Biotopy, Európske, Krajina, Mestá, Mestá, Mokrade, Organizmy, Príroda, Rakúske, Rakúsko, Rastliny, Rieky, Skaly, Stromy, Typ krajiny, Zahraničie

Hainburg an der Donau

skala
Hits: 5067

Hain­burg an der Donau je his­to­ric­ké mes­to v Dol­nom Rakús­ku, nachá­dza­jú­ce sa na pra­vom bre­hu Duna­ja medzi Vied­ňou a Bra­ti­sla­vou. Je naj­vý­chod­nej­ším mes­tom Rakús­ka (Wiki­pe­dia). Leží v oblas­ti zná­mej ako Indus­trie­vier­tel, pri­bliž­ne 12 kilo­met­rov západ­ne od Bra­ti­sla­vy a 43 kilo­met­rov východ­ne od Vied­ne. Oko­lie Hain­bur­gu je cha­rak­te­ris­tic­ké zales­ne­ný­mi kop­ca­mi a je súčas­ťou národ­né­ho par­ku Donau-​Auen, kto­rý chrá­ni jed­nu z posled­ných veľ­kých rieč­nych nív v stred­nej Euró­pe (donau​.com). Hain­burg sa pýši jed­ným z naj­za­cho­va­lej­ších stre­do­ve­kých opev­ne­ní v Rakús­ku, vrá­ta­ne mest­ských hra­dieb, veží a troch mest­ských brán. Naj­zná­mej­šia z nich, Wie­ner­tor, je pova­žo­va­ná za naj­väč­šiu stre­do­ve­kú mest­skú brá­nu v Euró­pe (Wiki­pe­dia). Nad mes­tom sa týči hrad, kto­ré­ho počiat­ky sia­ha­jú do 11. sto­ro­čia. Hrad bol posta­ve­ný na prí­kaz cisá­ra Hen­ri­cha III. a slú­žil ako stra­te­gic­ká pev­nosť na ochra­nu hra­níc (Wiki­pe­dia). Okrem his­to­ric­kých pamia­tok ponú­ka Hain­burg aj prí­le­ži­tos­ti na turis­ti­ku a cyk­lo­tu­ris­ti­ku v oko­li­tej prí­ro­de. Obľú­be­ným cie­ľom je vrch Brauns­berg, odkiaľ sa nasky­tá pano­ra­ma­tic­ký výhľad na mes­to, Dunaj a pri­ľah­lé oblas­ti (ices​to​va​nie​.sk).

Kra­ji­na pri Hain­bur­gu, o kto­rú som sa ja pre­dov­šet­kým zau­jí­mal, pat­rí do uni­kát­ne­ho európ­ske­ho národ­né­ho par­ku Donau-​Auen. Nachá­dza sa vlast­ne medzi veľ­ký­mi mes­ta­mi Bra­ti­sla­va a Vie­deň. Hain­burg an der Donau je malé mes­teč­ko, neďa­le­ko od Bra­ti­sla­vy. Nad obcou sú dva kop­ce: Brauns­berg a Sch­loss­berg. Na Sch­loss­ber­gu je hrad Hain­burg.

Na plo­che 25 km2 žije nece­lých 6 tisíc oby­va­te­ľov (ces​to​va​nie​.biz). Hrad Sch­loss­berg na kop­ci posta­vil z pôvod­ných star­ších hra­dieb cisár Hen­rich III. v roku 1050 (ces​to​va​nie​.biz). V roku 1108 sa maji­teľ­mi hra­du sta­li Baben­ber­gov­ci (Wiki­pe­dia). V dru­hej polo­vi­ci 12. sto­ro­čia sa o jeho rekon­štruk­ciu zaslú­žil Richard Levie Srd­ce. V 13. sto­ro­čí čes­ký panov­ník Pře­mysl Ota­kar. V roku 1252 sa stá­va majet­kom Habs­bur­gov­cov. O roku 1629 hrad spra­vu­je mes­to, avšak začí­na pust­núť (ces​to​va​nie​.biz). V roku 1683 vyplie­ni­li mes­to Tur­ci. Zahy­nu­lo 8000 oby­va­te­ľov (Wiki­pe­dia). Vte­dy sa poda­ri­lo utiecť pre nimi Tho­ma­so­vi Hayd­no­vi – otco­vi hudob­né­ho skla­da­te­ľa Joze­fa Hayd­na. V roku 1789 sem cisár Jozef II. pre­sťa­ho­val spra­co­va­teľ­skú továr­nič­ku taba­ku, kto­rá si dlhé desať­ro­čia drža­la veľ­mi význam­ný hos­po­dár­sky význam v mes­te (ces​to​va​nie​.biz). V mes­te sa nachá­dza jed­na z naj­za­cho­va­lej­ších stre­do­ve­kých mest­ských brán v Euró­pe – Wie­ner­tor (Vie­den­ská brá­na) a Unger­tor – Maďar­ská brá­na (ces​to​va​nie​.biz) (Uhor­ská brá­na) (Wiki­pe­dia). K mes­tu pat­ria aj ruiny hra­du Hei­men­burg (Röt­hels­te­in), kto­rý sa nachá­dza nece­lé 2 km od mes­ta (ces​to​va​nie​.biz), pri Duna­ji, pod Brauns­ber­gom. V júni sa tu kaž­dý rok kona­jú stre­do­ve­ké trhy a v lete hrad­né sláv­nos­ti (Wiki­pe­dia).

Röt­hels­te­in je zrú­ca­ni­na hra­du nachá­dza­jú­ca sa na 30 met­rov vyso­kom skal­nom výbež­ku nad rie­kou Dunaj, východ­ne od mes­ta Hain­burg an der Donau v Dol­nom Rakús­ku. Hrad bol posta­ve­ný v 11. sto­ro­čí a prvá písom­ná zmien­ka o ňom pochá­dza z roku 1180. Jeho stra­te­gic­ká polo­ha opro­ti hra­du Devín na slo­ven­skej stra­ne Duna­ja naz­na­ču­je, že slú­žil ako hra­nič­ný a stráž­ny hrad, kon­tro­lu­jú­ci obchod­né lode a rybo­lov na rie­ke (hain​burg​.sk). V roku 1411 bol ako léno ude­le­ný Wil­hel­mo­vi von Enzers­dorf od Albrech­ta V., voj­vo­du Rakús­ka (cast​les​.nl). V prie­be­hu sto­ro­čí hrad postup­ne strá­cal na význa­me a upa­dal, až sa stal zrú­ca­ni­nou. Dnes je Röt­hels­te­in obľú­be­ným cie­ľom turis­tov a milov­ní­kov his­tó­rie. Zo zrú­ca­ni­ny sa nasky­tá pôso­bi­vý výhľad na rie­ku Dunaj a oko­li­tú kra­ji­nu. Prí­stup k hra­du je mož­ný pešo z Hain­bur­gu, pri­čom ces­ta vedie pop­ri Duna­ji a pre­chá­dza tune­lom vyte­sa­ným do ska­ly (pano​ra​ma​.sk). Oko­lie hra­du je súčas­ťou národ­né­ho par­ku, čo zvy­šu­je jeho atrak­ti­vi­tu pre náv­štev­ní­kov (Oskar Maž­gút). Zau­jí­ma­vos­ťou je, že v línii dlhej len o málo viac ako šty­ri kilo­met­re sa nachá­dza­jú tri hra­dy: Hain­bur­ský hrad, Röt­hels­te­in a Devín­sky hrad. Táto oblasť, zná­ma ako Devín­ska brá­na, bola v minu­los­ti význam­ne opev­ne­ná a slú­ži­la ako stra­te­gic­ký bod na rie­ke Dunaj (pano​ra​ma​.sk).

Hain­burg an der Donau is a his­to­ric town in Lower Aus­tria, loca­ted on the right bank of the Danu­be bet­we­en Vien­na and Bra­ti­sla­va. It is the eas­tern­most town in Aus­tria (Wiki­pe­dia). Situ­ated in the regi­on kno­wn as Indus­trie­vier­tel, it lies app­ro­xi­ma­te­ly 12 kilo­me­ters west of Bra­ti­sla­va and 43 kilo­me­ters east of Vien­na. The sur­roun­dings of Hain­burg are cha­rac­te­ri­zed by wooded hills and are part of the Donau-​Auen Nati­onal Park, which pro­tects one of the last lar­ge river flo­odp­lains in Cen­tral Euro­pe (donau​.com). Hain­burg boasts one of the best-​preserved medie­val for­ti­fi­ca­ti­ons in Aus­tria, inc­lu­ding city walls, towers, and three city gates. The most famous of the­se, Wie­ner­tor, is con­si­de­red the lar­gest medie­val city gate in Euro­pe (Wiki­pe­dia). Over­lo­oking the town is a cast­le who­se ori­gins date back to the 11th cen­tu­ry. The cast­le was built by order of Empe­ror Hen­ry III and ser­ved as a stra­te­gic for­tress for bor­der defen­se (Wiki­pe­dia).

In addi­ti­on to his­to­ri­cal land­marks, Hain­burg offers oppor­tu­ni­ties for hiking and cyc­ling in the sur­roun­ding natu­re. A popu­lar des­ti­na­ti­on is Brauns­berg Hill, which offers pano­ra­mic vie­ws of the town, the Danu­be, and the sur­roun­ding are­as (ices​to​va​nie​.sk).

The lands­ca­pe near Hain­burg, which I am par­ti­cu­lar­ly inte­res­ted in, belo­ngs to the uni­que Euro­pe­an Donau-​Auen Nati­onal Park. It lies bet­we­en the major cities of Bra­ti­sla­va and Vien­na. Hain­burg an der Donau is a small town loca­ted near Bra­ti­sla­va. Abo­ve the town are two hills: Brauns­berg and Sch­loss­berg. On Sch­loss­berg stands Hain­burg Castle.

The town, cove­ring an area of 25 km², has a popu­la­ti­on of just under 6,000 (ces​to​va​nie​.biz). Sch­loss­berg Cast­le on the hill was built by Empe­ror Hen­ry III in 1050 from older for­ti­fi­ca­ti­ons (ces​to​va​nie​.biz). In 1108, the cast­le beca­me the pro­per­ty of the Baben­ber­gs (Wiki­pe­dia). In the second half of the 12th cen­tu­ry, it was reno­va­ted under Richard the Lion­he­art, and in the 13th cen­tu­ry by the Czech king Pře­mysl Ota­kar. In 1252, it beca­me the pro­per­ty of the Habs­bur­gs. Sin­ce 1629, the cast­le has been mana­ged by the town but began to fall into dis­re­pair (ces​to​va​nie​.biz). In 1683, the town was plun­de­red by the Turks, with 8,000 inha­bi­tants kil­led (Wiki­pe­dia). During this time, Tho­mas Haydn, the fat­her of com­po­ser Joseph Haydn, mana­ged to esca­pe. In 1789, Empe­ror Joseph II relo­ca­ted a tobac­co pro­ces­sing fac­to­ry to the town, which beca­me an impor­tant eco­no­mic hub for deca­des (ces​to​va​nie​.biz). The town also fea­tu­res one of the best-​preserved medie­val city gates in Euro­pe — Wie­ner­tor (Vien­na Gate) and Unger­tor (Hun­ga­rian Gate) (ces​to​va​nie​.biz, Wiki­pe­dia). Near­by are the ruins of Hei­men­burg Cast­le (Röt­hels­te­in), loca­ted less than 2 km from the town (ces​to​va​nie​.biz), near the Danu­be, below Brauns­berg. Medie­val mar­kets and cast­le fes­ti­vi­ties are held here eve­ry year in June and sum­mer (Wiki­pe­dia).

