Skala - Fotografie, akvaristika, rodina a iné

Biotopy, Devínské Karpaty, Krajina, Les, Malé Karpaty, Organizmy, Príroda, Rastliny, Skaly, Slovenská krajina, Stromy, Záhorie

Devínska Kobyla – unikátna lokalita celosvetového významu

12/02/202512/02/2025 skala

Devínska Kobyla patrí k najdlhšie osídleným lokalitám na Slovensku. Už v období 5000 rokov pred n.l. si tu neolitickí roľníci stavali svoje prvé sídla. V 4 storočí pred n.l. sa tu usadili Kelti, ktorí začali klčovať lesy. Po nich ovládli územie v 1. storočí n.l. Rimania a založili na juhozápadných svahoch Devínskej Kobyly vinice (devinskakobyla.sk). Pod severovýchodnými svahmi medzi Dúbravkou a “Technickým sklom” sa odkryli pozostatky vidieckej usadlosti rímskeho typu – villa rustica z 3. storočia (panorama.sk).

Masív Devínskej Kobyly nazývajú geológovia aj “klenotnicou rozmanitosti geologických javov”. Približne pred 300 miliónmi rokov bolo toto územie súčasťou prakontinentu Pangea. V nasledujúcich obdobiach bolo toto územie niekoľkokrát zaplavené morom, v ktorom sa tvorili vápence a dolomity – Devínska hradná skala, Waittov lom, Štokeravská vápenka, Sandberg. Bádenské more, ktoré sa nachádzalo na tomto území pred 14 – 16 mil. rokmi, modelovalo významnú lokalitu skamenelín na Devínskej Kobyle – Sandberg. Nemalou mierou sa na formovaní Devínskej Kobyly podieľajú rieky Morava a Dunaj. Ich korytá sa postupne premiestňovali a približne pred 600 tis. rokmi vznikol ich sútok týchto riek v oblasti dnešnej Devínskej Novej Vsi. Geologickými zmenami sa pod Devínsku hradnú skalu presunul asi pred 130 tisíc rokmi (devinskakobyla.sk). Devínskou hradnou skalou sa na našom území začína mohutný oblúk Karpát. Geologicky ku Karpatom patria aj Hundsheimské kopce na pravom brehu Dunaja v Rakúsku. Južné svahy sú tvorené prevažne sivými vápencami, dolomitmi a karbonátovými brekciami. Súvrstvia sú 160 – 180 miliónov rokov. Vrchol je z druhohorných kremencov, ktoré vznikli stmelením plážového piesku (Informačná tabuľa).Devínskou hradnou skalou sa na našom území začína mohutný oblúk Karpát. Geologicky ku Karpatom patria aj Hundsheimské kopce na pravom brehu Dunaja v Rakúsku. Južné svahy sú tvorené prevažne sivými vápencami, dolomitmi a karbonátovými brekciami. Súvrstvia sú 160 – 180 miliónov rokov. Vrchol je z druhohorných kremencov, ktoré vznikli stmelením plážového piesku (Informačná tabuľa).

Devínska Kobyla je jedna z najunikátnejších lokalít celého Slovenska. Britský botanik D. Moore v publikácii Plant Life pripravil celosvetový výber prírodovedne osobitne zaujímavých lokalít a z desiatich vymedzených pre celú Európu venoval dve strany Devínskej Kobyle (inba.sk). Patrí do Devínskych Karpát. Nachádza sa v tesnej blízkosti Devína – mestskej časti Bratislavy. Leží pri sútoku rieky Morava s Dunajom. Ku nej patrí aj Sandberg. Je veľmi často navštevovaná. Kobyla, ako ju v Bratislave familiárne nazývame je skutočne veľmi bohatá na pestrú paletu foriem prírody. Vykazuje vysoký stupeň biodiverzity, aj z dôvodu, že pôvodne šlo o zalesnenú lokalitu, na ktorej však človek historicky hospodáril, odlesňoval, kosil apod (Wikipedia). Pásli sa tu ovce, ale aj kozy a hovädzí dobytok. Zhruba v polovici 20. storočia pastva postupne zanikla (broz.sk). Na Devínskej Kobyle žije niekoľkotisíc druhov živočíchov. Napr. kobylka Saga pedo, modlivka Mantis religiosa. Viac ako 600 druhov motýľov, napr. vidlochvost feniklový Papilio machaon, jasoň chochlačkový Parnassius mnemosyne, viac ako 380 druhov chrobákov, napr. roháč obyčajný Lucanus cervus, fúzač veľký Cerambyx cerdo. Z vtákov na skalách hniezdi sokol myšiar Falco tinnunculus, zalietava sem Monticola saxatilis, Falco cherrug (devinskakobyla.sk). Žijú tu viaceré druhy na svojej severnej hranici rozšírenia. Vyskytuje tu zriedkavá pamodlivka dlhokrká Mantispa styriaca, vidlochvost ovocný Iphiclides podalirius (sazp.sk).

Z vegetácie tu dominujú teplomilné a vápnomilné rastliny, celkom je tu rastie viac ako 1 100 druhov vyšších rastlín. Medzi nimi 26 druhov orchideí. Vyskytujú sa tu teplomilné druhy hmyzu, prispôsobené extrémnym a dlhodobým obdobiam sucha (broz.sk). Vyskytuje sa tu kavyľ pôvabný Stipa pulcherrina a Stipa joannis, 26 druhov vstavačov (Orchideaceae), hlaváčik jarný Adonis vernalis, poniklec černastý Pulsatilla nigricans, poniklec veľkokvetý Pulsatilla grandis, ľalia zlatohlavá Lilium martagon, kosatec nízky Iris pumila, kosatec dvojfarebný Iris variegata, Platanthera bifolia. Vzácnosťou je ihlica nízka Ononis pusilla, Lathyrus sphaericus, Conringia austriaca, Potentilla pedata, Smyrnium porfoliatum, Bupleurum rotundifolium, Consolida orientalis ssp. paniculata, Aplenium adianthum nigrum (sazp.sk), stepný relikt Gypsophila fastigiata (devinskakobyla.sk).

Devínska Kobyla je najvyšším vrchom Devínskych Karpát s nadmorskou výškou 514 m nad morom a zároveň je najjužnejším výbežkom Malých Karpát. Má aj zákonnú ochranu, od roku 1964 je Národnou prírodnou rezerváciou – NPR s rozlohou 101.12 ha (Wikipedia). Devínska Kobyla je aj tzv. územím európskeho významu, je súčasťou Chránenej krajinnej oblasti Malé Karpaty a je súčasťou chránených území NATURA 2000 (broz.sk). Waitov lom, ktorý je na fotografiách sa nachádza neďaleko od Sandbergu, cca 600 metrov smerom ku Devínu. Slúžil v minulosti ako vápenka (slovakia.travel).

Dnes je Waitov lom súčasťou Sanbergsko – Pajštúnskeho geoparku. Na Devínskej Kobyle sa nachádzajú historické kameňolomy, dĺžka ich lomových stien presahuje 200 metrov. Kolmé steny vznikli ručnou ťažbou blokov pórovitého neogénneho vápenca. Devínska Kobyla poskytuje stavebný kameň nepretržite viac ako 2000 rokov. Najstaršie doloženie je v 1. storočí pred naším letopočtom, kedy si dal keltský vládca postaviť Rimanmi palác na hradnom kopci v Bratislave. Kameň bol pevný a zároveň ľahko opracovateľný, preto sa hodil na jednoduchšie kamenárske výrobky a sochy. Piesčité vápence a vápnité pieskovce sa ťažili v lokalitách Líščia stráň a Merice priamo nad Devínom. Napr. na výstavbu Dómu svätého Martina. Najväčší rozmach nastal v 15. storočí, kedy sa materiál použil na prestavbu Bratislavského hradu, Dómu svätého Martina, veže Františkánskeho kostola, Akadémie Istropolitany, radnice a meštianskych domov. Ťažilo sa väčšinou povrchovo. Nový rozvoj ťažby nastal v polovici 19. storočia, keď sa stavala železnica medzi Viedňou a Budapešťou, konkrétne úsek Bratislava – Marchegg. Waitov lom bol druhým najrozsiahlejším po Štokeravskej vápenke. Jeho pôvodné pomenovanie bolo Mittelmannova vápenka. Vápenka Mórica Mittelmann bola činná v rokoch 1897 – 1932. Z nej sa kameň používal na reguláciu a spevňovanie riečnych brehov. V marci 1929 získal lom Jozef Wait, výroba vo vápenke a ťažba v lome sa postupne utlmovala a skončila sa v roku 1932. Na okolitých pozemkoch založil Jozef Wait vinohrad a ovocný sad. Počas 2. svetovej vojny bol v objekte vápenky zriadený pracovný tábor pre ruských zajatcov, ktorý stavali drevený most cez Moravu do Schlosshofu. Z geologického hľadiska je horná časť Waitovho lomu považovaná za torzo podmorskej jaskyne (Informačná tabuľa).

Prevažná časť národnej prírodnej rezervácie Devínska Kobyla predstavuje kultúrnu krajiny. Svahy Devínskej Kobyly boli pôvodne pokryté dubovo-hrabovými lesmi, ktoré boli v minulosti vyrúbané a následne niekoľko storočí udržiavané ľudskou činnosťou – kosením, pasením a vypaľovaním. Toto viedlo ku vzniku a udržiavaniu jedinečných lúčnych a lesostepných spoločenstiev s bohatstvom vzácnych teplomilných druhov rastlín a živočíchov. Pásli sa tu ovce, ale aj kozy a dobytok. V roku 2013 sa podarilo po viac ako 50 rokov obnoviť pastvu kôz. Pasenie potláča zarastanie územia náletovými krovinami, pomáha tak udržiavať jeho tradičný lesostepný charakter (Informačná tabuľa).

Vyhliadková veža sa nachádza na najvyššie položenom mieste Devínskej Kobyly v nadmorskej výške 514 metrov nad morom. Je vysoká viac ako 21 metrov. Najvyššia plošina je osadená na nivelete cca 20 m nad okolitým terénom. Ponúka výhľad na okolie Devínskej Novej Vsi, na Česko, Rakúsko a Maďarsko. Autorom návrhu vyhliadkovej veže Architektonický ateliér ARCHITEKTI ŠEBO LICHÝ. O vzhľade veže už koluje legenda, že ju inšpirovala modlivka zelená, ktorá žije v okolitej prírode. Podľa slov autorov však stavba vychádza z genius loci daného miesta. Odtiaľto vidno z jedného bodu do troch rôznych krajín, takže fascinácia týmto miestom bola inšpiráciou aj pre trojuholníkový pôdorys vyhliadkovej veže Devínska Kobyla. Motív trojuholníka sa opakuje na celom jej dizajne (devinskanovaves.sk).

Devínska Kobyla is one of the longest inhabited sites in Slovakia. As early as 5000 years BC, Neolithic farmers established their first settlements here. In the 4^th century BC, Celts settled, initiating deforestation. Following them, in the 1^st century AD, the Romans dominated the area and founded vineyards on the southwest slopes of Devínska Kobyla (devinskakobyla.sk). Under the northeastern slopes, remnants of a Roman-type rural settlement – villa rustica from the 3^rd century, were uncovered between Dúbravka and “Technické sklo” (panorama.sk).

