Biotopy, Krajina, Mokrade, Príroda, Slovenská krajina, Záhorie

Devínske jazero

skala
Hits: 13165

Devín­ske jaze­ro je oblasť medzi rie­kou Mora­vou a Devín­skou Novou Vsou. Táto býva­lá cit­li­vá hra­nič­ná oblasť si mož­no aj vďa­ka svo­jej minu­los­ti pone­cha­la prí­rod­nej­ší cha­rak­ter. Nie je to jaze­ro, ako­by názov napo­ve­dal, je to niva rie­ky Mora­va, inun­dač­né úze­mie, kto­ré býva nie­ke­dy viac, či menej zapla­ve­né. Pop­ri rie­ke Mora­va sa nachá­dza­jú dre­vi­ny mäk­ké­ho luž­né­ho lesa, pre­dov­šet­kým vŕby a topo­le. Na Devín­skom jaze­re môže­me okrem iné­ho pozo­ro­vať cca od 15.3 do 15.8 bocia­ny. 

Napriek svoj­mu náz­vu nej­de o tra­dič­né jaze­ro, oblasť sa stá­va jaze­rom len počas jar­ných záplav, keď sa voda z rie­ky Mora­va vyle­je na oko­li­té lúky, čím vzni­ká dočas­ná vod­ná plo­cha s roz­lo­hou pri­bliž­ne 20 hek­tá­rov. Ten­to feno­mén peri­odic­ké­ho zapla­vo­va­nia vytvá­ra ide­ál­ne pod­mien­ky pre boha­tú bio­di­ver­zi­tu. Devín­ske jaze­ro je súčas­ťou naj­väč­šie­ho a naj­za­cho­va­lej­šie­ho kom­ple­xu zápla­vo­vých lúk v stred­nej Euró­pe, zná­me­ho ako Niva Mora­vy. Vďa­ka tomu je domo­vom mno­hých vzác­nych dru­hov rast­lín a živo­čí­chov. Počas jar­ných mesia­cov tu kvit­nú bie­le lek­ná, kto­ré svo­jou krá­sou pri­po­mí­na­jú sláv­ne obra­zy Clau­da Mone­ta. Okrem nich tu náj­de­me aj žlté lek­ná. Devín­ske jaze­ro je význam­ným hniez­dis­kom pre rôz­ne dru­hy vtá­kov. Bocia­ny bie­le tu nachá­dza­jú boha­té zdro­je potra­vy, pri­čom ich hniez­da sa nachá­dza­jú na rakús­kej stra­ne rie­ky Mora­va v dubo­vých lesoch pri mes­teč­ku Mar­chegg. Okrem bocia­nov tu môže­me pozo­ro­vať aj chriaš­te­ľa poľ­né­ho či orlia­ka mor­ské­ho (out​do​orac​ti​ve​.com).

Devín­ske jaze­ro je rieč­ne jaze­ro, mŕt­ve rame­no Mora­vy a leží medzi jej ľavým bre­hom a kory­tom rie­ky Mali­na. Lúka Devín­ske jaze­ro je roz­lo­hou 10.5 km2 naj­väč­šou mok­rou lúkou na Slo­ven­sku. Začiat­kom 60-​tych rokov 20. sto­ro­čia sa tu pri ťaž­be pies­ku našlo nie­koľ­ko hro­bov zo star­šej doby rím­skej. Pozos­tat­kom z nedáv­nej­šej doby sú bun­kre, kto­ré sa budo­va­li v 30-​tych rokoch 20. sto­ro­čia. Nazý­va­jú sa aj ropí­ky, pod­ľa skrat­ky ROP – Ria­di­teľ­stvo opev­ňo­va­cích prác. Posád­ku tvo­ri­lo 3 – 7 mužov, vyzb­ro­je­ní boli guľo­met­mi, vyba­ve­ní peri­skop­mi, gra­ná­to­vou rúrou (Wla­chov­ský). His­tó­ria toh­to úze­mia je úzko spä­tá s poli­tic­ký­mi uda­los­ťa­mi 20. sto­ro­čia. Počas exis­ten­cie želez­nej opo­ny bola táto oblasť súčas­ťou prí­sne strá­že­né­ho pohra­nič­né­ho pás­ma medzi býva­lým Čes­ko­slo­ven­skom a Rakús­kom. Vďa­ka tomu sa tu zacho­va­la tak­mer nedot­knu­tá prí­ro­da, keď­že oblasť nebo­la vysta­ve­ná inten­zív­nej hos­po­dár­skej čin­nos­ti (out​do​orac​ti​ve​.com).

Od roku 1993 je celá oblasť zara­de­ná medzi mok­ra­de medzi­ná­rod­né­ho význa­mu pod­ľa Ram­sar­skej kon­ven­cie. Niva Mora­vy je od roku 1992 zara­de­ná medzi význam­né vtá­čie úze­mia. Hniez­dia tu bocia­ny, volav­ky a cel­ko­vo až 118 dru­hov vtá­kov. Žije tu aj veľa dru­hov neto­pie­rov, hady, vzác­na užov­ka stro­mo­vá, bobor európ­sky, v rie­ke Mora­va žije až 62 dru­hov rýb (pano​ra​ma​.sk). Nachá­dza sa tu aj Mar­cheggs­ký via­dukt, kto­rý je vlast­ne už tech­nic­kou pamiat­kou, kto­rá sa ale dodnes pou­ží­va na želez­nič­nú pre­pra­vu. V roku 1846 sa začal sta­vať most medzi Devín­skou Novou Vsou a Mar­cheg­gom. 474 met­rov dlhý, pat­ril vte­dy k naj­väč­ším v Uhor­sku. Počas svo­jej his­tó­rie bol viac­krát počas voj­ny zni­če­ný, ale vždy opäť posta­ve­ný. Posled­ná rekon­štruk­cia je z roku 1959 (Wla­chov­ský). V roku 2021 bolo Devín­ske jaze­ro vyhlá­se­né za chrá­ne­ný are­ál s roz­lo­hou 1 268,89 hek­tá­ra (out​do​orac​ti​ve​.com).

Devín­ske Jaze­ro is an area bet­we­en the Mora­va River and Devín­ska Nová Ves. This for­mer sen­si­ti­ve bor­der area has per­haps retai­ned its natu­ral cha­rac­ter thanks to its past. Des­pi­te its name, it is not a lake but rat­her the flo­odp­lain of the Mora­va River, an inun­da­ti­on zone that is some­ti­mes more or less flo­oded. Along the Mora­va River, the­re are soft flo­odp­lain forest tre­es, main­ly wil­lo­ws and pop­lars. At Devín­ske Jaze­ro, one can obser­ve storks app­ro­xi­ma­te­ly from March 15 to August 15.