Röt­hels­te­in is a cast­le ruin loca­ted on a 30-​meter-​high roc­ky outc­rop abo­ve the Danu­be River, east of Hain­burg an der Donau in Lower Aus­tria. The cast­le was built in the 11th cen­tu­ry, and the first writ­ten record dates to 1180. Its stra­te­gic loca­ti­on oppo­si­te Devín Cast­le on the Slo­vak side of the Danu­be sug­gests it ser­ved as a bor­der and watch cast­le, con­trol­ling tra­de ships and fis­hing on the river (hain​burg​.sk). In 1411, it was gran­ted as a fief­dom to Wil­helm von Enzers­dorf by Albert V, Duke of Aus­tria (cast​les​.nl). Over the cen­tu­ries, the cast­le gra­du­al­ly lost impor­tan­ce and fell into ruin. Today, Röt­hels­te­in is a popu­lar des­ti­na­ti­on for tou­rists and his­to­ry ent­hu­siasts. The ruins offer an impres­si­ve view of the Danu­be River and the sur­roun­ding lands­ca­pe. Access to the cast­le is possib­le on foot from Hain­burg, with a path along the Danu­be pas­sing through a tun­nel car­ved into the rock (pano​ra​ma​.sk). The sur­roun­dings of the cast­le are part of the nati­onal park, enhan­cing its appe­al for visi­tors (Oskar Maž­gút). Inte­res­tin­gly, wit­hin a stretch of just over four kilo­me­ters, the­re are three cast­les: Hain­burg Cast­le, Röt­hels­te­in, and Devín Cast­le. This area, kno­wn as the Devín Gate, was his­to­ri­cal­ly hea­vi­ly for­ti­fied and ser­ved as a stra­te­gic point on the Danu­be River (pano​ra​ma​.sk).

Hain­burg an der Donau ist eine his­to­ris­che Stadt in Nie­de­rös­ter­re­ich, gele­gen am rech­ten Ufer der Donau zwis­chen Wien und Bra­ti­sla­va. Es ist die öst­lichs­te Stadt Öster­re­ichs (Wiki­pe­dia). Die Stadt liegt in der Regi­on Indus­trie­vier­tel, etwa 12 Kilo­me­ter west­lich von Bra­ti­sla­va und 43 Kilo­me­ter öst­lich von Wien. Die Umge­bung von Hain­burg ist gep­rägt von bewal­de­ten Hügeln und gehört zum Nati­onal­park Donau-​Auen, der eine der letz­ten gro­ßen Flus­sau­en Mit­te­le­uro­pas schützt (donau​.com). Hain­burg ver­fügt über eine der bes­ter­hal­te­nen mit­te­lal­ter­li­chen Befes­ti­gung­san­la­gen in Öster­re­ich, ein­sch­lie­ßlich Stadt­mau­ern, Tür­men und drei Stadt­to­ren. Das bekann­tes­te, das Wie­ner­tor, gilt als das größte mit­te­lal­ter­li­che Stadt­tor Euro­pas (Wiki­pe­dia). Über der Stadt erhebt sich eine Burg, deren Urs­prün­ge bis ins 11. Jahr­hun­dert zurück­re­i­chen. Die Burg wur­de im Auft­rag von Kai­ser Hein­rich III. erbaut und dien­te als stra­te­gis­che Fes­tung zur Grenz­ver­te­i­di­gung (Wiki­pe­dia).

Neben his­to­ris­chen Sehen­swür­dig­ke­i­ten bie­tet Hain­burg Mög­lich­ke­i­ten zum Wan­dern und Rad­fah­ren in der umlie­gen­den Natur. Ein belieb­tes Ziel ist der Brauns­berg, von dem aus man einen Pano­ra­mab­lick auf die Stadt, die Donau und die Umge­bung genie­ßen kann (ices​to​va​nie​.sk).

Die Lands­chaft um Hain­burg, die mich beson­ders inte­res­siert, gehört zum ein­zi­gar­ti­gen euro­pä­is­chen Nati­onal­park Donau-​Auen. Sie liegt zwis­chen den Gro­ßs­täd­ten Bra­ti­sla­va und Wien. Hain­burg an der Donau ist eine kle­i­ne Stadt in der Nähe von Bra­ti­sla­va. Über der Stadt erhe­ben sich zwei Hügel: Brauns­berg und Sch­loss­berg. Auf dem Sch­loss­berg steht die Burg Hainburg.

Auf einer Flä­che von 25 km² leben knapp 6.000 Ein­woh­ner (ces​to​va​nie​.biz). Die Schlossberg-​Burg auf dem Hügel wur­de 1050 von Kai­ser Hein­rich III. aus älte­ren Befes­ti­gung­san­la­gen errich­tet (ces​to​va​nie​.biz). Im Jahr 1108 wur­de die Burg Eigen­tum der Baben­ber­ger (Wiki­pe­dia). In der zwe­i­ten Hälf­te des 12. Jahr­hun­derts wur­de sie unter Richard Löwen­herz reno­viert, im 13. Jahr­hun­dert vom böh­mis­chen König Pře­mysl Ota­kar. 1252 wur­de sie Eigen­tum der Habs­bur­ger. Seit 1629 wird die Burg von der Stadt ver­wal­tet, begann jedoch zu ver­fal­len (ces​to​va​nie​.biz). 1683 wur­de die Stadt von den Tür­ken gep­lün­dert, wobei 8.000 Ein­woh­ner ums Leben kamen (Wiki­pe­dia). In die­ser Zeit gelang es Tho­mas Haydn, dem Vater des Kom­po­nis­ten Joseph Haydn, zu flie­hen. 1789 ver­leg­te Kai­ser Joseph II. eine Tabak­fab­rik nach Hain­burg, die jahr­zehn­te­lang eine bede­uten­de wirts­chaft­li­che Rol­le spiel­te (ces​to​va​nie​.biz). In der Stadt befin­den sich auch eini­ge der bes­ter­hal­te­nen mit­te­lal­ter­li­chen Stadt­to­re Euro­pas – das Wie­ner­tor und das Unger­tor (ces​to​va​nie​.biz, Wiki­pe­dia). In der Nähe lie­gen die Ruinen der Burg Hei­men­burg (Röt­hels­te­in), etwa 2 km von der Stadt ent­fernt (ces​to​va​nie​.biz), nahe der Donau unter­halb des Brauns­ber­gs. Jähr­lich fin­den im Juni mit­te­lal­ter­li­che Mär­kte und im Som­mer Burg­fes­te statt (Wiki­pe­dia).

Röt­hels­te­in ist eine Bur­gru­ine, die auf einem 30 Meter hohen Fels­vor­s­prung über der Donau öst­lich von Hain­burg an der Donau in Nie­de­rös­ter­re­ich liegt. Die Burg wur­de im 11. Jahr­hun­dert erbaut, und die ers­te sch­rift­li­che Erwäh­nung stammt aus dem Jahr 1180. Ihre stra­te­gis­che Lage gege­nüber der Burg Devín auf der slo­wa­kis­chen Sei­te der Donau deutet darauf hin, dass sie als Grenz- und Wach­burg dien­te, um Han­delss­chif­fe und die Fis­che­rei auf dem Fluss zu kon­trol­lie­ren (hain​burg​.sk). Im Jahr 1411 wur­de sie von Albrecht V., Her­zog von Öster­re­ich, als Lehen an Wil­helm von Enzers­dorf ver­ge­ben (cast​les​.nl). Im Lau­fe der Jahr­hun­der­te ver­lor die Burg an Bede­utung und ver­fiel. Heute ist Röt­hels­te­in ein belieb­tes Ziel für Tou­ris­ten und Ges­chicht­sin­te­res­sier­te. Von der Ruine aus bie­tet sich ein bee­in­druc­ken­der Blick auf die Donau und die umlie­gen­de Lands­chaft. Der Zugang zur Burg ist zu Fuß von Hain­burg aus mög­lich, wobei der Weg entlang der Donau durch einen in den Fel­sen gehau­e­nen Tun­nel führt (pano​ra​ma​.sk). Die Umge­bung der Burg ist Teil des Nati­onal­parks, was ihre Att­rak­ti­vi­tät für Besu­cher erhöht (Oskar Maž­gút). Inte­res­sant ist, dass sich auf einer Strec­ke von nur etwas mehr als vier Kilo­me­tern drei Bur­gen befin­den: Hain­burg, Röt­hels­te­in und Devín. Die­se Gegend, bekannt als die Devi­ner Pfor­te, war in der Ver­gan­gen­he­it stark befes­tigt und dien­te als stra­te­gis­cher Punkt an der Donau (pano​ra​ma​.sk).

Odka­zy

TOP

Všet­ky

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Česko, Mestá, Mestá, Moravské, Stredná Morava, Typ krajiny, Zahraničie

Olomouc

skala
Hits: 37

Olo­mouc je his­to­ric­ké mes­to ležia­ce na stred­nej Mora­ve v Čes­kej repub­li­ke. Je šies­tym naj­väč­ším mes­tom v Čes­ku. Pat­rí medzi naj­star­šie mes­tá v Čes­kej repub­li­ke. Jeho počiat­ky sia­ha­jú do obdo­bia Veľ­kej Mora­vy, keď bolo dôle­ži­tým cen­trom kres­ťan­stva. V stre­do­ve­ku sa mes­to sta­lo význam­ným obchod­ným a poli­tic­kým cen­trom Mora­vy. Počas trid­sať­roč­nej voj­ny v 17. sto­ro­čí bolo obsa­de­né švéd­sky­mi voj­ska­mi, čo malo výraz­ný vplyv na jeho ďal­ší vývoj. Olo­mouc je síd­lom jed­nej z naj­star­ších uni­ver­zít v stred­nej Euró­pe – Uni­ver­zi­ty Palac­ké­ho, zalo­že­nej v roku 1573. Uni­ver­zi­ta zohrá­va kľú­čo­vú úlo­hu v aka­de­mic­kom a kul­túr­nom živo­te mes­ta. Mes­to je tiež zná­me svo­ji­mi fes­ti­val­mi, divad­la­mi a hudob­ný­mi podu­ja­tia­mi, kto­ré pri­ťa­hu­jú náv­štev­ní­kov z celé­ho sve­ta. His­to­ric­ké cen­trum Olo­mou­ca je jed­ným z naj­väč­ších mest­ských pamiat­ko­vých rezer­vá­cií v Čes­kej repub­li­ke. Medzi naj­výz­nam­nej­šie pamiat­ky pat­rí stĺp Najs­vä­tej­šej Tro­j­i­ce, kto­rý je zapí­sa­ný na zozna­me sve­to­vé­ho dedič­stva UNESCO. Ten­to monu­men­tál­ny baro­ko­vý stĺp je pova­žo­va­ný za naj­väč­šie súso­šie v stred­nej Euró­pe. Ďal­šou domi­nan­tou mes­ta je Olo­mouc­ký hrad s kated­rá­lou svä­té­ho Vác­la­va. Kated­rá­la je význam­ným prí­kla­dom gotic­kej archi­tek­tú­ry a jej veža je jed­nou z naj­vyš­ších v kra­ji­ne. Mes­to je tiež zná­me svo­ji­mi baro­ko­vý­mi fon­tá­na­mi, ako sú Her­ku­lo­va, Cae­sa­ro­va a Jupi­te­ro­va fon­tá­na, kto­ré zdo­bia hlav­né námes­tia (Marián Puček).

