Krajina, Česko, Južná Morava, Moravské, Neživé, Obce, Stavby, Zahraničie, Zámky

Milotice – perla juhovýchodnej Moravy

Hits: 17

Milo­ti­ce sú obec nachá­dza­jú­ca sa v okre­se Hodo­nín v Juho­mo­rav­skom kra­ji, pri­bliž­ne 6 km juž­ne od mes­ta Kyjov. S počtom oby­va­te­ľov oko­lo 1 900 (Wiki­pe­dia) a roz­lo­hou 12,7 km² (milo​ti​ce​.cz) pred­sta­vu­jú význam­né kul­túr­ne a his­to­ric­ké cen­trum regi­ó­nu. Prvá písom­ná zmien­ka o Milo­ti­ciach pochá­dza z roku 1341, keď sa spo­mí­na miest­ny farár Heřman vo svo­jom misá­li. V roku 1360 vlast­ni­li tunaj­šiu pev­nosť bra­tia Zde­něk a Čeněk z Rono­va. Počas husit­ských vojen v 15. sto­ro­čí boli Milo­ti­ce význam­ným stre­dis­kom husi­tov. V prie­be­hu sto­ro­čí obec čas­to meni­la svo­jich maji­te­ľov, medzi kto­rých pat­ri­li páni z Kra­vař, z Ojnic, Zás­třiz­lo­vé či Žero­tí­nov­ci. V dru­hej polo­vi­ci 16. sto­ro­čia bola pôvod­ná gotic­ká pev­nosť pre­sta­va­ná na rene­sanč­ný zámok. V 17. a 18. sto­ro­čí pre­šiel zámok baro­ko­vou pre­stav­bou, kto­rá mu dala súčas­nú podo­bu. Posled­ný­mi súkrom­ný­mi vlast­ník­mi zám­ku bol rod Seilern-​Aspang, kto­rým bol maje­tok skon­fiš­ko­va­ný po dru­hej sve­to­vej voj­ne. Zámok bol verej­nos­ti sprí­stup­ne­ný už v roku 1948. Domi­nan­tou obce je baro­ko­vý zámok Milo­ti­ce, čas­to nazý­va­ný Per­la juho­vý­chod­nej Mora­vy”. Zámok je uni­kát­ne zacho­va­ným kom­ple­xom baro­ko­vých sta­vieb a záh­rad­nej archi­tek­tú­ry. Náv­štev­ní­ci môžu obdi­vo­vať repre­zen­tač­né sály, kto­ré ponú­ka­jú pohľad do život­né­ho štý­lu a kaž­do­den­nos­ti posled­né­ho maji­te­ľa JUDr. Ladi­sla­va Sei­ler­na a jeho rodi­ny v prvej polo­vi­ci 20. sto­ro­čia (zamek​-milo​ti​ce​.cz). Oko­lie zám­ku tvo­rí fran­cúz­ska záh­ra­da s fon­tá­na­mi a letoh­rád­kom, kto­rá pre­chá­dza do anglic­ké­ho par­ku. Zámok je tiež obľú­be­ným mies­tom pre fil­má­rov, natá­ča­li sa tu fil­my ako Za hum­ny je drak” či Žabí princ” (ces​tuj​za​me​nej​.sk).

Ďal­šou zau­jí­ma­vos­ťou Milo­tíc je are­ál vin­ných piv­níc Šid­le­ny, kto­rý má vinár­sku tra­dí­ciu dolo­že­nú už na kon­ci 17. sto­ro­čia. Are­ál je mies­tom kona­nia pra­vi­del­ných podu­ja­tí, ako sú Náro­do­pis­ný fes­ti­val kyjov­ské­ho Dol­ňác­ka, Bur­čá­ko­vý pochod či Mar­tin­ské a Cyri­lo­me­to­děj­ské Šid­le­ny. V obci pôso­bí množ­stvo spol­kov a orga­ni­zá­cií, kto­ré udr­žia­va­jú miest­ne tra­dí­cie a zvy­ky. Do dneš­ných dní sa tu docho­va­li boha­to zdo­be­né juho­ky­jov­ské kro­je, kto­rých krá­su môžu náv­štev­ní­ci obdi­vo­vať naprí­klad na novem­bro­vých Slo­vác­kych hodoch s ven­com (milo​ti​ce​.cz). Názov obce je odvo­de­ný od maji­teľ­ky osa­dy – Milo­ty. Západ­ne od obce exis­to­va­la zanik­nu­tá obec Jiří­ko­vi­ce. Rodá­ci a osob­nos­ti spo­je­né s Milo­ti­ca­mi: cyk­lis­ta Jan Bár­ta, spi­so­va­teľ a humo­ris­ta Evžen Boček (Wiki­pe­dia). Milo­ti­ce pat­ria do mik­ro­re­gi­ó­nu Nový Dvůr. Tvo­rí ho šesť vinár­skych obcí: Milo­ti­ce, Sko­ro­ni­ce, Ratíš­ko­vi­ce, Svatobořice-​Mistřín, Vace­no­vi­ce a Vlkoš. Pome­no­va­nie pochá­dza z his­tó­rie, zo začiat­ku 17. sto­ro­čia a via­že sa ku milo­tic­ké­mu pan­stvu, ku kto­ré­mu pat­ri­li vyš­šie uve­de­né obce okrem Ratíškovic. 


Milo­ti­ce is a muni­ci­pa­li­ty loca­ted in the Hodo­nín Dis­trict of the South Mora­vian Regi­on, app­ro­xi­ma­te­ly 6 km south of the town of Kyjov. With a popu­la­ti­on of around 1,900 (Wiki­pe­dia) and an area of 12.7 km² (milo​ti​ce​.cz), it repre­sents a sig­ni­fi­cant cul­tu­ral and his­to­ri­cal cen­ter of the regi­on. The first writ­ten men­ti­on of Milo­ti­ce dates back to 1341 when the local priest Heřman is men­ti­oned in his mis­sal. In 1360, the local for­tress was owned by the brot­hers Zde­něk and Čeněk of Ronov. During the Hus­si­te Wars in the 15th cen­tu­ry, Milo­ti­ce was an impor­tant Hus­si­te cen­ter. Over the cen­tu­ries, the muni­ci­pa­li­ty fre­qu­en­tly chan­ged owners, inc­lu­ding the Lords of Kra­va­ře, Ojni­ce, Zás­třiz­lo­vé, and Žero­tín. In the second half of the 16th cen­tu­ry, the ori­gi­nal Got­hic for­tress was rebu­ilt into a Renais­san­ce cha­te­au. In the 17th and 18th cen­tu­ries, the cha­te­au under­went Baro­que reno­va­ti­ons, giving it its cur­rent appe­a­ran­ce. The last pri­va­te owners of the cha­te­au were the Seilern-​Aspang fami­ly, who­se pro­per­ty was con­fis­ca­ted after World War II. The cha­te­au was ope­ned to the pub­lic in 1948. The domi­nant fea­tu­re of the muni­ci­pa­li­ty is the Baro­que Milo­ti­ce Cha­te­au, often refer­red to as the Pearl of Sout­he­as­tern Mora­via.” The cha­te­au is a uni­qu­e­ly pre­ser­ved com­plex of Baro­que buil­dings and gar­den archi­tec­tu­re. Visi­tors can admi­re the repre­sen­ta­ti­ve halls, which offer a glim­pse into the lifes­ty­le and dai­ly life of the last owner, JUDr. Ladi­slav Sei­lern, and his fami­ly in the first half of the 20th cen­tu­ry (zamek​-milo​ti​ce​.cz). The sur­roun­dings of the cha­te­au inc­lu­de a French gar­den with foun­tains and a sum­mer hou­se, which trans­i­ti­ons into an English park. The cha­te­au is also a popu­lar fil­ming loca­ti­on for movies such as Za hum­ny je drak” and Žabí princ” (ces​tuj​za​me​nej​.sk).

Anot­her att­rac­ti­on of Milo­ti­ce is the Šid­le­ny wine cel­lars area, which has a wine­ma­king tra­di­ti­on docu­men­ted as ear­ly as the late 17th cen­tu­ry. The area hosts regu­lar events such as the Eth­nog­rap­hic Fes­ti­val of Kyjov­ské Dol­ňác­ko, the Bur­čák March, and Mar­tin­ské and Cyri­lo­me­to­děj­ské Šid­le­ny. The vil­la­ge is home to nume­rous asso­cia­ti­ons and orga­ni­za­ti­ons that main­tain local tra­di­ti­ons and cus­toms. To this day, rich­ly deco­ra­ted Kyjov folk cos­tu­mes have been pre­ser­ved, and visi­tors can admi­re the­ir beau­ty during the Novem­ber Slo­vác­ké Hody fes­ti­val with a wre­ath (milo​ti​ce​.cz). The name of the muni­ci­pa­li­ty is deri­ved from the ori­gi­nal owner of the sett­le­ment, Milo­ta. To the west of the vil­la­ge, the now-​defunct vil­la­ge of Jiří­ko­vi­ce once exis­ted. Notab­le nati­ves and per­so­na­li­ties asso­cia­ted with Milo­ti­ce inc­lu­de cyc­list Jan Bár­ta and wri­ter and humo­rist Evžen Boček (Wiki­pe­dia). Milo­ti­ce belo­ngs to the mic­ro­re­gi­on of Nový Dvůr. It con­sists of six wine-​making vil­la­ges: Milo­ti­ce, Sko­ro­ni­ce, Ratíš­ko­vi­ce, Svatobořice-​Mistřín, Vace­no­vi­ce, and Vlkoš. The name ori­gi­na­tes from his­to­ry, dating back to the ear­ly 17th cen­tu­ry, and is asso­cia­ted with the Milo­ti­ce esta­te, which inc­lu­ded the above-​mentioned vil­la­ges except for Ratíškovice.


