Krajina, Česko, Moravské, Obce, Severná Morava, Zahraničie

Štramberk – valašský Betlehem

skala
Hits: 120

Štram­berk je krás­ne mes­teč­ko nachá­dza­jú­ce sa v pod­ho­rí Bes­kýd na seve­re Mora­vy (stram​berk​.cz). Na úpä­tí Bie­lej hory, výbež­kov Ska­liek, Zámoc­ké­ho vrch a Kotú­ča (Aleš Dur­čak – Infor­mač­ná tabu­ľa). Prvá písom­ná zmien­ka o Štram­ber­ku pochá­dza z roku 1211. Kon­com 13. sto­ro­čia bol na vrchu nad mes­tom posta­ve­ný hrad, z kto­ré­ho sa dodnes zacho­va­la domi­nan­ta mes­ta – veža zva­ná Trú­ba (stram​berk​.cz). Je mož­né že hrad bol posta­ve­ný na pro­ti­ľah­lom kop­ci Kotúč. Nie­sol aj pome­no­va­nie cas­trum Stral­len­berg (Aleš Dur­čak – Infor­mač­ná tabuľa).

V roku 1359 zalo­žil morav­ský markg­róf Ján Jin­dřich Luxem­bur­ský na mies­te osa­dy mes­to Štram­berk. Počas 15. sto­ro­čia sa Štram­berk stal cen­trom Morav­skej cir­kvi. V roku 1624 pre­šlo mes­to do vlast­níc­tva jezu­itov. Počas trid­sať­roč­nej voj­ny bolo mes­to viac­krát napad­nu­té a zni­če­né, čo vied­lo k výraz­né­mu poško­de­niu hra­du. V roku 1783 sa pred­ná časť hra­du zrú­ti­la a jeho muri­vo bolo rozo­bra­té. V dru­hej polo­vi­ci 19. sto­ro­čia zača­la v oblas­ti ťaž­ba vápen­ca, čo pris­pe­lo k hos­po­dár­ske­mu ras­tu mes­ta. V roku 1881 bola otvo­re­ná želez­nič­ná trať, kto­rá ešte viac pod­po­ri­la roz­voj Štram­ber­ka. Napriek tomu, že mes­to bolo úpl­ne čes­ké, bolo v rokoch 1938 – 1945 anek­to­va­né nacis­tic­kým Nemec­kom (stram​berk​.cz).

Zo Štram­ber­skej Trú­by sa nasky­tá nád­her­ný výhľad na celé oko­lie. V blíz­kos­ti veže sa nachá­dza aj amfi­te­áter, kde sa počas roka kona­jú rôz­ne kul­túr­ne podu­ja­tia. V oko­lí Štram­ber­ku Národ­ná prí­rod­ná pamiat­ka Šip­ka – jas­ky­ňa, v kto­rej boli obja­ve­né pozos­tat­ky nean­der­tál­ske­ho člo­ve­ka. Jed­ným z naj­väč­ších láka­diel Štram­ber­ka je jeho zacho­va­lá ľudo­vá archi­tek­tú­ra. V cen­tre mes­ta náj­de­te množ­stvo dre­ve­ných domov z 18. a 19. sto­ro­čia, kto­ré dodá­va­jú mes­tu neopa­ko­va­teľ­ný ráz. Prá­ve pre túto jedi­neč­nú atmo­sfé­ru sa Štram­ber­ku čas­to hovo­rí ​“Valaš­ský Bet­le­hem”. Kaž­do­roč­ne sa tu kona­jú rôz­ne folk­lór­ne fes­ti­va­ly, jar­mo­ky a reme­sel­né trhy, kde môže­te spoz­nať miest­ne zvy­ky a tra­dí­cie. Mes­to je tiež domo­vom nie­koľ­kých múzeí, vrá­ta­ne Múzea Zdeň­ka Buria­na, zná­me­ho ilus­trá­to­ra pra­ve­ku. Náv­šte­va Štram­ber­ka by nebo­la kom­plet­ná bez ochut­na­nia miest­nej špe­cia­li­ty – Štram­ber­ských uší. Ide o slad­ké peči­vo z medo­vé­ho ces­ta, tva­ro­va­né do podo­by ucha. Legen­da hovo­rí, že toto peči­vo pri­po­mí­na uši tatár­skych bojov­ní­kov, kto­rých miest­ni oby­va­te­lia pora­zi­li v 13. sto­ro­čí (Wiki­pe­dia).

Medzi osob­nos­ti Štram­ber­ku pat­rí: bás­nik a pro­zaik Peter Bez­ruč, maliar a ilus­trá­tor Zde­něk Burian, hudob­ný skla­da­teľ Leoš Janá­ček (stram​berk​.cz). Rodá­ci: ces­to­va­teľ, spi­so­va­teľ a repor­tér Jiří Han­zel­ka (stram​berk​.sk).

Štram­berk is a beau­ti­ful town loca­ted in the foot­hills of the Bes­kids in nort­hern Mora­via (stram​berk​.cz). It lies at the foot of Bílá hora, the Ska­lí­ky rid­ges, Zámec­ký vrch, and Kotouč (Aleš Dur­čak – Infor­ma­ti­on Board). The first writ­ten men­ti­on of Štram­berk dates back to 1211. At the end of the 13th cen­tu­ry, a cast­le was built on the hill abo­ve the town, and its domi­nant fea­tu­re – a tower cal­led Trú­ba – has been pre­ser­ved to this day (stram​berk​.cz). It is possib­le that the cast­le was ori­gi­nal­ly built on the oppo­si­te hill, Kotouč. It was also kno­wn as cas­trum Stral­len­berg (Aleš Dur­čak – Infor­ma­ti­on Board).

In 1359, Mar­gra­ve John Hen­ry of Luxem­bourg foun­ded the town of Štram­berk on the site of a for­mer sett­le­ment. During the 15th cen­tu­ry, Štram­berk beca­me a cen­ter of the Mora­vian Church. In 1624, the town came under the owners­hip of the Jesu­its. During the Thir­ty Years’ War, the town was repe­a­ted­ly attac­ked and des­tro­y­ed, lea­ding to sig­ni­fi­cant dama­ge to the cast­le. In 1783, the front part of the cast­le col­lap­sed, and its mason­ry was dis­man­tled. In the second half of the 19th cen­tu­ry, limes­to­ne mining began in the area, con­tri­bu­ting to the eco­no­mic gro­wth of the town. In 1881, a rai­lway line was ope­ned, furt­her sup­por­ting Štramberk’s deve­lop­ment. Alt­hough the town was enti­re­ly Czech, it was anne­xed by Nazi Ger­ma­ny bet­we­en 1938 and 1945 (stram​berk​.cz).

From the Štram­berk Trú­ba tower, the­re is a bre­ath­ta­king view of the enti­re sur­roun­ding area. Near the tower is an amp­hit­he­a­ter whe­re vari­ous cul­tu­ral events are held throug­hout the year. In the vici­ni­ty of Štram­berk lies the Nati­onal Natu­ral Monu­ment Šip­ka – a cave whe­re remains of a Nean­dert­hal human were dis­co­ve­red. One of the big­gest att­rac­ti­ons of Štram­berk is its well-​preserved folk archi­tec­tu­re. In the town cen­ter, you will find many wooden hou­ses from the 18th and 19th cen­tu­ries, giving the town its uni­que cha­rac­ter. Becau­se of this spe­cial atmo­sp­he­re, Štram­berk is often cal­led the ​“Wal­la­chian Bet­hle­hem.” Vari­ous folk­lo­re fes­ti­vals, fairs, and craft mar­kets are held here annu­al­ly, whe­re visi­tors can learn about local cus­toms and tra­di­ti­ons. The town is also home to seve­ral muse­ums, inc­lu­ding the Muse­um of Zde­něk Burian, a reno­wned pre­his­to­ric illu­stra­tor. A visit to Štram­berk would not be com­ple­te wit­hout tas­ting its local spe­cial­ty – Štram­berk Ears. The­se are swe­et pas­tries made from honey dough, sha­ped like an ear. Accor­ding to legend, this pas­try resem­bles the ears of Tatar war­ri­ors who were defe­a­ted by the local inha­bi­tants in the 13th cen­tu­ry (Wiki­pe­dia).

Notab­le figu­res of Štram­berk inc­lu­de poet and pro­se wri­ter Peter Bez­ruč, pain­ter and illu­stra­tor Zde­něk Burian, and com­po­ser Leoš Janá­ček (stram​berk​.cz). Nati­ves of the town inc­lu­de tra­ve­ler, wri­ter, and jour­na­list Jiří Han­zel­ka (stram​berk​.sk).

