 inha­bi­tants and is part of the Vse­tín Dis­trict in the Zlín Regi­on. The vil­la­ge retains its tra­di­ti­onal cha­rac­ter and acti­ve­ly pre­ser­ves local cus­toms and cul­tu­re. Seve­ral inte­rest groups and asso­cia­ti­ons ope­ra­te in the vil­la­ge, con­tri­bu­ting to its social life (valach​.cz). Thanks to the harsh natu­ral con­di­ti­ons of the Vizo­vi­ce High­lands and the Javor­ní­ky Moun­tains, Lideč­ko pre­ser­ves main­tai­ned tra­di­ti­ons and rem­nants of the ori­gi­nal wooden archi­tec­tu­re. The most sig­ni­fi­cant monu­ment, Fran­ti­šá­k’s farm­ste­ad from the 18th cen­tu­ry, was relo­ca­ted to the Wal­la­chian Open Air Muse­um due to its high his­to­ri­cal value (Infor­ma­ti­on board).


Lideč­ko je obec nachá­ze­jí­cí se v údo­lí řeky Seni­ce, přib­liž­ně 16 km již­ně od Vse­tí­na, v regi­onu Valaš­sko na výcho­dě Čes­ké repub­li­ky. Obec je obklo­pe­na krás­nou pří­ro­dou, kte­rá nabí­zí mno­ho pří­le­ži­tos­tí pro turis­ti­ku a rekre­a­ci. Prv­ní písem­ná zmín­ka o Lideč­ku pochá­zí z roku 1424, kdy král Zik­mund Lucem­bur­ský pře­dal bru­mov­ské pan­ství, včet­ně Lideč­ka, do zástav­ní­ho drže­ní Miro­sla­vo­vi z Cim­bur­ka. Během své his­to­rie obec čeli­la něko­li­ka nájez­dům a pohro­mám. V roce 1663 utr­pěla při vpá­du Tata­rů, kte­ří údaj­ně zaja­li a zabi­li 234 oby­va­tel. Násled­ně byla zasa­že­na turec­ký­mi vpá­dy v roce 1683 a úto­ky Kuru­ců v roce 1707, při nichž zahy­nu­lo 12 lidí (mis​to​pi​sy​.cz). Mezi nej­výz­nam­něj­ší památ­ky v obci patří kos­tel sva­té Kate­ři­ny Sien­ské, posta­ve­ný v roce 1700 na mís­tě původ­ní­ho kos­te­la z roku 1511, kte­rý byl zni­čen při tatar­ských nájez­dech (Wiki­pe­dia). Pří­rod­ní památ­kou jsou Čer­to­vy ská­ly, kte­ré jsou oblí­be­né mezi turis­ty i horo­lez­ci. Tyto pís­kov­co­vé útva­ry jsou spo­je­ny s míst­ní­mi legen­da­mi a nabí­ze­jí výhle­dy do okol­ní kra­ji­ny (kudyz​nu​dy​.cz). Z geomor­fo­lo­gic­ké­ho hle­dis­ka jde o ero­zí naru­še­ný struk­tu­rál­ní svah, obvyk­le ozna­čo­va­ný jako skal­ní zeď nebo hrad­ba. Jed­ná se o pís­kov­co­vou lavi­ci roz­čle­něnou příč­ný­mi puk­li­na­mi, kte­rá je sou­čás­tí pale­ogen­ních luha­čo­vic­kých vrs­tev (Infor­mač­ní tabule).

Obcí pro­chá­zí Hor­no­li­dečs­ká magis­trá­la a v oko­lí vede něko­lik nauč­ných ste­zek, napří­klad nauč­ná stez­ka Vařá­ko­vy pase­ky, kte­rá sez­na­mu­je návš­těv­ní­ky s pří­rod­ním bohat­stvím a his­to­rií vypá­le­né valaš­ské osa­dy Vařá­ko­vy pase­ky. Část kata­stru obce, leží­cí východ­ně od želez­ni­ce, se nachá­zí v Chrá­něné kra­jin­né oblas­ti Bes­ky­dy (lidec​ko​.cz). V sou­čas­né době má Lideč­ko přib­liž­ně 1 800 oby­va­tel a je sou­čás­tí okre­su Vse­tín ve Zlín­ském kra­ji. Obec si zacho­vá­vá svůj tra­dič­ní ráz a aktiv­ně udr­žu­je míst­ní zvy­ky a kul­tu­ru. V obci půso­bí něko­lik záj­mo­vých spol­ků a sdru­že­ní, kte­ré přis­pí­va­jí ke spo­le­čen­ské­mu živo­tu (valach​.cz). Díky drs­ným pří­rod­ním pod­mín­kám Vizo­vic­kých vrchů a Javor­ní­ků v Lideč­ku naj­de­me udr­žo­va­né tra­di­ce a zacho­va­né pozůs­tat­ky původ­ní dře­věné zástav­by. Nej­výz­nam­něj­ší památ­ka – Fran­ti­šá­ko­vo fojt­ství z 18. sto­le­tí byla pro svou vyso­kou hod­no­tu pře­mís­těna do Valaš­ské­ho muzea v pří­ro­dě (Infor­mač­ní tabule).


Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Česko, Južná Morava, Mestá, Moravské, Zahraničie

Luhačovice

Hits: 59

Luha­čo­vi­ce sú maleb­né kúpeľ­né mes­to na juho­vý­cho­de Mora­vy, pri­bliž­ne 16 km juho­vý­chod­ne od Zlí­na. S počtom oby­va­te­ľov oko­lo 5 100 a boha­tou his­tó­ri­ou sia­ha­jú­cou do 15. sto­ro­čia (sk​.wiki​pe​dia​.org) sú naj­väč­ší­mi kúpeľ­mi na Mora­ve a význam­ným cen­trom lie­čeb­né­ho turiz­mu (Wiki­pe­dia). Prvá písom­ná zmien­ka o Luha­čo­vi­ciach pochá­dza z roku 1412 (sk​.wiki​pe​dia​.org). Od kon­ca 16. sto­ro­čia sa mes­to sta­lo cen­trom pan­stva zahŕňa­jú­ce­ho 12 dedín. V roku 1629 pre­šlo do vlast­níc­tva rodu Seré­ny­i­ov­cov, kto­rí zača­li využí­vať miest­ne mine­rál­ne pra­me­ne a postup­ne budo­va­li kúpeľ­né zaria­de­nia (Wiki­pe­dia). V 20. sto­ro­čí pre­šli Luha­čo­vi­ce význam­ným roz­vo­jom, naj­mä vďa­ka archi­tek­to­vi Duša­no­vi Jur­ko­vi­čo­vi, kto­rý tu vytvo­ril uni­kát­ny súbor sta­vieb v štý­le ľudo­vej sece­sie. Luha­čo­vi­ce sú zná­me svo­ji­mi lie­či­vý­mi mine­rál­ny­mi pra­meň­mi, kto­rých je v súčas­nos­ti 16 (vin​cen​tlu​ha​co​vi​ce​.cz). Medzi naj­zná­mej­šie pat­rí Vin­cent­ka, Alo­is­ka, Ottov­ka a pra­meň Dr. Šťast­né­ho. Tie­to pra­me­ne sú boha­té na mine­rá­ly a využí­va­jú sa pri lieč­be ocho­re­ní dýcha­cích ciest, trá­via­ce­ho ústro­jen­stva, obe­zi­ty a cuk­rov­ky (Maroš Puček).

Mes­to je pre­slá­ve­né archi­tek­to­nic­ký­mi skvos­tmi, naj­mä stav­ba­mi Duša­na Jur­ko­vi­ča, ako sú Jur­ko­vi­čov dom, Cha­loup­ka, Valaš­ka a hotel Jes­třa­bí (vin​cen​tlu​ha​co​vi​ce​.cz). Kolo­ná­da, vybu­do­va­ná v polo­vi­ci 20. sto­ro­čia archi­tek­tom Oska­rom Pořís­kom, je cen­trom kúpeľ­né­ho živo­ta a mies­tom pre pre­chádz­ky a spo­lo­čen­ské stret­nu­tia (Maroš Puček). Luha­čo­vi­ce tiež ponú­ka­jú boha­tý kul­túr­ny prog­ram vrá­ta­ne fes­ti­va­lov, kon­cer­tov a výstav (luha​co​vi​ce​.eu). Oko­lie Luha­čo­víc je ide­ál­ne pre milov­ní­kov prí­ro­dy a aktív­ne­ho odpo­čin­ku. Mes­to je obklo­pe­né Bie­ly­mi Kar­pat­mi a Vizo­vic­ký­mi vrch­mi, kto­ré ponú­ka­jú množ­stvo turis­tic­kých a cyk­lis­tic­kých trás (Maroš Puček). Luha­čo­vic­ká prieh­ra­da je obľú­be­ným mies­tom pre rekre­áciu, rybo­lov a vod­né špor­ty (vin​cen​tlu​ha​co​vi​ce​.cz). Okrem kúpeľ­ných pro­ce­dúr a pre­chá­dzok po kolo­ná­de môžu náv­štev­ní­ci obja­vo­vať aj ďal­šie zau­jí­ma­vos­ti, ako je Múze­um luha­čo­vic­ké­ho Zále­sí, kto­ré ponú­ka pohľad do his­tó­rie a kul­tú­ry regi­ó­nu (tra​vel​king​.sk). Pre rodi­ny s deť­mi sú k dis­po­zí­cii det­ské ihris­ká, špor­to­vé are­ály a nená­roč­né výle­ty, naprí­klad jedi­neč­ná tra­sa Pta­čích budek. Mes­to posky­tu­je širo­kú šká­lu uby­to­va­cích mož­nos­tí, od luxus­ných well­ness hote­lov po útul­né pen­zi­ó­ny a uby­to­va­nie v súkro­mí, kto­ré uspo­ko­ja požia­dav­ky aj tých naj­ná­roč­nej­ších hos­tí (luha​co​vi​ce​.eu).