Milo­ti­ce ist eine Geme­in­de im Bez­irk Hodo­nín in der Süd­mäh­ris­chen Regi­on, etwa 6 km süd­lich der Stadt Kyjov gele­gen. Mit einer Bevöl­ke­rung von etwa 1.900 (Wiki­pe­dia) und einer Flä­che von 12,7 km² (milo​ti​ce​.cz) stellt sie ein bede­uten­des kul­tu­rel­les und his­to­ris­ches Zen­trum der Regi­on dar. Die ers­te sch­rift­li­che Erwäh­nung von Milo­ti­ce stammt aus dem Jahr 1341, als der ört­li­che Pfar­rer Heřman in sei­nem Mess­buch erwähnt wird. Im Jahr 1360 befand sich die ört­li­che Fes­tung im Besitz der Brüder Zde­něk und Čeněk von Ronov. Wäh­rend der Hus­si­ten­krie­ge im 15. Jahr­hun­dert war Milo­ti­ce ein wich­ti­ges Zen­trum der Hus­si­ten. Im Lau­fe der Jahr­hun­der­te wech­sel­te die Geme­in­de häu­fig ihre Besit­zer, darun­ter die Her­ren von Kra­va­ře, Ojni­ce, Zás­třiz­lo­vé und Žero­tín. In der zwe­i­ten Hälf­te des 16. Jahr­hun­derts wur­de die urs­prün­gli­che gotis­che Fes­tung in ein Renais­san­cesch­loss umge­baut. Im 17. und 18. Jahr­hun­dert erfuhr das Sch­loss baroc­ke Umbau­ten, die ihm sein heuti­ges Aus­se­hen ver­lie­hen. Die letz­ten pri­va­ten Eigen­tümer des Sch­los­ses waren die Fami­lie Seilern-​Aspang, deren Besitz nach dem Zwe­i­ten Weltk­rieg kon­fis­ziert wur­de. Das Sch­loss wur­de 1948 der Öffen­tlich­ke­it zugän­glich gemacht. Die domi­nie­ren­de Sehen­swür­dig­ke­it der Geme­in­de ist das Barocksch­loss Milo­ti­ce, oft als Per­le Südos­tmäh­rens” bez­e­ich­net. Das Sch­loss ist ein ein­zi­gar­tig erhal­te­nes Ensem­ble baroc­ker Gebä­u­de und Gar­te­nar­chi­tek­tur. Besu­cher kön­nen die Reprä­sen­ta­ti­ons­rä­u­me bewun­dern, die Einb­lic­ke in den Lebenss­til und den All­tag des letz­ten Eigen­tümers, Dr. Ladi­slav Sei­lern, und sei­ner Fami­lie in der ers­ten Hälf­te des 20. Jahr­hun­derts bie­ten (zamek​-milo​ti​ce​.cz). Die Umge­bung des Sch­los­ses umfasst einen fran­zösis­chen Gar­ten mit Springb­run­nen und ein Lust­haus, das in einen englis­chen Park über­geht. Das Sch­loss ist auch ein belieb­ter Dre­hort für Fil­me wie Za hum­ny je drak” und Žabí princ” (ces​tuj​za​me​nej​.sk).

Eine wei­te­re Att­rak­ti­on von Milo­ti­ce ist das Are­al der Wein­kel­ler Šid­le­ny, das eine Wein­baut­ra­di­ti­on hat, die bis ins spä­te 17. Jahr­hun­dert zurück­re­icht. Das Are­al ist Schau­platz regel­mä­ßi­ger Verans­tal­tun­gen wie dem Eth­no­gra­fis­chen Fes­ti­val des Kyjov­ské Dol­ňác­ko, dem Burčák-​Marsch und den Martins- und Cyrill-​und-​Methodius-​Šidleny. In der Geme­in­de sind zahl­re­i­che Vere­i­ne und Orga­ni­sa­ti­onen tätig, die loka­le Tra­di­ti­onen und Brä­u­che pfle­gen. Bis heute sind reich ver­zier­te Kyjo­ver Trach­ten erhal­ten geb­lie­ben, deren Schön­he­it Besu­cher beis­piel­swe­i­se beim Novem­ber­fes­ti­val Slo­vác­ké Hody mit Kranz bewun­dern kön­nen (milo​ti​ce​.cz). Der Name der Geme­in­de lei­tet sich von der urs­prün­gli­chen Besit­ze­rin der Sied­lung, Milo­ta, ab. West­lich des Dor­fes exis­tier­te einst das heute versch­wun­de­ne Dorf Jiří­ko­vi­ce. Zu den bede­uten­den Per­sön­lich­ke­i­ten aus Milo­ti­ce gehören der Rad­fah­rer Jan Bár­ta und der Sch­rifts­tel­ler und Humo­rist Evžen Boček (Wiki­pe­dia). Milo­ti­ce gehört zur Mik­ro­re­gi­on Nový Dvůr. Sie bes­teht aus sechs Wein­bau­dör­fern: Milo­ti­ce, Sko­ro­ni­ce, Ratíš­ko­vi­ce, Svatobořice-​Mistřín, Vace­no­vi­ce und Vlkoš. Der Name stammt aus der Ges­chich­te, vom Anfang des 17. Jahr­hun­derts, und bez­ieht sich auf das Gut Milo­ti­ce, zu dem die oben genann­ten Dör­fer außer Ratíš­ko­vi­ce gehörten.


Milo­ti­ce jsou obec nachá­ze­jí­cí se v okre­se Hodo­nín v Jiho­mo­rav­ském kra­ji, přib­liž­ně 6 km již­ně od měs­ta Kyjov. S počtem oby­va­tel oko­lo 1 900 (Wiki­pe­dia) a roz­lo­hou 12,7 km² (milo​ti​ce​.cz) před­sta­vu­jí význam­né kul­tur­ní a his­to­ric­ké cen­trum regi­onu. Prv­ní písem­ná zmín­ka o Milo­ti­cích pochá­zí z roku 1341, kdy je zmi­ňo­ván míst­ní farář Heřman ve svém misá­lu. V roce 1360 vlast­ni­li zdej­ší tvrz bra­tři Zde­něk a Čeněk z Rono­va. Během husit­ských válek v 15. sto­le­tí byly Milo­ti­ce význam­ným stře­dis­kem husi­tů. V průběhu sta­le­tí obec čas­to měni­la své maji­te­le, mezi kte­ré patři­li páni z Kra­vař, z Ojnic, Zás­třiz­lo­vé či Žero­tí­no­vé. V dru­hé polo­vi­ně 16. sto­le­tí byla původ­ní gotic­ká tvrz pře­sta­věna na rene­sanč­ní zámek. V 17. a 18. sto­le­tí pro­šel zámek barok­ní pře­stav­bou, kte­rá mu dala sou­čas­nou podo­bu. Posled­ní­mi souk­ro­mý­mi vlast­ní­ky zám­ku byl rod Seilern-​Aspang, kte­rým byl maje­tek zkon­fis­ko­ván po dru­hé světo­vé vál­ce. Zámek byl veřej­nos­ti zpří­stup­něn již v roce 1948. Domi­nan­tou obce je barok­ní zámek Milo­ti­ce, čas­to nazý­va­ný Per­la jiho­vý­chod­ní Mora­vy”. Zámek je uni­kát­ně zacho­va­lým kom­ple­xem barok­ních sta­veb a zahrad­ní archi­tek­tu­ry. Návš­těv­ní­ci mohou obdi­vo­vat repre­zen­tač­ní sály, kte­ré nabí­ze­jí pohled do život­ní­ho sty­lu a kaž­do­den­nos­ti posled­ní­ho maji­te­le JUDr. Ladi­sla­va Sei­ler­na a jeho rodi­ny v prv­ní polo­vi­ně 20. sto­le­tí (zamek​-milo​ti​ce​.cz). Oko­lí zám­ku tvo­ří fran­couz­ská zahra­da s fon­tá­na­mi a letoh­rád­kem, kte­rá pře­chá­zí do anglic­ké­ho par­ku. Zámek je také oblí­be­ným mís­tem pro fil­ma­ře, natá­če­ly se zde fil­my jako Za hum­ny je drak” či Žabí princ” (ces​tuj​za​me​nej​.cz).

Dal­ší zají­ma­vos­tí Milo­tic je are­ál vin­ných skle­pů Šid­le­ny, kte­rý má vina­řs­kou tra­di­ci dolo­že­nou již na kon­ci 17. sto­le­tí. Are­ál je mís­tem koná­ní pra­vi­del­ných akcí, jako jsou Náro­do­pis­ný fes­ti­val kyjov­ské­ho Dol­ňác­ka, Bur­čá­ko­vý pochod či Mar­tin­ské a Cyri­lo­me­to­děj­ské Šid­le­ny. V obci půso­bí množ­ství spol­ků a orga­ni­za­cí, kte­ré udr­žu­jí míst­ní tra­di­ce a zvy­ky. Do dneš­ních dnů se zde docho­va­ly boha­tě zdo­be­né jiho­ky­jov­ské kro­je, jejichž krá­su mohou návš­těv­ní­ci obdi­vo­vat napří­klad na lis­to­pa­do­vých Slo­vác­kých hodech s věn­cem (milo​ti​ce​.cz). Název obce je odvo­zen od maji­tel­ky osa­dy – Milo­ty. Západ­ně od obce exis­to­va­la zanik­lá obec Jiří­ko­vi­ce. Rodá­ci a osob­nos­ti spo­je­né s Milo­ti­ce­mi: cyk­lis­ta Jan Bár­ta, spi­so­va­tel a humo­ris­ta Evžen Boček (Wiki­pe­dia). Milo­ti­ce patří do mik­ro­re­gi­onu Nový Dvůr. Ten tvo­ří šest vina­řs­kých obcí: Milo­ti­ce, Sko­ro­ni­ce, Ratíš­ko­vi­ce, Svatobořice-​Mistřín, Vace­no­vi­ce a Vlkoš. Název pochá­zí z his­to­rie, z počát­ku 17. sto­le­tí, a váže se k milo­tic­ké­mu pan­ství, ke kte­ré­mu patři­ly výše uve­de­né obce kro­mě Ratíškovic.


Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Biotopy, Česko, Moravské, Obce, Príroda, Severná Morava, Skaly, Zahraničie

Lidečko

Hits: 16

Lideč­ko je obec nachá­dza­jú­ca sa v údo­lí rie­ky Seni­ce, pri­bliž­ne 16 km juž­ne od Vse­tí­na, v regi­ó­ne Valaš­sko na výcho­de Čes­kej repub­li­ky. Obec je obklo­pe­ná krás­nou prí­ro­dou, kto­rá ponú­ka množ­stvo prí­le­ži­tos­tí pre turis­ti­ku a rekre­áciu. Prvá písom­ná zmien­ka o Lideč­ku pochá­dza z roku 1424, keď kráľ Žig­mund Luxem­bur­ský odo­vzdal bru­mov­ské pan­stvo, vrá­ta­ne Lideč­ka, do zálož­né­ho drža­nia Miro­sla­vo­vi z Cim­bur­ku. Počas svo­jej his­tó­rie obec čeli­la via­ce­rým nájaz­dom a pohro­mám. V roku 1663 utr­pe­la pri vpá­de Tatá­rov, kto­rí údaj­ne zaja­li a zabi­li 234 oby­va­te­ľov. Násled­ne bola pos­ti­hnu­tá turec­ký­mi vpád­mi v roku 1683 a útok­mi Kuru­cov v roku 1707, pri kto­rých zahy­nu­lo 12 ľudí (mis​to​pi​sy​.cz). Medzi naj­výz­nam­nej­šie pamiat­ky v obci pat­rí kos­tol svä­tej Kata­rí­ny Sinaj­skej, posta­ve­ný v roku 1700 na mies­te pôvod­né­ho kos­to­la z roku 1511, kto­rý bol zni­če­ný počas tatár­skych nájaz­dov (Wiki­pe­dia). Prí­rod­nou pamiat­kou sú Čer­to­vy ská­ly, sú obľú­be­né pre turis­tov aj horo­lez­cov. Tie­to pies­kov­co­vé útva­ry sú spo­je­né s miest­ny­mi legen­da­mi a ponú­ka­jú výhľa­dy na oko­li­tú kra­ji­nu (kudyz​nu​dy​.cz). Z geomor­fo­lo­gic­ké­ho hľa­dis­ka ide o eró­zi­ou naru­še­né­ho štruk­túr­ne­ho sva­hu, zvy­čaj­ne ozna­čo­va­né­ho ako skal­ný múr, resp. hrad­ba. Ide o prieč­ny­mi puk­li­na­mi roz­čle­ne­nú pies­kov­co­vú lavi­cu, kto­rá je súčas­ťou pale­ogén­nych luha­čo­vic­kých vrs­tiev (Infor­mač­ná tabuľa). 

Obcou pre­chá­dza Hor­no­li­dečs­ká magis­trá­la a v oko­lí vedie nie­koľ­ko náuč­ných chod­ní­kov, ako naprí­klad náuč­ný chod­ník Vařá­ko­vy pase­ky, kto­rá zozna­mu­je náv­štev­ní­kov s prí­rod­ným bohat­stvom a his­tó­ri­ou vypá­le­nej valaš­skej osa­dy Vařá­ko­vy pase­ky. Časť kata­stra obce, ležia­ca východ­ne od želez­ni­ce, sa nachá­dza v Chrá­ne­nej kra­jin­nej oblas­ti Bes­ky­dy (lidec​ko​.cz). V súčas­nos­ti má Lideč­ko pri­bliž­ne 1 800 oby­va­te­ľov a je súčas­ťou okre­su Vse­tín v Zlín­skom kra­ji. Obec si zacho­vá­va svoj tra­dič­ný ráz a aktív­ne udr­žia­va miest­ne zvy­ky a kul­tú­ru. V obci pôso­bí via­ce­ro záuj­mo­vých spol­kov a zdru­že­ní, kto­ré pris­pie­va­jú k spo­lo­čen­ské­mu živo­tu (valach​.cz). Vďa­ka drs­ným prí­rod­ným pod­mien­kam Vizo­vic­kých vrchov a Javor­ní­kov v Lideč­ku náj­de­me udr­žia­va­né tra­dí­cie a zacho­va­né pozos­tat­ky pôvod­nej dre­ve­nej zástav­by. Naj­výz­nam­nej­šia pamiat­ka – Fran­ti­šá­ko­vo foj­ství18. sto­ro­čia bola pre svo­ju vyso­kú hod­no­tu pre­ve­ze­ná do Valaš­ské­ho múzea v prí­ro­de (Infor­mač­ná tabuľa). 


Lideč­ko is a vil­la­ge loca­ted in the val­ley of the Seni­ce River, app­ro­xi­ma­te­ly 16 km south of Vse­tín, in the Wal­la­chia regi­on in the eas­tern Czech Repub­lic. The vil­la­ge is sur­roun­ded by beau­ti­ful natu­re, offe­ring nume­rous oppor­tu­ni­ties for hiking and rec­re­a­ti­on. The first writ­ten men­ti­on of Lideč­ko dates back to 1424, when King Sigis­mund of Luxem­bourg han­ded over the Bru­mov esta­te, inc­lu­ding Lideč­ko, to Miro­slav of Cim­burk as col­la­te­ral posses­si­on. Throug­hout its his­to­ry, the vil­la­ge faced seve­ral raids and disas­ters. In 1663, it suf­fe­red during the Tatar inva­si­on, which alle­ged­ly resul­ted in the cap­tu­re and kil­ling of 234 inha­bi­tants. Sub­se­qu­en­tly, it was affec­ted by Tur­kish inva­si­ons in 1683 and Kuruc attacks in 1707, during which 12 peop­le were kil­led (mis​to​pi​sy​.cz). Among the most notab­le land­marks in the vil­la­ge is the Church of St. Cat­he­ri­ne of Sinai, built in 1700 on the site of the ori­gi­nal church from 1511, which was des­tro­y­ed during the Tatar raids (Wiki­pe­dia). A natu­ral land­mark in the area is Devi­l’s Rocks (Čer­to­vy ská­ly), which are popu­lar among tou­rists and clim­bers. The­se sand­sto­ne for­ma­ti­ons are asso­cia­ted with local legends and offer vie­ws of the sur­roun­ding lands­ca­pe (kudyz​nu​dy​.cz). From a geomorp­ho­lo­gi­cal per­spec­ti­ve, it is an erosion-​damaged struc­tu­ral slo­pe, usu­al­ly refer­red to as a rock wall or bar­rier. It is a sand­sto­ne bench divi­ded by trans­ver­se cracks, for­ming part of the Pale­oge­ne Luha­čo­vi­ce lay­ers (Infor­ma­ti­on board).

The vil­la­ge is tra­ver­sed by the Hor­no­li­deč Magis­tra­la, and seve­ral edu­ca­ti­onal trails lead through the sur­roun­ding area, such as the Vařá­ko­vy Pase­ky Edu­ca­ti­onal Trail, which intro­du­ces visi­tors to the natu­ral wealth and his­to­ry of the burned-​out Wal­la­chian sett­le­ment of Vařá­ko­vy Pase­ky. Part of the vil­la­ge­’s cadas­tral area, loca­ted east of the rai­lway, is situ­ated in the Bes­ky­dy Pro­tec­ted Lands­ca­pe Area (lidec​ko​.cz). Cur­ren­tly, Lideč­ko has app­ro­xi­ma­te­ly 1,800 inha­bi­tants and is part of the Vse­tín Dis­trict in the Zlín Regi­on. The vil­la­ge retains its tra­di­ti­onal cha­rac­ter and acti­ve­ly pre­ser­ves local cus­toms and cul­tu­re. Seve­ral inte­rest groups and asso­cia­ti­ons ope­ra­te in the vil­la­ge, con­tri­bu­ting to its social life (valach​.cz). Thanks to the harsh natu­ral con­di­ti­ons of the Vizo­vi­ce High­lands and the Javor­ní­ky Moun­tains, Lideč­ko pre­ser­ves main­tai­ned tra­di­ti­ons and rem­nants of the ori­gi­nal wooden archi­tec­tu­re. The most sig­ni­fi­cant monu­ment, Fran­ti­šá­k’s farm­ste­ad from the 18th cen­tu­ry, was relo­ca­ted to the Wal­la­chian Open Air Muse­um due to its high his­to­ri­cal value (Infor­ma­ti­on board).