Štram­berk to pięk­ne mias­tecz­ko poło­żo­ne u pod­nó­ża Bes­ki­dów na półno­cy Moraw (stram​berk​.cz). Leży u pod­nó­ża Bia­łej Góry, pas­ma Ska­lí­ky, Zámec­ký vrch i Kotouč (Aleš Dur­čak – Tab­li­ca Infor­ma­cyj­na). Pier­ws­za pisem­na wzmian­ka o Štram­ber­ku pocho­dzi z 1211 roku. Pod koniec XIII wie­ku na wzgór­zu nad mias­tem zbu­do­wa­no zamek, któ­re­go domi­nu­jącą częścią do dziś pozos­ta­je wie­ża zwa­na Trú­ba (stram​berk​.cz). Możli­we, że zamek został pier­wot­nie wznie­si­ony na prze­ci­wle­głym wzgór­zu Kotouč. Był również zna­ny pod nazwą cas­trum Stral­len­berg (Aleš Dur­čak – Tab­li­ca Informacyjna).

W 1359 roku mar­gra­bia mora­ws­ki Jan Hen­ryk Luk­sem­bur­ski zało­żył mias­to Štram­berk w miejs­cu wcze­śniejs­zej osa­dy. W XV wie­ku Štram­berk stał się cen­trum Kości­oła Mora­ws­kie­go. W 1624 roku mias­to przes­zło na włas­no­ść jezu­itów. Podc­zas woj­ny trzy­dzies­to­let­niej mias­to było wie­lok­rot­nie ata­ko­wa­ne i niszc­zo­ne, co dopro­wa­dzi­ło do znacz­nych zniszc­zeń zamku. W 1783 roku przed­nia część zamku zawa­li­ła się, a jego mury zosta­ły rozeb­ra­ne. W dru­giej poło­wie XIX wie­ku w oko­li­cy roz­poc­zęto wydo­by­cie wapie­nia, co przyc­zy­ni­ło się do wzros­tu gos­po­darc­ze­go mias­ta. W 1881 roku otwar­to linię kole­jo­wą, któ­ra jeszc­ze bar­dziej wspie­ra­ła rozwój Štram­ber­ka. Mimo że mias­to było całko­wi­cie czes­kie, zosta­ło w latach 1938 – 1945 anek­to­wa­ne przez nazis­to­ws­kie Niem­cy (stram​berk​.cz).

Z wie­ży Štram­ber­skiej Trú­by roz­tac­za się zapie­ra­jący dech w pier­siach widok na całą oko­li­cę. W pobli­żu wie­ży znaj­du­je się amfi­te­atr, w któ­rym przez cały rok odby­wa­ją się różne wydar­ze­nia kul­tu­ral­ne. W oko­li­cach Štram­ber­ka znaj­du­je się Naro­do­wy Pomnik Przy­ro­dy Šip­ka – jas­ki­nia, w któ­rej odkry­to szc­ząt­ki czło­wie­ka nean­der­tal­skie­go. Jed­ną z naj­wi­ęks­zych atrakc­ji Štram­ber­ka jest jego dobr­ze zacho­wa­na archi­tek­tu­ra ludo­wa. W cen­trum mias­ta można zna­le­źć wie­le dre­wnia­nych domów z XVIII i XIX wie­ku, któ­re nada­ją mias­tu nie­po­wtar­zal­ny cha­rak­ter. Ze wzg­lędu na tę wyjąt­ko­wą atmo­s­fe­rę Štram­berk nazy­wa­ny jest częs­to ​“Wołos­kim Bet­le­jem”. Co roku odby­wa­ją się tutaj różne fes­ti­wa­le folk­lo­rys­tycz­ne, jar­mar­ki i tar­gi rze­mie­śl­nic­ze, gdzie można poznać lokal­ne zwyc­za­je i tra­dyc­je. Mias­to jest także sie­dzi­bą kil­ku muze­ów, w tym Muze­um Zdeň­ka Buria­na, zna­ne­go ilu­stra­to­ra pre­his­to­rii. Wizy­ta w Štram­ber­ku nie była­by kom­plet­na bez spró­bo­wa­nia lokal­ne­go spec­ja­łu – Štram­ber­skich Uszu. Są to słod­kie wypie­ki z cias­ta miodo­we­go, ufor­mo­wa­ne w ksz­ta­łt ucha. Legen­da gło­si, że cias­t­ka te przy­po­mi­na­ją uszy tatar­skich wojo­wni­ków, któ­rych miejs­co­wi miesz­ka­ńcy poko­na­li w XIII wie­ku (Wiki­pe­dia).

Do zna­nych posta­ci zwi­ąza­nych z Štram­ber­kiem nale­żą: poeta i pro­zaik Peter Bez­ruč, malarz i ilu­stra­tor Zde­něk Burian oraz kom­po­zy­tor Leoš Janá­ček (stram​berk​.cz). Zna­ni miesz­ka­ńcy: pod­ró­żnik, pisarz i repor­ter Jiří Han­zel­ka (stram​berk​.sk).

Štram­berk je krás­né měs­teč­ko nachá­ze­jí­cí se v pod­hůří Bes­kyd na seve­ru Mora­vy (stram​berk​.cz). Leží na úpa­tí Bílé hory, výběž­ků Ska­liek, Zámec­ké­ho vrchu a Kotú­če (Aleš Dur­čak – Infor­mač­ní tabu­le). Prv­ní písem­ná zmín­ka o Štram­ber­ku pochá­zí z roku 1211. Kon­cem 13. sto­le­tí byl na vrchu nad měs­tem posta­ven hrad, z něhož se dodnes zacho­va­la domi­nan­ta měs­ta – věž zva­ná Trú­ba (stram​berk​.cz). Je mož­né, že hrad byl posta­ven na pro­ti­leh­lém kop­ci Kotúč. Nesl také ozna­če­ní cas­trum Stral­len­berg (Aleš Dur­čak – Infor­mač­ní tabule).

V roce 1359 zalo­žil morav­ský mark­ra­bě Jan Jin­dřich Lucem­bur­ský na mís­tě osa­dy měs­to Štram­berk. Během 15. sto­le­tí se Štram­berk stal cen­trem Morav­ské cír­kve. V roce 1624 přeš­lo měs­to do vlast­nic­tví jezu­itů. Během tři­ce­ti­le­té vál­ky bylo měs­to něko­li­krát napa­de­no a zni­če­no, což ved­lo k výraz­né­mu poško­ze­ní hra­du. V roce 1783 se před­ní část hra­du zří­ti­la a jeho zdi­vo bylo rozeb­rá­no. Ve dru­hé polo­vi­ně 19. sto­le­tí zača­la v oblas­ti těž­ba vápen­ce, což přis­pělo k hos­po­dá­řs­ké­mu růs­tu měs­ta. V roce 1881 byla ote­vře­na želez­nič­ní trať, kte­rá ješ­tě více pod­po­ři­la roz­voj Štram­ber­ku. Přes­to­že měs­to bylo zce­la čes­ké, bylo v letech 1938 – 1945 ane­xo­vá­no nacis­tic­kým Němec­kem (stram​berk​.cz).

Ze Štram­ber­ské Trú­by se naský­tá nád­her­ný výhled na celé oko­lí. V blíz­kos­ti věže se nachá­zí také amfi­te­átr, kde se během roku kona­jí růz­né kul­tur­ní akce. V oko­lí Štram­ber­ku se nachá­zí Národ­ní pří­rod­ní památ­ka Šip­ka – jes­ky­ně, v níž byly obje­ve­ny pozůs­tat­ky nean­der­tál­ské­ho člo­věka. Jed­ním z nej­vět­ších láka­del Štram­ber­ku je jeho zacho­va­lá lido­vá archi­tek­tu­ra. V cen­tru měs­ta naj­de­te množ­ství dře­věných domů z 18. a 19. sto­le­tí, kte­ré dodá­va­jí měs­tu neopa­ko­va­tel­ný ráz. Prá­vě pro tuto jedi­neč­nou atmo­sfé­ru se Štram­ber­ku čas­to říká ​“Valaš­ský Bet­lém”. Kaž­do­roč­ně se zde kona­jí růz­né folk­lór­ní fes­ti­va­ly, jar­mar­ky a řeme­sl­né trhy, kde může­te poznat míst­ní zvy­ky a tra­di­ce. Měs­to je také domo­vem něko­li­ka muzeí, včet­ně Muzea Zdeň­ka Buria­na, zná­mé­ho ilus­trá­to­ra pra­věku. Návš­těva Štram­ber­ku by neby­la kom­plet­ní bez ochut­ná­ní míst­ní spe­cia­li­ty – Štram­ber­ských uší. Jed­ná se o slad­ké peči­vo z medo­vé­ho těs­ta, tva­ro­va­né do podo­by ucha. Legen­da pra­ví, že toto peči­vo při­po­mí­ná uši tatar­ských bojov­ní­ků, kte­ré míst­ní oby­va­te­lé pora­zi­li ve 13. sto­le­tí (Wiki­pe­dia).

Mezi osob­nos­ti Štram­ber­ku patří: bás­ník a pro­zaik Petr Bez­ruč, malíř a ilus­trá­tor Zde­něk Burian, hudeb­ní skla­da­tel Leoš Janá­ček (stram​berk​.cz). Rodá­ci: ces­to­va­tel, spi­so­va­tel a repor­tér Jiří Han­zel­ka (stram​berk​.sk).