Luha­čo­vi­ce is a pic­tu­re­sque spa town in sout­he­as­tern Mora­via, app­ro­xi­ma­te­ly 16 km sout­he­ast of Zlín. With a popu­la­ti­on of around 5,100 and a rich his­to­ry dating back to the 15th cen­tu­ry (sk​.wiki​pe​dia​.org), it is the lar­gest spa town in Mora­via and a sig­ni­fi­cant cen­ter of the­ra­pe­utic tou­rism (Wiki­pe­dia). The first writ­ten men­ti­on of Luha­čo­vi­ce dates back to 1412 (sk​.wiki​pe​dia​.org). Sin­ce the late 16th cen­tu­ry, the town beca­me the cen­ter of an esta­te encom­pas­sing 12 vil­la­ges. In 1629, it came into the owners­hip of the Seré­nyi fami­ly, who began uti­li­zing the local mine­ral springs and gra­du­al­ly deve­lo­ping spa faci­li­ties (Wiki­pe­dia). In the 20th cen­tu­ry, Luha­čo­vi­ce expe­rien­ced sig­ni­fi­cant gro­wth, par­ti­cu­lar­ly thanks to archi­tect Dušan Jur­ko­vič, who cre­a­ted a uni­que ensem­ble of buil­dings in the folk Art Nou­ve­au sty­le. Luha­čo­vi­ce is reno­wned for its hea­ling mine­ral springs, of which the­re are cur­ren­tly 16 (vin​cen​tlu​ha​co​vi​ce​.cz). Among the most famous are Vin­cent­ka, Alo­is­ka, Ottov­ka, and the Dr. Šťast­ný spring. The­se springs are rich in mine­rals and are used to tre­at res­pi­ra­to­ry dise­a­ses, diges­ti­ve disor­ders, obe­si­ty, and dia­be­tes (Maroš Puček).

The town is famous for its archi­tec­tu­ral gems, espe­cial­ly buil­dings desig­ned by Dušan Jur­ko­vič, such as the Jur­ko­vič Hou­se, Cha­loup­ka, Valaš­ka, and Jes­třa­bí Hotel (vin​cen​tlu​ha​co​vi​ce​.cz). The Colon­na­de, built in the mid-​20th cen­tu­ry by archi­tect Oskar Poří­sek, ser­ves as the cen­ter of spa life and a pla­ce for walks and social gat­he­rings (Maroš Puček). Luha­čo­vi­ce also offers a rich cul­tu­ral prog­ram, inc­lu­ding fes­ti­vals, con­certs, and exhi­bi­ti­ons (luha​co​vi​ce​.eu). The sur­roun­dings of Luha­čo­vi­ce are ide­al for natu­re lovers and acti­ve rec­re­a­ti­on. The town is sur­roun­ded by the Whi­te Car­pat­hians and Vizo­vi­ce High­lands, which offer nume­rous hiking and cyc­ling trails (Maroš Puček). The Luha­čo­vi­ce Reser­vo­ir is a popu­lar spot for rec­re­a­ti­on, fis­hing, and water sports (vin​cen​tlu​ha​co​vi​ce​.cz). Besi­des spa tre­at­ments and strolls along the colon­na­de, visi­tors can explo­re other att­rac­ti­ons, such as the Muse­um of Luha­čo­vi­ce Zále­sí, which pro­vi­des insight into the his­to­ry and cul­tu­re of the regi­on (tra​vel​king​.sk). For fami­lies with chil­dren, the­re are pla­yg­rounds, sports faci­li­ties, and easy trips, such as the uni­que Bird­hou­se Trail. The town offers a wide ran­ge of accom­mo­da­ti­on opti­ons, from luxu­ri­ous well­ness hotels to cozy guest­hou­ses and pri­va­te lod­gings, cate­ring to even the most deman­ding guests (luha​co​vi​ce​.eu).


