Bratislavské, Organizmy, Príroda, Prírodné, Rastliny, Reportáže, Slovenské

Flora Bratislava

skala
Hits: 1908

Fló­ra Bra­ti­sla­va je medzi­ná­rod­ný veľ­trh kve­tín a záh­rad­níc­tva (zk​.sk). Výsta­va kve­tov a záh­rad­níc­tva s medzi­ná­rod­nou účas­ťou uspo­ra­dú­va­ná v Bra­ti­sla­ve. Nul­tý roč­ník výsta­vy sa konal v roku 1966 v pries­to­roch Zim­né­ho šta­di­ó­na Ondre­ja Nepelu.

Trnav­ská uli­ca v stre­do­vom páse v blíz­kos­ti Zim­né­ho šta­di­ó­na kráš­li­lo v roku 1972 sto tisíc tuli­pá­nov. Tuli­pá­ny boli darom Emi­lo­vi Ská­ka­lo­vi, šéfo­vi ZARES‑u (Soňa Pache­ro­vá). Neskôr bolo mies­tom výsta­vy Park kul­tú­ry a oddy­chu (PKO) (vecer​nikb​ra​ti​sla​va​.wordp​ress​.com). Fló­ry za zla­tých čias trva­li až desať dní. Náv­štev­nosť výstav bola den­ne asi 60-​tisícová. Hneď po roku 1989 však fede­rál­ny štát finanč­né dotá­cie pre sláv­ne kve­ti­no­vé výsta­vy ráz­ne okre­sal. V roku 1990, keď Emil Ská­ka­la zomrel, sa Fló­ra Bra­ti­sla­va vôbec neko­na­la. Olo­mouc sa navy­še odmie­tol ďalej so slo­ven­ským mes­tom strie­dať ako uspo­ria­da­teľ, chcel mať svo­ju výsta­vu kaž­dý rok. Zachrá­niť bra­ti­slav­skú tra­dí­ciu sa napo­kon podu­jal Ská­ka­lov žiak Andrej Kul­la. V roku 1991 Fló­ru posled­ný raz zor­ga­ni­zo­val s čias­toč­nou štát­nou pomo­cou (Soňa Pache­ro­vá). Neskôr orga­ni­zá­ciu výsta­vy pre­bra­la fir­ma KULLA s.r.o., od roku 2013 KULLA SK, s.r.o.), kto­rá ju uspo­ra­dú­va dodnes. Od roku 2002 sa koná vo výsta­vis­ku Inche­ba. Je naj­väč­šou výsta­vou kve­tov a záh­rad­níc­tva na Slo­ven­sku, kto­rá sa kaž­do­roč­ne koná v bra­ti­slav­skom výsta­vis­ku Incheba.

Fló­ra Bra­ti­sla­va sta­la jed­nou z naj­výz­nam­nej­ších uda­los­tí v oblas­ti záh­rad­níc­tva na Slo­ven­sku. Kaž­do­roč­ne sa tu pre­zen­tu­jú desiat­ky vysta­vo­va­te­ľov z rôz­nych kra­jín, kto­rí ponú­ka­jú širo­ký sor­ti­ment kve­tov, rast­lín, záh­rad­níc­kych potrieb a deko­rá­cií. Náv­štev­ní­ci majú mož­nosť obdi­vo­vať rôz­ne dru­hy kve­tov, bon­sa­jov, kak­tu­sov, okras­ných rast­lín a ďal­ších pro­duk­tov súvi­sia­cich so záh­rad­níc­tvom (Slo­va­kia Tra­vel). Okrem samot­nej výsta­vy sa v rám­ci podu­ja­tia kona­jú aj rôz­ne sprie­vod­né akcie, ako sú works­ho­py, pred­náš­ky a súťa­že v aran­žo­va­ní kve­tov. Tie­to akti­vi­ty posky­tu­jú náv­štev­ní­kom prí­le­ži­tosť zís­kať nové poznat­ky a zruč­nos­ti v oblas­ti záh­rad­níc­tva a kve­ti­no­vé­ho dizajnu.

Fló­ra Bra­ti­sla­va is an inter­na­ti­onal flo­wer and gar­de­ning fair (zk​.sk). It is a flo­wer and gar­de­ning exhi­bi­ti­on with inter­na­ti­onal par­ti­ci­pa­ti­on, held in Bra­ti­sla­va. The inau­gu­ral year of the exhi­bi­ti­on took pla­ce in 1966 at the Ondrej Nepe­la Ice Stadium.

In 1972, the cen­tral strip of Trnav­ská Stre­et near the ice sta­dium was ador­ned with one hun­dred thou­sand tulips. The tulips were a gift to Emil Ská­ka­la, the head of ZARES (Soňa Pache­ro­vá). Later, the exhi­bi­ti­on moved to the Park of Cul­tu­re and Lei­su­re (PKO) (vecer​nikb​ra​ti​sla​va​.wordp​ress​.com). During its gol­den era, Fló­ra exhi­bi­ti­ons las­ted up to ten days. The dai­ly atten­dan­ce was app­ro­xi­ma­te­ly 60,000 visi­tors. Howe­ver, imme­dia­te­ly after 1989, the fede­ral sta­te sharp­ly redu­ced finan­cial sub­si­dies for the famous flo­wer exhi­bi­ti­ons. In 1990, fol­lo­wing the death of Emil Ská­ka­la, Fló­ra Bra­ti­sla­va was not held at all. Addi­ti­onal­ly, Olo­mouc refu­sed to con­ti­nue alter­na­ting as a host city with the Slo­vak capi­tal, pre­fer­ring to hold its own exhi­bi­ti­on annu­al­ly. Ulti­ma­te­ly, Skákala’s stu­dent, Andrej Kul­la, took on the task of pre­ser­ving the Bra­ti­sla­va tra­di­ti­on. In 1991, Kul­la orga­ni­zed Fló­ra for the last time with par­tial sta­te sup­port (Soňa Pache­ro­vá). Later, the orga­ni­za­ti­on of the exhi­bi­ti­on was taken over by the com­pa­ny KULLA s.r.o., and sin­ce 2013, KULLA SK, s.r.o., which con­ti­nu­es to orga­ni­ze it to this day. Sin­ce 2002, it has been held at the Inche­ba exhi­bi­ti­on cen­ter. It is the lar­gest flo­wer and gar­de­ning exhi­bi­ti­on in Slo­va­kia, held annu­al­ly at the Inche­ba exhi­bi­ti­on cen­ter in Bratislava.

Fló­ra Bra­ti­sla­va has beco­me one of the most sig­ni­fi­cant events in the field of hor­ti­cul­tu­re in Slo­va­kia. Eve­ry year, dozens of exhi­bi­tors from vari­ous coun­tries pre­sent a wide assort­ment of flo­wers, plants, gar­de­ning supp­lies, and deco­ra­ti­ons. Visi­tors have the oppor­tu­ni­ty to admi­re vari­ous types of flo­wers, bon­sai, cac­ti, orna­men­tal plants, and other gardening-​related pro­ducts (Slo­va­kia Tra­vel). In addi­ti­on to the exhi­bi­ti­on itself, the event inc­lu­des vari­ous accom­pa­ny­ing acti­vi­ties, such as works­hops, lec­tu­res, and flo­wer arran­ge­ment com­pe­ti­ti­ons. The­se acti­vi­ties pro­vi­de visi­tors with the oppor­tu­ni­ty to gain new kno­wled­ge and skills in the field of hor­ti­cul­tu­re and flo­ral design.

A Fló­ra Bra­ti­sla­va egy nemzet­közi virág- és ker­tés­ze­ti vásár (zk​.sk). Ez egy nemzet­közi rész­vé­tel­lel meg­ren­de­zett virág- és ker­tés­ze­ti kiál­lí­tás, ame­ly Pozso­ny­ban kerül meg­ren­de­zés­re. A kiál­lí­tás első alka­lom­mal 1966-​ban került meg­ren­de­zés­re az Ondrej Nepe­la Jégstadionban.

1972-​ben a Trnav­ská utca közép­ső sáv­ját a jégs­ta­di­on köze­lé­ben szá­ze­zer tuli­pán dís­zí­tet­te. A tuli­pá­no­kat Emil Ská­ka­la, a ZARES veze­tője kap­ta aján­dék­ba (Soňa Pache­ro­vá). Később a kiál­lí­tást a Kul­tú­ra és Pihe­nés Park­já­ba (PKO) hely­ez­ték át (vecer​nikb​ra​ti​sla​va​.wordp​ress​.com). Ara­ny­ko­rá­ban a Fló­ra kiál­lí­tá­sok akár tíz napig is tar­tot­tak. A napi láto­ga­tott­ság körül­be­lül 60 000 fő volt. Azon­ban köz­vet­le­nül 1989 után a szövet­sé­gi állam drasz­ti­ku­san csök­ken­tet­te a híres virág­kiál­lí­tá­sok pén­zügyi támo­ga­tá­sát. 1990-​ben, Emil Ská­ka­la halá­la után, a Fló­ra Bra­ti­sla­va egy­ál­ta­lán nem került meg­ren­de­zés­re. Ezen­kí­vül Olo­mouc viss­zau­ta­sí­tot­ta, hogy tovább­ra is fel­vált­va ren­dez­ze a kiál­lí­tást a szlo­vák fővá­ros­sal, mivel saját kiál­lí­tá­sát éven­te sze­ret­te vol­na meg­ren­dez­ni. Végül Ská­ka­la tanít­vá­nya, Andrej Kul­la vál­lal­ta a pozso­nyi hagy­o­má­ny megőr­zé­sé­nek fela­da­tát. 1991-​ben Kul­la utol­já­ra szer­vez­te meg a Fló­rát rész­le­ges álla­mi támo­ga­tás­sal (Soňa Pache­ro­vá). Később a kiál­lí­tás szer­ve­zé­sét a KULLA s.r.o. vál­la­lat vet­te át, ame­ly 2013-​tól KULLA SK, s.r.o. néven működik, és a mai napig meg­ren­de­zi az ese­mé­nyt. 2002 óta az Inche­ba kiál­lí­tá­si köz­pont­ban kerül meg­ren­de­zés­re. Ez Szlo­vá­kia leg­na­gy­obb virág- és ker­tés­ze­ti kiál­lí­tá­sa, ame­ly éven­te az Inche­ba kiál­lí­tá­si köz­pont­ban kerül meg­ren­de­zés­re Pozsonyban.

A Fló­ra Bra­ti­sla­va az egy­ik leg­je­len­tősebb ese­mén­nyé vált a ker­tés­zet terüle­tén Szlo­vá­kiá­ban. Éven­te több tucat kiál­lí­tó mutat be külön­fé­le ors­zá­gok­ból szár­ma­zó virá­go­kat, növé­ny­eket, ker­ti kel­lé­ke­ket és deko­rá­ci­ó­kat. A láto­ga­tók­nak lehe­tősé­gük van megc­so­dál­ni külön­fé­le virág­faj­tá­kat, bon­sai­okat, kak­tus­zo­kat, dísz­növé­ny­eket és más ker­tés­ze­ti ter­mé­ke­ket (Slo­va­kia Tra­vel). A kiál­lí­tás mel­lett külön­böző kísé­rőren­dez­vé­ny­ek is zaj­la­nak, mint pél­dá­ul works­ho­pok, előa­dá­sok és virág­ren­de­zé­si ver­se­ny­ek. Ezek a tevé­ke­ny­sé­gek lehe­tősé­get biz­to­sí­ta­nak a láto­ga­tók­nak, hogy új isme­re­te­ket és kész­sé­ge­ket sze­rez­ze­nek a ker­tés­zet és a virág­di­zájn területén.

Fló­ra Bra­ti­sla­va to między­na­ro­do­we tar­gi kwia­tów i ogrod­nict­wa (zk​.sk). Jest to wys­ta­wa kwia­tów i ogrod­nict­wa z między­na­ro­do­wym udzia­łem, orga­ni­zo­wa­na w Bra­ty­sła­wie. Pier­ws­za edyc­ja wys­ta­wy odby­ła się w 1966 roku na Sta­di­onie Lodo­wym Ondre­ja Nepeli.

W 1972 roku pas środ­ko­wy uli­cy Trnav­ská w pobli­żu sta­di­onu lodo­we­go ozdo­bi­ło sto tysi­ęcy tuli­pa­nów. Tuli­pa­ny były darem dla Emi­la Ská­ka­li, sze­fa ZARES (Soňa Pache­ro­vá). Później wys­ta­wa zosta­ła prze­nie­si­ona do Par­ku Kul­tu­ry i Wypoc­zyn­ku (PKO) (vecer​nikb​ra​ti​sla​va​.wordp​ress​.com). W swo­ich zło­tych cza­sach wys­ta­wy Fló­ra trwa­ły nawet dzie­si­ęć dni. Dzien­ne odwie­dzi­ny sięga­ły oko­ło 60 000 osób. Jed­nak tuż po 1989 roku państ­wo fede­ra­cyj­ne dras­tycz­nie obci­ęło dotac­je finan­so­we na słyn­ne wys­ta­wy kwia­tów. W 1990 roku, po śmier­ci Emi­la Ská­ka­li, Fló­ra Bra­ti­sla­va w ogó­le się nie odby­ła. Ponad­to Oło­mu­niec odmó­wił dals­ze­go napr­ze­mien­ne­go orga­ni­zo­wa­nia wys­ta­wy ze sło­wac­ką sto­li­cą, chcąc orga­ni­zo­wać włas­ną wys­ta­wę co roku. Osta­tecz­nie uczeń Ská­ka­li, Andrej Kul­la, pod­jął się oca­le­nia bra­ty­sła­ws­kiej tra­dyc­ji. W 1991 roku Kul­la po raz ostat­ni zor­ga­ni­zo­wał Fló­rę z części­owym wspar­ciem państ­wo­wym (Soňa Pache­ro­vá). Później orga­ni­zac­ję wys­ta­wy prze­jęła fir­ma KULLA s.r.o., a od 2013 roku KULLA SK, s.r.o., któ­ra orga­ni­zu­je ją do dziś. Od 2002 roku odby­wa się na tere­nie wys­ta­wo­wym Inche­ba. Jest to naj­wi­ęks­za wys­ta­wa kwia­tów i ogrod­nict­wa na Sło­wac­ji, odby­wa­jąca się corocz­nie na tere­nie Inche­by w Bratysławie.