Des­pi­te its name, it is not a tra­di­ti­onal lake; the area beco­mes a lake only during the spring flo­ods when water from the Mora­va River overf­lo­ws onto the sur­roun­ding mea­do­ws, cre­a­ting a tem­po­ra­ry water body of about 20 hec­ta­res. This phe­no­me­non of peri­odic flo­oding cre­a­tes ide­al con­di­ti­ons for rich bio­di­ver­si­ty. Devín­ske Jaze­ro is part of the lar­gest and most pre­ser­ved com­plex of flo­odp­lain mea­do­ws in Cen­tral Euro­pe, kno­wn as the Mora­va Flo­odp­lain. Thanks to this, it is home to many rare spe­cies of plants and ani­mals. During the spring months, whi­te water lilies blo­om here, resem­bling the famous pain­tings of Clau­de Monet. In addi­ti­on to the­se, yel­low water lilies can also be found. Devín­ske Jaze­ro is an impor­tant nesting site for vari­ous bird spe­cies. Whi­te storks find abun­dant food sour­ces here, whi­le the­ir nests are loca­ted on the Aus­trian side of the Mora­va River in the oak forests near the town of Mar­chegg. Besi­des storks, one can also obser­ve the cornc­ra­ke and the white-​tailed eag­le (out​do​orac​ti​ve​.com).

Devín­ske Jaze­ro is a river lake, an oxbow of the Mora­va River, loca­ted bet­we­en its left bank and the Mali­na River chan­nel. The Devín­ske Jaze­ro Mea­dow, cove­ring an area of 10.5 km², is the lar­gest wet mea­dow in Slo­va­kia. In the ear­ly 1960s, during sand mining, seve­ral gra­ves from the ear­ly Roman peri­od were dis­co­ve­red here. A rem­nant of more recent his­to­ry is the bun­kers, built in the 1930s. The­se are also cal­led Ropí­ky, after the abb­re­via­ti­on ROP – Ria­di­teľ­stvo opev­ňo­va­cích prác (Direc­to­ra­te of For­ti­fi­ca­ti­on Works). The gar­ri­son con­sis­ted of 3 to 7 men, equ­ip­ped with machi­ne guns, peris­co­pes, and gre­na­de laun­chers (Wla­chov­ský). The his­to­ry of this area is clo­se­ly tied to the poli­ti­cal events of the 20th cen­tu­ry. During the exis­ten­ce of the Iron Cur­tain, this regi­on was part of a strict­ly guar­ded bor­der zone bet­we­en for­mer Cze­cho­slo­va­kia and Aus­tria. As a result, near­ly untou­ched natu­re has been pre­ser­ved here, as the area was not expo­sed to inten­si­ve eco­no­mic acti­vi­ty (out​do​orac​ti​ve​.com).

Sin­ce 1993, the enti­re area has been desig­na­ted as a wet­land of inter­na­ti­onal impor­tan­ce under the Ram­sar Con­ven­ti­on. Sin­ce 1992, the Mora­va Flo­odp­lain has been clas­si­fied as an Impor­tant Bird Area. Storks, herons, and a total of up to 118 bird spe­cies nest here. Many bat spe­cies, sna­kes, the rare Aes­cu­la­pian sna­ke, the Eura­sian bea­ver, and up to 62 spe­cies of fish live in the Mora­va River (pano​ra​ma​.sk). The Mar­chegg Via­duct is also loca­ted here, a tech­ni­cal monu­ment that is still used for rai­lway tran­s­port. In 1846, the cons­truc­ti­on of a brid­ge bet­we­en Devín­ska Nová Ves and Mar­chegg began. At 474 meters long, it was one of the lar­gest in Hun­ga­ry at the time. Throug­hout its his­to­ry, it was repe­a­ted­ly des­tro­y­ed during wars but was alwa­ys rebu­ilt. The last recons­truc­ti­on was in 1959 (Wla­chov­ský). In 2021, Devín­ske Jaze­ro was dec­la­red a pro­tec­ted area with an area of 1,268.89 hec­ta­res (out​do​orac​ti​ve​.com).

Devín­ske Jaze­ro ist ein Gebiet zwis­chen der March (Mora­va) und Devín­ska Nová Ves. Die­ses ehe­ma­li­ge sen­sib­le Grenz­ge­biet hat sich viel­le­icht dank sei­ner Ver­gan­gen­he­it sei­nen natür­li­chen Cha­rak­ter bewa­hrt. Trotz sei­nes Namens ist es kein See, son­dern die Aue der March, ein Übersch­wem­mungs­ge­biet, das manch­mal mehr oder weni­ger überf­lu­tet wird. Entlang der March befin­den sich Weichholz-​Auwälder, haupt­säch­lich Wei­den und Pap­peln. Am Devín­ske Jaze­ro kann man unter ande­rem etwa vom 15. März bis zum 15. August Stör­che beobachten.

Trotz sei­nes Namens ist es kein tra­di­ti­onel­ler See; das Gebiet wird nur wäh­rend der Früh­lings­hoch­was­ser zu einem See, wenn das Was­ser der March auf die umlie­gen­den Wie­sen über­tritt und eine tem­po­rä­re Was­serf­lä­che von etwa 20 Hek­tar ents­teht. Die­ses Phä­no­men der peri­odis­chen Übersch­wem­mung schafft ide­a­le Bedin­gun­gen für eine rei­che Bio­di­ver­si­tät. Devín­ske Jaze­ro ist Teil des größten und am bes­ten erhal­te­nen Auen­kom­ple­xes in Mit­te­le­uro­pa, bekannt als die Mar­chau­en. Dadurch ist es die Hei­mat vie­ler sel­te­ner Pflanzen- und Tie­rar­ten. Wäh­rend der Früh­lings­mo­na­te blühen hier wei­ße See­ro­sen, die an die berühm­ten Gemäl­de von Clau­de Monet erin­nern. Neben ihnen fin­det man auch gel­be See­ro­sen. Devín­ske Jaze­ro ist ein bede­uten­des Brut­ge­biet für vers­chie­de­ne Voge­lar­ten. Wei­ßs­tör­che fin­den hier reich­lich Nahrung, wäh­rend sich ihre Nester auf der öster­re­i­chis­chen Sei­te der March in den Eichen­wäl­dern bei der Stadt Mar­chegg befin­den. Neben den Stör­chen kann man hier auch Wach­tel­köni­ge oder den See­ad­ler beobach­ten (out​do​orac​ti​ve​.com).