Geologists refer to the massif of Devínska Kobyla as the “treasury of geological phenomena.” Approximately 300 million years ago, this area was part of the supercontinent Pangaea. In subsequent periods, the region was repeatedly flooded by the sea, forming limestones and dolomites – Devínska hradná skala, Waittov lom, Štokeravská vápenka, Sandberg. The Baden Sea, which existed here 14 – 16 million years ago, shaped a significant fossil site on Devínska Kobyla – Sandberg. Morava and Danube rivers significantly contribute to the formation of Devínska Kobyla. Their beds gradually shifted, and about 600 thousand years ago, their confluence was formed in the area of today’s Devínska Nová Ves. The geological changes moved Devínska hradná skala about 130 thousand years ago (devinskakobyla.sk). Devínska Kobyla is the starting point of the massive Carpathian arc. The Hundsheim Hills on the right bank of the Danube in Austria also belong geologically to the Carpathians. Southern slopes consist mainly of gray limestones, dolomites, and carbonate breccias, dating back 160 – 180 million years. The summit is composed of Mesozoic cherts, formed by cementation of beach sand (Information Board).

Devínska Kobyla is one of Slovakia’s most unique locations. British botanist D. Moore, in the publication “Plant Life,” selected globally scientifically interesting locations, dedicating two pages to Devínska Kobyla for the whole of Europe (inba.sk). It is part of the Devínske Karpaty, located in close proximity to Devín – a district of Bratislava, near the confluence of the Morava River with the Danube. It includes Sandberg and is highly frequented. Familiarly known as Kobyla, it boasts a rich variety of natural forms. It exhibits a high degree of biodiversity due to its history as a originally forested area that humans have historically managed, deforested, and cultivated (Wikipedia). Devínska Kobyla used to be grazed by sheep, goats, and cattle, but pasture gradually diminished around the mid-20th century (broz.sk). Devínska Kobyla hosts thousands of animal species, such as the Saga pedo bush-cricket and the Mantis religiosa mantis. Over 600 butterfly species, including the Papilio machaon swallowtail and Parnassius mnemosyne clouded Apollo, more than 380 beetle species, like Lucanus cervus stag beetle, and Cerambyx cerdo great capricorn beetle. Falcons, such as the Falco tinnunculus kestrel, nest on the rocks, while Monticola saxatilis rock thrush occasionally visits. The rare long-necked mantis Mantispa styriaca and the scarce swallowtail Iphiclides podalirius are also found here (devinskakobyla.sk, sazp.sk).

The vegetation is dominated by thermophilic and calcicolous plants, with over 1,100 species of higher plants. Among them are 26 species of orchids, thermophilic insect species adapted to extreme and prolonged periods of drought (broz.sk). The elegant feather grass Stipa pulcherrina and Stipa joannis, 26 species of orchids (Orchideaceae), Adonis vernalis, Pulsatilla nigricans, Pulsatilla grandis, Lilium martagon, Iris pumila, Iris variegata, Platanthera bifolia. Rare species include Ononis pusilla, Lathyrus sphaericus, Conringia austriaca, Potentilla pedata, Smyrnium porfoliatum, Bupleurum rotundifolium, Consolida orientalis ssp. paniculata, and the steppe relic Gypsophila fastigiata (devinskakobyla.sk, sazp.sk).

Devínska Kobyla is the highest peak of the Devínske Karpaty, with an altitude of 514 meters above sea level, and simultaneously the southernmost extension of the Malé Karpaty. It has legal protection, designated as a National Natural Reserve since 1964, covering an area of 101.12 hectares (Wikipedia). Devínska Kobyla is also a so-called area of European significance, part of the Protected Landscape Area of Malé Karpaty and part of the NATURA 2000 protected areas (broz.sk). Waittov lom, depicted in the photographs, is located near Sandberg, approximately 600 meters towards Devín. In the past, it served as a limestone quarry (slovakia.travel).

Today, Wait’s Quarry is part of the Sandberg – Pajštún Geopark. There are historic quarries on Devínska Kobyla, with quarry walls exceeding 200 meters in length. The vertical walls were created by manual extraction of blocks of porous Neogene limestone. Devínska Kobyla has provided building stone continuously for over 2,000 years. The oldest known use dates back to the 1^st century BCE, when a Celtic ruler commissioned the Romans to build a palace on the castle hill in Bratislava. The stone was both durable and easy to work, making it suitable for simple stone carvings and sculptures. Sandy limestones and calcareous sandstones were quarried in the Líščia stráň and Merice locations, directly above Devín. These stones were used, for example, in the construction of St. Martin’s Cathedral. The greatest expansion of quarrying occurred in the 15^th century, when the material was used for the reconstruction of Bratislava Castle, St. Martin’s Cathedral, the tower of the Franciscan Church, Academia Istropolitana, the Old Town Hall, and various townhouses. Quarrying was mostly surface-based. A new period of development in quarrying began in the mid-19th century with the construction of the railway between Vienna and Budapest, particularly the Bratislava – Marchegg section. Wait’s Quarry was the second largest after the Štokerau Limeworks. Originally, it was called Mittelmann’s Limeworks, as Móric Mittelmann’s limeworks operated between 1897 and 1932, providing stone for riverbank regulation and reinforcement. In March 1929, the quarry was acquired by Jozef Wait, and production at the limeworks gradually declined, ceasing entirely in 1932. On the surrounding land, Jozef Wait established vineyards and an orchard. During World War II, the limeworks site was used as a labor camp for Russian prisoners, who were forced to construct a wooden bridge over the Morava River to Schloss Hof. From a geological perspective, the upper part of Wait’s Quarry is considered the remnant of an ancient underwater cave (Information Board).

The majority of the Devínska Kobyla National Nature Reserve represents a cultural landscape. The slopes of Devínska Kobyla were originally covered by oak-hornbeam forests, which were cleared centuries ago and maintained through human activities such as mowing, grazing, and burning. This led to the formation and preservation of unique meadow and forest-steppe ecosystems, rich in rare thermophilic plant and animal species. Sheep, goats, and cattle historically grazed in the area. In 2013, after more than 50 years, goat grazing was successfully reintroduced. Grazing helps prevent the overgrowth of invasive shrubs and contributes to preserving the traditional forest-steppe character of the region (Information Board).

The observation tower is located at the highest point of Devínska Kobyla, at an elevation of 514 meters above sea level. It stands more than 21 meters tall, with the highest platform positioned approximately 20 meters above the surrounding terrain. The tower offers views of Devínska Nová Ves, as well as the Czech Republic, Austria, and Hungary. The observation tower was designed by the architectural studio ARCHITEKTI ŠEBO LICHÝ. A legend suggests that its appearance was inspired by the praying mantis, which inhabits the local environment. However, according to the architects, the structure is based on the genius loci of the site. From this point, one can see into three different countries, which inspired the triangular floor plan of the Devínska Kobyla observation tower. The triangle motif is repeated throughout its design.

Devínska Kobyla gehört zu den am längsten besiedelten Orten in der Slowakei. Schon in der Zeit 5000 Jahre vor Christus errichteten hier neolithische Bauern ihre ersten Siedlungen. Im 4. Jahrhundert vor Christus ließen sich die Kelten nieder, die begannen, die Wälder zu roden. Nach ihnen übernahmen die Römer im 1. Jahrhundert nach Christus das Gebiet und gründeten Weinberge an den südwestlichen Hängen der Devínska Kobyla (devinskakobyla.sk). Unter den nordöstlichen Hängen zwischen Dúbravka und “Technický sklom” wurden Überreste einer römischen Dorfsiedlung vom Typ villa rustica aus dem 3. Jahrhundert ausgegraben (panorama.sk).

Die Geologen bezeichnen den Massiv der Devínska Kobyla auch als “Schatzkammer der Vielfalt geologischer Phänomene”. Vor etwa 300 Millionen Jahren war dieses Gebiet Teil des Urkontinents Pangäa. In den folgenden Perioden wurde dieses Gebiet mehrmals vom Meer überflutet, in dem sich Kalksteine und Dolomite bildeten – Devínska hradná skala, Waittov lom, Štokeravská vápenka, Sandberg. Das Badenianmeer, das vor 14 – 16 Millionen Jahren in diesem Gebiet existierte, formte eine bedeutende Fossilienstätte auf der Devínska Kobyla – Sandberg. Die Flüsse Morava und Donau trugen maßgeblich zur Formung der Devínska Kobyla bei. Ihre Betten verschoben sich allmählich, und vor etwa 600.000 Jahren entstand ihre Mündung in der Gegend des heutigen Devínska Nová Ves. Geologische Veränderungen führten dazu, dass sich die Devínska hradná skala vor etwa 130.000 Jahren auf unser Gebiet verschob (devinskakobyla.sk). Die Devínska hradná skala markiert den Beginn eines mächtigen Bogens der Karpaten auf unserem Gebiet. Geologisch gehören auch die Hundsheim-Hügel am rechten Ufer der Donau in Österreich zu den Karpaten. Die südlichen Hänge bestehen hauptsächlich aus grauen Kalksteinen, Dolomiten und Karbonatbrekzien. Die Schichten sind 160 – 180 Millionen Jahre alt. Der Gipfel besteht aus Gesteinen des Mesozoikums, die durch Verfestigung von Strandsand entstanden sind (Informations-Tafel).

Die Devínska Kobyla ist einer der einzigartigsten Orte in der Slowakei. Der britische Botaniker D. Moore wählte es in seinem Werk Plant Life als eine der weltweit naturwissenschaftlich besonders interessanten Stätten aus und widmete Devínska Kobyla zwei Seiten von zehn, die für ganz Europa festgelegt wurden (inba.sk). Es gehört zu den Devínske Karpaty und befindet sich in unmittelbarer Nähe von Devín, einem Stadtteil von Bratislava. Es liegt am Zusammenfluss der Flüsse Morava und Donau. Dazu gehört auch der Sandberg. Es wird sehr oft besucht. Die Kobyla, wie wir sie in Bratislava umgangssprachlich nennen, ist wirklich reich an einer vielfältigen Palette von Naturformen. Sie zeigt einen hohen Grad an Biodiversität, auch aufgrund der Tatsache, dass es sich ursprünglich um einen bewaldeten Ort handelte, auf dem jedoch historisch gewirtschaftet wurde, gerodet, gemäht usw. (Wikipedia). Hier weideten Schafe, aber auch Ziegen und Rinder. In der Mitte des 20. Jahrhunderts verschwand die Weide allmählich (broz.sk). Auf der Devínska Kobyla leben Tausende von Arten von Tieren. Zum Beispiel die Heuschrecke Saga pedo, die Gottesanbeterin Mantis religiosa. Über 600 Arten von Schmetterlingen, wie der Schwalbenschwanz Papilio machaon, der Schwarze Apollofalter Parnassius mnemosyne, über 380 Arten von Käfern, wie der Hirschkafer Lucanus cervus, der Große Schmalbock Cerambyx cerdo. Unter den Vögeln brütet der Turmfalke Falco tinnunculus auf den Felsen, der Bergblauschwan Monticola saxatilis fliegt hierher, Falke Falco cherrug (devinskakobyla.sk). Es gibt hier mehrere Arten an ihrer nördlichen Verbreitungsgrenze. Die seltene Ameisenlöwe Mantispa styriaca kommt hier vor, ebenso wie der Schwalbenschwanz Iphiclides podalirius (sazp.sk).