Fló­ra Bra­ti­sla­va sta­ła się jed­nym z naj­wa­żniejs­zych wydar­zeń w dzie­dzi­nie ogrod­nict­wa na Sło­wac­ji. Co roku dzie­si­ąt­ki wys­ta­wców z różnych kra­jów pre­zen­tu­ją sze­ro­ki asor­ty­ment kwia­tów, roślin, arty­ku­łów ogrod­nic­zych i deko­rac­ji. Zwie­dza­jący mają okaz­ję podzi­wiać różne rodza­je kwia­tów, bon­sai, kak­tu­sów, roślin ozdob­nych oraz innych pro­duk­tów zwi­ąza­nych z ogrod­nict­wem (Slo­va­kia Tra­vel). Oprócz samej wys­ta­wy orga­ni­zo­wa­ne są również różne wydar­ze­nia towar­zys­zące, takie jak warsz­ta­ty, wykła­dy i kon­kur­sy w ara­nżac­ji kwia­tów. Te akty­wno­ści dają zwie­dza­jącym możli­wo­ść zdo­by­cia nowej wie­dzy i umie­jęt­no­ści z zakre­su ogrod­nict­wa i florystyki.

Fló­ra Bra­ti­sla­va ist eine inter­na­ti­ona­le Blumen- und Gar­ten­bau­mes­se (zk​.sk). Es han­delt sich um eine Auss­tel­lung für Blu­men und Gar­ten­bau mit inter­na­ti­ona­ler Bete­i­li­gung, die in Bra­ti­sla­va statt­fin­det. Die ers­te Aus­ga­be der Auss­tel­lung fand 1966 im Ondrej-​Nepela-​Eisstadion statt.

Im Jahr 1972 wur­de der Mit­tels­tre­i­fen der Trnavská-​Straße in der Nähe des Eiss­ta­di­ons mit ein­hun­dert­tau­send Tul­pen gesch­müc­kt. Die Tul­pen waren ein Ges­chenk an Emil Ská­ka­la, den Lei­ter von ZARES (Soňa Pache­ro­vá). Spä­ter wur­de die Auss­tel­lung in den Park der Kul­tur und Erho­lung (PKO) ver­legt (vecer​nikb​ra​ti​sla​va​.wordp​ress​.com). In ihrer Blüte­ze­it dau­er­ten die Flóra-​Ausstellungen bis zu zehn Tage. Die täg­li­che Besu­cher­zahl bet­rug etwa 60.000. Doch gle­ich nach 1989 kürz­te der Bun­dess­ta­at die finan­ziel­len Zus­chüs­se für die berühm­ten Blu­men­mes­sen dras­tisch. Im Jahr 1990, nach dem Tod von Emil Ská­ka­la, fand die Fló­ra Bra­ti­sla­va über­haupt nicht statt. Darüber hinaus wei­ger­te sich Olmütz, sich wei­ter­hin als Gast­ge­bers­tadt mit der slo­wa­kis­chen Haupts­tadt abzu­wech­seln, da sie ihre eige­ne Auss­tel­lung jähr­lich verans­tal­ten woll­te. Sch­lie­ßlich nahm sich Ská­ka­las Schüler Andrej Kul­la der Auf­ga­be an, die Bra­ti­sla­va­er Tra­di­ti­on zu bewah­ren. 1991 orga­ni­sier­te Kul­la die Fló­ra zum letz­ten Mal mit tei­lwe­i­ser sta­at­li­cher Unters­tüt­zung (Soňa Pache­ro­vá). Spä­ter über­nahm die Fir­ma KULLA s.r.o., seit 2013 KULLA SK, s.r.o., die Orga­ni­sa­ti­on der Auss­tel­lung, die sie bis heute verans­tal­tet. Seit 2002 fin­det sie auf dem Mes­se­ge­län­de Inche­ba statt. Es ist die größte Blumen- und Gar­ten­bau­mes­se in der Slo­wa­kei, die jähr­lich auf dem Mes­se­ge­län­de Inche­ba in Bra­ti­sla­va stattfindet.

Fló­ra Bra­ti­sla­va ist zu einer der bede­utend­sten Verans­tal­tun­gen im Bere­ich Gar­ten­bau in der Slo­wa­kei gewor­den. Jähr­lich prä­sen­tie­ren Dut­zen­de von Auss­tel­lern aus vers­chie­de­nen Län­dern ein bre­i­tes Sor­ti­ment an Blu­men, Pflan­zen, Gar­ten­be­darf und Deko­ra­ti­onen. Besu­cher haben die Mög­lich­ke­it, vers­chie­de­ne Arten von Blu­men, Bon­sais, Kak­te­en, Zierpf­lan­zen und ande­re gar­ten­bau­li­che Pro­duk­te zu bewun­dern (Slo­va­kia Tra­vel). Neben der Auss­tel­lung selbst umfasst die Verans­tal­tung auch vers­chie­de­ne Beg­le­i­tak­ti­vi­tä­ten wie Works­hops, Vor­trä­ge und Wett­be­wer­be im Blu­me­nar­ran­ge­ment. Die­se Akti­vi­tä­ten bie­ten den Besu­chern die Mög­lich­ke­it, neues Wis­sen und Fer­tig­ke­i­ten im Bere­ich Gar­ten­bau und Blu­men­de­sign zu erwerben.

Odka­zy

TOP

Kyti­ce

Skal­nič­ky

Ruže

Aran­žo­va­né kvety

Ostat­né

Biotopy, Česko, Krajina, Príroda, Severné Čechy, Skaly, Zahraničie

Zlatý vrch

skala
Hits: 641

Zla­tý vrch leží v Lužic­kých horách, neďa­le­ko od Čes­kej Kame­ni­ce (regi​on​-ces​kes​vy​car​sko​.cz). Vzni­kol v tre­ťo­ho­rách, kedy roz­ta­ve­ný čadič pre­ni­kol na povrch a stu­hol do podo­by kamen­ných ​“var­ha­no­vých píš­ťal” (Infor­mač­ná tabu­ľa). Od roku 1964 je národ­nou prí­rod­nou pamiat­kou. Pri­bliž­ne oko­lo roku 1870 tu bol lom, v kto­rom sa zís­ka­val sta­veb­ný kameň (regi​on​-ces​kes​vy​car​sko​.cz). Súčas­ný vzhľad loka­li­ty je dôsled­kom lomo­vej ťaž­by, kto­rá bola ukon­če­ná v 60-​tych rokoch 20. sto­ro­čia (Infor­mač­ná tabu­ľa). Čadič sa údaj­ne oko­lo roku 1870 vyvá­žal do Holand­ska, kde bol pou­ží­va­ný ako ide­ál­ny sta­veb­ný mate­riál na prí­mor­ské hrá­dze (kudyz​nu​dy​.cz). Od roku 1964 je Zla­tý vrch chrá­ne­ný záko­nom (Infor­mač­ná tabu­ľa). Leží v nad­mor­skej výš­ke 657 met­rov nad morom. Nachá­dza­jú sa tu 30 met­rov dlhé kamen­né píš­ťa­ly. V tre­ťo­ho­rách pre­ni­kol roz­ta­ve­ný čadič zvnút­ra Zeme na povrch, kde stu­hol do kamen­ných stĺpi­kov – var­ha­no­vých píš­ťal. Kva­lit­ný čadič bol vyhľa­dá­va­ným mate­riá­lom (Infor­mač­ná tabu­ľa). Kon­krét­ne je národ­nou prí­rod­nou pamiat­kou. Zla­tý vrch (nemec­ky Gold­berg) vzni­kol v troch fázach vul­ka­nic­kej čin­nos­ti. Najprv vznik­lo lávo­vé jaze­ro, kto­ré­ho tuhnu­tím a poma­lým ochla­dzo­va­ním sa vytvo­ri­li pra­vi­del­né päť a šesť­bo­ké štíh­le tak­mer zvis­lé stĺpi­ky (hra​dy​.cz). Vrcho­lo­vá časť Zla­té­ho vrchu tvo­rí vul­ka­nic­ký peň vypre­pa­ro­va­ný z krie­do­vých pies­kov­cov. Ria­de­ná ťaž­ba na obvo­de vrcho­lu odkry­la vnú­tor­nú časť pňa s doko­na­le vyvi­nu­tou stĺpo­vou odluč­nos­ťou. Vznik­li vďa­ka poma­lé­mu ochla­dzo­va­niu mag­my s tepel­ný­mi gra­dient­mi neru­še­ný­mi oko­li­tý­mi vplyv­mi. Nepra­vi­del­né stĺpi­ky sved­čia o rých­lej­šom tuhnu­tí (Jaro­slav Valeč­ka). Prí­stup k Zla­té­mu vrchu je mož­ný po zna­če­ných turis­tic­kých tra­sách, pri­čom jed­na z naj­zná­mej­ších je náuč­ný chod­ník ​“Oko­lím Stu­den­ce” s dĺž­kou 22,5 km (Čes­ké Švý­car­sko). Okrem geolo­gic­kých zau­jí­ma­vos­tí je oblasť Zla­té­ho vrchu domo­vom rôz­no­ro­dej fló­ry a fau­ny. Náv­štev­ní­ci tu môžu obdi­vo­vať typic­ké les­né eko­sys­té­my s boha­tým zastú­pe­ním rast­lin­ných a živo­číš­nych dru­hov (Luzic­ké Hory).

Zla­tý vrch is loca­ted in the Lusa­tian Moun­tains, near Čes­ká Kame­ni­ce (regi​on​-ces​kes​vy​car​sko​.cz). It was for­med during the Ter­tia­ry peri­od when mol­ten basalt rea­ched the sur­fa­ce and soli­di­fied into sto­ne ​“organ pipes” (Infor­ma­ti­on Board). Sin­ce 1964, it has been a nati­onal natu­ral monu­ment. Around 1870, the­re was a quar­ry here whe­re buil­ding sto­ne was extrac­ted (regi​on​-ces​kes​vy​car​sko​.cz). The cur­rent appe­a­ran­ce of the site is a result of quar­ry­ing acti­vi­ty, which ended in the 1960s (Infor­ma­ti­on Board). Repor­ted­ly, basalt was expor­ted to the Nether­lands around 1870, whe­re it was used as an ide­al cons­truc­ti­on mate­rial for coas­tal dikes (kudyz​nu​dy​.cz). Sin­ce 1964, Zla­tý vrch has been pro­tec­ted by law (Infor­ma­ti­on Board). It is situ­ated at an alti­tu­de of 657 meters abo­ve sea level. The site fea­tu­res 30-​meter-​long sto­ne organ pipes. During the Ter­tia­ry peri­od, mol­ten basalt from the Eart­h’s inte­ri­or rea­ched the sur­fa­ce, whe­re it soli­di­fied into sto­ne columns — organ pipes. High-​quality basalt was a sought-​after mate­rial (Infor­ma­ti­on Board). Spe­ci­fi­cal­ly, it is a nati­onal natu­ral monu­ment. Zla­tý vrch (Ger­man: Gold­berg) was for­med in three pha­ses of vol­ca­nic acti­vi­ty. First, a lava lake was cre­a­ted, and as it cooled and soli­di­fied slo­wly, regu­lar five- and six-​sided slen­der, almost ver­ti­cal columns for­med (hra​dy​.cz). The sum­mit of Zla­tý vrch con­sists of a vol­ca­nic core that was ero­ded from Cre­ta­ce­ous sand­sto­nes. Con­trol­led quar­ry­ing on the sum­mi­t’s peri­me­ter expo­sed the core­’s inte­ri­or, reve­a­ling a per­fect­ly deve­lo­ped colum­nar sepa­ra­ti­on. The­se for­ma­ti­ons resul­ted from the slow cooling of mag­ma with ther­mal gra­dients undis­tur­bed by exter­nal influ­en­ces. Irre­gu­lar columns indi­ca­te fas­ter soli­di­fi­ca­ti­on (Jaro­slav Valeč­ka). Access to Zla­tý vrch is possib­le via mar­ked hiking trails, one of the most famous being the edu­ca­ti­onal trail ​“Around Stu­de­nec,” which is 22.5 km long (Čes­ké Švý­car­sko). In addi­ti­on to geolo­gi­cal att­rac­ti­ons, the Zla­tý vrch area is home to diver­se flo­ra and fau­na. Visi­tors can admi­re typi­cal forest eco­sys­tems with a rich repre­sen­ta­ti­on of plant and ani­mal spe­cies (Lusa­tian Mountains).