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Česko, Južná Morava, Kostoly, Moravské, Neživé, Obce, Stavby, Zahraničie

Předklášteří – brána nebies

skala
Hits: 97

Předk­láš­te­ří je obec na juž­nej Mora­ve, pri­bliž­ne 23 kilo­met­rov seve­ro­zá­pad­ne od Brna, v blíz­kos­ti mes­ta Tiš­nov. S počtom oby­va­te­ľov oko­lo 1 500 sa rozp­res­tie­ra na roz­hra­ní Bos­ko­vic­kej bráz­dy a Kři­ža­nov­skej vrcho­vi­ny, v údo­lí rie­ky Svrat­ky. Prvá písom­ná zmien­ka o oblas­ti Předk­láš­te­ří pochá­dza z roku 1233, keď bola zalo­že­ná cis­ter­cián­ska aba­ty­ša Por­ta coeli krá­ľov­nou Kons­tan­ci­ou Uhor­skou. Samot­ná obec je prvý­krát spo­mí­na­ná v roku 1530. Názov ​“Předk­láš­te­ří” odka­zu­je na polo­hu obce pred kláš­to­rom (cs​.wiki​pe​dia​.org). Domi­nan­tou je kláš­tor Por­ta coeli (v pre­kla­de ​“Brá­na nebies”), kto­rý je jed­nou z naj­výz­nam­nej­ších sta­veb­ných pamia­tok v Čes­kej repub­li­ke. Zalo­že­ný bol v roku 1233 ako žen­ský cis­ter­cián­sky kláš­tor. Kláš­tor je zná­my svo­jím boha­tým gotic­kým por­tá­lom na západ­nom prie­če­lí. V are­áli kláš­to­ra sa nachá­dza aj Pod­ho­rác­ke múze­um (jiz​ni​-mora​va​.cz). V roku 1241 kláš­tor odo­lal mon­go­lom vďa­ka opev­ne­niu. V roku 1424 ale neodo­lal počas husit­ských vojen, bol vyplie­ne­ný, zacho­va­lo sa len pev­né muri­vo chrá­mu. V dru­hej štvr­ti­ne 15. sto­ro­čia vznik­lo na kop­ci Čepič­ka, kilo­me­ter od kláš­to­ra opev­ne­nie, kto­ré dosta­lo názov Pern­štej­nov­ské ope­ve­ne­nie. Počas trid­sať­roč­nej voj­ny 1618 – 1648 bol kláš­tor zru­še­ný (1619) a vyplie­ne­ný v roku 1643 švéd­mi. V roku 1741 si užil prus­ké dran­co­va­nie. V roku 1782 cisár Jozef II. kláš­tor zru­šil a stat­ky kúpil Vilém Mun­dy, kto­rý tu vybu­do­val súken­nú manu­fak­tú­ru. V roku 1901 bol kláš­tor obno­ve­ný a zno­vu­osíd­le­ný cis­ter­cián­ka­mi. Zru­še­ný bol opäť v roku 1950 (Ján Balák). Kos­tol Najs­vä­tej­šej Tro­j­i­ce je posta­ve­ný v nesko­ro­go­tic­kom štý­le. Ved­ľa kos­to­la sa nachá­dza baro­ko­vá már­ni­ca z obdo­bia oko­lo roku 1700 (en​.wiki​pe​dia​.org).

Dnes je Předk­láš­te­ří živou obcou s boha­tým kul­túr­nym živo­tom. V kláš­to­re Por­ta coeli sa pra­vi­del­ne kona­jú kon­cer­ty sak­rál­nej hud­by, kto­ré pri­ťa­hu­jú náv­štev­ní­kov z blíz­ke­ho i vzdia­le­né­ho oko­lia. Obec tiež ponú­ka rôz­ne turis­tic­ké atrak­cie, vrá­ta­ne obno­ve­né­ho kláš­tor­né­ho pivo­va­ru, kto­rý nad­vä­zu­je na stre­do­ve­kú tra­dí­ciu (kudyz​nu​dy​.cz).

Předk­láš­te­ří is a muni­ci­pa­li­ty in South Mora­via, app­ro­xi­ma­te­ly 23 kilo­me­ters nort­hwest of Brno, near the town of Tiš­nov. With a popu­la­ti­on of around 1,500, it is situ­ated at the junc­ti­on of the Bos­ko­vi­ce Fur­row and the Kři­ža­nov High­lands, in the val­ley of the Svrat­ka River. The first writ­ten men­ti­on of the Předk­láš­te­ří area dates back to 1233 when the Cis­ter­cian abbey Por­ta coeli was foun­ded by Que­en Cons­tan­ce of Hun­ga­ry. The muni­ci­pa­li­ty itself was first men­ti­oned in 1530. The name ​“Předk­láš­te­ří” refers to its loca­ti­on in front of the monas­te­ry (cs​.wiki​pe​dia​.org). The domi­nant fea­tu­re of the vil­la­ge is the Por­ta coeli monas­te­ry (trans­la­ted as ​“Gate of Hea­ven”), which is one of the most sig­ni­fi­cant archi­tec­tu­ral monu­ments in the Czech Repub­lic. It was foun­ded in 1233 as a Cis­ter­cian nun­ne­ry. The monas­te­ry is kno­wn for its rich Got­hic por­tal on the wes­tern faça­de. The Pod­ho­rác­ké Muse­um is also loca­ted wit­hin the monas­te­ry grounds (jiz​ni​-mora​va​.cz). In 1241, the monas­te­ry withs­to­od the Mon­gol inva­si­on thanks to its for­ti­fi­ca­ti­ons. Howe­ver, in 1424, it was plun­de­red during the Hus­si­te Wars, lea­ving only the solid mason­ry of the church intact. In the second quar­ter of the 15th cen­tu­ry, for­ti­fi­ca­ti­ons kno­wn as the Pern­štejn For­ti­fi­ca­ti­ons were built on Čepič­ka Hill, one kilo­me­ter from the monas­te­ry. During the Thir­ty Years’ War (1618 – 1648), the monas­te­ry was dis­sol­ved in 1619 and plun­de­red by the Swe­des in 1643. In 1741, it suf­fe­red from Prus­sian looting. In 1782, Empe­ror Joseph II abo­lis­hed the monas­te­ry, and its esta­tes were bought by Vilém Mun­dy, who estab­lis­hed a tex­ti­le manu­fac­to­ry the­re. In 1901, the monas­te­ry was res­to­red and reoc­cu­pied by Cis­ter­cian nuns. Howe­ver, it was dis­sol­ved again in 1950 (Ján Balák). The Church of the Holy Tri­ni­ty is built in the late Got­hic sty­le. Next to the church is a Baro­que char­nel hou­se from around 1700 (en​.wiki​pe​dia​.org).

Today, Předk­láš­te­ří is a live­ly muni­ci­pa­li­ty with a rich cul­tu­ral life. Sac­red music con­certs are regu­lar­ly held at the Por­ta coeli monas­te­ry, att­rac­ting visi­tors from both near and far. The vil­la­ge also offers vari­ous tou­rist att­rac­ti­ons, inc­lu­ding a res­to­red monas­tic bre­we­ry that con­ti­nu­es the medie­val bre­wing tra­di­ti­on (kudyz​nu​dy​.cz).

Předk­láš­te­ří je obec na již­ní Mora­vě, přib­liž­ně 23 kilo­met­rů seve­ro­zá­pad­ně od Brna, v blíz­kos­ti měs­ta Tiš­nov. S počtem oby­va­tel oko­lo 1 500 se rozk­lá­dá na roz­hra­ní Bos­ko­vic­ké bráz­dy a Kři­ža­nov­ské vrcho­vi­ny, v údo­lí řeky Svrat­ky. Prv­ní písem­ná zmín­ka o oblas­ti Předk­láš­te­ří pochá­zí z roku 1233, kdy cis­ter­ciác­kou aba­ty­ši Por­ta coeli zalo­ži­la krá­lov­na Kons­tan­cie Uher­ská. Samot­ná obec je popr­vé zmi­ňo­vá­na v roce 1530. Název ​“Předk­láš­te­ří” odka­zu­je na polo­hu obce před kláš­te­rem (cs​.wiki​pe​dia​.org). Domi­nan­tou obce je kláš­ter Por­ta coeli (v pře­kla­du ​„Brá­na nebes“), kte­rý patří mezi nej­výz­nam­něj­ší sta­veb­ní památ­ky v Čes­ké repub­li­ce. Zalo­žen byl v roce 1233 jako žen­ský cis­ter­ciác­ký kláš­ter. Kláš­ter je zná­mý svým boha­tě zdo­be­ným gotic­kým por­tá­lem na západ­ním průče­lí. V are­álu kláš­te­ra se nachá­zí také Pod­ho­rác­ké muze­um (jiz​ni​-mora​va​.cz). V roce 1241 kláš­ter odo­lal Mon­go­lům díky své­mu opev­nění. V roce 1424 však neodo­lal husit­ským vál­kám, byl vyple­něn a zacho­va­lo se pou­ze pev­né zdi­vo chrá­mu. Ve dru­hé čtvr­ti­ně 15. sto­le­tí vznik­lo na kop­ci Čepič­ka, kilo­metr od kláš­te­ra, opev­nění, kte­ré dosta­lo název Pern­štejn­ské opev­nění. Během tři­ce­ti­le­té vál­ky (1618 – 1648) byl kláš­ter zru­šen (1619) a v roce 1643 vyple­něn Švé­dy. V roce 1741 zažil prus­ké dran­co­vá­ní. V roce 1782 císař Josef II. kláš­ter zru­šil a stat­ky kou­pil Vilém Mun­dy, kte­rý zde vybu­do­val sou­ke­nic­kou manu­fak­tu­ru. V roce 1901 byl kláš­ter obno­ven a zno­vu­osíd­len cis­ter­ciač­ka­mi. Zno­vu byl zru­šen v roce 1950 (Ján Balák). Kos­tel Nejs­větěj­ší Tro­j­i­ce je posta­ven v pozdně gotic­kém sty­lu. Ved­le kos­te­la se nachá­zí barok­ní már­ni­ce z obdo­bí kolem roku 1700 (en​.wiki​pe​dia​.org).