Názov mes­ta je odvo­de­ný od krst­né­ho mena Olo­mút, meno pôvod­nej osa­dy pôvod­ne zna­me­na­lo Olo­mo­tov dvo­rec resp. sta­tok apod. Naj­star­šia zmien­ka je z roku 1055 a his­to­ric­ké náz­vy sú: Olo­muz, Olo­muc, Olo­mucz. V roku 1573 bola zalo­že­ná jezu­it­ská uni­ver­zi­ta, dnes UPOL, prvá vyso­ká ško­la na Mora­ve. V roku 1576 Filo­zo­fic­ká fakul­ta. V Olo­mou­ci sa nachá­dza via­ce­ro palá­cov: Zdí­kův palác, Edel­man­nův palác, Hau­en­schil­dův palác, Pet­rá­šův palác, Žero­tín­ský palác, palác Pod­stat­ských z Pru­si­no­vic, Dit­richš­tejn­ský palác, May­ův palác, Sal­mův palác, Arci­bis­kup­ský palác. Nachá­dza sa tu kated­rá­la sva­té­ho Vác­la­va, kated­rál­ní chrám sva­té­ho Goraz­da, kos­tol sva­té­ho Moři­ce, kos­tel sva­té­ho Micha­la, bazi­li­ka Nav­ští­ve­ní Pan­ny Marie na Sva­tém Kopeč­ku, Čer­ve­ný kos­tel (Wiki­pe­dia). V roku 1237 tu žilo 16300 oby­va­te­ľov. Oko­lo 1475 cca 4500, 1505 – 9000, 1658 – 2500, 1740 – 6000, 1828 – 11 948, 1920 – 57 206. Nachá­dza sa tu množ­stvo kul­túr­nych inšti­tú­cií: Morav­ské divad­lo Olo­mouc, Morav­ská fil­har­mo­nie, Divad­lo na cuc­ky, Divad­lo hud­by, Divad­lo Tram­ta­rie, Slo­van­ský tyátr, Divad­lo na Šan­tov­ce, Lout­ko­vé divad­lo Kaš­pár­ko­va říše (Wiki­pe­dia). Osob­nos­ti spo­je­né s Olo­mou­com: prí­ro­do­ve­dec Gre­gor Men­del, bás­nik Petr Bez­ruč, fut­ba­lo­vý tré­ner Karel Brück­ner, spe­vá­ci Karel Kryl, Jaro­slav Hut­ka, Karel Plí­hal, bavič Petr Novot­ný, herec Jan Kany­za, muzi­kant Emil Vik­lic­ký, sce­ná­ris­ta, fil­mo­vý his­to­rik Pavel Taus­sig, hoke­jis­ti Jiří Hud­ler, Jiří Dopi­ta, auto­mo­bi­lo­vý závod­ník Aleš Lop­rais. (Wiki­pe­dia).

Olo­mouc je naj­väč­šie mes­to ležia­ce na rie­ke Mora­va. Rozp­res­tie­ra sa v Hor­no­mo­rav­skej níži­ne v niv­nej oblas­ti tej­to rie­ky pri súto­ku s Bys­tři­cou a s Mlýn­ským poto­kom. Obklo­pu­je ho úrod­ná kra­ji­na Hané. Olo­mouc je vyhľa­dá­va­ným mies­tom medzi­ná­rod­ných kon­fe­ren­cií a fes­ti­va­lov. Napr. sa tu koná­va Aca­de­mia Film Olo­mouc – medzi­ná­rod­ný fes­ti­val doku­men­tár­nych fil­mov a video­p­rog­ra­mov. Diva­del­ný fes­ti­val Diva­del­ní Flo­ra, medzi­ná­rod­ná výsta­va záh­rad­nic­tva a pes­to­va­nia rast­lín Flo­ra Olo­mouc. Podzim­ní fes­ti­val duchov­ní hud­by, Beer­fest, Fla­men­co fes­ti­val (Wiki­pe­dia).

Olo­mouc ponú­ka množ­stvo par­kov a záh­rad, kto­ré posky­tu­jú pries­tor na oddych a rekre­áciu. Medzi najob­ľú­be­nej­šie pat­rí Sme­ta­no­vy sady, Bez­ru­čo­vy sady a bota­nic­ká záh­ra­da Uni­ver­zi­ty Palac­ké­ho. Pre milov­ní­kov zvie­rat je tu zoolo­gic­ká záh­ra­da na Sva­tom Kopeč­ku, kto­rá je domo­vom pre viac ako 300 dru­hov zvie­rat. Je význam­ným eko­no­mic­kým cen­trom regi­ó­nu s roz­vi­nu­tým prie­mys­lom, obcho­dom a služ­ba­mi. Mes­to má dob­ré doprav­né spo­je­nie s ostat­ný­mi čas­ťa­mi Čes­kej repub­li­ky, vrá­ta­ne diaľ­nic a želez­nič­ných tra­tí. Je mes­to s boha­tou his­tó­ri­ou, kul­túr­nym dedič­stvom a živou súčas­nos­ťou. Jeho archi­tek­to­nic­ké pamiat­ky, uni­ver­zit­ná tra­dí­cia a prí­rod­né krá­sy ho robia atrak­tív­nym mies­tom pre náv­štev­ní­kov aj oby­va­te­ľov (Marián Puček).

Olo­mouc is a his­to­ric city loca­ted in Cen­tral Mora­via in the Czech Repub­lic. It is the sixth-​largest city in the coun­try and one of the oldest. Its ori­gins date back to the era of Gre­at Mora­via, when it ser­ved as an impor­tant cen­ter of Chris­tia­ni­ty. In the Midd­le Ages, the city beca­me a sig­ni­fi­cant com­mer­cial and poli­ti­cal cen­ter of Mora­via. During the Thir­ty Years’ War in the 17th cen­tu­ry, it was occu­pied by Swe­dish tro­ops, which had a sig­ni­fi­cant impact on its furt­her deve­lop­ment. Olo­mouc is home to one of the oldest uni­ver­si­ties in Cen­tral Euro­pe – Palac­ký Uni­ver­si­ty, foun­ded in 1573. The uni­ver­si­ty pla­ys a key role in the aca­de­mic and cul­tu­ral life of the city. The city is also kno­wn for its fes­ti­vals, the­a­ters, and musi­cal events that att­ract visi­tors from around the world. The his­to­ric cen­ter of Olo­mouc is one of the lar­gest urban heri­ta­ge con­ser­va­ti­on are­as in the Czech Repub­lic. Among its most sig­ni­fi­cant land­marks is the Holy Tri­ni­ty Column, a UNESCO World Heri­ta­ge Site. This monu­men­tal Baro­que column is con­si­de­red the lar­gest sculp­tu­ral ensem­ble in Cen­tral Euro­pe. Anot­her domi­nant fea­tu­re of the city is the Olo­mouc Cast­le, which hou­ses the Cat­hed­ral of St. Wen­ces­las. The cat­hed­ral is an impor­tant exam­ple of Got­hic archi­tec­tu­re, and its tower is one of the tal­lest in the coun­try. The city is also famous for its Baro­que foun­tains, inc­lu­ding the Her­cu­les Foun­tain, Cae­sar Foun­tain, and Jupi­ter Foun­tain, which adorn the main squ­ares. The name of the city is deri­ved from the per­so­nal name Olo­mút, which ori­gi­nal­ly refer­red to Olo­mú­t’s court or esta­te. The oldest men­ti­on of Olo­mouc dates back to 1055, with his­to­ri­cal names inc­lu­ding Olo­muz, Olo­muc, and Olo­mucz. In 1573, a Jesu­it uni­ver­si­ty was foun­ded, now kno­wn as Palac­ký Uni­ver­si­ty, the first ins­ti­tu­ti­on of hig­her edu­ca­ti­on in Mora­via. In 1576, the Facul­ty of Phi­lo­sop­hy was established.

Olo­mouc is home to seve­ral pala­ces, such as Zdík’s Pala­ce, Edelmann’s Pala­ce, Hauenschild’s Pala­ce, Petráš’s Pala­ce, Žero­tín Pala­ce, Pod­stat­ský Pala­ce of Pru­si­no­vi­ce, Diet­richs­te­in Pala­ce, May Pala­ce, Salm Pala­ce, and the Archbishop’s Pala­ce. Sig­ni­fi­cant reli­gi­ous buil­dings inc­lu­de the Cat­hed­ral of St. Wen­ces­las, the Cat­hed­ral of St. Gorazd, the Church of St. Mau­ri­ce, the Church of St. Micha­el, the Basi­li­ca of the Visi­ta­ti­on of the Vir­gin Mary at Sva­tý Kope­ček, and the Red Church. In 1237, the popu­la­ti­on of Olo­mouc was 16,300. Around 1475, it dec­re­a­sed to app­ro­xi­ma­te­ly 4,500, gro­wing to 9,000 by 1505, 2,500 by 1658, 6,000 by 1740, 11,948 by 1828, and 57,206 by 1920. The city is home to nume­rous cul­tu­ral ins­ti­tu­ti­ons, such as the Mora­vian The­a­ter Olo­mouc, Mora­vian Phil­har­mo­nic Orches­tra, Divad­lo na cuc­ky, The­a­ter of Music, Divad­lo Tram­ta­rie, Slo­van­ský Tyátr, Divad­lo na Šan­tov­ce, and Kaš­pá­rek Pup­pet Theater.

Notab­le figu­res asso­cia­ted with Olo­mouc inc­lu­de scien­tist Gre­gor Men­del, poet Petr Bez­ruč, foot­ball coach Karel Brück­ner, sin­gers Karel Kryl, Jaro­slav Hut­ka, and Karel Plí­hal, enter­tai­ner Petr Novot­ný, actor Jan Kany­za, musi­cian Emil Vik­lic­ký, scre­en­wri­ter and film his­to­rian Pavel Taus­sig, ice hoc­key pla­y­ers Jiří Hud­ler and Jiří Dopi­ta, and ral­ly dri­ver Aleš Lop­rais. Olo­mouc is the lar­gest city loca­ted on the Mora­va River. It lies in the Upper Mora­vian Val­ley, in the flo­odp­lain area of the river at the con­flu­en­ce with the Bys­tři­ce River and the Mlýn­ský Stre­am. It is sur­roun­ded by the fer­ti­le Haná regi­on. Olo­mouc is a popu­lar venue for inter­na­ti­onal con­fe­ren­ces and fes­ti­vals, such as Aca­de­mia Film Olo­mouc (a docu­men­ta­ry film and video fes­ti­val), the Diva­del­ní Flo­ra the­a­ter fes­ti­val, the Flo­ra Olo­mouc inter­na­ti­onal hor­ti­cul­tu­re and plant cul­ti­va­ti­on exhi­bi­ti­on, the Autumn Fes­ti­val of Sac­red Music, Beer­fest, and the Fla­men­co Festival.

Olo­mouc offers many parks and gar­dens, pro­vi­ding spa­ce for rela­xa­ti­on and rec­re­a­ti­on. Popu­lar spots inc­lu­de Sme­ta­na Gar­dens, Bez­ruč Gar­dens, and the bota­ni­cal gar­den of Palac­ký Uni­ver­si­ty. For ani­mal lovers, the zoo at Sva­tý Kope­ček is home to over 300 ani­mal spe­cies. The city is a major eco­no­mic hub in the regi­on, with a deve­lo­ped indus­try, tra­de, and ser­vi­ces sec­tor. It has excel­lent tran­s­por­ta­ti­on con­nec­ti­ons to other parts of the Czech Repub­lic, inc­lu­ding hig­hwa­ys and rai­lway lines. With its rich his­to­ry, cul­tu­ral heri­ta­ge, and vib­rant pre­sent, Olo­mouc is an att­rac­ti­ve des­ti­na­ti­on for both visi­tors and residents.