Luha­čo­vi­ce jsou maleb­né lázeňs­ké měs­to na jiho­vý­cho­dě Mora­vy, přib­liž­ně 16 km jiho­vý­chod­ně od Zlí­na. S počtem oby­va­tel kolem 5 100 a boha­tou his­to­rií saha­jí­cí do 15. sto­le­tí (sk​.wiki​pe​dia​.org) jsou nej­vět­ší­mi láz­němi na Mora­vě a význam­ným cen­trem léčeb­né­ho turis­mu (Wiki­pe­dia). Prv­ní písem­ná zmín­ka o Luha­čo­vi­cích pochá­zí z roku 1412 (sk​.wiki​pe​dia​.org). Od kon­ce 16. sto­le­tí se měs­to sta­lo cen­trem pan­ství zahr­nu­jí­cí­ho 12 ves­nic. V roce 1629 přeš­lo do vlast­nic­tví rodu Seré­ny­iů, kte­ří zača­li využí­vat míst­ní mine­rál­ní pra­me­ny a postup­ně budo­vat lázeňs­ká zaří­ze­ní (Wiki­pe­dia). Ve 20. sto­le­tí proš­ly Luha­čo­vi­ce význam­ným roz­vo­jem, pře­dev­ším díky archi­tek­tu Duša­nu Jur­ko­vi­čo­vi, kte­rý zde vytvo­řil uni­kát­ní sou­bor sta­veb ve sty­lu lido­vé sece­se. Luha­čo­vi­ce jsou zná­mé svý­mi léči­vý­mi mine­rál­ní­mi pra­me­ny, kte­rých je v sou­čas­nos­ti 16 (vin​cen​tlu​ha​co​vi​ce​.cz). Mezi nej­zná­měj­ší patří Vin­cent­ka, Alo­is­ka, Ottov­ka a pra­men Dr. Šťast­né­ho. Tyto pra­me­ny jsou boha­té na mine­rá­ly a využí­va­jí se při léč­bě one­moc­nění dýcha­cích cest, trá­vi­cí­ho ústro­jí, obe­zi­ty a cuk­rov­ky (Maroš Puček).

Měs­to je pros­lu­lé archi­tek­to­nic­ký­mi skvos­ty, zej­mé­na stav­ba­mi Duša­na Jur­ko­vi­če, jako jsou Jur­ko­vi­čův dům, Cha­loup­ka, Valaš­ka a hotel Jes­třa­bí (vin​cen​tlu​ha​co​vi​ce​.cz). Kolo­ná­da, vybu­do­va­ná v polo­vi­ně 20. sto­le­tí archi­tek­tem Oska­rem Poříš­kem, je cen­trem lázeňs­ké­ho živo­ta a mís­tem pro pro­cház­ky a spo­le­čen­ská set­ká­ní (Maroš Puček). Luha­čo­vi­ce také nabí­ze­jí boha­tý kul­tur­ní prog­ram včet­ně fes­ti­va­lů, kon­cer­tů a výstav (luha​co​vi​ce​.eu). Oko­lí Luha­čo­vic je ide­ál­ní pro milov­ní­ky pří­ro­dy a aktiv­ní­ho odpo­čin­ku. Měs­to je obklo­pe­no Bílý­mi Kar­pa­ty a Vizo­vic­ký­mi vrchy, kte­ré nabí­ze­jí množ­ství turis­tic­kých a cyk­lis­tic­kých tras (Maroš Puček). Luha­čo­vic­ká přeh­ra­da je oblí­be­ným mís­tem pro rekre­a­ci, rybo­lov a vod­ní spor­ty (vin​cen​tlu​ha​co​vi​ce​.cz). Kro­mě lázeňs­kých pro­ce­dur a pro­chá­zek po kolo­ná­dě mohou návš­těv­ní­ci obje­vo­vat dal­ší zají­ma­vos­ti, jako je Muze­um luha­čo­vic­ké­ho Zále­sí, kte­ré nabí­zí pohled do his­to­rie a kul­tu­ry regi­onu (tra​vel​king​.sk). Pro rodi­ny s dět­mi jsou k dis­po­zi­ci dět­ská hřiš­tě, spor­tov­ní are­ály a nená­roč­né výle­ty, napří­klad jedi­neč­ná tra­sa Pta­čích budek. Měs­to posky­tu­je širo­kou šká­lu uby­to­va­cích mož­nos­tí, od luxus­ních well­ness hote­lů po útul­né pen­zi­ony a souk­ro­mé uby­to­vá­ní, kte­ré uspo­ko­jí i ty nej­ná­roč­něj­ší hos­ty (luha​co​vi​ce​.eu).


Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post