Die Vegetation wird von warm- und kalkliebenden Pflanzen dominiert, insgesamt wachsen hier mehr als 1.100 Arten höherer Pflanzen. Darunter 26 Arten von Orchideen. Es gibt hier warm angepasste Insektenarten, die auf extreme und lang anhaltende Trockenperioden eingestellt sind (broz.sk). Es gibt den schönen Federgras Stipa pulcherrina und Stipa joannis, 26 Arten von Orchideen (Orchideaceae), die Frühlings-Adonisröschen Adonis vernalis, das Schwarze Küchenschelle Pulsatilla nigricans, das Große Küchenschelle Pulsatilla grandis, die Türkenbund-Lilie Lilium martagon, die Niedrige Schwertlilie Iris pumila, die Zweifarbige Schwertlilie Iris variegata, Platanthera bifolia. Eine Seltenheit ist der Niederliegende Gänseblümchen Ononis pusilla, Lathyrus sphaericus, Conringia austriaca, Potentilla pedata, Smyrnium porfoliatum, Bupleurum rotundifolium, Consolida orientalis ssp. paniculata, Aplenium adianthum nigrum (sazp.sk), der Steppenrelikt Gypsophila fastigiata (devinskakobyla.sk).

Die Devínska Kobyla ist der höchste Gipfel der Devínske Karpaty mit einer Höhe von 514 m über dem Meeresspiegel und gleichzeitig der südlichste Ausläufer der Kleinen Karpaten. Sie hat auch gesetzlichen Schutz, seit 1964 ist sie ein Nationales Naturreservat – NNR mit einer Fläche von 101,12 Hektar (Wikipedia). Die Devínska Kobyla ist auch ein sogenanntes Gebiet von europäischer Bedeutung, sie gehört zum Geschützten Landschaftsgebiet Malé Karpaty und ist Teil der geschützten NATURA 2000-Gebiete (broz.sk). Der Waittov-Steinbruch, der auf den Fotos zu sehen ist, befindet sich in der Nähe des Sandbergs, etwa 600 Meter in Richtung Devín. Früher diente er als Kalksteinbruch (slovakia.travel).

Heute ist der Wait-Steinbruch Teil des Sandberg – Pajštún Geoparks. Auf der Devínska Kobyla befinden sich historische Steinbrüche, deren Felswände eine Länge von über 200 Metern erreichen. Die steilen Wände entstanden durch manuelle Gewinnung von Blöcken aus porösem neogenem Kalkstein. Devínska Kobyla liefert seit über 2.000 Jahren ununterbrochen Baumaterial. Die älteste nachgewiesene Nutzung stammt aus dem 1. Jahrhundert v. Chr., als ein keltischer Herrscher die Römer beauftragte, einen Palast auf dem Burghügel in Bratislava zu errichten. Der Stein war sowohl widerstandsfähig als auch leicht zu bearbeiten, wodurch er sich gut für einfachere Steinmetzarbeiten und Skulpturen eignete. Sandige Kalke und kalkhaltige Sandsteine wurden an den Standorten Líščia stráň und Merice, direkt oberhalb von Devín, abgebaut. Diese Steine wurden unter anderem für den Bau des St.-Martins-Doms verwendet. Die größte Expansion des Steinabbaus fand im 15. Jahrhundert statt, als das Material für den Umbau der Burg Bratislava, des St.-Martins-Doms, des Turms der Franziskanerkirche, der Academia Istropolitana, des Alten Rathauses und zahlreicher Bürgerhäuser genutzt wurde. Der Abbau erfolgte meist oberflächlich. Ein neuer Aufschwung des Steinabbaus begann in der Mitte des 19. Jahrhunderts mit dem Bau der Eisenbahn zwischen Wien und Budapest, insbesondere des Abschnitts Bratislava – Marchegg. Der Wait-Steinbruch war der zweitgrößte nach der Štokerau-Kalkbrennerei. Ursprünglich hieß er Mittelmanns Kalkbrennerei, benannt nach Móric Mittelmann, dessen Betrieb von 1897 bis 1932 aktiv war. Der dort gewonnene Stein wurde zur Regulierung und Befestigung von Flussufern genutzt. Im März 1929 übernahm Jozef Wait den Steinbruch. Die Produktion in der Kalkbrennerei wurde nach und nach eingestellt und endete schließlich 1932. Auf den umliegenden Flächen legte Jozef Wait Weinberge und Obstgärten an. Während des Zweiten Weltkriegs wurde das Gelände der Kalkbrennerei als Arbeitslager für russische Gefangene genutzt. Sie wurden gezwungen, eine hölzerne Brücke über die March nach Schloss Hof zu bauen. Aus geologischer Sicht gilt der obere Teil des Wait-Steinbruchs als Überrest einer ehemaligen Unterwasserhöhle (Informationstafel).

Der größte Teil des Nationalen Naturreservats Devínska Kobyla stellt eine Kulturlandschaft dar. Die Hänge der Devínska Kobyla waren ursprünglich von Eichen-Hainbuchen-Wäldern bedeckt, die jedoch im Laufe der Jahrhunderte abgeholzt und durch menschliche Aktivitäten wie Mähen, Beweidung und Brandrodung gepflegt wurden. Dies führte zur Entstehung und Erhaltung einzigartiger Wiesen- und Waldsteppen-Gemeinschaften mit einer reichen Vielfalt an wärmeliebenden Pflanzen- und Tierarten. In der Vergangenheit wurden hier Schafe, Ziegen und Rinder geweidet. Im Jahr 2013, nach mehr als 50 Jahren, wurde die Ziegenbeweidung erfolgreich wieder eingeführt. Die Beweidung verhindert die Überwucherung durch invasive Sträucher und trägt zur Erhaltung des traditionellen Waldsteppen-Charakters der Region bei (Informationstafel).

Der Aussichtsturm befindet sich am höchsten Punkt des Devínska Kobyla auf einer Höhe von 514 Metern über dem Meeresspiegel. Er ist mehr als 21 Meter hoch, wobei die höchste Plattform ungefähr 20 Meter über dem umliegenden Gelände liegt. Der Turm bietet eine Aussicht auf Devínska Nová Ves sowie auf Tschechien, Österreich und Ungarn. Der Entwurf des Aussichtsturms stammt vom Architekturbüro ARCHITEKTI ŠEBO LICHÝ. Einer Legende zufolge wurde sein Erscheinungsbild von der Gottesanbeterin (Mantis religiosa) inspiriert, die in der umliegenden Natur lebt. Laut den Architekten basiert das Bauwerk jedoch auf dem Genius Loci dieses Ortes. Von hier aus kann man in drei verschiedene Länder blicken, was die Inspiration für den dreieckigen Grundriss des Aussichtsturms Devínska Kobyla war. Das Dreiecksmotiv zieht sich durch das gesamte Design des Turms.

Devínska Kobyla az egyik legrégebben lakott terület Szlovákiában. Már az i. e. 5000 évvel ezelőtti időszakban itt telepedtek le a neolitikus földművesek, és építették első településeiket. Kr. e. 4. században a kelták telepedtek le itt, akik elkezdték erdőket irtani. Utánuk a rómaiak vették át a területet a Kr. u. 1. században, és szőlőültetvényeket alapítottak a Devínska Kobyly délnyugati lejtőin (devinskakobyla.sk). Az északkeleti lejtők alatt, Dúbravka és a “Technický sklom” között, feltárták a római típusú vidéki település, a villa rustica maradványait a 3. századból (panorama.sk).

A Devínska Kobyly tömege a geológusok szerint is a “geológiai jelenségek sokféleségének kincseskamrájának” nevezhető. Közel 300 millió évvel ezelőtt ez a terület a Pangea őscontinentum része volt. A következő időszakokban többször is elárasztotta a tenger ezt a területet, ahol mészkövek és dolomitok keletkeztek – Devínska hradná skala, Waittov lom, Štokeravská vápenka, Sandberg. A bádensi tenger, amely 14 – 16 millió évvel ezelőtt itt volt, jelentős fosszília lelőhelyet formált a Devínska Kobylyon – Sandberg. A Morava és a Duna folyók jelentős mértékben hozzájárultak a Devínska Kobyly kialakulásához. Az árkok fokozatosan elmozdultak, és körülbelül 600 ezer évvel ezelőtt a folyók találkozója kialakult a mai Devínska Nová Vsi területén. A geológiai változásoknak köszönhetően a Devínska hradná skala mintegy 130 ezer évvel ezelőtt került át a területre (devinskakobyla.sk). A Devínska hradná skalán kezdődik a Kárpátok hatalmas íve területünkön. Geológiai értelemben a Kárpátokhoz tartoznak Ausztria jobb partján található Hundsheim-hegyek is. A déli lejtőket főként szürke mészkők, dolomitok és karbonát brekciák alkotják. Az üledékek 160 – 180 millió évvel ezelőtt keletkeztek. A csúcs másodlagos kvarctartalmú homokból kialakult a mezozoikum korszakban (Információs tábla). A Devínska Kobylyon keresztül indul a Kárpátok hatalmas íve területünkön. Geológiai értelemben a Kárpátokhoz tartoznak Ausztria jobb partján található Hundsheim-hegyek is. A déli lejtőket főként szürke mészkők, dolomitok és karbonát brekciák alkotják. Az üledékek 160 – 180 millió évvel ezelőtt keletkeztek. A csúcs másodlagos kvarctartalmú homokból kialakult a mezozoikum korszakban (Információs tábla).

A Devínska Kobyla az egyik legszigorúbban védett hely Szlovákia egész területén. A brit botanikus, D. Moore, a Plant Life című munkájában a világ számos természeti szempontból érdekes helyéből választott ki, és a tíz európai hely közül két oldalt szentelt a Devínska Kobylynak (inba.sk). A Devínske Karpaty része. Bratislava városrészéhez, a Devínhöz, nagyon közel található. A Morava és a Duna folyók torkolata mellett fekszik. I^de tartozik a Sandberg is. Nagyon gyakran látogatott hely. A “Kobyla”, ahogyan Bratislavában hozzászoktak nevezni, valóban gazdag a természet változatos formáinak palettájában. Magas fokú biodiverzitást mutat, részben azért, mert eredetileg erdős terület volt, ahol azonban történelmileg gazdálkodtak, erdőt irtottak, kaszáltak stb. (Wikipedia). Itt legeltettek juhokat, de kecskéket és marhát is. A legelők körülbelül a 20. század közepéig fokozatosan megszűntek (broz.sk). A Devínska Kobylyon több ezer állatfaj él. Például a Saga pedo sáska, a Mantis religiosa imádkozó sáska. Több mint 600 pillangófaj, például a lepkefarkú lepke Papilio machaon, a Parnassius mnemosyne tollaslepkű, több mint 380 bogárfaj, például a szarvasbogár Lucanus cervus, a nagy szarvasbogár Cerambyx cerdo. A sziklákon fészkel a vércse Falco tinnunculus, és ide is repül a Monticola saxatilis, a keleti rétisas Falco cherrug (devinskakobyla.sk). Több északi elterjedési határon élő faj is él itt. Ritka hosszúnyakú imádkozó sáska, Iphiclides podalirius sáska is előfordul itt (sazp.sk).