Lideč­ko je obec nachá­ze­jí­cí se v údo­lí řeky Seni­ce, přib­liž­ně 16 km již­ně od Vse­tí­na, v regi­onu Valaš­sko na výcho­dě Čes­ké repub­li­ky. Obec je obklo­pe­na krás­nou pří­ro­dou, kte­rá nabí­zí mno­ho pří­le­ži­tos­tí pro turis­ti­ku a rekre­a­ci. Prv­ní písem­ná zmín­ka o Lideč­ku pochá­zí z roku 1424, kdy král Zik­mund Lucem­bur­ský pře­dal bru­mov­ské pan­ství, včet­ně Lideč­ka, do zástav­ní­ho drže­ní Miro­sla­vo­vi z Cim­bur­ka. Během své his­to­rie obec čeli­la něko­li­ka nájez­dům a pohro­mám. V roce 1663 utr­pěla při vpá­du Tata­rů, kte­ří údaj­ně zaja­li a zabi­li 234 oby­va­tel. Násled­ně byla zasa­že­na turec­ký­mi vpá­dy v roce 1683 a úto­ky Kuru­ců v roce 1707, při nichž zahy­nu­lo 12 lidí (mis​to​pi​sy​.cz). Mezi nej­výz­nam­něj­ší památ­ky v obci patří kos­tel sva­té Kate­ři­ny Sien­ské, posta­ve­ný v roce 1700 na mís­tě původ­ní­ho kos­te­la z roku 1511, kte­rý byl zni­čen při tatar­ských nájez­dech (Wiki­pe­dia). Pří­rod­ní památ­kou jsou Čer­to­vy ská­ly, kte­ré jsou oblí­be­né mezi turis­ty i horo­lez­ci. Tyto pís­kov­co­vé útva­ry jsou spo­je­ny s míst­ní­mi legen­da­mi a nabí­ze­jí výhle­dy do okol­ní kra­ji­ny (kudyz​nu​dy​.cz). Z geomor­fo­lo­gic­ké­ho hle­dis­ka jde o ero­zí naru­še­ný struk­tu­rál­ní svah, obvyk­le ozna­čo­va­ný jako skal­ní zeď nebo hrad­ba. Jed­ná se o pís­kov­co­vou lavi­ci roz­čle­něnou příč­ný­mi puk­li­na­mi, kte­rá je sou­čás­tí pale­ogen­ních luha­čo­vic­kých vrs­tev (Infor­mač­ní tabule).

Obcí pro­chá­zí Hor­no­li­dečs­ká magis­trá­la a v oko­lí vede něko­lik nauč­ných ste­zek, napří­klad nauč­ná stez­ka Vařá­ko­vy pase­ky, kte­rá sez­na­mu­je návš­těv­ní­ky s pří­rod­ním bohat­stvím a his­to­rií vypá­le­né valaš­ské osa­dy Vařá­ko­vy pase­ky. Část kata­stru obce, leží­cí východ­ně od želez­ni­ce, se nachá­zí v Chrá­něné kra­jin­né oblas­ti Bes­ky­dy (lidec​ko​.cz). V sou­čas­né době má Lideč­ko přib­liž­ně 1 800 oby­va­tel a je sou­čás­tí okre­su Vse­tín ve Zlín­ském kra­ji. Obec si zacho­vá­vá svůj tra­dič­ní ráz a aktiv­ně udr­žu­je míst­ní zvy­ky a kul­tu­ru. V obci půso­bí něko­lik záj­mo­vých spol­ků a sdru­že­ní, kte­ré přis­pí­va­jí ke spo­le­čen­ské­mu živo­tu (valach​.cz). Díky drs­ným pří­rod­ním pod­mín­kám Vizo­vic­kých vrchů a Javor­ní­ků v Lideč­ku naj­de­me udr­žo­va­né tra­di­ce a zacho­va­né pozůs­tat­ky původ­ní dře­věné zástav­by. Nej­výz­nam­něj­ší památ­ka – Fran­ti­šá­ko­vo fojt­ství z 18. sto­le­tí byla pro svou vyso­kou hod­no­tu pře­mís­těna do Valaš­ské­ho muzea v pří­ro­dě (Infor­mač­ní tabule).


Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

České, Česko, Južná Morava, Krajina, Mestá, Mestá, Typ krajiny, Zahraničie

Lednice – súčasť svetového kultúrneho dedičstva

Hits: 12965

Led­ni­ce sa nachá­dza­jú na juž­nej Mora­ve, neďa­le­ko od Břec­la­vi. Pat­ria do tzv. Led­nic­ko – val­tic­ké­ho are­álu. Súčas­ťou are­álu sú Akvá­ri­um Mala­wi, Zámoc­ký skle­ník, Lovec­ký zámo­ček, Mina­ret, Apol­ló­nov chrám, Ryb­nič­ný zámo­ček, Nový dvor, Hra­nič­ný zámo­ček, Chrám troch grá­cií, Janov hrad, Obe­lisk, Ren­dez­vous (unes​co​-czech​.cz), Grot­ta – ume­lá jas­ky­ňa, Akva­dukt a roman­tic­ká jas­ky­ňa, hos­po­dár­ska stav­ba Nový dvor, súso­šie gréc­kych bohýň Tri Grá­cie, Kapl­n­ka svä­té­ho Huber­ta, Dia­nin chrám (Ren­dez­vous), Bel­ve­der, 8 km vzdia­le­ný zámok Val­ti­ce, Salón vín, Kolo­ná­da – Reist­na (zamek​-led​ni​ce​.cz).

Prvá písom­ná zmien­ka o Led­ni­ciach (Izg­ru­obi) je z roku 1222 (unes​co​-czech​.cz). Od roku 1996 sú Led­ni­ce v Zozna­me sve­to­vé­ho prí­rod­né­ho a kul­túr­ne­ho dedič­stva UNESCO (led​ni​ce​.cz). Súčas­nú podo­bu dala zám­ku novo­go­tic­ká pre­stav­ba v štý­le goti­ky v rokoch 18461858. Časť baro­ko­vých stien zosta­la zacho­va­ná. Za pozor­nosť sto­jí vre­te­no­vi­té scho­dis­ko v kniž­ni­ci, kaze­to­vý strop z lipo­vé­ho dre­va v mod­rom sále, reli­éf stro­mu živo­ta zo slo­no­vej kos­ti ale­bo mra­mo­ro­vé krby (unes​co​-czech​.cz). Akvá­ri­um Mala­wi bol súčas­ťou zám­ku od roku 1993. Cel­ko­vý objem akvá­rií a terá­rií je 40 000 lit­rov (wzd​.cz).

Led­nic­ký zámok sa nachá­dza v obci Led­ni­ce na pra­vom bre­hy rie­ky Dyje. Pat­rí medzi najk­raj­šie pamiat­ko­vé kom­ple­xy v Čes­kej repub­li­ke. V roku 1996 bol zapí­sa­ný do zozna­mu sve­to­vé­ho kul­túr­ne­ho dedič­stva UNESCO (Mar­ti­na Hara­tí­ko­vá). Led­nic­ký zámok je skvos­tom archi­tek­tú­ry, menil sa v prie­be­hu sto­ro­čí. Pôvod­ne to bol gotic­ký hrad, v 17. sto­ro­čí bol pre­sta­va­ný do baro­ko­vej podo­by. Násled­ne bol nie­koľ­ko krát upra­vo­va­ný. V 19. sto­ro­čí bol pre­sta­va­ný do roman­tic­ké­ho štý­lu. Zámok je sym­bo­lom luxu­su a ele­gan­cie. Zámok je zná­my svo­jou boha­tou novo­go­tic­kou výzdo­bou. Inte­ri­é­ry ponú­ka­jú nád­her­né repre­zen­tač­né sály s vyre­zá­va­ný­mi strop­mi a luxus­ným mobi­liá­rom. Súčas­ťou zám­ku je aj roz­siah­ly skle­ník z 19. sto­ro­čia, kto­rý ukrý­va exo­tic­ké rast­li­ny z celé­ho sve­ta. Inte­ri­é­ry ponú­ka­jú honos­né sály, nád­her­ný náby­tok, ume­lec­ké zbier­ky. Uni­kát­ny je mina­ret, posta­ve­ný na pre­lo­me 1819. sto­ro­čia. Je to na tom­to úze­mí exo­tic­ká vežo­vi­tá stav­ba pri­dá­va­jú­ca orien­tál­ny nádych. Celý are­ál tvo­rí aj roz­ľah­lý park na viac ako 200 hek­tá­roch. Pat­rí k naj­roz­siah­lej­ším kra­ji­nár­skym par­kom v Euró­pe. Inšpi­ru­je aj rôz­no­ro­dým štý­lom, od anglic­ké­ho par­ku až po roman­tic­kú záh­ra­du. Nachá­dza­jú sa tu ume­lé aj pri­ro­dze­né jaze­rá, mos­ty, pavi­ló­ny. Anglic­ký park nad­vä­zu­je na zámoc­ký are­ál zbier­kou rast­lín a dre­vín zo šty­roch sve­ta­die­lov. Je pre­po­je­ný s oko­li­tou kra­ji­nou a verej­nos­ti je prí­stup­ný celo­roč­ne. V minu­los­ti bol čas­to zapla­vo­va­ný rie­kou Dyje, pre­to dali maji­te­lia vybu­do­vať veľ­ký ryb­ník so sústa­vou ostrov­če­kov. V par­ku sa nachá­dza aj uni­kát­ny Mina­ret, posta­ve­ný na pre­lo­me 18. a 19. sto­ro­čia, kto­rý slú­ži ako vyhliad­ko­vá veža ((Mar­tia Klu­cho­vá). Celý are­ál je uni­kát­na kolek­cia his­tó­rie, kul­tú­ry a prí­ro­dy. Mes­to Led­ni­ce ponú­ka rôz­ne kul­túr­ne akcie. Ponú­ka aj dob­ré jed­lo a ochot­nú obsluhu.


Led­ni­ce is loca­ted in South Mora­via, near Břec­lav. It is part of the so-​called Lednice-​Valtice Com­plex. The com­plex inc­lu­des the Mala­wi Aqu­arium, Cast­le Gre­en­hou­se, Hun­ting Lod­ge, Mina­ret, Apol­lo Tem­ple, Fish­pond Cha­te­au, New Court, Bor­der Cha­te­au, Tem­ple of the Three Gra­ces, Joh­n’s Cast­le, Obe­lisk, Ren­dez­vous (unes​co​-czech​.cz), Grot­to – arti­fi­cial cave, Aqu­e­duct and Roman­tic Cave, the New Court agri­cul­tu­ral buil­ding, the sculp­tu­re of the Gre­ek god­des­ses Three Gra­ces, St. Huber­t’s Cha­pel, Dia­na­’s Tem­ple (Ren­dez­vous), Bel­ve­de­re, the Val­ti­ce Cast­le loca­ted 8 km away, the Wine Salon, and the Colon­na­de – Reist­na (zamek​-led​ni​ce​.cz).