Olo­mouc je his­to­ric­ké měs­to leží­cí na střed­ní Mora­vě v Čes­ké repub­li­ce. Je šes­tým nej­vět­ším měs­tem v zemi a jed­ním z nej­star­ších. Jeho počát­ky saha­jí do doby Vel­ké Mora­vy, kdy bylo důle­ži­tým cen­trem křes­ťan­ství. Ve stře­do­věku se měs­to sta­lo význam­ným obchod­ním a poli­tic­kým cen­trem Mora­vy. Během tři­ce­ti­le­té vál­ky v 17. sto­le­tí bylo obsa­ze­no švéd­ský­mi voj­sky, což výraz­ně ovliv­ni­lo jeho dal­ší vývoj. Olo­mouc je síd­lem jed­né z nej­star­ších uni­ver­zit ve střed­ní Evro­pě – Uni­ver­zi­ty Palac­ké­ho, kte­rá byla zalo­že­na v roce 1573. Uni­ver­zi­ta hra­je klí­čo­vou roli v aka­de­mic­kém a kul­tur­ním živo­tě měs­ta. Měs­to je také zná­mé svý­mi fes­ti­va­ly, divad­ly a hudeb­ní­mi akce­mi, kte­ré při­ta­hu­jí návš­těv­ní­ky z celé­ho světa. His­to­ric­ké cen­trum Olo­mou­ce je jed­nou z nej­vět­ších měst­ských památ­ko­vých rezer­va­cí v Čes­ké repub­li­ce. Mezi nej­výz­nam­něj­ší památ­ky patří sloup Nejs­větěj­ší Tro­j­i­ce, kte­rý je zapsán na sez­na­mu světo­vé­ho dědic­tví UNESCO. Ten­to monu­men­tál­ní barok­ní sloup je pova­žo­ván za nej­vět­ší socha­řs­ké dílo ve střed­ní Evro­pě. Dal­ší domi­nan­tou měs­ta je Olo­mouc­ký hrad, kde se nachá­zí kated­rá­la sva­té­ho Vác­la­va. Tato kated­rá­la je význam­ným pří­kla­dem gotic­ké archi­tek­tu­ry a její věž patří k nej­vyš­ším v zemi. Měs­to je rov­něž zná­mé svý­mi barok­ní­mi kaš­na­mi, jako jsou Her­ku­lo­va kaš­na, Cae­sa­ro­va kaš­na a Jupi­te­ro­va kaš­na, kte­ré zdo­bí hlav­ní náměs­tí. Název měs­ta je odvo­zen od osob­ní­ho jmé­na Olo­mút, kte­ré původ­ně ozna­čo­va­lo Olo­mú­tův dvůr nebo sta­tek. Nej­star­ší zmín­ka o měs­tě pochá­zí z roku 1055, s his­to­ric­ký­mi náz­vy jako Olo­muz, Olo­muc a Olo­mucz. V roce 1573 byla zalo­že­na jezu­it­ská uni­ver­zi­ta, dnes zná­má jako Uni­ver­zi­ta Palac­ké­ho, prv­ní vyso­ká ško­la na Mora­vě. V roce 1576 byla ote­vře­na Filo­zo­fic­ká fakulta.

V Olo­mou­ci se nachá­zí mno­ho palá­ců, napří­klad Zdí­kův palác, Edel­man­nův palác, Hau­en­schil­dův palác, Pet­rá­šův palác, Žero­tín­ský palác, palác Pod­stat­ských z Pru­si­no­vic, Diet­richš­tejn­ský palác, May­ův palác, Sal­mův palác a Arci­bis­kup­ský palác. Mezi význam­né cír­kev­ní stav­by patří kated­rá­la sva­té­ho Vác­la­va, kated­rál­ní chrám sva­té­ho Goraz­da, kos­tel sva­té­ho Moři­ce, kos­tel sva­té­ho Micha­la, bazi­li­ka Nav­ští­ve­ní Pan­ny Marie na Sva­tém Kopeč­ku a Čer­ve­ný kos­tel. V roce 1237 měla Olo­mouc 16 300 oby­va­tel. Kolem roku 1475 počet oby­va­tel klesl na 4 500, v roce 1505 dosáhl 9 000, v roce 1658 pou­ze 2 500, v roce 1740 se zvý­šil na 6 000, v roce 1828 na 11 948 a v roce 1920 na 57 206. Ve měs­tě síd­lí mno­ho kul­tur­ních ins­ti­tu­cí, napří­klad Morav­ské divad­lo Olo­mouc, Morav­ská fil­har­mo­nie, Divad­lo na cuc­ky, Divad­lo hud­by, Divad­lo Tram­ta­rie, Slo­van­ský tyátr, Divad­lo na Šan­tov­ce a Lout­ko­vé divad­lo Kaš­pár­ko­va říše. Význam­né osob­nos­ti spo­je­né s Olo­mou­cí zahr­nu­jí pří­ro­do­věd­ce Gre­go­ra Men­de­la, bás­ní­ka Pet­ra Bez­ru­če, fot­ba­lo­vé­ho tre­né­ra Kar­la Brück­ne­ra, zpěvá­ky Kar­la Kry­la, Jaro­sla­va Hut­ku a Kar­la Plí­ha­la, bavi­če Pet­ra Novot­né­ho, her­ce Jana Kany­zu, muzi­kan­ta Emi­la Vik­lic­ké­ho, sce­ná­ris­tu a fil­mo­vé­ho his­to­ri­ka Pav­la Taus­si­ga, hoke­jis­ty Jiří­ho Hud­le­ra a Jiří­ho Dopi­tu a auto­mo­bi­lo­vé­ho závod­ní­ka Ale­še Lopraise.

Olo­mouc je nej­vět­ší měs­to leží­cí na řece Mora­vě. Leží v Hor­no­mo­rav­ském úva­lu v niv­ní oblas­ti této řeky při sou­to­ku s Bys­tři­cí a Mlýn­ským poto­kem. Je obklo­pe­na úrod­nou kra­ji­nou Hané. Olo­mouc je oblí­be­ným mís­tem mezi­ná­rod­ních kon­fe­ren­cí a fes­ti­va­lů, napří­klad Aca­de­mia Film Olo­mouc (mezi­ná­rod­ní fes­ti­val doku­men­tár­ních fil­mů), Diva­del­ní Flo­ra, Flo­ra Olo­mouc (mezi­ná­rod­ní výsta­va zahrad­nic­tví a pěs­to­vá­ní rost­lin), Podzim­ní fes­ti­val duchov­ní hud­by, Beer­fest a Fla­men­co fes­ti­val. Olo­mouc nabí­zí mno­ho par­ků a zahrad, kte­ré posky­tu­jí pros­tor pro odpo­či­nek a rekre­a­ci. Mezi nejob­lí­be­něj­ší patří Sme­ta­no­vy sady, Bez­ru­čo­vy sady a bota­nic­ká zahra­da Uni­ver­zi­ty Palac­ké­ho. Pro milov­ní­ky zví­řat je zde zoolo­gic­ká zahra­da na Sva­tém Kopeč­ku, kte­rá je domo­vem pro více než 300 dru­hů zví­řat. Měs­to je význam­ným eko­no­mic­kým cen­trem regi­onu s roz­vi­nu­tým průmys­lem, obcho­dem a služ­ba­mi. Má výbor­né doprav­ní spo­je­ní s ostat­ní­mi čás­tmi Čes­ké repub­li­ky, včet­ně dál­nic a želez­nič­ních tra­tí. S boha­tou his­to­rií, kul­tur­ním dědic­tvím a živou sou­čas­nos­tí je Olo­mouc atrak­tiv­ním mís­tem pro návš­těv­ní­ky i obyvatele.

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

České, Česko, Južná Morava, Krajina, Mestá, Mestá, Typ krajiny, Zahraničie

Lednice – súčasť svetového kultúrneho dedičstva

skala
Hits: 12969

Led­ni­ce sa nachá­dza­jú na juž­nej Mora­ve, neďa­le­ko od Břec­la­vi. Pat­ria do tzv. Led­nic­ko – val­tic­ké­ho are­álu. Súčas­ťou are­álu sú Akvá­ri­um Mala­wi, Zámoc­ký skle­ník, Lovec­ký zámo­ček, Mina­ret, Apol­ló­nov chrám, Ryb­nič­ný zámo­ček, Nový dvor, Hra­nič­ný zámo­ček, Chrám troch grá­cií, Janov hrad, Obe­lisk, Ren­dez­vous (unes​co​-czech​.cz), Grot­ta – ume­lá jas­ky­ňa, Akva­dukt a roman­tic­ká jas­ky­ňa, hos­po­dár­ska stav­ba Nový dvor, súso­šie gréc­kych bohýň Tri Grá­cie, Kapl­n­ka svä­té­ho Huber­ta, Dia­nin chrám (Ren­dez­vous), Bel­ve­der, 8 km vzdia­le­ný zámok Val­ti­ce, Salón vín, Kolo­ná­da – Reist­na (zamek​-led​ni​ce​.cz).

Prvá písom­ná zmien­ka o Led­ni­ciach (Izg­ru­obi) je z roku 1222 (unes​co​-czech​.cz). Od roku 1996 sú Led­ni­ce v Zozna­me sve­to­vé­ho prí­rod­né­ho a kul­túr­ne­ho dedič­stva UNESCO (led​ni​ce​.cz). Súčas­nú podo­bu dala zám­ku novo­go­tic­ká pre­stav­ba v štý­le goti­ky v rokoch 1846 – 1858. Časť baro­ko­vých stien zosta­la zacho­va­ná. Za pozor­nosť sto­jí vre­te­no­vi­té scho­dis­ko v kniž­ni­ci, kaze­to­vý strop z lipo­vé­ho dre­va v mod­rom sále, reli­éf stro­mu živo­ta zo slo­no­vej kos­ti ale­bo mra­mo­ro­vé krby (unes​co​-czech​.cz). Akvá­ri­um Mala­wi bol súčas­ťou zám­ku od roku 1993. Cel­ko­vý objem akvá­rií a terá­rií je 40 000 lit­rov (wzd​.cz).

Led­nic­ký zámok sa nachá­dza v obci Led­ni­ce na pra­vom bre­hy rie­ky Dyje. Pat­rí medzi najk­raj­šie pamiat­ko­vé kom­ple­xy v Čes­kej repub­li­ke. V roku 1996 bol zapí­sa­ný do zozna­mu sve­to­vé­ho kul­túr­ne­ho dedič­stva UNESCO (Mar­ti­na Hara­tí­ko­vá). Led­nic­ký zámok je skvos­tom archi­tek­tú­ry, menil sa v prie­be­hu sto­ro­čí. Pôvod­ne to bol gotic­ký hrad, v 17. sto­ro­čí bol pre­sta­va­ný do baro­ko­vej podo­by. Násled­ne bol nie­koľ­ko krát upra­vo­va­ný. V 19. sto­ro­čí bol pre­sta­va­ný do roman­tic­ké­ho štý­lu. Zámok je sym­bo­lom luxu­su a ele­gan­cie. Zámok je zná­my svo­jou boha­tou novo­go­tic­kou výzdo­bou. Inte­ri­é­ry ponú­ka­jú nád­her­né repre­zen­tač­né sály s vyre­zá­va­ný­mi strop­mi a luxus­ným mobi­liá­rom. Súčas­ťou zám­ku je aj roz­siah­ly skle­ník z 19. sto­ro­čia, kto­rý ukrý­va exo­tic­ké rast­li­ny z celé­ho sve­ta. Inte­ri­é­ry ponú­ka­jú honos­né sály, nád­her­ný náby­tok, ume­lec­ké zbier­ky. Uni­kát­ny je mina­ret, posta­ve­ný na pre­lo­me 18 a 19. sto­ro­čia. Je to na tom­to úze­mí exo­tic­ká vežo­vi­tá stav­ba pri­dá­va­jú­ca orien­tál­ny nádych. Celý are­ál tvo­rí aj roz­ľah­lý park na viac ako 200 hek­tá­roch. Pat­rí k naj­roz­siah­lej­ším kra­ji­nár­skym par­kom v Euró­pe. Inšpi­ru­je aj rôz­no­ro­dým štý­lom, od anglic­ké­ho par­ku až po roman­tic­kú záh­ra­du. Nachá­dza­jú sa tu ume­lé aj pri­ro­dze­né jaze­rá, mos­ty, pavi­ló­ny. Anglic­ký park nad­vä­zu­je na zámoc­ký are­ál zbier­kou rast­lín a dre­vín zo šty­roch sve­ta­die­lov. Je pre­po­je­ný s oko­li­tou kra­ji­nou a verej­nos­ti je prí­stup­ný celo­roč­ne. V minu­los­ti bol čas­to zapla­vo­va­ný rie­kou Dyje, pre­to dali maji­te­lia vybu­do­vať veľ­ký ryb­ník so sústa­vou ostrov­če­kov. V par­ku sa nachá­dza aj uni­kát­ny Mina­ret, posta­ve­ný na pre­lo­me 18. a 19. sto­ro­čia, kto­rý slú­ži ako vyhliad­ko­vá veža ((Mar­tia Klu­cho­vá). Celý are­ál je uni­kát­na kolek­cia his­tó­rie, kul­tú­ry a prí­ro­dy. Mes­to Led­ni­ce ponú­ka rôz­ne kul­túr­ne akcie. Ponú­ka aj dob­ré jed­lo a ochot­nú obsluhu.