Devín­ske Jaze­ro ist ein Fluss­see, ein Alt­was­ser der March, das zwis­chen ihrem lin­ken Ufer und dem Fluss­bett der Mali­na liegt. Die Wie­se Devín­ske Jaze­ro ist mit einer Flä­che von 10,5 km² die größte Feucht­wie­se der Slo­wa­kei. Anfang der 1960er Jah­re wur­den hier beim San­dab­bau meh­re­re Grä­ber aus der frühen römis­chen Zeit gefun­den. Ein Relikt der jün­ge­ren Ges­chich­te sind die Bun­ker, die in den 1930er Jah­ren errich­tet wur­den. Die­se wer­den auch Ropí­ky genannt, nach der Abkür­zung ROP – Ria­di­teľ­stvo opev­ňo­va­cích prác (Direk­ti­on der Befes­ti­gung­sar­be­i­ten). Die Besat­zung bes­tand aus 3 bis 7 Mann, die mit Mas­chi­nen­ge­weh­ren, Peri­sko­pen und Gra­nat­wer­fern aus­ges­tat­tet waren (Wla­chov­ský). Die Ges­chich­te die­ses Gebiets ist eng mit den poli­tis­chen Ere­ig­nis­sen des 20. Jahr­hun­derts ver­bun­den. Wäh­rend des Bes­te­hens des Eiser­nen Vor­hangs war die­se Regi­on ein streng bewach­tes Grenz­ge­biet zwis­chen der ehe­ma­li­gen Tsche­chos­lo­wa­kei und Öster­re­ich. Dadurch blieb die Natur hier fast unbe­rü­hrt, da das Gebiet kei­ner inten­si­ven wirts­chaft­li­chen Nut­zung aus­ge­setzt war (out​do​orac​ti​ve​.com).

Seit 1993 ist das gesam­te Gebiet als Feucht­ge­biet von inter­na­ti­ona­ler Bede­utung gemäß der Ramsar-​Konvention aus­ge­wie­sen. Seit 1992 gehören die Mar­chau­en zu den wich­ti­gen Vogels­chutz­ge­bie­ten. Hier brüten Stör­che, Rei­her und ins­ge­samt bis zu 118 Voge­lar­ten. Außer­dem leben hier zahl­re­i­che Fle­der­mau­sar­ten, Sch­lan­gen, die sel­te­ne Äsku­lap­nat­ter, der Euro­pä­is­che Biber, und in der March bis zu 62 Fis­char­ten (pano​ra​ma​.sk). Hier befin­det sich auch der Mar­cheg­ger Via­dukt, ein tech­nis­ches Denk­mal, das noch immer für den Eisen­bahn­ver­kehr genutzt wird. 1846 begann der Bau einer Brüc­ke zwis­chen Devín­ska Nová Ves und Mar­chegg. Mit 474 Metern Län­ge gehör­te sie damals zu den größten in Ungarn. Wäh­rend ihrer Ges­chich­te wur­de sie mehr­fach im Krieg zers­tört, aber immer wie­der auf­ge­baut. Die letz­te Reno­vie­rung erfolg­te 1959 (Wla­chov­ský). Im Jahr 2021 wur­de Devín­ske Jaze­ro als Naturs­chutz­ge­biet mit einer Flä­che von 1.268,89 Hek­tar aus­ge­wie­sen (out​do​orac​ti​ve​.com).

Odka­zy

TOP

Všet­ky

Krajina, Česko, Južná Morava, Ľudská príroda, Mestá, Moravské, Organizmy, Parky, Príroda, Rastliny, Záhrady, Zahraničie

Buchlovice

skala
Hits: 68

Buch­lo­vi­ce je mes­teč­ko nachá­dza­jú­ce sa v okre­se Uher­ské Hra­diš­tě. Rozp­res­tie­ra na pome­dzí poho­ria Chři­by a Kyjov­ských vrchov. Žije tu 2 420 oby­va­te­ľov na plo­che 31,96 km². Prvá písom­ná zmien­ka o Buch­lo­vi­ciach pochá­dza z lis­ti­ny krá­ľa Pře­mys­la Ota­ka­ra I. z roku 1207. V roku 1540 sa Buch­lo­vi­ce sta­li majet­kom pánov zo Žero­tí­na a boli pri­po­je­né k pan­stvu hra­du Buch­lov. V roku 1805 pový­šil cisár Fran­ti­šek II. obec na mes­teč­ko. Hrad Buch­lov sa nachá­dza na rov­no­men­nom vrchu nad mes­teč­kom. Bol zalo­že­ný v prvej polo­vi­ci 13. sto­ro­čia a postup­ne bol roz­ši­ro­va­ný až do 18. sto­ro­čia. V are­áli hra­du sa nachá­dza aj kapl­n­ka svä­tej Bar­bo­ry, situ­ova­ná na sused­nom vrchu Mod­la, posta­ve­ná v rano­ba­ro­ko­vom štý­le v rokoch 1672 – 1673. Zámok Buch­lo­vi­ce sa nachá­dza v cen­tre mes­teč­ka. Bol posta­ve­ný na začiat­ku 18. sto­ro­čia v baro­ko­vom štý­le pod­ľa vzo­ru talian­skych vidiec­kych víl. Obklo­pu­je ho roz­siah­ly park a záh­ra­dy, kto­ré pat­ria medzi naj­cen­nej­šie svoj­ho dru­hu v Čes­kej repub­li­ke. Zámok je tiež vo vlast­níc­tve štá­tu a ponú­ka pre­hliad­ky pre verej­nosť (en​.wiki​pe​dia​.org).