The first writ­ten men­ti­on of Led­ni­ce (Izg­ru­obi) dates back to 1222 (unes​co​-czech​.cz). Sin­ce 1996, Led­ni­ce has been lis­ted as a UNESCO World Heri­ta­ge Site (led​ni​ce​.cz). The cast­le­’s cur­rent appe­a­ran­ce is the result of a neo-​Gothic recons­truc­ti­on in the Got­hic sty­le bet­we­en 1846 and 1858. Some Baro­que walls were pre­ser­ved. Note­wort­hy fea­tu­res inc­lu­de a spi­ral stair­ca­se in the lib­ra­ry, a cof­fe­red cei­ling made of lin­den wood in the Blue Hall, a tree of life relief car­ved from ivo­ry, and marb­le firep­la­ces (unes​co​-czech​.cz). The Mala­wi Aqu­arium has been part of the cast­le sin­ce 1993, with a total volu­me of 40,000 liters of aqu­ariums and ter­ra­riums (wzd​.cz).

The Led­ni­ce Cast­le is situ­ated in the vil­la­ge of Led­ni­ce on the right bank of the Dyje River. It is one of the most beau­ti­ful heri­ta­ge com­ple­xes in the Czech Repub­lic. In 1996, it was insc­ri­bed on the UNESCO World Heri­ta­ge List (Mar­ti­na Hara­tí­ko­vá). The Led­ni­ce Cast­le is an archi­tec­tu­ral gem that has evol­ved over the cen­tu­ries. Ori­gi­nal­ly a Got­hic cast­le, it was trans­for­med into a Baro­que resi­den­ce in the 17th cen­tu­ry and under­went seve­ral modi­fi­ca­ti­ons. In the 19th cen­tu­ry, it was rebu­ilt in a roman­tic sty­le. The cast­le is a sym­bol of luxu­ry and ele­gan­ce, reno­wned for its rich neo-​Gothic deco­ra­ti­ons. The inte­ri­ors fea­tu­re mag­ni­fi­cent sta­te rooms with car­ved cei­lings and luxu­ri­ous fur­nis­hings. The cast­le also inc­lu­des an exten­si­ve 19th-​century gre­en­hou­se, home to exo­tic plants from around the world. The inte­ri­ors offer opu­lent halls, exqu­isi­te fur­ni­tu­re, and art col­lec­ti­ons. A uni­que fea­tu­re is the Mina­ret, built at the turn of the 18th and 19th cen­tu­ries, adding an exo­tic touch with its tower-​like structure.

The enti­re com­plex encom­pas­ses a vast park span­ning over 200 hec­ta­res, one of the lar­gest lands­ca­ped parks in Euro­pe. It ins­pi­res with its diver­se sty­les, ran­ging from an English park to a roman­tic gar­den. It fea­tu­res both arti­fi­cial and natu­ral lakes, brid­ges, and pavi­li­ons. The English park con­nects to the cast­le com­plex with a col­lec­ti­on of plants and tre­es from four con­ti­nents. It is integ­ra­ted with the sur­roun­ding lands­ca­pe and is open to the pub­lic year-​round. In the past, the area was fre­qu­en­tly flo­oded by the Dyje River, promp­ting the cons­truc­ti­on of a lar­ge pond with a sys­tem of islands. The park also hou­ses the uni­que Mina­ret, which ser­ves as a lookout tower ((Mar­tia Klu­cho­vá). The enti­re com­plex is a uni­que blend of his­to­ry, cul­tu­re, and natu­re. The town of Led­ni­ce offers vari­ous cul­tu­ral events as well as excel­lent cuisi­ne and friend­ly service.


Led­ni­ce liegt in Süd­mäh­ren, nahe Břec­lav. Es gehört zum soge­nann­ten Lednice-​Valtice-​Areal. Zum Are­al gehören das Malawi-​Aquarium, das Sch­loss­ge­wächs­haus, das Jagdsch­löss­chen, das Mina­rett, der Apol­lon­tem­pel, das Teichsch­löss­chen, der Neue Hof, das Grenzsch­löss­chen, der Tem­pel der drei Gra­zien, die Johan­nis­burg, der Obe­lisk, das Ren­dez­vous (unes​co​-czech​.cz), die Grot­ta – eine künst­li­che Höh­le, das Aqu­ä­dukt und eine roman­tis­che Höh­le, das lan­dwirts­chaft­li­che Gebä­u­de Neuer Hof, die Skulp­tur der grie­chis­chen Göt­tin­nen Drei Gra­zien, die Huber­tus­ka­pel­le, der Dia­na­tem­pel (Ren­dez­vous), der Bel­ve­de­re, das 8 km ent­fern­te Sch­loss Val­ti­ce, der Wein­sa­lon und die Kolon­na­de – Reist­na (zamek​-led​ni​ce​.cz).

Die ers­te sch­rift­li­che Erwäh­nung von Led­ni­ce (Izg­ru­obi) stammt aus dem Jahr 1222 (unes​co​-czech​.cz). Seit 1996 ist Led­ni­ce in der Lis­te des UNESCO-​Weltkultur- und Natu­rer­bes ein­get­ra­gen (led​ni​ce​.cz). Das heuti­ge Aus­se­hen des Sch­los­ses ents­tand durch einen neugo­tis­chen Umbau im Stil der Gotik in den Jah­ren 1846 – 1858. Ein Teil der baroc­ken Mau­ern blieb erhal­ten. Beson­ders sehen­swert sind die Wen­del­trep­pe in der Bib­li­ot­hek, die Kas­set­ten­dec­ke aus Lin­den­holz im Blau­en Saal, das Lebens­baum­re­lief aus Elfen­be­in und die Mar­mor­ka­mi­ne (unes​co​-czech​.cz). Das Malawi-​Aquarium ist seit 1993 Teil des Sch­los­ses, mit einem Gesamt­vo­lu­men von 40.000 Litern Aqu­arien und Ter­ra­rien (wzd​.cz).

Das Sch­loss Led­ni­ce befin­det sich im Dorf Led­ni­ce am rech­ten Ufer der Tha­ya. Es gehört zu den schöns­ten Denk­mal­kom­ple­xen in der Tsche­chis­chen Repub­lik. 1996 wur­de es in die UNESCO-​Welterbeliste auf­ge­nom­men (Mar­ti­na Hara­tí­ko­vá). Das Sch­loss Led­ni­ce ist ein archi­tek­to­nis­ches Juwel, das sich im Lau­fe der Jahr­hun­der­te verän­dert hat. Urs­prün­glich eine gotis­che Burg, wur­de es im 17. Jahr­hun­dert in ein baroc­kes Sch­loss umge­baut und im 19. Jahr­hun­dert in roman­tis­chem Stil umges­tal­tet. Das Sch­loss ist ein Sym­bol für Luxus und Ele­ganz, bekannt für sei­ne rei­che neugo­tis­che Dekoration.

Die Innen­rä­u­me bie­ten präch­ti­ge Reprä­sen­ta­ti­ons­rä­u­me mit geschnitz­ten Dec­ken und luxu­ri­öser Möb­lie­rung. Teil des Sch­los­ses ist auch ein aus­ge­dehn­tes Gewächs­haus aus dem 19. Jahr­hun­dert, das exo­tis­che Pflan­zen aus der gan­zen Welt beher­bergt. Die Innen­rä­u­me prä­sen­tie­ren prun­kvol­le Säle, wer­tvol­le Möbel und Kunst­samm­lun­gen. Ein­zi­gar­tig ist das Mina­rett, das Ende des 18. und Anfang des 19. Jahr­hun­derts erbaut wur­de und als Aus­sichts­turm dient.

Das gesam­te Are­al umfasst einen weit­lä­u­fi­gen Park mit über 200 Hek­tar, einer der größten Lands­chafts­parks Euro­pas. Er ins­pi­riert durch sei­nen viel­se­i­ti­gen Stil, von einem englis­chen Gar­ten bis hin zu einem roman­tis­chen Park. Es gibt sowohl künst­li­che als auch natür­li­che Seen, Brüc­ken und Pavil­lons. Der englis­che Park grenzt an das Sch­loss­ge­län­de und ent­hält eine Samm­lung von Pflan­zen und Bäu­men aus vier Kon­ti­nen­ten. Das Gelän­de ist in die umlie­gen­de Lands­chaft integ­riert und das gan­ze Jahr über für die Öffen­tlich­ke­it zugän­glich. In der Ver­gan­gen­he­it wur­de das Gebiet häu­fig von der Tha­ya überf­lu­tet, wes­halb die Besit­zer einen gro­ßen Teich mit einem Sys­tem von Inseln anle­gen lie­ßen. Der Park ent­hält auch das ein­zi­gar­ti­ge Mina­rett, das als Aus­sichts­turm dient ((Mar­tia Klu­cho­vá). Das gesam­te Are­al ist eine ein­zi­gar­ti­ge Kom­bi­na­ti­on aus Ges­chich­te, Kul­tur und Natur. Die Stadt Led­ni­ce bie­tet vers­chie­de­ne kul­tu­rel­le Verans­tal­tun­gen sowie aus­ge­ze­ich­ne­te Küche und fre­und­li­chen Service.


Led­ni­ce se nachá­ze­jí na již­ní Mora­vě, neda­le­ko od Břec­la­vi. Patří do tzv. Lednicko-​valtického are­álu. Sou­čás­tí are­álu jsou Akvá­ri­um Mala­wi, Zámec­ký skle­ník, Lovec­ký záme­ček, Mina­ret, Apol­lo­nův chrám, Ryb­nič­ní záme­ček, Nový dvůr, Hra­nič­ní záme­ček, Chrám tří grá­cií, Janův hrad, Obe­lisk, Ren­dez­vous (unes​co​-czech​.cz), Grot­ta – umělá jes­ky­ně, Akva­dukt a roman­tic­ká jes­ky­ně, hos­po­dá­řs­ká stav­ba Nový dvůr, sou­so­ší řec­kých bohyň Tři Grá­cie, Kap­le sva­té­ho Huber­ta, Dia­nin chrám (Ren­dez­vous), Bel­ve­der, 8 km vzdá­le­ný zámek Val­ti­ce, Salón vín a Kolo­ná­da – Reist­na (zamek​-led​ni​ce​.cz).