Itt a melegkedvelő és mészkövet kedvelő növények dominálnak, összesen több mint 1100 faj magasabb növény nő itt. Közöttük 26 orchidea faj. Itt élnek a száraz időszakokhoz alkalmazkodott melegkedvelő rovarfajok is (broz.sk). Itt található a szép Stipa pulcherrina és Stipa joannis, 26 orchideafaj (Orchideaceae), a tavaszi sáfrány Adonis vernalis, a fekete kankalin Pulsatilla nigricans, a nagyvirágú kankalin Pulsatilla grandis, a törpe liliom Lilium martagon, az alacsony írisz Iris pumila, a kétszínű írisz Iris variegata, a Platanthera bifolia. Rendkívüli ritkaság a kis ononis Ononis pusilla, a gömbölyű levelű pillangós Lathyrus sphaericus, a Conringia austriaca, a Potentilla pedata, a Smyrnium porfoliatum, a Bupleurum rotundifolium, a Consolida orientalis ssp. paniculata, az Aplenium adianthum nigrum sziklai relikvia (devinskakobyla.sk).

A Devínska Kobyla a Devínske Karpaty legmagasabb csúcsa, tengerszint feletti magassága 514 m, és egyben a Kis-Kárpátok legdélibb kiterjesztése. Törvényi védelmet is élvez, 1964 óta Nemzeti Természeti Rezervátum (NPR) 101,12 hektáros területtel (Wikipedia). A Devínska Kobyla az Európai Unió fontos területe, része a Kis-Kárpátok Védett Tájterületének és a NATURA 2000 védett területeknek (broz.sk). A fotókon látható Waittov lom a Sandbergtől nem messze, körülbelül 600 méterre Devín felé. Régebben mészkőbányaként szolgált (slovakia.travel).

Ma a Wait-kőfejtő a Sandberg – Pajštún Geopark része. A Devínska Kobyla területén történelmi kőfejtők találhatók, amelyek bányafalai meghaladják a 200 métert. A meredek falak kézi bányászattal alakultak ki, amikor porózus neogén mészkőtömböket fejtettek ki. Devínska Kobyla több mint 2000 éve folyamatosan szolgáltat építőkövet. Az első írásos említés az i. e. 1. századból származik, amikor egy kelta uralkodó rómaiakkal építtette fel palotáját a pozsonyi várdombon. A kőzet szilárd volt, mégis könnyen megmunkálható, így alkalmas volt egyszerűbb kőfaragványok és szobrok készítésére. Homokos mészkövet és mésztartalmú homokkövet a Líščia stráň és Merice területén fejtettek, közvetlenül Dévény felett. Ezt az anyagot például a Szent Márton-székesegyház építéséhez használták fel. A kőbányászat legnagyobb fellendülése a 15. században következett be, amikor az anyagot a Pozsonyi vár, a Szent Márton-székesegyház, a ferences templom tornya, az Academia Istropolitana, a városháza és polgárházak felújítására használták. A kőfejtés többnyire felszíni bányászati módszerekkel történt. A bányászat a 19. század közepén új lendületet kapott a Bécs és Budapest közötti vasútvonal építésével, különösen a Pozsony – Marchegg szakaszon. A Wait-kőfejtő a második legnagyobb volt a Štokerau mészégető után. Eredetileg Mittelmann-mészégetőként volt ismert, mivel Móric Mittelmann mészégetője 1897 és 1932 között működött. Az itt kitermelt követ folyópartok szabályozására és megerősítésére használták. 1929 márciusában a kőfejtőt Jozef Wait vásárolta meg. A mészégető termelése fokozatosan csökkent, majd 1932-ben teljesen megszűnt. A környező földeken Jozef Wait szőlőültetvényt és gyümölcsöst hozott létre. A második világháború alatt a mészégető területén munkatábort létesítettek orosz hadifoglyok számára, akiket arra kényszerítettek, hogy egy fa hidat építsenek a Morva folyón Schloss Hof felé. Geológiai szempontból a Wait-kőfejtő felső része egy ősi tenger alatti barlang maradványának tekinthető (Információs tábla).

A Devínska Kobyla Nemzeti Természetvédelmi Terület nagy része kultúrtáj. Devínska Kobyla lejtőit eredetileg tölgy-gyertyán erdők borították, amelyeket az évszázadok során kivágtak, majd kaszálással, legeltetéssel és égetéssel tartottak fenn. Ennek eredményeként egyedi réti és erdős sztyeppei élőhelyek alakultak ki, ritka melegkedvelő növény- és állatfajok gazdag populációival. A területen juhokat, kecskéket és szarvasmarhákat legeltettek. 2013-ban, több mint 50 év után, sikerült újraindítani a kecsketenyésztést. A legeltetés megakadályozza az invazív cserjék elburjánzását, és segít megőrizni a terület hagyományos erdős sztyeppei jellegét (Információs tábla).

A kilátótorony a Devínska Kobyla legmagasabb pontján található, 514 méterrel a tengerszint felett. Több mint 21 méter magas, a legfelső platform pedig körülbelül 20 méterrel a környező terep fölé emelkedik. A torony kilátást nyújt Devínska Nová Vesre, valamint Csehországra, Ausztriára és Magyarországra. A kilátótorony tervezője az ARCHITEKTI ŠEBO LICHÝ építészeti stúdió. Egy legenda szerint megjelenését a sáska (Mantis religiosa) ihlette, amely a környező természetben él. Az építészek szerint azonban az építmény a hely genius loci-jából merít ihletet. Erről a pontról három különböző országba lehet ellátni, ami inspirációt adott a háromszög alaprajzhoz. A háromszög motívum az egész kilátótorony dizájnjában megjelenik.

Odkazy

TOP

Všetky

Devínska Kobyla (vzadu) je unikátna oblasť. Nachádza sa tu množstvo biotopov. Od xerotermných lúk po lesy. Vzhľadom na rozlohu sa tu vyskytuje najväčšie množstvo druhov rastlín v rámci celého Slovenska

Krajina, Biotopy, Česko, Príroda, Severné Čechy, Skaly, Zahraničie

Pravčická brána

12/02/202512/02/2025 skala

Pravčická brána je prírodný útvar nachádzajúci sa v Národnom parku České Švýcarsko, neďaleko obce Hřensko. S rozpätím oblúka 26,5 metra a výškou otvoru 16 metrov je najväčším prírodným skalným mostom v Európe (pbrana.cz). Brána je v najslabšom mieste široká 8 metrov a hrubá 2,5 metra. Stojí na skalnom ostrohu vysokom viac než 70 metrov. Pravčická brána sa nachádza v nadmorskej výške 447 metrov a týči sa nad riekou Labe s prevýšením viac než 250 metrov (Jakub Šafránek). Pravčická brána vznikla pred približne 90 miliónmi rokov počas neskorej kriedy, keď sa more začalo ustupovať a zanechalo za sebou rozsiahle pieskovcové plošiny. Mäkkosť pieskovca umožnila rieke Labe a jej prítokom erodovať skalu (pbrana.cz). Pravčická brána vznikla v kvádrových pieskovcoch kriedového veku. Procesy zvetrávania a erózie postupne formovali tento impozantný skalný oblúk (cs.wikipedia.org).

V roku 1826 bola pri bráne postavená krčma, ktorá slúžila návštevníkom. V roku 1881 dal knieža Edmund Clary-Aldringen postaviť neďaleko brány zámoček známy ako Sokolí hnízdo (Falkennest), ktorý slúžil ako hotel s 50 lôžkami (en.wikipedia.org). V minulosti bolo možné vystúpiť na samotný skalný oblúk, avšak od roku 1980 je vstup na oblúk zakázaný z dôvodu ochrany a bezpečnosti region-ceskesvycarsko.cz). Pravčická brána bola pomerne realisticky zobrazovaná maliarmi už v 19. storočí. Preto sa dá s relatívne vysokou mierou istoty tvrdiť, že brána stojí viamenej nemenná viac ako 150 rokov. Od roku 1963 je vyhlásená za chránený prírodný výtvor (Jakub Šafránek). Vedci si tiež lámu hlavu nad tým, ako je možno, že sa Pravčická brána už dávno nezosypala. Jej skalný oblúk je príliš tenký a krehký, aby udržal záťaž svojej vlastnej váhy a rozťahovanie a zmršťovanie v závislosti od teploty. Vedci sa domnievajú, že Pravčickú bránu tvoria dve samostatné skaly. Vďaka tomu nie je oblúk vystavená veľkému pnutiu (ceskesvycarsko.cz).

Pravčická brána is a natural formation located in the Bohemian Switzerland National Park, near the village of Hřensko. With an arch span of 26.5 meters and an opening height of 16 meters, it is the largest natural rock bridge in Europe (pbrana.cz). The bridge is 8 meters wide at its narrowest point and 2.5 meters thick. It stands on a rocky promontory more than 70 meters high. Pravčická brána is situated at an altitude of 447 meters and rises above the Elbe River with an elevation difference of more than 250 meters (Jakub Šafránek). It was formed approximately 90 million years ago during the Late Cretaceous period when the sea began to retreat, leaving behind vast sandstone plateaus. The softness of the sandstone allowed the Elbe River and its tributaries to erode the rock (pbrana.cz). Pravčická brána developed in block sandstones of the Cretaceous period. Weathering and erosion processes gradually shaped this impressive rock arch (cs.wikipedia.org).

In 1826, an inn was built near the arch to serve visitors. In 1881, Prince Edmund Clary-Aldringen had a small castle built near the arch, known as Sokolí hnízdo (Falkennest), which served as a hotel with 50 beds (en.wikipedia.org). In the past, it was possible to climb onto the rock arch itself, but since 1980, access has been prohibited for conservation and safety reasons (region-ceskesvycarsko.cz). Pravčická brána was depicted quite realistically by painters as early as the 19^th century. Therefore, it can be stated with a relatively high degree of certainty that the arch has remained more or less unchanged for more than 150 years. Since 1963, it has been declared a protected natural monument (Jakub Šafránek). Scientists are still puzzled by the fact that Pravčická brána has not collapsed yet. Its rock arch is too thin and fragile to withstand the load of its own weight and the expansion and contraction caused by temperature changes. Scientists believe that Pravčická brána consists of two separate rock formations. Thanks to this, the arch is not exposed to significant stress (ceskesvycarsko.cz).

Die Pravčická brána ist eine natürliche Felsformation im Nationalpark Böhmische Schweiz, nahe dem Dorf Hřensko. Mit einer Spannweite von 26,5 Metern und einer Öffnungshöhe von 16 Metern ist sie die größte natürliche Felsbrücke Europas (pbrana.cz). Die Brücke ist an ihrer schmalsten Stelle 8 Meter breit und 2,5 Meter dick. Sie steht auf einem Felsvorsprung, der mehr als 70 Meter hoch ist. Die Pravčická brána befindet sich auf einer Höhe von 447 Metern und ragt über die Elbe mit einem Höhenunterschied von mehr als 250 Metern auf (Jakub Šafránek). Sie entstand vor etwa 90 Millionen Jahren während der späten Kreidezeit, als sich das Meer zurückzog und große Sandsteinplateaus hinterließ. Die Weichheit des Sandsteins ermöglichte es der Elbe und ihren Nebenflüssen, den Felsen zu erodieren (pbrana.cz). Die Pravčická brána bildete sich in den Sandsteinblöcken der Kreidezeit. Verwitterungs- und Erosionsprozesse formten allmählich diesen imposanten Felsbogen (cs.wikipedia.org).