Zla­tý vrch liegt im Lau­sit­zer Gebir­ge, in der Nähe von Čes­ká Kame­ni­ce (regi​on​-ces​kes​vy​car​sko​.cz). Er ents­tand in der Ter­ti­är­ze­it, als gesch­mol­ze­ner Basalt an die Oberf­lä­che drang und sich zu ste­i­ner­nen ​„Orgelp­fe­i­fen“ ver­fes­tig­te (Infor­ma­ti­ons­ta­fel). Seit 1964 ist er ein nati­ona­les Natur­denk­mal. Um 1870 gab es hier einen Ste­inb­ruch, in dem Baus­te­i­ne abge­baut wur­den (regi​on​-ces​kes​vy​car​sko​.cz). Das heuti­ge Ers­che­i­nungs­bild der Lands­chaft ist eine Fol­ge des Ste­inb­ruchs, des­sen Bet­rieb in den 1960er Jah­ren ein­ges­tellt wur­de (Infor­ma­ti­ons­ta­fel). Berich­ten zufol­ge wur­de Basalt um 1870 in die Nie­der­lan­de expor­tiert, wo er als ide­a­les Bau­ma­te­rial für Küs­ten­de­i­che ver­wen­det wur­de (kudyz​nu​dy​.cz). Seit 1964 steht Zla­tý vrch unter gesetz­li­chem Schutz (Infor­ma­ti­ons­ta­fel). Er liegt auf einer Höhe von 657 Metern über dem Mee­ress­pie­gel. Es gibt hier 30 Meter lan­ge ste­i­ner­ne Orgelp­fe­i­fen. Wäh­rend der Ter­ti­är­ze­it drang gesch­mol­ze­ner Basalt aus dem Inne­ren der Erde an die Oberf­lä­che, wo er sich zu ste­i­ner­nen Säu­len – Orgelp­fe­i­fen – ver­fes­tig­te. Hoch­wer­ti­ger Basalt war ein bege­hr­tes Mate­rial (Infor­ma­ti­ons­ta­fel). Genau­er gesagt ist er ein nati­ona­les Natur­denk­mal. Zla­tý vrch (Deutsch: Gold­berg) ents­tand in drei Pha­sen vul­ka­nis­cher Akti­vi­tät. Zunächst bil­de­te sich ein Lava­see, des­sen lang­sa­me Abküh­lung und Ver­fes­ti­gung regel­mä­ßi­ge fünf- und sech­sec­ki­ge, fast ver­ti­ka­le Säu­len her­vorb­rach­te (hra​dy​.cz). Der Gip­fel­be­re­ich von Zla­tý vrch bes­teht aus einem Vul­kan­kern, der aus Kre­i­de­sand­ste­in heraus­prä­pa­riert wur­de. Die kon­trol­lier­te Ste­inb­ru­char­be­it am Rand des Gip­fels leg­te das Inne­re des Kerns frei und ent­hüll­te eine per­fekt ent­wic­kel­te Säu­len­tren­nung. Die­se Struk­tu­ren ents­tan­den durch die lang­sa­me Abküh­lung von Mag­ma mit unges­tör­ten ther­mis­chen Gra­dien­ten. Unre­gel­mä­ßi­ge Säu­len deuten auf eine schnel­le­re Ers­tar­rung hin (Jaro­slav Valeč­ka). Der Zugang zum Zla­tý vrch ist über mar­kier­te Wan­der­we­ge mög­lich, von denen einer der bekann­tes­ten der Lehrp­fad ​„Rund um Stu­de­nec“ mit einer Län­ge von 22,5 km ist (Čes­ké Švý­car­sko). Neben geolo­gis­chen Sehen­swür­dig­ke­i­ten behe­i­ma­tet die Regi­on Zla­tý vrch eine viel­fäl­ti­ge Flo­ra und Fau­na. Besu­cher kön­nen typis­che Wal­döko­sys­te­me mit einer rei­chen Ver­tre­tung von Pflanzen- und Tie­rar­ten bewun­dern (Lau­sit­zer Gebirge).

Zla­tý vrch se nachá­zí v Lužic­kých horách, neda­le­ko Čes­ké Kame­ni­ce (regi​on​-ces​kes​vy​car​sko​.cz). Vznikl ve tře­ti­ho­rách, kdy roz­ta­ve­ný čedič pro­nikl na povrch a ztuhl do podo­by kamen­ných ​„var­han­ních píš­ťal“ (Infor­mač­ní tabu­le). Od roku 1964 je národ­ní pří­rod­ní památ­kou. Přib­liž­ně kolem roku 1870 zde byl lom, ve kte­rém se těžil sta­veb­ní kámen (regi​on​-ces​kes​vy​car​sko​.cz). Sou­čas­ný vzhled loka­li­ty je důsled­kem těž­by kame­ne, kte­rá byla ukon­če­na v 60. letech 20. sto­le­tí (Infor­mač­ní tabu­le). Čedič byl údaj­ně kolem roku 1870 vyvá­žen do Nizo­zem­ska, kde se pou­ží­val jako ide­ál­ní sta­veb­ní mate­riál na pří­mo­řs­ké hrá­ze (kudyz​nu​dy​.cz). Od roku 1964 je Zla­tý vrch chrá­něn záko­nem (Infor­mač­ní tabu­le). Leží v nad­mo­řs­ké výš­ce 657 met­rů nad mořem. Nachá­ze­jí se zde 30 met­rů dlou­hé kamen­né píš­ťa­ly. Ve tře­ti­ho­rách pro­nikl roz­ta­ve­ný čedič z nit­ra Země na povrch, kde ztuhl do kamen­ných sloup­ců – var­han­ních píš­ťal. Kva­lit­ní čedič byl vyhle­dá­va­ným mate­riá­lem (Infor­mač­ní tabu­le). Kon­krét­ně se jed­ná o národ­ní pří­rod­ní památ­ku. Zla­tý vrch (němec­ky Gold­berg) vznikl ve třech fázích sopeč­né čin­nos­ti. Nejpr­ve vznik­lo lávo­vé jeze­ro, jehož tuhnu­tím a poma­lým ochla­zo­vá­ním se vytvo­ři­ly pra­vi­del­né pěti­bo­ké a šes­ti­hran­né, téměř svis­lé sloup­ky (hra​dy​.cz). Vrcho­lo­vá část Zla­té­ho vrchu tvo­ří vul­ka­nic­ký peň vypre­pa­ro­va­ný z kří­do­vých pís­kov­ců. Říze­ná těž­ba na obvo­du vrcho­lu odkry­la vni­třní část pně s doko­na­le vyvi­nu­tou sloup­co­vou odluč­nos­tí. Vznik­ly díky poma­lé­mu ochla­zo­vá­ní mag­ma­tu s tepel­ný­mi gra­dien­ty neru­še­ný­mi okol­ní­mi vli­vy. Nepra­vi­del­né sloup­ky svěd­čí o rych­lej­ším tuhnu­tí (Jaro­slav Valeč­ka). Pří­stup na Zla­tý vrch je mož­ný po zna­če­ných turis­tic­kých tra­sách, z nichž jed­na z nej­zná­měj­ších je nauč­ná stez­ka ​„Oko­lím Stu­den­ce“ s dél­kou 22,5 km (Čes­ké Švý­car­sko). Kro­mě geolo­gic­kých zají­ma­vos­tí je oblast Zla­té­ho vrchu domo­vem roz­ma­ni­té fló­ry a fau­ny. Návš­těv­ní­ci zde mohou obdi­vo­vat typic­ké les­ní eko­sys­té­my s boha­tým zastou­pe­ním rost­lin­ných a živo­čiš­ných dru­hů (Lužic­ké hory).

Odka­zy

Botanické záhrady, Organizmy, Príroda, Rastliny

Botanická záhrada v Bratislave

skala
Hits: 2129

Bota­nic­ká záh­ra­da Uni­ver­zi­ty Komen­ské­ho (UK) v Bra­ti­sla­ve je význam­ným vedecko-​pedagogickým pra­co­vis­kom, nachá­dza sa na Bota­nic­kej uli­ci 3 v mest­skej čas­ti Kar­lo­va Ves, neďa­le­ko Duna­ja (sk​.wiki​pe​dia​.org). Zalo­že­ná bola v roku 1942 (uni​ba​.sk) z ini­cia­tí­vy pro­fe­so­ra Fran­tiš­ka Náběl­ka (sk​.wiki​pe​dia​.org). Pre výstav­bu bol vybra­tý poze­mok oko­lo vily Lan­fran­co­ni o roz­lo­he 6.6 ha, kto­rý mal vďa­ka Vydri­ci zdroj vody. Skle­ní­ky a zavla­žo­va­cí sys­tém boli posta­ve­né po roku 1945. Záh­ra­da je pra­co­vis­kom Uni­ver­zi­ty Komen­ské­ho, kto­ré­ho posla­ním je aj udr­žo­vať a roz­ši­ro­vať zbier­ky živých rast­lín. V spo­lu­prá­ci s iný­mi orga­ni­zá­cia­mi poria­da výsta­vy. Pokus­ne sa v Bota­nic­kej záh­ra­de akli­ma­ti­zu­jú rôz­ne dru­hy rast­lín. Tep­lo­mil­ná vege­tá­cia pes­to­va­ná v skle­ní­koch vzbu­dzu­je naj­väč­ší záu­jem verej­nos­ti (uni​ba​.sk). V expo­zí­ciach ras­tie viac ako 5 000 druh­mi rast­lín, okrem iné­ho aj rozá­rium s roz­lo­hou 0,5 hek­tá­ra, kde náv­štev­ní­ci môžu obdi­vo­vať tak­mer 150 pre­važ­ne novoš­ľach­te­ných odrôd ruží (slo​va​kia​.tra​vel).

Bota­nic­ká záh­ra­da je otvo­re­ná pre verej­nosť od 1. aprí­la do 31. októb­ra, od 9‑tej do 18-​tej. Nachá­dza sa na Bota­nic­kej uli­ci 3 v Bra­ti­sla­ve. (uni​ba​.sk). Nájsť v nej mož­no tie­to expo­zí­cie skle­ní­ko­vé: aus­trál­sky skle­ník, pal­mo­vý skle­ník, kak­tu­so­vý skle­ník, skle­ník úžit­ko­vých rast­lín, Vik­tó­ri­ový skle­ník s vlh­ko­mil­nou a tep­lo­mil­nou tro­pic­kou a subt­ro­pic­kou fló­rou. A von­kaj­šie: rozá­rium, ande­zi­to­vá skal­ka, vápen­co­vá skal­ka, tra­ver­tí­no­vo – penov­co­vá skal­ka, tros­ko­vo – lávo­vá skal­ka, brid­li­co­vá skal­ka, čadi­čo­vá skal­ka, žulo­vá skal­ka, raše­li­nis­ko, let­nič­ko­vé a trval­ko­vé záho­ny, cudzo­kraj­né a domá­ce dre­vi­ny, rodo­den­dro­ny a azal­ky, zimu­vzdor­né a mra­zu­vzdor­né kak­tu­sy, stre­do­mo­rie, japon­ská záh­ra­da (uni​ba​.sk). Roz­lo­ha are­álu bola zmen­še­ná v dôsled­ku výstav­by mos­ta Lan­fran­co­ni v 80 tých rokoch 20. sto­ro­čia (Wiki­pe­dia).

Vzhľa­dom na to, že som vyštu­do­va­ný envi­ron­men­ta­lis­ta na fakul­te, kto­rá je na kop­ci opro­ti a celých päť rokov štú­dia som býval neďa­le­ko, do Bota­nic­kej záh­ra­dy som cho­dil čas­to. Dokon­ca na index sme tam mali prí­stup zdar­ma a pár­krát som bol v nej aj mimo obdo­bia prí­stu­pu pre verej­nosť. Občas som sa tam cho­dil učiť. V zadnej čas­ti, pri mos­te Lan­fran­co­ni sa nachá­dza cel­kom roman­tic­ké jazier­ko a kúsok od neho je pries­tor s húpač­ka­mi a podob­ný­mi zaria­de­nia­mi pre deti. Za celý čas môj­ho pozna­nia, a je to od roku 1991 už poriad­ne dlhá doba, môžem zod­po­ved­ne pove­dať, že mar­ke­ting Bota­nic­kej záh­ra­dy sa blí­ži k nule. Nero­zu­miem tomu, pre­to­že ten­to are­ál síce nie je v milos­ti moc­ných, ale urči­te sa dá lep­šie pro­pa­go­vať. Občas sa tu urči­te inves­tu­je, veci sa udr­žia­va­jú. Keď­že sem tiež cho­dím čas­to foto­gra­fo­vať, nara­zil som už aj ja na to upo­zor­ne­nie, aby som neza­rá­bal na foto­gra­fo­va­ní v are­áli Bota­nic­kej záh­ra­dy. Nuž, ono to ani veľ­mi nej­de. Leda­že by som sa zame­ral na svad­by, čo je nesku­toč­ná dri­na. Nie, môže­te byť radi za pro­mo, za to, že si nie­kto cení vašu prá­cu a prá­cu vašich pred­chod­cov a doká­že a chce ju pro­pa­go­vať aspoň tým­to spô­so­bom. Želám Bota­nic­kej záh­ra­de, aby kom­pe­tent­ní radi­kál­ne zme­ni­li prí­stup k tej­to poten­ciál­ne skve­lej inšti­tú­cii aj z hľa­dis­ka ces­tov­né­ho ruchu.