Prv­ní písem­ná zmín­ka o Led­ni­cích (Izg­ru­obi) pochá­zí z roku 1222 (unes​co​-czech​.cz). Od roku 1996 jsou Led­ni­ce zapsá­ny na Sez­nam světo­vé­ho pří­rod­ní­ho a kul­tur­ní­ho dědic­tví UNESCO (led​ni​ce​.cz). Sou­čas­nou podo­bu dal zám­ku novo­go­tic­ký pře­stav­ba ve sty­lu goti­ky v letech 1846 – 1858. Část barok­ních zdí byla zacho­vá­na. Za pozor­nost sto­jí spi­rá­lo­vé scho­diš­tě v kni­hov­ně, kaze­to­vý strop z lipo­vé­ho dře­va v Mod­rém sále, reli­éf stro­mu živo­ta ze slo­no­vi­ny a mra­mo­ro­vé krby (unes​co​-czech​.cz). Akvá­ri­um Mala­wi je sou­čás­tí zám­ku od roku 1993, cel­ko­vý objem akvá­rií a terá­rií činí 40 000 lit­rů (wzd​.cz).

Led­nic­ký zámek se nachá­zí v obci Led­ni­ce na pra­vém bře­hu řeky Dyje. Patří mezi nejk­rás­něj­ší památ­ko­vé kom­ple­xy v Čes­ké repub­li­ce. V roce 1996 byl zapsán na sez­nam světo­vé­ho kul­tur­ní­ho dědic­tví UNESCO (Mar­ti­na Hara­tí­ko­vá). Led­nic­ký zámek je kle­no­tem archi­tek­tu­ry, kte­rý se měnil během sta­le­tí. Původ­ně gotic­ký hrad byl v 17. sto­le­tí pře­sta­věn do barok­ní podo­by a v 19. sto­le­tí do roman­tic­ké­ho sty­lu. Zámek je sym­bo­lem luxu­su a ele­gan­ce, zná­mý boha­tou novo­go­tic­kou výzdo­bou. Inte­ri­é­ry nabí­zí nád­her­né repre­zen­tač­ní sály s vyře­zá­va­ný­mi stro­py a luxus­ním mobi­liá­řem. Sou­čás­tí zám­ku je také roz­sáh­lý skle­ník z 19. sto­le­tí, kte­rý ukrý­vá exo­tic­ké rost­li­ny z celé­ho světa.

Inte­ri­é­ry nabí­ze­jí honos­né sály, vzác­ný náby­tek a umělec­ké sbír­ky. Uni­kát­ní je Mina­ret, posta­ve­ný na pře­lo­mu 18. a 19. sto­le­tí, kte­rý slou­ží jako vyhlíd­ko­vá věž. Celý are­ál tvo­ří roz­sáh­lý park o více než 200 hek­ta­rech, jeden z nej­roz­sáh­lej­ších kra­ji­ná­řs­kých par­ků v Evro­pě. Ins­pi­ro­ván růz­no­ro­dý­mi sty­ly, od anglic­ké­ho par­ku po roman­tic­kou zahra­du, obsa­hu­je umělá i při­ro­ze­ná jeze­ra, mos­ty a pavi­lo­ny. Anglic­ký park při­lé­há k zám­ku a obsa­hu­je sbír­ku rost­lin a dře­vin ze čtyř kon­ti­nen­tů. Are­ál je veřej­nos­ti pří­stup­ný celo­roč­ně. V minu­los­ti býval čas­to zapla­vo­ván řekou Dyjí, a pro­to maji­te­lé necha­li vybu­do­vat vel­ký ryb­ník se sys­té­mem ostrův­ků. Park obsa­hu­je i uni­kát­ní Mina­ret, kte­rý slou­ží jako rozh­led­na ((Mar­tia Klu­cho­vá). Celý are­ál je uni­kát­ní spo­je­ní his­to­rie, kul­tu­ry a pří­ro­dy. Měs­to Led­ni­ce nabí­zí růz­né kul­tur­ní akce, vyni­ka­jí­cí gas­tro­no­mii a pří­věti­vou obsluhu.


Odka­zy


Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, České, Česko, Južné Čechy, Mestá, Mestá, Typ krajiny, Zahraničie

Jindřichův Hradec

Hits: 17

Jin­dři­chův Hra­dec je mes­to v Juho­čes­kom kra­ji Čes­kej repub­li­ky, ležia­ce pri­bliž­ne 43 km seve­ro­vý­chod­ne od Čes­kých Budějo­víc na rie­ke Nežár­ka. S počtom oby­va­te­ľov oko­lo 21 000 je význam­ným kul­túr­nym a his­to­ric­kým cen­trom regi­ó­nu. Prvá písom­ná zmien­ka o Jin­dři­cho­vom Hrad­ci pochá­dza z roku 1220, keď bol na mies­te slo­van­ské­ho hra­dis­ka posta­ve­ný gotic­ký hrad Jin­dři­chom I. Vít­kov­com, zakla­da­te­ľom rodu pánov z Hrad­ca. V polo­vi­ci 13. sto­ro­čia vznik­la pri hra­de osa­da, kto­rá dosta­la meno po svo­jom zakla­da­te­ľo­vi. Súčas­ný názov Jin­dři­chův Hra­dec je dolo­že­ný od roku 1410. V 16. sto­ro­čí, počas vlá­dy posled­ných čle­nov rodu pánov z Hrad­ca, mes­to dosiah­lo vrchol svoj­ho roz­vo­ja. Domy a hrad boli pre­sta­va­né z gotic­ké­ho do rene­sanč­né­ho štý­lu a mes­to sa roz­ší­ri­lo za hrad­by. Po trid­sať­roč­nej voj­ne v roku 1654 bol Jin­dři­chův Hra­dec dru­hým naj­väč­ším mes­tom v Krá­ľov­stve čes­kom s 405 doma­mi. Neskôr však stra­ti­lo poli­tic­ký význam a na kon­ci 17. sto­ro­čia doš­lo aj k hos­po­dár­ske­mu úpad­ku. His­to­ric­ké cen­trum Jin­dři­chov­ho Hrad­ca je mest­skou pamiat­ko­vou rezer­vá­ci­ou, kto­rá zahŕňa námes­tie Mie­ru s pri­ľah­lý­mi ulič­ka­mi a zámok. Medzi domi­nan­ty námes­tia pat­rí býva­lá gotic­ká rad­ni­ca, viac­krát pre­sta­va­ná, a Lan­ge­rov dom, pôvod­ne gotic­ká stav­ba, neskôr pre­sta­va­ná v rene­sanč­nom štý­le (Wiki­pe­dia).

Hrad a zámok Jin­dři­chův Hra­dec je tre­tím naj­väč­ším hrad­ným kom­ple­xom v Čes­kej repub­li­ke po Praž­skom hra­de a zám­ku v Čes­kém Krum­lo­vě. Rozp­res­tie­ra sa na plo­che tak­mer 3 hek­tá­rov a ponú­ka náv­štev­ní­kom pre­hliad­ku vzác­nych inte­ri­é­rov a his­to­ric­kých ume­lec­kých arte­fak­tov (jin​dri​chuvh​ra​dec​.cz). Zámok je pre­sta­va­ný hrad na súto­ku Nežár­ky a Hamer­ské­ho poto­ka. Je národ­nou kul­túr­nou pamiat­kou. Hrad prav­de­po­dob­ne zalo­žil Pře­mysl Ota­kar v prvej polo­vi­ci 13. sto­ro­čia. V 18. sto­ro­čí utr­pe­la stav­ba požiar. K roz­siah­lej rekon­štruk­cii doš­lo až v prvej štvr­ti­ne 20. sto­ro­čia pod vede­ním gró­fa Euge­na Čer­ní­na. Dnes zámok tvo­rí kom­plex, kto­rý zahŕňa aj zámoc­ký pivo­var, mlyn a kožiar­ske objek­ty a objek­ty vod­nej elek­trár­ne. Zámok sa obja­vu­je čas­to aj vo fil­moch, napr. Bat­ho­ry, Z pek­la štěs­tí“ a Tajem­ství sta­ré bam­bit­ky 2“ (Wiki­pe­dia).

Múze­um Jin­dři­choh­ra­dec­ka síd­li v rene­sanč­nej budo­ve, kto­rá bola kedy­si jezu­it­ským semi­ná­rom. Zalo­že­né bolo v roku 1882 a pat­rí medzi naj­star­šie regi­onál­ne múzeá v Čechách. Naj­zná­mej­ším expo­ná­tom sú Krý­zo­vy jes­lič­ky, naj­väč­ší mecha­nic­ký bet­le­hem na sve­te pod­ľa Guin­nes­so­vej kni­hy rekor­dov. Kos­tol svä­té­ho Jána Krs­ti­te­ľa je pôvod­ne gotic­ký kos­tol s pri­ľah­lým kláš­to­rom mino­ri­tov, neskôr slú­žil ako špi­tál. Kos­tol svä­tej Márie Mag­da­lé­ny sa nachá­dza v his­to­ric­kom cen­tre mes­ta. Kos­tol Nane­bov­za­tia Pan­ny Márie je zná­my svo­jou 68,3 m vyso­kou vežou prí­stup­nou verej­nos­ti a 15. polud­ní­kom, kto­rý pre­chá­dza nádvo­rím kos­to­la (Wiki­pe­dia ENG). 