Im Jahr 1826 wurde in der Nähe des Bogens ein Gasthaus für Besucher errichtet. 1881 ließ Prinz Edmund Clary-Aldringen in der Nähe des Bogens ein kleines Schloss namens Sokolí hnízdo (Falkennest) errichten, das als Hotel mit 50 Betten diente (en.wikipedia.org). Früher war es möglich, auf den Felsbogen selbst zu steigen, doch seit 1980 ist der Zugang aus Naturschutz- und Sicherheitsgründen verboten (region-ceskesvycarsko.cz). Die Pravčická brána wurde bereits im 19. Jahrhundert von Malern relativ realistisch dargestellt. Daher kann mit einer hohen Wahrscheinlichkeit gesagt werden, dass der Bogen seit mehr als 150 Jahren weitgehend unverändert geblieben ist. Seit 1963 ist er als geschütztes Naturdenkmal ausgewiesen (Jakub Šafránek). Wissenschaftler rätseln noch immer darüber, warum die Pravčická brána nicht längst eingestürzt ist. Ihr Felsbogen ist zu dünn und fragil, um die Last ihres eigenen Gewichts und die durch Temperaturschwankungen verursachte Ausdehnung und Kontraktion zu tragen. Wissenschaftler vermuten, dass die Pravčická brána aus zwei separaten Felsformationen besteht. Dadurch ist der Bogen nicht einer starken Spannung ausgesetzt (ceskesvycarsko.cz).

Pravčická brána to formacja skalna znajdująca się w Parku Narodowym Czeska Szwajcaria, niedaleko miejscowości Hřensko. Z rozpiętością łuku wynoszącą 26,5 metra i wysokością otworu 16 metrów, jest największym naturalnym mostem skalnym w Europie (pbrana.cz). Most w najwęższym miejscu ma szerokość 8 metrów i grubość 2,5 metra. Stoi na skalnym urwisku o wysokości ponad 70 metrów. Pravčická brána znajduje się na wysokości 447 metrów nad poziomem morza i wznosi się nad rzeką Łabą z przewyższeniem ponad 250 metrów (Jakub Šafránek). Powstała około 90 milionów lat temu w późnej kredzie, kiedy morze zaczęło się cofać, pozostawiając rozległe płaskowyże piaskowcowe. Miękkość piaskowca pozwoliła rzece Łabie i jej dopływom na erozję skały (pbrana.cz). Pravčická brána uformowała się w piaskowcach blokowych z okresu kredowego. Procesy wietrzenia i erozji stopniowo ukształtowały ten imponujący łuk skalny (cs.wikipedia.org).

W 1826 roku przy łuku wybudowano gospodę, która służyła turystom. W 1881 roku książę Edmund Clary-Aldringen kazał wybudować w pobliżu zamkowy budynek znany jako Sokolí hnízdo (Falkennest), który służył jako hotel z 50 miejscami noclegowymi (en.wikipedia.org). W przeszłości można było wejść na sam łuk skalny, jednak od 1980 roku dostęp został zakazany ze względów ochrony i bezpieczeństwa (region-ceskesvycarsko.cz). Pravčická brána była stosunkowo realistycznie przedstawiana przez malarzy już w XIX wieku. Dlatego można z dużą dozą pewności stwierdzić, że łuk pozostaje w dużej mierze niezmieniony od ponad 150 lat. Od 1963 roku jest uznana za chroniony pomnik przyrody (Jakub Šafránek). Naukowcy wciąż zastanawiają się, dlaczego Pravčická brána jeszcze się nie zawaliła. Jej skalny łuk jest zbyt cienki i kruchy, by utrzymać ciężar własnej masy oraz rozszerzanie i kurczenie się w zależności od temperatury. Naukowcy uważają, że Pravčická brána składa się z dwóch oddzielnych skał. Dzięki temu łuk nie jest narażony na silne naprężenia (ceskesvycarsko.cz).

Pravčická brána je přírodní útvar nacházející se v Národním parku České Švýcarsko, nedaleko obce Hřensko. S rozpětím oblouku 26,5 metru a výškou otvoru 16 metrů je největším přírodním skalním mostem v Evropě (pbrana.cz). Most je v nejužším místě široký 8 metrů a silný 2,5 metru. Stojí na skalním ostrohu vysokém více než 70 metrů. Pravčická brána se nachází v nadmořské výšce 447 metrů a tyčí se nad řekou Labe s převýšením více než 250 metrů (Jakub Šafránek). Vznikla přibližně před 90 miliony let během pozdní křídy, kdy se moře začalo ustupovat a zanechalo za sebou rozsáhlé pískovcové plošiny. Měkkost pískovce umožnila řece Labe a jejím přítokům erodovat skálu (pbrana.cz). Pravčická brána vznikla v kvádrových pískovcích křídového věku. Procesy zvětrávání a eroze postupně formovaly tento impozantní skalní oblouk (cs.wikipedia.org).

V roce 1826 byla u brány postavena hospoda, která sloužila návštěvníkům. V roce 1881 dal kníže Edmund Clary-Aldringen postavit nedaleko brány zámeček známý jako Sokolí hnízdo (Falkennest), který sloužil jako hotel s 50 lůžky (en.wikipedia.org). V minulosti bylo možné vystoupit na samotný skalní oblouk, avšak od roku 1980 je vstup na oblouk zakázán z důvodu ochrany a bezpečnosti (region-ceskesvycarsko.cz). Pravčická brána byla poměrně realisticky zobrazována malíři již v 19. století. Proto se dá s relativně vysokou mírou jistoty tvrdit, že brána stojí víceméně neměnná více než 150 let. Od roku 1963 je vyhlášena za chráněný přírodní výtvor (Jakub Šafránek). Vědci si také lámou hlavu nad tím, jak je možné, že se Pravčická brána už dávno nezřítila. Její skalní oblouk je příliš tenký a křehký, aby udržel zátěž vlastní váhy a rozpínání a smršťování v závislosti na teplotě. Vědci se domnívají, že Pravčickou bránu tvoří dvě samostatné skály. Díky tomu není oblouk vystaven velkému pnutí (ceskesvycarsko.cz).

Odkazy

Devínské Karpaty, Krajina, Malé Karpaty, Organizmy, Príroda, Rastliny, Slovenská krajina

Sandberg – svedok minulosti, klenot súčasnosti

12/02/202512/02/2025 skala

Sandberg je súčasťou Devínskej Kobyly. Mnohí Bratislavčania chodia často na Sandberg. Z Devínskej Novej Vsi je to naozaj na skok.

Sandberg je mladotreťohorná paleontologická lokalita európskeho významu. Bola odkrytá lomom na ťažbu piesku. Tvoria ho zvyšky treťohorného mora, ktoré sa rozprestieralo vo Viedenskej panve. Na jurské a spodnokriedové vápence spred 160 – 180 miliónov rokov, boli pri mohutnom zdvihnutí mora pre 14 – 16 miliónmi rokov, vodorovne uložené piesky s vložkami štrkopieskov, pieskovce a brekcie. V pieskovej stene sú viditeľné vodorovné lavice odolnejšieho pieskovca a litotamniového vápenca. Na svahoch a na úpätí sú mohutné balvany z pieskovca a litotamniového vápenca, ktoré tu ostali po poslednom komorovom odstrele. Našlo sa tu okolo 300 druhov skamenelín ulitníkov, lastúrnikov, ježoviek, hubiek, dierkavcov a väčších morských a suchozemských živočíchov. Najznámejšie sú nálezy zubov žralokov a kostnatých rýb, stavca veľryby, pozostatkov korytnačiek, opíc, tuleňa, nosorožca srstnatého, jaskynného medveďa a vtákov. V súčasnej flóre sú zastúpené viaceré ohrozené a chránené pieskomilné druhy ako napr. Peucedanum arenarium, Minuartia glaucina, Gypsophila paniculata (Informačná tabuľa). Vek najstarších geologických vrstiev je viac ako 100 miliónov rokov. V období treťohôr bol Sandberg striedavo morským dnom, útesom, či súčasťou pobrežného ostrovného systému (devinskakobyla.sk). Sandberg sa nachádza na západných svahoch Devínskej Kobyly, je súčasťou národnej prírodnej rezervácie Devínska Kobyla (slovakia.travel).

Kedysi sa tu ťažil piesok, k prístavu na rieke Morava sa dopravoval nadzemnou lanovkou. V treťohorách, pred 14 – 16 miliónmi rokov sa na tomto území rozprestieralo more (panorama.sk). Ako už aj názov napovedá, Sandberg je tvorený pieskami, pieskovcami, litotamniovým, lumachelovými a piesčitými vápencami a brekciami a piesčitými ílovcami. Z geologického hľadiska sú tieto horniny usadené len krátku dobu, preto sú len málo spevnené. Aj vďaka tomu je Sandberg svetoznáma lokalita neogénnych skamenelín. Našlo sa tu viac ako 300 druhov skamenelých organizmov. Napr. lastúrniky, červy, hubky, ustrice, ulitníky, ježovky, machovky, dierkavce, žraloky, tulene, a samozrejme ryby. Našiel sa tu dokonca stavec veľryby Mesocetus hungaricus. Sandberg bol aj morským dnom 60 metrov hlbokého mora, aj plážou, útesom, či pevninou. Splavené sem boli hlavne zo severných svahov zvyšky organizmov príbuzné dnešným nosorožcom, antilopám, psovitým šelmám, mastodontov a deinoteriov. Významné sú nálezy fragmentov opice Pliopithecus antiguus a Sivapithecus darwini, ktoré sa pokladajú za predkov dnešných indických gibonov. Našli sa tu aj zuby Dryopiteka, ktorý sa zaraďuje ku predchodcom dnešných ľudoopov (devinska.sk). Morské organizmy, ktoré sa tu našli ako fosílie pochádzali spred 14 – 16 miliónov rokov (sazp.sk). Našiel sa tu aj stavec chrbtice treťohornej veľryby, ktorý objavili deti Albína Brunovského (Vodička). Ohromujúci je nález takmer celého panciera korytnačky (panorama.sk). Morské usadeniny vytvorili pieskovcové vrstvy, ktoré sú dnes odkryté v podobe žltých stien bývalého pieskovca (slovakia.travel).

Vďaka teplomilným a suchomilným podmienkam sa tu vyskytuje množstvo vzácnych druhov rastlín a živočíchov. Medzi najvýznamnejšie patria rôzne druhy orchideí a teplomilného hmyzu (ibot.sav.sk). Na Sandbergu prebieha voľné pasenie, výhodou je že si zvieratá sami vyberajú potravu, nevznikajú tak intenzívne spasené plochy, ale pestrá mozaika. Takáto extenzívna pastva je predpokladom pre obnovu a zachovanie biodiverzity. Potláča sa zarastanie územia drevinami – zalesňovaniu, čo je v tomto prípade žiadúce. Umožňuje sa tak návrat lesostepných spoločenstiev a vzácnych druhov rastlín a živočíchov. Zvieratá prirodzene roznášajú semená rastlín. Podporuje sa tým špecifické živočíchy, ktoré viazané na takéto podmienky. Narúšanie povrchu pôdy napomáha klíčeniu vzácnych druhov rastlín, resp. vytvárajú sa tak vhodné podmienky pre hmyz. Súčasťou je zoologický a botanický monitoring, pri ktorom sa sleduje vplyv pastvy na vybrané druhy (Informačná tabuľa).