Dnes je Předk­láš­te­ří živou obcí s boha­tým kul­tur­ním živo­tem. V kláš­te­ře Por­ta coeli se pra­vi­del­ně kona­jí kon­cer­ty sak­rál­ní hud­by, kte­ré při­ta­hu­jí návš­těv­ní­ky z blíz­ké­ho i vzdá­le­né­ho oko­lí. Obec také nabí­zí růz­né turis­tic­ké atrak­ce, včet­ně obno­ve­né­ho kláš­ter­ní­ho pivo­va­ru, kte­rý nava­zu­je na stře­do­věkou tra­di­ci vaře­ní piva (kudyz​nu​dy​.cz).

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Česko, Južná Morava, Kostoly, Moravské, Neživé, Obce, Stavby, Zahraničie

Křtiny

skala
Hits: 121

Křti­ny je obec v okre­se Blan­sko, pri­bliž­ne 15 kilo­met­rov seve­ro­vý­chod­ne od cen­tra Brna a 10 kilo­met­rov juho­vý­chod­ne od Blan­ska. S počtom oby­va­te­ľov oko­lo 820 sú pova­žo­va­né za vstup­nú brá­nu do stred­nej čas­ti Morav­ské­ho kra­su a sú zná­me pre­dov­šet­kým ako význam­né marián­ske pút­nic­ké mies­to (cs​.wiki​pe​dia​.org). Ležia na kri­žo­vat­ke nie­koľ­kých údo­lí, vrá­ta­ne hlbo­ké­ho kra­so­vé­ho Jose­fov­ské­ho údo­lia. Medzi naj­výz­nam­nej­šie arche­olo­gic­ké nále­zy z tej­to oblas­ti pat­rí bron­zo­vá soš­ka býka a roz­siah­le halš­tat­ské poh­re­bis­ko v jas­ky­ni Býčí ská­la z obdo­bia oko­lo 500 rokov pred Kris­tom. Prví Slo­va­nia sa do oblas­ti dosta­li v 6. sto­ro­čí. Pri­lá­ka­la ich sem aj želez­ná ruda. V oko­li­tých lesoch boli obja­ve­né pozos­tat­ky pri­mi­tív­nych vyso­kých pecí z 8. sto­ro­čia. Výro­ba žele­za sa tu udr­ža­la až do kon­ca 19. sto­ro­čia a stá­la pri zro­de prie­my­sel­ných pod­ni­kov v blíz­kych mes­tách, ako sú Ada­mov a Blan­sko (krti​ny​.cz). Prvá písom­ná zmien­ka o Křti­nách pochá­dza z 24. sep­tem­bra 1237 (krti​ny​.cz). Pod­ľa poves­ti v miest­nom údo­lí krs­ti­li svä­tí Cyril a Metod prvých morav­ských kres­ťa­nov, čo dalo obci jej názov (obje​vuj​pa​mat​ky​.cz). Počas husit­ských vojen bol miest­ny kláš­tor v roku 1423 vypá­le­ný. Po voj­nách boli Křti­ny nie­koľ­ko­krát vyplie­ne­né, naj­mä počas trid­sať­roč­nej voj­ny. V rokoch 1830 až 1854 boli Křti­ny majet­kom rodu Diet­richs­te­i­nov­cov. Křti­ny sú jed­ným z naj­star­ších marián­skych pút­nic­kých miest na Mora­ve. Domi­nan­tou obce je baro­ko­vý kos­tol Pan­ny Márie, kto­rý bol vybu­do­va­ný v prvej polo­vi­ci 18. sto­ro­čia pod­ľa návrhu archi­tek­ta Jana Bla­že­ja Santiniho-​Aichela. Ten­to monu­men­tál­ny chrám je pova­žo­va­ný za per­lu baro­ko­vej archi­tek­tú­ry a je chrá­ne­ný ako národ­ná kul­túr­na pamiat­ka (cs​.wiki​pe​dia​.org). V inte­ri­é­ri kos­to­la sa nachá­dza gotic­ká socha Pan­ny Márie Křtin­skej z roku 1340, kto­rá je cie­ľom mno­hých pút­ni­kov. Kos­tol je zná­my aj svo­jou výni­moč­nou akus­ti­kou a pra­vi­del­ne sa tu kona­jú kon­cer­ty duchov­nej hud­by (kudyz​nu​dy​.cz). Nachá­dzal sa tu aj žen­ský kláš­tor, kto­rý pod­ľa legen­dy v roku 1423 zni­či­li husi­ti (hadi​vad​lo​.cz). V pod­ze­mí kos­to­la bola obja­ve­ná a sprí­stup­ne­ná roz­siah­la kost­ni­ca, v kto­rej sú pozos­tat­ky sto­viek stre­do­ve­kých oby­va­te­ľov. Avšak nachá­dza sa tam aj nie­koľ­ko lebiek vyzdo­be­ných záhad­ný­mi orna­men­ta­mi. Pôvod­ne baro­ko­vá rezi­den­cia pre­mon­štrá­tov bola v 19. sto­ro­čí pre­bu­do­va­ná na kla­si­cis­tic­ký zámok. Ovál­na základ­ná ško­la je pred­sta­vi­teľ moder­nej archi­tek­tú­ry (krti​ny​.cz).

Křti­ny ležia na okra­ji Morav­ské­ho kra­su, čo z nich robí ide­ál­ny výcho­dis­ko­vý bod pre milov­ní­kov prí­ro­dy a turis­ti­ky. V blíz­kos­ti obce sa nachá­dza množ­stvo kra­so­vých útva­rov, jas­kýň a maleb­ných údo­lí. Náv­štev­ní­ci môžu pre­skú­mať naprí­klad jas­ky­ňu Výpus­tek, kto­rá slú­ži­la počas dru­hej sve­to­vej voj­ny ako pod­zem­ná tová­reň a neskôr ako vojen­ský kryt. Dnes sú Křti­ny živým cen­trom kul­túr­ne­ho a duchov­né­ho živo­ta. Kaž­do­roč­ne sa tu koná množ­stvo púti, kon­cer­tov a iných podu­ja­tí, kto­ré pri­ťa­hu­jú náv­štev­ní­kov z celej kra­ji­ny aj zo zahra­ni­čia (cs​.wiki​pe​dia​.org). V Jose­fov­skom údo­lí, kto­ré je kra­so­vé­ho cha­rak­te­ru sa nachá­dza jas­ky­ňa Býčia ska­la. V roku 2008 bol sprí­stup­ne­ný kom­plex roz­siah­lych pod­zem­ných pries­to­rov jas­ky­ne Výpus­tek, kto­rý bol zná­my už v stre­do­ve­ku. V roku 1928 zalo­žil Augus­tin Bay­er v Křtin­skom oko­lí na plo­che 23 ha arbo­ré­tum. Pes­tu­je sa v ňom cca 1000 dru­hov domá­cich a exo­tic­kých dre­vín, napr. Scia­do­pi­tys ver­ti­cil­la­ta, Ced­rus liba­ni (krti​ny​.cz).