Medzi ďal­šie význam­né stav­by pat­rí kos­tol svä­té­ho Mar­ti­na, rano­ba­ro­ko­vá budo­va zo 17. sto­ro­čia, kto­rá bola upra­ve­ná na začiat­ku 20. sto­ro­čia. Buch­lo­vi­ce sú zná­me aj svo­ji­mi kul­túr­ny­mi podu­ja­tia­mi, kto­ré pri­ťa­hu­jú náv­štev­ní­kov z blíz­ka i ďale­ka. Medzi naj­zná­mej­šie pat­rí kaž­do­roč­ný fes­ti­val kve­tov, kto­rý sa koná v pries­to­roch zámoc­ké­ho par­ku a ponú­ka náv­štev­ní­kom mož­nosť obdi­vo­vať roz­ma­ni­té kve­ti­no­vé aranž­má­ny a záh­rad­nú archi­tek­tú­ru (en​.wiki​pe​dia​.org). Počas veľ­ko­noč­ných sviat­kov sa v zám­ku Buch­lo­vi­ce koná výsta­va tuli­pá­nov s náz­vom Tuli­po­má­nia. Náv­štev­ní­ci môžu obdi­vo­vať pri­bliž­ne 50 dru­hov reza­ných tuli­pá­nov v rôz­nych aranž­má­noch a väz­bách, dopl­ne­ných o ďal­šie jar­né kve­ty. Výsta­va pre­bie­ha v pries­to­roch zám­ku (kudyz​nu​dy​.cz). V obdo­bí od júna do sep­tem­bra sa v zám­ku pra­vi­del­ne koná výsta­va fuch­sií a iných bal­kó­no­vých a črep­ní­ko­vých rast­lín (buch​lo​vi​ce​.cz). V let­ných mesia­coch, zvy­čaj­ne začiat­kom júla, sa v zám­ku Buch­lo­vi­ce koná výsta­va aranž­má­nov z ruží (rlax​.cz).

Zámok Buch­lo­vi­ce je pova­žo­va­ný za jeden z naj­výz­nam­nej­ších baro­ko­vých šľach­tic­kých sídel v Čes­kej repub­li­ke. Jeho archi­tek­tú­ra, roz­siah­le zbier­ky a význam­ní maji­te­lia mu zabez­pe­či­li mies­to medzi naj­cen­nej­ší­mi his­to­ric­ký­mi pamiat­ka­mi kra­ji­ny (zamek​-buch​lo​vi​ce​.cz). Zámok Buch­lo­vi­ce bol posta­ve­ný v štý­le talian­skej baro­ko­vej vily pod­ľa návrhu archi­tek­ta Dome­ni­ca Mar­ti­nel­li­ho. Výstav­ba pre­bie­ha­la medzi rok­mi 1707 a 1738. V roku 1800 sa zámok stal majet­kom rodu Berch­tol­dov­cov, kto­rí ho vlast­ni­li až do roku 1945, keď bol zná­rod­ne­ný a sprí­stup­ne­ný verej­nos­ti. Zámoc­ký kom­plex pozos­tá­va z dvoch budov: Dol­né­ho zám­ku, kto­rý slú­žil na repre­zen­tač­né úče­ly, a Hor­né­ho zám­ku s hos­po­dár­skou fun­kci­ou. Oko­lo zám­ku bol vytvo­re­ný park v talian­skom štý­le, kto­rý bol v prvej polo­vi­ci 19. sto­ro­čia roz­ší­re­ný a upra­ve­ný v anglic­kom štý­le (en​.wiki​pe​dia​.org).

Buch­lo­vi­ce is a small town loca­ted in the Uher­ské Hra­diš­tě dis­trict. It is situ­ated on the bor­der of the Chři­by Moun­tains and the Kyjov Hills. The town has a popu­la­ti­on of 2,420 and covers an area of 31.96 km². The first writ­ten men­ti­on of Buch­lo­vi­ce dates back to a char­ter issu­ed by King Pře­mysl Ota­kar I in 1207. In 1540, Buch­lo­vi­ce beca­me the pro­per­ty of the Lords of Žero­tín and was incor­po­ra­ted into the esta­te of Buch­lov Cast­le. In 1805, Empe­ror Fran­cis II gran­ted the sett­le­ment town sta­tus. Buch­lov Cast­le is loca­ted on a hill of the same name abo­ve the town. It was foun­ded in the first half of the 13th cen­tu­ry and was gra­du­al­ly expan­ded until the 18th cen­tu­ry. The cast­le grounds also inc­lu­de the Cha­pel of St. Bar­ba­ra, situ­ated on the neigh­bo­ring Mod­la Hill, built in the ear­ly Baro­que sty­le bet­we­en 1672 and 1673.

Buch­lo­vi­ce Cast­le is loca­ted in the cen­ter of the town. It was built at the begin­ning of the 18th cen­tu­ry in the Baro­que sty­le, mode­led after Ita­lian coun­try vil­las. It is sur­roun­ded by an exten­si­ve park and gar­dens, which are among the most valu­ab­le of the­ir kind in the Czech Repub­lic. The cast­le is also state-​owned and offers pub­lic tours (en​.wiki​pe​dia​.org). Other sig­ni­fi­cant buil­dings inc­lu­de the Church of St. Mar­tin, an ear­ly Baro­que struc­tu­re from the 17th cen­tu­ry, which was modi­fied at the begin­ning of the 20th cen­tu­ry. Buch­lo­vi­ce is also kno­wn for its cul­tu­ral events, which att­ract visi­tors from near and far. One of the most famous is the annu­al flo­wer fes­ti­val, held in the cast­le park, offe­ring visi­tors the oppor­tu­ni­ty to admi­re vari­ous flo­ral arran­ge­ments and gar­den archi­tec­tu­re (en​.wiki​pe​dia​.org). During the Eas­ter holi­da­ys, Buch­lo­vi­ce Cast­le hosts a tulip exhi­bi­ti­on cal­led Tuli­po­ma­nia. Visi­tors can admi­re around 50 varie­ties of cut tulips in vari­ous arran­ge­ments and com­po­si­ti­ons, com­ple­men­ted by other spring flo­wers. The exhi­bi­ti­on takes pla­ce insi­de the cast­le (kudyz​nu​dy​.cz). From June to Sep­tem­ber, the cast­le regu­lar­ly hosts an exhi­bi­ti­on of fuch­sias and other bal­co­ny and potted plants (buch​lo​vi​ce​.cz). In the sum­mer months, usu­al­ly at the begin­ning of July, the cast­le holds an exhi­bi­ti­on of rose arran­ge­ments (rlax​.cz). 