Sandberg is part of Devínska Kobyla. Many residents of Bratislava frequently visit Sandberg. From Devínska Nová Ves, it is just a short trip away.

Sandberg is a Late Tertiary paleontological site of European significance. It was uncovered by a sand quarry. It consists of remnants of the Tertiary sea, which once covered the Vienna Basin. On Jurassic and Lower Cretaceous limestones, which are 160 – 180 million years old, sands with layers of gravel sands, sandstones, and breccias were deposited 14 – 16 million years ago when the sea significantly rose. The sand wall contains visible horizontal layers of more resistant sandstone and lithothamnion limestone. On the slopes and at the base, large boulders of sandstone and lithothamnion limestone remain, left behind after the last chamber explosion.

Around 300 fossilized species have been discovered here, including gastropods, bivalves, sea urchins, sponges, foraminifera, and larger marine and terrestrial animals. The most famous finds include shark teeth, bony fish, a whale vertebra, remains of turtles, monkeys, seals, woolly rhinoceroses, cave bears, and birds. The current flora includes several endangered and protected psammophilous species, such as Peucedanum arenarium, Minuartia glaucina, and Gypsophila paniculata (Information board). The oldest geological layers here are over 100 million years old. During the Tertiary period, Sandberg was alternately a sea bottom, a reef, or part of a coastal island system (devinskakobyla.sk). Sandberg is located on the western slopes of Devínska Kobyla and is part of the Devínska Kobyla National Nature Reserve (slovakia.travel).

Sand was once mined here and transported via an overhead cableway to a port on the Morava River. During the Tertiary period, 14 – 16 million years ago, a sea covered this area (panorama.sk). As the name suggests, Sandberg is composed of sands, sandstones, lithothamnion, lumachelle, and sandy limestones, as well as breccias and sandy clays. Geologically, these rocks have been deposited for only a short time, so they are only slightly consolidated. This is one of the reasons why Sandberg is a world-famous site for Neogene fossils. More than 300 fossilized species have been found here, including bivalves, worms, sponges, oysters, gastropods, sea urchins, bryozoans, foraminifera, sharks, seals, and various fish. A vertebra of the whale Mesocetus hungaricus was even discovered here.

Sandberg was once the seabed of a 60-meter-deep ocean, as well as a beach, a reef, and dry land. Washed-down remains of organisms related to modern rhinos, antelopes, canines, mastodons, and deinotheriums were mainly deposited here from northern slopes. Significant discoveries include fragments of the primates Pliopithecus antiguus and Sivapithecus darwini, considered ancestors of modern Indian gibbons. Teeth of Dryopithecus were also found here, which is classified as a precursor of modern great apes (devinska.sk). Marine organisms fossilized here date back 14 – 16 million years (sazp.sk). A Tertiary whale vertebra was discovered here by children of Albín Brunovský (Vodička). An astonishing find was the nearly complete shell of a turtle (panorama.sk). Marine sediments formed sandstone layers, which are now exposed as yellow rock faces of the former sandstone quarry (slovakia.travel).

Due to its warm and dry conditions, Sandberg is home to many rare plant and animal species. The most notable include various orchids and thermophilic insects (ibot.sav.sk). Free grazing is currently taking place on Sandberg, with the advantage that animals choose their food themselves, preventing overgrazing and creating a diverse landscape. Such extensive grazing is essential for the restoration and maintenance of biodiversity. It suppresses tree overgrowth, allowing the return of forest-steppe ecosystems and rare plant and animal species. Animals also naturally disperse plant seeds, supporting specialized species adapted to these conditions. The disturbance of the soil surface helps rare plant species germinate and creates favorable conditions for insects. The process is monitored zoologically and botanically to assess the impact of grazing on selected species (Information board).

Sandberg ist Teil des Devínska Kobyla. Viele Bratislavaer besuchen Sandberg regelmäßig. Von Devínska Nová Ves ist es nur ein kurzer Weg.

Sandberg ist eine jungtertiäre paläontologische Fundstätte von europäischer Bedeutung. Sie wurde durch den Abbau von Sand freigelegt. Sie besteht aus Überresten des tertiären Meeres, das sich einst über das Wiener Becken erstreckte. Auf jurassische und unterkreidezeitliche Kalke, die 160 – 180 Millionen Jahre alt sind, wurden durch eine starke Meeresanhebung vor 14 – 16 Millionen Jahren Sandschichten mit Einlagerungen von Kies- und Sandsteinen sowie Brekzien horizontal abgelagert. In der Sandsteinwand sind sichtbare horizontale Schichten von widerstandsfähigerem Sandstein und Lithothamnienkalk. An den Hängen und am Fuß der Wand befinden sich mächtige Sandstein- und Lithothamnienkalkblöcke, die nach der letzten kammerweisen Sprengung zurückgeblieben sind.

Hier wurden etwa 300 fossile Arten entdeckt, darunter Schnecken, Muscheln, Seeigel, Schwämme, Foraminiferen und größere marine sowie terrestrische Tiere. Die bekanntesten Funde sind Haifischzähne, Knochenfische, ein Wirbel eines Wals, Überreste von Schildkröten, Affen, Robben, Wollnashörnern, Höhlenbären und Vögeln. Die heutige Flora umfasst mehrere bedrohte und geschützte sandliebende Arten, wie z. B. Peucedanum arenarium, Minuartia glaucina und Gypsophila paniculata (Informationstafel). Die ältesten geologischen Schichten hier sind über 100 Millionen Jahre alt. Während des Tertiärs war Sandberg abwechselnd Meeresboden, ein Riff oder Teil eines küstennahen Inselsystems (devinskakobyla.sk). Sandberg befindet sich an den westlichen Hängen des Devínska Kobyla und ist Teil des Nationalen Naturschutzgebiets Devínska Kobyla (slovakia.travel).

Früher wurde hier Sand abgebaut und mit einer Luftseilbahn zum Hafen an der March transportiert. Während des Tertiärs, vor 14 – 16 Millionen Jahren, erstreckte sich ein Meer über dieses Gebiet (panorama.sk). Wie der Name bereits andeutet, besteht Sandberg aus Sanden, Sandsteinen, Lithothamnien‑, Lumachellen- und sandhaltigen Kalksteinen sowie Brekzien und sandigen Tonen. Aus geologischer Sicht wurden diese Gesteine nur für kurze Zeit abgelagert, sodass sie wenig verfestigt sind. Dies ist einer der Gründe, warum Sandberg als weltweit bedeutende Fundstelle für neogene Fossilien gilt. Mehr als 300 fossile Arten wurden hier gefunden, darunter Muscheln, Würmer, Schwämme, Austern, Schnecken, Seeigel, Moostierchen, Foraminiferen, Haie, Robben und verschiedene Fischarten. Sogar ein Wirbel des Wals Mesocetus hungaricus wurde hier entdeckt.

Sandberg war sowohl Meeresboden eines 60 Meter tiefen Meeres, als auch Strand, Riff und Festland. Hauptsächlich wurden von den nördlichen Hängen Überreste von Organismen verwandter heutiger Nashörner, Antilopen, Hundeartigen, Mastodonten und Deinotherien angeschwemmt. Bedeutend sind auch die Funde von Fragmenten der Primaten Pliopithecus antiguus und Sivapithecus darwini, die als Vorfahren der heutigen indischen Gibbons gelten. Zudem wurden Zähne des Dryopithecus gefunden, der als Vorfahre der heutigen Menschenaffen eingestuft wird (devinska.sk). Die hier als Fossilien gefundenen Meeresorganismen stammen aus der Zeit vor 14 – 16 Millionen Jahren (sazp.sk). Ein tertärer Walwirbel wurde von den Kindern von Albín Brunovský entdeckt (Vodička). Ein besonders beeindruckender Fund war der fast vollständige Panzer einer Schildkröte (panorama.sk). Marine Ablagerungen bildeten Sandsteinschichten, die heute als gelbe Felswände des ehemaligen Sandsteinbruchs freigelegt sind (slovakia.travel).

Aufgrund der warmen und trockenen Bedingungen ist Sandberg die Heimat vieler seltener Pflanzen- und Tierarten. Besonders hervorzuheben sind verschiedene Orchideenarten und wärmeliebende Insekten (ibot.sav.sk). Freilandbeweidung findet derzeit auf Sandberg statt, wobei die Tiere ihre Nahrung selbst wählen, was Überweidung verhindert und eine vielfältige Landschaft schafft. Diese extensive Beweidung ist entscheidend für die Wiederherstellung und Erhaltung der Biodiversität. Sie verhindert das Überwuchern durch Gehölze, wodurch die Wiederkehr von Waldsteppen-Ökosystemen und seltenen Pflanzen- sowie Tierarten ermöglicht wird. Die Tiere verteilen außerdem Pflanzensamen auf natürliche Weise, wodurch spezialisierte Arten gefördert werden, die an solche Bedingungen angepasst sind. Die Bodenstörung hilft seltenen Pflanzenarten beim Keimen und schafft günstige Bedingungen für Insekten. Der Prozess wird zoologisch und botanisch überwacht, um die Auswirkungen der Beweidung auf ausgewählte Arten zu analysieren (Informationstafel).

Sandberg a Devínska Kobyla része. Sok pozsonyi lakos rendszeresen látogatja Sandberget. Devínska Nová Vesből csak egy rövid séta.

Sandberg egy késő harmadidőszaki paleontológiai lelőhely, amely európai jelentőségű. Egykor egy homokbánya tárta fel. A harmadidőszaki tenger maradványai alkotják, amely egykor a Bécsi-medencét borította. A 160 – 180 millió éves jura és alsó kréta kori mészkövekre 14 – 16 millió évvel ezelőtt, amikor a tenger jelentősen megemelkedett, vízszintesen rakódtak le a homokrétegek kavicsos homokrétegekkel, homokkövekkel és breccsákkal. A homokkőfalban láthatók vízszintes rétegek ellenállóbb homokkőből és lithothamnium mészkőből. A lejtőkön és a lábánál nagy homokkő- és lithothamnium mészkősziklák maradtak hátra az utolsó robbantás után.

Itt körülbelül 300 fosszilis fajt fedeztek fel, köztük csigákat, kagylókat, tengeri sünöket, szivacsokat, likacsoshéjúakat és nagyobb tengeri és szárazföldi állatokat. A legismertebb leletek közé tartoznak a cápa fogai, csontos halak, egy bálna csigolyája, teknős maradványai, majmok, fókák, gyapjas orrszarvúk, barlangi medvék és madarak. A jelenlegi növényvilág számos veszélyeztetett és védett homokkedvelő fajt tartalmaz, például Peucedanum arenarium, Minuartia glaucina és Gypsophila paniculata (Információs tábla). A legidősebb geológiai rétegek több mint 100 millió évesek. A harmadidőszakban Sandberg tengerfenék, zátony vagy part menti szigetlánc része volt (devinskakobyla.sk). Sandberg a Devínska Kobyla nyugati lejtőjén található, és része a Devínska Kobyla Nemzeti Természetvédelmi Területnek (slovakia.travel).