Křti­ny is a muni­ci­pa­li­ty in the Blan­sko Dis­trict, app­ro­xi­ma­te­ly 15 kilo­me­ters nort­he­ast of the cen­ter of Brno and 10 kilo­me­ters sout­he­ast of Blan­sko. With a popu­la­ti­on of around 820, it is con­si­de­red the gate­way to the cen­tral part of the Mora­vian Karst and is best kno­wn as a sig­ni­fi­cant Marian pilg­ri­ma­ge site (cs​.wiki​pe​dia​.org). It is loca­ted at the cross­ro­ads of seve­ral val­le­ys, inc­lu­ding the deep karst Jose­fov Val­ley. Among the most sig­ni­fi­cant archa­e­olo­gi­cal finds from this area are a bron­ze bull figu­ri­ne and an exten­si­ve Halls­tatt burial site in the Býčí Ská­la Cave, dating to around 500 BC. The first Slavs arri­ved in the area in the 6th cen­tu­ry, att­rac­ted by iron ore. Remains of pri­mi­ti­ve blast fur­na­ces from the 8th cen­tu­ry have been dis­co­ve­red in the sur­roun­ding forests. Iron pro­duc­ti­on con­ti­nu­ed here until the late 19th cen­tu­ry, con­tri­bu­ting to the deve­lop­ment of indus­trial enter­pri­ses in near­by towns such as Ada­mov and Blan­sko (krti​ny​.cz). The first writ­ten men­ti­on of Křti­ny dates back to Sep­tem­ber 24, 1237 (krti​ny​.cz). Accor­ding to legend, Saints Cyril and Met­ho­dius bap­ti­zed the first Mora­vian Chris­tians in a local val­ley, giving the town its name (obje​vuj​pa​mat​ky​.cz). During the Hus­si­te Wars, the local monas­te­ry was bur­ned down in 1423. After the wars, Křti­ny was repe­a­ted­ly plun­de­red, espe­cial­ly during the Thir­ty Years’ War. Bet­we­en 1830 and 1854, Křti­ny was owned by the Diet­richs­te­in fami­ly. Křti­ny is one of the oldest Marian pilg­ri­ma­ge sites in Mora­via. The domi­nant land­mark of the town is the Baro­que Church of the Vir­gin Mary, built in the first half of the 18th cen­tu­ry accor­ding to the design of archi­tect Jan Bla­žej Santini-​Aichel. This monu­men­tal church is con­si­de­red a jewel of Baro­que archi­tec­tu­re and is pro­tec­ted as a nati­onal cul­tu­ral monu­ment (cs​.wiki​pe​dia​.org). Insi­de the church, the­re is a Got­hic sta­tue of the Vir­gin Mary of Křti­ny from 1340, which att­racts many pilg­rims. The church is also kno­wn for its excep­ti­onal acous­tics, and spi­ri­tu­al music con­certs are regu­lar­ly held here (kudyz​nu​dy​.cz).

The­re was also a con­vent for women, which, accor­ding to legend, was des­tro­y­ed by the Hus­si­tes in 1423 (hadi​vad​lo​.cz). A lar­ge ossu­ary was dis­co­ve­red and made acces­sib­le bene­ath the church, con­tai­ning the remains of hun­dreds of medie­val inha­bi­tants, inc­lu­ding seve­ral skulls deco­ra­ted with mys­te­ri­ous orna­ments. Ori­gi­nal­ly a Baro­que resi­den­ce for the Pre­mon­stra­ten­sians, it was rebu­ilt into a Neoc­las­si­cal cha­te­au in the 19th cen­tu­ry. The oval ele­men­ta­ry scho­ol is an exam­ple of modern archi­tec­tu­re (krti​ny​.cz). Křti­ny is loca­ted on the edge of the Mora­vian Karst, making it an ide­al star­ting point for natu­re lovers and hikers. Nume­rous karst for­ma­ti­ons, caves, and pic­tu­re­sque val­le­ys can be found near the town. Visi­tors can explo­re the Výpus­tek Cave, which ser­ved as an under­ground fac­to­ry during World War II and later as a mili­ta­ry shel­ter. Today, Křti­ny is a vib­rant cen­ter of cul­tu­ral and spi­ri­tu­al life. Many pilg­ri­ma­ges, con­certs, and other events are held here annu­al­ly, att­rac­ting visi­tors from across the coun­try and abro­ad (cs​.wiki​pe​dia​.org). In the kars­tic Jose­fov Val­ley lies the Býčí Ská­la Cave. In 2008, the exten­si­ve under­ground spa­ces of the Výpus­tek Cave, kno­wn sin­ce the Midd­le Ages, were ope­ned to the pub­lic. In 1928, Augus­tin Bay­er estab­lis­hed an arbo­re­tum cove­ring 23 hec­ta­res in the Křti­ny area. It cul­ti­va­tes app­ro­xi­ma­te­ly 1,000 spe­cies of nati­ve and exo­tic tre­es, inc­lu­ding Scia­do­pi­tys ver­ti­cil­la­ta and Ced­rus liba­ni (krti​ny​.cz).

Křti­ny jsou obec v okre­se Blan­sko, přib­liž­ně 15 kilo­met­rů seve­ro­vý­chod­ně od cen­tra Brna a 10 kilo­met­rů jiho­vý­chod­ně od Blan­ska. S počtem oby­va­tel kolem 820 jsou pova­žo­vá­ny za vstup­ní brá­nu do střed­ní čás­ti Morav­ské­ho kra­su a jsou zná­mé pře­dev­ším jako význam­né marián­ské pout­ní mís­to (cs​.wiki​pe​dia​.org). Leží na kři­žo­vat­ce něko­li­ka údo­lí, včet­ně hlu­bo­ké­ho kra­so­vé­ho Jose­fov­ské­ho údo­lí. Mezi nej­výz­nam­něj­ší arche­olo­gic­ké nále­zy z této oblas­ti patří bron­zo­vá soš­ka býka a roz­sáh­lé halš­tat­ské pohře­biš­tě v jes­ky­ni Býčí ská­la z obdo­bí kolem 500 let před Kris­tem. Prv­ní Slo­va­né se do oblas­ti dosta­li v 6. sto­le­tí, při­lá­ka­la je sem také želez­ná ruda. V okol­ních lesích byly obje­ve­ny pozůs­tat­ky pri­mi­tiv­ních vyso­kých pecí z 8. sto­le­tí. Výro­ba žele­za se zde udr­že­la až do kon­ce 19. sto­le­tí a stá­la při zro­du průmys­lo­vých pod­ni­ků v blíz­kých měs­tech, jako jsou Ada­mov a Blan­sko (krti​ny​.cz). Prv­ní písem­ná zmín­ka o Křti­nách pochá­zí z 24. září 1237 (krti​ny​.cz). Pod­le pověs­ti v míst­ním údo­lí křti­li sva­tí Cyril a Meto­děj prv­ní morav­ské křes­ťa­ny, což dalo obci její název (obje​vuj​pa​mat​ky​.cz). Během husit­ských válek byl míst­ní kláš­ter v roce 1423 vypá­len. Po vál­kách byly Křti­ny něko­li­krát vyple­něny, zej­mé­na během tři­ce­ti­le­té vál­ky. V letech 1830 až 1854 byly Křti­ny majet­kem rodu Diet­richs­te­i­nů. Křti­ny jsou jed­ním z nej­star­ších marián­ských pout­ních míst na Mora­vě. Domi­nan­tou obce je barok­ní kos­tel Pan­ny Marie, kte­rý byl vybu­do­ván v prv­ní polo­vi­ně 18. sto­le­tí pod­le návrhu archi­tek­ta Jana Bla­že­je Santiniho-​Aichela. Ten­to monu­men­tál­ní chrám je pova­žo­ván za per­lu barok­ní archi­tek­tu­ry a je chrá­něn jako národ­ní kul­tur­ní památ­ka (cs​.wiki​pe​dia​.org). V inte­ri­é­ru kos­te­la se nachá­zí gotic­ká socha Pan­ny Marie Křtin­ské z roku 1340, kte­rá je cílem mno­ha pout­ní­ků. Kos­tel je zná­mý také svou výji­meč­nou akus­ti­kou a pra­vi­del­ně se zde kona­jí kon­cer­ty duchov­ní hud­by (kudyz​nu​dy​.cz). Nachá­zel se zde také žen­ský kláš­ter, kte­rý pod­le legen­dy v roce 1423 zni­či­li husi­té (hadi​vad​lo​.cz). V pod­ze­mí kos­te­la byla obje­ve­na a zpří­stup­něna roz­sáh­lá kost­ni­ce, v níž se nachá­ze­jí pozůs­tat­ky sto­vek stře­do­věkých oby­va­tel. Jsou zde však i leb­ky zdo­be­né záhad­ný­mi orna­men­ty. Původ­ně barok­ní rezi­den­ce pre­mons­trá­tů byla v 19. sto­le­tí pře­sta­věna na kla­si­cist­ní zámek. Ovál­ná základ­ní ško­la je pří­kla­dem moder­ní archi­tek­tu­ry (krti​ny​.cz).