The Bota­ni­cal Gar­den of Come­nius Uni­ver­si­ty (UK) in Bra­ti­sla­va is an impor­tant scien­ti­fic and edu­ca­ti­onal ins­ti­tu­ti­on. It is loca­ted at Bota­nic­ká Stre­et 3 in the Kar­lo­va Ves dis­trict, near the Danu­be River (sk​.wiki​pe​dia​.org). It was foun­ded in 1942 (uni​ba​.sk) on the ini­tia­ti­ve of Pro­fes­sor Fran­ti­šek Nábělek (sk​.wiki​pe​dia​.org). The cho­sen site for its cons­truc­ti­on was an area around the Lan­fran­co­ni Vil­la, cove­ring 6.6 hec­ta­res, which had a natu­ral water sour­ce thanks to the Vydri­ca stre­am. Gre­en­hou­ses and an irri­ga­ti­on sys­tem were built after 1945. The gar­den is part of Come­nius Uni­ver­si­ty, with a mis­si­on to main­tain and expand its col­lec­ti­on of living plants. In coope­ra­ti­on with other orga­ni­za­ti­ons, it hosts exhi­bi­ti­ons. Vari­ous spe­cies of plants are expe­ri­men­tal­ly acc­li­ma­ti­zed in the gar­den. Warmth-​loving vege­ta­ti­on cul­ti­va­ted in the gre­en­hou­ses att­racts the gre­a­test pub­lic inte­rest (uni​ba​.sk). The garden’s exhi­bi­ti­ons fea­tu­re more than 5,000 plant spe­cies, inc­lu­ding a rose gar­den span­ning 0.5 hec­ta­res, whe­re visi­tors can admi­re near­ly 150 pre­do­mi­nan­tly newly cul­ti­va­ted varie­ties of roses (slo​va​kia​.tra​vel).

The Bota­ni­cal Gar­den is open to the pub­lic from April 1 to Octo­ber 31, from 9:00 AM to 6:00 PM. It is loca­ted at Bota­nic­ká Stre­et 3 in Bra­ti­sla­va (uni​ba​.sk). The gre­en­hou­se exhi­bi­ti­ons inc­lu­de the Aus­tra­lian gre­en­hou­se, the Palm gre­en­hou­se, the Cac­tus gre­en­hou­se, the Use­ful Plants gre­en­hou­se, and the Vic­to­ria gre­en­hou­se, which hou­ses humidity- and heat-​loving tro­pi­cal and subt­ro­pi­cal flo­ra. The out­do­or exhi­bi­ti­ons fea­tu­re a rose gar­den, ande­si­te roc­ke­ry, limes­to­ne roc­ke­ry, travertine-​tufa roc­ke­ry, slag-​lava roc­ke­ry, sla­te roc­ke­ry, basalt roc­ke­ry, gra­ni­te roc­ke­ry, a peat bog, annu­al and peren­nial flo­wer beds, fore­ign and domes­tic woody plants, rho­do­den­drons and aza­le­as, frost-​hardy and winter-​hardy cac­ti, Medi­ter­ra­ne­an flo­ra, and a Japa­ne­se gar­den (uni​ba​.sk). The area of the gar­den was redu­ced due to the cons­truc­ti­on of the Lan­fran­co­ni Brid­ge in the 1980s (Wiki­pe­dia).

Having gra­du­ated as an envi­ron­men­ta­list from the facul­ty situ­ated on the hill oppo­si­te the gar­den, and having lived near­by for my enti­re five years of stu­dy, I often visi­ted the Bota­ni­cal Gar­den. We had free access with our stu­dent IDs, and I occa­si­onal­ly visi­ted the gar­den even out­si­de the pub­lic ope­ning peri­od. Some­ti­mes, I would go the­re to stu­dy. In the rear sec­ti­on, near the Lan­fran­co­ni Brid­ge, the­re is a rat­her roman­tic pond, and not far from it, an area with swings and simi­lar pla­yg­round equ­ip­ment for chil­dren. Over the long peri­od sin­ce I first got to know the gar­den in 1991, I can con­fi­den­tly say that its mar­ke­ting has been near­ly non-​existent. I do not unders­tand this becau­se, alt­hough the gar­den is not favo­red by tho­se in power, it cer­tain­ly has the poten­tial to be bet­ter pro­mo­ted. The­re are occa­si­onal inves­tments, and main­te­nan­ce is car­ried out. As I fre­qu­en­tly visit the gar­den for pho­tog­rap­hy, I have also encoun­te­red the noti­ce war­ning against ear­ning money from pho­tog­rap­hy wit­hin the gar­den grounds. Well, making money from pho­tog­rap­hy the­re is not exact­ly easy — unless one focu­ses on wed­dings, which is an exhaus­ting task. No, the gar­den should be gra­te­ful for the pub­li­ci­ty, for peop­le who app­re­cia­te its work and the efforts of its pre­de­ces­sors, and who are wil­ling and eager to pro­mo­te it in this way. I wish for the Bota­ni­cal Gar­den that the res­pon­sib­le aut­ho­ri­ties would radi­cal­ly chan­ge the­ir app­ro­ach to this poten­tial­ly outs­tan­ding ins­ti­tu­ti­on, also from the per­spec­ti­ve of tourism.

Die Bota­nis­cher Gar­ten der Comenius-​Universität (UK) in Bra­ti­sla­va ist eine bede­uten­de wissenschaftlich-​pädagogische Ein­rich­tung. Er befin­det sich in der Botanická-​Straße 3 im Stadt­te­il Kar­lo­va Ves, in der Nähe der Donau (sk​.wiki​pe​dia​.org). Der Gar­ten wur­de im Jahr 1942 auf Ini­tia­ti­ve von Pro­fes­sor Fran­ti­šek Nábělek geg­rün­det (uni​ba​.sk) (sk​.wiki​pe​dia​.org). Als Baug­rund wur­de das Gelän­de um die Vil­la Lan­fran­co­ni mit einer Flä­che von 6,6 Hek­tar aus­ge­wä­hlt, das dank des Flus­ses Vydri­ca eine Was­se­rqu­el­le hat­te. Nach 1945 wur­den Gewächs­hä­u­ser und ein Bewäs­se­rungs­sys­tem errich­tet. Der Gar­ten ist eine Ein­rich­tung der Comenius-​Universität, deren Auf­ga­be es ist, Samm­lun­gen leben­der Pflan­zen zu pfle­gen und zu erwe­i­tern. In Zusam­me­nar­be­it mit ande­ren Orga­ni­sa­ti­onen wer­den regel­mä­ßig Auss­tel­lun­gen verans­tal­tet. Vers­chie­de­ne Pflan­ze­nar­ten wer­den im Bota­nis­chen Gar­ten expe­ri­men­tell akk­li­ma­ti­siert. Das größte Inte­res­se der Öffen­tlich­ke­it wec­kt die wär­me­lie­ben­de Vege­ta­ti­on, die in den Gewächs­hä­u­sern kul­ti­viert wird (uni​ba​.sk). Die Auss­tel­lung umfasst mehr als 5.000 Pflan­ze­nar­ten, darun­ter einen Rosen­gar­ten mit einer Flä­che von 0,5 Hek­tar, in dem Besu­cher fast 150 vor­wie­gend neu gezüch­te­te Rosen­sor­ten bewun­dern kön­nen (slo​va​kia​.tra​vel).

Der Bota­nis­che Gar­ten ist für die Öffen­tlich­ke­it vom 1. April bis zum 31. Okto­ber geöff­net, täg­lich von 9:00 bis 18:00 Uhr. Er befin­det sich in der Botanická-​Straße 3 in Bra­ti­sla­va (uni​ba​.sk). Zu den Gewächs­hau­sauss­tel­lun­gen gehören: das Aus­tra­lis­che Gewächs­haus, das Pal­men­ge­wächs­haus, das Kak­tus­ge­wächs­haus, das Nutzpf­lan­zen­ge­wächs­haus und das Viktoria-​Gewächshaus mit feuchtigkeits- und wär­me­lie­ben­der tro­pis­cher und subt­ro­pis­cher Flo­ra. Die Fre­i­lan­de­xpo­si­ti­onen umfas­sen einen Rosen­gar­ten, einen Andesit-​Felsengarten, einen Kalkstein-​Felsengarten, einen Travertin-​Tuffstein-​Felsengarten, einen Schlacke-​Lava-​Felsengarten, einen Schiefer-​Felsengarten, einen Basalt-​Felsengarten, einen Granit-​Felsengarten, ein Hoch­mo­or, Bee­te mit Ein­jäh­ri­gen und Stau­den, aus­län­dis­che und hei­mis­che Gehöl­ze, Rho­do­den­dren und Aza­le­en, win­ter­har­te und fros­tre­sis­ten­te Kak­te­en, medi­ter­ra­ne Vege­ta­ti­on und einen japa­nis­chen Gar­ten (uni​ba​.sk). Die Flä­che des Gar­tens wur­de in den 1980er Jah­ren durch den Bau der Lanfranconi-​Brücke verk­le­i­nert (Wiki­pe­dia).

Da ich an der Fakul­tät, die auf dem gege­nüber­lie­gen­den Hügel liegt, Umwelt­wis­sen­schaf­ten stu­diert habe und wäh­rend mei­ner gesam­ten fünf­jäh­ri­gen Stu­dien­ze­it in der Nähe gewohnt habe, habe ich den Bota­nis­chen Gar­ten oft besucht. Mit unse­rem Stu­den­te­nau­swe­is hat­ten wir kos­ten­lo­sen Zugang, und ich war auch eini­ge Male dort außer­halb der offi­ziel­len Öff­nungs­ze­i­ten für die Öffen­tlich­ke­it. Gele­gen­tlich bin ich dort­hin gegan­gen, um zu ler­nen. Im hin­te­ren Teil, in der Nähe der Lanfranconi-​Brücke, befin­det sich ein recht roman­tis­cher Teich, und ein Stück davon ent­fernt gibt es einen Bere­ich mit Schau­keln und ähn­li­chen Spiel­ge­rä­ten für Kin­der. Wäh­rend mei­ner gesam­ten Zeit, die ich den Gar­ten ken­ne – und das ist seit 1991 eine recht lan­ge Zeit –, kann ich mit gutem Gewis­sen sagen, dass das Mar­ke­ting des Bota­nis­chen Gar­tens prak­tisch nicht vor­han­den ist. Ich vers­te­he das nicht, denn obwohl die­ses Are­al nicht in der Gunst der Mäch­ti­gen steht, könn­te es sicher bes­ser bewor­ben wer­den. Gele­gen­tlich wird hier sicher­lich inves­tiert, und die Anla­ge wird ins­tand gehal­ten. Da ich den Gar­ten auch oft zum Foto­gra­fie­ren besu­che, bin ich eben­falls auf den Hin­we­is ges­to­ßen, dass man im Are­al des Bota­nis­chen Gar­tens nicht mit Foto­gra­fie Geld ver­die­nen dür­fe. Nun ja, das ist ohne­hin nicht beson­ders leicht. Es sei denn, man spe­zia­li­siert sich auf Hoch­ze­i­ten – was eine wahn­sin­ni­ge Plac­ke­rei ist. Nein, man soll­te eher dank­bar sein für die Wer­bung, für die Tat­sa­che, dass jemand die Arbe­it der Gär­tner und ihrer Vor­gän­ger werts­chätzt und bere­it ist, die­se zumin­dest auf die­se Wei­se zu för­dern. Ich wün­sche dem Bota­nis­chen Gar­ten, dass die Verant­wort­li­chen ihren Ansatz radi­kal ändern und die­ses poten­ziell gro­ßar­ti­ge Ins­ti­tut auch im Hinb­lick auf den Tou­ris­mus bes­ser unterstützen.

A Pozso­nyi Come­nius Egy­etem (UK) Bota­ni­kus Kert­je egy jelen­tős tudo­má­ny­os és okta­tá­si intéz­mé­ny. A Kar­lo­va Ves város­rész­ben, a Bota­nic­ká utca 3. szám alatt talál­ha­tó, a Duna köze­lé­ben (sk​.wiki​pe​dia​.org). Az intéz­mé­nyt 1942-​ben ala­pí­tot­ták Fran­ti­šek Nábělek pro­fess­zor kez­de­mé­ny­ezé­sé­re (uni​ba​.sk) (sk​.wiki​pe​dia​.org). A kert kia­la­kí­tá­sá­ra a Lanfranconi-​villa körüli, 6,6 hek­tá­ros terüle­tet válasz­tot­ták, ame­ly a Vydri­ca patak­nak kös­zön­he­tően víz­for­rás­sal is ren­del­ke­zett. Az üveg­há­za­kat és az öntözőrends­zert 1945 után épí­tet­ték ki. A kert a Come­nius Egy­etem rés­ze, fela­da­ta a növé­ny­gy­űj­te­mé­ny­ek gon­do­zá­sa és bőví­té­se. Egy­ütt­működ­ve más szer­ve­ze­tek­kel rends­ze­re­sen ren­dez kiál­lí­tá­so­kat. A bota­ni­kus kert­ben külön­fé­le növé­ny­fa­jo­kat pró­bál­nak akk­li­ma­ti­zál­ni. A leg­na­gy­obb érdek­lődést a mele­gi­gé­ny­es növé­ny­ek kel­tik, ame­ly­eket az üveg­há­zak­ban ter­mesz­te­nek (uni​ba​.sk). A gyűj­te­mé­ny­ben több mint 5 000 növé­ny­faj talál­ha­tó, köz­tük egy 0,5 hek­tá­ros róz­sa­kert, ahol a láto­ga­tók közel 150, főként újon­nan neme­sí­tett róz­sa­faj­tát cso­dál­hat­nak meg (slo​va​kia​.tra​vel).