Régen itt homokot bányásztak, amelyet egy légkábelpályán szállítottak a Morva folyó kikötőjébe. A harmadidőszakban, 14 – 16 millió évvel ezelőtt, ezen a területen egy tenger terült el (panorama.sk). Nevéhez hűen Sandberg homokból, homokkövekből, lithothamnium, lumachella és homokos mészkövekből, breccsából és homokos agyagból áll. Geológiai szempontból ezek a kőzetek csak rövid ideig rakódtak le, ezért kevésbé szilárdak. Ez az egyik oka annak, hogy Sandberg világhírű neogén fosszilis lelőhely. Több mint 300 fosszilis fajt találtak itt, köztük kagylókat, férgeket, szivacsokat, osztrigákat, csigákat, tengeri sünöket, mohatelepeseket, likacsoshéjúakat, cápákat, fókákat és különféle halakat. Itt fedezték fel egy bálna csigolyáját (Mesocetus hungaricus) is.

Sandberg egykor egy 60 méter mély tengerfenék, valamint strand, zátony és szárazföld volt. A északi lejtőkről főként orrszarvúkhoz, antilopokhoz, kutyafélékhez, masztodonokhoz és deinotheriumokhoz hasonló élőlények maradványai sodródtak ide. Fontos leletek a majmok (Pliopithecus antiguus és Sivapithecus darwini) fosszilis maradványai, amelyeket a mai indiai gibbonok őseinek tartanak. Dryopithecus fogai is előkerültek, amelyeket a mai emberszabású majmok elődeinek tekintenek (devinska.sk). A fosszilizált tengeri élőlények itt 14 – 16 millió évvel ezelőtt éltek (sazp.sk). Egy harmadidőszaki bálna csigolya is előkerült, amelyet Albín Brunovský gyermekei fedeztek fel (Vodička). Egy különösen lenyűgöző lelet egy majdnem teljes teknőspáncél volt (panorama.sk). A tengerfenék üledékei homokkőrétegeket alkottak, amelyek ma a régi homokkőbánya sárga szikláiként láthatók (slovakia.travel).

A meleg és száraz körülményeknek köszönhetően Sandberg számos ritka növény- és állatfaj otthona. Kiemelkedő jelentőségűek a különböző orchideák és szárazságtűrő rovarok (ibot.sav.sk). Szabad legeltetés folyik Sandbergen, amelynek előnye, hogy az állatok maguk választják ki a táplálékukat, így nem alakulnak ki túllegeltetett területek, hanem mozaikos tájkép jön létre. Az ilyen extenzív legeltetés kulcsfontosságú a biodiverzitás helyreállítása és fenntartása szempontjából. Megakadályozza a fás növények elburjánzását, ami lehetővé teszi a erdős-sztyepp ökoszisztémák és ritka növény- és állatfajok visszatérését. Az állatok természetes módon terjesztik a növények magvait, így támogatják az erre a környezetre specializálódott fajokat. A talaj bolygatása segíti a ritka növényfajok csírázását, valamint megfelelő élőhelyet teremt a rovarok számára. A folyamatot zoológiai és botanikai megfigyelés kíséri, hogy nyomon követhessék a legeltetés hatását a kiválasztott fajokra (Információs tábla).

Odkazy:

TOP

Sandberg

Pohľad smerom do Rakúsko na Engelhartstetten

Pohľad na cyklistický most Chucka Norissa

Flóra na Sandbergu

Adonis vernalis. Devínska Nová Ves v pozadí

Adonis vernalis - hlaváčik jarný s fialkou

Fauna na Sandbergu

Karnevaly, Ľudia, Podunajské, Reportáže, Slovenské

Veľký letný karneval v Senci

12/02/202513/02/2025 skala

V Senci sa koná každoročný Veľký letný karneval. Priťahuje obyvateľov aj návštevníkov z okolitých obcí a miest, ponúkajúc zábavu, kultúru a rôznorodé aktivity pre všetky vekové kategórie.

Tento farebný a živý festival sa tradične koná posledný piatok školského roka (velkyletnykarneval.sk). Prvý ročník Veľkého letného karnevalu sa uskutočnil v roku 1996. Odvtedy sa podujatie koná pravidelne každý rok (senec.sk). Pôvodnou myšlienkou bolo vytvoriť podujatie, ktoré by spojilo obyvateľov mesta Senec a poskytlo im priestor na kreatívne vyjadrenie prostredníctvom masiek a kostýmov. Karneval začína v popoludňajších hodinách na pešej zóne v centre Senca. Účastníci v pestrofarebných maskách a kostýmoch sa zhromažďujú, aby sa zúčastnili na sprievode mestom. Sprievod vedie cez hlavné ulice mesta a smeruje k Slnečným jazerám, kde pokračuje bohatý kultúrny program. Počas sprievodu môžu diváci vidieť rôzne tematické skupiny, tanečné súbory (slovakia.travel), divadelné predstavenia (velkyletnykarneval.sk), hudobné kapely, šermiarov, jazdcov na koňoch, zbrojnošov, mažoretiek, gajdošských súborov a ďalších umeleckých skupín. Počas celého dňa prebiehajú na rôznych miestach mesta rôzne podujatia, vrátane detských predstavení, tanečných vystúpení a hudobných koncertov (slovakia.travel).

Jedným z hlavných lákadiel karnevalu je súťaž o najlepšiu masku. Porota hodnotí originalitu, nápaditosť a prevedenie masiek. Pre deti sú pripravené rôzne aktivity, ako napríklad maľovanie na tvár, tvorivé dielne či hry (velkyletnykarneval.sk). Prípravy na karneval začínajú už niekoľko mesiacov pred samotným podujatím (senec.sk). Organizátori spolupracujú s miestnymi školami, kultúrnymi inštitúciami a dobrovoľníkmi, aby zabezpečili hladký priebeh akcie. Výroba masiek a kostýmov je často výsledkom spoločného úsilia rodín, priateľov či školských tried (velkyletnykarneval.sk).

Rok 2015

Po druhýkrát som zvečnil karneval v roku 2015.

Rok 2009

V Senci sa konal aj v roku 2009 “Veľký letný karneval”, tentokrát 26.6.2009. Ja som sa zúčastnil po prvý krát. Predtým som počúval o tomto karnevale samé chvály, tak som bol veľmi zvedavý. Musím povedať, že som bol nadšený a to predovšetkým kvôli dvom veciam. Po prvé videl som, že ak sa dá ľuďom priestor, tak sú tvoriví a nielen to, ale aj tvoria. Po druhé, atmosféra bola výborná, ľudia sa tešili. Tento rok pritom hrozilo, že všetci zmokneme, hodinu predtým bola zatiahnutá obloha a lialo a lialo. Asi polhodinu pred šiestou večer vykuklo slnko a chvalabohu vykukli aj ľudia.

The Great Summer Carnival is held annually in Senec. It attracts both locals and visitors from surrounding towns and villages, offering entertainment, culture, and a variety of activities for all age groups.

This colorful and lively festival traditionally takes place on the last Friday of the school year (velkyletnykarneval.sk). The first edition of the Great Summer Carnival was held in 1996, and since then, the event has been organized annually (senec.sk). The original idea was to create an event that would bring together the residents of Senec and provide them with a platform for creative expression through masks and costumes. The carnival starts in the afternoon on the pedestrian zone in the center of Senec. Participants dressed in colorful masks and costumes gather to take part in a parade through the town. The parade route leads through the main streets and ends at Sunny Lakes, where a rich cultural program continues. Along the parade route, spectators can enjoy various themed groups, dance ensembles (slovakia.travel), theater performances (velkyletnykarneval.sk), music bands, fencers, horse riders, knights, majorettes, bagpipe groups, and other artistic performances. Throughout the day, different parts of the city host various events, including children’s performances, dance shows, and live music concerts (slovakia.travel).

One of the main attractions of the carnival is the Best Costume Competition. A jury evaluates originality, creativity, and execution of the costumes. Various activities for children are also available, such as face painting, creative workshops, and games (velkyletnykarneval.sk). Preparations for the carnival begin months in advance (senec.sk). Organizers collaborate with local schools, cultural institutions, and volunteers to ensure the smooth execution of the event. The creation of masks and costumes is often a collective effort involving families, friends, and school classes (velkyletnykarneval.sk).

Year 2015

For the second time, I captured the carnival in 2015.

Year 2009

The Great Summer Carnival was also held in Senec in 2009, on June 26, 2009. It was my first time attending. Before that, I had heard many great things about this carnival, so I was really curious. I have to say that I was thrilled, especially for two reasons.

First, I saw that when people are given space, they are creative, and not only that, but they actually create. Second, the atmosphere was amazing, and people were having fun. That year, we were worried about rain — an hour before the event, the sky was overcast, and it was pouring rain. Then, about half an hour before six in the evening, the sun came out, and thankfully, so did the people.

A Nagy Nyári Karnevál évente megrendezésre kerül Szenicen (Senec). Ez az esemény vonzza a helyieket és a látogatókat a környező falvakból és városokból, és szórakozást, kultúrát és változatos programokat kínál minden korosztály számára.

Ez a színes és élénk fesztivál hagyományosan az iskolai év utolsó péntekén kerül megrendezésre (velkyletnykarneval.sk). Az első Nagy Nyári Karnevált 1996-ban tartották, és azóta évente megrendezik (senec.sk). Az eredeti ötlet az volt, hogy összehozza Szenic lakóit, és lehetőséget biztosítson számukra a kreatív önkifejezésre maszkok és jelmezek segítségével.

A karnevál délután kezdődik Szenic sétálóövezetében. A résztvevők színes maszkokban és jelmezekben gyülekeznek, hogy felvonuljanak a városon keresztül. A felvonulás a főutcákon halad, és a Napfényes Tavaknál (Slnečné jazerá) ér véget, ahol egy gazdag kulturális program folytatódik. A felvonulás során a nézők különféle tematikus csoportokat, tánccsoportokat (slovakia.travel), színházi előadásokat (velkyletnykarneval.sk), zenekarokat, kardvívókat, lovasokat, lovagokat, mazsoretteket, dudás együtteseket és más művészeti csoportokat láthatnak. A nap folyamán a város különböző pontjain különféle programok zajlanak, beleértve gyermekelőadásokat, táncbemutatókat és élőzenei koncerteket (slovakia.travel).

A karnevál egyik fő attrakciója a legjobb maszk versenye. A zsűri értékeli az eredetiséget, a kreativitást és a kivitelezést. A gyermekek számára különböző programok állnak rendelkezésre, például arcfestés, kézműves foglalkozások és játékok (velkyletnykarneval.sk). A karnevál előkészületei hónapokkal a rendezvény előtt kezdődnek (senec.sk). A szervezők helyi iskolákkal, kulturális intézményekkel és önkéntesekkel működnek együtt a rendezvény sikeres lebonyolítása érdekében. A maszkok és jelmezek készítése gyakran közös családi, baráti vagy iskolai osztályok együttműködésének eredménye (velkyletnykarneval.sk).