Buch­lo­vi­ce Cast­le is con­si­de­red one of the most impor­tant Baro­que nob­le resi­den­ces in the Czech Repub­lic. Its archi­tec­tu­re, exten­si­ve col­lec­ti­ons, and notab­le owners have secu­red its pla­ce among the coun­try­’s most valu­ab­le his­to­ri­cal monu­ments (zamek​-buch​lo​vi​ce​.cz). Buch­lo­vi­ce Cast­le was built in the sty­le of an Ita­lian Baro­que vil­la based on the design of archi­tect Dome­ni­co Mar­ti­nel­li. Cons­truc­ti­on took pla­ce bet­we­en 1707 and 1738. In 1800, the cast­le beca­me the pro­per­ty of the Berch­told fami­ly, who owned it until 1945, when it was nati­ona­li­zed and ope­ned to the pub­lic. The cast­le com­plex con­sists of two buil­dings: the Lower Cast­le, which ser­ved a repre­sen­ta­ti­ve pur­po­se, and the Upper Cast­le, which had an eco­no­mic func­ti­on. Around the cast­le, a park was cre­a­ted in the Ita­lian sty­le, which was expan­ded and adap­ted in the first half of the 19th cen­tu­ry into an English-​style park (en​.wiki​pe​dia​.org).

Buch­lo­vi­ce je měs­teč­ko nachá­ze­jí­cí se v okre­se Uher­ské Hra­diš­tě. Rozk­lá­dá se na pome­zí poho­ří Chři­by a Kyjov­ských vrchů. Žije zde 2 420 oby­va­tel na plo­še 31,96 km². Prv­ní písem­ná zmín­ka o Buch­lo­vi­cích pochá­zí z lis­ti­ny krá­le Pře­mys­la Ota­ka­ra I. z roku 1207. V roce 1540 se Buch­lo­vi­ce sta­ly majet­kem pánů ze Žero­tí­na a byly při­po­je­ny k pan­ství hra­du Buch­lov. V roce 1805 pový­šil císař Fran­ti­šek II. obec na měs­teč­ko. Hrad Buch­lov se nachá­zí na stej­noj­men­ném vrchu nad měs­teč­kem. Byl zalo­žen v prv­ní polo­vi­ně 13. sto­le­tí a postup­ně byl roz­ši­řo­ván až do 18. sto­le­tí. V are­álu hra­du se nachá­zí také kap­le sva­té Bar­bo­ry, situ­ova­ná na sou­sed­ním vrchu Mod­la, posta­ve­ná v raně barok­ním sty­lu v letech 1672 – 1673. Zámek Buch­lo­vi­ce se nachá­zí v cen­tru měs­teč­ka. Byl posta­ven na začát­ku 18. sto­le­tí v barok­ním sty­lu pod­le vzo­ru ital­ských ven­kov­ských vil. Obklo­pu­je ho roz­sáh­lý park a zahra­dy, kte­ré patří mezi nej­cen­něj­ší své­ho dru­hu v Čes­ké repub­li­ce. Zámek je také ve vlast­nic­tví stá­tu a nabí­zí proh­líd­ky pro veřej­nost (en​.wiki​pe​dia​.org). Mezi dal­ší význam­né stav­by patří kos­tel sva­té­ho Mar­ti­na, raně barok­ní budo­va ze 17. sto­le­tí, kte­rá byla upra­ve­na na začát­ku 20. sto­le­tí. Buch­lo­vi­ce jsou zná­mé také svý­mi kul­tur­ní­mi akce­mi, kte­ré při­ta­hu­jí návš­těv­ní­ky z blíz­ka i dale­ka. Mezi nej­zná­měj­ší patří kaž­do­roč­ní fes­ti­val květin, kte­rý se koná v pros­to­rách zámec­ké­ho par­ku a nabí­zí návš­těv­ní­kům mož­nost obdi­vo­vat roz­ma­ni­té květi­no­vé aranž­má a zahrad­ní archi­tek­tu­ru (en​.wiki​pe​dia​.org). 

Během veli­ko­noč­ních svát­ků se na zám­ku Buch­lo­vi­ce koná výsta­va tuli­pá­nů s náz­vem Tuli­po­má­nie. Návš­těv­ní­ci mohou obdi­vo­vat přib­liž­ně 50 dru­hů řeza­ných tuli­pá­nů v růz­ných aranž­má a vaz­bách, dopl­něných o dal­ší jar­ní květi­ny. Výsta­va pro­bí­há v pros­to­rách zám­ku (kudyz​nu​dy​.cz). V obdo­bí od červ­na do září se na zám­ku pra­vi­del­ně koná výsta­va fuch­sií a dal­ších bal­ko­no­vých a květi­ná­čo­vých rost­lin (buch​lo​vi​ce​.cz). V let­ních měsí­cích, obvyk­le začát­kem čer­ven­ce, se na zám­ku Buch­lo­vi­ce koná výsta­va aranž­má z růží (rlax​.cz). Zámek Buch­lo­vi­ce je pova­žo­ván za jed­no z nej­výz­nam­něj­ších barok­ních šlech­tic­kých sídel v Čes­ké repub­li­ce. Jeho archi­tek­tu­ra, roz­sáh­lé sbír­ky a význam­ní maji­te­lé mu zajis­ti­li mís­to mezi nej­cen­něj­ší­mi his­to­ric­ký­mi památ­ka­mi země (zamek​-buch​lo​vi​ce​.cz). Zámek Buch­lo­vi­ce byl posta­ven ve sty­lu ital­ské barok­ní vily pod­le návrhu archi­tek­ta Dome­ni­ca Mar­ti­nel­li­ho. Výstav­ba pro­bí­ha­la mezi lety 1707 a 1738. V roce 1800 se zámek stal majet­kem rodu Berch­tol­dů, kte­ří ho vlast­ni­li až do roku 1945, kdy byl zná­rod­něn a zpří­stup­něn veřej­nos­ti. Zámec­ký kom­plex se sklá­dá ze dvou budov: Dol­ní­ho zám­ku, kte­rý slou­žil k repre­zen­tač­ním úče­lům, a Hor­ní­ho zám­ku s hos­po­dá­řs­kou fun­kcí. Kolem zám­ku byl vytvo­řen park v ital­ském sty­lu, kte­rý byl v prv­ní polo­vi­ně 19. sto­le­tí roz­ší­řen a upra­ven v anglic­kém sty­lu (en​.wiki​pe​dia​.org).