Křti­ny leží na okra­ji Morav­ské­ho kra­su, což z nich činí ide­ál­ní výcho­zí bod pro milov­ní­ky pří­ro­dy a turis­ti­ky. V blíz­kos­ti obce se nachá­zí množ­ství kra­so­vých útva­rů, jes­ky­ní a maleb­ných údo­lí. Návš­těv­ní­ci mohou proz­kou­mat napří­klad jes­ky­ni Výpus­tek, kte­rá slou­ži­la během dru­hé světo­vé vál­ky jako pod­zem­ní továr­na a později jako vojen­ský kryt. Dnes jsou Křti­ny živým cen­trem kul­tur­ní­ho a duchov­ní­ho živo­ta. Kaž­do­roč­ně se zde koná mno­ho pou­tí, kon­cer­tů a dal­ších akcí, kte­ré při­ta­hu­jí návš­těv­ní­ky z celé země i ze zahra­ni­čí (cs​.wiki​pe​dia​.org). V Jose­fov­ském údo­lí se nachá­zí jes­ky­ně Býčí ská­la. V roce 2008 byl zpří­stup­něn roz­sáh­lý kom­plex pod­zem­ních pros­tor jes­ky­ně Výpus­tek, kte­rá byla zná­ma již ve stře­do­věku. V roce 1928 zde Augus­tin Bay­er zalo­žil arbo­re­tum o roz­lo­ze 23 ha, kde se pěs­tu­je přib­liž­ně 1000 dru­hů domá­cích i exo­tic­kých dře­vin, napří­klad Scia­do­pi­tys ver­ti­cil­la­ta a Ced­rus liba­ni (krti​ny​.cz).

Odka­zy

TOP

Všet­ky

Use Facebook to Comment on this Post

Dokumenty, Česko, Južná Morava, Krajina, Mlyny, Moravské, Neživé, Obce, Stavby, Stavby, Technika, Zahraničie

Rudice

skala
Hits: 116

Rudi­ce je obec, pri­bliž­ne 12 km od Uher­ské­ho Bro­du (obec​-rudi​ce​.cz) obklo­pe­ná vrch­mi a les­mi v nad­mor­skej výš­ke 510 met­rov nad morom. Oko­lie Rudi­ce pat­rí k naj­ro­man­tic­kej­ším mies­tam v Morav­skom kra­se. Naj­väč­šou prí­rod­nou zau­jí­ma­vos­ťou je 12 km dlhý jas­kyn­ný sys­tém s naj­hl­b­šou suchou prie­pas­ťou v Čes­kej repub­li­ke (-153 m). Jas­ky­ňa je vytvo­re­ná Jedov­nic­kým poto­kom, kto­rý sa pre­pa­dá v aktív­nom pono­re sle­pé­ho údo­lia neďa­le­ko Rudi­ce a vyvie­ra pri Býčej ska­le v Jose­fov­skom údo­lí neďa­le­ko Ada­mo­va. Prvá písom­ná zmien­ka o obci pochá­dza z roku 1247. Rudi­ce majú boha­tú žele­ziar­sku a baníc­ku tra­dí­ciu, kto­rá sa odrá­ža v miest­nej archi­tek­tú­re a kul­tú­re (rudi​ce​.cz). Názov obce je odvo­de­ný od slo­va ruda (Infor­mač­ná tabu­ľa). Domi­nan­tou obce je veter­ný mlyn z 19. sto­ro­čia, v kto­rom sa dnes nachá­dza múze­um s expo­zí­cia­mi his­tó­rie obce, baníc­tva, hut­níc­tva, spe­le­oló­gie a mine­ra­ló­gie (rudi​ce​.cz). Oko­lie Rudi­ce je ide­ál­ne pre pešiu turis­ti­ku a cyk­lo­tu­ris­ti­ku. Náv­štev­ní­ci môžu obja­vo­vať krá­sy Morav­ské­ho kra­su, vrá­ta­ne prí­rod­nej pamiat­ky Rudic­ké pro­pa­dá­ní, kde sa Jedov­nic­ký potok pre­pa­dá do 90 m hlbo­ké­ho a viac ako 12 km dlhé­ho jas­kyn­né­ho sys­té­mu, dru­hé­ho naj­dl­h­šie­ho v Čes­kej repub­li­ke (kudyz​nu​dy​.cz). Kráp­ni­ko­vá výzdo­ba jas­kýň je uni­kát­na (Infor­mač­ná tabuľa). 

Súčas­ťou toh­to sys­té­mu je aj naj­väč­ší pod­zem­ný vodo­pád v ČR (35 m), naj­hl­b­šia suchá prie­pasť (153 m) či Obří dóm. Zau­jí­ma­vos­ťou je býva­lý pies­kov­co­vý lom Seč, dnes prí­rod­ná pamiat­ka Rudice-​Seč, kto­rý láka náv­štev­ní­kov svo­jím fareb­ným zafar­be­ním. Oko­lo lomu vedie náuč­ný chod­ník Rudic­ké doly (kudyz​nu​dy​.cz). Kaž­do­roč­ne sa tu kona­jú rôz­ne kul­túr­ne a spo­lo­čen­ské akcie, vrá­ta­ne tra­dič­ných hodov, taneč­ných zábav a pre­mie­ta­nie fil­mov (obec​-rudi​ce​.cz). Dnes v obci žije 815 oby­va­te­ľov v cca 300 domov. Obec má tri čas­ti: Dědi­na, Haj­ce a Tum­perk. Are­ál mly­nu dopl­ňu­je Geopark s ukáž­ka­mi hor­nín Morav­ské­ho kra­su. Typic­kým kra­jin­ným prv­kom v oko­lí sú zbyt­ky po šach­tách na ťaž­bu želez­ných rúd – rudic­ké jazier­ka. Domi­nan­tou obce je kapl­n­ka svä­tej Bar­bo­ry, kto­rá sa zača­la sta­vať v roku 1999 (Infor­mač­ná tabuľa). 

Rudi­ce is a vil­la­ge app­ro­xi­ma­te­ly 12 km from Uher­ský Brod (obec​-rudi​ce​.cz), sur­roun­ded by hills and forests at an alti­tu­de of 510 meters abo­ve sea level. The sur­roun­dings of Rudi­ce rank among the most roman­tic pla­ces in the Mora­vian Karst. The main natu­ral att­rac­ti­on is a 12 km long cave sys­tem with the dee­pest dry abyss in the Czech Repub­lic (-153 m). The cave was for­med by the Jedov­ni­ce Stre­am, which sinks into an acti­ve swal­low hole in a blind val­ley near Rudi­ce and resur­fa­ces at Býčí Ská­la in Jose­fov Val­ley near Ada­mov. The first writ­ten men­ti­on of the vil­la­ge dates back to 1247. The name Rudi­ce deri­ves from the word ​“ore” (Infor­mač­ná tabu­ľa). Rudi­ce has a rich iron­wor­king and mining tra­di­ti­on ref­lec­ted in the local archi­tec­tu­re and cul­tu­re (rudi​ce​.cz). The village’s land­mark is a 19th-​century wind­mill, which now hou­ses a muse­um fea­tu­ring exhi­bits on the his­to­ry of the vil­la­ge, mining, metal­lur­gy, spe­le­olo­gy, and mine­ra­lo­gy (rudi​ce​.cz). The sur­roun­dings of Rudi­ce are ide­al for hiking and cyc­ling. Visi­tors can explo­re the beau­ty of the Mora­vian Karst, inc­lu­ding the Rudi­ce Sin­kho­le, whe­re the Jedov­ni­ce Stre­am plun­ges into a 90 m deep and over 12 km long cave sys­tem, the second-​longest in the Czech Repub­lic (kudyz​nu​dy​.cz). The sta­lac­ti­te deco­ra­ti­ons in the caves are uni­que (Infor­mač­ná tabuľa).

This sys­tem also fea­tu­res the lar­gest under­ground water­fall in the Czech Repub­lic (35 m), the dee­pest dry abyss (153 m), and the Giant Dome. Anot­her att­rac­ti­on is the for­mer sand­sto­ne quar­ry Seč, now a natu­ral monu­ment Rudice-​Seč, which dra­ws visi­tors with its color­ful hues. The quar­ry is sur­roun­ded by the edu­ca­ti­onal trail Rudi­ce Mines (kudyz​nu​dy​.cz). Vari­ous cul­tu­ral and social events are held annu­al­ly, inc­lu­ding tra­di­ti­onal feasts, dan­ce par­ties, and movie scre­e­nings (obec​-rudi​ce​.cz). Today, the vil­la­ge has 815 inha­bi­tants living in app­ro­xi­ma­te­ly 300 hou­ses. The vil­la­ge con­sists of three parts: Dědi­na, Haj­ce, and Tum­perk. The wind­mill com­plex also inc­lu­des a Geopark sho­wca­sing rocks from the Mora­vian Karst. A typi­cal lands­ca­pe fea­tu­re in the area is the rem­nants of shafts from iron ore mining — kno­wn as Rudi­ce Ponds. Anot­her land­mark is the Cha­pel of St. Bar­ba­ra, cons­truc­ti­on of which began in 1999 (Infor­mač­ná tabuľa).