Mes­to leží na súto­ku rie­ky Nežár­ka a poto­ka Hamer­ský potok, pri ryb­ní­ku Vaj­gar s roz­lo­hou 49 ha, kto­rý bol zalo­že­ný v roku 1399. Oko­lie Jin­dři­chov­ho Hrad­ca je boha­té na ryb­ní­ky a lesy, čo posky­tu­je ide­ál­ne pod­mien­ky pre turis­ti­ku a rekre­áciu (Wiki­pe­dia). V blíz­kos­ti mes­ta sa nachá­dza prí­rod­ná rezer­vá­cia Čes­ká Kana­da, zná­ma svo­ji­mi les­mi, jaze­ra­mi a úzko­ko­ľaj­nou želez­ni­cou, kto­rá slú­ži ako turis­tic­ká atrak­cia (visitc​ze​chia​.com). Osob­nos­ti spo­je­né s mes­tom: poli­tik Vla­di­mír Špid­la, ves­lár Vác­lav Cha­lu­pa, fut­ba­lis­ta Karel Pobor­ský, hoke­jis­ti Aleš Kota­lík, Zby­něk Michá­lek (Wiki­pe­dia ENG), Fran­ti­šek II. Rákoc­zi – vod­ca uhor­ské­ho povs­ta­nia v 18. sto­ro­čí, filo­zof a spi­so­va­teľ Sta­ni­slav Komá­rek (Wiki­pe­dia).


Jin­dři­chův Hra­dec is a town in the South Bohe­mian Regi­on of the Czech Repub­lic, loca­ted app­ro­xi­ma­te­ly 43 km nort­he­ast of Čes­ké Budějo­vi­ce on the Nežár­ka River. With a popu­la­ti­on of about 21,000, it is an impor­tant cul­tu­ral and his­to­ri­cal cen­ter of the regi­on. The first writ­ten men­ti­on of Jin­dři­chův Hra­dec dates back to 1220, when a Got­hic cast­le was built on the site of a Sla­vic for­ti­fied sett­le­ment by Jin­dřich I of Vít­kov, the foun­der of the Lords of Hra­dec. In the mid-​13th cen­tu­ry, a sett­le­ment deve­lo­ped near the cast­le, named after its foun­der. The cur­rent name, Jin­dři­chův Hra­dec, has been docu­men­ted sin­ce 1410. During the 16th cen­tu­ry, under the rule of the last mem­bers of the Lords of Hra­dec, the town rea­ched its peak. Hou­ses and the cast­le were rebu­ilt from Got­hic to Renais­san­ce sty­le, and the town expan­ded bey­ond its walls. After the Thir­ty Years’ War, in 1654, Jin­dři­chův Hra­dec beca­me the second-​largest town in the King­dom of Bohe­mia with 405 hou­ses. Howe­ver, it later lost its poli­ti­cal sig­ni­fi­can­ce, and by the late 17th cen­tu­ry, it also faced eco­no­mic dec­li­ne. The his­to­ric cen­ter of Jin­dři­chův Hra­dec is an urban con­ser­va­ti­on area that inc­lu­des Pea­ce Squ­are (Náměs­tí Míru) with its adja­cent stre­ets and the cast­le. Land­marks on the squ­are inc­lu­de the for­mer Got­hic town hall, rebu­ilt mul­tip­le times, and Lan­ger Hou­se, ori­gi­nal­ly a Got­hic struc­tu­re later recons­truc­ted in the Renais­san­ce style.

The cast­le and cha­te­au of Jin­dři­chův Hra­dec is the third-​largest cast­le com­plex in the Czech Repub­lic, after Pra­gue Cast­le and Čes­ký Krum­lov Cast­le. Cove­ring near­ly 3 hec­ta­res, it offers visi­tors a tour of uni­que inte­ri­ors and his­to­ri­cal art arti­facts. The cha­te­au, loca­ted at the con­flu­en­ce of the Nežár­ka River and Hamer­ský Stre­am, is a nati­onal cul­tu­ral monu­ment. The cast­le was like­ly foun­ded by Pře­mysl Ota­kar in the first half of the 13th cen­tu­ry. It suf­fe­red a fire in the 18th cen­tu­ry and under­went exten­si­ve recons­truc­ti­on in the ear­ly 20th cen­tu­ry under Count Eugen Čer­nín. Today, the com­plex inc­lu­des a bre­we­ry, a mill, tan­ning faci­li­ties, and hyd­ro­po­wer buil­dings. The cha­te­au often appe­ars in films, such as Bat­ho­ry, Z pek­la štěs­tí, and Tajem­ství sta­ré bam­bit­ky 2. The Muse­um of Jin­dři­chův Hra­dec is hou­sed in a Renais­san­ce buil­ding that once ser­ved as a Jesu­it semi­na­ry. Foun­ded in 1882, it is one of the oldest regi­onal muse­ums in the Czech Repub­lic. Its most famous exhi­bit is Krýza’s Nati­vi­ty Sce­ne, the world’s lar­gest mecha­ni­cal nati­vi­ty sce­ne accor­ding to the Guin­ness World Records.

The Church of St. John the Bap­tist, ori­gi­nal­ly a Got­hic church with an adjo­ining Mino­ri­te monas­te­ry, later ser­ved as a hos­pi­tal. The Church of St. Mary Mag­da­le­ne is loca­ted in the town’s his­to­ri­cal cen­ter. The Church of the Assump­ti­on of the Vir­gin Mary is notab­le for its 68.3‑meter tower, open to the pub­lic, and the 15th meri­dian pas­sing through its cour­ty­ard. The town lies at the con­flu­en­ce of the Nežár­ka River and Hamer­ský Stre­am, near Vaj­gar Pond, which covers 49 hec­ta­res and was estab­lis­hed in 1399. The sur­roun­ding area is rich in ponds and forests, offe­ring ide­al con­di­ti­ons for tou­rism and rec­re­a­ti­on. Near­by is the Čes­ká Kana­da Natu­re Reser­ve, kno­wn for its forests, lakes, and narrow-​gauge rai­lway, which ser­ves as a tou­rist att­rac­ti­on. Notab­le per­so­na­li­ties asso­cia­ted with the town inc­lu­de poli­ti­cian Vla­di­mír Špid­la, rower Vác­lav Cha­lu­pa, foot­bal­ler Karel Pobor­ský, hoc­key pla­y­ers Aleš Kota­lík and Zby­něk Michá­lek, Fran­cis II Rákóc­zi (lea­der of the Hun­ga­rian upri­sing in the 18th cen­tu­ry), and phi­lo­sop­her and wri­ter Sta­ni­slav Komárek.


Jin­dři­chův Hra­dec je měs­to v Jiho­čes­kém kra­ji Čes­ké repub­li­ky, leží­cí přib­liž­ně 43 km seve­ro­vý­chod­ně od Čes­kých Budějo­vic na řece Nežár­ce. S počtem oby­va­tel oko­lo 21 000 je význam­ným kul­tur­ním a his­to­ric­kým cen­trem regi­onu. Prv­ní písem­ná zmín­ka o Jin­dři­cho­vě Hrad­ci pochá­zí z roku 1220, kdy na mís­tě slo­van­ské­ho hra­diš­tě posta­vil gotic­ký hrad Jin­dřich I. Vít­ko­vec, zakla­da­tel rodu pánů z Hrad­ce. V polo­vi­ně 13. sto­le­tí vznik­la u hra­du osa­da, kte­rá dosta­la jmé­no po svém zakla­da­te­li. Sou­čas­ný název Jin­dři­chův Hra­dec je dolo­žen od roku 1410. V 16. sto­le­tí, za vlá­dy posled­ních čle­nů rodu pánů z Hrad­ce, měs­to dosáh­lo vrcho­lu své­ho roz­vo­je. Domy a hrad byly pře­sta­věny z gotic­ké­ho do rene­sanč­ní­ho sty­lu a měs­to se roz­ší­ři­lo za hrad­by. Po tři­ce­ti­le­té vál­ce v roce 1654 byl Jin­dři­chův Hra­dec dru­hým nej­vět­ším měs­tem v Krá­lov­ství čes­kém s 405 domy. Později však ztra­til poli­tic­ký význam a na kon­ci 17. sto­le­tí doš­lo i k hos­po­dá­řs­ké­mu úpadku.

His­to­ric­ké cen­trum Jin­dři­cho­va Hrad­ce je měst­skou památ­ko­vou rezer­va­cí, kte­rá zahr­nu­je náměs­tí Míru s při­leh­lý­mi ulič­ka­mi a zámek. Mezi domi­nan­ty náměs­tí patří býva­lá gotic­ká rad­ni­ce, něko­li­krát pře­sta­věná, a Lan­ge­rův dům, původ­ně gotic­ká stav­ba, později pře­sta­věná v rene­sanč­ním stylu.

Hrad a zámek Jin­dři­chův Hra­dec je tře­tím nej­vět­ším hrad­ním kom­ple­xem v Čes­ké repub­li­ce po Praž­ském hra­dě a zám­ku v Čes­kém Krum­lo­vě. Rozk­lá­dá se na plo­še téměř 3 hek­ta­rů a nabí­zí návš­těv­ní­kům proh­líd­ku vzác­ných inte­ri­é­rů a his­to­ric­kých umělec­kých arte­fak­tů. Zámek se nachá­zí na sou­to­ku Nežár­ky a Hamer­ské­ho poto­ka a je národ­ní kul­tur­ní památ­kou. Hrad prav­děpo­dob­ně zalo­žil Pře­mysl Ota­kar v prv­ní polo­vi­ně 13. sto­le­tí. V 18. sto­le­tí utr­pěl stav­ba požár a k roz­sáh­lé rekons­truk­ci doš­lo až na počát­ku 20. sto­le­tí pod vede­ním hra­běte Euge­na Čer­ní­na. Dnes are­ál zahr­nu­je také zámec­ký pivo­var, mlýn, kože­luž­ské objek­ty a objek­ty vod­ní elek­trár­ny. Zámek se čas­to obje­vu­je ve fil­mech, napří­klad Bat­ho­ry, Z pek­la štěs­tíTajem­ství sta­ré bam­bit­ky 2.