Led­ni­ce is loca­ted in South Mora­via, near Břec­lav. It is part of the so-​called Lednice-​Valtice Com­plex. The com­plex inc­lu­des the Mala­wi Aqu­arium, Cast­le Gre­en­hou­se, Hun­ting Lod­ge, Mina­ret, Apol­lo Tem­ple, Fish­pond Cha­te­au, New Court, Bor­der Cha­te­au, Tem­ple of the Three Gra­ces, Joh­n’s Cast­le, Obe­lisk, Ren­dez­vous (unes​co​-czech​.cz), Grot­to – arti­fi­cial cave, Aqu­e­duct and Roman­tic Cave, the New Court agri­cul­tu­ral buil­ding, the sculp­tu­re of the Gre­ek god­des­ses Three Gra­ces, St. Huber­t’s Cha­pel, Dia­na­’s Tem­ple (Ren­dez­vous), Bel­ve­de­re, the Val­ti­ce Cast­le loca­ted 8 km away, the Wine Salon, and the Colon­na­de – Reist­na (zamek​-led​ni​ce​.cz).

The first writ­ten men­ti­on of Led­ni­ce (Izg­ru­obi) dates back to 1222 (unes​co​-czech​.cz). Sin­ce 1996, Led­ni­ce has been lis­ted as a UNESCO World Heri­ta­ge Site (led​ni​ce​.cz). The cast­le­’s cur­rent appe­a­ran­ce is the result of a neo-​Gothic recons­truc­ti­on in the Got­hic sty­le bet­we­en 1846 and 1858. Some Baro­que walls were pre­ser­ved. Note­wort­hy fea­tu­res inc­lu­de a spi­ral stair­ca­se in the lib­ra­ry, a cof­fe­red cei­ling made of lin­den wood in the Blue Hall, a tree of life relief car­ved from ivo­ry, and marb­le firep­la­ces (unes​co​-czech​.cz). The Mala­wi Aqu­arium has been part of the cast­le sin­ce 1993, with a total volu­me of 40,000 liters of aqu­ariums and ter­ra­riums (wzd​.cz).

The Led­ni­ce Cast­le is situ­ated in the vil­la­ge of Led­ni­ce on the right bank of the Dyje River. It is one of the most beau­ti­ful heri­ta­ge com­ple­xes in the Czech Repub­lic. In 1996, it was insc­ri­bed on the UNESCO World Heri­ta­ge List (Mar­ti­na Hara­tí­ko­vá). The Led­ni­ce Cast­le is an archi­tec­tu­ral gem that has evol­ved over the cen­tu­ries. Ori­gi­nal­ly a Got­hic cast­le, it was trans­for­med into a Baro­que resi­den­ce in the 17th cen­tu­ry and under­went seve­ral modi­fi­ca­ti­ons. In the 19th cen­tu­ry, it was rebu­ilt in a roman­tic sty­le. The cast­le is a sym­bol of luxu­ry and ele­gan­ce, reno­wned for its rich neo-​Gothic deco­ra­ti­ons. The inte­ri­ors fea­tu­re mag­ni­fi­cent sta­te rooms with car­ved cei­lings and luxu­ri­ous fur­nis­hings. The cast­le also inc­lu­des an exten­si­ve 19th-​century gre­en­hou­se, home to exo­tic plants from around the world. The inte­ri­ors offer opu­lent halls, exqu­isi­te fur­ni­tu­re, and art col­lec­ti­ons. A uni­que fea­tu­re is the Mina­ret, built at the turn of the 18th and 19th cen­tu­ries, adding an exo­tic touch with its tower-​like structure.

The enti­re com­plex encom­pas­ses a vast park span­ning over 200 hec­ta­res, one of the lar­gest lands­ca­ped parks in Euro­pe. It ins­pi­res with its diver­se sty­les, ran­ging from an English park to a roman­tic gar­den. It fea­tu­res both arti­fi­cial and natu­ral lakes, brid­ges, and pavi­li­ons. The English park con­nects to the cast­le com­plex with a col­lec­ti­on of plants and tre­es from four con­ti­nents. It is integ­ra­ted with the sur­roun­ding lands­ca­pe and is open to the pub­lic year-​round. In the past, the area was fre­qu­en­tly flo­oded by the Dyje River, promp­ting the cons­truc­ti­on of a lar­ge pond with a sys­tem of islands. The park also hou­ses the uni­que Mina­ret, which ser­ves as a lookout tower ((Mar­tia Klu­cho­vá). The enti­re com­plex is a uni­que blend of his­to­ry, cul­tu­re, and natu­re. The town of Led­ni­ce offers vari­ous cul­tu­ral events as well as excel­lent cuisi­ne and friend­ly service.

Led­ni­ce liegt in Süd­mäh­ren, nahe Břec­lav. Es gehört zum soge­nann­ten Lednice-​Valtice-​Areal. Zum Are­al gehören das Malawi-​Aquarium, das Sch­loss­ge­wächs­haus, das Jagdsch­löss­chen, das Mina­rett, der Apol­lon­tem­pel, das Teichsch­löss­chen, der Neue Hof, das Grenzsch­löss­chen, der Tem­pel der drei Gra­zien, die Johan­nis­burg, der Obe­lisk, das Ren­dez­vous (unes​co​-czech​.cz), die Grot­ta – eine künst­li­che Höh­le, das Aqu­ä­dukt und eine roman­tis­che Höh­le, das lan­dwirts­chaft­li­che Gebä­u­de Neuer Hof, die Skulp­tur der grie­chis­chen Göt­tin­nen Drei Gra­zien, die Huber­tus­ka­pel­le, der Dia­na­tem­pel (Ren­dez­vous), der Bel­ve­de­re, das 8 km ent­fern­te Sch­loss Val­ti­ce, der Wein­sa­lon und die Kolon­na­de – Reist­na (zamek​-led​ni​ce​.cz).

Die ers­te sch­rift­li­che Erwäh­nung von Led­ni­ce (Izg­ru­obi) stammt aus dem Jahr 1222 (unes​co​-czech​.cz). Seit 1996 ist Led­ni­ce in der Lis­te des UNESCO-​Weltkultur- und Natu­rer­bes ein­get­ra­gen (led​ni​ce​.cz). Das heuti­ge Aus­se­hen des Sch­los­ses ents­tand durch einen neugo­tis­chen Umbau im Stil der Gotik in den Jah­ren 1846 – 1858. Ein Teil der baroc­ken Mau­ern blieb erhal­ten. Beson­ders sehen­swert sind die Wen­del­trep­pe in der Bib­li­ot­hek, die Kas­set­ten­dec­ke aus Lin­den­holz im Blau­en Saal, das Lebens­baum­re­lief aus Elfen­be­in und die Mar­mor­ka­mi­ne (unes​co​-czech​.cz). Das Malawi-​Aquarium ist seit 1993 Teil des Sch­los­ses, mit einem Gesamt­vo­lu­men von 40.000 Litern Aqu­arien und Ter­ra­rien (wzd​.cz).

Das Sch­loss Led­ni­ce befin­det sich im Dorf Led­ni­ce am rech­ten Ufer der Tha­ya. Es gehört zu den schöns­ten Denk­mal­kom­ple­xen in der Tsche­chis­chen Repub­lik. 1996 wur­de es in die UNESCO-​Welterbeliste auf­ge­nom­men (Mar­ti­na Hara­tí­ko­vá). Das Sch­loss Led­ni­ce ist ein archi­tek­to­nis­ches Juwel, das sich im Lau­fe der Jahr­hun­der­te verän­dert hat. Urs­prün­glich eine gotis­che Burg, wur­de es im 17. Jahr­hun­dert in ein baroc­kes Sch­loss umge­baut und im 19. Jahr­hun­dert in roman­tis­chem Stil umges­tal­tet. Das Sch­loss ist ein Sym­bol für Luxus und Ele­ganz, bekannt für sei­ne rei­che neugo­tis­che Dekoration.

Die Innen­rä­u­me bie­ten präch­ti­ge Reprä­sen­ta­ti­ons­rä­u­me mit geschnitz­ten Dec­ken und luxu­ri­öser Möb­lie­rung. Teil des Sch­los­ses ist auch ein aus­ge­dehn­tes Gewächs­haus aus dem 19. Jahr­hun­dert, das exo­tis­che Pflan­zen aus der gan­zen Welt beher­bergt. Die Innen­rä­u­me prä­sen­tie­ren prun­kvol­le Säle, wer­tvol­le Möbel und Kunst­samm­lun­gen. Ein­zi­gar­tig ist das Mina­rett, das Ende des 18. und Anfang des 19. Jahr­hun­derts erbaut wur­de und als Aus­sichts­turm dient.

Das gesam­te Are­al umfasst einen weit­lä­u­fi­gen Park mit über 200 Hek­tar, einer der größten Lands­chafts­parks Euro­pas. Er ins­pi­riert durch sei­nen viel­se­i­ti­gen Stil, von einem englis­chen Gar­ten bis hin zu einem roman­tis­chen Park. Es gibt sowohl künst­li­che als auch natür­li­che Seen, Brüc­ken und Pavil­lons. Der englis­che Park grenzt an das Sch­loss­ge­län­de und ent­hält eine Samm­lung von Pflan­zen und Bäu­men aus vier Kon­ti­nen­ten. Das Gelän­de ist in die umlie­gen­de Lands­chaft integ­riert und das gan­ze Jahr über für die Öffen­tlich­ke­it zugän­glich. In der Ver­gan­gen­he­it wur­de das Gebiet häu­fig von der Tha­ya überf­lu­tet, wes­halb die Besit­zer einen gro­ßen Teich mit einem Sys­tem von Inseln anle­gen lie­ßen. Der Park ent­hält auch das ein­zi­gar­ti­ge Mina­rett, das als Aus­sichts­turm dient ((Mar­tia Klu­cho­vá). Das gesam­te Are­al ist eine ein­zi­gar­ti­ge Kom­bi­na­ti­on aus Ges­chich­te, Kul­tur und Natur. Die Stadt Led­ni­ce bie­tet vers­chie­de­ne kul­tu­rel­le Verans­tal­tun­gen sowie aus­ge­ze­ich­ne­te Küche und fre­und­li­chen Service.