Odka­zy

Biotopy, Hory, Krajina, Liptov, Príroda, Slovenská krajina

Štrba

skala
Hits: 2453

Štr­ba je pod­ta­trans­ká obec, v kto­rej žije 3890 oby­va­te­ľov (vyso​ke​-tat​ry​.info). Leží na juž­nom úpä­tí Vyso­kých Tatier v nad­mor­skej výš­ke pri­bliž­ne 829 met­rov. Jej polo­ha v Pod­ta­trans­kej kot­li­ne ju umiest­ňu­je medzi Vyso­ké a Níz­ke Tat­ry (str​ba​.sk). Bola zalo­že­ná v roku 1280 na pan­stve lip­tov­ské­ho gró­fa Bogo­mí­ra a v prvej písom­nej zmien­ke je jej názov ​“Chor­ba” (vyso​ke​-tat​ry​.info). Iné his­to­ric­ké náz­vy: Csor­ba, Tschir­ban (en​.wiki​pe​dia​.org). Zakla­da­te­ľom bol šol­týs Hot­ta. Postup­ne obec pat­ri­la rodi­nám z vet­vy Bogo­mí­ra. Oby­va­te­lia sa zaobe­ra­li pas­tier­stvom, dre­vo­ru­bač­stvom, pále­ním uhlia a váp­na, neskôr aj povoz­níc­tvom. V roku 1896 posta­vi­li z for­mu­jú­cej sa osa­dy oko­lo želez­nič­nej sta­ni­ce Tatrans­ká Štr­ba ozub­ni­co­vú želez­ni­cu na Štr­b­ské Ple­so. Neďa­le­ko od obce je aj zanik­nu­tá osa­da Šol­dov, v kto­rej stá­lo kedy­si opát­stvo, zanik­lo však v 14. sto­ro­čí. Obcou pre­chá­dza aj hlav­né európ­ske roz­vo­die medzi Balt­ským a Čier­nym morom (vyso​ke​-tat​ry​.info).

Štr­ba má roz­lo­hu pri­bliž­ne 63,07 km² a žije v nej oko­lo 3 382 oby­va­te­ľov. Obec sa skla­dá z troch čas­tí: samot­ná Štr­ba, Tatrans­ká Štr­ba a Štr­b­ské Ple­so. Tatrans­ká Štr­ba je zná­ma svo­jou želez­nič­nou sta­ni­cou, kto­rá je výcho­dis­ko­vým bodom ozub­ni­co­vej želez­ni­ce vedú­cej na Štr­b­ské Ple­so, význam­né turis­tic­ké stre­dis­ko vo Vyso­kých Tat­rách. Geo­gra­fic­ká polo­ha obce posky­tu­je oby­va­te­ľom a náv­štev­ní­kom jedi­neč­ný výhľad na pano­rá­mu Vyso­kých Tatier na seve­re a hre­be­ne Níz­kych Tatier na juhu. Oblasť je boha­tá na prí­rod­né krá­sy, turis­tic­ké tra­sy a mož­nos­ti na rekre­áciu počas celé­ho roka. Štr­ba je tiež zná­ma svo­ji­mi kul­túr­ny­mi podu­ja­tia­mi. Jed­ným z nich je Deň obce Štr­ba, súčas­ťou podu­ja­tia sú hudob­né vystú­pe­nia, výsta­vy, pre­daj­né stán­ky a rôz­ne atrak­cie pre deti (str​ba​.sk).

Štr­ba is a sub-​Tatra vil­la­ge with a popu­la­ti­on of 3,890 inha­bi­tants (vyso​ke​-tat​ry​.info). It is loca­ted on the sout­hern foot­hills of the High Tatras at an alti­tu­de of app­ro­xi­ma­te­ly 829 meters. Its posi­ti­on in the Pod­ta­trans­ká Basin pla­ces it bet­we­en the High and Low Tatras (str​ba​.sk). The vil­la­ge was foun­ded in 1280 on the esta­te of Lip­tov Count Bogo­mír, and in the first writ­ten record, its name appe­ars as ​“Chor­ba” (vyso​ke​-tat​ry​.info). Other his­to­ri­cal names inc­lu­de Csor­ba and Tschir­ban (en​.wiki​pe​dia​.org). The foun­der of the vil­la­ge was the ree­ve Hot­ta. Over time, the vil­la­ge belo­n­ged to fami­lies from the branch of Bogo­mír. The inha­bi­tants enga­ged in shep­her­ding, log­ging, char­co­al bur­ning, and lime bur­ning, and later also in car­ting. In 1896, a cog rai­lway was built from the deve­lo­ping sett­le­ment around the Tatrans­ká Štr­ba rai­lway sta­ti­on to Štr­b­ské Ple­so. Near the vil­la­ge is the now-​extinct sett­le­ment of Šol­dov, whe­re a monas­te­ry once sto­od, but it disap­pe­a­red in the 14th cen­tu­ry. Štr­ba is also cros­sed by the main Euro­pe­an waters­hed bet­we­en the Bal­tic and Black Seas (vyso​ke​-tat​ry​.info).

Štr­ba has an area of app­ro­xi­ma­te­ly 63.07 km² and a popu­la­ti­on of around 3,382 inha­bi­tants. The vil­la­ge con­sists of three parts: Štr­ba itself, Tatrans­ká Štr­ba, and Štr­b­ské Ple­so. Tatrans­ká Štr­ba is kno­wn for its rai­lway sta­ti­on, which ser­ves as the star­ting point of the cog rai­lway lea­ding to Štr­b­ské Ple­so, a major tou­rist resort in the High Tatras. The geog­rap­hi­cal posi­ti­on of the vil­la­ge pro­vi­des resi­dents and visi­tors with a uni­que view of the pano­ra­ma of the High Tatras to the north and the Low Tat­ra rid­ges to the south. The area is rich in natu­ral beau­ty, hiking trails, and year-​round rec­re­a­ti­onal oppor­tu­ni­ties. Štr­ba is also kno­wn for its cul­tu­ral events, one of which is the Day of Štr­ba, fea­tu­ring musi­cal per­for­man­ces, exhi­bi­ti­ons, stalls, and vari­ous att­rac­ti­ons for chil­dren (str​ba​.sk).