Muze­um Jin­dři­choh­ra­dec­ka síd­lí v rene­sanč­ní budo­vě, kte­rá byla kdy­si jezu­it­ským semi­ná­řem. Zalo­že­no bylo v roce 1882 a patří mezi nej­star­ší regi­onál­ní muzea v Čechách. Nej­zná­měj­ším expo­ná­tem jsou Krý­zo­vy jes­lič­ky, nej­vět­ší mecha­nic­ký bet­lém na světě pod­le Guin­nes­so­vy kni­hy rekordů.

Měs­to leží na sou­to­ku řeky Nežár­ky a Hamer­ské­ho poto­ka, u ryb­ní­ka Vaj­gar s roz­lo­hou 49 ha, kte­rý byl zalo­žen v roce 1399. Oko­lí Jin­dři­cho­va Hrad­ce je boha­té na ryb­ní­ky a lesy, což posky­tu­je ide­ál­ní pod­mín­ky pro turis­ti­ku a rekre­a­ci. Neda­le­ko měs­ta se nachá­zí pří­rod­ní rezer­va­ce Čes­ká Kana­da, zná­má svý­mi lesy, jeze­ry a úzko­ko­lej­nou želez­ni­cí, kte­rá slou­ží jako turis­tic­ká atrakce.

K význam­ným osob­nos­tem spo­je­ným s měs­tem patří poli­tik Vla­di­mír Špid­la, ves­lař Vác­lav Cha­lu­pa, fot­ba­lis­ta Karel Pobor­ský, hoke­jis­té Aleš Kota­lík a Zby­něk Michá­lek, Fran­ti­šek II. Rákoc­zi (vůd­ce uher­ské­ho povs­tá­ní v 18. sto­le­tí) a filo­zof a spi­so­va­tel Sta­ni­slav Komárek.


Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Česko, Južná Morava, Moravské, Mosty, Neživé, Obce, Stavby, Zahraničie

Černvír

Hits: 26

Čern­vír je obec nachá­dza­jú­ca sa v okre­se Brno-​venkov v Jiho­mo­rav­skom kra­ji, pri­bliž­ne 12 kilo­met­rov seve­ro­zá­pad­ne od Tiš­no­va. Leží v Hor­nos­vra­tec­kej vrcho­vi­ne, v prí­rod­nom par­ku Svra­tec­ká hor­na­ti­na, a rozp­res­tie­ra sa v údo­lí rie­ky Svrat­ky v nad­mor­skej výš­ke 315 met­rov. Prvá písom­ná zmien­ka o Čern­ví­re pochá­dza z roku 1285. V 14. sto­ro­čí bol Čern­vír roz­de­le­ný medzi via­ce­rých zema­nov, medzi kto­rý­mi boli Filip z Čern­ví­ru, Petr z Čern­ví­ru a jeho brat Art­leb z Kle­čan (Wiki­pe­dia CS). Obec je zná­ma svo­ji­mi dvo­ma význam­ný­mi his­to­ric­ký­mi pamiat­ka­mi. Prvou z nich je kos­tol Nane­bov­za­tia Pan­ny Márie, kto­rý pat­rí medzi naj­po­zo­ru­hod­nej­šie sta­veb­né pamiat­ky v Čes­kej repub­li­ke. Sto­jí na najuž­šej sever­nej čas­ti skal­né­ho ostro­hu nad rie­kou Svrat­kou, obklo­pe­ný úzkym pod­ko­vo­vi­tým cin­to­rí­nom a prie­s­trans­tvom pred kos­to­lom lemo­va­ným zo západ­nej stra­ny pras­ta­rý­mi lipa­mi. Vo vnút­ri sa nachá­dza­jú vzác­ne rez­bár­ske prá­ce a gotic­ké násten­né maľ­by. Kos­tol bol posta­ve­ný prav­de­po­dob­ne oko­lo roku 1228 (cern​vir​.cz). Dru­hou význam­nou pamiat­kou je uni­kát­ny kry­tý dre­ve­ný most cez rie­ku Svrat­ku. Ten­to trá­mo­vý most bol posta­ve­ný v roku 1718 a je naj­star­ším docho­va­ným kry­tým dre­ve­ným mos­tom na Mora­ve. Je dlhý 32 met­rov, širo­ký 2,6 met­ra a jeho mos­tov­ka sa nachá­dza v prie­mer­nej výš­ke 4 met­re nad hla­di­nou rie­ky (udo​li​his​to​rie​.cz). Bol využí­va­ný do roku 1954. Obec Čern­vír pat­rí ku naj­star­ším na východ­nom sva­hu Čes­ko­mo­rav­skej vrcho­vi­ny. Už v 13. sto­ro­čí tu asi stá­lo hra­dis­ko, pev­nosť a román­sky kostol.


Čern­vír is a muni­ci­pa­li­ty loca­ted in the Brno-​venkov dis­trict in the South Mora­vian Regi­on, app­ro­xi­ma­te­ly 12 kilo­me­ters nort­hwest of Tiš­nov. It lies in the Hor­nos­vra­tec­ká High­lands, wit­hin the Svra­tec­ká High­lands Natu­re Park, and stret­ches along the val­ley of the Svrat­ka River at an alti­tu­de of 315 meters abo­ve sea level. The first writ­ten men­ti­on of Čern­vír dates back to 1285. In the 14th cen­tu­ry, Čern­vír was divi­ded among seve­ral nob­le­men, inc­lu­ding Filip of Čern­vír, Petr of Čern­vír, and his brot­her Art­leb of Kle­ča­ny (Wiki­pe­dia CS).

The muni­ci­pa­li­ty is reno­wned for its two sig­ni­fi­cant his­to­ri­cal land­marks. The first is the Church of the Assump­ti­on of the Vir­gin Mary, which is among the most remar­kab­le archi­tec­tu­ral monu­ments in the Czech Repub­lic. It stands on the nar­ro­west nort­hern part of a roc­ky pro­mon­to­ry abo­ve the Svrat­ka River, sur­roun­ded by a nar­row horseshoe-​shaped ceme­te­ry and a spa­ce in front of the church lined with ancient lime tre­es on the wes­tern side. Insi­de, the­re are valu­ab­le car­vings and Got­hic wall pain­tings. The church was like­ly built around 1228 (cern​vir​.cz). The second sig­ni­fi­cant land­mark is a uni­que cove­red wooden brid­ge over the Svrat­ka River. This beam brid­ge was built in 1718 and is the oldest pre­ser­ved cove­red wooden brid­ge in Mora­via. It is 32 meters long, 2.6 meters wide, and its brid­ge deck is loca­ted at an ave­ra­ge height of 4 meters abo­ve the river (udo​li​his​to​rie​.cz). It was used until 1954. The vil­la­ge of Čern­vír is among the oldest on the eas­tern slo­pe of the Bohemian-​Moravian High­lands. As ear­ly as the 13th cen­tu­ry, the­re was like­ly a for­ti­fied sett­le­ment, a stron­ghold, and a Roma­ne­sque church here.


Čern­vír je obec nachá­ze­jí­cí se v okre­se Brno-​venkov v Jiho­mo­rav­ském kra­ji, přib­liž­ně 12 kilo­met­rů seve­ro­zá­pad­ně od Tiš­no­va. Leží v Hor­nos­vra­tec­ké vrcho­vi­ně, v pří­rod­ním par­ku Svra­tec­ká hor­na­ti­na, a rozp­ros­tí­rá se v údo­lí řeky Svrat­ky v nad­mo­řs­ké výš­ce 315 met­rů. Prv­ní písem­ná zmín­ka o Čern­ví­ru pochá­zí z roku 1285. Ve 14. sto­le­tí byl Čern­vír roz­dělen mezi něko­lik zema­nů, mezi nimiž byli Filip z Čern­ví­ru, Petr z Čern­ví­ru a jeho bratr Art­leb z Kle­čan (Wiki­pe­dia CS).

Obec je zná­má svý­mi dvěma význam­ný­mi his­to­ric­ký­mi památ­ka­mi. Prv­ní z nich je kos­tel Nane­bev­ze­tí Pan­ny Marie, kte­rý patří mezi nej­po­zo­ru­hod­něj­ší sta­veb­ní památ­ky v Čes­ké repub­li­ce. Sto­jí na nejuž­něj­ší sever­ní čás­ti skal­ní­ho ostro­hu nad řekou Svrat­kou, obklo­pen úzkým pod­ko­vo­vi­tým hřbi­to­vem a pro­s­trans­tvím před kos­te­lem, lemo­va­ným ze západ­ní stra­ny pras­ta­rý­mi lípa­mi. Uvni­tř se nachá­ze­jí vzác­né řez­bá­řs­ké prá­ce a gotic­ké nástěn­né mal­by. Kos­tel byl prav­děpo­dob­ně posta­ven kolem roku 1228 (cern​vir​.cz). Dru­hou význam­nou památ­kou je uni­kát­ní kry­tý dře­věný most přes řeku Svrat­ku. Ten­to trá­mo­vý most byl posta­ven v roce 1718 a je nej­star­ším docho­va­ným kry­tým dře­věným mos­tem na Mora­vě. Je dlou­hý 32 met­rů, širo­ký 2,6 met­ru a jeho mos­tov­ka se nachá­zí v průměr­né výš­ce 4 met­ry nad hla­di­nou řeky (udo​li​his​to​rie​.cz). Byl využí­ván do roku 1954. Obec Čern­vír patří k nej­star­ším na východ­ním sva­hu Čes­ko­mo­rav­ské vrcho­vi­ny. Již ve 13. sto­le­tí zde prav­děpo­dob­ně stá­lo hra­dis­ko, tvrz a román­ský kostel.

Use Facebook to Comment on this Post