Led­ni­ce se nachá­ze­jí na již­ní Mora­vě, neda­le­ko od Břec­la­vi. Patří do tzv. Lednicko-​valtického are­álu. Sou­čás­tí are­álu jsou Akvá­ri­um Mala­wi, Zámec­ký skle­ník, Lovec­ký záme­ček, Mina­ret, Apol­lo­nův chrám, Ryb­nič­ní záme­ček, Nový dvůr, Hra­nič­ní záme­ček, Chrám tří grá­cií, Janův hrad, Obe­lisk, Ren­dez­vous (unes​co​-czech​.cz), Grot­ta – umělá jes­ky­ně, Akva­dukt a roman­tic­ká jes­ky­ně, hos­po­dá­řs­ká stav­ba Nový dvůr, sou­so­ší řec­kých bohyň Tři Grá­cie, Kap­le sva­té­ho Huber­ta, Dia­nin chrám (Ren­dez­vous), Bel­ve­der, 8 km vzdá­le­ný zámek Val­ti­ce, Salón vín a Kolo­ná­da – Reist­na (zamek​-led​ni​ce​.cz).

Prv­ní písem­ná zmín­ka o Led­ni­cích (Izg­ru­obi) pochá­zí z roku 1222 (unes​co​-czech​.cz). Od roku 1996 jsou Led­ni­ce zapsá­ny na Sez­nam světo­vé­ho pří­rod­ní­ho a kul­tur­ní­ho dědic­tví UNESCO (led​ni​ce​.cz). Sou­čas­nou podo­bu dal zám­ku novo­go­tic­ký pře­stav­ba ve sty­lu goti­ky v letech 1846 – 1858. Část barok­ních zdí byla zacho­vá­na. Za pozor­nost sto­jí spi­rá­lo­vé scho­diš­tě v kni­hov­ně, kaze­to­vý strop z lipo­vé­ho dře­va v Mod­rém sále, reli­éf stro­mu živo­ta ze slo­no­vi­ny a mra­mo­ro­vé krby (unes​co​-czech​.cz). Akvá­ri­um Mala­wi je sou­čás­tí zám­ku od roku 1993, cel­ko­vý objem akvá­rií a terá­rií činí 40 000 lit­rů (wzd​.cz).

Led­nic­ký zámek se nachá­zí v obci Led­ni­ce na pra­vém bře­hu řeky Dyje. Patří mezi nejk­rás­něj­ší památ­ko­vé kom­ple­xy v Čes­ké repub­li­ce. V roce 1996 byl zapsán na sez­nam světo­vé­ho kul­tur­ní­ho dědic­tví UNESCO (Mar­ti­na Hara­tí­ko­vá). Led­nic­ký zámek je kle­no­tem archi­tek­tu­ry, kte­rý se měnil během sta­le­tí. Původ­ně gotic­ký hrad byl v 17. sto­le­tí pře­sta­věn do barok­ní podo­by a v 19. sto­le­tí do roman­tic­ké­ho sty­lu. Zámek je sym­bo­lem luxu­su a ele­gan­ce, zná­mý boha­tou novo­go­tic­kou výzdo­bou. Inte­ri­é­ry nabí­zí nád­her­né repre­zen­tač­ní sály s vyře­zá­va­ný­mi stro­py a luxus­ním mobi­liá­řem. Sou­čás­tí zám­ku je také roz­sáh­lý skle­ník z 19. sto­le­tí, kte­rý ukrý­vá exo­tic­ké rost­li­ny z celé­ho světa.

Inte­ri­é­ry nabí­ze­jí honos­né sály, vzác­ný náby­tek a umělec­ké sbír­ky. Uni­kát­ní je Mina­ret, posta­ve­ný na pře­lo­mu 18. a 19. sto­le­tí, kte­rý slou­ží jako vyhlíd­ko­vá věž. Celý are­ál tvo­ří roz­sáh­lý park o více než 200 hek­ta­rech, jeden z nej­roz­sáh­lej­ších kra­ji­ná­řs­kých par­ků v Evro­pě. Ins­pi­ro­ván růz­no­ro­dý­mi sty­ly, od anglic­ké­ho par­ku po roman­tic­kou zahra­du, obsa­hu­je umělá i při­ro­ze­ná jeze­ra, mos­ty a pavi­lo­ny. Anglic­ký park při­lé­há k zám­ku a obsa­hu­je sbír­ku rost­lin a dře­vin ze čtyř kon­ti­nen­tů. Are­ál je veřej­nos­ti pří­stup­ný celo­roč­ně. V minu­los­ti býval čas­to zapla­vo­ván řekou Dyjí, a pro­to maji­te­lé necha­li vybu­do­vat vel­ký ryb­ník se sys­té­mem ostrův­ků. Park obsa­hu­je i uni­kát­ní Mina­ret, kte­rý slou­ží jako rozh­led­na ((Mar­tia Klu­cho­vá). Celý are­ál je uni­kát­ní spo­je­ní his­to­rie, kul­tu­ry a pří­ro­dy. Měs­to Led­ni­ce nabí­zí růz­né kul­tur­ní akce, vyni­ka­jí­cí gas­tro­no­mii a pří­věti­vou obsluhu.

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, České, Česko, Južné Čechy, Mestá, Mestá, Typ krajiny, Zahraničie

Jindřichův Hradec

skala
Hits: 19

Jin­dři­chův Hra­dec je mes­to v Juho­čes­kom kra­ji Čes­kej repub­li­ky, ležia­ce pri­bliž­ne 43 km seve­ro­vý­chod­ne od Čes­kých Budějo­víc na rie­ke Nežár­ka. S počtom oby­va­te­ľov oko­lo 21 000 je význam­ným kul­túr­nym a his­to­ric­kým cen­trom regi­ó­nu. Prvá písom­ná zmien­ka o Jin­dři­cho­vom Hrad­ci pochá­dza z roku 1220, keď bol na mies­te slo­van­ské­ho hra­dis­ka posta­ve­ný gotic­ký hrad Jin­dři­chom I. Vít­kov­com, zakla­da­te­ľom rodu pánov z Hrad­ca. V polo­vi­ci 13. sto­ro­čia vznik­la pri hra­de osa­da, kto­rá dosta­la meno po svo­jom zakla­da­te­ľo­vi. Súčas­ný názov Jin­dři­chův Hra­dec je dolo­že­ný od roku 1410. V 16. sto­ro­čí, počas vlá­dy posled­ných čle­nov rodu pánov z Hrad­ca, mes­to dosiah­lo vrchol svoj­ho roz­vo­ja. Domy a hrad boli pre­sta­va­né z gotic­ké­ho do rene­sanč­né­ho štý­lu a mes­to sa roz­ší­ri­lo za hrad­by. Po trid­sať­roč­nej voj­ne v roku 1654 bol Jin­dři­chův Hra­dec dru­hým naj­väč­ším mes­tom v Krá­ľov­stve čes­kom s 405 doma­mi. Neskôr však stra­ti­lo poli­tic­ký význam a na kon­ci 17. sto­ro­čia doš­lo aj k hos­po­dár­ske­mu úpad­ku. His­to­ric­ké cen­trum Jin­dři­chov­ho Hrad­ca je mest­skou pamiat­ko­vou rezer­vá­ci­ou, kto­rá zahŕňa námes­tie Mie­ru s pri­ľah­lý­mi ulič­ka­mi a zámok. Medzi domi­nan­ty námes­tia pat­rí býva­lá gotic­ká rad­ni­ca, viac­krát pre­sta­va­ná, a Lan­ge­rov dom, pôvod­ne gotic­ká stav­ba, neskôr pre­sta­va­ná v rene­sanč­nom štý­le (Wiki­pe­dia).

Hrad a zámok Jin­dři­chův Hra­dec je tre­tím naj­väč­ším hrad­ným kom­ple­xom v Čes­kej repub­li­ke po Praž­skom hra­de a zám­ku v Čes­kém Krum­lo­vě. Rozp­res­tie­ra sa na plo­che tak­mer 3 hek­tá­rov a ponú­ka náv­štev­ní­kom pre­hliad­ku vzác­nych inte­ri­é­rov a his­to­ric­kých ume­lec­kých arte­fak­tov (jin​dri​chuvh​ra​dec​.cz). Zámok je pre­sta­va­ný hrad na súto­ku Nežár­ky a Hamer­ské­ho poto­ka. Je národ­nou kul­túr­nou pamiat­kou. Hrad prav­de­po­dob­ne zalo­žil Pře­mysl Ota­kar v prvej polo­vi­ci 13. sto­ro­čia. V 18. sto­ro­čí utr­pe­la stav­ba požiar. K roz­siah­lej rekon­štruk­cii doš­lo až v prvej štvr­ti­ne 20. sto­ro­čia pod vede­ním gró­fa Euge­na Čer­ní­na. Dnes zámok tvo­rí kom­plex, kto­rý zahŕňa aj zámoc­ký pivo­var, mlyn a kožiar­ske objek­ty a objek­ty vod­nej elek­trár­ne. Zámok sa obja­vu­je čas­to aj vo fil­moch, napr. Bat­ho­ry, ​„Z pek­la štěs­tí“ a ​„Tajem­ství sta­ré bam­bit­ky 2“ (Wiki­pe­dia).

Múze­um Jin­dři­choh­ra­dec­ka síd­li v rene­sanč­nej budo­ve, kto­rá bola kedy­si jezu­it­ským semi­ná­rom. Zalo­že­né bolo v roku 1882 a pat­rí medzi naj­star­šie regi­onál­ne múzeá v Čechách. Naj­zná­mej­ším expo­ná­tom sú Krý­zo­vy jes­lič­ky, naj­väč­ší mecha­nic­ký bet­le­hem na sve­te pod­ľa Guin­nes­so­vej kni­hy rekor­dov. Kos­tol svä­té­ho Jána Krs­ti­te­ľa je pôvod­ne gotic­ký kos­tol s pri­ľah­lým kláš­to­rom mino­ri­tov, neskôr slú­žil ako špi­tál. Kos­tol svä­tej Márie Mag­da­lé­ny sa nachá­dza v his­to­ric­kom cen­tre mes­ta. Kos­tol Nane­bov­za­tia Pan­ny Márie je zná­my svo­jou 68,3 m vyso­kou vežou prí­stup­nou verej­nos­ti a 15. polud­ní­kom, kto­rý pre­chá­dza nádvo­rím kos­to­la (Wiki­pe­dia ENG). 

Mes­to leží na súto­ku rie­ky Nežár­ka a poto­ka Hamer­ský potok, pri ryb­ní­ku Vaj­gar s roz­lo­hou 49 ha, kto­rý bol zalo­že­ný v roku 1399. Oko­lie Jin­dři­chov­ho Hrad­ca je boha­té na ryb­ní­ky a lesy, čo posky­tu­je ide­ál­ne pod­mien­ky pre turis­ti­ku a rekre­áciu (Wiki­pe­dia). V blíz­kos­ti mes­ta sa nachá­dza prí­rod­ná rezer­vá­cia Čes­ká Kana­da, zná­ma svo­ji­mi les­mi, jaze­ra­mi a úzko­ko­ľaj­nou želez­ni­cou, kto­rá slú­ži ako turis­tic­ká atrak­cia (visitc​ze​chia​.com). Osob­nos­ti spo­je­né s mes­tom: poli­tik Vla­di­mír Špid­la, ves­lár Vác­lav Cha­lu­pa, fut­ba­lis­ta Karel Pobor­ský, hoke­jis­ti Aleš Kota­lík, Zby­něk Michá­lek (Wiki­pe­dia ENG), Fran­ti­šek II. Rákoc­zi – vod­ca uhor­ské­ho povs­ta­nia v 18. sto­ro­čí, filo­zof a spi­so­va­teľ Sta­ni­slav Komá­rek (Wiki­pe­dia).