Štr­ba to pod­tatr­za­ńs­ka wieś, w któ­rej miesz­ka 3 890 miesz­ka­ńców (vyso​ke​-tat​ry​.info). Leży u połud­ni­owych pod­nó­ży Wyso­kich Tatr na wyso­ko­ści oko­ło 829 met­rów. Jej poło­że­nie w Kot­li­nie Pod­tatr­za­ńs­kiej umieszc­za ją między Wyso­ki­mi a Nis­ki­mi Tat­ra­mi (str​ba​.sk). Wieś zosta­ła zało­żo­na w 1280 roku na zie­miach hra­bie­go Lip­to­ws­kie­go Bogo­mí­ra, a w pier­ws­zej wzmian­ce pisem­nej jej nazwa poja­wia się jako ​“Chor­ba” (vyso​ke​-tat​ry​.info). Inne his­to­rycz­ne nazwy to Csor­ba i Tschir­ban (en​.wiki​pe​dia​.org). Zało­ży­cie­lem wsi był sołtys Hot­ta. Z bie­giem cza­su wieś nale­ża­ła do rodzin z rodu Bogo­mí­ra. Miesz­ka­ńcy zaj­mo­wa­li się pas­terst­wem, wyrębem drzew, wyt­war­za­niem węg­la drze­wne­go i wap­na, a później także prze­wo­zem towa­rów. W 1896 roku z rozwi­ja­jącej się osa­dy wokół stac­ji kole­jo­wej Tatrans­ká Štr­ba zbu­do­wa­no kolej zęba­ta pro­wa­dzącą na Štr­b­ské Ple­so. Nie­da­le­ko wsi znaj­du­je się również zani­kła osa­da Šol­dov, w któ­rej nieg­dyś sta­ło opact­wo, ale zani­kło ono w XIV wie­ku. Przez Štr­bę prze­bie­ga także głó­wne euro­pej­skie dział wod­ny między Mor­zem Bałtyc­kim a Mor­zem Czar­nym (vyso​ke​-tat​ry​.info).

Štr­ba ma powierzch­nię oko­ło 63,07 km² i lic­zy oko­ło 3 382 miesz­ka­ńców. Skła­da się z trzech części: samej Štr­by, Tatrans­kej Štr­by i Štr­b­ské­ho Ple­sa. Tatrans­ká Štr­ba jest zna­na ze swo­jej stac­ji kole­jo­wej, któ­ra sta­no­wi punkt wyjści­owy dla kolei zęba­tej pro­wa­dzącej na Štr­b­ské Ple­so, ważny ośro­dek turys­tycz­ny w Tat­rach Wyso­kich. Poło­że­nie geo­gra­ficz­ne wsi zape­wnia miesz­ka­ńcom i turys­tom nie­po­wtar­zal­ny widok na pano­ra­mę Tatr Wyso­kich na półno­cy i grz­bie­ty Tatr Nis­kich na połud­niu. Regi­on ten obfi­tu­je w pięk­no przy­ro­dy, szla­ki turys­tycz­ne oraz możli­wo­ści rekre­ac­ji przez cały rok. Štr­ba jest również zna­na ze swo­ich wydar­zeń kul­tu­ral­nych, z któ­rych jed­nym jest Dzień Štr­by, obej­mu­jący wys­tępy muzycz­ne, wys­ta­wy, sto­is­ka hand­lo­we i różne atrakc­je dla dzie­ci (str​ba​.sk).

Odka­zy

TOP

Všet­ky

Biotopy, Hory, Krajina, Príroda, Slovenská krajina, Tatry

Kriváň

skala
Hits: 4096

O Kri­vá­ni sa spie­va dokon­ca v ľudo­vých pies­ňach. Z toh­to pohľa­du je to his­to­ric­ky naj­zná­mej­ší vrch vo Vyso­kých Tat­rách. Dovo­lím si tvr­diť, že už iba Krá­ľo­va hoľa je kopec pop­ri Kri­vá­ni, kto­rý je sym­bo­lom Slo­ven­ska. Čnie sa do nad­mor­skej výš­ky 2494.7 met­rov (Wiki­pe­dia). Nachá­dza sa v západ­nej čas­ti Vyso­kých Tatier (Wiki­pe­dia). Vedú naň dve tra­sy, z Troch Stud­ni­čiek a z Jam­ské­ho ple­sa. Pod­ľa poves­ti Kri­váň skri­vi­la nebes­ká doprav­ná neho­da. Do vrchu zava­dil kríd­lom anjel, kto­ré­ho vyslal Boh v sied­my deň stvo­re­nia sve­ta, aby roz­ho­dil za vre­ce prí­rod­ných krás. Pri tom sa mu roz­trh­lo vre­ce, a pre­to sa Tat­rám dosta­lo viac prí­rod­ných krás, ako iným kútom sve­ta (sprav​na​vec​.sk). Na juž­ných a juho­zá­pad­ných sva­hoch sa medzi 15 – 18. sto­ro­čím pre­vádz­ko­va­la ban­ská čin­nosť (zoznam​.sk). Od roku 1861 sa vytvo­ri­la tra­dí­cia národ­ných výstu­pov na Kri­váň (sprav​na​vec​.sk). Prvá písom­ná zmien­ka o Kri­vá­ni pochá­dza z roku 1639, kde bol uve­de­ný ako ​“Kri­wan”. Prvé zazna­me­na­né výstu­py na Kri­váň sa datu­jú do 18. sto­ro­čia. V roku 1773 usku­toč­nil evan­je­lic­ký farár Andre­as Jonas Czir­bes zo Spiš­skej Novej Vsi prvý zná­my výstup na vrchol (Wiki­pe­dia). V 19. sto­ro­čí sa Kri­váň stal sym­bo­lom slo­ven­ské­ho národ­né­ho obro­de­nia. V roku 1841 na jeho vrchol vystú­pil Ľudo­vít Štúr spo­lu s Micha­lom Milo­sla­vom Hodžom a Gaš­pa­rom Fejérpatakym-​Belopotockým. Od roku 1955 sa kaž­do­roč­ne orga­ni­zu­je Národ­ný výstup na Kri­váň, kto­rý pri­po­mí­na tie­to his­to­ric­ké uda­los­ti a zdô­raz­ňu­je význam hory v slo­ven­skej kul­tú­re. Kri­váň sa nachá­dza v Tatrans­kom národ­nom par­ku (TANAP) a je domo­vom rôz­no­ro­dej fló­ry a fau­ny. Počas výstu­pu môžu turis­ti vidieť vzác­ne dru­hy rast­lín, ako sú ples­ni­vec alpín­sky či horec, a stret­núť sa s tatrans­ký­mi kam­zík­mi ale­bo sviš­ťa­mi. Kri­váň sa čas­to obja­vu­je v slo­ven­skej lite­ra­tú­re, hud­be a výtvar­nom ume­ní. Jeho silu­e­ta je súčas­ťou štát­ne­ho zna­ku Slo­ven­ska a bola vybra­ná ako motív na slo­ven­ských euro­min­ciach. Mno­hé bás­ne a pies­ne osla­vu­jú jeho krá­su a význam pre slo­ven­ský národ (slo​va​kia​.tra​vel).