A bota­ni­kus kert ápri­lis 1‑től októ­ber 31-​ig tart nyit­va, napon­ta 9:00 és 18:00 óra között. A címe: Bota­nic­ká utca 3., Pozso­ny (uni​ba​.sk). A követ­ke­ző üveg­há­zi kiál­lí­tá­sok talál­ha­tók itt: auszt­rál üveg­ház, pál­ma­ház, kak­tusz­ház, has­zon­növé­ny­eket bemu­ta­tó üveg­ház, vala­mint a Viktória-​ház, ame­ly a tró­pu­si és szubt­ró­pu­si nedvesség- és meleg­ked­ve­lő növé­ny­ek­nek ad ott­hont. A kül­té­ri kiál­lí­tá­sok rés­zei a róz­sa­kert, ande­zit szik­la­kert, mész­kő szik­la­kert, travertin-​tufa szik­la­kert, salak-​láva szik­la­kert, pala szik­la­kert, bazalt szik­la­kert, grá­nit szik­la­kert, tőzeg­láp, egy­ny­á­ri és éve­lő virá­gá­gy­á­sok, hazai és kül­föl­di fák és cser­jék, rodo­den­dro­nok és azá­le­ák, télál­ló és fagy­ál­ló kak­tus­zok, medi­ter­rán növé­ny­ek, vala­mint egy japán­kert (uni​ba​.sk). A kert terüle­te az 1980-​as évek­ben csök­kent, a Lan­fran­co­ni híd épí­té­se miatt (Wiki­pe­dia).

Mivel kör­ny­ezet­vé­del­mi sza­kem­ber­ként a szem­köz­ti dom­bon talál­ha­tó karon végez­tem tanul­má­ny­ai­mat, és öt évig a közel­ben lak­tam, gyak­ran láto­gat­tam a bota­ni­kus ker­tet. A diá­ki­ga­zol­vá­ny­unk­kal ingy­enes belé­pés­re volt lehe­tősé­günk, és néhá­nys­zor a hiva­ta­los nyit­va­tar­tá­si időn kívül is beju­tot­tam. Néha ide jár­tam tanul­ni is. A hát­só rész­ben, a Lan­fran­co­ni híd köze­lé­ben talál­ha­tó egy roman­ti­kus kis tó, és nem mess­ze tőle egy gyere­kek­nek kia­la­kí­tott játs­zó­tér hin­ták­kal és más játé­kok­kal. Az 1991 óta eltelt hoss­zú idő alatt – ami­ó­ta isme­rem ezt a hely­et – fele­lős­ség­tel­je­sen kije­lent­he­tem, hogy a bota­ni­kus kert mar­ke­ting­je gyakor­la­ti­lag nem léte­zik. Nem értem, miért van ez így, his­zen bár a kert talán nem élve­zi a hatal­mon lévők különösebb támo­ga­tá­sát, mégis sok­kal job­ban lehet­ne néps­ze­rűsí­te­ni. Időn­ként láts­zik, hogy van­nak beru­há­zá­sok, és a kar­ban­tar­tás sem marad el. Mivel gyak­ran fotó­zom itt, talál­koz­tam azzal a figy­el­mez­te­tés­sel is, hogy a kert terüle­tén nem sza­bad keres­ke­del­mi célú fény­ké­pe­zést foly­tat­ni. Nos, őszin­tén szól­va, ebből amú­gy sem kön­nyű megél­ni. Hac­sak nem esküvők­re sza­ko­so­dik vala­ki – ami pedig rend­kí­vül fárasz­tó mun­ka. Nem, inkább örül­ni­ük kel­le­ne annak, hogy vala­ki reklá­moz­za őket, eli­sme­ri az ott dol­go­zók és előde­ik mun­ká­ját, és lega­lább ezzel a móds­zer­rel igy­eks­zik néps­ze­rűsí­te­ni a ker­tet. Kívá­nom, hogy a bota­ni­kus kert veze­té­se radi­ká­li­san vál­toz­tas­son a hoz­zá­ál­lá­sán, és ezt a poten­ciá­li­san kivá­ló intéz­mé­nyt a turiz­mus szem­pont­já­ból is job­ban támogassák.

Odka­zy

TOP

Ruže

Rodo­den­dro­ny a azalky

Hor­ten­zie

Kosat­ce

Flo­xy a klinčeky

Skal­nič­ky

Kober­cov­ky

Roz­chod­ní­ky

Ostri­ce

Skle­ník

Duby

Ihlič­na­té dreviny

Ostat­né dreviny 

Stro­my

Pap­ra­de

Lis­ty

Jeseň

Ostat­né

Krajina, Česko, Južná Morava, Mestá, Mestá, Moravské, Typ krajiny, Zahraničie

Telč – moravské Benátky

skala
Hits: 146

Telč je mes­to nachá­dza­jú­ce sa v okre­se Jihla­va. S počtom oby­va­te­ľov pri­bliž­ne 5 200 je zná­me pre­dov­šet­kým svo­jím his­to­ric­kým cen­trom. Telč leží v Čes­ko­mo­rav­skej vrcho­vi­ny. Mes­to je obklo­pe­né ryb­ník­mi, cen­trom pre­te­ká Telčs­ký potok, kto­rý sa juž­ne od mes­ta vlie­va do Dyje. Prvá písom­ná zmien­ka o Tel­či pochá­dza z roku 1335. V polo­vi­ci 14. sto­ro­čia tu bol posta­ve­ný gotic­ký hrad a oko­lo neho vznik­lo opev­ne­né mes­to. V 16. sto­ro­čí, za vlá­dy Zacha­riá­ša z Hrad­ca, pre­šla Telč význam­nou pre­stav­bou. Pôvod­ný gotic­ký hrad bol pre­sta­va­ný na rene­sanč­ný zámok a mest­ské domy na námes­tí dosta­li rene­sanč­né fasá­dy s arká­da­mi. Vďa­ka tým­to úpra­vám sa Telč sta­la jed­ným z najk­raj­ších rene­sanč­ných miest v stred­nej Euró­pe (en​.wiki​pe​dia​.org).

Zalo­že­nie Tel­ča je pod­ľa poves­ti spo­je­né z knie­ža­ťom Ottom II., z roku 1099. Vte­dy zalo­žil kapl­n­ku, neskôr kos­tol a osa­du, dneš­né Sta­ré Mes­to. Od roku 1339 je Telč pod pal­com pánov z Hrad­ca (Jin­dři­chov­ho Hrad­ca). V roku 1423 bola Telč dobi­tá husit­mi pod vede­ním Jana Hvěz­du z Více­mi­líc. V 18. sto­ro­čí na telčs­ké pan­stvo nastú­pi­li Lichtensteinovci-​Kastelkornovci. Krát­ko nato Pod­stat­skí, kto­rí spo­jil oba rody. Spra­vo­va­nie také­ho­to rodu Pod­stat­ských – Lich­tens­te­i­nov trva­lo do roku 1945. Posled­ní jeho čle­no­via boli vysíd­le­ní do Rakús­ka (Ilo­na Jen­čí­ko­vá).

Domi­nan­tou mes­ta je tro­j­u­hol­ní­ko­vé námes­tie Zacha­riá­ša z Hrad­ca, kto­ré je lemo­va­né rene­sanč­ný­mi a baro­ko­vý­mi meš­tian­sky­mi doma­mi s cha­rak­te­ris­tic­ký­mi štít­mi a arká­da­mi. V stre­de námes­tia sa nachá­dza fon­tá­na a moro­vý stĺp. Medzi význam­né stav­by pat­rí rad­ni­ca, kos­tol svä­té­ho Ducha a far­ský kos­tol svä­té­ho Jaku­ba (whc​.unes​co​.org). Telčs­ký zámok je jed­ným z naj­za­cho­va­lej­ších rene­sanč­ných zám­kov v Čes­kej repub­li­ke. Obklo­pu­je ho anglic­ký park a jeho inte­ri­é­ry sú boha­té na pôvod­né rene­sanč­né a baro­ko­vé zaria­de­nie (en​.wiki​pe​dia​.org). His­to­ric­ké jad­ro Tel­ča bolo v roku 1992 zapí­sa­né do Zozna­mu sve­to­vé­ho kul­túr­ne­ho a prí­rod­né­ho dedič­stva UNESCO (Ilo­na Jen­čí­ko­vá). Na zám­ku sa sa toči­li roz­práv­ky Pyš­ná prin­cez­ná, Jak se budí prin­cez­ny, Z pek­la šťas­tie (zamek​-telc​.eu). Mes­to ponú­ka množ­stvo kul­túr­nych podu­ja­tí, fes­ti­va­lov a výstav počas celé­ho roka. Vďa­ka svo­jej zacho­va­los­ti a archi­tek­to­nic­ké­mu bohat­stvu je čas­to nazý­va­né ​“morav­ské Benát­ky” (visitc​ze​chia​.com).

Telč is a town loca­ted in the Jihla­va Dis­trict of the Czech Repub­lic. With a popu­la­ti­on of app­ro­xi­ma­te­ly 5,200, it is best kno­wn for its his­to­ric town cen­ter. Telč lies in the Bohemian-​Moravian High­lands. The town is sur­roun­ded by ponds, and the Telč Stre­am flo­ws through the cen­ter, joining the Dyje River south of the town. The first writ­ten record of Telč dates back to 1335. In the mid-​14th cen­tu­ry, a Got­hic cast­le was built here, and a for­ti­fied town deve­lo­ped around it. In the 16th cen­tu­ry, under the rule of Zacha­rias of Hra­dec, Telč under­went sig­ni­fi­cant recons­truc­ti­on. The ori­gi­nal Got­hic cast­le was con­ver­ted into a Renais­san­ce cha­te­au, and the town­hou­ses around the squ­are were given Renais­san­ce faca­des with arca­des. The­se chan­ges made Telč one of the most beau­ti­ful Renais­san­ce towns in Cen­tral Euro­pe (en​.wiki​pe​dia​.org).

Accor­ding to legend, the foun­ding of Telč is asso­cia­ted with Prin­ce Otto II in the year 1099. He is said to have estab­lis­hed a cha­pel, later a church, and a sett­le­ment — today’s Old Town — as a memo­rial to his vic­to­ry. Sin­ce 1339, Telč came under the con­trol of the Lords of Hra­dec (Jin­dři­chův Hra­dec). In 1423, Telč was cap­tu­red by the Hus­si­tes under the lea­ders­hip of Jan Hvěz­da of Více­mi­li­ce. In the 18th cen­tu­ry, the Lichtenstein-​Kastelkorn fami­ly took over the Telč esta­te. Short­ly after­ward, the Pod­stat­ský fami­ly uni­ted both line­a­ges. The Podstatský-​Lichtenstein fami­ly mana­ged the esta­te until 1945 when its last mem­bers were expel­led to Aus­tria (Ilo­na Jenčíková).

The town’s most pro­mi­nent fea­tu­re is Zacha­rias of Hra­dec Squ­are, a trian­gu­lar squ­are lined with Renais­san­ce and Baro­que town­hou­ses with dis­tinc­ti­ve gab­les and arca­des. In the cen­ter of the squ­are stands a foun­tain and a Marian pla­gue column. Notab­le buil­dings inc­lu­de the town hall, the Church of the Holy Spi­rit, and the parish Church of St. James (whc​.unes​co​.org). Telč Cha­te­au is one of the best-​preserved Renais­san­ce cha­te­aus in the Czech Repub­lic. It is sur­roun­ded by an English-​style park, and its inte­ri­ors fea­tu­re ori­gi­nal Renais­san­ce and Baro­que fur­nis­hings (en​.wiki​pe​dia​.org). The his­to­ric cen­ter of Telč was insc­ri­bed on the UNESCO World Heri­ta­ge List in 1992 (Ilo­na Jenčíková).

The cha­te­au has also ser­ved as a fil­ming loca­ti­on for well-​known Czech fai­ry tale movies such as Proud Prin­cess, How Prin­ces­ses Are Awa­ke­ned, and Hell’s Hap­pi­ness (zamek​-telc​.eu). The town hosts a varie­ty of cul­tu­ral events, fes­ti­vals, and exhi­bi­ti­ons throug­hout the year. Due to its pre­ser­va­ti­on and archi­tec­tu­ral rich­ness, it is often refer­red to as the ​“Veni­ce of Mora­via” (visitc​ze​chia​.com).