Jin­dři­chův Hra­dec is a town in the South Bohe­mian Regi­on of the Czech Repub­lic, loca­ted app­ro­xi­ma­te­ly 43 km nort­he­ast of Čes­ké Budějo­vi­ce on the Nežár­ka River. With a popu­la­ti­on of about 21,000, it is an impor­tant cul­tu­ral and his­to­ri­cal cen­ter of the regi­on. The first writ­ten men­ti­on of Jin­dři­chův Hra­dec dates back to 1220, when a Got­hic cast­le was built on the site of a Sla­vic for­ti­fied sett­le­ment by Jin­dřich I of Vít­kov, the foun­der of the Lords of Hra­dec. In the mid-​13th cen­tu­ry, a sett­le­ment deve­lo­ped near the cast­le, named after its foun­der. The cur­rent name, Jin­dři­chův Hra­dec, has been docu­men­ted sin­ce 1410. During the 16th cen­tu­ry, under the rule of the last mem­bers of the Lords of Hra­dec, the town rea­ched its peak. Hou­ses and the cast­le were rebu­ilt from Got­hic to Renais­san­ce sty­le, and the town expan­ded bey­ond its walls. After the Thir­ty Years’ War, in 1654, Jin­dři­chův Hra­dec beca­me the second-​largest town in the King­dom of Bohe­mia with 405 hou­ses. Howe­ver, it later lost its poli­ti­cal sig­ni­fi­can­ce, and by the late 17th cen­tu­ry, it also faced eco­no­mic dec­li­ne. The his­to­ric cen­ter of Jin­dři­chův Hra­dec is an urban con­ser­va­ti­on area that inc­lu­des Pea­ce Squ­are (Náměs­tí Míru) with its adja­cent stre­ets and the cast­le. Land­marks on the squ­are inc­lu­de the for­mer Got­hic town hall, rebu­ilt mul­tip­le times, and Lan­ger Hou­se, ori­gi­nal­ly a Got­hic struc­tu­re later recons­truc­ted in the Renais­san­ce style.

The cast­le and cha­te­au of Jin­dři­chův Hra­dec is the third-​largest cast­le com­plex in the Czech Repub­lic, after Pra­gue Cast­le and Čes­ký Krum­lov Cast­le. Cove­ring near­ly 3 hec­ta­res, it offers visi­tors a tour of uni­que inte­ri­ors and his­to­ri­cal art arti­facts. The cha­te­au, loca­ted at the con­flu­en­ce of the Nežár­ka River and Hamer­ský Stre­am, is a nati­onal cul­tu­ral monu­ment. The cast­le was like­ly foun­ded by Pře­mysl Ota­kar in the first half of the 13th cen­tu­ry. It suf­fe­red a fire in the 18th cen­tu­ry and under­went exten­si­ve recons­truc­ti­on in the ear­ly 20th cen­tu­ry under Count Eugen Čer­nín. Today, the com­plex inc­lu­des a bre­we­ry, a mill, tan­ning faci­li­ties, and hyd­ro­po­wer buil­dings. The cha­te­au often appe­ars in films, such as Bat­ho­ry, Z pek­la štěs­tí, and Tajem­ství sta­ré bam­bit­ky 2. The Muse­um of Jin­dři­chův Hra­dec is hou­sed in a Renais­san­ce buil­ding that once ser­ved as a Jesu­it semi­na­ry. Foun­ded in 1882, it is one of the oldest regi­onal muse­ums in the Czech Repub­lic. Its most famous exhi­bit is Krýza’s Nati­vi­ty Sce­ne, the world’s lar­gest mecha­ni­cal nati­vi­ty sce­ne accor­ding to the Guin­ness World Records.

The Church of St. John the Bap­tist, ori­gi­nal­ly a Got­hic church with an adjo­ining Mino­ri­te monas­te­ry, later ser­ved as a hos­pi­tal. The Church of St. Mary Mag­da­le­ne is loca­ted in the town’s his­to­ri­cal cen­ter. The Church of the Assump­ti­on of the Vir­gin Mary is notab­le for its 68.3‑meter tower, open to the pub­lic, and the 15th meri­dian pas­sing through its cour­ty­ard. The town lies at the con­flu­en­ce of the Nežár­ka River and Hamer­ský Stre­am, near Vaj­gar Pond, which covers 49 hec­ta­res and was estab­lis­hed in 1399. The sur­roun­ding area is rich in ponds and forests, offe­ring ide­al con­di­ti­ons for tou­rism and rec­re­a­ti­on. Near­by is the Čes­ká Kana­da Natu­re Reser­ve, kno­wn for its forests, lakes, and narrow-​gauge rai­lway, which ser­ves as a tou­rist att­rac­ti­on. Notab­le per­so­na­li­ties asso­cia­ted with the town inc­lu­de poli­ti­cian Vla­di­mír Špid­la, rower Vác­lav Cha­lu­pa, foot­bal­ler Karel Pobor­ský, hoc­key pla­y­ers Aleš Kota­lík and Zby­něk Michá­lek, Fran­cis II Rákóc­zi (lea­der of the Hun­ga­rian upri­sing in the 18th cen­tu­ry), and phi­lo­sop­her and wri­ter Sta­ni­slav Komárek.

Jin­dři­chův Hra­dec je měs­to v Jiho­čes­kém kra­ji Čes­ké repub­li­ky, leží­cí přib­liž­ně 43 km seve­ro­vý­chod­ně od Čes­kých Budějo­vic na řece Nežár­ce. S počtem oby­va­tel oko­lo 21 000 je význam­ným kul­tur­ním a his­to­ric­kým cen­trem regi­onu. Prv­ní písem­ná zmín­ka o Jin­dři­cho­vě Hrad­ci pochá­zí z roku 1220, kdy na mís­tě slo­van­ské­ho hra­diš­tě posta­vil gotic­ký hrad Jin­dřich I. Vít­ko­vec, zakla­da­tel rodu pánů z Hrad­ce. V polo­vi­ně 13. sto­le­tí vznik­la u hra­du osa­da, kte­rá dosta­la jmé­no po svém zakla­da­te­li. Sou­čas­ný název Jin­dři­chův Hra­dec je dolo­žen od roku 1410. V 16. sto­le­tí, za vlá­dy posled­ních čle­nů rodu pánů z Hrad­ce, měs­to dosáh­lo vrcho­lu své­ho roz­vo­je. Domy a hrad byly pře­sta­věny z gotic­ké­ho do rene­sanč­ní­ho sty­lu a měs­to se roz­ší­ři­lo za hrad­by. Po tři­ce­ti­le­té vál­ce v roce 1654 byl Jin­dři­chův Hra­dec dru­hým nej­vět­ším měs­tem v Krá­lov­ství čes­kém s 405 domy. Později však ztra­til poli­tic­ký význam a na kon­ci 17. sto­le­tí doš­lo i k hos­po­dá­řs­ké­mu úpadku.

His­to­ric­ké cen­trum Jin­dři­cho­va Hrad­ce je měst­skou památ­ko­vou rezer­va­cí, kte­rá zahr­nu­je náměs­tí Míru s při­leh­lý­mi ulič­ka­mi a zámek. Mezi domi­nan­ty náměs­tí patří býva­lá gotic­ká rad­ni­ce, něko­li­krát pře­sta­věná, a Lan­ge­rův dům, původ­ně gotic­ká stav­ba, později pře­sta­věná v rene­sanč­ním stylu.

Hrad a zámek Jin­dři­chův Hra­dec je tře­tím nej­vět­ším hrad­ním kom­ple­xem v Čes­ké repub­li­ce po Praž­ském hra­dě a zám­ku v Čes­kém Krum­lo­vě. Rozk­lá­dá se na plo­še téměř 3 hek­ta­rů a nabí­zí návš­těv­ní­kům proh­líd­ku vzác­ných inte­ri­é­rů a his­to­ric­kých umělec­kých arte­fak­tů. Zámek se nachá­zí na sou­to­ku Nežár­ky a Hamer­ské­ho poto­ka a je národ­ní kul­tur­ní památ­kou. Hrad prav­děpo­dob­ně zalo­žil Pře­mysl Ota­kar v prv­ní polo­vi­ně 13. sto­le­tí. V 18. sto­le­tí utr­pěl stav­ba požár a k roz­sáh­lé rekons­truk­ci doš­lo až na počát­ku 20. sto­le­tí pod vede­ním hra­běte Euge­na Čer­ní­na. Dnes are­ál zahr­nu­je také zámec­ký pivo­var, mlýn, kože­luž­ské objek­ty a objek­ty vod­ní elek­trár­ny. Zámek se čas­to obje­vu­je ve fil­mech, napří­klad Bat­ho­ry, Z pek­la štěs­tí a Tajem­ství sta­ré bam­bit­ky 2.

Muze­um Jin­dři­choh­ra­dec­ka síd­lí v rene­sanč­ní budo­vě, kte­rá byla kdy­si jezu­it­ským semi­ná­řem. Zalo­že­no bylo v roce 1882 a patří mezi nej­star­ší regi­onál­ní muzea v Čechách. Nej­zná­měj­ším expo­ná­tem jsou Krý­zo­vy jes­lič­ky, nej­vět­ší mecha­nic­ký bet­lém na světě pod­le Guin­nes­so­vy kni­hy rekordů.

Měs­to leží na sou­to­ku řeky Nežár­ky a Hamer­ské­ho poto­ka, u ryb­ní­ka Vaj­gar s roz­lo­hou 49 ha, kte­rý byl zalo­žen v roce 1399. Oko­lí Jin­dři­cho­va Hrad­ce je boha­té na ryb­ní­ky a lesy, což posky­tu­je ide­ál­ní pod­mín­ky pro turis­ti­ku a rekre­a­ci. Neda­le­ko měs­ta se nachá­zí pří­rod­ní rezer­va­ce Čes­ká Kana­da, zná­má svý­mi lesy, jeze­ry a úzko­ko­lej­nou želez­ni­cí, kte­rá slou­ží jako turis­tic­ká atrakce.

K význam­ným osob­nos­tem spo­je­ným s měs­tem patří poli­tik Vla­di­mír Špid­la, ves­lař Vác­lav Cha­lu­pa, fot­ba­lis­ta Karel Pobor­ský, hoke­jis­té Aleš Kota­lík a Zby­něk Michá­lek, Fran­ti­šek II. Rákoc­zi (vůd­ce uher­ské­ho povs­tá­ní v 18. sto­le­tí) a filo­zof a spi­so­va­tel Sta­ni­slav Komárek.