Kri­váň is even sung about in folk songs. From this per­spec­ti­ve, it is his­to­ri­cal­ly the most famous peak in the High Tatras. I dare to say that only Krá­ľo­va hoľa rivals Kri­váň as a sym­bol of Slo­va­kia. It rises to an alti­tu­de of 2,494.7 meters (Wiki­pe­dia). It is loca­ted in the wes­tern part of the High Tatras (Wiki­pe­dia). Two rou­tes lead to its sum­mit, from Tri Stud­nič­ky and from Jam­ské Ple­so. Accor­ding to legend, Kriváň’s cro­oked sha­pe was cau­sed by a celes­tial acci­dent. An angel, sent by God on the seventh day of cre­a­ti­on to scat­ter natu­ral beau­ty, struck the moun­tain with his wing. During this, the bag of beau­ty tore, gran­ting the Tatras more natu­ral beau­ty than any other cor­ner of the world (sprav​na​vec​.sk). On its sout­hern and sout­hwes­tern slo­pes, mining acti­vi­ty was con­duc­ted bet­we­en the 15th and 18th cen­tu­ries (zoznam​.sk). Sin­ce 1861, a tra­di­ti­on of nati­onal ascents to Kri­váň has been estab­lis­hed (sprav​na​vec​.sk).

The first writ­ten men­ti­on of Kri­váň dates back to 1639, whe­re it was refer­red to as ​“Kri­wan.” The ear­liest recor­ded ascents to Kri­váň date to the 18th cen­tu­ry. In 1773, the evan­ge­li­cal pas­tor Andre­as Jonas Czir­bes from Spiš­ská Nová Ves made the first kno­wn ascent to the sum­mit (Wiki­pe­dia). In the 19th cen­tu­ry, Kri­váň beca­me a sym­bol of the Slo­vak nati­onal revi­val. In 1841, Ľudo­vít Štúr, toget­her with Michal Milo­slav Hodža and Gaš­par Fejérpataky-​Belopotocký, clim­bed its peak. Sin­ce 1955, the Nati­onal Ascent to Kri­váň has been held annu­al­ly, com­me­mo­ra­ting the­se his­to­ri­cal events and emp­ha­si­zing the moun­tai­n’s impor­tan­ce in Slo­vak culture.

Kri­váň is loca­ted in the Tat­ra Nati­onal Park (TANAP) and is home to diver­se flo­ra and fau­na. During the climb, tou­rists can see rare plant spe­cies such as the alpi­ne ede­lwe­iss and gen­tian, and encoun­ter Tat­ra cha­mo­is or mar­mots. Kri­váň often appe­ars in Slo­vak lite­ra­tu­re, music, and visu­al arts. Its sil­hou­et­te is part of Slo­va­kia­’s nati­onal emblem and was cho­sen as the motif on Slo­vak euro coins. Many poems and songs celeb­ra­te its beau­ty and sig­ni­fi­can­ce to the Slo­vak nati­on (slo​va​kia​.tra​vel).

O Kri­vá­niu śpie­wa się nawet w pie­śniach ludo­wych. Z tego punk­tu widze­nia jest to his­to­rycz­nie naj­bar­dziej zna­ny szc­zyt w Wyso­kich Tat­rach. Ośmie­lam się twier­dzić, że tyl­ko Krá­ľo­va hoľa rywa­li­zu­je z Kri­vá­niem jako sym­bol Sło­wac­ji. Wzno­si się na wyso­ko­ść 2494,7 met­rów (Wiki­pe­dia). Znaj­du­je się w zachod­niej części Wyso­kich Tatr (Wiki­pe­dia). Na szc­zyt pro­wa­dzą dwie tra­sy: z Tri Stud­nič­ky i z Jam­ské Ple­so. Według legen­dy, Kri­váň został znieksz­ta­łco­ny przez nie­bia­ńs­ki wypa­dek. Ani­oł, wysła­ny przez Boga w siód­mym dniu stwor­ze­nia, aby rozr­zu­cić natu­ral­ne pięk­no, uder­zył skr­zy­dłem w górę. Przy tym worek z pięk­nem rozer­wał się, co spra­wi­ło, że Tat­ry otr­zy­ma­ły więcej pięk­na niż inne zakąt­ki świa­ta (sprav​na​vec​.sk). Na połud­ni­owych i południowo-​zachodnich sto­kach pro­wa­dzo­no dzia­łal­no­ść gór­nic­zą między XV a XVIII wie­kiem (zoznam​.sk). Od 1861 roku usta­no­wi­ono tra­dyc­ję naro­do­wych wejść na Kri­váň (sprav​na​vec​.sk).

Pier­ws­za pisem­na wzmian­ka o Kri­vá­niu pocho­dzi z 1639 roku, gdzie został okre­ślo­ny jako ​“Kri­wan”. Naj­wc­ze­śniejs­ze odno­to­wa­ne wejścia na Kri­váň datu­je się na XVIII wiek. W 1773 roku pas­tor ewan­ge­lic­ki Andre­as Jonas Czir­bes ze Spiš­skej Novej Vsi doko­nał pier­ws­ze­go zna­ne­go wejścia na szc­zyt (Wiki­pe­dia). W XIX wie­ku Kri­váň stał się sym­bo­lem sło­wac­kie­go odro­dze­nia naro­do­we­go. W 1841 roku na jego szc­zyt wspi­ęli się Ľudo­vít Štúr, Michal Milo­slav Hodža i Gaš­par Fejérpataky-​Belopotocký. Od 1955 roku co roku orga­ni­zo­wa­ne jest Naro­do­we Wejście na Kri­váň, któ­re upa­mi­ęt­nia te wydar­ze­nia his­to­rycz­ne i pod­kre­śla znac­ze­nie góry w sło­wac­kiej kulturze.

Kri­váň znaj­du­je się w Tatr­za­ńs­kim Par­ku Naro­do­wym (TANAP) i jest domem dla różno­rod­nej flo­ry i fau­ny. Podc­zas wspi­nacz­ki tury­ści mogą zobac­zyć rzad­kie gatun­ki roślin, takie jak sza­rot­ka alpej­ska czy gorycz­ka, oraz spot­kać kozi­ce tatr­za­ńs­kie lub świs­ta­ki. Kri­váň częs­to poja­wia się w sło­wac­kiej lite­ra­tur­ze, muzy­ce i sztu­kach wizu­al­nych. Jego sylwet­ka jest częścią godła naro­do­we­go Sło­wac­ji i zosta­ła wyb­ra­na jako motyw na sło­wac­kich mone­tach euro. Wie­le wiers­zy i pie­śni wych­wa­la jego pięk­no i znac­ze­nie dla naro­du sło­wac­kie­go (slo​va​kia​.tra​vel).

Odka­zy

TOP

Všet­ky