2015

Másodszor örökítettem meg a karnevált 2015-ben.

2009

A Nagy Nyári Karnevált Szenicén 2009-ben is megrendezték, méghozzá június 26-án. Ez volt az első alkalom, hogy részt vettem rajta. Korábban csak dicséreteket hallottam erről a karneválról, ezért nagyon kíváncsi voltam.

Azt kell mondanom, hogy el voltam ragadtatva, különösen két dolog miatt.

Először is láttam, hogy ha az emberek lehetőséget kapnak, akkor kreatívak, és nemcsak gondolkodnak, hanem alkotnak is. Másodszor, a hangulat fantasztikus volt, és mindenki élvezte az eseményt. Ebben az évben esőre volt kilátás – egy órával a rendezvény előtt az ég borult volt, és szakadt az eső. Aztán fél órával hat előtt kisütött a nap, és szerencsére az emberek is előbújtak.

Veliki Letnji Karneval održava se svake godine u Senci. Ovaj događaj privlači lokalne stanovnike i posetioce iz okolnih sela i gradova, nudeći zabavu, kulturu i raznovrsne aktivnosti za sve uzraste.

Ovaj šareni i živopisan festival tradicionalno se održava poslednjeg petka školske godine (velkyletnykarneval.sk). Prvi Veliki Letnji Karneval održan je 1996. godine, a od tada se organizuje svake godine (senec.sk). Originalna ideja bila je da se okupi stanovništvo Senca i omogući im prostor za kreativno izražavanje kroz maske i kostime.

Karneval počinje popodne na pešačkoj zoni u centru Senca. Učesnici obučeni u šarene maske i kostime okupljaju se kako bi učestvovali u paradi kroz grad. Parada prolazi glavnim ulicama i završava se na Suncanim Jezerima, gde se nastavlja bogat kulturni program. Tokom parade, posetioci mogu videti različite tematske grupe, plesne ansamble (slovakia.travel), pozorišne predstave (velkyletnykarneval.sk), muzičke bendove, mačevaoce, konjanike, vitezove, mažoretkinje, gajdaške ansamble i druge umetničke grupe. Tokom celog dana, na raznim mestima u gradu održavaju se brojna dešavanja, uključujući dečje predstave, plesne nastupe i muzičke koncerte (slovakia.travel).

Jedna od glavnih atrakcija karnevala je takmičenje za najbolju masku. Žiri ocenjuje originalnost, kreativnost i izradu maski. Za decu su pripremljene razne aktivnosti, poput oslikavanja lica, kreativnih radionica i igara (velkyletnykarneval.sk). Pripreme za karneval počinju nekoliko meseci unapred (senec.sk). Organizatori sarađuju sa lokalnim školama, kulturnim institucijama i volonterima kako bi osigurali uspešnu realizaciju događaja. Izrada maski i kostima često je rezultat zajedničkog truda porodica, prijatelja i školskih razreda (velkyletnykarneval.sk).

2015

Drugi put sam zabeležio karneval 2015. godine.

2009

Veliki Letnji Karneval održan je u Senci i 2009. godine, tačnije 26. juna 2009. Ovo je bilo prvi put da sam učestvovao. Pre toga sam čuo samo pohvale o ovom karnevalu, pa sam bio veoma radoznao.

Moram da kažem da sam bio oduševljen, posebno iz dva razloga.

Prvo, video sam da kada se ljudima pruži prilika, oni su kreativni, ne samo da razmišljaju, već i stvaraju. Drugo, atmosfera je bila fantastična, ljudi su se istinski zabavljali. Te godine je postojala pretnja kišom – sat vremena pre događaja, nebo je bilo prekriveno oblacima i kiša je pljuštala. Onda, pola sata pre šest uveče, sunce je zasijalo, i na sreću, pojavili su se i ljudi.

Bubeníci sa zdržali dlhšie a boli veeeeľmi veselí. Priniesli nadšenie, odhodlanie

Prasacia chrípka, doktor ponúkal aj vakcínu

Motýľ a iný nadmieru sympatický hmyz :-)

Príšery rôzneho dospelého druhu - Dracula

Salamandra škvrnitá, tato. Bol aj syn :-)

Zrejme nejaké sympatické aristokratické manželstvo

Krajina, Biotopy, Hory, Jazerá, Plesá, Poľsko, Príroda, Typ krajiny, Zahraničie

Czarny staw

11/02/202512/02/2025 skala

Czarny Staw pod Rysmi, známy aj ako Čierne pleso pod Rysmi, je vysokohorské pleso nachádzajúce sa v Tatrách na juhu Poľska. Leží v nadmorskej výške 1 583 metrov, o 188 metrov vyššie ako Morské oko, nad ktorým sa nachádza. Jazero má takmer kruhový tvar s dĺžkou približne 578 metrov a šírkou 444 metrov. Jeho plocha je 20,64 hektára a maximálna hĺbka dosahuje 76,4 metra, čo z neho robí druhé najhlbšie jazero v Tatrách. Jazero je takmer úplne obklopené vysokými štítmi, z topiaceho sa snehu v okolí jazera vznikajú malé kaskády, ktoré stekajú do Morského oka a vytvárajú vodopád nazývaný Czarnostawiańska Siklawa (en.wikipedia.org). Názov “Czarny Staw” (Čierne pleso) pochádza od tmavej farby vody v jazere. Tento tmavý odtieň je spôsobený tieňom, ktorý vrhajú okolité skalné steny, a prítomnosťou siníc, konkrétne druhu Pleurocapsa polonica (zakopane.pl) a Pleurocapsa minor (tulismanore.pl). Tieto faktory spôsobujú, že voda v jazere má charakteristický tmavý vzhľad (zakopane.pl). Czarny staw zvyčajne zamrzne v októbri alebo novembri a roztopí sa medzi májom a júlom. V lete sa teplota vody pohybuje od 7 do 11,5 °C . Tienené oblasti pozdĺž brehu jazera zostávajú chladné aj počas veľmi horúceho počasia. Od roku 1883 sa pokúšali zarybniť Czarny Staw pstruhmi z Morského oka, no neúspešne. Drsné podmienky a nedostatok potravy znemožňovali pstruhom prežiť (tulismanore.pl). Czarny Staw pod Rysami je oligotrofné pleso, obsahuje len malé množstvo živín. Voda v jazere je mimoriadne priehľadná, s viditeľnosťou až do hĺbky 16,5 – 17,5 metra. Počas slnečných dní môže mať voda modrastý alebo azúrový odtieň, avšak kvôli okolitému terénu je jazero často v tieni, čo mu dodáva tmavší vzhľad (poczujmagiegor.wordpress.com). Nachádzajú sa tu vzácne druhy rastlín, ako sú Saxifraga paniculata, Agrostis alpina, Juncus triglumis, Carex lachenalii, Poa nobilis, Carex pauciflora (zakopane.atrakcje.pl).

Czarny Staw pod Rysami, also known as Black Pond below Rysy, is a high-altitude lake located in the Tatra Mountains in southern Poland. It lies at an altitude of 1,583 meters, 188 meters higher than Morskie Oko, above which it is situated. The lake has an almost circular shape, with a length of approximately 578 meters and a width of 444 meters. Its surface area is 20.64 hectares, and its maximum depth reaches 76.4 meters, making it the second deepest lake in the Tatras. The lake is almost entirely surrounded by high peaks, and small cascades form from the melting snow around the lake, flowing into Morskie Oko and creating a waterfall known as Czarnostawiańska Siklawa (en.wikipedia.org). The name “Czarny Staw” (Black Pond) comes from the dark color of the water in the lake. This dark shade is caused by the shadow cast by the surrounding rock walls and the presence of cyanobacteria, specifically the species Pleurocapsa polonica (zakopane.pl) and Pleurocapsa minor (tulismanore.pl). These factors contribute to the lake’s characteristic dark appearance (zakopane.pl). Czarny Staw usually freezes in October or November and thaws between May and July. In summer, the water temperature ranges from 7 to 11.5°C. The shaded areas along the lake’s shore remain cool even during very hot weather. Since 1883, attempts have been made to stock Czarny Staw with trout from Morskie Oko, but without success. Harsh conditions and a lack of food made survival impossible for the fish (tulismanore.pl). Czarny Staw pod Rysami is an oligotrophic lake, meaning it contains only a small amount of nutrients. The water in the lake is exceptionally clear, with visibility up to 16.5 – 17.5 meters. On sunny days, the water can appear bluish or azure, but due to the surrounding terrain, the lake is often in the shade, giving it a darker appearance (poczujmagiegor.wordpress.com). Rare plant species can be found here, such as Saxifraga paniculata, Agrostis alpina, Juncus triglumis, Carex lachenalii, Poa nobilis, and Carex pauciflora (zakopane.atrakcje.pl).

Czarny Staw pod Rysami, znany również jako Czarny Staw pod Rysami, to wysokogórskie jezioro położone w Tatrach na południu Polski. Znajduje się na wysokości 1 583 metrów, 188 metrów wyżej niż Morskie Oko, nad którym się znajduje. Jezioro ma niemal okrągły kształt, o długości około 578 metrów i szerokości 444 metrów. Jego powierzchnia wynosi 20,64 hektara, a maksymalna głębokość sięga 76,4 metra, co czyni go drugim najgłębszym jeziorem w Tatrach. Jezioro jest niemal całkowicie otoczone wysokimi szczytami, a z topniejącego śniegu wokół jeziora powstają małe kaskady, które spływają do Morskiego Oka i tworzą wodospad zwany Czarnostawiańska Siklawa (en.wikipedia.org). Nazwa “Czarny Staw” pochodzi od ciemnego koloru wody w jeziorze. Ten ciemny odcień jest spowodowany cieniem rzucanym przez otaczające ściany skalne oraz obecnością sinic, w szczególności gatunków Pleurocapsa polonica (zakopane.pl) i Pleurocapsa minor (tulismanore.pl). Czynniki te sprawiają, że woda w jeziorze ma charakterystyczny ciemny wygląd (zakopane.pl). Czarny Staw zwykle zamarza w październiku lub listopadzie i rozmarza między majem a lipcem. Latem temperatura wody wynosi od 7 do 11,5°C. Zacienione obszary wzdłuż brzegu jeziora pozostają chłodne nawet podczas bardzo upalnej pogody. Od 1883 roku podejmowano próby zarybienia Czarnego Stawu pstrągami z Morskiego Oka, jednak bez powodzenia. Surowe warunki i brak pożywienia uniemożliwiały rybom przetrwanie (tulismanore.pl). Czarny Staw pod Rysami jest jeziorem oligotroficznym, co oznacza, że zawiera niewielką ilość składników odżywczych. Woda w jeziorze jest wyjątkowo przejrzysta, z widocznością do 16,5 – 17,5 metra. W słoneczne dni woda może mieć niebieskawy lub lazurowy odcień, ale ze względu na otaczający teren jezioro często znajduje się w cieniu, co nadaje mu ciemniejszy wygląd (poczujmagiegor.wordpress.com). Występują tu rzadkie gatunki roślin, takie jak Saxifraga paniculata, Agrostis alpina, Juncus triglumis, Carex lachenalii, Poa nobilis i Carex pauciflora (zakopane.atrakcje.pl).

Odkazy

TOP

Všetky