Odka­zy

Use Facebook to Comment on this Post

Krajina, Mestá, Mestá, Slovenská krajina, Slovenské, Tekov, Typ krajiny

Slobodné kráľovské mesto Kremnica

skala
Hits: 2945

Krem­ni­ca je baníc­ke mes­to, v kto­rom sa od 10. sto­ro­čia ťaží zla­to a strieb­ro. Jeho nemec­ké pome­no­va­nie je Krem­nitz, maďar­ské Kör­möc­bá­nya, latin­ské Crem­ni­cium. Na roz­lo­he 43.13 km2 tu žije 5 356 oby­va­te­ľov. Leží v Krem­nic­kých vrchoch v sever­nej čas­ti Teko­va. Od roku 1328 je slo­bod­ným krá­ľov­ským mes­tom. Bola pre­zý­va­ná aj ako Zla­tá Krem­ni­ca. Min­cov­ňa v Krem­ni­ci je naj­star­šou min­cov­ňou na sve­te, fun­gu­je dodnes od roku 1328 (Wiki­pe­dia). Prvá písom­ná zmien­ka o Krem­ni­ci je z roku 1328. His­to­ric­ké náz­vy mes­ta: Crem­nych­ba­na, Krem­ni­cia, Crem­nic, Crem­nech, Crem­necz, Crem­nuch, Cremp­nuch, Chremp­ni­chya, Crem­ni­cia, Kremb­ni­cia. Na začiat­ku 15. sto­ro­čia žilo v Krem­ni­ci asi v 250 domoch 3 000 oby­va­te­ľov. V 15. a 16. sto­ro­čí sa povr­cho­vé ložis­ká vyčer­pa­li a ban­ská ťaž­ba zača­la upa­dať. V 18. sto­ro­čí tu pôso­bi­li vo väč­šom počte želia­ri, baní­ci, tesá­ri, čiž­má­ri, deb­ná­ri, klo­buč­ní­ci, ková­či, murá­ri, zámoč­ní­ci, mäsia­ri, zlat­ní­ci, súken­ní­ci, kraj­čí­ri, kožuš­ni­ci, gar­bia­ri, šev­ci, min­cia­ri, kra­má­ri. V roku 1880 pos­tih­lo mes­to zeme­tra­se­nie zrú­te­ním sta­rých šácht a štôl­ní. Do začiat­ku 20. sto­ro­čia mali v mes­te pre­va­hu Nemci (Vlas­ti­ved­ný slov­ník obcí na Slo­ven­sku, 2. časť). Krem­nic­ké zla­té duká­ty – flo­ré­ny, pat­ri­li k naj­hod­not­nej­ším min­ciam v Euró­pe. Vyra­zi­li ich 21.5 mili­ó­nov (mint​.sk). Mest­ský hrad je národ­nou kul­túr­nou pamiat­kou (Wiki­pe­dia). Kar­ner – rotun­da svä­té­ho Ondre­ja z 13. sto­ro­čia. Kos­tol svä­tej Kata­rí­ny je dolo­že­ný zo 14. sto­ro­čia. Gotic­ká socha Mado­ny je zo začiat­ku 16 sto­ro­čia. Špi­tál­sky kos­tol svä­tej Alž­be­ty je z kon­ca 14. sto­ro­čia. Baro­ko­vá kláš­tor fran­tiš­ká­nov s kos­to­lom je zo 17. sto­ro­čia. Neskôr bol roz­ší­re­ný o lore­tán­sku kapl­n­ku. V 15. sto­ro­čí vznik­la v Krem­ni­ci cir­kev­ná kniž­ni­ca. V roku 1739 kniž­ni­ca fran­tiš­ká­nov. Nachá­dza­jú sa v nej aj prvo­tla­če z Nemec­ka a Talian­ska. V kniž­ni­ci a archí­ve rím­sko­ka­to­líc­kej fary sú stre­do­ve­ké ruko­pis­né kóde­xy zo 14. a 15. sto­ro­čia. Aj mno­hé ďal­šie kniž­ni­ce obsa­hu­jú veľ­mi cen­né tla­če. V Krem­ni­ci sa zacho­va­li ban­ské dvoj­pod­laž­né domy z kon­ca 17. a začiat­ku 18. sto­ro­čia. V 16. a 17. sto­ro­čí tu vyrá­ba­li orga­ny Matej Burian a Mar­tin Stir­bitz (e‑obce.sk).

Neďa­le­ko od Krem­ni­ce sa nachá­dza­jú rekre­ač­né stre­dis­ká Skal­ka a Kra­hu­le. Bie­la sto­pa sú pre­te­ky v bežec­kom lyžo­va­ní s boha­tou his­tó­ri­ou. Ter­mál­ne kúpa­lis­ko Kata­rí­na napá­ja ter­mál­ny pra­meň, kto­ré­ho voda je mier­ne rádi­oak­tív­na a sil­ne mine­ra­li­zo­va­ná. Tep­lo­ta vody pri výto­ku je 36 °C, má lie­čeb­né účin­ky (Wiki­pe­dia). Oby­va­te­lia mes­ta boli okrem domá­cich aj z Talian­ska, Bavor­ska, Rakús­ka, Sliez­ska a Čiech (min­cia­ri z Kut­nej Hory) (visitk​rem​ni​ca​.com). Krem­ni­ca sa sta­la jed­ným z cen­tier býva­lých nemec­kých jazy­ko­vých ostro­vov na stred­nom Slo­ven­sku, kto­ré sa až v 20. sto­ro­čí zača­li nazý­vať Hau­er­land. Medzi osob­nos­ti mes­ta pat­rí: pro­zaik Gus­táv Kazi­mír Zechenter-​Laskomerský, spi­so­va­teľ Jozef Cíger-​Hronský, herec Ladi­slav Chu­dík, hus­lis­ta Peter Micha­li­ca, bas­ket­ba­lis­ta Sta­ni­slav Kro­pi­lák, cho­dec Jozef Pri­bi­li­nec (Wiki­pe­dia), hudob­ný skla­da­teľ Ján Levo­slav Bel­la (e‑obce.sk).

Usku­toč­ňu­je sa tu via­ce­ro ume­lec­kých a špor­to­vých podu­ja­tí. Krem­nic­ké gagy je európ­sky fes­ti­val humo­ru a sati­ry, kto­rý sa koná kon­com augus­ta od roku 1980. Hud­ba pod dia­man­to­vou klen­bou je hudob­ný fes­ti­val Pet­ra Micha­li­cu. Krem­nic­ký hrad­ný organ je medzi­ná­rod­ný orga­no­vý fes­ti­val, kto­rý sa koná od roku 1996 v kos­to­le svä­tej Kata­rí­ny. Krem­nic­ká Baš­ta je folk­o­vý a akus­tic­ký fes­ti­val. Cecho­vé hody sú novým podu­ja­tím poria­da­ným od roku 2009 (Wiki­pe­dia). Ďal­ším podu­ja­tím je Bel­lov fes­ti­val dycho­vých hudieb (visitk​rem​ni​ca​.com).

Krem­ni­ca is a mining town that has been extrac­ting gold and sil­ver sin­ce the 10th cen­tu­ry. Its Ger­man name is Krem­nitz, Hun­ga­rian Kör­möc­bá­nya, and Latin Crem­ni­cium. With an area of 43.13 km², it is home to 5,356 inha­bi­tants. It is situ­ated in the Krem­ni­ca Moun­tains in the nort­hern part of Tekov. Sin­ce 1328, it has been a free roy­al town and was also kno­wn as Gol­den Krem­ni­ca. The Krem­ni­ca Mint is the worl­d’s oldest con­ti­nu­ous­ly ope­ra­ting mint, func­ti­oning sin­ce 1328 (Wiki­pe­dia). The first writ­ten men­ti­on of Krem­ni­ca dates back to 1328. His­to­ri­cal names of the town inc­lu­de Crem­nych­ba­na, Krem­ni­cia, Crem­nic, Crem­nech, Crem­necz, Crem­nuch, Cremp­nuch, Chremp­ni­chya, Crem­ni­cia, and Kremb­ni­cia. In the ear­ly 15th cen­tu­ry, Krem­ni­ca had around 3,000 inha­bi­tants living in about 250 hou­ses. As sur­fa­ce depo­sits were dep­le­ted in the 15th and 16th cen­tu­ries, sur­fa­ce mining dec­li­ned. In the 18th cen­tu­ry, vari­ous crafts­men and pro­fes­si­onals such as blacks­miths, miners, car­pen­ters, cobb­lers, coopers, hat­ters, locks­miths, but­chers, golds­miths, tai­lors, fur­riers, tan­ners, sho­ema­kers, min­ters, and shop­ke­e­pers wor­ked in the town. In 1880, an eart­hqu­ake cau­sed the col­lap­se of old shafts and gal­le­ries. Until the ear­ly 20th cen­tu­ry, Ger­mans were the majo­ri­ty in the town (Vlas­ti­ved­ný slov­ník obcí na Slo­ven­sku, Part 2). Krem­ni­ca­’s gold ducats – flo­rins were among the most valu­ab­le coins in Euro­pe, with 21.5 mil­li­on pie­ces min­ted (mint​.sk). The Muni­ci­pal Cast­le is a nati­onal cul­tu­ral monu­ment (Wiki­pe­dia). The Kar­ner – Rotun­da of St. Andrew from the 13th cen­tu­ry, the Church of St. Cat­he­ri­ne docu­men­ted from the 14th cen­tu­ry, and the Got­hic Madon­na sta­tue from the ear­ly 16th cen­tu­ry are notab­le his­to­ri­cal sites. The Hos­pi­tal Church of St. Eli­za­beth dates back to the late 14th cen­tu­ry, and the Baro­que Fran­cis­can Monas­te­ry with a church is from the 17th cen­tu­ry, expan­ded later with a Lore­to cha­pel. In the 15th cen­tu­ry, a church lib­ra­ry was estab­lis­hed in Krem­ni­ca, fol­lo­wed by the Fran­cis­can lib­ra­ry in 1739. The­se lib­ra­ries con­tain incu­na­bu­la from Ger­ma­ny and Ita­ly. The church lib­ra­ry and archi­ves of the Roman Cat­ho­lic parish hou­se medie­val manusc­ript codi­ces from the 14th and 15th cen­tu­ries. Many other lib­ra­ries in Krem­ni­ca also hou­se valu­ab­le prints. Two-​story mining hou­ses from the late 17th and ear­ly 18th cen­tu­ries are still pre­ser­ved. In the 16th and 17th cen­tu­ries, organs were craf­ted by Matej Burian and Mar­tin Stir­bitz (e‑obce.sk).

Rec­re­a­ti­onal resorts Skal­ka and Kra­hu­le are loca­ted near Krem­ni­ca. Bie­la sto­pa is a cross-​country ski­ing com­pe­ti­ti­on with a rich his­to­ry. The Kata­rí­na Ther­mal Pool is supp­lied by a ther­mal spring with slight­ly radi­oac­ti­ve and high­ly mine­ra­li­zed water, kno­wn for its the­ra­pe­utic effects, with a tem­pe­ra­tu­re of 36 °C at the out­let (Wiki­pe­dia). Besi­des locals, resi­dents of Krem­ni­ca inc­lu­ded peop­le from Ita­ly, Bava­ria, Aus­tria, Sile­sia, and Bohe­mia (min­ters from Kut­ná Hora) (visitk​rem​ni​ca​.com). Krem­ni­ca beca­me one of the cen­ters of the for­mer Ger­man lan­gu­age islands in cen­tral Slo­va­kia, col­lec­ti­ve­ly kno­wn as Hau­er­land, a term that emer­ged in the 20th cen­tu­ry. Notab­le per­so­na­li­ties from the town inc­lu­de the pro­se wri­ter Gus­táv Kazi­mír Zechenter-​Laskomerský, wri­ter Jozef Cíger-​Hronský, actor Ladi­slav Chu­dík, violi­nist Peter Micha­li­ca, bas­ket­ball pla­y­er Sta­ni­slav Kro­pi­lák, race­wal­ker Jozef Pri­bi­li­nec (Wiki­pe­dia), and com­po­ser Ján Levo­slav Bel­la (e‑obce.sk).

Seve­ral artis­tic and spor­ting events take pla­ce in Krem­ni­ca. Krem­nic­ké gagy is a Euro­pe­an fes­ti­val of humor and sati­re held sin­ce 1980 at the end of August. Hud­ba pod dia­man­to­vou klen­bou is a music fes­ti­val ini­tia­ted by Peter Micha­li­ca. Krem­nic­ký hrad­ný organ is an inter­na­ti­onal organ fes­ti­val held sin­ce 1996 in the Church of St. Cat­he­ri­ne. Krem­nic­ká Baš­ta is a folk and acous­tic fes­ti­val. Cecho­vé hody is a new event orga­ni­zed sin­ce 2009 (Wiki­pe­dia). Anot­her event is the Bel­lov Fes­ti­val of brass bands (visitk​rem​ni​ca​.com).

Odka­zy

TOP

Všet­ky

Use Facebook to Comment on this Post