Rudi­ce ist ein Dorf etwa 12 km von Uher­ský Brod ent­fernt (obec​-rudi​ce​.cz), umge­ben von Hügeln und Wäl­dern auf einer Höhe von 510 Metern über dem Mee­ress­pie­gel. Die Umge­bung von Rudi­ce gehört zu den roman­tischs­ten Orten im Mäh­ris­chen Karst. Die Haup­tatt­rak­ti­on ist ein 12 km lan­ges Höh­len­sys­tem mit dem tiefs­ten troc­ke­nen Abg­rund in der Tsche­chis­chen Repub­lik (-153 m). Die Höh­le wur­de vom Jedovnický-​Bach gebil­det, der in einem akti­ven Sch­luck­loch in einem blin­den Tal nahe Rudi­ce versch­win­det und bei der Býčí Ská­la im Josefov-​Tal nahe Ada­mov wie­der auf­taucht. Die ers­te sch­rift­li­che Erwäh­nung des Dor­fes stammt aus dem Jahr 1247. Der Name Rudi­ce lei­tet sich vom Wort ​“Erz” ab (Infor­mač­ná tabu­ľa). Rudi­ce hat eine rei­che Eisen- und Berg­baut­ra­di­ti­on, die sich in der loka­len Archi­tek­tur und Kul­tur wider­spie­gelt (rudi​ce​.cz). Das Wahr­ze­i­chen des Dor­fes ist eine Wind­müh­le aus dem 19. Jahr­hun­dert, die heute ein Muse­um mit Auss­tel­lun­gen zur Ges­chich­te des Dor­fes, des Berg­baus, der Metal­lur­gie, der Spe­lä­o­lo­gie und der Mine­ra­lo­gie beher­bergt (rudi​ce​.cz). Die Umge­bung von Rudi­ce ist ide­al für Wan­de­run­gen und Rad­tou­ren. Besu­cher kön­nen die Schön­he­it des Mäh­ris­chen Karsts erkun­den, ein­sch­lie­ßlich des Rudice-​Schlucklochs, wo der Jedovnický-​Bach in ein 90 m tie­fes und über 12 km lan­ges Höh­len­sys­tem stürzt, das zwe­it­läng­ste in der Tsche­chis­chen Repub­lik (kudyz​nu​dy​.cz). Die Tropfs­te­in­de­ko­ra­ti­onen der Höh­len sind ein­zi­gar­tig (Infor­mač­ná tabuľa).

Die­ses Sys­tem ver­fügt auch über den größten unte­rir­dis­chen Was­ser­fall Tsche­chiens (35 m), den tiefs­ten troc­ke­nen Abg­rund (153 m) und den Rie­sen­dom. Eine wei­te­re Att­rak­ti­on ist der ehe­ma­li­ge Sand­ste­inb­ruch Seč, heute ein Natur­denk­mal Rudice-​Seč, der Besu­cher mit sei­nen bun­ten Far­ben anzieht. Der Ste­inb­ruch ist von einem Lehrp­fad, den Rudice-​Minen, umge­ben (kudyz​nu​dy​.cz). Jähr­lich fin­den hier vers­chie­de­ne kul­tu­rel­le und gesells­chaft­li­che Verans­tal­tun­gen statt, darun­ter tra­di­ti­onel­le Kirch­we­ih­fes­te, Tan­za­ben­de und Film­vor­füh­run­gen (obec​-rudi​ce​.cz). Heute leben in Rudi­ce 815 Ein­woh­ner in etwa 300 Häu­sern. Das Dorf bes­teht aus drei Tei­len: Dědi­na, Haj­ce und Tum­perk. Der Wind­müh­len­kom­plex umfasst auch einen Geopark mit Ges­te­ins­pro­ben aus dem Mäh­ris­chen Karst. Ein typis­ches Lands­chaft­smerk­mal der Gegend sind die Über­res­te von Erz­ber­gwerkss­chäch­ten — die soge­nann­ten Rudice-​Teiche. Ein wei­te­res Wahr­ze­i­chen ist die Kapel­le der Hei­li­gen Bar­ba­ra, deren Bau 1999 begann (Infor­mač­ná tabuľa).

Rudi­ce je obec, přib­liž­ně 12 km od Uher­ské­ho Bro­du (obec​-rudi​ce​.cz), obklo­pe­ná vrchy a lesy v nad­mo­řs­ké výš­ce 510 met­rů nad mořem. Oko­lí Rudi­ce patří k nej­ro­man­tič­těj­ším mís­tům v Morav­ském kra­su. Nej­vět­ší pří­rod­ní zají­ma­vos­tí je 12 km dlou­hý jes­kyn­ní sys­tém s nejh­lub­ší suchou pro­pas­tí v Čes­ké repub­li­ce (-153 m). Jes­ky­ně byla vytvo­ře­na Jedov­nic­kým poto­kem, kte­rý se pro­pa­dá v aktiv­ním pono­ru sle­pé­ho údo­lí neda­le­ko Rudi­ce a vyvěrá u Býčí ská­ly v Jose­fov­ském údo­lí neda­le­ko Ada­mo­va. Prv­ní písem­ná zmín­ka o obci pochá­zí z roku 1247. Název Rudi­ce je odvo­zen od slo­va ​“ruda” (Infor­mač­ná tabu­ľa). Rudi­ce má boha­tou žele­zá­řs­kou a hor­nic­kou tra­di­ci, kte­rá se odrá­ží v míst­ní archi­tek­tu­ře a kul­tu­ře (rudi​ce​.cz). Domi­nan­tou obce je větr­ný mlýn z 19. sto­le­tí, ve kte­rém se dnes nachá­zí muze­um s expo­zi­ce­mi his­to­rie obce, hor­nic­tví, hut­nic­tví, spe­le­olo­gie a mine­ra­lo­gie (rudi​ce​.cz). Oko­lí Rudi­ce je ide­ál­ní pro pěší turis­ti­ku a cyk­lo­tu­ris­ti­ku. Návš­těv­ní­ci mohou obje­vo­vat krá­sy Morav­ské­ho kra­su, včet­ně pří­rod­ní památ­ky Rudic­ké pro­pa­dá­ní, kde se Jedov­nic­ký potok pro­pa­dá do 90 m hlu­bo­ké­ho a více než 12 km dlou­hé­ho jes­kyn­ní­ho sys­té­mu, dru­hé­ho nej­del­ší­ho v Čes­ké repub­li­ce (kudyz​nu​dy​.cz). Kráp­ní­ko­vá výzdo­ba jes­ky­ní je uni­kát­ní (Infor­mač­ná tabuľa).

Sou­čás­tí toho­to sys­té­mu je také nej­vět­ší pod­zem­ní vodo­pád v ČR (35 m), nejh­lub­ší suchá pro­past (153 m) a Obří dóm. Zají­ma­vos­tí je býva­lý pís­kov­co­vý lom Seč, dnes pří­rod­ní památ­ka Rudice-​Seč, kte­rý láká návš­těv­ní­ky svým barev­ným zbar­ve­ním. Kolem lomu vede nauč­ná stez­ka Rudic­ké doly (kudyz​nu​dy​.cz). Kaž­do­roč­ně se zde kona­jí růz­né kul­tur­ní a spo­le­čen­ské akce, včet­ně tra­dič­ních hodů, taneč­ních zábav a pro­mí­tá­ní fil­mů (obec​-rudi​ce​.cz). Dnes v obci žije 815 oby­va­tel ve zhru­ba 300 domech. Obec má tři čás­ti: Dědi­na, Haj­ce a Tum­perk. Are­ál mlý­na dopl­ňu­je Geopark s ukáz­ka­mi hor­nin Morav­ské­ho kra­su. Typic­kým kra­jin­ným prv­kem v oko­lí jsou zbyt­ky po šach­tách na těž­bu želez­ných rud — rudic­ká jezír­ka. Domi­nan­tou obce je kap­le sva­té Bar­bo­ry, jejíž stav­ba byla zahá­je­na v roce 1999 (Infor­mač­ná tabuľa).

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Česko, Južná Morava, Moravské, Obce, Zahraničie

Sokolnice

skala
Hits: 86

Sokol­ni­ce je obec nachá­dza­jú­ca pri­bliž­ne 11 km juho­vý­chod­ne od Brna. Rozp­res­tie­ra sa v Dyjsko-​svrateckom úva­le na pra­vom bre­hu rieč­ky Říč­ka. S nad­mor­skou výš­kou 207 m n. m. a roz­lo­hou 11,35 km² tu žije pri­bliž­ne 2 432 oby­va­te­ľov. Prvá písom­ná zmien­ka o Sokol­ni­ciach pochá­dza z roku 1408. Názov obce je odvo­de­ný od slo­va ​“sokol­ník”, čo naz­na­ču­je, že oby­va­te­lia sa v minu­los­ti zaobe­ra­li soko­liar­stvom. V prie­be­hu sto­ro­čí obec čas­to meni­la maji­te­ľov; význam­ný­mi vlast­ník­mi boli naprí­klad kláš­tor v Tře­bí­či a rod Diet­richs­te­i­nov­cov, kto­rí vlast­ni­li obec od roku 1705 do roku 1875. Počas trid­sať­roč­nej voj­ny bola obec výraz­ne poško­de­ná (Wiki­pe­dia). Ku pan­stvu pat­ri­li v roku 1750 aj obce Horá­kov, Kobyl­ni­ce, Tel­ni­ce a časť Jiři­ko­vic (Infor­mač­ná tabuľa).