Telč ist eine Stadt im Bez­irk Jihla­va in der Tsche­chis­chen Repub­lik. Mit etwa 5.200 Ein­woh­nern ist sie vor allem für ihr his­to­ris­ches Stadt­zen­trum bekannt. Telč liegt in der Böhmisch-​Mährischen Höhe. Die Stadt ist von Tei­chen umge­ben, durch das Zen­trum flie­ßt der Telčský-​Bach, der süd­lich der Stadt in die Tha­ya (Dyje) mün­det. Die ers­te sch­rift­li­che Erwäh­nung von Telč stammt aus dem Jahr 1335. Mit­te des 14. Jahr­hun­derts wur­de hier eine gotis­che Burg errich­tet, um die sich eine befes­tig­te Stadt ent­wic­kel­te. Im 16. Jahr­hun­dert, unter der Herrs­chaft von Zacha­rias von Neuhaus, erfuhr Telč bede­uten­de bau­li­che Verän­de­run­gen. Die urs­prün­gli­che gotis­che Burg wur­de zu einem Renais­san­cesch­loss umge­baut, und die Häu­ser am Mar­kt­platz erhiel­ten Renais­san­ce­fas­sa­den mit Arka­den. Dank die­ser Umges­tal­tun­gen wur­de Telč zu einer der schöns­ten Renais­san­ces­täd­te Mit­te­le­uro­pas (en​.wiki​pe​dia​.org).

Der Legen­de nach ist die Grün­dung von Telč mit dem mäh­ris­chen Fürs­ten Otto II. im Jahr 1099 ver­bun­den. Er soll zum Geden­ken an sei­nen Sieg eine Kapel­le, spä­ter eine Kir­che und eine Sied­lung – das heuti­ge Alte Stadt­vier­tel – geg­rün­det haben. Seit 1339 stand Telč unter der Herrs­chaft der Her­ren von Neuhaus (Jin­dři­chův Hra­dec). 1423 wur­de Telč von den Hus­si­ten unter der Füh­rung von Jan Hvěz­da von Více­mi­li­ce ero­bert. Im 18. Jahr­hun­dert über­nahm die Fami­lie Liechtenstein-​Kastelkorn die Herrs­chaft über Telč. Kurz darauf vere­in­te die Fami­lie Pod­statz­ky bei­de Adels­gesch­lech­ter. Die Fami­lie Podstatzky-​Liechtenstein ver­wal­te­te das Herrs­chafts­ge­biet bis 1945, als die letz­ten Mitg­lie­der nach Öster­re­ich ver­trie­ben wur­den (Ilo­na Jenčíková).

Das Wahr­ze­i­chen der Stadt ist der dre­iec­ki­ge Mar­kt­platz Zacha­rias von Neuhaus, der von Renaissance- und Barock­hä­u­sern mit cha­rak­te­ris­tis­chen Gie­beln und Arka­den gesä­umt ist. In der Mit­te des Plat­zes befin­den sich ein Brun­nen und eine Marien­sä­u­le. Zu den bede­uten­den Bau­wer­ken zäh­len das Rat­haus, die Kir­che des Hei­li­gen Geis­tes und die Pfarr­kir­che St. Jakob (whc​.unes​co​.org). Das Sch­loss Telč gehört zu den am bes­ten erhal­te­nen Renais­san­cesch­lös­sern in der Tsche­chis­chen Repub­lik. Es ist von einem englis­chen Park umge­ben, und die Innen­rä­u­me sind reich mit ori­gi­na­ler Renaissance- und Baroc­kauss­tat­tung aus­ges­tat­tet (en​.wiki​pe​dia​.org). Das his­to­ris­che Stadt­zen­trum von Telč wur­de 1992 in die Lis­te des UNESCO-​Weltkultur- und Natu­rer­bes auf­ge­nom­men (Ilo­na Jenčíková).

Das Sch­loss dien­te auch als Dre­hort für bekann­te tsche­chis­che Mär­chen­fil­me wie Die stol­ze Prin­zes­sin (Pyš­ná prin­cez­na), Wie man Prin­zes­sin­nen wec­kt (Jak se budí prin­cez­ny) und Glück aus der Höl­le (Z pek­la štěs­tí) (zamek​-telc​.eu). Die Stadt bie­tet das gan­ze Jahr über zahl­re­i­che kul­tu­rel­le Verans­tal­tun­gen, Fes­ti­vals und Auss­tel­lun­gen. Aufg­rund ihres gut erhal­te­nen Zus­tands und ihres archi­tek­to­nis­chen Reich­tums wird Telč oft als ​„Mäh­ris­ches Vene­dig“ bez­e­ich­net (visitc​ze​chia​.com).

Telč je měs­to nachá­ze­jí­cí se v okre­se Jihla­va v Čes­ké repub­li­ce. S počtem oby­va­tel přib­liž­ně 5 200 je zná­mé pře­dev­ším svým his­to­ric­kým cen­trem. Telč leží v oblas­ti Čes­ko­mo­rav­ské vrcho­vi­ny. Měs­to je obklo­pe­no ryb­ní­ky, cen­trem pro­té­ká Telčs­ký potok, kte­rý se již­ně od měs­ta vlé­vá do Dyje. Prv­ní písem­ná zmín­ka o Tel­či pochá­zí z roku 1335. V polo­vi­ně 14. sto­le­tí zde byl posta­ven gotic­ký hrad a kolem něj vznik­lo opev­něné měs­to. V 16. sto­le­tí, za vlá­dy Zacha­riá­še z Hrad­ce, proš­la Telč význam­nou pře­stav­bou. Původ­ní gotic­ký hrad byl pře­sta­věn na rene­sanč­ní zámek a měš­ťan­ské domy na náměs­tí dosta­ly rene­sanč­ní fasá­dy s arká­da­mi. Díky těm­to úpra­vám se Telč sta­la jed­ním z nejk­rás­něj­ších rene­sanč­ních měst ve střed­ní Evro­pě (en​.wiki​pe​dia​.org).

Pod­le pověs­ti je zalo­že­ní Tel­če spo­je­no s morav­ským kní­že­tem Otou II. v roce 1099. Teh­dy zde měl na památ­ku vítězs­tví zalo­žit kap­li, později kos­tel a osa­du – dneš­ní Sta­ré Měs­to. Od roku 1339 patři­la Telč pánům z Hrad­ce (Jin­dři­cho­va Hrad­ce). V roce 1423 byla Telč doby­ta husi­ty pod vede­ním Jana Hvěz­dy z Více­mi­lic. V 18. sto­le­tí přev­za­li telčs­ké pan­ství Lichtensteinové-​Kastelkornové. Krát­ce nato jej zdědi­li Pod­statš­tí, kte­ří spo­ji­li oba rody. Sprá­va pan­ství rodu Podstatských-​Lichtensteinů trva­la až do roku 1945, kdy byli posled­ní čle­no­vé rodu odsu­nu­ti do Rakous­ka (Ilo­na Jenčíková).

Domi­nan­tou měs­ta je tro­j­ú­hel­ní­ko­vé náměs­tí Zacha­riá­še z Hrad­ce, kte­ré lemu­jí rene­sanč­ní a barok­ní měš­ťan­ské domy s cha­rak­te­ris­tic­ký­mi ští­ty a pod­lou­bí­mi. Upros­třed náměs­tí sto­jí kaš­na a moro­vý sloup. Mezi význam­né stav­by patří rad­ni­ce, kos­tel sva­té­ho Ducha a far­ní kos­tel sva­té­ho Jaku­ba (whc​.unes​co​.org). Telčs­ký zámek patří k nej­za­cho­va­lej­ším rene­sanč­ním zám­kům v Čes­ké repub­li­ce. Obklo­pu­je ho anglic­ký park a jeho inte­ri­é­ry jsou boha­tě vyba­ve­ny původ­ním rene­sanč­ním a barok­ním zaří­ze­ním (en​.wiki​pe​dia​.org). His­to­ric­ké jád­ro Tel­če bylo v roce 1992 zapsá­no na Sez­nam světo­vé­ho kul­tur­ní­ho a pří­rod­ní­ho dědic­tví UNESCO (Ilo­na Jenčíková).

Na zám­ku se natá­če­ly zná­mé pohád­ky, napří­klad Pyš­ná prin­cez­na, Jak se budí prin­cez­ny a Z pek­la štěs­tí (zamek​-telc​.eu). Měs­to nabí­zí během celé­ho roku mno­ho kul­tur­ních akcí, fes­ti­va­lů a výstav. Díky své zacho­va­los­ti a archi­tek­to­nic­ké­mu bohat­ství bývá čas­to nazý­vá­no ​„morav­ské Benát­ky“ (visitc​ze​chia​.com).

Odka­zy

TOP

Všet­ky

Krajina, Česko, Južná Morava, Mestá, Moravské, Neživé, Stavby, Zahraničie, Zámky

Slavkov u Brna

skala
Hits: 99

Slav­kov u Brna, zná­my aj pod nemec­kým náz­vom Aus­ter­litz, je mes­to na Juž­nej Mora­ve, pri­bliž­ne 16 kilo­met­rov východ­ne od Brna (en​.wiki​pe​dia​.org) na pra­vom bre­hu rie­ky Lita­vy (Infor­mač­ná tabu­ľa). Prav­de­po­dob­ný základ pome­no­va­nia Aus­ter­litz je zrej­me z latin­ské­ho ​“Nova sedes”, čo zna­me­ná ​“Nové síd­lo”. Vzni­kol pred kon­com 12. sto­ro­čia, kedy sa úze­mie dosta­lo do nad­vlá­dy rádu Nemec­kých rytie­rov. Chyb­ným pre­pi­som sa pôvod­ným tvar zme­nil na Novo­se­de­liz, Naused­licz, Neus­ser­licz, Naus­ter­litz a v roku 1611 Aus­ter­litz. Pome­no­va­nie Slav­kov sa obja­vu­je v roku 1361 a je odvo­de­né o krst­né­ho mena Bohu­slav, ľudo­vo Slá­vek. Už v 10. a 11. sto­ro­čí bolo údo­lie Lita­vy hus­to osíd­le­né (slav​kov​.cz).

Mes­to má boha­tú his­tó­riu, kto­rá sia­ha až do 12. sto­ro­čia, a je zná­me pre­dov­šet­kým vďa­ka bit­ke pri Slav­ko­ve, zná­mej tiež ako bit­ka troch cisá­rov, kto­rá sa odo­hra­la 2. decem­bra 1805. Prvá písom­ná zmien­ka o Slav­ko­ve pochá­dza z roku 1237, keď bola obec trho­vou dedi­nou s opev­ne­ným síd­lom a kos­to­lom. V 14. sto­ro­čí tu vznik­lo židov­ské geto, kto­ré spo­lu s kres­ťan­skou komu­ni­tou vytvo­ri­lo sil­nú eko­no­mic­kú aglo­me­rá­ciu. V roku 1416 bol Slav­kov pový­še­ný na mes­to krá­ľom Vác­la­vom IV. V prie­be­hu sto­ro­čí mes­to čas­to meni­lo maji­te­ľov, až kým sa v roku 1509 nesta­lo majet­kom šľach­tic­ké­ho rodu Kou­ni­cov, kto­rí ho vlast­ni­li viac ako 400 rokov. Medzi naj­výz­nam­nej­šie pamiat­ky mes­ta pat­rí baro­ko­vý zámok Slav­kov, kto­rý bol posta­ve­ný na mies­te pôvod­nej pev­nos­ti na kon­ci 16. sto­ro­čia. Súčas­nú baro­ko­vú podo­bu zís­kal vďa­ka talian­ske­mu archi­tek­to­vi Dome­ni­co­vi Mar­ti­nel­li­mu v 80. rokoch 17. sto­ro­čia. Zámok pat­rí k naj­star­ším zacho­va­ným šľach­tic­kým síd­lam na Mora­ve a v jeho his­to­ric­kom saló­ne bolo po bit­ke pri Slav­ko­ve pod­pí­sa­né prí­me­rie medzi Rakús­kom a Fran­cúz­skom. Súčas­ťou zám­ku je aj fran­cúz­ska záh­ra­da, časť kto­rej bola upra­ve­ná na anglic­ký park (en​.wiki​pe​dia​.org). Na 15 hek­tá­ro­vej plo­che sa nachá­dza­jú šty­ri veľ­ké bazé­ny s vodot­rys­ka­mi, 47 plas­ti­ka­mi (Infor­mač­ná tabuľa). 

Na námes­tí mes­ta sa nachá­dza nesko­ro­re­ne­sanč­ná rad­ni­ca z roku 1592 a pan­ský dom. Z mest­ské­ho opev­ne­nia zo 14. a 15. sto­ro­čia sa dodnes zacho­va­li zvyš­ky hra­dieb vyso­ké pri­bliž­ne 4 met­re. Kos­tol Vzkrie­se­nia Pána je nesko­ro­ba­ro­ko­vá a neok­la­si­cis­tic­ká stav­ba posta­ve­ná v rokoch 1786 – 1789 pod­ľa návrhu Johan­na Fer­di­nan­da Het­zen­dor­fa z Hohen­ber­gu. Kapl­n­ka svä­té­ho Jána Krs­ti­te­ľa je cin­to­rín­skou kapl­n­kou, kto­rá sto­jí na mies­te špi­tá­lu z 13. sto­ro­čia a súčas­nú podo­bu zís­ka­la v roku 1743. Pod kapl­n­kou sa nachá­dza hrob­ka rodu Kou­ni­cov (en​.wiki​pe​dia​.org). 