Dňa 2. decem­bra 1805 sa v oko­lí Sokol­níc odo­hra­la bit­ka pri Slav­ko­ve, kto­rá ovplyv­ni­la aj miest­nych oby­va­te­ľov (Wiki­pe­dia). Sokol­ni­ce boli stre­dom obra­ny juž­né­ho kríd­la fran­cúz­skej armá­dy. Po bit­ke bola sýp­ka väze­ním pre 400 rusov a v poliach za ňou pocho­va­li pod­da­ných do šach­to­vých hro­bov (Infor­mač­ná tabuľa). 

Domi­nan­tou obce je zámok Sokol­ni­ce, kto­rý bol posta­ve­ný na mies­te star­šej pev­nos­ti. Pôvod­ne baro­ko­vý zámok bol neskôr pre­sta­va­ný v his­to­ri­zu­jú­com štý­le a dnes slú­ži ako domov seni­orov. Súčas­ťou zám­ku je cen­ná rano­ba­ro­ko­vá kapl­n­ka a oko­li­tý park, kto­rý je voľ­ne prí­stup­ný verej­nos­ti (Wiki­pe­dia). Úpra­vy v polo­vi­ci 19. sto­ro­čia boli v štý­le anglic­kej goti­ky (Infor­mač­ná tabuľa).

Ďal­šou význam­nou stav­bou je býva­lá baro­ko­vá sýp­ka z prvej štvr­ti­ny 18. sto­ro­čia, kto­rá bola pre­sta­va­ná na moder­ný byto­vý dom. Obec je zná­ma aj svo­jou vinár­skou tra­dí­ci­ou, nachá­dza sa vo Vel­ko­pav­lo­vic­kej vinár­skej podob­las­ti. Medzi miest­ne vini­ce pat­ria Vinoh­rad­ská trať, Paděl­ky a Pran­ty (Wiki­pe­dia). Za obcou sme­rom na Kobyl­ni­ce je sokol­nic­ká bažan­tni­ca, kom­plex luž­ných lúk a par­ko­vo upra­ve­ných plôch (Infor­mač­ná tabuľa).

Sokol­ni­ce is a vil­la­ge loca­ted app­ro­xi­ma­te­ly 11 km sout­he­ast of Brno. It lies in the Dyje-​Svratka Val­ley on the right bank of the Říč­ka River. With an alti­tu­de of 207 meters abo­ve sea level and an area of 11.35 km², the vil­la­ge is home to about 2,432 inha­bi­tants. The first writ­ten men­ti­on of Sokol­ni­ce dates back to 1408. The name of the vil­la­ge is deri­ved from the word ​“fal­co­ner,” indi­ca­ting that the inha­bi­tants were his­to­ri­cal­ly invol­ved in fal­con­ry. Over the cen­tu­ries, the vil­la­ge fre­qu­en­tly chan­ged owners; notab­le prop­rie­tors inc­lu­ded the Tře­bíč Monas­te­ry and the Diet­richs­te­in fami­ly, who owned the vil­la­ge from 1705 to 1875. During the Thir­ty Years’ War, the vil­la­ge suf­fe­red sig­ni­fi­cant dama­ge (Wiki­pe­dia). In 1750, the esta­te also inc­lu­ded the vil­la­ges of Horá­kov, Kobyl­ni­ce, Tel­ni­ce, and part of Jiři­ko­vi­ce (Infor­ma­ti­on Board).

On Decem­ber 2, 1805, the Batt­le of Aus­ter­litz took pla­ce near Sokol­ni­ce, sig­ni­fi­can­tly impac­ting the local popu­la­ti­on (Wiki­pe­dia). Sokol­ni­ce was at the cen­ter of the defen­se of the sout­hern flank of the French army. After the batt­le, the gra­na­ry ser­ved as a pri­son for 400 Rus­sians, and local serfs were buried in mass gra­ves in the fields behind it (Infor­ma­ti­on Board).

The domi­nant fea­tu­re of the vil­la­ge is Sokol­ni­ce Cast­le, built on the site of an older for­tress. Ori­gi­nal­ly a Baro­que cast­le, it was later rebu­ilt in a his­to­ri­cist sty­le and now ser­ves as a seni­or home. The cast­le inc­lu­des a valu­ab­le ear­ly Baro­que cha­pel and a sur­roun­ding park open to the pub­lic (Wiki­pe­dia). Modi­fi­ca­ti­ons in the mid-​19th cen­tu­ry were made in the English Got­hic sty­le (Infor­ma­ti­on Board).

Anot­her notab­le buil­ding is a for­mer Baro­que gra­na­ry from the first quar­ter of the 18th cen­tu­ry, which has been con­ver­ted into a modern resi­den­tial buil­ding. The vil­la­ge is also kno­wn for its wine­ma­king tra­di­ti­on, as it is loca­ted in the Vel­ko­pav­lo­vi­ce Wine Sub­re­gi­on. Local vine­y­ards inc­lu­de Vinoh­rad­ská Trať, Paděl­ky, and Pran­ty (Wiki­pe­dia). Bey­ond the vil­la­ge towards Kobyl­ni­ce lies the Sokol­ni­ce Phe­a­san­try, a com­plex of flo­odp­lain mea­do­ws and lands­ca­ped are­as (Infor­ma­ti­on Board).

Sokol­ni­ce je obec nachá­ze­jí­cí se přib­liž­ně 11 km jiho­vý­chod­ně od Brna. Rozk­lá­dá se v Dyjsko-​svrateckém úva­lu na pra­vém bře­hu říč­ky Říč­ka. S nad­mo­řs­kou výš­kou 207 m n. m. a roz­lo­hou 11,35 km² zde žije přib­liž­ně 2 432 oby­va­tel. Prv­ní písem­ná zmín­ka o Sokol­ni­cích pochá­zí z roku 1408. Název obce je odvo­zen od slo­va ​“sokol­ník,” což naz­na­ču­je, že oby­va­te­lé se v minu­los­ti zabý­va­li sokol­nic­tvím. V průběhu sta­le­tí obec čas­to měni­la maji­te­le; význam­ný­mi vlast­ní­ky byli napří­klad tře­bíčs­ký kláš­ter a rod Diet­richs­te­i­nů, kte­ří obec vlast­ni­li od roku 1705 do roku 1875. Během tři­ce­ti­le­té vál­ky byla obec výraz­ně poško­ze­na (Wiki­pe­dia). V roce 1750 k pan­ství patři­ly také obce Horá­kov, Kobyl­ni­ce, Tel­ni­ce a část Jiří­ko­vic (Infor­mač­ní tabule).

Dne 2. pro­sin­ce 1805 se v oko­lí Sokol­nic odeh­rá­la bit­va u Slav­ko­va, kte­rá výraz­ně ovliv­ni­la míst­ní oby­va­te­le (Wiki­pe­dia). Sokol­ni­ce byly stře­dem obra­ny již­ní­ho kříd­la fran­couz­ské armá­dy. Po bit­vě slou­ži­la sýp­ka jako věze­ní pro 400 Rusů a na polích za ní byli pod­da­ní pohřbe­ni do šach­to­vých hro­bů (Infor­mač­ní tabule).

Domi­nan­tou obce je zámek Sokol­ni­ce, kte­rý byl posta­ven na mís­tě star­ší pev­nos­ti. Původ­ně barok­ní zámek byl později pře­sta­věn v his­to­ri­zu­jí­cím sty­lu a dnes slou­ží jako domov pro seni­ory. Sou­čás­tí zám­ku je cen­ná raně barok­ní kap­le a okol­ní park, kte­rý je vol­ně pří­stup­ný veřej­nos­ti (Wiki­pe­dia). Úpra­vy v polo­vi­ně 19. sto­le­tí byly pro­ve­de­ny v anglic­ké goti­ce (Infor­mač­ní tabule).

Dal­ší význam­nou stav­bou je býva­lá barok­ní sýp­ka z prv­ní čtvr­ti­ny 18. sto­le­tí, kte­rá byla pře­sta­věna na moder­ní byto­vý dům. Obec je zná­má také svou vina­řs­kou tra­di­cí, nachá­zí se ve Vel­ko­pav­lo­vic­ké vina­řs­ké podob­las­ti. Mezi míst­ní vini­ce patří Vinoh­rad­ská trať, Paděl­ky a Pran­ty (Wiki­pe­dia). Za obcí směrem na Kobyl­ni­ce se nachá­zí sokol­nic­ká bažan­tni­ce, kom­plex luž­ních luk a par­ko­vě upra­ve­ných ploch (Infor­mač­ní tabule).

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post