Dnes má Slav­kov u Brna pri­bliž­ne 7 200 oby­va­te­ľov (tri​pad​vi​sor​.com). Kos­to­lík svä­té­ho Jána Krs­ti­te­ľa je mies­tom več­né­ho odpo­čin­ku rodi­ny Kou­ni­cov­cov a nachá­dza sa na okra­ji Slav­ko­va v čas­ti nazý­va­nej ​„Špi­tál­ka“. Pod juž­nou čas­ťou kapl­n­ky sa nachá­dza rodin­ná hrob­ka, kde sú ulo­že­né aj teles­né pozos­tat­ky gró­fa Vác­la­va Anto­ní­na Kou­ni­ca. Sever­ne od mes­ta na vrcho­le kop­ca sto­jí kapl­n­ka svä­té­ho Urba­na. Jej sva­hy boli do 19. sto­ro­čia pokry­té vini­ca­mi. Nie je pre­to prek­va­pu­jú­ce, že krí­žo­vá kapl­n­ka bola zasvä­te­ná svä­té­mu Urba­no­vi, pat­ró­no­vi viná­rov a záh­rad­ní­kov. Prá­ve z toh­to mies­ta vystre­li­li z dela sig­nál, kto­rý ozná­mil pochod spo­je­nec­kých voj­sk od Olo­mou­ca sme­rom na Brno. Voja­ci však kapl­n­ku využí­va­li aj na menej ušľach­ti­lé úče­ly, čo sa odra­zi­lo na jej poško­de­ní, a nako­niec muse­la byť zbú­ra­ná. V rokoch 1858 – 1861 však na rov­na­kom mies­te posta­vi­li novú kapl­n­ku (mora​va​-napo​le​on​ska​.cz). V blíz­kos­ti mes­ta sa nachá­dza pamät­ník Mohy­la míru, kto­rý pri­po­mí­na obe­te bit­ky pri Slav­ko­ve. Je to význam­né mies­to pre tých, kto­rí sa zau­jí­ma­jú o napo­le­on­skú his­tó­riu (mis​to​pi​sy​.cz).

His­tó­ria Slav­ko­va sia­ha hlbo­ko do minu­los­ti, čo potvr­dzu­je jeden z naj­star­ších mest­ských erbov v Čes­kej repub­li­ke z roku 1416. Sve­to­vú slá­vu však mes­to zís­ka­lo až po bit­ke troch cisá­rov. Prav­dou je, že názov ​„Slav­kov“ sa pou­ží­va len v čes­kom pro­stre­dí. Cudzin­ci pozna­jú skôr meno ​„Aus­ter­litz“, hoci jeho nemec­ký pôvod je pochyb­ný (slav​kov​.cz).

Slav­kov u Brna sa do sve­to­vých dejín zapí­sal pre­dov­šet­kým vďa­ka bit­ke pri Slav­ko­ve, kto­rá sa odo­hra­la 2. decem­bra 1805. V tej­to bit­ke sa stret­li armá­dy troch cisá­rov: Napo­le­ona I. (Fran­cúz­sko), Ale­xan­dra I. (Rus­ko) a Fran­tiš­ka II. (Rakús­ko). Napo­le­on v tej­to bit­ke dosia­hol jed­no zo svo­jich naj­väč­ších víťazs­tiev, keď pora­zil spo­je­né rusko-​rakúske sily. Po bit­ke bolo v slav­kov­skom zám­ku pod­pí­sa­né prí­me­rie medzi Rakús­kom a Fran­cúz­skom (en​.wiki​pe​dia​.org). Po skon­če­ní bit­ky Napo­le­on pri­šiel na slav­kov­ský zámok – síd­lo rodu Kou­ni­cov­cov (mora​va​-napo​le​on​ska​.cz).

Slav­kov u Brna, also kno­wn by its Ger­man name Aus­ter­litz, is a town in South Mora­via, app­ro­xi­ma­te­ly 16 kilo­me­ters east of Brno (en​.wiki​pe​dia​.org), loca­ted on the right bank of the Lita­va River (Infor­ma­ti­on board). The like­ly ori­gin of the name Aus­ter­litz can be tra­ced to the Latin term ​“Nova sedes,” mea­ning ​“New sett­le­ment.” The town emer­ged befo­re the end of the 12th cen­tu­ry when the area came under the con­trol of the Teuto­nic Knights. Due to a trans­c­rip­ti­on error, the ori­gi­nal name evol­ved into forms such as Novo­se­de­liz, Naused­licz, Neus­ser­licz, Naus­ter­litz, and even­tu­al­ly Aus­ter­litz in 1611. The name Slav­kov first appe­a­red in 1361 and is deri­ved from the Chris­tian name Bohu­slav, col­lo­qu­ial­ly Slá­vek. The Lita­va Val­ley had alre­a­dy been den­se­ly popu­la­ted as ear­ly as the 10th and 11th cen­tu­ries (slav​kov​.cz).

The town has a rich his­to­ry dating back to the 12th cen­tu­ry and is best kno­wn for the Batt­le of Aus­ter­litz, also cal­led the Batt­le of the Three Empe­rors, which took pla­ce on Decem­ber 2, 1805. The first writ­ten men­ti­on of Slav­kov dates to 1237, when it was a mar­ket vil­la­ge with a for­ti­fied manor and a church. In the 14th cen­tu­ry, a Jewish ghet­to was estab­lis­hed, which, toget­her with the Chris­tian com­mu­ni­ty, for­med a strong eco­no­mic hub. In 1416, King Wen­ces­las IV gran­ted Slav­kov town pri­vi­le­ges. Over the cen­tu­ries, the town fre­qu­en­tly chan­ged owners until 1509, when it beca­me the pro­per­ty of the nob­le Kau­nitz fami­ly, who held it for over 400 years. Among the town’s most sig­ni­fi­cant land­marks is the Baro­que Slav­kov Cast­le, built on the site of the ori­gi­nal for­tress at the end of the 16th cen­tu­ry. It acqu­ired its pre­sent Baro­que form thanks to the Ita­lian archi­tect Dome­ni­co Mar­ti­nel­li in the 1680s. The cast­le is one of the oldest pre­ser­ved nob­le resi­den­ces in Mora­via, and in its his­to­ric salon, an armis­ti­ce bet­we­en Aus­tria and Fran­ce was sig­ned after the Batt­le of Aus­ter­litz. The cast­le grounds inc­lu­de a French gar­den, part of which was later adap­ted into an English park (en​.wiki​pe​dia​.org). Cove­ring 15 hec­ta­res, the grounds fea­tu­re four lar­ge pools with foun­tains and 47 sculp­tu­res (Infor­ma­ti­on board).

The town squ­are hosts a late Renais­san­ce town hall from 1592 and a manor hou­se. Rem­nants of the town’s 14th and 15th-​century for­ti­fi­ca­ti­ons, with walls app­ro­xi­ma­te­ly 4 meters high, are still visib­le. The Church of the Resur­rec­ti­on is a late Baro­que and Neoc­las­si­cal struc­tu­re built bet­we­en 1786 and 1789, based on designs by Johann Fer­di­nand Het­zen­dorf von Hohen­berg. The Cha­pel of St. John the Bap­tist is a ceme­te­ry cha­pel stan­ding on the site of a 13th-​century hos­pi­tal, which acqu­ired its cur­rent form in 1743. Bene­ath the cha­pel lies the Kau­nitz fami­ly crypt (en​.wiki​pe​dia​.org).

Today, Slav­kov u Brna has app­ro­xi­ma­te­ly 7,200 inha­bi­tants (tri​pad​vi​sor​.com). The Cha­pel of St. John the Bap­tist is the final res­ting pla­ce of the Kau­nitz fami­ly and is situ­ated on the out­skirts of Slav­kov in the area cal­led ​“Špi­tál­ka.” Bene­ath the sout­hern part of the cha­pel is the fami­ly tomb, which also con­tains the remains of Count Wen­zel Anton Kau­nitz. North of the town, on a hill­top, stands the Cha­pel of St. Urban. Until the 19th cen­tu­ry, the slo­pes around the cha­pel were cove­red with vine­y­ards. It is no sur­pri­se that the cha­pel was dedi­ca­ted to St. Urban, the pat­ron saint of wine­ma­kers and gar­de­ners. It was from this site that a can­non shot sig­na­led the march of the allied for­ces from Olo­mouc towards Brno. Howe­ver, the sol­diers misu­sed the cha­pel for less nob­le pur­po­ses, lea­ding to its dama­ge and even­tu­al demo­li­ti­on. A new cha­pel was built on the same site bet­we­en 1858 and 1861 (mora​va​-napo​le​on​ska​.cz). Near the town is the Cairn of Pea­ce, a memo­rial com­me­mo­ra­ting the vic­tims of the Batt­le of Aus­ter­litz. It is a sig­ni­fi­cant site for tho­se inte­res­ted in Napo­le­onic his­to­ry (mis​to​pi​sy​.cz).

Slavkov’s his­to­ry runs deep, as evi­den­ced by its coat of arms, one of the oldest in the Czech Repub­lic, dating from 1416. Howe­ver, the town gai­ned glo­bal fame fol­lo­wing the Batt­le of the Three Empe­rors. Inte­res­tin­gly, the name ​“Slav­kov” is used only in Czech con­texts. Fore­ig­ners are more fami­liar with the name ​“Aus­ter­litz,” alt­hough its Ger­man ori­gin is some­what uncer­tain (slav​kov​.cz).

Slav­kov u Brna beca­me part of world his­to­ry pri­ma­ri­ly becau­se of the Batt­le of Aus­ter­litz, which occur­red on Decem­ber 2, 1805. In this batt­le, the armies of three empe­rors clas­hed: Napo­le­on I (Fran­ce), Ale­xan­der I (Rus­sia), and Fran­cis II (Aus­tria). Napo­le­on achie­ved one of his gre­a­test vic­to­ries by defe­a­ting the com­bi­ned Russo-​Austrian for­ces. Fol­lo­wing the batt­le, an armis­ti­ce bet­we­en Aus­tria and Fran­ce was sig­ned at Slav­kov Cast­le (en​.wiki​pe​dia​.org). After the batt­le, Napo­le­on visi­ted the Slav­kov Cast­le, the resi­den­ce of the Kau­nitz fami­ly (mora​va​-napo​le​on​ska​.cz).

Slav­kov u Brna, auch bekannt unter dem deuts­chen Namen Aus­ter­litz, ist eine Stadt in Süd­mäh­ren, etwa 16 Kilo­me­ter öst­lich von Brünn (en​.wiki​pe​dia​.org), am rech­ten Ufer des Flus­ses Lita­va gele­gen (Infor­mač­ná tabu­ľa). Der wahrs­che­in­li­che Urs­prung des Namens Aus­ter­litz stammt ver­mut­lich aus dem late­i­nis­chen Ausd­ruck ​“Nova sedes”, was ​“Neuer Sitz” bede­utet. Die Stadt ents­tand gegen Ende des 12. Jahr­hun­derts, als das Gebiet unter die Herrs­chaft des Deuts­chen Ordens kam. Durch feh­ler­haf­te Über­tra­gun­gen ent­wic­kel­te sich der urs­prün­gli­che Name zu Novo­se­de­liz, Naused­licz, Neus­ser­licz, Naus­ter­litz und sch­lie­ßlich im Jahr 1611 zu Aus­ter­litz. Der Name Slav­kov tauch­te ers­tmals 1361 auf und ist vom Vor­na­men Bohu­slav (volks­tüm­lich Slá­vek) abge­le­i­tet. Bere­its im 10. und 11. Jahr­hun­dert war das Tal der Lita­va dicht besie­delt (slav​kov​.cz).

Die Stadt hat eine rei­che Ges­chich­te, die bis ins 12. Jahr­hun­dert zurück­re­icht, und ist vor allem durch die Sch­lacht bei Aus­ter­litz, auch bekannt als die Sch­lacht der drei Kai­ser, berühmt gewor­den, die am 2. Dezem­ber 1805 statt­fand. Die ers­te sch­rift­li­che Erwäh­nung von Slav­kov stammt aus dem Jahr 1237, als die Sied­lung ein Mar­ktf­lec­ken mit einer befes­tig­ten Anla­ge und einer Kir­che war. Im 14. Jahr­hun­dert ents­tand hier ein jüdis­ches Ghet­to, das zusam­men mit der christ­li­chen Geme­in­de ein star­kes wirts­chaft­li­ches Zen­trum bil­de­te. Im Jahr 1416 wur­de Slav­kov von König Wen­zel IV. zur Stadt erho­ben. Im Lau­fe der Jahr­hun­der­te wech­sel­te die Stadt häu­fig die Besit­zer, bis sie 1509 in den Besitz der Adels­fa­mi­lie Kau­nitz gelang­te, die sie über 400 Jah­re lang besaß. Zu den bede­utend­sten Sehen­swür­dig­ke­i­ten der Stadt gehört das Barocksch­loss Slav­kov, das Ende des 16. Jahr­hun­derts an der Stel­le einer ehe­ma­li­gen Fes­tung erbaut wur­de. Sei­ne heuti­ge baroc­ke Ges­talt erhielt das Sch­loss in den 1680er Jah­ren durch den ita­lie­nis­chen Archi­tek­ten Dome­ni­co Mar­ti­nel­li. Das Sch­loss gehört zu den ältes­ten erhal­te­nen Adels­sit­zen in Mäh­ren, und in sei­nem his­to­ris­chen Salon wur­de nach der Sch­lacht bei Aus­ter­litz der Waf­fens­tills­tand zwis­chen Öster­re­ich und Fran­kre­ich unter­ze­ich­net. Zum Sch­loss gehört ein fran­zösis­cher Gar­ten, von dem ein Teil spä­ter in einen englis­chen Park umges­tal­tet wur­de (en​.wiki​pe​dia​.org). Auf einer Flä­che von 15 Hek­tar befin­den sich vier gro­ße Bec­ken mit Springb­run­nen und 47 Skulp­tu­ren (Infor­mač­ná tabuľa).

Am Stadt­platz befin­den sich das spät­go­tis­che Rat­haus aus dem Jahr 1592 und ein Her­ren­haus. Von der Stadt­be­fes­ti­gung aus dem 14. und 15. Jahr­hun­dert sind noch Über­res­te der etwa 4 Meter hohen Mau­ern erhal­ten. Die Kir­che der Aufers­te­hung des Herrn ist ein spät­ba­roc­ker und klas­si­zis­tis­cher Bau, der zwis­chen 1786 und 1789 nach den Plä­nen von Johann Fer­di­nand Het­zen­dorf von Hohen­berg errich­tet wur­de. Die Kapel­le des Hei­li­gen Johan­nes des Täu­fers ist eine Fried­hofs­ka­pel­le, die an der Stel­le eines Spi­tals aus dem 13. Jahr­hun­dert steht und 1743 ihre heuti­ge Form erhielt. Unter der Kapel­le befin­det sich die Gruft der Fami­lie Kau­nitz (en​.wiki​pe​dia​.org).

Heute hat Slav­kov u Brna etwa 7.200 Ein­woh­ner (tri​pad​vi​sor​.com). Die Kapel­le des Hei­li­gen Johan­nes des Täu­fers ist die letz­te Ruhes­tät­te der Fami­lie Kau­nitz und befin­det sich am Stadt­rand von Slav­kov in einem Bere­ich, der ​“Špi­tál­ka” genannt wird. Unter dem süd­li­chen Teil der Kapel­le befin­det sich die Fami­lien­gruft, in der auch die sterb­li­chen Über­res­te von Graf Wen­zel Anton Kau­nitz auf­be­wa­hrt wer­den. Nörd­lich der Stadt steht auf einem Hügel die Kapel­le des Hei­li­gen Urban. Bis ins 19. Jahr­hun­dert waren ihre Hän­ge mit Wein­ber­gen bedec­kt. Es über­rascht daher nicht, dass die Kapel­le dem Hei­li­gen Urban, dem Schutz­pat­ron der Win­zer und Gär­tner, gewe­iht wur­de. Von die­sem Ort wur­de mit einer Kano­nen­ku­gel das Sig­nal zum Marsch der alli­ier­ten Trup­pen von Olmütz nach Brünn gege­ben. Die Sol­da­ten missb­rauch­ten die Kapel­le jedoch auch für weni­ger edle Zwec­ke, was zu ihrer Bes­chä­di­gung führ­te, und sch­lie­ßlich muss­te sie abge­ris­sen wer­den. Zwis­chen 1858 und 1861 wur­de an der­sel­ben Stel­le eine neue Kapel­le errich­tet (mora​va​-napo​le​on​ska​.cz). In der Nähe der Stadt befin­det sich das Denk­mal ​“Mohy­la míru” (Frie­dens­hügel), das an die Opfer der Sch­lacht bei Aus­ter­litz erin­nert. Es ist ein bede­uten­der Ort für alle, die sich für die napo­le­onis­che Ges­chich­te inte­res­sie­ren (mis​to​pi​sy​.cz).

Die Ges­chich­te von Slav­kov reicht weit in die Ver­gan­gen­he­it zurück, was durch eines der ältes­ten Stadt­wap­pen in der Tsche­chis­chen Repub­lik aus dem Jahr 1416 belegt wird. Welt­we­i­te Berühmt­he­it erlang­te die Stadt jedoch erst nach der Sch­lacht der drei Kai­ser. Tat­säch­lich wird der Name ​“Slav­kov” nur im tsche­chis­chen Sprach­raum ver­wen­det. Aus­län­der ken­nen eher den Namen ​“Aus­ter­litz”, obwohl sein deuts­cher Urs­prung ums­trit­ten ist (slav​kov​.cz).

Slav­kov u Brna ging vor allem durch die Sch­lacht bei Aus­ter­litz, die am 2. Dezem­ber 1805 statt­fand, in die Welt­ges­chich­te ein. In die­ser Sch­lacht tra­fen die Arme­en dre­ier Kai­ser aufe­i­nan­der: Napo­le­on I. (Fran­kre­ich), Ale­xan­der I. (Russ­land) und Franz II. (Öster­re­ich). Napo­le­on errang in die­ser Sch­lacht einen sei­ner größten Sie­ge, indem er die vere­in­ten russisch-​österreichischen Trup­pen besieg­te. Nach der Sch­lacht wur­de im Sch­loss Slav­kov der Waf­fens­tills­tand zwis­chen Öster­re­ich und Fran­kre­ich unter­ze­ich­net (en​.wiki​pe​dia​.org). Nach der Sch­lacht besuch­te Napo­le­on das Sch­loss Slav­kov, den Sitz der Fami­lie Kau­nitz (mora​va​-napo​le​on​ska​.cz).

Slav­kov u Brna, zná­mý také pod němec­kým náz­vem Aus­ter­litz, je měs­to na již­ní Mora­vě, přib­liž­ně 16 kilo­met­rů východ­ně od Brna (en​.wiki​pe​dia​.org), na pra­vém bře­hu řeky Lita­vy (Infor­mač­ní tabu­le). Prav­děpo­dob­ný základ poj­me­no­vá­ní Aus­ter­litz pochá­zí patr­ně z latin­ské­ho ​„Nova sedes“, což zna­me­ná ​„Nové síd­lo“. Měs­to vznik­lo před kon­cem 12. sto­le­tí, kdy se úze­mí dosta­lo pod nad­vlá­du řádu Němec­kých rytí­řů. Chyb­ným pře­pi­sem se původ­ní tvar změnil na Novo­se­de­liz, Naused­licz, Neus­ser­licz, Naus­ter­litz a v roce 1611 Aus­ter­litz. Název Slav­kov se obje­vu­je v roce 1361 a je odvo­zen od křest­ní­ho jmé­na Bohu­slav, lido­vě Slá­vek. Již v 10. a 11. sto­le­tí bylo údo­lí Lita­vy hus­tě osíd­le­né (slav​kov​.cz).

Měs­to má boha­tou his­to­rii saha­jí­cí až do 12. sto­le­tí a je zná­mé pře­dev­ším díky bit­vě u Slav­ko­va, zná­mé také jako bit­va tří císa­řů, kte­rá se odeh­rá­la 2. pro­sin­ce 1805. Prv­ní písem­ná zmín­ka o Slav­ko­vě pochá­zí z roku 1237, kdy byla obec trho­vou vsí s opev­něným síd­lem a kos­te­lem. Ve 14. sto­le­tí zde vznik­lo židov­ské ghet­to, kte­ré spo­lu s křes­ťan­skou komu­ni­tou vytvo­ři­lo sil­nou eko­no­mic­kou aglo­me­ra­ci. V roce 1416 byl Slav­kov pový­šen na měs­to krá­lem Vác­la­vem IV. V průběhu sta­le­tí měs­to čas­to měni­lo maji­te­le, až se v roce 1509 sta­lo majet­kem šlech­tic­ké­ho rodu Kou­ni­ců, kte­ří jej vlast­ni­li více než 400 let. Mezi nej­výz­nam­něj­ší památ­ky měs­ta patří barok­ní zámek Slav­kov, kte­rý byl posta­ven na mís­tě původ­ní pev­nos­ti na kon­ci 16. sto­le­tí. Sou­čas­nou barok­ní podo­bu zís­kal díky ital­ské­mu archi­tek­to­vi Dome­ni­cu Mar­ti­nel­li­mu v 80. letech 17. sto­le­tí. Zámek patří k nej­star­ším docho­va­ným šlech­tic­kým síd­lům na Mora­vě a v jeho his­to­ric­kém saló­nu bylo po bit­vě u Slav­ko­va podep­sá­no pří­měří mezi Rakous­kem a Fran­cií. Sou­čás­tí zám­ku je také fran­couz­ská zahra­da, jejíž část byla upra­ve­na na anglic­ký park (en​.wiki​pe​dia​.org). Na 15hektarové plo­še se nachá­ze­jí čty­ři vel­ké bazé­ny s fon­tá­na­mi a 47 plas­ti­ka­mi (Infor­mač­ní tabule).

Na náměs­tí měs­ta se nachá­zí pozdně rene­sanč­ní rad­ni­ce z roku 1592 a pan­ský dům. Z měst­ské­ho opev­nění ze 14. a 15. sto­le­tí se dodnes docho­va­ly zbyt­ky hra­deb vyso­ké přib­liž­ně 4 met­ry. Kos­tel Vzkří­še­ní Páně je pozdně barok­ní a neok­la­si­cist­ní stav­ba posta­ve­ná v letech 1786 – 1789 pod­le návrhu Johan­na Fer­di­nan­da Het­zen­dor­fa z Hohen­ber­gu. Kap­le sva­té­ho Jana Křti­te­le je hřbi­tov­ní kap­lí, kte­rá sto­jí na mís­tě špi­tá­lu ze 13. sto­le­tí, a svou sou­čas­nou podo­bu zís­ka­la v roce 1743. Pod kap­lí se nachá­zí hrob­ka rodu Kou­ni­ců (en​.wiki​pe​dia​.org).

Dnes má Slav­kov u Brna přib­liž­ně 7 200 oby­va­tel (tri​pad​vi​sor​.com). Kos­te­lík sva­té­ho Jana Křti­te­le je mís­tem věč­né­ho odpo­čin­ku rodi­ny Kou­ni­ců a nachá­zí se na okra­ji Slav­ko­va v čás­ti nazý­va­né ​„Špi­tál­ka“. Pod již­ní čás­tí kap­le se nachá­zí rodin­ná hrob­ka, kde jsou ulo­že­ny také těles­né ostat­ky hra­běte Vác­la­va Anto­ní­na Kou­ni­ce. Sever­ně od měs­ta na vrcho­lu kop­ce sto­jí kap­le sva­té­ho Urba­na. Její sva­hy byly do 19. sto­le­tí pokry­té vini­ce­mi. Není pro­to přek­va­pi­vé, že kří­žo­vá kap­le byla zasvěce­na sva­té­mu Urba­no­vi, pat­ro­nu vina­řů a zahrad­ní­ků. Prá­vě z toho­to mís­ta vypá­li­li z děla sig­nál, kte­rý ozná­mil pochod spo­je­nec­kých voj­sk od Olo­mou­ce směrem na Brno. Vojá­ci však kap­li využí­va­li i k méně ušlech­ti­lým úče­lům, což ved­lo k její­mu poško­ze­ní, a nako­nec muse­la být zbo­ře­na. V letech 1858 – 1861 však na stej­ném mís­tě posta­vi­li novou kap­li (mora​va​-napo​le​on​ska​.cz). V blíz­kos­ti měs­ta se nachá­zí památ­ník Mohy­la míru, kte­rý při­po­mí­ná oběti bit­vy u Slav­ko­va. Je to význam­né mís­to pro ty, kte­ří se zají­ma­jí o napo­le­on­skou his­to­rii (mis​to​pi​sy​.cz).

His­to­rie Slav­ko­va sahá hlu­bo­ko do minu­los­ti, což potvr­zu­je jeden z nej­star­ších měst­ských erbů v Čes­ké repub­li­ce z roku 1416. Světo­vou slá­vu však měs­to zís­ka­lo až po bit­vě tří císa­řů. Prav­dou je, že název ​„Slav­kov“ se pou­ží­vá pou­ze v čes­kém pros­tře­dí. Cizin­ci zna­jí spí­še jmé­no ​„Aus­ter­litz“, ačko­liv jeho němec­ký původ je spor­ný (slav​kov​.cz).

Slav­kov u Brna se do světo­vých dějin zapsal pře­dev­ším díky bit­vě u Slav­ko­va, kte­rá se odeh­rá­la 2. pro­sin­ce 1805. V této bit­vě se střet­ly armá­dy tří císa­řů: Napo­le­ona I. (Fran­cie), Ale­xan­dra I. (Rus­ko) a Fran­tiš­ka II. (Rakous­ko). Napo­le­on v této bit­vě dosáhl jed­no­ho ze svých nej­vět­ších vítězs­tví, když pora­zil spo­je­né rusko-​rakouské síly. Po bit­vě bylo na slav­kov­ském zám­ku podep­sá­no pří­měří mezi Rakous­kem a Fran­cií (en​.wiki​pe​dia​.org). Po skon­če­ní bit­vy Napo­le­on dora­zil na slav­kov­ský zámek – síd­lo rodu Kou­ni­ců (mora​va​-napo​le​on​ska​.cz).

Odka­zy

TOP

Všet­ky